// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 27.03.2024
Rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěným věřitelům
Přezkum pohledávek a vydávání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům jsou dva zcela samostatné postupy, přičemž výsledek druhého z nich (vydávání výtěžku zpeněžení) neznamená popření toho prvního (výsledku přezkumu pohledávek). Insolvenční soud musí při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěným věřitelům postupovat tak, že posuzuje, zda pohledávka, která byla zjištěna jako zajištěná, je skutečně zajištěna konkrétní věcí, právem, pohledávkou nebo jinou majetkovou hodnotou, k jejichž zpeněžení došlo.
Jestliže se zajištění věřitelé v případě nesouhlasu s rozdělením výtěžku zpeněžení předmětu zajištění mohou bránit (pouze) prostřednictvím námitek proti návrhu insolvenčního správce (§ 298 odst. 3 insolvenčního zákona) a posléze formou opravných prostředků proti usnesení insolvenčního soudu o udělení souhlasu (§ 298 odst. 7 insolvenčního zákona), není postup insolvenčního soudu, který při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěným věřitelům zkoumá rozsah jejich zajištění, postupem směřujícím k nerespektování výsledků přezkumného jednání. Není-li v případě zajištění pohledávky věřitele předmětem přezkumu existence jednotlivých zastavených pohledávek dlužníka (jako v dané věci), nemá Nejvyšší soud žádných pochyb o tom, že otázka rozsahu zajištění může být posuzována (řešena) v rámci rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 78/2021, ze dne 20. 12. 2023
Dotčené předpisy:
§ 167 IZ
§ 168 IZ
§ 298 IZ
Kategorie: insolvenční řízení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 24. května 2021, č. j. KSCB 41 INS 27546/2019-B-788, Krajský soud v Českých Budějovicích (dále jen „insolvenční soud“) vyslovil souhlas s tím, aby insolvenční správkyně (Mgr. Ing. P. H.) vydala zajištěnému věřiteli Czech Property Investments, a. s. (dále jen „věřitel CPI“), výtěžek zpeněžení (ve výroku blíže označených ochranných známek, dlužníkových pohledávek a internetové domény) ve výši 25 828 832 Kč (bod I. výroku) a uložil insolvenční správkyni povinnosti související s vydáním výtěžku zpeněžení (bod II. výroku).
2. Insolvenční soud vyšel z toho, že:
[1] Usnesením ze dne 14. února 2020, č. j. KSCB 26 INS 27546/2019-A-87, insolvenční soud zjistil úpadek dlužníka a insolvenční správkyní dlužníka ustanovil Mgr. Ing. P. H.
[2] Podáním ze dne 29. září 2020 uplatnil věřitel CPI pohledávku za majetkovou podstatou ze smlouvy o úvěrovém financování v celkové výši 25 828 832 Kč (z toho 23 239 115 Kč jistina, 531 388 Kč úrok a 2 058 329 Kč úrok z prodlení), přičemž zástavní právo vzniklo k pohledávkám dlužníka z obchodního styku jako souboru veškerých existujících i budoucích peněžitých pohledávek na základě zástavní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem CPI dne 2. března 2020 (dále též jen „zástavní smlouva ze dne 2. března 2020“).
[3] Podáním doručeným insolvenčnímu soudu dne 5. března 2021 a doplněným dne 19. března 2021 insolvenční správkyně navrhla insolvenčnímu soudu, aby vyslovil souhlas s vydáním výtěžku zpeněžení majetku uvedeného v bodu I. výroku věřiteli CPI.
[4] Majetek uvedený v bodu I. výroku byl v souladu s pokynem věřitele CPI zpeněžen za částku 29 320 269,88 Kč.
[5] Podáním ze dne 10. března 2021 podal věřitel Crane Constancy Investments SE (dále jen „věřitel CCI“) námitky proti návrhu insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení zajištěnému věřiteli CPI. Tvrdil, že jeho zjištěné zajištěné pohledávky mají výhodnější pořadí než pohledávky věřitele CPI, jelikož ke vzniku jeho zajištění došlo již 26. srpna 2014 a věřiteli CPI vzniklo zajištění až 2. března 2020.
[6] Námitky věřitel CCI doplnil dne 30. dubna 2021. V doplňujícím podáni namítal, že odvolací soud zrušil rozhodnutí insolvenčního soudu o způsobu řešení úpadku dlužníka ze zmatečnostních důvodů, když ve věci rozhodoval vyloučený soudce. Podjatý soudce tedy vydal i rozhodnutí o jmenování prozatímního věřitelského výboru, k němuž proto nelze přihlížet. Dále namítal, že návrh insolvenční správkyně je předčasný, neboť není skončeno řízení o žalobě o zmatečnost podané proti rozhodnutí o úpadku (C16).
[7] Námitky byly projednány na jednání konaném dne 30. dubna 2021.
3. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení § 298 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) – nejprve vyhodnotil námitky doplněné v podání doručeném soudu 30. dubna 2021 (v den jednání) jako námitky opožděné, ale i nedůvodné. Přisvědčil názoru věřitele CPI, že rozhodnutí o ustanovení prozatímního věřitelského výboru bylo v době rozhodování smlouvy o úvěrovém financování účinné.
4. Dále insolvenční soud konstatoval, že včasné námitky věřitele CCI nejsou důvodné, neboť věřitel nedoložil, že mu skutečně vzniklo zástavní právo k pohledávkám z obchodního styku inkasovaným od 9. listopadu 2020 do 26. února 2021. Podle článku 3. 1 ve spojení s článkem 2 smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám z obchodního styku uzavřené dne 26. srpna 2014 mezi dlužníkem jako zástavcem a Artesa, spořitelním družstvem (právním předchůdcem věřitele CCI) jako zástavním věřitelem (dále též jen „zástavní smlouva ze dne 26. srpna 2014“) mělo zástavní právo k pohledávkám uvedeným v příloze smlouvy vzniknout uzavřením písemných dodatků ke smlouvě. Existence takového dodatku nebyla doložena. Tímto dodatkem nemůže být nedatované prohlášení o zastavených pohledávkách předložené věřitelem CCI, když nemá formu dodatku dle přílohy č. 3 smlouvy. Zástavní právo věřitele CCI tedy vzniklo pouze k pohledávkám uvedeným v příloze smlouvy ze dne 26. srpna 2014 (tyto pohledávky v době zahájení řízení již neexistovaly). Podle insolvenčního soudu je vydání výtěžku zpeněžení věřiteli CPI i v zájmu věřitelů, neboť jeho pohledávka se stále úročí a zatěžuje tak majetkovou podstatu.
5. K odvolání věřitele CCI Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku.
6. Odvolací soud ˗ vycházeje ze skutkových zjištění insolvenčního soudu a cituje ustanovení § 41 odst. 1, § 42, § 58 odst. 2 písm. c/, § 168 odst. 1 písm. f/ a § 298 odst. 1, 2, 3, 4, 7 a 8 insolvenčního zákona ˗ dospěl po přezkoumání rozhodnutí insolvenčního soudu k následujícím závěrům.
7. Věřitel CCI má za dlužníkem pohledávky, které jsou zajištěny zástavním právem k pohledávkám dlužníka za třetími osobami uvedeným v příloze č. 2 zástavní smlouvy ze dne 26. srpna 2014, neprokázal však tvrzení, že jeho pohledávky jsou zajištěny zástavním právem k pohledávkám dlužníka, jež tvoří část předmětu zajištění. Potud odvolací soud odkázal na závěry insolvenčního soudu a vyjádření věřitele CPI k odvolání.
8. Prozatímní věřitelský výbor na zasedání dne 2. března 2020 udělil dlužníku souhlas s uzavřením úvěrové smlouvy a zástavních smluv. Přitom předsedou věřitelského výboru byl zvolen věřitel CCI (odvolatel, posléze dovolatel). Smlouva o úvěrovém financování a zástavní smlouvy uzavřené mezi dlužníkem a věřitelem CPI jsou platné. Pohledávky věřitele CPI jsou pohledávkami za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. f/ insolvenčního zákona, jež se dle § 168 odst. 3 téhož zákona uspokojují kdykoli po rozhodnutí o úpadku v plné výši. V daném případě je na jejich uspokojení (vzhledem k zajištění) třeba použít výtěžek zpeněžení předmětu zajištění. Insolvenční soud tedy postupoval v souladu s § 298 insolvenčního zákona.
9. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal věřitel CCI dovolání, v němž namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci [dovolací důvod podle § 241a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.
10. Přípustnost dovolání vymezuje ve smyslu § 237 o. s. ř. argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně na vyřešení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
11. Dovolatel předkládá Nejvyššímu soudu k řešení následující otázky:
[1] Má skutečnost, že na přezkumném jednání byla pohledávka zjištěna co do pravosti, výše i pořadí tak, že pohledávka je zajištěna zástavním právem ke všem současným i budoucím pohledávkám dlužníka, ten důsledek, že pohledávka je bez dalšího pro účely rozhodování ve smyslu § 298 insolvenčního zákona považována za zajištěnou zástavním právem ke všem současným i budoucím pohledávkám dlužníka a při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení podle § 298 insolvenčního zákona se posuzuje pouze pořadí zjištěného zajištění?
[2] Jsou zmatečná veškerá rozhodnutí, která učinil podjatý soudce v době po rozhodnutí o úpadku a před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku, jenž bylo zrušeno pro zmatečnost, i když nebyla napadena žádným opravným prostředkem? Mělo by se na tato rozhodnutí hledět tak, jako by nebyla vydána?
[3] Jde o platná a účinná rozhodnutí prozatímního věřitelského výboru, jenž byl ustanoven rozhodnutím soudu, k němuž by mělo být přistupováno tak, jako by nebylo vydáno?
[4] Je smlouva o poskytnutí úvěrového financování uzavřená mezi dlužníkem a věřitelem CPI, včetně smluv o zajištění, smlouvou ve smyslu § 41 insolvenční zákona?
12. K dovoláním předestřeným právním otázkám dovolatel argumentuje následovně.
13. K první otázce dovolatel odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2006, sp. zn. 29 Odo 579/2003, uveřejněného pod číslem 21/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2007, sp. zn. 29 Odo 1410/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. září 2009, sp. zn. 29 Cdo 5372/2007, rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2013, sp. zn. 29 Cdo 1903/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sen. zn. 29 NSČR 63/2011, uveřejněného pod číslem 34/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2014, sp. zn. 29 Cdo 3146/2011. Potud namítá, že soudy obou stupňů postupovaly v rozporu s uvedenými rozhodnutími Nejvyššího soudu, neboť „prováděly jakýsi dodatečný přezkum pohledávky“ a požadovaly, aby prokázal, ze kterých pohledávek se skládá jeho zajištění.
14. Dovolatel má za to, že řízení podle § 298 insolvenčního zákona není novým přezkumem pohledávek, při kterém by zajištěný věřitel měl opětovně prokazovat existenci zjištěného zajištění. Přezkumné jednání v zásadě nahrazuje nalézací řízení, kdy výsledek přezkumného řízení se zaznamenává do přezkumných listů, které nahrazují vykonatelné rozhodnutí a jsou exekučním titulem s účinky erga omnes.
15. Dále dovolatel tvrdí, že jeho pohledávka byla na přezkumném jednání zjištěna jako zajištěná zástavním právem ke všem současným i budoucím pohledávkám dlužníka, proto došlo k tomu, že má zjištěné zajištění tzv. hromadné věci, respektive souboru individuálně určených věcí, který vykazuje znaky hromadné věci. To podle dovolatele znamená, že může odvozovat právo na zajištění ze všech pohledávek, které dlužník měl ke dni přezkumu, ale i z pohledávek, které vznikly po přezkumu, a to včetně pohledávek vzniklých až po podání insolvenčního návrhu. V této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 3757/2009.
16. Dovolatel je přesvědčen, že po přezkoumání jeho pohledávek na přezkumném jednání bylo postaveno na jisto, že pohledávky jsou pohledávkami zajištěnými zástavním právem ke všem současným i budoucím pohledávkám dlužníka. Tím je insolvenční správce i insolvenční soud vázán, a proto při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům podle § 298 insolvenčního zákona musí z přezkumu pohledávek vycházet a rozhodovat pouze o pořadí jednotlivých zajištěných pohledávek.
17. Ve vztahu k druhé až čtvrté otázce dovolatel snáší argumenty ve prospěch závěru, že usnesení insolvenčního soudu ze dne 28. února 2020, č. j. KSCB 26 INS 27546/2019-B-15, o jmenování prozatímního věřitelského výboru je rozhodnutím, k němuž nelze přihlížet, neboť trpí zmatečnostní vadou. Napadené rozhodnutí se nevyjadřuje k tomu, zda rozhodnutí o zmatečnosti rozhodnutí o způsobu řešení úpadku má vliv na účinnost rozhodnutí o jmenování prozatímního věřitelského výboru. Podle dovolatele prozatímní věřitelský výbor nebyl řádně jmenován; nemohl tedy ani udělit souhlas s úvěrovým financováním a s uzavřením zástavních smluv.
18. Věřitel CPI ve vyjádření k dovolání zevrubně vyložil, proč považuje za správné závěry odvolacího soudu, na nichž napadené rozhodnutí spočívá. Polemizuje s námitkami dovolatele a navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné nebo zamítl jako nedůvodné.
19. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
20. Dovolání v dané věci je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř. a v posouzení dovoláním předestřených otázek jde o věc odvolacím soudem dosud neřešenou.
21. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
22. Skutkový stav věci, z nějž vyšly soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.
23. Pro právní posouzení věci jsou (kromě zjištění vymezených v odstavci 2.) rozhodné též následující skutečnosti, které se jako obsah insolvenčního spisu promítají v insolvenčním rejstříku:
[1] K návrhu insolvenční správkyně ze dne 26. února 2020 insolvenční soud usnesením ze dne 28. února 2020, č. j. KSCB 26 INS 27546/2019-B-15, jmenoval prozatímní věřitelský výbor ve složení: věřitel CCI, TNM Print s. r. o. a Mail Step a. s.
[2] Dne 2. března 2020 se konalo jednání prozatímního věřitelského výboru, na němž jeho členové projednali žádost dlužníka o úvěrové financování. Členové prozatímního věřitelského výboru jednomyslně přijali toto usnesení:
„Prozatímní věřitelský výbor vzal na vědomí návrhy následujících smluv, které byly jeho členům zaslané dlužníkem e-mailem dne 28. února 2020 ve 22:54 a e-mailem dne 1. března 2020 ve 13:36, a sice:
- úvěrové smlouvy mezi CPI jako úvěrujícím a dlužníkem jako úvěrovaným, na jejímž základě má být dlužníkovi poskytnut zajištěný úvěr až do výše 45 000 000 Kč s úrokovou sazbou ve výši repo sazby ČNB plus 0,5 % p. a. (dále též jen „úvěrová smlouva“);
- (i) smlouvy o zřízení zástavního práva k vybraným ochranným známkám dlužníka;
- (ii) smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám dlužníka z obchodního styku;
- (iii) smlouvy o zřízení zástavního práva k internetové doméně dlužníka, v každém případě mezi CPI jako zástavním věřitelem a dlužníkem jako zástavcem (dále jen „zajišťovací smlouvy“ nebo též „zástavní smlouvy“).
Prozatímní věřitelský výbor ve smyslu § 58 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona ve spojení s § 61 odst. 1 insolvenčního zákona souhlasí s tím, aby dlužník uzavřel podle § 41 a násl. insolvenčního zákona s CPI úvěrovou smlouvu a zajišťovací smlouvy.“
[3] Dne 2. března 2020 uzavřel dlužník a věřitel CPI úvěrovou smlouvu a zástavní smlouvy.
[4] Dne 15. května 2020 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Před zahájením přezkumného jednání byla insolvenčnímu soudu datovou schránkou doručena námitka podjatosti rozhodujícího soudce JUDr. Ing. Z. S., Ph.D., MPA. (dále jen „Z. S.“), kterou vznesl věřitel A.A.S.I. holding a. s. a k níž se v průběhu jednání připojili věřitelé Ružinov Immo s. r. o. a Jaromír Soukup Consulting, s. r. o. (dále jen „věřitel JSC“). Soudce Z. S. námitku podjatosti považoval za nedůvodnou a v jednání pokračoval.
[5] Na přezkumném jednání byla pohledávka věřitele CCI zjištěna co do pravosti, výše a pořadí tak, že pohledávka je částečně (do výše 55 317 375,78 Kč) zajištěna „majetkem dlužníka a to zástavním právem k pohledávkám a to všem současným, budoucím nebo podmíněným pohledávkám dlužníka (…), a to na základě smlouvy o zřízení zástavního práva k pohledávkám z obchodního styku uzavřené dne 26. srpna 2014 mezi spořitelním družstvem Artesa a dlužníkem“.
[6] Následná schůze věřitelů rozhodla, že ponechává prozatímní věřitelský výbor ve funkci. Současně na této schůzi insolvenční soud usnesením potvrdil volbu věřitelského výboru, s tím, že předsedou byl zvolen věřitel CCI, který funkci od počátku vykonával.
[7] Usnesením ze dne 16. května 2020, č. j. KSCB 26 INS 27546/2019-B-187, insolvenční soud zamítl návrh věřitele JSC ze dne 30. dubna 2020 na povolení reorganizace a prohlásil konkurs na majetek dlužníka; toto rozhodnutí odvolací soud usnesením ze dne 7. září 2020, č. j. KSCB 26 INS 27546/2019, 2 VSPH 1021/2020-B-295, zrušil (a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení) z důvodu, že soudce Z. S. je vyloučen z projednávání a rozhodování ve věci od počátku řízení.
24. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení insolvenčního zákona a občanského soudního řádu, která platila v níže citované podobě, pro věc rozhodné, již v době zahájení insolvenčního řízení na majetek dlužníka (25. listopadu 2019) a do dnešního dne nedoznala změn.
Z ustanovení § 7 insolvenčního zákona plyne, že nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.
Podle ustanovení § 41 odst. 1 insolvenčního zákona insolvenční správce může pro udržení nebo obnovení provozu podniku, který je součástí majetkové podstaty, uzavřít za obvyklých obchodních podmínek smlouvy o úvěru a smlouvy obdobné, jakož i smlouvy na dodávky energií a surovin, včetně smluv o zajištění splnění těchto smluv (dále jen "úvěrové financování").
Dle ustanovení § 42 insolvenčního zákona majetek získaný z prostředků poskytnutých v rámci úvěrového financování není předmětem zajištění podle dříve uzavřených smluv (odstavec 1). Prostředky získané z úvěrového financování lze použít jen k účelu uvedenému ve smlouvách o úvěrovém financování (odstavec 2). K uzavření smluv o úvěrovém financování je oprávněn také dlužník s dispozičními oprávněními nebo dlužník po dobu trvání moratoria (odstavec 3).
Ustanovení § 58 odst. 2 písm. c/ insolvenčního zákona stanoví, že věřitelský výbor zejména uděluje insolvenčnímu správci nebo dlužníku s dispozičními oprávněními souhlas k uzavírání smluv o úvěrovém financování.
Podle ustanovení § 167 odst. 1 insolvenčního zákona zajištění věřitelé se v rozsahu zajištění uspokojují ze zpeněžení věci, práva pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla jejich pohledávka zajištěna, nestanoví-li zákon jinak. Pro pořadí jejich uspokojení je rozhodující doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, nedohodnou-li se zajištění věřitelé písemně jinak. To platí obdobně pro věřitele podmíněných pohledávek nebo pohledávek budoucích, k jejichž zajištění byla zastavena věc, právo, pohledávka nebo jiná majetková hodnota nebo zřízeno jiné zajištění uvedené v § 2 písm. g/.
Podle ustanovení § 168 odst. 1 písm. f/ insolvenčního zákona pohledávkami za majetkovou podstatou, pokud vznikly po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria, jsou pohledávky věřitelů z úvěrového financování.
Z ustanovení § 298 insolvenčního zákona vyplývá, že zajištění věřitelé mají právo, aby jejich pohledávka byla uspokojena z výtěžku zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, jimiž byla zajištěna (odstavec 1). Výtěžek zpeněžení po odečtení nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce a částky připadající na uspokojení osoby podle odstavce 8 vydá insolvenční správce se souhlasem insolvenčního soudu zajištěnému věřiteli (odstavec 2). Proti návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou ostatní věřitelé a dlužník podat námitky do 7 dnů ode dne zveřejnění návrhu v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K projednání včas podaných námitek nařídí insolvenční soud do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda návrhu insolvenčního správce vyhoví (odstavec 3). Náklady spojené se zpeněžením lze odečíst nejvýše v rozsahu 5 % výtěžku zpeněžení; náklady spojené se správou nejvýše v rozsahu 4 % výtěžku zpeněžení. Se souhlasem zajištěného věřitele lze odečíst náklady i ve větším rozsahu (odstavec 4). Proti rozhodnutí o návrhu insolvenčního správce na vydání výtěžku zpeněžení podle odstavce 2 mohou podat odvolání jen dlužník, insolvenční správce, zajištěný věřitel, jemuž má být výtěžek vydán, a věřitel, který proti němu podal námitky (odstavec 7). V případě, že je zpeněžena jednotka v domě a osoba odpovědná za správu domu a pozemku přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku související se správou domu a pozemku vůči vlastníku jednotky, uspokojí se tato pohledávka z výtěžku zpeněžení jednotky před uspokojením pohledávek zajištěných věřitelů podle odstavce 1, a to do výše jedné desetiny výtěžku zpeněžení po odečtení částek nákladů spojených se správou a zpeněžením podle odstavce 4, nestanoví-li insolvenční soud jinak, a po odečtení částky připadající na odměnu insolvenčního správce (odstavec 8).
Podle ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř. soudci a přísedící jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
25. K položeným právním otázkám pak Nejvyšší soud činí následující závěry.
K otázce č. 1 (K vázanosti výsledků přezkumného jednání pro rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení).
26. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, podle něhož pro pořadí uspokojení více zajištěných věřitelů z výtěžku zpeněžení téhož zajištění je ve smyslu ustanovení § 167 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona rozhodující skutečná doba vzniku zástavního práva nebo doba vzniku zajištění, bez zřetele k tomu, že zajištěná pohledávka některého z nich byla předtím přezkoumána a zjištěna s uvedením chybného údaje o pozdější době vzniku zajištění v přihlášce pohledávky. K tomu srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2016, sen. zn. 29 NSČR 7/2014, uveřejněné pod číslem 76/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 76/2017“).
27. Tamtéž Nejvyšší soud též vysvětlil, že postup soudu při vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěným věřitelům podle skutečné doby vzniku zástavního práva nebo skutečné doby vzniku zajištění není realizací popěrného práva insolvenčního soudu ani postupem směřujícím k nerespektování výsledků přezkumného jednání [...], nýbrž postupem předepsaným co do pořadí uspokojení zajištěných věřitelů ustanovením § 167 odst. 1 věty druhé insolvenčního zákona.
28. V rozsudku ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 29 Cdo 2011/2014, Nejvyšší soud doplnil, že je povinností insolvenčního správce při rozdělování výtěžku zpeněžení a insolvenčního soudu při udělování souhlasu insolvenčnímu správci s vydáním výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům vycházet ze skutečného pořadí doby „vzniku“ zajištění. Zajištění věřitelé se v případě nesouhlasu s rozdělením výtěžku zpeněžení předmětu zajištění mohou bránit toliko formou opravných prostředků proti usnesení insolvenčního soudu o udělení souhlasu dle § 298 odst. 2 insolvenčního zákona.
29. S dovolatelem lze souhlasit v tom, že insolvenční správce a insolvenční soud jsou vázáni výsledkem přezkumu pohledávek. V tomto ohledu je podstatné, že pohledávka dovolatele byla zjištěna co do pravosti, výše a pořadí (zajištění), neboť na přezkumném jednání konaném dne 15. května 2020 ji nepopřel žádný z věřitelů ani insolvenční správkyně či dlužník. Právě tvrzením, že jeho pohledávka byla zjištěna včetně zajištění, dovolatel brojí proti vydání výtěžku zpeněžení věřiteli CPI. Dále poukazuje na to, že jeho zástavní právo ke zpeněženým pohledávkám dlužníka vzniklo dříve než zástavní právo věřitele CPI. Tyto výhrady dovolatel uplatnil jak v námitkách proti návrhu insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení, tak i v odvolání proti usnesení insolvenčního soudu o udělení souhlasu s vydáním výtěžku zpeněžení a též v nyní podaném dovolání.
30. Mylný je však názor dovolatele, že v dané věci soudy „prováděly dodatečný přezkum“ jeho pohledávky. Především je nutno zdůraznit, že v situaci, kdy dovolatel tvrdil, že výtěžek zpeněžení pohledávek dlužníka z obchodního styku má připadnout jemu, nikoliv věřiteli CPI (jenž je zajištěným věřitelem z úvěrového financování, tedy s pohledávkou za majetkovou podstatou), je zcela zásadní určit, zda pohledávky dlužníka, které byly zpeněženy a jejichž výtěžek zpeněžení se rozděluje, byly těmi pohledávkami, k nimž bylo zřízeno zástavní právo ve prospěch dovolatele nebo věřitele CPI.
31. K námitce dovolatele, že povaha přezkumného jednání v zásadě nahrazuje nalézací řízení dlužno dodat, že přezkum pohledávek a vydávání výtěžku zpeněžení zajištěným věřitelům jsou dva zcela samostatné postupy, přičemž výsledek druhého z nich (vydávání výtěžku zpeněžení) neznamená popření toho prvního (výsledku přezkumu pohledávek). Insolvenční soud musí při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěným věřitelům postupovat tak, že posuzuje, zda pohledávka, která byla zjištěna jako zajištěná, je skutečně zajištěna konkrétní věcí, právem, pohledávkou nebo jinou majetkovou hodnotou, k jejichž zpeněžení došlo. Srov. opět R 76/2017.
32. Jestliže se zajištění věřitelé v případě nesouhlasu s rozdělením výtěžku zpeněžení předmětu zajištění mohou bránit (pouze) prostřednictvím námitek proti návrhu insolvenčního správce (§ 298 odst. 3 insolvenčního zákona) a posléze formou opravných prostředků proti usnesení insolvenčního soudu o udělení souhlasu (§ 298 odst. 7 insolvenčního zákona), není postup insolvenčního soudu, který při rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěným věřitelům zkoumá rozsah jejich zajištění, postupem směřujícím k nerespektování výsledků přezkumného jednání. Není-li v případě zajištění pohledávky věřitele předmětem přezkumu existence jednotlivých zastavených pohledávek dlužníka (jako v dané věci), nemá Nejvyšší soud žádných pochyb o tom, že otázka rozsahu zajištění může být posuzována (řešena) v rámci rozhodování o vydání výtěžku zpeněžení.
33. Úvahy, které odvolací soud (i insolvenční soud) vedl při zkoumání, zda pohledávky dovolatele zjištěné jako zajištěné, jsou skutečně zajištěny konkrétními pohledávkami, k jejichž zpeněžení došlo, Nejvyšší soud shledává přesvědčivými, srozumitelnými a majícími oporu v obsahu listin, které insolvenční soud posuzoval u jednání o námitkách dovolatele proti návrhu insolvenční správkyně na vydání výtěžku zpeněžení.
34. Lze dodat, že samotné hodnocení důkazů (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř.) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem (srov. např. důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. února 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněného pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam zmíněného odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. ledna 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96, uveřejněný pod číslem 1/1997 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
35. Tvrdí-li dovolatel, že „má zjištěné zajištění tzv. hromadné věci, respektive souboru individuálně určených věcí, který vykazuje znaky hromadné věci“, pak uvádí nová tvrzení, jež v odvolacím řízení (ani v řízení před insolvenčním soudem) neuplatnil (jak výstižně poznamenal věřitel CPI ve vyjádření k dovolaní). Jde o námitku uplatněnou poprvé v dovolacím řízení, a proto o námitku ve smyslu § 241a odst. 6 o. s. ř. nepřípustnou.
K otázce č. 2 až 4 (K významu rozhodnutí, jímž odvolací soud zrušil rozhodnutí insolvenčního soudu o prohlášení konkursu na majetek dlužníka z důvodu, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, pro dříve učiněné rozhodnutí o jmenování prozatímního věřitelského výboru).
36. Již v usnesení ze dne 29. února 2016, sen. zn. 29 ICdo 16/2016, uveřejněném pod číslem 32/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 32/2017“), Nejvyšší soud mimo jiné vysvětlil, že pro insolvenční řízení je charakteristické, že se člení na několik relativně samostatných fází. První, přípravná, fáze začíná podáním insolvenčního návrhu a končí rozhodnutím o úpadku. Druhá fáze začíná rozhodnutím o úpadku a končí rozhodnutím o způsobu řešení úpadku (v případě reorganizace rozhodnutím o povolení reorganizace). Tato fáze nemusí probíhat samostatně, ale může (za podmínek § 148 insolvenčního zákona) částečně splývat s první fází. Třetí fází začínající rozhodnutím o způsobu řešení úpadku se provádí přijatý způsob řešení úpadku. Ve čtvrté fázi dochází k vlastnímu rozvržení výtěžku zpeněžení majetkové podstaty mezi věřitele a ukončení insolvenčního řízení; tato fáze může při reorganizaci splývat se třetí (realizační) fází.
37. Z R 32/2017 plyne (byť nikoli výslovně), že je-li na základě včasné, přípustné a důvodné žaloby pro zmatečnost zrušeno pravomocné rozhodnutí insolvenčního soudu vydané v insolvenčním řízení, jímž se končí příslušná fáze insolvenčního řízení, lze si klást otázku, zda zmatečnostní vada řízení, pro kterou ke zrušení došlo, má vliv na postupy a rozhodnutí insolvenčního soudu, jež předcházely vydání zrušeného rozhodnutí, jen jde-li o postupy a rozhodnutí přijaté (učiněné) v rámci téže fáze insolvenčního řízení; na platnost a účinnost postupů a rozhodnutí přijatých (učiněných) v dříve uzavřených fázích insolvenčního řízení nemá takové rozhodnutí žádného vlivu. Bylo-li usnesení o povolení reorganizace rozhodnutím insolvenčního soudu vydaným v insolvenčním řízení, jímž se končí druhá fáze insolvenčního řízení (a současně jediným rozhodnutím této fáze insolvenčního řízení, jež mohlo být napadeno žalobou pro zmatečnost z důvodu uvedeného v § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.), pak při zjištění předmětné zmatečnostní vady nelze bez dalšího (nesouhlasí-li s tím dotčené osoby) přihlížet ani k těm procesním úkonům nebo opatřením, která nezákonný soudce v této fázi insolvenčního řízení učinil nebo přijal před vydáním tohoto rozhodnutí.
38. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2020, sen. zn. 29 NSČR 55/2019; 29 NSČR 111/2019; 29 NSČR 141/2019, uveřejněné pod číslem 66/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [přijaté v insolvenční věci dlužníka HEAVY MACHINERY SERVICES a. s., které posuzovalo dopady uvedené zmatečnostní vady insolvenčního řízení (pro kterou insolvenční soud zrušil usnesením ze dne 13. listopadu 2015 usnesení o povolení reorganizace) na schůzi věřitelů konanou dne 14. července 2014 (tedy v druhé fázi insolvenčního řízení mezi rozhodnutím o úpadku a rozhodnutím o způsobu řešení úpadku)] a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. 29 ICdo 46/2020, uveřejněný pod číslem 42/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 42/2023“).
39. Dále je judikatura Nejvyššího soudu ustálena v závěru, že bylo-li (zvláštní) přezkumné jednání vedeno nezákonným soudcem (insolvenční soud byl nesprávně obsazen ve smyslu § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř.), lze přihlížet k jeho výsledku jen tehdy, jestliže dotčená osoba s konáním (zvláštního) přezkumného jednání souhlasila a jeho průběhem a výsledkem jí nebyla (nemohla být) způsobena žádná (byť nepříliš významná) procesní újma, kterou by bylo nutné odstranit jeho opakováním tak, aby se u nově konaného přezkumného jednání již tato újma neprojevila (nemohla projevit). Srov. opět R 42/2023.
40. V poměrech projednávané věci není (ve vazbě na skutková zjištění, z nichž vyšly oba soudy) žádných pochyb o tom, že soudce Z. S., který byl určen projednat a rozhodnout insolvenční věc dlužníka opatřením předsedy Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. listopadu 2019, rozhodoval v první fázi (od podání insolvenčního návrhu do rozhodnutí o úpadku) a částečně ve druhé fázi insolvenčního řízení (od rozhodnutí o úpadku do rozhodnutí o způsobu řešení úpadku), když věc byla přidělena soudci JUDr. M. V. od 9. září 2020.
41. V dané věci je rozhodné, že usnesením ze dne 7. září 2020 odvolací soud zrušil usnesení insolvenčního soudu (a věc mu vrátil k dalšímu řízení) ze dne 16. května 2020 o zamítnutí návrhu na povolení reorganizace dlužníka a prohlášení konkursu na majetek dlužníka z důvodu, že od počátku řízení ve věci rozhodoval vyloučený soudce (Z. S.). Je tedy zřejmé, že i o jmenování prozatímního věřitelského výboru rozhodoval vyloučený soudce. Závěr plynoucí z R 32/2017, že při zjištění zmatečnostní vady podle § 229 odst. 1 písm. f/ o. s. ř. nelze bez dalšího (nesouhlasí-li s tím dotčené osoby) přihlížet k těm procesním úkonům nebo opatřením, která nezákonný soudce (i) v této fázi insolvenčního řízení učinil nebo přijal, se obdobně prosadí i v dané věci, kdy jde o zmatečnostní vadu ve smyslu § 229 odst. 1 písm. e/ o. s. ř.
42. Poměřováno závěry shora citované judikatury Nejvyššího soudu je v projednávané věci podstatné, že dovolatel souhlasil se svým jmenováním do prozatímního věřitelského výboru (viz usnesení ze dne 28. února 2020), jehož byl od počátku též předsedou. Na schůzi věřitelů dne 15. května 2020 hlasoval pro ponechání prozatímního věřitelského výboru ve funkci (§ 62 odst. 2 insolvenčního zákona), přičemž insolvenční soud volbu věřitelského výboru potvrdil (včetně dovolatele jako předsedy). Dále je zcela zásadní, že dovolatel jako předseda prozatímního věřitelského výboru souhlasil s uzavřením úvěrové smlouvy a s uzavřením zástavních smluv (zjištění uvedená v odstavci 23. [2]). Odtud je zřejmé, že dotčená osoba (dovolatel) dala souhlas jak s ustavením prozatímního věřitelského výboru, tak i s úvěrovým financováním se zajištěním.
43. V uvedených souvislostech budiž dodáno, že jmenování prozatímního věřitelského výboru iniciovala insolvenční správkyně právě za účelem uzavření smlouvy o úvěrovém financování. Jestliže se insolvenční správce rozhodne úvěrovým financováním zajistit provozování podniku dlužníka, jde o významný krok, který je nutno předem důkladně předjednat s věřitelským orgánem. Osobou, která uzavřením smlouvy o úvěrovém financování podstupuje značné riziko vzhledem k odpovědnosti za škodu nebo jinou majetkovou újmu dle § 37 odst. 3 insolvenčního zákona, je tedy insolvenční správce, nikoli insolvenční soud.
44. Nelze ani pominout skutečnost, že důvody pro vyloučení soudce Z. S. se nevztahují k jeho rozhodování o jmenování prozatímního věřitelského výboru, ani bezprostředně nesouvisí s jeho rozhodováním o potvrzení volby věřitelského výboru na schůzi věřitelů. Odvolací soud totiž shledal důvod pochybovat o nezaujatosti soudce Z. S. v jeho dosud trvajícím „sporu“ s dlužníkem a jako skutečnost „umocňující“ závěr o ne/zaujatosti vyhodnotil „obsah, průběh a délku konání jednání ve dnech 15. května 2020 a 16. května 2020“.
45. Nepřihlížet ke jmenování prozatímního věřitelského výboru a dovozovat neplatnost úvěrové smlouvy (nebo ji považovat za smlouvu nenaplňující znaky úvěrového financování) a dovozovat neexistující zajištění (jak požaduje dovolatel) by znamenalo narušení ústavně chráněného principu právní jistoty poskytovatele úvěrového financování (věřitele CPI), který uzavíral s dlužníkem smlouvu o úvěrovém financování až do výše 45 000 000 Kč s přesvědčením, že jeho úvěrová pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou a bude uspokojena z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění.
46. Lze tedy shrnout, že k námitce věřitele, který po rozhodnutí o úpadku dlužníka souhlasil se svým jmenování do prozatímního věřitelského výboru, jehož členové poté jednomyslně udělili dlužníku souhlas s uzavřením smlouvy o úvěrovém financování a s uzavřením zástavních smluv dle § 41 insolvenčního zákona, nelze dovozovat neplatnost nebo neexistenci těchto smluv jen proto, že o jmenování prozatímního věřitelského výboru rozhodoval soudce, který byl v řízení o opravném prostředku proti rozhodnutí o prohlášení konkursu na majetek dlužníka rozhodnutím odvolacího soudu vyloučen z projednávání a rozhodování věci zejména z důvodu pochybností o nepodjatosti pro poměr k dlužníku.
47. Nejvyšší soud tudíž uzavírá, že právní posouzení věci co do řešení otázek, na nichž napadené rozhodnutí spočívá a které byla dovoláním zpochybněny, je správné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání věřitele CCI zamítl jako nedůvodné (§ 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř.).
Autor: -mha-