// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení
Konkursní řízení; insolvenční řízení
13.07.2026 00:01
Podpis elektronického insolvenčního návrhu a plné moci k jeho podání
I. Vyšší formy elektronických podpisů s nejvyšší mírou důvěryhodnosti jsou ekvivalentem „pouze“ vlastnoručnímu běžnému fyzickému podpisu. Proto tam, kde insolvenční zákon výslovně vyžaduje úředně ověřený podpis bez ohledu na formu, v níž byl učiněn (jako je tomu v případě hlasovacího lístku dle § 401 odst. 1 insolvenčního zákona), není dostatečné, je-li dokument opatřen pouze uznávaným elektronickým podpisem osoby oprávněné za věřitele jednat.
II. Ustanovení § 97 odst. 2 insolvenčního zákona povinnost úředně ověřeného podpisu stanoví pouze u insolvenčního návrhu v listinné podobě. Jestliže insolvenční zákon tento požadavek nestanoví obecně, nelze jej automaticky vztáhnout i na podání učiněná elektronicky. V elektronické podobě je dostatečné, je-li insolvenční návrh podán prostřednictvím datové schránky nebo opatřen uznávaným elektronickým podpisem.
Na insolvenční návrhy podané v listinné a elektronické podobě jsou skutečně kladeny rozdílné požadavky stran ověření totožnosti podatele, neboť možnosti ověření totožnosti insolvenčního navrhovatele jsou odvislé od způsobu podání insolvenčního návrhu. U listinného návrhu je ověření identity podepisující osoby realizovatelné pouze prostřednictvím úředního ověření podpisu, zatímco u elektronického dokumentu jsou možnosti širší, neboť je možné využít i jiné způsoby, které dostatečným způsobem identifikují odesílatele, jako např. forma elektronického podpisu či odeslání z datové schránky, která rovněž umožňuje dostatečnou identifikaci odesílatele.
III. Je-li insolvenční návrh podáván (a podepsán) jen zástupcem insolvenčního navrhovatele, zákon vyžaduje rovněž dostatečnou identifikaci osoby zmocnitele (insolvenčního navrhovatele). Byť se § 97 odst. 3 insolvenčního zákona vztahuje k požadavkům na insolvenční návrh podávaný v listinné podobě, je zjevné, že dostatečnou identifikaci zmocnitele je třeba provést i u insolvenčního návrhu podávaného v elektronické podobě. Je tomu tak proto, že datová schránka či elektronický podpis nenahrazuje ověření vůle zmocnitele, ale pouze identifikuje odesílatele datové zprávy či odesílatele elektronického podání (tj. zmocněnce).
V případě, kdy je podán insolvenční návrh v elektronické podobě prostřednictvím zástupce insolvenčního navrhovatele, musí být k takovému insolvenčnímu návrhu připojena plná moc opatřená úředně ověřeným podpisem nebo uznávaným elektronickým podpisem insolvenčního navrhovatele v autorizované konverzi do její elektronické podoby, neboť není možné jiným způsobem dostatečně ověřit, že byla plná moc udělena skutečně osobou (insolvenčním navrhovatelem), jež je uvedena jako zmocnitel.
Požadavek úředně ověřené plné moci dle § 97 odst. 3 insolvenčního zákona se tak uplatní bez ohledu na formu podání insolvenčního návrhu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 138/2024, ze dne 29. 5. 2026
09.07.2026 00:01
Rozhodnutí insolvenčního správce v působnosti valné hromady
I. Výkon práv a povinností společníka spojených s podílem ve společnosti s ručením omezeným zahrnutým do majetkové podstaty, včetně přijetí rozhodnutí v působnosti valné hromady, je nakládáním s majetkovou podstatou ve smyslu § 228 písm. c) insolvenčního zákona; to platí i pro podíl ve vlastnictví osoby odlišné od dlužníka, sepsaný do majetkové podstaty jako majetek jiné osoby.
II. Dokud není příslušnost podílu k majetkové podstatě konečným způsobem vyřešena, nesmí insolvenční správce (§ 225 odst. 4 insolvenčního zákona) vykonávat práva spojená s tímto podílem způsobem, v jehož důsledku by podíl nemohl vydat osobě, která se úspěšně domohla jeho vyloučení z majetkové podstaty, ve stavu, v jakém jej sepsal, respektive ve stavu, v jakém by byl, kdyby jej spravoval s péčí řádného hospodáře. Takovým nakládáním je i rozhodnutí v působnosti valné hromady, jímž insolvenční správce změnil společenskou smlouvu zrušením ujednání o usnášeníschopnosti a rozhodování valné hromady 100 % hlasů všech společníků, tj. změnou zasahující do práv obou společníků, k jejímuž přijetí byl nutný jejich souhlas (§ 147 odst. 1, § 171 odst. 2 z. o. k.).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2965/2024, ze dne 28. 5. 2026
08.07.2026 00:01
Dokazování odvolacího soudu při rozhodování o splnění oddlužení a osvobození
Usnesení o splnění oddlužení a usnesení o osvobození dlužníka od placení pohledávek jsou usneseními ve věci samé, která se podle zákona vydávají bez nařízení jednání. Úprava obsažená v § 94 odst. 1 a 2 písm. c) insolvenčního zákona proto odvolacímu soudu zásadně nebrání, aby odvolání proti takovému usnesení insolvenčního soudu projednal a rozhodl o něm bez nařízení odvolacího jednání.
Jestliže však odvolací soud činí nová zjištění (postupem podle § 213 odst. 3 a 4 o. s. ř.) nebo přehodnocuje výpovědi svědků či účastníků (ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř.), musí tak učinit v rámci dokazování při nařízeném odvolacím jednání, i když jde o odvolací přezkum usnesení insolvenčního soudu, které se vydává bez nařízení jednání.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 74/2025, ze dne 28. 5. 2026
18.06.2026 00:02
Elektronická aukce při zpeněžení majetkové podstaty prodejem mimo dražbu
Elektronická aukce provedená v souvislosti s prodejem majetku mimo dražbu podle § 286 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona není zpeněžením majetku ani jiným způsobem nakládání s tímto majetkem ve smyslu § 225 odst. 4 insolvenčního zákona.
Elektronická aukce není zákonem vymezeným pojmem, není zvláštním způsobem uzavření smlouvy ve smyslu § 1771 o. z., není ani veřejnou dražbou. Z její povahy a účelu plyne, že představuje prostředek transparentního zjištění a vyhledání vhodných zájemců o koupi předmětu aukce s cílem dosáhnout co nejvyšší úplaty; předchází zpeněžení, nejde však o zpeněžení jako takové. S vítězem aukce, jenž nabídne nejvyšší částku, je následně zahájeno jednání o uzavření kupní smlouvy.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 49/2024, ze dne 30. 4. 2026
18.06.2026 00:01
Funkční celek zajištěného majetku a odměna insolvenčního správce
Při zpeněžování zajištěného majetku z majetkové podstaty v insolvenčním řízení a na ně navazujícím určení odměny insolvenčního správce z výtěžku zpeněžení postupem podle § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. je třeba pojem funkční celek vykládat do určité míry autonomně, s ohledem na účel insolvenčního řízení a jeho zásady, jež se projevují i v požadavcích na zpeněžování majetkové podstaty.
Pro určení souboru nemovitostí jako funkčního celku ve smyslu § 1 odst. 2 vyhlášky č. 313/2007 Sb. je rozhodující (s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem věci) jejich faktická či funkční souvislost (funkční provázanost), která může být dána i předpokládaným společným hospodářským využitím a zejména ekonomickou výhodností zpeněžení takového majetku jako celku; na to lze usuzovat i z průběhu zpeněžování.
Jestliže insolvenční správce a dražebník nechají fakticky či funkčně propojené nemovitosti ocenit jako celek, zajištěný věřitel navrhne zpeněžit je jako celek a nabyvatel je jako celek vydraží, půjde zpravidla o funkční celek i pro účely určení odměny insolvenčního správce; existenci funkčního celku je však nutno vždy posuzovat s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 37/2025, ze dne 28. 5. 2026
15.06.2026 00:02
Zjištěná pohledávka a opožděnost přihlášky v insolvenčním řízení
Poté, co věřitelem přihlášená pohledávka byla zjištěna podle § 201 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona (jelikož ji účinně nepopřela žádná z osob k tomu oprávněných), insolvenční soud již nemůže přihlášku této pohledávky odmítnout jako podanou opožděně.
Odepřít věřiteli plnění na zjištěnou pohledávku poté, co nově nastaly nebo nově vyšly najevo skutečnosti, z nichž plyne, že šlo o pohledávku přihlášenou opožděně, lze jen za předpokladu, že tyto nové skutečnosti jsou současně skutečnostmi, pro které by plnění na pohledávku mohlo založit kolizi se základními zásadami insolvenčního řízení (§ 5 insolvenčního zákona), potažmo s dalšími procesními zásadami (srov. i § 2 o. s. ř.), a došlo by jím k popření základních principů právního státu a ke zcela zjevné nespravedlnosti. Odepřít plnění na zjištěnou pohledávku jen proto, že případně šlo o pohledávku přihlášenou opožděně, možné není.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 31/2025, ze dne 28. 5. 2026
11.06.2026 00:02
Fikce uznání nároku a rozsudek pro uznání po rozšíření žaloby
I. Jestliže se má za řízení ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok uplatněný proti němu žalobou, zůstávají v tomto rozsahu zachovány účinky uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) i poté, kdy žalobce rozšíří žalobu o další nárok.
Rozšíření odpůrčí žaloby o samostatně projednatelný žalobní petit na peněžité plnění (§ 239 odst. 4 insolvenčního zákona) nemůže způsobit „odpadnutí“ dříve nastalé fikce uznání ve vztahu k žalobnímu požadavku na určení neúčinnosti; předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. se posuzují vůči každému nároku zvlášť.
II. Nerozhodl-li soud o připuštění rozšíření žaloby a nedoručil-li rozšíření žaloby žalovanému do vlastních rukou (§ 95 odst. 1 o. s. ř.), nemůže „bez dalšího“ vydat rozsudek pro uznání ani ve vztahu k původnímu žalobnímu petitu, ohledně něhož fikce uznání nastala. Částečný rozsudek pro uznání lze totiž vydat podle § 153a odst. 1 věty druhé o. s. ř. jen na návrh žalobce; nesplnění uvedených procesních povinností soudem nemůže zhoršit procesní postavení žalovaného v tom smyslu, že by takový „částečný“ rozsudek pro uznání bylo možné vydat i bez návrhu žalobce.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 177/2024, ze dne 28. 4. 2026
11.06.2026 00:01
Oprávnění asistenta soudce insolvenčního soudu vydat kvalifikovanou výzvu
Asistent soudce insolvenčního soudu je oprávněn v souladu se svým pověřením vydat v incidenčním sporu o odpůrčí žalobě kvalifikovanou výzvu k vyjádření podle § 114b o. s. ř.; nejde totiž o jednání ani rozhodnutí ve věci samé v incidenčním sporu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že usnesení vydané asistentem soudce neobsahovalo poučení o možnosti podat proti rozhodnutí námitky; tento nedostatek má vliv toliko na délku lhůty k podání námitek.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 177/2024, ze dne 28. 4. 2026
28.05.2026 00:02
Vliv vad při zpeněžování zajištění na platnost kupní smlouvy
I. Případné překročení limitu dle § 298 odst. 4 insolvenčního zákona nemá význam pro posouzení platnosti kupní smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení prodejem mimo veřejnou dražbu. Stejně tak jako není pro platnost kupní smlouvy významná případná nevýhodnost prodeje či nesprávné (ne)odmítnutí pokynů zajištěných věřitelů, nejsou způsobilé zpochybnit platnost kupní smlouvy ani skutečnosti týkající se postupu při odpočtu nákladů spojených se správou a zpeněžením podle § 298 odst. 4 insolvenčního zákona. Ty mohou mít vliv pouze na výši výtěžku zpeněžení, který má být (bude) vydán zajištěnému věřiteli, nikoli na platnost (dříve uzavřené) kupní smlouvy.
II. Nezveřejnění pokynu zajištěného věřitele v insolvenčním rejstříku představuje porušení insolvenčním zákonem stanoveného postupu při zpeněžování předmětu zajištění. Jestliže se však k pokynu zajištěného věřitele souhlasně vyjádřili všichni zajištění věřitelé, insolvenční správce nežádal o jeho přezkoumání a insolvenční soud neměl důvod pokyn zajištěného věřitele přezkoumávat, nemůže mít toto pochybení vliv na platnost kupní smlouvy.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 69/2024, ze dne 31. 3. 2026
21.05.2026 00:02
Zpeněžení majetkové podstaty zástupcem insolvenčního správce
I. Při zpeněžování majetku z majetkové podstaty není vyloučeno, aby byl insolvenční správce zastoupen. O nezastupitelné procesní úkony nebo o nezastupitelná právní jednání insolvenčního správce jde zásadně jen tehdy, jestliže tak určuje pro daný procesní úkon nebo pro dané právní jednání insolvenční zákon. Typově se tak děje tehdy, jestliže insolvenční zákon zdůrazňuje „nezbytnost“ účasti insolvenčního správce při daném procesním úkonu nebo při daném právním jednání. V těch případech, v nichž se „nezastupitelnost“ při procesních úkonech a právních jednáních, o nichž se předpokládá, že je insolvenční správce bude činit zásadně osobně, nepodává z insolvenčního zákona, nebude takové zastoupení odporovat povaze insolvenční správy majetku, půjde-li o zastoupení při jednotlivém procesním úkonu nebo při jednotlivém právním jednání a bude-li zástupce (zmocněnec) insolvenčním správcem pečlivě vybrán a vybaven dostatečnými pokyny.
II. O zpeněžení v režimu insolvenčního zákona prodejem majetku mimo dražbu podle § 286 odst. 1 písm. c) insolvenčního zákona zásadně jde (může jít) jen v případě, že zpeněžení provádí (osobně) insolvenční správce, popřípadě jeho zástupce, který k tomu byl zmocněn.
III. Vystupuje-li převodce jako ten, koho ke zcizení věci opravňuje právní jednání osoby s dispozičním oprávněním k majetkové podstatě, ač mu takové oprávnění ve skutečnosti uděleno nebylo, nelze tento nedostatek zhojit podle § 1109 o. z., ale jen za přísnějších podmínek § 444 o. z. per analogiam. Za splnění podmínek § 444 odst. 1 o. z. by kupní smlouva zavazovala insolvenčního správce, který by se nemohl dovolat nedostatku zmocnění; v takovém případě by šlo o insolvenční zpeněžování prodejem mimo dražbu, neboť insolvenčnímu správci by se přičítalo překročení zmocnění převodce.
Nešlo-li o insolvenční zpeněžení, tedy nešlo-li o případ podle § 444 o. z., ale nabyvatel uzavřel kupní smlouvu s osobou, které byly movité věci insolvenčním správcem svěřeny, lze uvažovat o nabytí vlastnického práva od neoprávněného za splnění podmínek § 1109 písm. c) o. z. Pro případnou aplikaci § 1109 písm. c) o. z. je nepodstatné, že namísto vlastníka movité věci (dlužníka) svěřil movité věci této osobě insolvenční správce jako osoba s plným dispozičním oprávněním k majetkové podstatě.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3260/2023, ze dne 25. 3. 2026
21.05.2026 00:01
Výkaz stavu likvidity ve sporu o neúčinnost zvýhodňujícího právního jednání
Insolvenční zákon výslovně neupravuje vzájemný vztah vyvratitelné domněnky platební schopnosti dlužníka podle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona a vyvratitelné domněnky úpadku podle § 241 odst. 2 insolvenčního zákona. Z logiky věci plyne, že žalovaný, proti němuž ve sporu o neúčinnost zvýhodňujícího právního jednání svědčí domněnka úpadku dlužníka podle § 241 odst. 2 insolvenčního zákona, nemůže tuto domněnku vyvrátit pouhou domněnkou platební schopnosti dlužníka podle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona.
Účinky vyvrácení domněnky platební neschopnosti dlužníka podle § 3 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona má výkaz stavu likvidity sestavený podle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona jen tehdy, je-li včas předložen dlužníkem v insolvenčním řízení vedeném na jeho majetek. Nebyl-li takto použit, může taková listina i ve sporu o neúčinnost právního jednání dlužníka podle § 241 insolvenčního zákona sloužit jen jako každý jiný důkaz o stavu majetku a závazků dlužníka; nelze jí však přiznat účinky domněnky platební schopnosti podle § 3 odst. 3 insolvenčního zákona. Hodnocení takového důkazu se řídí zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 179/2023, ze dne 31. 3. 2026
13.05.2026 00:02
Přerušení incidenčního sporu o určení pravosti nebo výše pohledávky
I. Ve vztahu k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je především povinností soudu postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. U incidenčních sporů, a zvláště pak u tzv. odporových sporů (sporů o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávek) platí řečené tím více, že jsou vedeny v rámci insolvenčního řízení za účelem zajištění jeho zdárného průběhu. Při úvaze o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je třeba přihlížet k požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení; v poměrech projednávané věci návrh na přerušení incidenčního sporu do doby rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o stížnosti dlužníka těmto požadavkům neodpovídal.
Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou; dovolací soud proto může úvahu soudu o nepřerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
II. Jestliže soud prvního stupně nebo odvolací soud pravomocně zamítne návrh na přerušení řízení, není Nejvyšší soud povolán přezkoumávat věcnou správnost takového usnesení v rámci dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé jen proto, že podle příslušné právní úpravy proti tomuto usnesení nebylo možné podat odvolání nebo dovolání.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 28/2025, ze dne 27. 3. 2026
13.05.2026 00:01
Úroky z prodlení z přisouzených nákladů řízení v insolvenčním řízení
Přihlásí-li věřitel v insolvenčním řízení vedle pravomocně přiznaných náhrad nákladů řízení také příslušenství požadované z těchto náhrad nákladů řízení v podobě konkretizovaných úroků z prodlení, neplatí pro tyto úroky z prodlení omezení nastavená dlužníku co do důvodu popření pravosti nebo výše pohledávky v § 410 odst. 6 insolvenčního zákona, jestliže soudní rozhodnutí, z nichž soudy vyšly, žádné výroky o přiznání úroků z prodlení z přisouzených náhrad nákladů řízení neobsahují. Uvedené omezení se vztahuje jen na vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 28/2025, ze dne 27. 3. 2026
12.05.2026 00:01
Zneužití práva u žaloby o neplatnost zpeněžení z majetkové podstaty
Žaloba podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona o určení neplatnosti smlouvy, kterou insolvenční správce zpeněžil majetek z majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, může být zamítnuta pro zjevné zneužití práva, i když je smlouva jinak neplatná pro rozpor s § 295 odst. 1 a odst. 2 písm. f) insolvenčního zákona.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 131/2024, ze dne 25. 3. 2026
16.04.2026 00:01
Přerušení řízení podle § 140a IZ a nezaplacený soudní poplatek
K přerušení řízení podle § 140a insolvenčního zákona dochází (bez dalšího) již okamžikem zveřejnění rozhodnutí o úpadku v insolvenčním rejstříku (nikoli až právní mocí takového rozhodnutí), přičemž tento účinek není vázán ani na skutečnost, zda žalobce splnil poplatkovou povinnost, která mu vznikla podáním žaloby.
Výjimku z pravidla obsaženého v § 140a odst. 1 větě druhé insolvenčního zákona, podle níž zákaz pokračování v řízení nebrání tomu, aby žalobce učinil dispozitivní úkon směřující k ukončení řízení a soud o takovém úkonu rozhodl, nelze aplikovat tehdy, bylo-li řízení zastaveno podle § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích; nesplnění povinnosti zaplatit soudní poplatek totiž nelze (bez dalšího) hodnotit jako dispozitivní úkon žalobce směřující k ukončení řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3245/2025, ze dne 10. 3. 2026
13.04.2026 00:01
Řádné pokračování v exekuci při zastavení pro osvobození povinného
Oprávněný nepokračuje řádně v zahájeném exekučním řízení ve smyslu § 112 obč. zák., jestliže souhlasí se zastavením exekuce, popřípadě nepodá odvolání proti usnesení, kterým je exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu z důvodu osvobození povinného od placení pohledávek (§ 414 insolvenčního zákona), ačkoliv je z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku zřejmé, že insolvenční řízení na majetek povinného se nevede a povinný tak není osvobozen od placení pohledávky oprávněného. Věřitel dbalý svých práv má totiž zabránit věcně nesprávnému zastavení exekučního řízení (nesouhlasem se zastavením exekuce, či podáním odvolání proti usnesení o zastavení exekuce), jestliže jeho zjevnou nesprávnost je schopen bez obtíží zjistit. Požadavek, aby věřitel čerpal pro svůj procesní postup informace z veřejně dostupného informačního systému (§ 419 insolvenčního zákona), není nepřiměřený.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 129/2023, ze dne 26. 2. 2026
08.04.2026 00:01
Zánik nájemního práva zatěžujícího dotčenou nemovitost dle § 336a o. s. ř.
Postup soudního exekutora, umožňující při rozhodování o určení výsledné ceny předmětu dražby současně (při splnění zákonných předpokladů) rozhodnout i o zániku nájemního práva zatěžujícího dotčenou nemovitost (§ 336a odst. 2 o. s. ř.), se neuplatní, zpeněžuje-li soudní exekutor v dražbě prováděné na návrh insolvenčního správce majetkovou podstatu (§ 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona). Ukončení nájemních vztahů v tomto režimu upravuje speciálně § 256 insolvenčního zákona.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2199/2025, ze dne 2. 3. 2026
26.03.2026 00:02
Náhrada škody vzniklé zahájením insolvenčního řízení
I. Osoba, které zahájením insolvenčního řízení a opatřeními přijatými v jeho průběhu vznikla škoda nebo jiná újma, se podle § 147 insolvenčního zákona může domáhat náhrady takové škody nebo újmy po insolvenčním navrhovateli pouze za předpokladu, že insolvenční návrh byl jeho vinou pravomocně odmítnut nebo zamítnut, anebo že insolvenční řízení o insolvenčním návrhu bylo jeho vinou pravomocně zastaveno.
Řečené platí bez zřetele k tomu, že v poměrech dané věci úpadek dlužníka nastal až po zahájení insolvenčního řízení a přivodila ho svými opatřeními třetí osoba (banka, která dlužníku nesprávně zablokovala účty). Tyto okolnosti ostatně ani nejsou přičitatelné insolvenčnímu navrhovateli. Insolvenční návrh, na jehož základě byl zjištěn (trvající) úpadek dlužníka, též nemůže být (současně) považován za šikanózní.
II. Za nepřiléhavou má Nejvyšší soud výtku k aplikaci § 154 odst. 1 o. s. ř. Nejde totiž o to, vyžadovat (až) ke dni vyhlášení rozsudku vznik předpokladů pro vyhovění danému nároku, nýbrž o to, aby tyto předpoklady (v daném případě předpoklad pravomocného zastavení řízení o insolvenčním návrhu, nebo pravomocného odmítnutí insolvenčního návrhu, anebo pravomocného zamítnutí insolvenčního návrhu) byly splněny nejpozději v době, kdy soud rozhoduje o věci samé. Názor, že postačuje, že pravomocné usnesení o zamítnutí insolvenčního návrhu existovalo v době podání žaloby (neboť Nejvyšší soud je zrušil jako nezákonné až později), správný není.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 778/2024, ze dne 27. 2. 2026
26.03.2026 00:01
Účinky popření pohledávky věřitelem v reorganizaci a po jejím skončení
I. Úprava popěrného práva věřitelů, vtělená do insolvenčního zákona novelou č. 69/2011 Sb., vychází z koncepce, že zákon sice přiznává věřitelům právo popírat pohledávky jiných věřitelů, avšak účinky těchto popěrných úkonů a možnost domoci se vyloučení uspokojení pohledávek jiných věřitelů v rámci insolvenčního řízení podmiňuje splněním striktně nastavených podmínek. Tyto podmínky jsou doplněny zvláštní úpravou pro reorganizaci (§ 336 odst. 4 insolvenčního zákona), jejímž smyslem je zamezit účelovému popírání pohledávek a upřednostnit společný oprávněný zájem věřitelů před individuálním zájmem popírajícího věřitele.
Uvedené se prosadí i tehdy, jde-li o tzv. předjednanou (předbalenou) reorganizaci ve smyslu § 148 odst. 2 insolvenčního zákona; ustanovení § 336 odst. 4 insolvenčního zákona se zde uplatní stejně jako v reorganizaci obecné.
II. Popírající věřitel není osobou oprávněnou vést spor o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášených pohledávek pro dobu, po kterou trvalo insolvenční řízení, poté, kdy insolvenční řízení skončilo rozhodnutím, jímž insolvenční soud vzal na vědomí splnění reorganizačního plánu (§ 159 odst. 4 insolvenčního zákona). Takovou žalobu insolvenční soud odmítne jako podanou osobou, která k tomu nebyla oprávněna (§ 160 odst. 4 insolvenčního zákona).
Neodmítne-li insolvenční soud popření pohledávky přihlášeným věřitelem, považuje se takové popření pohledávky za žalobu, kterou věřitel uplatnil u insolvenčního soudu své popření vůči věřiteli, který pohledávku přihlásil (§ 200 odst. 5 insolvenčního zákona). Tím byl sice zahájen incidenční spor o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené pohledávky (§ 159 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona), avšak právně významné účinky takto zahájeného řízení nastanou jen v souvislosti s (případnou) přeměnou reorganizace v konkurs (srov. R 91/2023). Popření pohledávky a zahájený incidenční spor tak ještě potenciálně mohou mít vliv na zjištění popřené pohledávky v závislosti na dalším průběhu insolvenčního řízení a změně způsobu řešení úpadku dlužníka; tím, že reorganizace skončila splněním reorganizačního plánu, které vzal insolvenční soud na vědomí, však popření pohledávky přestává mít vliv na zjištění popřené pohledávky trvale a nevratně. Následkem toho, že popření pohledávky přestává mít vliv na zjištění pohledávky, je přitom podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ztráta oprávnění vést incidenční spor.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 135/2023, ze dne 26. 2. 2026
19.03.2026 00:02
Opakovaná vylučovací žaloba a překážka věci rozsouzené
Podá-li žalobce (vylučovatel) vylučovací žalobu poté, co insolvenční soud pravomocně zamítl jeho dřívější vylučovací žalobu týkající se téhož majetku [přičemž nešlo o zamítnutí žaloby pro předčasnost („pro tentokrát“)], je insolvenční soud povinen nejprve zkoumat, zda jsou dány podmínky řízení (§ 7 insolvenčního zákona, § 103 o. s. ř.), tedy především to, zda projednání nové vylučovací žaloby nebrání překážka věci rozsouzené (res iudicata), tedy neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, který má za následek zastavení řízení o vylučovací žalobě (§ 7, § 164, § 160 odst. 5 insolvenčního zákona, § 104 odst. 1, § 159a o. s. ř.). Zkoumání těch podmínek řízení, jejichž nedostatek vede k zastavení řízení o vylučovací žalobě (§ 160 odst. 5 insolvenčního zákona), má zásadně přednost před zkoumáním, zda je důvod odmítnout vylučovací žalobu jako opožděnou (§ 160 odst. 4 insolvenčního zákona).
Jestliže projednání vylučovací žaloby podané stejným vylučovatelem ohledně téhož majetku poté, co insolvenční soud zamítl jeho předchozí vylučovací žalobu, nebrání překážka věci rozsouzené, je výjimkou, na kterou se nevztahují účinky uvedené v § 225 odst. 3 větě druhé insolvenčního zákona, pouze situace, kdy po zamítnutí vylučovací žaloby ve vztahu k téže osobě nastalo nebo vzniklo nové právo, které nově vylučuje soupis, nebo jestliže po takovém rozhodnutí insolvenčního soudu nastal nově jiný důvod, pro který označený majetek neměl být zahrnut do soupisu. Skutečnosti, které nastaly nebo vznikly dříve (a obecně vzato mohly být uplatněny v řízení o předchozí vylučovací žalobě), důvodem pro uplatnění takové výjimky nejsou. Skutečnosti, které za podmínek § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. mohly být důvodem pro podání žaloby na obnovu původního excindačního řízení, nejsou důvodem pro uplatnění výjimky z pravidla formulovaného v § 225 odst. 3 větě druhé insolvenčního zákona ani tehdy, brání-li podání žaloby na obnovu řízení uplynutí objektivní lhůty k jejímu podání (§ 233 o. s. ř.).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 13/2025, ze dne 27. 2. 2026