// Profipravo.cz / Obchodní společnosti a družstvo 05.03.2024
Ručení statutárních orgánů kapitálových společností dle § 194 odst. 6 ObchZ
Při posuzování splnění předpokladů pro vznik zákonného ručení člena představenstva za závazky společnosti podle § 194 odst. 6 obch. zák. nelze zaměňovat škodu vzniklou společnosti, za niž člen představenstva odpovídá, se škodou vzniklou třetí osobě, za niž společnost odpovídá této třetí osobě.
Odvolací soud v rozporu s judikatorními závěry neposuzoval, zda člen představenstva způsobil společnosti škodu porušením povinností při výkonu funkce, o jakou škodu se jednalo (v čem konkrétně spočívala) a jaká byla její výše. Ve svých úvahách totiž nepřípustně ztotožnil závazek člena představenstva nahradit společnosti škodu, kterou jí v důsledku porušení péče řádného hospodáře způsobil, za závazek společnosti nahradit poškozenému škodu způsobenou porušením povinností plynoucích z (komisionářské) smlouvy. Nezabýval-li se odvolací soud tím, zda člen představenstva svým jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře způsobil společnosti škodu a v jaké výši, od níž se odvíjí i rozsah jeho zákonného ručení za závazek společnosti vůči poškozenému, je jeho závěr o existenci ručitelského závazku člena představenstva přinejmenším předčasný.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1264/2023, ze dne 15. 11. 2023
Dotčené předpisy: § 194 odst. 6 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: akciová společnost; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. 8. 2021, č. j. 15 Cm 147/2005-759, uložil žalovanému 1) zaplatit žalobci 921.605,80 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok I.), zamítl žalobu, aby bylo žalovaným 2), 3), 4) a 5) uloženo společně a nerozdílně zaplatit žalobci 6.720.805,20 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok II.), zamítl žalobu, aby bylo žalovaným 2), 3), 4) a 5) uloženo společně a nerozdílně zaplatit žalobci 921.605,80 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím (výrok III.), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky IV. až VIII.).
[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalobou ze dne 14. 5. 2005 se žalobce domáhal na žalovaných zaplacení 8.003.371 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody. Podáním ze dne 2. 8. 2006 vzal žalobce žalobu částečně zpět co do 360.960 Kč, neboť tato částka mu byla uhrazena z Garančního fondu obchodníků s cennými papíry.
2) Žalobce jako komitent uzavřel dne 23. 7. 1998 se společností Sati, spol. s r. o., se sídlem v Praze 3, Na Parukářce 12, PSČ 130 00, identifikační číslo osoby 49707515 (později s obchodní firmou Sati, a. s.; dále též jen „Sati“ nebo „společnost“), jako komisionářem, komisionářskou smlouvu, v níž se Sati jako obchodník s cennými papíry zavázala na základě pokynů žalobce obstarat pro něj koupi nebo prodej cenných papírů.
3) Žalobce dal společnosti Sati v období od 15. 12. 2003 do 21. 12. 2004 pokyn k obstarání 20.930 ks akcií vybraných veřejně obchodovatelných společností.
4) Za účelem úhrady kupní ceny těchto akcií převedl žalobce Sati v období od 8. 4. 2004 do 27. 12. 2004 finanční prostředky ve výši celkem 6.715.320 Kč.
5) Žalovaný 1) a žalovaný 2) byli od 26. 6. 2002 členy představenstva Sati.
6) Žalovaná 3), žalovaný 4) a žalovaná 5) byli od 26. 6. 2002 členy dozorčí rady Sati.
7) Komise pro cenné papíry rozhodnutím ze dne 13. 12. 2004, č. j. 51/So/70/2004/11, rozhodla o předběžném opatření a zakázala společnosti Sati uzavírat smlouvy o poskytování investičních služeb obchodníka s cennými papíry a přijímat finanční prostředky a investiční nástroje za účelem poskytnutí investiční služby.
8) Komise pro cenné papíry rozhodnutím ze dne 29. 12. 2004, č. j. 10/Eo/1/2004/1, zavedla nucenou správu Sati. Ve zprávě o průběhu nucené správy ze dne 24. 1. 2005 nucený správce konstatoval předlužení Sati ke dni 21. 12. 2004 ve výši více něž 108.000.000 Kč s tím, že Sati je v úpadku.
9) Dne 16. 2. 2005 byl na majetek Sati prohlášen konkurs. Konkursní správce přihlášenou pohledávku žalobce co do částky 8.003.362 Kč uznal. Městský soud v Praze usnesením ze dne 26. 1. 2018, č. j. 88 K 6/2005-736, zrušil konkurs z důvodu, že majetek podstaty nepostačoval k úhradě nákladů konkursu.
10) Podle pravomocného odsuzujícího rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 7. 2011, sp. zn. 40 T 5/2010, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 10. 2012, sp. zn. 4 To 44/2012 (dále též jen „trestní rozsudky“), žalovaní 1) a 2) a Ing. P. S., CSc. (dále též jen „P. S.“), všichni jako členové představenstva Sati, v rozporu s péčí řádně spravovat majetek klientů Sati činili v letech 2002 až 2004 kroky poškozující klienty Sati, zvláště pak cíleně nakládali bez jejich vědomí a k jejich škodě s jejich aktivy a v zájmu zastření těchto kroků vedli dvojí evidenci prováděných operací s cennými papíry realizovaných na jejich účet a dvojí evidenci zůstatků na klientských účtech, jednu určenou pro klienta a druhou pro deník obchodníka s cennými papíry a v té souvislosti záměrně vystavovali fiktivní účetní doklady a zkreslovali účetní evidence.
11) Sati byla vymazána z obchodního rejstříku dne 23. 2. 2019.
[3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně uzavřel, že v důsledku trestné činnosti žalovaného 1) a zemřelého P. S. popsané v trestních rozsudcích byla žalobci způsobena škoda ve výši 8.003.362 Kč konkrétně vyčíslená v konkursním řízení vedeném na majetek Sati. V civilním řízení bylo na soudu, aby na základě provedeného dokazování zjistil konkrétní (občanskoprávní) odpovědnost jednotlivých žalovaných za způsobenou škodu.
[4] Žalovaný 2) podle soudu unesl důkazní břemeno o tom, že vykonával svou funkci člena představenstva Sati s péčí řádného hospodáře. Neprováděl totiž makléřskou činnost, nebyl žalovaným 1) a P. S. „zasvěcen do pravého stavu věcí“, o trestné činnosti makléřů ve vztahu k žalobci nevěděl, nevěděl o vedení dvojího účetnictví a nepodílel se na něm, nelze mu vytýkat, že by nejednal ve vztahu k žalobci jako řádný hospodář. Aktivně spolupracoval s nuceným správcem, aby byl zjištěn pravý stav věci. Žalovaný 2) nebyl „nadán takovou představivostí, že by jeho kolegové byli schopni podvádět ve velkém klienty a přivést vlastní společnost k bankrotu“.
[5] Nadto ani audit provedený ve společnosti Sati a kontrolní mechanismy Komise pro cenné papíry až do vydání předběžného opatření v prosinci 2004 nezjistily vážnější pochybení, které by vyžadovalo „tvrdší zásah proti Sati, a tato společnost (dle fiktivního účetnictví) prosperovala“.
[6] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobce v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně ve výrocích II. a III. společně se závislými výroky V. až VIII.
a) ve vztahu k žalovanému 2) změnil tak, že žalovanému 2) uložil zaplatit žalobci 6.720.805,20 Kč a 921.605,80 Kč s (ve výroku specifikovaným) příslušenstvím, a
b) ve vztahu k žalovaným 3), 4) a 5) zrušil a věc mu „v tomto rozsahu“ vrátil k dalšímu řízení (první výrok).
Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 2) pak odvolací soud rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).
[7] Odvolací soud po zopakování dokazování dospěl k dílčímu závěru, podle něhož byla prokázána existence závazku Sati jako obchodníka s cennými papíry k náhradě škody podle § 373 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“), „způsobené žalobci v rozsahu 8.003.371 Kč“.
[8] Žalovaní 1) a 2) jako členové statutárního orgánu obchodníka s cennými papíry dílem samostatně a dílem společně páchali trestnou činnost mající základ v „nedovoleném nakládání s majetkem obchodních partnerů“ Sati. Vzdor výtkám Komise pro cenné papíry porušovali povinnosti zavést „administrativní postupy, kontrolní a administrativní opatření pro zpracování a evidenci dat a přiměřený mechanismus vnitřní kontroly včetně pravidel pro obchody uzavírané jejími zaměstnanci na vlastní účet nebo na účet osob jim blízkých …, přehlíželi porušování dalších povinností daných Sati, zejména vést finanční prostředky klientů svěřené na bankovních účtech odděleně od bankovních účtů obchodníka. Sati porušovala pod jejich vedením i další povinnosti dané právními předpisy mající chránit majetek investorů“. Tím docházelo k postupnému „odcizení majetku“ svěřeného žalobcem Sati v rozsahu 8.003.371 Kč. Za tento „majetek“ společnost Sati odpovídá v uvedené výši žalobci, přičemž část této újmy ve výši 360.960 Kč uhradil žalobci Garanční fond obchodníků s cennými papíry.
[9] Dle odvolacího soudu „uvedené systematické a dlouhodobé nerespektování povinností stanovených právním předpisem zavést potřebné postupy do provozu“ Sati, jakož i „laxnost a zcela nedostatečná kontrolní činnost dozorčí rady“, vede k závěru, že členové představenstva i dozorčí rady nejednali s péčí řádného hospodáře, a dále k závěru o existenci „ručitelského závazku k úhradě … pohledávky žalobce z titulu náhrady škody, uznané i správkyní konkursní podstaty“ Sati.
[10] Ve vztahu k ručení žalovaného 2) za závazek společnosti Sati vyšel odvolací soud z „nezpochybnitelného“ závěru pravomocných trestních rozsudků vyjádřeného v jejich výrokové části. Vztahuje-li se na žalovaného 2) v postavení člena statutárního orgánu ustanovení § 194 odst. 5 obch. zák. o ručení za závazky společnosti Sati a „současně soudy pravomocně ve svých výrocích o vině vyjádřily právní závěr, že žalovaný 2) v rámci projednávaného skutku postupoval v rozporu s povinností jednat s péčí řádného hospodáře“, nemohl se odvolací soud ztotožnit s argumentací soudu prvního stupně o neexistenci zákonného ručitelského závazku žalovaného 2) ve vztahu k závazku zaniklé společnosti Sati nahradit „uvedenou (soudy zjištěnou) škodu“, a proto zavázal žalovaného 2) „ve stejném rozsahu, v němž byl zavázán žalovaný 1) k zaplacení věřitelem (žalobcem) marně vymáhané náhrady škody vůči zaniklé Sati“.
[11] Výrok o povinnosti žalovaného 2) společně s žalovaným 1) nahradit „vzniklou škodu z titulu zákonného ručení“ za závazky Sati „odráží snahu odvolacího soudu poukázat na základní meze elementární spravedlnosti, jež by ani rozhodnutí soudu nemělo snižovat, má-li být zachována důvěra veřejnosti a investorů v soudy představující součást institucí liberální demokracie. Tuto důvěru v soudy a v elementární spravedlnost by neměla srážet, obdobně jako v projednávaném případě, překvapivá rozhodnutí vydaná v rámci soustavy obecných civilních soudů, jakož i vydaná orgány státu stojících mimo soustavu obecných soudů, v rámci nichž jsou pravomocně odsouzení pachatelé trestných činů majících majetkové dopady na poškozené osoby za pomoci sofistikované, avšak absurdní a nelogické právní argumentace uvedenými orgány státu zbavováni odpovědnosti k náhradě škod způsobených obětem trestné činnosti… Ostatně v projednávaném případě lze jen stěží nalézt argumenty vyvracející pobouření a zklamání hraničící s nedůvěrou v civilní justici na straně právní služby žalujícího investora, jestliže se investor, jemuž byla způsobena v důsledku trestné činnosti členů představenstva … škoda dosahující s příslušenstvím více jak 10 milionů Kč, dočkal po téměř 17 letech od kriminálního deliktu spáchanému na jeho majetku civilního zamítavého rozsudku ohledně požadované náhrady škody…“.
[12] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný 2) dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), maje za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, a to:
1) „Za jakých podmínek odpovídá člen představenstva společnosti za škodu vzniklou společnosti, pokud se na jednání, kterým prokazatelně vznikla škoda, nepodílel a ani o něm nevěděl a škoda vznikla v důsledku jednání dalších členů představenstva, které bylo plánovaně a důmyslně zakrýváno a zjištěno až ex post?“
2) „Lze ručením člena představenstva za závazek společnosti vzniklý na základě jednání dalších členů představenstva postiženého trestními soudy vztáhnout i na právní postavení člena představenstva, který se na jednání nepodílel, ale porušil dříve péči řádného hospodáře, ovšem v případě nijak nesouvisejícím s poškozeným (žalobcem) a se vznikem žalované škody, tj. zda lze zastávat právní názor, že člen představenstva, který porušil péči řádného hospodáře v nesouvisejícím případě, je už vždy (per se) odpovědný v důsledku ručení za následně vzniklou škodu v jiném případě?“
3) „Je soud vázán výrokem trestního rozsudku i v případě, kdy z tohoto rozsudku je zjevné, že výrok rozsudku se nevztahuje k osobě poškozeného a škodě uplatněné v civilním řízení a trestný čin pachatele nemá souvislost s nárokem uplatněným v civilním řízení?“
[13] Dovolatel namítá, že žalobou uplatněná škoda vznikla „zakrývaným jednáním“ žalovaného 1) a zemřelého P. S., přičemž na tomto jednání se dovolatel nepodílel ani o něm nevěděl. Dovolatel jako programátor vytvořil a spravoval evidenci „v systému Finvest“ a vycházel z údajů tam uvedených, které ovšem neodpovídaly skutečnosti. Péči řádného hospodáře neporušil a v průběhu nucené správy spolupracoval při objasňování nesrovnalostí týkajících se žalobce.
[14] Odvolací soud podle dovolatele dospěl k neodůvodněnému závěru, že všichni členové představenstva se dopustili „společného jednání“, které vedlo ke vzniku škody, a z tohoto titulu dovozuje společnou odpovědnost. Dovolatel, odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 4590/2016, namítá, že je v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, je-li jeho odpovědnost dovozována z titulu členství ve statutárním orgánu. Ve vztahu k němu nemohla být prokázána příčinná souvislost mezi jeho jednáním a vznikem škody.
[15] Dovolatel se dále domnívá, že odvolací soud aplikoval § 194 odst. 6 obch. zák. ve vztahu k němu za situace, kdy je sice povinen chovat se s péčí řádného hospodáře, kterou „prokazatelně porušil, ovšem ve zcela jiném případu (skutku), který s projednávanou věcí nemá žádnou souvislost“.
[16] Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku v písm. a) a v navazujícím druhém výroku zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně navrhl odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu.
[17] Žalobce ve vyjádření k dovolání uvádí, že dovolání je nepřípustné a nedůvodné.
[18] Nejvyšší soud usnesením ze dne 30. 8. 2023, č. j. 27 Cdo 1264/2023-883, které nabylo právní moci dne 1. 9. 2023, odložil vykonatelnost prvního výroku písmene a) a druhého výroku rozsudku odvolacího soudu až do právní moci rozhodnutí o dovolání podaném v této věci.
[19] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení dovolatelem otevřené otázky ručení dovolatele za závazek Sati vůči žalobci, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.
[20] Podle § 194 odst. 5 obch. zák. členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy.
[21] Podle § 194 odst. 6 obch. zák. členové představenstva, kteří odpovídají společnosti za škodu, ručí za závazky společnosti společně a nerozdílně, jestliže odpovědný člen představenstva škodu neuhradil a věřitelé nemohou dosáhnout uspokojení své pohledávky z majetku společnosti pro její platební neschopnost nebo z důvodu, že společnost zastavila platby. Rozsah ručení je omezen rozsahem povinnosti členů představenstva k náhradě škody. Ručení člena představenstva zaniká, jakmile způsobenou škodu uhradí.
[22] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu přijaté při výkladu institutu ručení statutárních orgánů kapitálových společností podle § 194 odst. 6 obch. zák. se (mimo jiné) podává, že:
1) Zákonné ručení jednatele společnosti s ručením omezeným za závazky společnosti podle § 194 odst. 6 obch. zák. vzniká pouze tehdy, jsou-li prokázány předpoklady jeho odpovědnosti za škodu způsobenou společnosti porušením právních povinností při výkonu funkce. Výše ručení je omezena výší škody, za níž dotčený jednatel odpovídá, a zaniká, jakmile škodu společnosti uhradí.
2) Škoda způsobená společnosti může spočívat toliko ve vzniku dluhu, bez ohledu na to, zda společnost tento dluh uhradila.
3) Škodou vzniklou společnosti není bez dalšího každý její nezaplacený (splatný) dluh, nicméně mohou ji představovat nároky vzniklé v důsledku prodlení společnosti s plněním dluhu, např. náklady soudního řízení anebo povinnost zaplatit úroky z prodlení či smluvní pokutu.
4) V řízení vedeném proti jednateli jakožto zákonnému ručiteli podle citovaných ustanovení soud posuzuje dva okruhy okolností, jež jsou na sobě relativně nezávislé – splnění předpokladů vzniku zákonného ručení podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 6 obch. zák., a dále to, zda žalobci svědčí pohledávka, za jejíž splnění má žalovaný jednatel ručit. Okolnosti vzniku a výše této pohledávky přitom mohou, ale nemusí souviset s okolnostmi vzniku a výše škody vzniklé společnosti, k jejíž náhradě je jednatel podle § 135 odst. 2 a § 194 odst. 5 obch. zák. povinen.
5) Smyslem a účelem zákonného ručení je nastavit pro věřitele spravedlivější uspořádání vztahů v situaci, kdy je dobytnost jejich pohledávek vůči právnické osobě zhoršena a člen (nebo bývalý člen) voleného orgánu porušením povinnosti při výkonu funkce způsobil právnické osobě škodu, kterou právnické osobě nenahradil. Za tímto účelem je vložen do rukou věřitelů „nástroj“ v podobě ručení, kterým se mohou na členu voleného orgánu právnické osoby (za splnění všech zákonných podmínek) domoci zaplacení svých pohledávek.
6) Členu voleného orgánu je dána možnost „se vyvázat“ z ručení za pohledávky právnické osoby tím, že splní svou povinnost nahradit právnické osobě škodu, kterou jí způsobil. Vedle zajištění pohledávek věřitelů právnické osoby je tedy funkcí právní úpravy zákonného ručení působit na člena voleného orgánu tak, aby následky svého protiprávního jednání odstranil. Tímto způsobem právní úprava (zprostředkovaně) chrání i právnickou osobu před následky protiprávního jednání člena jejího voleného orgánu.
Srovnej za všechna rozhodnutí např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3979/2016, ze dne 20. 5. 2020, sp. zn. 27 Cdo 51/2019, či ze dne 30. 6. 2022, sp. zn. 27 Cdo 59/2022, uveřejněný pod číslem 29/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a v nich citovanou judikaturu.
[23] Ze shora citovaných judikatorních závěrů se podává, že není správná argumentace dovolatele spočívající v tom, že péči řádného hospodáře údajně porušil „v případě nijak nesouvisejícím s poškozeným (žalobcem) a se vznikem žalované škody“, neboť okolnosti vzniku a výše pohledávky žalobce mohou, ale nemusí souviset s okolnostmi vzniku a výše škody vzniklé společnosti, k jejíž náhradě je dovolatel podle § 194 odst. 5 obch. zák. povinen.
[24] Z výše popsaných závěrů je však zároveň zjevné, že při posuzování splnění předpokladů pro vznik zákonného ručení člena představenstva za závazky společnosti podle § 194 odst. 6 obch. zák. nelze zaměňovat škodu vzniklou společnosti, za niž člen představenstva odpovídá, se škodou vzniklou třetí osobě, za niž společnost odpovídá této třetí osobě.
[25] Odvolací soud v rozporu s judikatorními závěry neposuzoval, zda dovolatel jako člen představenstva Sati způsobil Sati škodu porušením povinností při výkonu funkce, o jakou škodu se jednalo (v čem konkrétně spočívala) a jaká byla její výše. Ve svých úvahách totiž nepřípustně ztotožnil závazek člena představenstva nahradit společnosti škodu, kterou jí v důsledku porušení péče řádného hospodáře způsobil, za závazek společnosti nahradit žalobci škodu způsobenou porušením povinností plynoucích z komisionářské smlouvy.
[26] Nezabýval-li se odvolací soud tím, zda dovolatel svým jednání v rozporu s péčí řádného hospodáře způsobil Sati škodu a v jaké výši, od níž se odvíjí i rozsah jeho zákonného ručení za závazek Sati vůči žalobci, je jeho závěr o existenci ručitelského závazku dovolatele přinejmenším předčasný.
[27] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) a aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami uvedenými v dovolání, rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta první o. s. ř.).
[28] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[29] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-