// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 22.04.2024
Výklad pojmu zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z.
I. Pod zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z. lze zařadit vedle trvalých stavů s omezenou či zcela ztracenou schopností sebeobsluhy primárního poškozeného rovněž i případy, kdy velmi těžké zranění primárního poškozeného výrazně zatíží po delší dobu nepříznivým zdravotním stavem natolik, že to bude mít citelný dopad do osobnostní sféry sekundárních obětí (blízkých osob) a že jejich duševní útrapy budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že trvalé následky zranění nebudou patřit k těm úplně nejtěžším. Ačkoliv je základním kritériem závažnost újmy na zdraví primárního poškozeného, nelze odhlédnout ani od újmy, která vzniká sekundárním poškozeným, neboť účelem úpravy obsažené v § 2959 o. z. je odčinění neoprávněného zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů mezi primární a sekundární obětí, k němuž došlo usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví jejich rodinného příslušníka.
II. V posuzované věci bylo zjištěno, že poškozená utrpěla zranění spočívající především v kompresní zlomenině těla dvanáctého hrudního a prvního bederního obratle a roztříštěné zlomenině druhého a čtvrtého bederního obratle, což si vyžádalo několik po sobě jdoucích operací a rozsáhlou a časově náročnou rehabilitaci. Stav po fraktuře čtyř obratlů lze nepochybně označit za velmi těžké zranění páteře, které po dlouhou dobu zasáhlo do rodinných poměrů všech žalobců. Poškozená až na výjimky strávila dobu více než dva a čtvrt roku v nemocnicích a rehabilitačních zařízeních, tedy odloučena od členů rodiny, a i po ukončení léčení má celou řadu trvalých omezení, která sice již nemají povahu ztráty sebeobsluhy, avšak významně mění dosavadní způsob rodinného soužití. Zejména u nezletilých dětí není důvodu pochybovat, že takováto ztráta denního osobního kontaktu s matkou po dobu léčení a podstatná trvalá změna matčina zapojení do dalších rodinných aktivit zejména v oblasti sportu a volného času představuje citelný zásah do jejich práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů.
Odvíjí-li se náhrada garantovaná ustanovením § 2959 o. z. především právě od zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů, nelze vytýkat odvolacímu soudu, že by zákonnou úpravu vyložil nesprávně či zjevně nepřiměřeně, jestliže popsané poranění páteře spojené s více než dvouletou prakticky nepřetržitou absencí poškozené doma následovanou dalšími trvalými omezeními právně kvalifikoval jako zvlášť závažné ublížení na zdraví zakládající nárok na peněžitou náhradu podle § 2959 o. z. Ze skutkových zjištění dále vyplynulo, že v důsledku dlouhodobého odloučení poškozené od členů rodiny bylo citelně zasaženo do rodinného života jejích nejbližších příbuzných, kteří s ní sdíleli domácnost a kteří se tomuto stavu museli přizpůsobit, a to jistě nad rámec toho, co lze označit za běžnou rodinnou solidaritu. Tento zásah má navíc trvalý charakter, když ze skutkových zjištění rovněž vyplynulo, že řadu dosud běžně vykonávaných aktivit už primární poškozená nebude schopná provozovat vůbec nebo jen v podstatně zúženém rozsahu, čímž je společný život celé rodiny též ztížen. Není tedy nepřiměřená úvaha odvolacího soudu, že zranění primární poškozené právě v důsledku svých delší dobu trvajících následků zároveň představovalo citelný zásah do osobnostní sféry žalobců, na který pamatuje úprava obsažená v ustanovení § 2959 o. z.
III. Je třeba doplnit, že náhrada nemajetkové újmy, která je zákonem č. 89/2012 Sb. rozšířena oproti předchozí úpravě, je strukturována a nepokrývá všechny dotčenou osobou negativně vnímané okolnosti, odvíjejí-li se nepříznivé dopady do jejího duševního stavu od běžného zapojení do společenského života se všemi jeho klady a zápory. Tím spíše pak náhrada nemajetkové újmy druhotných obětí, které újmu odvozují od újmy osoby blízké (tzv. reflexní újma), má své výrazné limity a může být přiznána jen ve zcela odůvodněných případech, kdy to zákon umožňuje. Ten vedle výslovné úpravy obsažené v § 2959 o. z. (zde se ovšem jasný následek v podobě usmrcení osoby blízké doplňuje i o ne zcela ostře vymezený stav zvlášť závažného ublížení na zdraví) zakládá nárok i dalším osobám, které určitý zásah považují za osobní neštěstí, jež nelze nijak odčinit, jsou-li ovšem tyto dopady vyvolány zvláštními okolnostmi, za nichž byla újma způsobena protiprávním jednáním, zejména hrubou nedbalostí při porušení důležité právní povinnosti či úmyslem (§ 2971 o. z.). Podle této úpravy lze odčinit i objektivně vzato méně zásadní újmy, ovšem jen při splnění relativně přísných podmínek vztahujících se jak k průběhu škodní události, tak k poměrům poškozených. I z tohoto pohledu lze akceptovat výklad § 2959 o. z. odvolacím soudem, který pod zvlášť závažné ublížení na zdraví dotýkající se citelně poměrů rodinných příslušníků zahrnul shora popsané okolnosti, a to jako výklad rozšiřující, nicméně respektující základní zásady zákonného nastavení náhrad náležejících tzv. druhotným obětem.
Rozdíly mezi závažností celého spektra újem na zdraví podřazených režimu § 2959 o. z. musí spolu s přihlédnutím ke konkrétním poměrům oprávněných osob (za nichž se musí druhotné oběti se situací vypořádat) vyjadřovat i výše přiznávaných peněžitých náhrad. Tak například u extrémně závažných poškození zdraví, kdy zejména při vegetativním stavu primárního poškozeného může utrpení blízkých osob dosahovat i vyšší intenzity než v případě usmrcení, může být vyšší i peněžitá náhrada, naopak u případů na dolní hranici závažnosti zranění bude náhrada logicky nižší, až případně symbolická.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3539/2022, ze dne 18. 3. 2024
Dotčené předpisy: § 2959 o. z.
Kategorie: náhrada újmy; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Okresní soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 9. 11. 2021, č. j. 17 C 249/2020-110, zastavil řízení o části nároků na zaplacení 75.000 Kč s příslušenstvím žalobci a) a žalobcům b) a c) po 60.000 Kč s příslušenstvím (v tomto rozsahu poskytla žalovaná v průběhu řízení plnění), uložil žalované, aby zaplatila žalobci a) 300.000 Kč s příslušenstvím, každému z žalobců b) a c) 240.000 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu v části, v níž se žalobce a) domáhal zaplacení 625.000 Kč s příslušenstvím a žalobci b) a c) každý 500.000 Kč s příslušenstvím a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Ze skutkových zjištění vyplynulo, že paní A. L., manželka žalobce a) a matka žalobců b) a c), utrpěla při dopravní nehodě způsobené dne 21. 9. 2017 D. D., státní příslušnicí Bulharské republiky, vážná poranění, konkrétně kompresní zlomeniny těla dvanáctého hrudního obratle, mnohočetné zlomeniny prvního, druhého a čtvrtého bederního obratle, roztříštěnou zlomeninu bederního obratle, zhmoždění levého nártu a lehký otřes mozku. Ode dne nehody až do návratu z rehabilitačního ústavu Kladruby, kam nastoupila po operaci na podzim roku 2019, trávila A. L. čas střídavě ve zdravotnických zařízeních, případně doma, přičemž v tomto období prakticky veškeré fungování domácnosti a péči o děti zastával žalobce a). V období, kdy byla A. L. doma, se musel starat též o ni a pomáhat jí se základními úkony osobní potřeby. Došlo tak k zásadnímu omezení volnočasových aktivit rodiny a intimního života žalobce a). I v současné době po ukončení léčení A. L. je život rodiny podstatně ovlivněn, neboť primární poškozená není schopna vykonávat řadu aktivit. Po právní stránce soud dospěl k závěru, že žalobci mají nárok na náhradu nemajetkové újmy podle § 2959 o. z., neboť mnohačetná poranění A. L. si vyžádala velmi dlouhou dobu jejího léčení s dlouhodobým pobytem v nemocnici a opakovanými pobyty v rehabilitačních zařízeních, žalobci (zbývající členové rodiny) od ní byli dlouhou dobu odloučeni a nemohli s ní sdílet rodinné soužití, měli obavu o její život a zdraví a byli nuceni zcela přeorganizovat běžný denní režim i trávení volného času; běžný režim rodiny bude negativně ovlivněn i v budoucnu. I s ohledem na zmaření budoucího rodinného života a duševní útrapy z toho pramenící považoval soud za přiměřené odškodnění ve vztahu k žalobci a) částku 375.000 Kč, kterou zkrátil o již vyplacenou náhradu ve výši 75.000 Kč. Nezletilým žalobcům b) a c) pak byla újma způsobena v citlivém věku, kdy se určitým způsobem formuje jejich osobnost, proto je u každého z nich přiměřená částka 300.000 Kč, od níž bylo rovněž odečteno již vyplacené plnění 60.000 Kč.
2. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 22. 7. 2022, č. j. 5 Co 275/2022-139, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích ve věci samé, změnil jej ve výroku o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s právním hodnocením soudu prvního stupně a dodal, že o zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z. se jedná i tehdy, je-li s ním spojena značná délka léčení či přetrvávající omezení v obvyklém způsobu života po skončení léčení. K tomu došlo právě u primární poškozené, a její újma tak „přerůstá“ i do života ostatních příslušníků rodiny. A. L. sice neutrpěla fatální následky ani není trvale upoutána na lůžko, nicméně od 21. 9. 2017 do konce roku 2019 byla většinu času v některém ze zdravotnických zařízení a život žalobců se v té době omezil víceméně jen na udržení chodu domácnosti a na péči o poškozenou. Poskytnutá náhrada by tak měla odčinit všechny tyto negativní stránky prožívání poškození zdraví blízké osoby, mezi něž patří jednak primární šok ze zprávy či zjištění o tomto poškození zdraví, jednak následné stavy bolesti, smutku, prázdnoty a zmaru. Kromě toho je primární poškozená prakticky trvale vyřazena z většiny dosavadních sportovních aktivit či aktivit při trávení volného času (podle zjištění soudu prvního stupně se věnovala cyklistice, lyžování, kanoistice, amatérským běžeckým závodům, zatímco je nyní omezena jen na krátké procházky, vyjížďky na kole a plavání), ačkoliv až do jejího úrazu se celá rodina do těchto činností zapojovala mimořádně aktivně, proto je namístě z toho plynoucí duševní útrapy žalobců odčinit částkami, které shodně se soudem prvního stupně považoval odvolací soud za přiměřené.
3. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost ve smyslu § 237 o. s. ř. spatřuje v řešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně otázky výkladu zvlášť závažného ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z. Dovolatelka k tomu blíže uvádí, že ačkoliv primární poškozená A. L. nepochybně vytrpěla nepříjemné chvíle, představoval její stav objektivně výrazně menší zásah do života žalobců než při úmrtí blízké osoby. Podle judikatury dovolacího soudu se přitom musí jednat o tak závažné a trvalé poškození zdraví, které je srovnatelné s úmrtím. S ohledem na to navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že žaloba se zamítá.
4. Žalobci ve vyjádření k dovolání uvedli, že se ztotožňují se závěry soudů obou stupňů. I z judikatury předkládané žalovanou vyplývá, že § 2959 o. z. lze aplikovat též v případě jiného než zvláště závažného ublížení na zdraví primární oběti, které má za následek dlouhodobé ohrožení primárního poškozeného na životě, nebo po delší dobu bude primárního poškozeného zatěžovat výrazně nepříznivým stavem, a tento stav bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob. O takové poškození zdraví se jednalo právě u A. L.. Přitom není možné posuzovat izolovaně jen zranění primárního poškozeného, ale je nutné komplexně posoudit i intenzitu zásahu do osobnostní sféry blízkých osob. Navrhli, aby bylo dovolání odmítnuto.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) dospěl k závěru, že dovolání, jež bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), řádně zastoupenou advokátem ve smyslu § 241 o. s. ř., je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení výkladu pojmu zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z., jež dosud v daných skutkových souvislostech nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu řešena. Dovolání není důvodné.
6. Nesprávné právní posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
7. Podle § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.
8. Citované ustanovení oproti předešlé právní úpravě s účinností od 1. 1. 2014 nově rozšiřuje okruh případů, ve kterých mají právo na odškodnění tzv. sekundární oběti, o kategorii zvlášť závažného ublížení na zdraví. To nepochybně vyplývá z premisy, že významný zásah do zdraví primárního poškozeného může ve svém důsledku podstatným způsobem zasáhnout i do rodinného života jeho nejbližšího okolí a tím vést též ke vzniku nemajetkové újmy u těchto osob. Zákonem použité slovní spojení zvlášť závažné ublížení na zdraví není v předpise blíže definováno, jedná se proto o normu s relativně neurčitou hypotézou, jejíž podmínky musí soud posoudit v každém jednotlivém případě s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem. Soudní judikatura je ustálena (viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018, publikovaný pod č. 52/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále jen „Sb. rozh. obč.“) v tom, že východiskem při výkladu § 2959 o. z. je zejména závažnost následků primární oběti. Podřadit sem lze zpravidla ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména komatické stavy, závažná poškození mozku či ochrnutí výrazného rozsahu, tj. následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké, kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity. Jedná se o duševní útrapy (smutek, pocity zoufalství a beznaděje, strach) spojené s vědomím, že tato osoba byla trvale vyřazena z většiny sfér společenského uplatnění a změnila se v osobu trpící výjimečně nepříznivým zdravotním stavem. Nikoliv smrtelná újma musí být svou závažností zásadně srovnatelná s usmrcením blízké osoby. Kromě případů s nejzávažnějšími následky může jít dále i o případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. V trestní soudní praxi je delší dobu trvající porucha zdraví vykládána jako vážná porucha zdraví trvající nejméně 6 týdnů. Jako těžkou újmu na zdraví kvalifikovala soudní praxe např. i zlomeninu nohy v kotníku, jejíž léčení trvalo 7 týdnů. Takový přechodný stav poruchy zdraví však nelze označit jako zvlášť závažné ublížení na zdraví, které by bylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých poškozenému v intenzitě odčinitelné peněžitou náhradou.
9. Namítá-li žalovaná, že zvlášť závažnou újmou na zdraví ve smyslu § 2959 o. z. se rozumí pouze stavy odpovídající svojí závažností úmrtí osoby, přehlíží, že takový stav představuje jen jednu z množin případů, na které předmětné ustanovení dopadá. Jak z výše uvedené rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, pod zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu § 2959 o. z. lze zařadit vedle trvalých stavů s omezenou či zcela ztracenou schopností sebeobsluhy primárního poškozeného rovněž i případy, kdy velmi těžké zranění primárního poškozeného výrazně zatíží po delší dobu nepříznivým zdravotním stavem natolik, že to bude mít citelný dopad do osobnostní sféry sekundárních obětí (blízkých osob) a že jejich duševní útrapy budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že trvalé následky zranění nebudou patřit k těm úplně nejtěžším. Ačkoliv je základním kritériem závažnost újmy na zdraví primárního poškozeného, nelze odhlédnout ani od újmy, která vzniká sekundárním poškozeným, neboť účelem úpravy obsažené v § 2959 o. z. je odčinění neoprávněného zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů mezi primární a sekundární obětí, k němuž došlo usmrcením či zvlášť závažným ublížením na zdraví jejich rodinného příslušníka (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1887/2021, publikovaný v časopise Právní rozhledy 17/2022, str. 603, a obdobně i rozsudek téhož soudu ze dne 19. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 894/2018, č. 85/2019 Sb. rozh. obč.).
10. V posuzované věci bylo zjištěno, že poškozená A. L. utrpěla zranění spočívající především v kompresní zlomenině těla dvanáctého hrudního a prvního bederního obratle a roztříštěné zlomenině druhého a čtvrtého bederního obratle, což si vyžádalo několik po sobě jdoucích operací a rozsáhlou a časově náročnou rehabilitaci. Stav po fraktuře čtyř obratlů lze nepochybně označit za velmi těžké zranění páteře, které po dlouhou dobu zasáhlo do rodinných poměrů všech žalobců. Poškozená až na výjimky strávila dobu více než dva a čtvrt roku (od nehody dne 21. 9. 2017 do ukončení rehabilitace koncem roku 2019) v nemocnicích a rehabilitačních zařízeních, tedy odloučena od členů rodiny, a i po ukončení léčení má celou řadu trvalých omezení, která sice již nemají povahu ztráty sebeobsluhy, avšak významně mění dosavadní způsob rodinného soužití. Zejména u nezletilých dětí není důvodu pochybovat, že takováto ztráta denního osobního kontaktu s matkou po dobu léčení a podstatná trvalá změna matčina zapojení do dalších rodinných aktivit zejména v oblasti sportu a volného času představuje citelný zásah do jejich práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů.
11. Odvíjí-li se náhrada garantovaná ustanovením § 2959 o. z. především právě od zásahu do práva na budování a rozvíjení rodinných vztahů, nelze vytýkat odvolacímu soudu, že by zákonnou úpravu vyložil nesprávně či zjevně nepřiměřeně, jestliže popsané poranění páteře spojené s více než dvouletou prakticky nepřetržitou absencí poškozené doma následovanou dalšími trvalými omezeními právně kvalifikoval jako zvlášť závažné ublížení na zdraví zakládající nárok na peněžitou náhradu podle § 2959 o. z. Ze skutkových zjištění (dovolací soud není oprávněn správnost skutkového stavu přezkoumávat, neboť způsobilým dovolacím důvodem je pouze nesprávné právní posouzení věci – § 241a odst. 1 o. s. ř., dovolatelka ji ostatně nezpochybňuje) dále vyplynulo, že v důsledku dlouhodobého odloučení A. L. od členů rodiny bylo citelně zasaženo do rodinného života jejích nejbližších příbuzných, kteří s ní sdíleli domácnost a kteří se tomuto stavu museli přizpůsobit, a to jistě nad rámec toho, co lze označit za běžnou rodinnou solidaritu, na kterou odkazuje ve svém dovolání žalovaná. Tento zásah má navíc trvalý charakter, když ze skutkových zjištění rovněž vyplynulo, že řadu dosud běžně vykonávaných aktivit už primární poškozená nebude schopná provozovat vůbec nebo jen v podstatně zúženém rozsahu, čímž je společný život celé rodiny též ztížen. Není tedy nepřiměřená úvaha odvolacího soudu, že zranění primární poškozené právě v důsledku svých delší dobu trvajících následků zároveň představovalo citelný zásah do osobnostní sféry žalobců, na který pamatuje úprava obsažená v ustanovení § 2959 o. z.
12. Tento závěr je třeba přijmout i ve světle závěrů nálezu Ústavního soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. I. ÚS 3449/19, podle nějž je vyjádření útrap sekundární oběti jen těžko uchopitelné a pomyslným odrazovým můstkem může být právě zdravotní stav primární oběti. Podle Ústavního soudu nelze zpochybnit, že sekundární oběti si během úrazů osob blízkých procházejí značným emocionálním vypětím, což lze nicméně jen stěží objektivizovat (navíc si lze snadno představit situaci, kdy i u méně závažného poranění, budou osoby blízké subjektivně vnímat poranění velmi intenzivně). Z toho důvodu je nesnadné nalezení hranice, při které budou obecné soudy osobám blízkým přiznávat nároky plynoucí z ustanovení § 2959 o. z., a kdy nikoliv. Hledání této hranice je pak ponecháno především na judikatuře obecných soudů. Ústavní soud tedy neshledal porušení ústavních principů v případě, kdy nebyl shledán opodstatněným nárok na náhradu podle tohoto ustanovení u blízkých rodinných příslušníků nezletilé dívky, která byla pro mnohačetná poranění následkem dopravní nehody hospitalizována po dobu jednoho měsíce, z toho asi tři týdny v bezvědomí, poté propuštěna do domácího léčení a následně hospitalizována ještě další dva týdny, přičemž trvalé následky jejího zranění nejsou natolik vážné, aby ji vyřazovaly z většiny sfér společenského uplatnění, naopak je s relativně mírnými omezeními zapojena do běžného života, nejedná se proto o zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu uvedeného ustanovení. Od tohoto případu se však nyní projednávaná věc liší tím, že počáteční stav primární poškozené bezprostředně po škodní události nebyl natolik dramatický, aby byla po určitou dobu zcela nemožná vzájemná komunikace s rodinnými příslušníky, avšak závažné poškození páteře si naopak vyžádalo dlouhodobé (více než dvouleté) léčení mimo rodinné prostředí (ve srovnávaném případě trvalo léčení jen několik týdnů bez závažných trvalých následků), což zejména dětem ve věku pěti a jedenácti let přivodilo významnou újmu. Zdravotní stav poškozené se sice zlepšil natolik, že rodinní příslušníci nejsou připraveni o možnost dalšího rozvoje vztahů, nicméně považoval-li odvolací soud popsanou přetržku rodinného soužití spolu s přetrvávající výraznou limitací některých dalších společných aktivit členů rodiny již za stav odpovídající právní kvalifikaci zvlášť závažného poškození zdraví ve smyslu § 2959 o. z., nelze jeho úvahu považovat za zjevně nepřiměřenou; dovolací soud pak nemá důvod takový závěr korigovat.
13. Je třeba doplnit, že náhrada nemajetkové újmy, která je zákonem č. 89/2012 Sb. rozšířena oproti předchozí úpravě, je strukturována a nepokrývá všechny dotčenou osobou negativně vnímané okolnosti, odvíjejí-li se nepříznivé dopady do jejího duševního stavu od běžného zapojení do společenského života se všemi jeho klady a zápory. Tím spíše pak náhrada nemajetkové újmy druhotných obětí, které újmu odvozují od újmy osoby blízké (tzv. reflexní újma), má své výrazné limity a může být přiznána jen ve zcela odůvodněných případech, kdy to zákon umožňuje. Ten vedle výslovné úpravy obsažené v § 2959 o. z. (zde se ovšem jasný následek v podobě usmrcení osoby blízké doplňuje i o ne zcela ostře vymezený stav zvlášť závažného ublížení na zdraví) zakládá nárok i dalším osobám, které určitý zásah považují za osobní neštěstí, jež nelze nijak odčinit, jsou-li ovšem tyto dopady vyvolány zvláštními okolnostmi, za nichž byla újma způsobena protiprávním jednáním, zejména hrubou nedbalostí při porušení důležité právní povinnosti či úmyslem (§ 2971 o. z.). Podle této úpravy lze odčinit i objektivně vzato méně zásadní újmy, ovšem jen při splnění relativně přísných podmínek vztahujících se jak k průběhu škodní události, tak k poměrům poškozených. I z tohoto pohledu lze akceptovat výklad § 2959 o. z. odvolacím soudem, který pod zvlášť závažné ublížení na zdraví dotýkající se citelně poměrů rodinných příslušníků zahrnul shora popsané okolnosti, a to jako výklad rozšiřující, nicméně respektující základní zásady zákonného nastavení náhrad náležejících tzv. druhotným obětem.
14. Rozdíly mezi závažností celého spektra újem na zdraví podřazených režimu § 2959 o. z. musí spolu s přihlédnutím ke konkrétním poměrům oprávněných osob (za nichž se musí druhotné oběti se situací vypořádat) vyjadřovat i výše přiznávaných peněžitých náhrad. Tak například u extrémně závažných poškození zdraví, kdy zejména při vegetativním stavu primárního poškozeného může utrpení blízkých osob dosahovat i vyšší intenzity než v případě usmrcení, může být vyšší i peněžitá náhrada (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3468/2019), naopak u případů na dolní hranici závažnosti zranění bude náhrada logicky nižší, až případně symbolická. Jestliže ovšem dovolatelka nevymezuje jako dovolací důvod otázku určení výše náhrady, dovolací soud při tzv. kvalitativní vázanosti dovoláním (§ 242 odst. 3 věta první o. s. ř.) nemohl přezkoumávat správnost právních závěrů odvolacího soudu ohledně kritérií a způsobu stanovení přisouzených částek.
15. Rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé je tedy z pohledu dovoláním vymezené právní otázky základu nároku věcně správné, dovolání není důvodné, a dovolací soud je proto podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
Autor: -mha-