// Profipravo.cz / Zvláštní řízení 30.08.2023
Řízení o určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy
I. Zahrnul-li zákonodárce mezi řízení ve statusových věcech právnických osob všechna řízení, v nichž soud přezkoumává platnost rozhodnutí orgánů právnických osob, aniž by rozlišoval, o jaké záležitosti orgány rozhodly, a je-li řízením ve statusových věcech právnických osoby též řízení o určení, jaké osoby byly nejvyšším orgánem právnické osoby zvoleny do funkcí členů statutárního orgánu právnické osoby, musí být řízením ve statusových věcech právnických osob též řízení o určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným, v němž soud závazně vykládá obsah zakladatelského právního jednání, jímž byla ustavena právnická osoba a jež (mimo jiné) upravuje i působnost jejích orgánů.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí ve věci samé vydané v tomto řízení je podle § 27 z. ř. s. závazné pro každého. Uzavřel-li proto odvolací soud, že by „vyhovující výrok pravomocného rozsudku o neplatnosti předmětné dohody společníků o změně společenské smlouvy“ nebyl pro společnost závazný, spočívá jeho rozhodnutí v této otázce na nesprávném právním posouzení věci.
II. Společenská smlouva společnosti s ručením omezeným jako zakladatelské právní jednání, jímž byla společnost ustavena, nepochybně upravuje práva a povinnosti nejen společníků, ale i společnosti a jejích orgánů. Společnost je tudíž účastníkem řízení, v němž se rozhoduje o obsahu společenské smlouvy. Neúčastnila-li se řízení již od jeho zahájení (nebyla-li v návrhu na zahájení řízení uvedena jako účastník řízení), měl ji soud prvního stupně do řízení přibrat jako účastníka podle § 7 odst. 1 z. ř. s. Neučinil-li tak, zatížil řízení zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 3 o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2929/2022, ze dne 24. 5. 2023
Dotčené předpisy:
§ 27 zák. č. 292/2013 Sb.
§ 85 písm. a) zák. č. 292/2013 Sb.
§ 147 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 1. 2021, č. j. 24 Cm 30/2020-79, zamítl „žalobu“ na určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy společnosti 4M., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY (dále jen „společnost“), ze dne 5. 12. 2019 (dále též jen „dohoda o změně společenské smlouvy“) [výrok I.] a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[2] Soud prvního stupně vyšel mimo jiné z toho, že:
1) Navrhovatelka je společnicí S. (dále též jen „S.“) s podílem ve výši 49 %.
2) S. je společnicí společnosti s podílem ve výši 67 %.
3) Z. M. (dále též jen „Z. M.“) je společníkem společnosti s podílem ve výši 33 %.
4) Dohodou o změně společenské smlouvy „byl změněn článek 7 společenské smlouvy společnosti tak, že namísto původního ujednání o usnášeníschopnosti valné hromady v případě, jsou-li přítomni společníci s prostou většinou hlasů, byla zakotvena do společenské smlouvy nutnost přítomnosti společníků, kteří mají 100 % všech hlasů, a namísto původního ujednání o rozhodování valné hromady prostou většinou hlasů přítomných společníků byla zakotvena do společenské smlouvy nutnost rozhodnutí valné hromady všemi hlasy společníků a dále do ní byl nově vložen článek 9, podle kterého byl opatrovníkem společnosti jmenován J. S.…“.
[3] Na takto ustaveném základě soud prvního stupně dospěl k závěru, podle něhož „žalobou předjímaný“ výrok soudu by se „týkal nejen účastníků dohody – tedy žalovaných 1) a 2) coby společníků společnosti – ale i společnosti samotné (úpravy jednání valné hromady jako jejího nejvyššího orgánu a osoby společenskou smlouvou předurčeného hmotněprávního opatrovníka). Účast společnosti v řízení o určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy je tudíž nezbytná, neboť společnost, o jejíž změněné společenské smlouvě … by mělo být soudem rozhodováno, nejsouc účastníkem řízení, by – podle § 159a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen ‚o. s. ř.‘) – výrokem vydaného rozsudku nebyla vázána“.
[4] Soud prvního stupně tudíž uzavřel, že „jelikož žalobkyně … nezažalovala všechny požadovaným určením dotčené osoby, není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení. To, že možnost soudního výroku o žalobě na určení se pojí též s tímto hlediskem subjektovým, tedy že o splnění (dalších) podmínek naléhavého právního zájmu lze uvažovat pouze v případě, bude-li žalobou předjímaný soudní výrok způsobilý vystihnout úplný obsah hmotným právem vymezeného vztahu, což logicky předpokládá, že bude závazný pro všechny jeho subjekty – a tak tomu může být ovšem jen tehdy, jestliže všechny tyto subjekty budou i účastníky soudního řízení – vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3468/2014“.
[5] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý a třetí výrok).
[6] Odvolací soud přisvědčil odvolatelce toliko v tom směru, že „společenská smlouva je smlouvou. Jedná se ale o smlouvu sui generis, která nejenom, že zavazuje ty osoby, které tuto smlouvu uzavřely, potažmo které uzavřely dohodu o její změně, ale zavazuje i společnost samotnou“. Ztotožnil se tak se závěrem soudu prvního stupně, podle něhož „žalobkyně nemá na předmětném určení naléhavý právní zájem“, neboť „není-li … společnost účastnicí řízení na straně žalované (§ 90 o. s. ř.), nebyl by pro ni vyhovující výrok pravomocného rozsudku o neplatnosti předmětné dohody společníků o změně společenské smlouvy závazný (§ 159a odst. 1 o. s. ř.), a proto žalobkyní požadované určení za tohoto stavu není s to odstranit ohrožení jejího práva a neodstraní ani jí tvrzený stav nejistoty o tom, jakým způsobem mají být řízeny vnitřní poměry společnosti“.
[7] Proti rozsudku odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 o. s. ř., majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek:
1) „existence naléhavého právního zájmu“ v návaznosti na otázku, zda „měla být účastníkem řízení na straně žalované též společnost“, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále
2) „zda je výrok rozsudku soudu vydaný ve věci určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy závazný dle ustanovení § 159a odst. 1 o. s. ř. i pro společnost, pakliže účastníky řízení před soudem jsou pouze smluvní strany dohody o změně společenské smlouvy“, a
3) „zda je dohoda o změně společenské smlouvy závazná pro společnost do té míry, že je nejen adresátem povinností z ní vyplývajících, ale že též může aktivně ovlivňovat její další podobu či existenci, byť není její smluvní stranou“,
v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud neřešených.
[8] Dovolatelka, odkazujíc na judikaturu Nejvyššího soudu, má za to, že odvolací soud „nepřípustně zaměňuje věcnou legitimaci a naléhavý právní zájem“, když neexistenci naléhavého právního zájmu „dovodil pouze na základě nedostatku věcné legitimace“.
[9] Dovolatelka dále namítá, že se v daném případě „neuplatní ustanovení § 159a odst. 1 o. s. ř. v tom smyslu, že žalovanou musí být i sama společnost, jejíž vnitřní poměry se řídí dotčenou společenskou smlouvou či její změnou, protože společnost se řídí společenskou smlouvou uzavřenou společníky a s jejím obsahem nemůže jakkoli nakládat či jej ovlivňovat“. V důsledku toho je pro společnost společenská smlouva „závazná bez ohledu na to, zda je účastníkem řízení o její neplatnosti“.
[10] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[11] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř. k řešení dovoláním otevřené otázky existence naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené judikatury Nejvyššího soudu, a k řešení otázky rozsahu závaznosti výroku rozhodnutí ve věci určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným, v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu dosud neřešené.
[12] Podle § 80 o. s. ř. určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.
[13] Podle § 159a o. s. ř. nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení (odstavec 1). Výrok pravomocného rozsudku, kterým bylo rozhodnuto ve věcech uvedených v § 83 odst. 2, je závazný nejen pro účastníky řízení, ale i pro další osoby oprávněné proti žalovanému pro tytéž nároky z téhož jednání nebo stavu. Zvláštní právní předpisy stanoví, v kterých dalších případech a v jakém rozsahu je výrok pravomocného rozsudku závazný pro jiné osoby než účastníky řízení (odstavec 2). V rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (odstavec 3).
[14] Podle § 1 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též jen „z. ř. s.“), nestanoví-li tento zákon jinak, použije se občanský soudní řád.
[15] Podle § 2 písm. e) z. ř. s. tento zákon upravuje řízení o některých otázkách týkajících se právnických osob a svěřenského fondu.
[16] Podle § 6 odst. 1 z. ř. s. v řízení, které může být zahájeno i bez návrhu, je účastníkem řízení (dále jen „účastník“) navrhovatel a ten, o jehož právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.
[17] Podle § 7 odst. 1 z. ř. s. jestliže někdo z těch, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno, se neúčastní řízení od jeho zahájení, soud, jakmile se o něm dozví, jej přibere do řízení jako účastníka. Proti takovému usnesení není odvolání přípustné.
[18] Podle § 27 z. ř. s. výrok pravomocného rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o statusové věci fyzické nebo právnické osoby, je závazný pro každého.
[19] Podle § 85 písm. a) z. ř. s. řízeními o některých otázkách týkajících se právnických osob jsou řízení ve statusových věcech právnických osob, včetně jejich zrušení a likvidace, jmenování a odvolávání členů jejich orgánů nebo likvidátora a přeměn.
[20] Podle § 147 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“], společenská smlouva může být měněna dohodou všech společníků; pro tuto dohodu se vyžaduje veřejná listina. Stanoví-li tak společenská smlouva, může být měněna i rozhodnutím valné hromady.
I. K existenci naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení.
[21] Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že předpokladem úspěšnosti návrhu na určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je (mimo jiné) aktivní věcná legitimace navrhovatele a jeho naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Věcnou legitimaci k určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde, nebo jehož právní sféry se sporný právní vztah nebo sporné právo týká. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení pak vyjadřuje způsob právní ochrany, které se má dostat soudním rozhodnutím tomu, kdo má v řízení o určovací žalobě aktivní věcnou legitimaci, a to vůči tomu, kdo je k požadovanému určení pasivně věcně legitimován (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 29 Cdo 302/2011, a judikaturu v něm citovanou).
[22] V poměrech projednávané věci odvolací soud svůj závěr o nedostatku naléhavého právního zájmu dovolatelky na požadovaném určení odůvodnil tím, že žalovanou měla být též společnost, kterou společenská smlouva zavazuje. Nesprávně tak zaměnil otázku existence naléhavého právního zájmu s otázkou pasivní věcné legitimace.
II. K rozsahu závaznosti výroku rozhodnutí ve věci určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným.
[23] Pro zodpovězení této otázky je významné, zda řízení o určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným je řízením sporným (jak se domnívaly soudy), či řízením ve statusových věcech právnických osob upraveným zákonem o zvláštních řízeních soudních.
[24] Z ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se podává, že při vymezení pojmu řízení ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s. je třeba mít na paměti, že jde o pojem procesního práva, který nemusí mít (a nemá) zcela shodný obsah s pojmem tzv. statusových věcí užívaným v právu hmotném, resp. s pojmem „právo týkající se postavení osob“ ve smyslu § 1 odst. 2 části věty za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) [srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3307/2016, uveřejněné pod číslem 87/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 19. 6. 2019, sp. zn. 27 Cdo 1435/2019, a v něm citovanou judikaturu].
[25] Zahrnul-li zákonodárce mezi řízení ve statusových věcech právnických osob všechna řízení, v nichž soud přezkoumává platnost rozhodnutí orgánů právnických osob, aniž by rozlišoval, o jaké záležitosti orgány rozhodly, a je-li řízením ve statusových věcech právnických osoby též řízení o určení, jaké osoby byly nejvyšším orgánem právnické osoby zvoleny do funkcí členů statutárního orgánu právnické osoby (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2022, sp. zn. 27 Cdo 1270/2022), musí být řízením ve statusových věcech právnických osob též řízení o určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným, v němž soud závazně vykládá obsah zakladatelského právního jednání, jímž byla ustavena právnická osoba a jež (mimo jiné) upravuje i působnost jejích orgánů (srovnej např. § 151 odst. 1 o. z. či § 190 z. o. k.).
[26] Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí ve věci samé vydané v tomto řízení je podle § 27 z. ř. s. závazné pro každého. Uzavřel-li proto odvolací soud, že by „vyhovující výrok pravomocného rozsudku o neplatnosti předmětné dohody společníků o změně společenské smlouvy“ nebyl pro společnost závazný, spočívá jeho rozhodnutí i v této otázce na nesprávném právním posouzení věci.
[27] Je-li dovolání přípustné, Nejvyšší soud přihlíží z úřední povinnosti též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostním vadám řízení), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
[28] Podle § 229 odst. 3 o. s. ř. žalobou pro zmatečnost účastník může napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Totéž platí, jde-li o pravomocný rozsudek soudu prvního stupně, proti němuž není odvolání přípustné podle § 202 odst. 2.
[29] V usnesení ze dne 29. 11. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1875/2018, uveřejněném pod číslem 94/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož vztah obou odstavců ustanovení § 6 z. ř. s. je nutné považovat za vztah obecné (§ 6 odst. 1 z. ř. s.) a zvláštní (§ 6 odst. 2 z. ř. s.) úpravy, jíž se účastenství poměřuje bez ohledu na to, zda tato řízení lze zahájit toliko na návrh či i bez návrhu. Stanoví-li zákon okruh účastníků řízení výslovně, určí se okruh účastníků v souladu s § 6 odst. 2 z. ř. s. podle takového výslovného pravidla (a to i v případě, že tato řízení lze zahájit i bez návrhu). Definice obsažená v § 6 odst. 1 z. ř. s. se uplatní tehdy, chybí-li výslovná úprava, a to bez ohledu na to, zda lze dané řízení zahájit i bez návrhu nebo jenom na návrh.
[30] Zákon výslovně nestanoví okruh účastníků řízení o určení neplatnosti dohody o změně společenské smlouvy společnosti s ručením omezeným. Je proto nutné vyjít z § 6 odst. 1 z. ř. s., podle něhož jsou účastníky řízení navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno.
[31] Společenská smlouva jako zakladatelské právní jednání, jímž byla společnost ustavena, nepochybně upravuje práva a povinnosti nejen společníků, ale i společnosti a jejích orgánů (srovnej např. § 123 o. z. a § 146 z. o. k., s ohledem na obsah dohody společníků o změně společenské smlouvy pak též § 169 a § 170 z. o. k.; viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5749/2017). Společnost je tudíž účastníkem řízení, v němž se rozhoduje o obsahu společenské smlouvy. Neúčastnila-li se řízení již od jeho zahájení (nebyla-li v návrhu na zahájení řízení uvedena jako účastník řízení), měl ji soud prvního stupně do řízení přibrat jako účastníka podle § 7 odst. 1 z. ř. s. Neučinil-li tak, zatížil řízení zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 3 o. s. ř. Odvolací soud pak tuto vadu v průběhu odvolacího řízení neodstranil.
[32] Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné a řízení je též zatíženo zmatečnostní vadou, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[33] Skutečnost, že soud nižšího stupně rozhodl o věci samé rozsudkem (ačkoliv měl v souladu s § 25 odst. 1 z. ř. s. rozhodnout usnesením), nezbavuje soud vyššího stupně povinnosti rozhodnout o opravném prostředku proti takovému rozhodnutí (o odvolání nebo o dovolání) usnesením. To, že soud rozhodl jinou – kvalitativně vyšší, leč v rozporu s procesním předpisem zvolenou – formou rozhodnutí, je vadou řízení, která nemohla mít vliv na správnost rozhodnutí (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 1999, sp. zn. 20 Cdo 1574/99). Proto Nejvyšší soud i v této věci rozhodl o dovolání usnesením (§ 243f odst. 4 o. s. ř.).
[34] Právní názor Nejvyššího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[35] V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-