// Profipravo.cz / Převod nemovitostí, katastr 31.07.2023
Pojem „funkční spojení“ dle § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ
I. Též funkčním spojením zemědělského pozemku se stavbou umístěnou na sousedícím pozemku ve smyslu ustanovení § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 se má na mysli stav, v němž stavba a zemědělský pozemek tvoří jeden funkční celek v širším smyslu, tj. stav charakterizovaný šířeji pojatou vzájemnou funkční provázaností pozemku a stavby, které tvoří vzájemně ucelený soubor. Tomuto pojetí odpovídá i situace, v níž by užívání stavby bez zemědělského pozemku, popřípadě užívání zemědělského pozemku bez stavby, nebylo nemožné, ale bylo by méně komfortní, tj. došlo by k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní.
O funkční spojení půjde též tam, kde je ucelený soubor tvořen rodinným domem a sousedícím zemědělským pozemkem užívaným obyvateli domu jako zahrada. Posouzení, zda jde o pozemek s rodinným domem funkčně spjatý, si vyžaduje mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek. Pro přijetí závěru o existenci či neexistenci funkčního spojení zemědělského pozemku s rodinným domem je proto třeba posoudit způsob užívání těchto nemovitostí a funkci, kterou pozemek plní ve vztahu k sousedícímu domu, tj. nakolik a jak efektivně je uvedený pozemek využíván coby zázemí domu a v jaké míře závisí kvalita bydlení v domě v širším slova smyslu na možnosti užívat sousedící pozemek. Význam může mít i to, zda je zemědělský pozemek připlocen k pozemku a stavbě žadatele, za předpokladu, že jde o pokojný stav více méně trvalý, a zda je zemědělský pozemek přístupný i z místní komunikace.
II. Ve sporu o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy podle § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 se uplatní judikatorní závěry Nejvyššího soudu, podle nichž posouzení otázky funkční souvislosti pozemku a stavby je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu. Dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3708/2021, ze dne 29. 3. 2023
Dotčené předpisy: § 10 odst. 4 zák. č. 503/2012 Sb. ve znění do 31. 7. 2016
Kategorie: převod nemovitostí, katastr; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
(…)
II. Dovolání a vyjádření k němu
13. Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci dovoláním, výslovně ve všech jeho výrocích, podle obsahu však jen ve výroku o věci samé.
14. Dovolatelé předkládají celkem 16 otázek, z nichž první tři měly být odvolacím soudem řešeny v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Zbývající otázky dovolatelé předkládají jako dosud judikatorně výslovně neřešené, vyjma otázky č. 16 však vždy současně označují rozhodovací praxi dovolacího soudu, od níž se měl odvolací soud při jejich řešení odchýlit.
15. Prostřednictvím otázky formulované v dovolání pod č. 13 dovolatelé prosazují názor, že odvolací soud se při posouzení funkční souvislosti pozemku ve vlastnictví státu a stavbou žalobců na sousedícím pozemku, ve smyslu § 10 odst. 4 zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu reprezentované rozsudkem ze dne 25. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, uveřejněným pod č. 151/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní (dále jen „Sb. rozh. obč.“), rozsudkem ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4343/2017, uveřejněným v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck (dále jen „Soubor“), pod č. C 17616, rozsudkem ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019, uveřejněným v Souboru pod č. C 18797, a usnesením ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4524/2018 (které je, stejně jako ostatní rozhodnutí Nejvyššího soudu zde citovaná, dostupné na jeho webových stránkách). Otázkami pod č. 1 až 12 a otázkou pod č. 15 pak dovolatelé otevírají řešení jednotlivých aspektů, které jsou dle jejich názoru při posuzování funkční souvislosti relevantní či irelevantní, a odkazují na tutéž judikaturu, jako u otázky č. 13. Z hlediska obsahového jsou tak tyto dílčí otázky součástí otázky otevřené komplexně pod bodem 13.
16. Dovolatelé vytýkají odvolacímu soudu, že východiska pro posouzení funkčního spojení mezi jejich domem a předmětným pozemkem stanovil nesprávně. Prosazují názor, že pro takové posouzení je rozhodující, jak jsou dané nemovitosti využívány, jak dlouho a do jaké míry, jaká je vzájemná propojenost (závislost) funkcí stavby a pozemku a po jaký čas tyto nemovitosti dané funkce poskytují. Z toho dovozují, že čas a způsob užívání pozemku je jedním z klíčových kritérií při posuzování funkčního spojení (z logiky věci nemůže jít o souvislost krátkodobou, vytvořenou případně jen ad hoc, účelově) a že časové parametry užívání předmětného pozemku o to více musí vést k závěru o existenci funkčního spojení.
17. Dovolatelé zároveň argumentují, že paušální závěr odvolacího soudu o neexistenci funkčního spojení založený pouze na tvrzené přílišné rozloze předmětného pozemku je důsledkem toho, že odvolací soud nesprávně definoval kritéria funkčního spojení vyplývající z judikatury. Podle ní jsou rozhodující funkce stavby a pozemku a vzájemná závislost nemovitostí na plnění těchto funkcí, nikoliv velikostní omezení, při jehož překročení nelze dovodit závěr o funkčním spojení. Velikost pozemku je podle přesvědčení dovolatelů irelevantní a způsob i intenzita využívání pozemku odpovídá jeho rozloze. Rodinný dům tvoří společně s pozemky parc. č. XY a parc. č. XY malé rodinné hospodářství.
18. Podle názoru dovolatelů je již z tvaru a umístění předmětného pozemku zřejmé, že se musel vždy využívat jako funkční celek společně s pozemkem umístěným při hlavní silnici, v současné době s jejich pozemkem. Poukazují na to, že bez předmětného pozemku by byl jejich dům jediným rodinným domem v okolí, který by neměl za zadní částí pozemek, který tvoří zahradu a prostor pro hospodaření. Tvrdí též, že jejich dům je přímo ohrožován prameny na hranici pozemků parc. č. XY a parc. č. XY a hydrologické problémy je třeba řešit komplexně na obou pozemcích, protože pozemek parc. č. XY neumožňuje svými rozměry a uspořádáním takové opatření realizovat. To podle jejich mínění představuje vztah funkční a existenční závislosti jejich domu a předmětného pozemku. Akcentují, že předmětný pozemek není přímo přístupný z veřejné cesty, nýbrž jen skrze jejich pozemek. Závěry odvolacího soudu o možnosti řešit tyto problémy užitím právních institutů na ochranu vlastnictví mají za rozporné s označenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.
19. Pod bodem č. 16 dovolatelé předkládají jako dosud neřešenou otázku, zda musí existovat funkční spojení předmětného pozemku k celé ploše sousedícího pozemku, nebo postačí, existuje-li toliko k jeho části. Podle jejich názoru je třeba výkladem § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 dovodit, že pozemek musí být převeden jako celek i tehdy, je-li stavba funkčně spojena pouze s částí nárokovaného pozemku. Tím spíše by mělo platit, že celý pozemek nezávisle na jeho rozloze musí být vydán i v případě, kdy je pozemek se stavbou funkčně spojen celý.
20. Prostřednictvím otázky pod č. 14 dovolatelé odvolacímu soudu vytýkají, že v rozporu s rozhodovací praxí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu opomenul jejich tvrzení a důkazní návrhy, zejména stran toho, že předmětný pozemek slouží jednak pro přístup k pozemku parc. č. XY nacházejícímu se ve společném jmění manželů jedné z žalobkyň, jednak též pro pěší přístup k domu žalobců z ulice XY.
21. Dovolatelé navrhují, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že nahradí projev vůle žalované s obsahem uvedeným v žalobním žádání, případně aby rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
22. Žalovaná ve vyjádření k dovolání navrhuje, aby bylo odmítnuto, eventuálně zamítnuto. Právní posouzení odvolacího soudu má za souladné s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Zdůrazňuje zejména, že mezi předmětným pozemkem a domem dovolatelů není takový vztah věcí, že by jedna bez druhé nemohla plnit svou funkci, a pozemek parc. č. XY skýtá dostatečné zázemí rodinného domu. Ztotožňuje se s názorem odvolacího soudu, že není běžné, aby tak rozsáhlý pozemek tvořil příslušenství domu žalobců jako jeho zahrada, respektive pokračování jeho zahrady. S odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 176/2019, uveřejněné v Souboru pod č. C 18148, jednak argumentuje, že dlouhodobost hospodaření žalobců na předmětném pozemku může svědčit maximálně o spotřební souvislosti, nikoliv funkční, jednak popírá relevanci tvrzení, že na předmětný pozemek je přístup z veřejné komunikace jen přes pozemek dovolatelů. Za právně nevýznamné má i tvrzení, že se žalobcům ztíží přístup na jiný pozemek.
23. Vedlejší účastníci na straně žalované rovněž navrhují, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto. Vymezené otázky nemají podle jejich mínění judikatorní přesah. Zjištěný skutkový stav neumožňuje učinit závěr, že je dána funkční spojitost pozemků. S odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (usnesení ze dne 28. 1. 2003, sp. zn. 28 Cdo 1042/2002, a ze dne 4. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 824/2006) prosazují názor, že pozemek funkčně souvisí pouze tehdy, nelze-li stavbu bez tohoto pozemku řádně užívat. Podpůrně lze podle nich využít též závěry rozsudku ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1758/2013, uveřejněného v Souboru pod č. C 12929, podle nichž lze o funkční souvislosti hovořit až tehdy, je-li hospodářský provoz stavby bez daného pozemku ve své podstatě vyloučen. Argumentují, že jak předmětný pozemek, tak pozemek žalobců lze užívat zcela samostatně a na sobě nezávisle. Stavba na pozemku žalobců má zajištěn vlastní přístup z veřejné komunikace, vlastní obslužnou a parkovací plochu a vlastní zahradu. S poukazem na judikaturu Ústavního soudu vedlejší účastníci dodávají, že odvolací soud se vypořádal s námitkami dovolatelů adekvátně, tj. s ohledem na míru jejich závažnosti.
III. Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 [srov. čl. II bod 1 zákona č. 286/2021 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „o. s. ř.“
25. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
26. Otázka č. 16, zda má vlastník stavby právo na převod sousedícího pozemku též v případě, v němž je funkční souvislost dána mezi stavbou a jen částí sousedícího pozemku, má sice, oproti tomu, co v obecné rovině namítají vedlejší účastníci, judikatorní přesah, přípustnost dovolání však nezakládá již z toho důvodu, že odvolací soud ji neřešil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013), neboť dovodil, že funkční souvislost není dána vůbec. Řešení této otázky ostatně plyne přímo ze zákona. Požaduje-li zákon, aby zemědělský pozemek ve vlastnictví státu byl funkčně spojen se stavbou žadatele, pak je zřejmé, že tento požadavek není naplněn, je-li se stavbou funkčně spojena jen jeho část. Proto také § 10 odst. 3 písm. b) zákona o SPÚ ve znění účinném od 1. 8. 2016 výslovně stanoví, že SPÚ převede vlastníkovi, popřípadě spoluvlastníkovi stavby, která je nemovitou věcí, zemědělský pozemek nebo jeho oddělenou část v podobě parcely (sic!) sousedící s pozemkem, na němž je tato stavba umístěna, jde-li o pozemek funkčně spojený s touto stavbou…
27. Nejvyšší soud však shledává dovolání přípustným proto, že otázku výkladu pojmu „funkční spojení“ obsaženého v § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 ve své rozhodovací praxi dosud neřešil, respektive neřešil otázku, zda a do jaké míry jsou při aplikaci tohoto ustanovení použitelné závěry rozhodovací praxe přijaté při výkladu restitučních předpisů.
IV. Důvodnost dovolání
28. Dovolání je zároveň důvodné, neboť napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
29. Podle § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 Státní pozemkový úřad převede vlastníkovi, popřípadě spoluvlastníkovi stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek sousedící s pozemkem, na němž je umístěna tato stavba, jestliže tento pozemek je funkčně spojen s touto stavbou a vlastník, popřípadě spoluvlastník stavby je oprávněným uživatelem tohoto pozemku.
30. Ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) věty první a druhé zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), stanoví, že pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn … Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby.
31. Podle § 11a odst. 11 věty první zákona o půdě ve znění účinném do 31. 10. 2019 je-li oprávněná osoba vlastníkem nebo spoluvlastníkem stavby, která je nemovitostí, lze jí mimo veřejnou nabídku převést do vlastnictví pozemek, na kterém je tato stavba umístěna, i pozemek, jestliže s touto stavbou funkčně souvisí.
32. Podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností ……, pokud funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona …
33. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. věc nelze vydat v případě, že se jedná o zastavěný pozemek; … za zastavěný pozemek se považuje část pozemku, která byla …, zastavěna stavbou …, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby; za zastavěný pozemek se rovněž považuje část pozemku zastavěná stavbou, která je ve vlastnictví jiné osoby než je stát nebo oprávněná osoba, a dále část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k užívání stavby.
34. Ustanovením § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016, popřípadě ustanovením § 10 odst. 3 věty písm. b) zákona o SPÚ ve znění pozdějších předpisů, se Nejvyšší soud zabýval pouze v rámci zkoumání předpokladů, za nichž lze vyhovět žalobě na uložení povinnosti bezúplatně převést oprávněné osobě jiný (náhradní) zemědělský pozemek z vlastnictví státu podle § 11a odst. 1 věty první zákona o půdě (viz usnesení ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 28 Cdo 605/2022, a předchozí rozhodnutí v něm citovaná). Ve své rozhodovací praxi totiž dospěl k závěru o nepřevoditelnosti pozemku oprávněné osobě (coby „jiného“ zemědělského pozemku) k uspokojení jejího restitučního nároku podle zákona o půdě v situaci, kdy k pozemku důvodně uplatnila právo na jeho převod třetí osoba podle § 10 odst. 4 zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016, popřípadě podle § 10 odst. 3 věty písm. b) zákona o SPÚ ve znění pozdějších předpisů. Výkladem pojmu „funkčního spojení“ použitého v tomto ustanovení se však nezabýval; vzhledem k vázanosti uplatněným dovolacím důvodem k tomu neměl příležitost. V usnesení ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 52/2021, však vysvětlil, že pro posouzení žádosti o úplatný převod sousedícího zemědělského pozemku je vzhledem k § 154 odst. 1 o. s. ř. rozhodující skutkový stav existující v době vyhlášení rozsudku, a dovodil, že smyslem právní úpravy zakotvené v § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 je podpora vlastnického hospodaření se zemědělskými pozemky.
35. Lze do jisté míry navázat na rozhodovací praxi při výkladu stejně znějícího ustanovení § 5 odst. 6 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2013 právě zákonem o SPÚ. Podle tohoto ustanovení „na základě písemné žádosti prodá Pozemkový fond vlastníkovi (spoluvlastníkovi) stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek, na němž je umístěna tato stavba, a to v případě, že pozemek je funkčně spojen s touto stavbou a vlastník (spoluvlastník) stavby je oprávněným uživatelem tohoto pozemku. Pozemkový fond prodá vlastníkovi (spoluvlastníkovi) stavby, která je nemovitostí, zemědělský pozemek sousedící s pozemkem, na němž je umístěna tato stavba, jestliže tento pozemek je funkčně spojen s touto stavbou a vlastník (spoluvlastník) stavby je oprávněným uživatelem tohoto pozemku“. V rozsudku ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2969/2009, Nejvyšší soud dovodil, že pojmová spojení „zemědělský pozemek“ a zejména „funkční spojení“ a „oprávněný uživatel“ je třeba vykládat pro účely převodu pozemku přiléhajícího k zemědělské usedlosti nikoli zužujícím, ale co možná nejvíce rozšiřujícím způsobem. Jde o to, aby fyzická osoba mohla v místě řádně a pokud možno bez obtíží hospodařit. V ostatních rozhodnutích se Nejvyšší soud zabýval otázkou specifické stavby - lyžařského vleku, a uzavřel, že provozování vleku bez současného využívání pozemků, na nichž je vlek umístěn, je k určenému účelu nemožné, jedná se tudíž o pozemky se stavbou funkčně spojené (srovnej usnesení ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 35/2008, ze dne 20. 11. 2008, sp. zn. 28 Cdo 3856/2007, a ze dne 20. 10. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3608/2007).
36. Závěry rozhodovací praxe v restitučních sporech, v nichž se Nejvyšší soud vyjadřoval k otázce funkční souvislosti pozemků se stavbou, nejsou sice při aplikaci § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 přenositelné mechanicky (bez dalšího), neboť se týkají výkladu jiných právních předpisů, obsahujících odlišnou dikci zakotvenou v jiném kontextu a sledujících jiný účel, lze je však využít přiměřeně. Pojem „funkční spojení“ v restitučních předpisech použit nebyl; v ustanoveních § 11a odst. 11 větě první zákona o půdě a § 7 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb. je obsažen pojem „funkční souvislost“. Princip jednoty právního řádu v právním státě a předpoklad racionálního zákonodárce by sice mohly opodstatnit úvahu, že použil-li zákonodárce pro pojmenování určitého vztahu poněkud odlišné, nikoliv zcela identické pojmy, chtěl tím vyjádřit též poněkud odlišný obsah. Spoléhat se však na to zcela nedá a Nejvyšší soud neshledává rozumný důvod, ani v účelu uvedených norem (zatímco účelem ustanovení § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 je podpora vlastnického hospodaření se zemědělskými pozemky, účelem shora citovaných restitučních předpisů je náprava majetkových křivd, primárně cestou naturální restituce), proč by měl mít pojem „funkční spojení pozemku se stavbou“ obsah jiný, respektive podstatně jiný, než pojem „funkční souvislost pozemku se stavbou“. Výraz „spojení“ by snad sice mohl naznačovat těsnější vztah než „pouhá“ souvislost, takové pojetí by se však stěží slučovalo se shora uvedeným účelem § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016, z něhož zjevně vycházejí též shora citované závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2969/2009, zdůrazňující nezbytnost vykládat pojem „funkční spojení“ extenzivně.
37. V té souvislosti je vhodné podotknout, že ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) věty první a druhé zákona o půdě zakotvuje v hypotéze jako předpoklad pro aplikaci „nezbytnou nutnost pozemku k provozu stavby“ a požadavek „funkční souvislosti“ jako vztahu zjevně volnějšího zde dovozuje cestou výkladu judikatura. Ta je pak podle závěrů Nejvyššího soudu použitelná též při výkladu § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. (srovnej např. rozsudky ze dne 14. 11. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4692/2017, a ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019).
38. Názor odvolacího soudu, že lze při aplikaci § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 přiměřeně použít restituční judikaturu, je tedy správný. Odvolací soud však pochybil v tom, že se závěry přiměřeně použitelné judikatury neřídil důsledně.
39. Nejvyšší soud dovodil ve vazbě na nálezovou judikaturu Ústavního soudu (srovnej např. nález ze dne 14. 6. 2000, sp. zn. II. ÚS 78/98, uveřejněný pod č. 89/2000 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), že překážkou vydání pozemků podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě může být též funkční souvislost pozemků se stavbou; pod funkční souvislostí se pak rozumí skutečnost, že „pozemky tvoří s objekty výstavby jeden funkční celek“, čímž se rozumí jednak stavební pozemek, popřípadě též pozemek zastavěný stavbou, a dále též přilehlé pozemky, jež tvoří se zastavěnými pozemky souvislý celek bez přerušení. I u pozemku požadovaného jako náhradní je proto nutné přihlížet k celkové funkční provázanosti s ostatními pozemky a stavbami, jež mohou tvořit vzájemně ucelený soubor pozemků a staveb – areál jako funkční celek (srovnej např. rozsudky ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 28 Cdo 2518/2006, ze dne 14. 7. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2174/2010, ze dne 31. 8. 2010, sp. zn. 28 Cdo 2016/2010, ze dne 24. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3574/2014, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, či ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019). V usnesení ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 28 Cdo 4474/2014, Nejvyšší soud za součást uceleného areálu označil i pozemek sloužící jako odpočinková plocha sportovního hřiště, tedy pozemek, jehož vydání oprávněné osobě by nečinilo užívání ostatních nemovitostí v areálu nemožným, ale činilo by je méně komfortním. Zdůraznil též, že pro závěr o funkční souvislosti pozemků a stavby není rozhodující, zda a jak jsou pozemky (terénně) upraveny, nýbrž existence vzájemné provázanosti funkcí mezi jednotlivými objekty či pozemky (srovnej např. rozsudky ze dne 30. 5. 2018, sp. zn. 28 Cdo 4343/2017, a ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2555/2020). Přestože ani vydání některých nemovitostí tvořících funkční celek v širším smyslu bez dalšího vyloučeno není, vyžaduje si vždy mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek, potažmo toho, zda lze některý pozemek nebo jeho část oddělit bez toho, že by byla dotčena funkční propojenost jednotlivých staveb a ostatních pozemků, a dále bez toho, že by došlo k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní a kterou může být i komunikace či místo pro odpočinek a relaxaci (srovnej např. rozsudek ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019, a předchozí judikaturu v něm citovanou).
40. Vedle této tzv. „areálové judikatury“ byly v ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu aprobovány závěry o funkční souvislosti mezi pozemky užívanými jako zahrady s rodinnými domy, s nimiž tvoří ucelený soubor (srov. rozsudky ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, ze dne 4. 6. 2019, sp. zn. 28 Cdo 547/2019, a ze dne 11. 12. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3266/2019, ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019, či usnesení ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 28 Cdo 3583/2012, ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 67/2021). Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že jestli též ustanovení § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě představuje překážku pro vydání nezastavěných pozemků v rozlehlých areálech (sídlištních, sportovních i jiných) oprávněné osobě pro jejich funkční souvislost se stavbami, tím obezřetněji je třeba přistupovat k situacím, kde oprávněnou osobou nárokovaný pozemek jako náhradní obklopuje stavbu domu a slouží obyvatelům tohoto domu, s nímž tvoří jeden funkční celek (srovnej např. rozsudky ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 484/2021).
41. Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích vysvětlil, že i při posuzování funkční souvislosti stavby a zahrady lze použít obecné závěry přijaté v tzv. areálové judikatuře (srovnej např. rozsudek ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019). Pro přiblížení pohledu Nejvyššího soudu na funkční souvislost mezi stavbou k individuálnímu bydlení a sousedící zahradou lze poukázat na některá další jeho rozhodnutí.
42. Tak v rozsudku ze dne 21. 10. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2958/2020, Nejvyšší soud uzavřel, že jestli odvolací soud posoudil nárokované pozemky jako vhodné náhradní pozemky, aniž důsledně zohlednil veškerá výše judikaturou přijatá, relevantní kritéria, tj. nepřihlédl k charakteru pozemků coby zahrad připlocených k sousední nemovitosti, ke způsobu užívání těchto nemovitostí a funkci, kterou nárokované pozemky plní ve vztahu k sousednímu domu, a aniž se zabýval tím, zda a s jakými důsledky lze soubor nemovitostí tvořený stavbou domu a přilehlou zahradou rozdělit, nejsou jeho úvahy o vhodnosti označených pozemků k převodu na žalobce jako pozemků náhradních úplné. Nerespektují totiž judikaturou nastolená pravidla, dle nichž jest posuzovat existenci širší funkční souvislosti mezi nárokovaným náhradním pozemkem a sousedícími nemovitostmi. Obdobně se Nejvyšší soud vyjádřil též v rozsudcích ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2243/2020, a ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2648/2021.
43. Též v rozsudku ze dne 9. 3. 2021, sp. zn. 28 Cdo 484/2021, se Nejvyšší soud vyjadřoval k situaci, v níž byl nárokovaný pozemek připlocen k pozemku a stavbě ve vlastnictví vedlejší účastnice a sloužil jako zahrada s prostory k uskladnění zahradního nářadí, a vyslovil názor, že taková charakteristika svědčí o šířeji pojaté funkční provázanosti, jež je zvláště v případě zahrad souvisejících s užíváním domů určených k individuálnímu bydlení aprobována i judikaturou dovolacího soudu.
44. V usnesení ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 67/2021, Nejvyšší soud vyšel ze zjištění, že posuzované pozemky slouží jako zahrady pro vlastníky (spoluvlastníky) domů, na něž navazují další pozemky (užívané jako zahrady), jsoucí rovněž v jejich vlastnictví. Argumentoval, že nárokované pozemky tak sice bezprostředně ke stavbám nepřiléhají, nicméně znak jednotného funkčního celku byl odvolacím soudem (ve vztahu ke stavbám a zahradám ve vlastnictví třetích osob) přiléhavě odvozován z toho, že se jedná o pozemky sousední, že jsou připloceny k pozemkům a stavbám ve vlastnictví vedlejších účastníků a že slouží ke stejnému účelu (jako zahrady pro pěstování ovoce, zeleniny, chovu slepic, včel a k rekreaci). Taková charakteristika svědčí o šířeji pojaté funkční provázanosti mezi pozemky a popř. i stavbou, jež je zvláště v případě zahrad souvisejících s užíváním domů určených k individuálnímu bydlení aprobována i judikaturou. V situacích, kdy pozemek nárokovaný oprávněnou osobou jako pozemek náhradní tvoří přirozené zázemí domu určeného k bydlení, může být důraz na poskytnutí většího prostoru pro zahrádkářské a pěstitelské aktivity tou individuálně danou okolností, k níž se sluší při úvahách o existenci jednotného funkčního celku přihlédnout.
45. Pro účely aplikace § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 jsou přiměřeně použitelné též následující judikatorní závěry:
46. V rozsudku ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, Nejvyšší soud vyslovil názor, že argumentace odvolacího soudu, podle níž přístup k bytovému domu (stavebnímu pozemku, jehož je dům součástí) přes předmětný pozemek, který jej obklopuje a dosud byl užíván jako okrasná zahrada „členy bytového družstva“, lze zajistit jinými občanskoprávními instituty, např. uzavřením smlouvy o nájmu, zřízením služebnosti či nezbytné cesty, nasvědčuje tomu, že jde o pozemek s bytovým domem funkčně spjatý (přes nějž je zajištěn i přístup do domu z veřejné komunikace).
47. V usnesení ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 28 Cdo 4533/2018, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že jestli odvolací soud na základě zjištěných skutkových okolností (předmětný pozemek je v katastru nemovitostí evidován jako zahrada, není v těsné blízkosti bytového domu, jenž obklopují jiné pozemky, není nezbytný pro přístup k bytovému domu, přičemž je samostatně zemědělsky využitelný jako zahrada či sad, a při hospodaření s ním nebudou vznikat jiné problémy, je-li přístupný i z místní komunikace) dovodil, že vydání pozemku oprávněným osobám nebránila překážka dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě, neodchýlil se od ustálené rozhodovací praxe.
48. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, byl pak přijat závěr, že jestliže § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě představuje překážku pro vydání nezastavěných pozemků v rozlehlých areálech oprávněné osobě pro jejich funkční souvislost se stavbami, tím obezřetněji je pak třeba postupovat v situacích, kdy oprávněnou osobou nárokovaný pozemek jako náhradní obklopuje stavbu bytového domu, slouží jako zahrada pro obyvatele tohoto domu a jako jediný celek (jejž tvoří bytový dům na stavební parcele, spolu se zahradou) je oplocen, za předpokladu, že jde o pokojný stav více méně trvalý, nikoliv krátkodobý.
49. Též funkčním spojením zemědělského pozemku se stavbou umístěnou na sousedícím pozemku ve smyslu ustanovení § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 se má na mysli stav, v němž stavba a zemědělský pozemek tvoří jeden funkční celek v širším smyslu, tj. stav charakterizovaný šířeji pojatou vzájemnou funkční provázaností pozemku a stavby, které tvoří vzájemně ucelený soubor. Tomuto pojetí odpovídá i situace, v níž by užívání stavby bez zemědělského pozemku, popřípadě užívání zemědělského pozemku bez stavby, nebylo nemožné, ale bylo by méně komfortní, tj. došlo by k porušení některé z funkcí, které tento soubor plní.
50. O funkční spojení půjde též tam, kde je ucelený soubor tvořen rodinným domem a sousedícím zemědělským pozemkem užívaným obyvateli domu jako zahrada. Posouzení, zda jde o pozemek s rodinným domem funkčně spjatý, si vyžaduje mimořádně pečlivé zvážení konkrétních místních podmínek. Pro přijetí závěru o existenci či neexistenci funkčního spojení zemědělského pozemku s rodinným domem je proto třeba posoudit způsob užívání těchto nemovitostí a funkci, kterou pozemek plní ve vztahu k sousedícímu domu, tj. nakolik a jak efektivně je uvedený pozemek využíván coby zázemí domu a v jaké míře závisí kvalita bydlení v domě v širším slova smyslu na možnosti užívat sousedící pozemek. Význam může mít i to, zda je zemědělský pozemek připlocen k pozemku a stavbě žadatele, za předpokladu, že jde o pokojný stav více méně trvalý, a zda je zemědělský pozemek přístupný i z místní komunikace.
51. V komentářové literatuře (srov. HANÁK, J., TKÁČIKOVÁ, J., Zákon o státním pozemkovém úřadu [503/2012 Sb.]. Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020) se k § 10 zákona o SPÚ uvádí, že funkční propojenost stavby a pozemku lze vyložit tak, že pozemek a stavba jsou společně užívány k určitému účelu, zejména v souvislosti s účelovým určením stavby (např. k zajištění přístupu). S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1758/2013 a 28 Cdo 35/2008 se dodává, že předmětný pozemek je nezbytný k užívání stavby (k zajištění jejích funkcí) a jejich oddělením by došlo ke znemožnění nebo podstatnému ztížení užívání stavby. Tak poměrně přísné pojetí „funkčního spojení“ neodpovídá přijaté shora popsané přiměřeně použitelné judikatuře a nevyplývá ani z rozhodnutí Nejvyššího soudu, na něž komentář odkazuje. Ze závěru vyjádřeného v usnesení ze dne 25. 9. 2008, sp. zn. 28 Cdo 35/2008, podle něhož je-li provozování vleku bez současného využívání pozemků, na nichž je vlek umístěn, k určenému účelu nemožné, jedná se o pozemky se stavbou funkčně spojené, rozhodně nevyplývá, že v jiných případech než tam, kde je užívání stavby bez sousedícího pozemku nemožné, o funkční spojení jít nemůže. Z názoru přijatého k témuž ustanovení v rozsudku ze dne 18. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2969/2009, se naopak podává potřeba spíše extenzivního výkladu. V rozsudku ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1758/2013, který na usnesení sp. zn. 28 Cdo 35/2008 navazuje a kterým argumentují vedlejší účastníci, pak Nejvyšší soud uzavřel, že o funkční souvislosti dané hospodářským využitím určité stavby bude na místě uvažovat především tehdy, pokud by hospodářský provoz stavby byl bez daného pozemku ve své podstatě vyloučen. Ani z tohoto rozhodnutí neplyne, že by v jiných případech o funkční souvislost jít nemohlo, a jeho závěry je třeba vnímat v kontextu shora citované ustálené judikatury, vycházející z pojetí funkční souvislosti coby šířeji pojaté funkční provázanosti.
52. Též ve sporu o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy podle § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 se uplatní judikatorní závěry Nejvyššího soudu, podle nichž posouzení otázky funkční souvislosti pozemku a stavby je vždy úzce provázáno s konkrétními skutkovými okolnostmi případu (srovnej např. rozsudky ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3938/2015, a ze dne 27. 8. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1910/2017). Dovolacímu přezkumu podléhá výhradně správnost právního posouzení věci, jehož přezkum zahrnuje i posouzení, nejsou-li úvahy nalézacích soudů v tomto směru nepřiměřené, zohledňují-li všechny podstatné skutkové okolnosti a nahlížejí-li na věc prizmatem relevantních kritérií (srovnej např. rozsudky ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017, a ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 28 Cdo 1360/2022).
53. V zde souzené věci soud prvního stupně ve svém rozhodnutí vylíčil skutkové okolnosti, které zjistil a vyhodnotil jako právně významné, a podrobně vyložil úvahy, jejichž cestou na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru o funkčním spojení rodinného domu žalobců s předmětným sousedícím pozemkem. Odvolací soud se v rovině skutkové vymezil jen k zjištěním soudu prvního stupně o hydrologických poměrech a ty nakonec posoudil jako právně nevýznamné. Zjištění soudu prvního stupně o tom, že předmětný pozemek je rodinou žalobců užíván jako zahrada pro pěstování ovoce a zeleniny a pro chov domácího zvířectva již po třetí generaci, výslovně označil za správné a ztotožnil se též s jeho skutkovými závěry o místních poměrech v příslušné části obce XY i o obvyklých poměrech na moravském venkově v místech s tradiční zástavbou. Při posouzení, zda jde v tomto případě o funkční spojení, však skutečnosti zjištěné soudem prvního stupně v potaz nevzal a nijak je nehodnotil, vyjma zjištění, po jakou dobu a do jaké míry je užívání pozemku vlastníky realizováno, které shledal právně nevýznamným. Funkční souvislost zkoumal výlučně skrze kritérium, v jakých parametrech je zahrada u rodinného domu jeho příslušenstvím, a závěr, podle něhož předmětný pozemek nepředstavuje hospodářské zázemí domu žalobců, založil výlučně na názoru, že jeho parametry spočívající v rozloze 3 606 m2 a v návaznosti na vedlejší pozemek u silnice tomu nenasvědčují.
54. Takové posouzení je ve zřejmém rozporu s použitelnou judikaturou, respektive se závěry z nich dovozenými v tomto rozhodnutí, jak jsou formulovány pod body 49 a 50. Skutečnost, „do jaké míry je užívání pozemku vlastníky realizováno“, je přeci okolností zcela zásadního významu pro skutkový závěr, nakolik a jak efektivně je uvedený pozemek využíván coby zázemí daného rodinného domu, tedy pro závěr, jenž je východiskem pro posouzení, v jaké míře závisí kvalita bydlení v domě v širším slova smyslu na možnosti užívat sousedící pozemek. Bez významu není ani dlouhodobost trvání užívacího vztahu; zjištění, že pozemek je coby zázemí rodinného domu využíván dlouhodobě, sice funkční spojení nezakládá, poznatek o funkčním spojení však nepřímo podporuje, neboť svědčí o tom, že vztah mezi pozemkem a stavbou není jen nahodilý či účelově (ad hoc) přivozený. Byť výměra zemědělského pozemku není (nemusí být) při posouzení jeho funkčního spojení se stavbou bez významu (stran výměry zahrádek srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4269/2019, z tzv. areálové judikatury pak rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 2. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3086/2019, a ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 28 Cdo 2754/2021), prosazuje se její význam jen skrze posouzení funkčního propojení pozemku a stavby; ze zákona jiná omezující kritéria sousedícího zemědělského pozemku než jeho funkční propojení se stavbou neplyne. Takto odvolací soud zřejmě uvažoval, argumentoval-li tím, že předmětný pozemek má příliš velkou rozlohu, než aby mohl jako zahrada tvořit přirozené zázemí domu žalobců. Pominul však, že předmětný pozemek zahradou je, a to jak z hlediska formálně právního (jde o pozemek, jenž je v katastru nemovitostí označen tímto druhem kultury uvedeným v § 1 odst. 2 zák. č. 334/1992 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu), tak z hlediska věcného, neboť podle skutkového závěru soudu prvního stupně, který odvolací soud výslovně převzal, je tento pozemek jako zahrada dlouhodobě užíván. Lapidárně řečeno tu odvolací soud neříká nic jiného, než že předmětná zahrada jako zahrada neobstojí, neboť je na zahradu příliš velká. Že takový argument při úvaze o funkčním spojení pozemku a stavby neobstojí, je nasnadě.
55. Posouzením, nakolik a jak efektivně je uvedený pozemek využíván coby zázemí daného rodinného domu a v jaké míře závisí kvalita bydlení v domě v širším slova smyslu na možnosti užívat sousedící pozemek, se odvolací soud nezabýval. Ze zjištěného skutkového stavu věci vyplývá, že pozemek ve spoluvlastnictví žalobců obklopující jejich dům není zahradou, nýbrž jde o zastavěnou plochu a nádvoří, a i když nezastavěnou část tohoto pozemku lze jistě zčásti využít jako zahrádku a k rekreaci, jde o plochu v zjištěných tamních místních poměrech poměrně malou, k hospodářskému využití obvyklému na moravském venkově zjevně nepostačující (srovnej argumentaci soudu prvního stupně „malým rodinným hospodářstvím“). Zjištěné skutkové okolnosti podle názoru dovolacího soudu opodstatňují závěr, že kdyby byli obyvatelé domu (žalobci) omezeni v užívání jen na plochu pozemku v jejich spoluvlastnictví, byla by v místních poměrech kvalita užívání jejich domu v širším slova smyslu nepochybně významně snížena.
56. Skutečnost, že předmětný pozemek ve své přední části (do ulice) navazuje nejen na pozemek žalobců, ale též na pozemek ve vlastnictví obce, je při úvaze o předpokladech aplikace § 10 odst. 4 věty druhé zákona o SPÚ ve znění účinném do 31. 7. 2016 bez právního významu; samotná poloha pozemku má obecně význam jen potud, že musí jít o pozemek sousedící s pozemkem, na němž je stavba žadatelů, aniž by bylo významné, zda sousedí též s dalšími pozemky. Argumentace odvolacího soudu sousedstvím předmětného pozemku s dalším pozemkem u silnice by měla význam jen při zjištění, že na předmětný pozemek je z veřejné komunikace přístup nejen přes pozemek žalobců, ale též přes vedlejší pozemek ve vlastnictví obce. Skutečnost, že přístup z veřejné komunikace na zemědělský pozemek je možný jen přes sousedící pozemek vlastníka stavby, totiž podle použitelných judikatorních závěrů (oproti názoru odvolacího soudu) sama o sobě napovídá o vzájemné funkční provázanosti takového pozemku a stavby. Protože pro posouzení (ne)existence funkčního spojení jsou rozhodné okolnosti existující v době rozhodnutí soudu (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 52/2021), je pro ně bez významu argument, že jiný přístup na pozemek z veřejné cesty sice není, ale lze jej úpravami jiného sousedícího pozemku zjednat.
57. Argumentuje-li pak odvolací soud mimo jiné tím, že skutkově nejbližší rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3527/2018, řeší jen pozemek bezprostředně navazující na dům, tak ve shora citovaném usnesení ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 67/2021, se Nejvyšší soud vyjadřoval k situaci obdobné poměrům zde projednávané věci a dovodil, že posuzované pozemky sice bezprostředně ke stavbám nepřiléhají, nicméně znak jednotného funkčního celku byl odvolacím soudem přiléhavě odvozován z toho, že se jedná o pozemky sousední, že jsou připloceny k pozemkům a stavbám ve vlastnictví vedlejších účastníků a že slouží ke stejnému účelu (jako zahrady pro pěstování ovoce, zeleniny, chovu slepic, včel a k rekreaci).
58. Co se týče významu hydrologických poměrů, je Nejvyšší soud shodně s odvolacím soudem názoru, že případná potřeba stavebních zásahů na hranici pozemku žalobců a předmětného pozemku za účelem prevence vzniku škod na stavbě žalobců předpoklad funkční provázanosti stavby a sousedícího pozemku v intencích použitelné judikatury nesplňuje. Stejně tak je pro funkční spojení předmětného pozemku a stavby žalobců právně nevýznamná skutečnost, že předmětný pozemek slouží jako pěší přístup k jinému pozemku ve vlastnictví jedné z žalobkyň; právně významná je jen funkční provázanost požadovaného pozemku s domem na sousedícím pozemku žadatelů. Bez podstatného významu je též tvrzená skutečnost, že předmětný pozemek slouží pro pěší přístup k domu žalobců, mají-li žalobci bezproblémový přístup k domu z ulice.
59. Nezbývá než uzavřít, že odvolací soud při posouzení funkčního spojení předmětného pozemku s domem ve spoluvlastnictví žalobců nevzal na zřetel ty zjištěné okolností, které jsou podle použitelné judikatury a z ní vycházejících závěrů přijatých dovolacím soudem v této věci právně významné, a naopak zohlednil okolnosti, které právní význam nemají. Úvahy, na nichž založil napadené rozhodnutí, jsou tedy nepřiměřené a právní posouzení, na němž jeho rozhodnutí spočívá, je nesprávné (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
60. Podle § 242 odst. 3 věta druhé o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady se z obsahu spisu nepodávají. Dovolatelé sice (prostřednictvím otázky č. 14) odvolacímu soudu právem vytýkají, že pominul jejich tvrzení (a související důkazní návrhy), že se existence funkčního spojení mezi jejich stavbou a předmětným pozemkem podává i z toho, že předmětný pozemek slouží mj. i pro přístup k pozemku parc. č. XY, který vlastní žalobkyně b) ve společném jmění manželů, a že předmětný pozemek slouží pro pěší přístup k jejich rodinnému domu. Jde-li ale, jak bylo shora vysvětleno, o skutečnosti, které význam pro závěr o (ne)existenci funkčního spojení nemají, pak se nejedná o vadu, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí věci.
61. Protože rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedených důvodů správné a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, spolu se závislými výroky o nákladech řízení (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.).
62. Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1, část první věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
63. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-