// Profipravo.cz / Konkursní řízení; insolvenční řízení

Konkursní řízení; insolvenční řízení

03.12.2025 00:01

Neschválení oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka

Okolností (skutečností) odůvodňující „předpoklad“, že dlužník sleduje podáním návrhu na povolení oddlužení „nepoctivý záměr“, není (nemůže být) to, že přihlášená pohledávka nezajištěného věřitele nebude uspokojena v dostatečném rozsahu, ani když dlužník po dobu 5 let od schválení oddlužení neporuší povinnost vynaložit veškeré úsilí, které po něm bylo možno spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. To platí bez zřetele k tomu, že současně jde o pohledávku, která není v § 416 odst. 1 insolvenčního zákona vyloučena z účinků přiznaného osvobození od placení zbytku pohledávek. Samotnou klasifikaci pohledávky v insolvenčním řízení ani skutečnost, že tato pohledávka není insolvenčním zákonem vyloučena z účinků osvobození od placení zbytku pohledávek, nelze přičítat k tíži dlužníka jako projev jeho nepoctivého záměru.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 109/2024, ze dne 31. 10. 2025

27.11.2025 00:02

Újma vzniklá porušením práva na přiměřenou délku konkursního řízení

Jestliže soud, který rozhoduje o přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva na přiměřenou délku konkursního řízení, dovozuje nepatrný význam předmětu konkursního řízení pro přihlášeného konkursního věřitele jen z nízké výše (očekávatelné) částky vyplacené takovému věřiteli podle rozvrhového usnesení, pak je na něm, aby současně určil (a odůvodnil) hranici (výši pohledávky), jejíž dosažení pokládá za nezbytné pro určení, že o nepatrný význam předmětu konkursního řízení nejde.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3057/2024, ze dne 31. 10. 2025

20.11.2025 00:02

Pohledávka státu z titulu odvodu za trvalé odnětí půdy ze ZPF

I. Pohledávka státu z titulu odvodu za trvalé odnětí půdy ze zemědělského půdního fondu („ZPF“) vzniká až realizací samotného záměru, pro který byl vydán souhlas s odnětím zemědělské půdy, nikoli již vydáním tohoto souhlasu (v němž je výše odvodů stanovena pouze orientačně) nebo až vydáním rozhodnutí o výši odvodů. V důsledku rozhodnutí o výši odvodů pohledávka na odvod za trvalé odnětí ze ZPF nevznikne, pouze se stane splatnou.

II. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi při posuzování pohledávek za majetkovou podstatou, které mají povahu daní, poplatků a jiných obdobných peněžitých plnění podle § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona, již opakovaně vysvětlil, že v obecném slova smyslu lze daní rozumět zákonem stanovenou povinnou platbu bez nároku na protiplnění, jednostranně odváděnou do veřejného rozpočtu, jejímž prostřednictvím příjemce daně (stát) následně (po výběru) naplňuje svoji funkci. Pojem daň vymezuje ustanovení § 2 odst. 3 daňového řádu, jde však o vymezení použitelné pro účely daňového řádu. Jen z toho, že jde o peněžité plnění (veřejnoprávní pohledávku), při jehož správě se postupuje podle daňového řádu, nebude vždy možné usuzovat, že jde o „daň“ ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona.

Při výkladu pojmu „daň“ pro účely insolvenčního zákona bude převládat především materiální pojetí té které veřejnoprávní pohledávky, jež by mělo zohlednit i to, jak ji charakterizuje relevantní „daňová“ judikatura, případně literatura. Dostatečnou korekcí toho, aby nedocházelo k významným odchylkám ve výkladu těchto pojmů pro potřeby insolvenční úpravy, je klauzule o „jiných obdobných peněžitých plněních“ (jako jsou „daně“ a „poplatky“) v § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona. Pro zodpovězení otázky, zda odvod za trvalé odnětí půdy ze ZPF lze v poměrech insolvenčního zákona považovat ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) insolvenčního zákona za peněžité plnění „obdobné dani“, tak bude (v intencích judikatorních závěrů) nezbytné nejprve posoudit především materiální povahu této pohledávky. Jestliže tak odvolací soud dosud neučinil, je jeho právní posouzení věci neúplné a tudíž nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 176/2023, ze dne 30. 9. 2025

13.11.2025 00:01

Výkon práv spojených s nezjištěnou pohledávkou podle § 180 IZ

Podání návrhu, aby insolvenční soud udělil insolvenčnímu správci závazný pokyn k vyřazení majetkové hodnoty ze soupisu majetkové podstaty, není výkonem práv spojených s nezjištěnou pohledávkou ve smyslu § 180 insolvenčního zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 182/2024, ze dne 24. 9. 2025

12.11.2025 00:02

Rozhodnutí o přeměně reorganizace v konkurs na návrh dlužníka

U dlužníka, u něhož je objektivně přípustná reorganizace (§ 316 odst. 4 insolvenčního zákona), není možné rozhodnout o přeměně reorganizace v konkurs na návrh dlužníka dle § 363 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, jestliže o způsobu řešení úpadku rozhodla schůze věřitelů, která řešení úpadku svým usnesením závazně určila.

Opačný výklad by popíral smysl § 149, § 150 a § 152 insolvenčního zákona. Mohou-li věřitelé prosadit jako způsob řešení úpadku reorganizaci (bez ohledu na stanovisko dlužníka), nelze § 363 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona vykládat tak, že dopadá i na situace, kdy bylo o reorganizaci rozhodnuto na návrh dlužníka schůzí věřitelů. Rozhodnou-li věřitelé, že úpadek dlužníka bude řešen reorganizací, je nepodstatné, zda reorganizaci navrhl dlužník či některý z věřitelů. Významné je jen to, že jde o rozhodnutí (schůze) věřitelů. Je-li takové rozhodnutí přijato a insolvenční soud podle něj v souladu s § 152 insolvenčního zákona povolí reorganizaci, nemůže být tento postup (projevená vůle věřitelů) zvrácen (překonán) návrhem dlužníka na přeměnu reorganizace v konkurs. Jinak by hrozilo, že by dlužník tímto návrhem mohl vyloučit věřitele z rozhodování o způsobu řešení úpadku (o tom, zda bude pokračovat reorganizace).

Ustanovení § 363 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona se proto prosadí jen v těch případech, kdy schůze věřitelů nerozhodne o způsobu řešení úpadku podle § 150 insolvenčního zákona. V takovém případě dlužníku nic nebrání v tom, aby jako jediná osoba žádající o povolení reorganizace následně navrhl její přeměnu v konkurs.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 87/2024, ze dne 30. 9. 2025

12.11.2025 00:01

Odůvodnění popření výše kapitalizovaných úroků z prodlení

V případě nevykonatelné pohledávky představované požadovaným (kapitalizovaným) úrokem z prodlení, může být popření výše úroků z prodlení odůvodněno i tvrzením, že insolvenční dlužník (banka) neodpovídá za prodlení, jelikož při stržení finančních prostředků z účtu jednal (byl povinen jednat) na základě nezákonných exekučních příkazů. Měl-li tudíž odvolací soud za to, že se tento důvod popření vztahuje jen k základu (pravosti) pohledávky, nikoliv též k její výši, je jeho právní posouzení nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 25/2025, ze dne 18. 9. 2025

04.11.2025 00:01

Lhůta pro přihlášení pohledávek na náhradu škody podle § 253 odst. 4 IZ

Lhůta pro přihlášení pohledávek na náhradu škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona je procesní lhůtou zákonnou a propadnou (srov. R 25/2009); prominout zmeškání této lhůty vylučuje § 83 insolvenčního zákona, část věty před středníkem.

Důvody R 54/2012 platí přiměřeně i pro situaci, kdy věřitel přihlašuje pohledávku z titulu náhrady škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona; pohledávku, která vznikne po uplynutí propadné přihlašovací lhůty věřitel do insolvenčního řízení přihlásit nemůže a taková pohledávka v insolvenčním řízení nebude uspokojována, ledaže by šlo o pohledávku za majetkovou podstatou nebo o pohledávku jí postavenou na roveň.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 42/2024, ze dne 30. 9. 2025

08.10.2025 00:02

Určení vlastnického práva k majetku zpeněženému z majetkové podstaty

I. Platnost kupní smlouvy, kterou insolvenční správce zpeněžil majetek z majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, lze zpochybnit pouze žalobou na určení její neplatnosti podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona.

Určení vlastnického práva se nelze domáhat na základě argumentu o neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku z majetkové podstaty prodejem mimo dražbu podle § 289 insolvenčního zákona.

Předpokladem odstoupení od smlouvy je (mimo jiné) existence platné smlouvy. Již proto nemůže následné odstoupení od (platné) smlouvy představovat právně významnou skutečnost v řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona. Tím spíše pak nemůže být (pro takové určení) rozhodné ani následné smluvní vyloučení (odvolání) účinků takového odstoupení od smlouvy (po zániku závazku v důsledku odstoupení).

II. V případě, kdy po (platném) zpeněžení prodejem mimo dražbu v insolvenčním řízení (nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí) dojde následně ke stavu, kdy se podle hmotného práva (na základě odstoupení od smlouvy, k němuž může dojít např. i v době po skončení insolvenčního řízení) má vrátit vlastnictví zpeněženého majetku dlužníku (respektive – za trvání insolvenčního řízení – do majetkové podstaty), je dán dlužníkův naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k takovému majetku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 14/2024, ze dne 13. 8. 2025

08.10.2025 00:01

Námitka neplatnosti převodu nemovitostí dle § 44a odst. 1 exekučního řádu

Jestliže se k exekučnímu příkazu nepřihlíží (protože byl vydán po zahájení insolvenčního řízení dlužníka), nemůže námitka neplatnosti převodu nemovitostí dle § 44a odst. 1 exekučního řádu vznesená soudním exekutorem v exekučním příkazu samostatně obstát; není způsobilá zpochybnit převod vlastnického práva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 174/2023, ze dne 30. 7. 2025

01.10.2025 00:01

Vedlejší účastenství dlužníka v incidenčním sporu o pravost pohledávky

Dlužník zásadně má právní zájem na výsledku incidenčního sporu o určení pravosti pohledávky věřitele popřené jiným věřitelem, a může tak být vedlejším účastníkem v takovém sporu na straně popírajícího věřitele.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 151/2024, ze dne 28. 8. 2025

25.09.2025 00:02

Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

Podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů a že je připraven plnit řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, aby dosáhl osvobození od placení pohledávek (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž nemůže ovlivnit (zvrátit), jaký způsob oddlužení věřitelé zvolí. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty si tak dlužník nemůže vymínit, aby se konkrétní část jeho majetku nepoužila k uspokojení věřitelů, neboť u tohoto způsobu oddlužení je dlužník povinen vydat (až na výjimky uvedené v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) všechen svůj majetek náležející do majetkové podstaty (§ 398 odst. 3 insolvenčního zákona); to platí i pro nemovitý majetek, který není jeho obydlím, ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.

Na doposud uvedeném nic nemění ani konkrétní poměry projednávané věci, tedy že dlužnice je starobní důchodkyní, nemovitá věc má představovat rodinný majetek a že plné uspokojení věřitelů lze očekávat již (pouze) plněním splátkového kalendáře. Úvaha, která část majetkové podstaty má být použita k rychlému, hospodárnému a co nejvyššímu uspokojení věřitelů, nepřísluší dlužníku, ale insolvenčnímu správci, který je povinen jednat s odbornou péčí a sledovat přitom společný zájem věřitelů, jemuž je povinen dát přednost před svými vlastními zájmy tak, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře (§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona).

Jinak řečeno, je-li schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, je dlužník povinen vydat ke zpeněžení veškerý majetek náležející do majetkové podstaty (s výjimkou uvedenou v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) i tehdy, jestliže lze očekávat plné uspokojení věřitelů již (samotným) plněním splátkového kalendáře.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 49/2025, ze dne 29. 8. 2025

25.09.2025 00:01

Zpětvzetí přihlášky pohledávky po odmítnutí odporové žaloby

Jestliže insolvenční soud pravomocně odmítne pro opožděnost žalobu na určení pohledávky podanou věřitelem proti popírajícímu dlužníku, nastává tím ve smyslu § 185 insolvenčního zákona v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se k přihlášené pohledávce nepřihlíží, a insolvenční soud přihlášku odmítne. Jestliže se k pohledávce nepřihlíží, pak se věřitelem později učiněné zpětvzetí pohledávky týká pohledávky, která zde již (z pohledu insolvenčního řízení) není, a tudíž je procesním úkonem, který nemohl vyvolat žádné procesní účinky.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 93/2024, ze dne 28. 8. 2025

17.09.2025 00:02

Vydání užitků z věci neoprávněně sepsané do konkursní podstaty

I. Běh promlčecí doby k uplatnění práva vlastníka věci vůči správci konkursní podstaty na vydání užitků (zde nájemného) z věci neoprávněně sepsané do konkursní podstaty nezačne běžet přede dnem, kdy nabude právní moci rozsudek, jímž bylo vyhověno vylučovací žalobě. Teprve tímto okamžikem vzniká vlastníkovi věcná legitimace k uplatnění tohoto nároku.

II. Správce konkursní podstaty nemůže být v dobré víře, že majetek byl sepsán do konkursní podstaty úpadce po právu, jestliže v době, za kterou má vydat užitky z tohoto majetku, probíhalo řízení o žalobě na jeho vyloučení ze soupisu konkursní podstaty (§ 19 odst. 2 ZKV).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1656/2024, ze dne 30. 7. 2025

15.09.2025 00:01

Uplynutí maximální možné délky lhůty pro placení daně v konkursu

Uplyne-li maximální možná délka lhůty pro placení daně (20 let) podle § 160 odst. 5 daňového řádu (a nejde-li o případ upravený v § 160 odst. 6 daňového řádu), nelze daň vybrat ani vymáhat, a to bez zřetele k tomu, zda správce daně do té doby učinil úkony, jež podle § 160 odst. 3 daňového řádu běh lhůty pro placení daně přerušují, nebo podle § 160 odst. 4 daňového řádu lhůtu pro placení daně staví. K uplynutí lhůty pro placení daně (k prekluzi přihlášené pohledávky správce daně) přihlédne při rozvrhu též konkursní soud.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2832/2023, ze dne 28. 8. 2025

10.09.2025 00:02

Úmysl dlužníka zkrátit věřitele ve smyslu § 242 IZ realizací projektu přeměny

I. U úmyslně zkracujícího právního úkonu dlužníka podle § 242 IZ nemusí směřovat úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele vůči konkrétním osobám, které za ním mají pohledávku. Pro zkoumání úmyslu dlužníka „cum animo fraudandi“ není rovněž právně rozhodné, že tento úmysl směřuje ke zkrácení pohledávky, která ještě není splatná, nebo která dokonce ještě nevznikla (budoucí pohledávky). Přitom současně platí, že i v těch případech, kdy se podmínky odporovatelnosti posuzují ke dni, kdy nastaly právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí, se úmysl dlužníka „cum animo fraudandi“ posuzuje k okamžiku projevu vůle dlužníka (coby dílčího aspektu zkoumaného právního úkonu). Úmysl dlužníka „cum animo fraudandi“ je totiž právně významný pro naplnění znaků skutkové podstaty úmyslně zkracujícího právního úkonu jen tehdy, je-li odpovídajícím způsobem projeven navenek (neúčinným právním úkonem).

Promítnuto do poměrů projednávané věci, není pro posouzení úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele realizací projektu přeměny rozhodné ani datum zpracování projektu rozdělení, ani datum jeho založení do sbírky listin obchodního rejstříku, ale datum schválení přeměny valnou hromadou dlužníka, neboť to je projevem vůle dlužníka řídit se projektem rozdělení.

II. Podané dovolání proti rozhodnutí soudu, z jehož obsahu lze dovodit neexistenci pohledávky, v kombinaci s dalšími okolnostmi případu (například informací o další podané žalobě vycházející z totožného skutkového základu) může (při zjišťování úmyslu dlužníka zkrátit věřitele) svědčit o tom, že dlužník v rozhodnou dobu věděl, že má (nebo alespoň může mít) dluh.

Jinak řečeno, vědomost o pravomocném rozhodnutí soudu, z nějž vyplývá, že dlužník nemá dluh, sama o sobě nevylučuje možnost, že dlužník dluh skutečně měl a věděl o něm, případně věděl, že jej může mít (nezakládá „právní fikci“ o nevědomosti dlužníka, že má dluh). Při zjišťování vědomosti dlužníka o tom, že má (může mít) v rozhodné době dluh, je třeba zohlednit všechny relevantní okolnosti případu a na jejich základě (teprve) dospět k závěru o skutkovém stavu (vědomosti dlužníka).

III. Podmínkou pasivní věcné legitimace v odpůrčích sporech není přímý prospěch (zisk aktiv), který osoba z odporovaného právního jednání bezprostředně nabyla. Odvolací soud se zde tak musí vypořádat s argumentací žalobce, který spatřuje prospěch žalovaného akcionáře nástupnické společnosti v tom, že akcionář mohl své pohledávky, které měl původně za dlužníkem, zcela uspokojit z majetku, který přešel na nástupnickou společnost, a byl tak oproti jiným věřitelům dlužníka zvýhodněn.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 73/2023, ze dne 30. 6. 2025

08.09.2025 00:01

Přechod zajištění při plnění z (bezpodmínečné) bankovní záruky

I. Banka, která na základě sjednané bankovní záruky plnila věřiteli podle podmínek záruční listiny, které jí nedovolovaly zkoumat, zda hradí dlužníkův skutečný dluh (jelikož šlo o bezpodmínečnou bankovní záruku), má právo žádat dlužníka, aby jí nahradil, to co plnila podle § 2039 odst. 1 o. z., a uplatnit (vůči dlužníku nebo i třetím osobám) zajištění tohoto nároku, které si sjednala; pro uplatnění náhrady podle § 2039 odst. 1 o. z. není banka povinna tvrdit ani prokazovat, že plnila věřiteli na dlužníkův skutečný dluh. Jestliže banka v takovém případě v přihlášce do insolvenčního řízení své pohledávky také tvrdí a následně při přezkumu pohledávky prokáže, že takto plnila věřiteli na dlužníkův skutečný dluh, má právo požadovat úhradu poskytnutého plnění v režimu § 1937 odst. 2 o. z. (tedy včetně zajištění pohledávky, kterým disponoval věřitel); šlo-li o plnění jen na část dlužníkova skutečného dluhu, uplatní se uvedený postup s omezením podle § 1938 odst. 1 o. z.

Neprokáže-li banka, která jinak nedisponuje vlastním zajištěním, že plněním poskytnutým věřiteli hradila dlužníkův skutečný dluh, pak jí nenáleží právo požadovat vůči dlužníku uspokojení toho, co plnila, ze zajištění, kterým disponoval věřitel (nepřešlo na ni postupem podle § 1937 odst. 2 o. z.). Zjištění, že nehradila věřiteli dlužníkův skutečný dluh, však banku nezbavuje možnosti podílet se v insolvenčním řízení s ostatními věřiteli na poměrném uspokojení své přihlášené pohledávky (jako nezajištěné) z majetkové podstaty dlužníka z titulu náhrady podle § 2039 odst. 1 o. z.

Řečené platí i tehdy, jestliže se banka stane přihlášeným věřitelem (namísto původního přihlášeného věřitele) na základě rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona (ve spojení s § 18 insolvenčního zákona) proto, že na základě sjednané bankovní záruky plnila věřiteli podle podmínek záruční listiny poté, co přihlásil pohledávku vůči dlužníku do insolvenčního řízení. Má-li banka takto vstoupit do insolvenčního řízení na místo přihlášeného věřitele, jehož zajištěná pohledávka již byla zjištěna (co do pravosti, výše a pořadí), nemusí v návrhu podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona tvrdit (a před rozhodnutím insolvenčního soudu podle uvedeného ustanovení prokázat) jinou skutečnost než tu, že na základě sjednané bankovní záruky plnila věřiteli podle podmínek záruční listiny; plnění na zjištěnou pohledávku je totiž ve smyslu shora formulovaných závěrů plněním na skutečný dluh. Má-li banka takto vstoupit do insolvenčního řízení na místo přihlášeného věřitele, jehož zajištěná pohledávka dosud nebyla přezkoumána (co do pravosti, výše a pořadí), je povinna pro účely participace na úhradě poskytnutého plnění v režimu § 1937 odst. 2 o. z. v návrhu podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona tvrdit, že takto plnila věřiteli na dlužníkův skutečný dluh. Pro účely rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona (ve spojení s § 18 insolvenčního zákona) nemusí banka prokázat jinou skutečnost než tu, že na základě sjednané bankovní záruky plnila věřiteli podle podmínek záruční listiny. Tvrzení, že takto plnila věřiteli na dlužníkův skutečný dluh, je banka povinna obhájit (až) při přezkumu pohledávky.

II. Jestliže osoby nadané popěrným právem nepopřely pohledávku věřitele přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění v rozsahu práva na uspokojení ze zajištění co do pořadí (v režimu § 195 insolvenčního zákona), pak pro účely posouzení doby vzniku zajištění (§ 167 odst. 1 insolvenčního zákona) je určující mechanismus vzniku zajištění. Mělo-li jít o zajištění z titulu smluvních zástavních práv k nemovitostem nabyté bankou v režimu § 1937 odst. 2 o. z. od původního zástavního věřitele, pak okamžikem vzniku zajištění je doba vzniku zástavního práva k nemovitostem původnímu zástavnímu věřiteli. Jinak řečeno, jestliže věřitel (banka) přihlásil pohledávky do insolvenčního řízení jako zajištěné zástavním právem k majetku dlužníka a takto (s právem na uspokojení ze zajištění) byly pohledávky následně zjištěny při přezkumném jednání, pak pro účely vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěným věřitelům nelze vycházet z toho, že šlo o věřitele nezajištěného (že dobu vzniku zajištění nelze určit proto, že zajištění podle hmotného práva vůbec nevzniklo).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 62/2023, ze dne 30. 7. 2025

02.09.2025 00:01

Zánik závodu v období před schválením reorganizačního plánu

Reorganizace u dlužníka, jehož obchodní závod zanikl v době po rozhodnutí o povolení reorganizace, avšak před schválením reorganizačního plánu, není přípustná; insolvenční soud v takovém případě rozhodne o přeměně reorganizace v konkurs.

Byť § 363 insolvenčního zákona výslovně neupravuje skutkovou podstatu přeměny reorganizace v konkurs u dlužníka, který se v době po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (po povolení reorganizace) stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací, za použití analogie je třeba důvody uvedené v § 363 odst. 1 insolvenčního zákona rozšířit o důvod podle § 149 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. Jestliže se dlužník stal osobou, u které zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací, je dán důvod pro přeměnu (již povolené) reorganizace v konkurs.

Z R 105/2019 přitom plyne, že rozšířit rozsah důvodů pro přeměnu reorganizace v konkurs lze pouze tehdy, existuje-li „mezera v zákoně“. Insolvenční zákon předvídá možnost, že závod dlužníka zanikne po schválení reorganizačního plánu; je to důvodem pro přeměnu reorganizace v konkurs podle § 363 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona. Insolvenční zákon počítá i s tím, že dlužník se stane osobou, u níž je reorganizace vyloučena, v době po rozhodnutí o úpadku, avšak ještě před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Insolvenční soud v takovém případě prohlásí konkurs na majetek dlužníka podle § 149 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. Insolvenční zákon nicméně v žádném ustanovení nepředjímá situaci, v níž dojde k zániku závodu nebo ukončení podnikatelské činnosti v období po povolení reorganizace jako způsobu řešení úpadku dlužníka, avšak před schválením reorganizačního plánu. Použití analogie při řešení této otázky je tedy na místě. Platí totiž, že tam, kde dlužník nemá ani závod, jenž by mohl být reorganizován (§ 316 odst. 2 insolvenčního zákona), je reorganizace bez dalšího vyloučena (je nepřípustná).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 55/2023, ze dne 31. 7. 2025

28.08.2025 00:02

Vstup zástavního dlužníka do insolvence a žaloba z lepšího práva

I. Předpokladem účinného návrhu na změnu v osobě věřitele podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona není, aby původní věřitel vzal předtím přihlášku své pohledávky (v uhrazeném rozsahu) zpět. Úprava obsažená v § 184 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona má naopak bránit tomu, aby (plnému nebo částečnému) zpětvzetí přihlášky pohledávky (proto, že ji uspokojila některá z osob, od kterých mohl přihlášený věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona) nebyly přiznány procesní účinky (aby účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení v dotčeném rozsahu nezanikla) dříve, než osoba, která plnila, projeví vůli podat (podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona) návrh na vstup do řízení místo věřitele (srov. i § 184 odst. 3 poslední větu insolvenčního zákona).

V rozsahu, v němž pohledávka osobního věřitele vůči insolvenční dlužnici v projednávané věci zanikla tím, že ji tomuto věřiteli (coby svému zástavnímu věřiteli) uhradil (byť nuceně) zástavní dlužník, osobní věřitel přestal být (hmotněprávně) věřitelem dlužnice. Částka, kterou z titulu procesního vztahu založeného přihláškou pohledávky v dotčeném rozsahu získal z majetkové podstaty dlužnice místo zástavního dlužníka, který ji potud dříve uhradil, tak je (může být) bezdůvodným obohacením původního věřitele na úkor věřitele nového (zástavního dlužníka).

II. Pro poměry insolvenční úpravy podle insolvenčního zákona se žalobou z lepšího práva rozumí žaloba, kterou se třetí osoba domáhá po tom, komu byla z majetkové podstaty (výtěžku jejího zpeněžení, jímž mohou být i splátky při oddlužení) vyplacena jeho pohledávka za (insolvenčním) dlužníkem, zaplacení částky ve výši odpovídající přijatému plnění, když má za to, že pohledávka byla vyplacena (uvažováno z pohledu hmotného práva) neprávem, neboť třetí osoba tu ve skutečnosti měla k plnění z majetkové podstaty „lepší právo“ než věřitel uspokojené pohledávky, a tedy, kdyby bylo postupováno podle hmotného práva, plnění by náleželo třetí osobě; žaloba z tzv. lepšího práva uvedeným způsobem slouží k ochraně třetích osob, jejichž právo na uspokojení z majetkové podstaty (z výtěžku jejího zpeněžení) bylo v insolvenčním řízení porušeno.

Z hlediska hmotněprávního jde v žalobě z tzv. lepšího práva o právo z bezdůvodného obohacení, které vzniká tehdy, jestliže věřitel pohledávky uspokojené z majetkové podstaty získal na úkor třetí osoby majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Při žalobě z lepšího práva, která je uplatňována v souvislosti s insolvenčním řízením, soud posuzuje podle hmotného práva, zda má k výtěžku zpeněžení lepší právo třetí osoba, nebo ten, kdo byl uspokojen v insolvenčním řízení. Ještě jinak řečeno, žaloba z lepšího práva slouží k zajištění souladu způsobu rozvržení výtěžku zpeněžení s hmotněprávními vztahy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2114/2023, ze dne 30. 7. 2025

28.08.2025 00:01

Zpráva o dosavadních výsledcích konkursu podle § 44 odst. 2 ZKV

I. Prostřednictvím úpravy obsažené v § 44 odst. 2 ZKV se v konkursním řízení promítá princip, podle kterého nároky proti zemřelému úpadci mohou být vyřešeny pouze v rámci projednání dědictví; konečné řešení tedy v takovém případě není na konkursním soudu, ale na soudu projednávajícím dědictví.

Před tím, než konkursní soud postoupí věc k řešení soudu projednávajícímu dědictví, však v konkursním řízení musí učinit některé procesní úkony, konkrétně procesní úkony stanovené právě v § 44 odst. 2 ZKV. Především je zapotřebí, aby správce konkursní podstaty zpracoval zprávu o dosavadních výsledcích konkursu; při jejím vyhotovení a předložení postupuje správce konkursní podstaty přiměřeně podle 29 odst. 1 ZKV (který se týká konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty). Konkursní soud musí podanou zprávu přezkoumat a rozhodnout o ní, přičemž opět postupuje přiměřeně podle § 29 ZKV (podle pravidel o schválení konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty); za zemřelého úpadce vstupují v této fázi konkursního řízení do řízení jeho známí dědicové, popřípadě stát (při odúmrti).

Po schválení zprávy soud zruší konkurs. Smrt úpadce tedy sama o sobě není důvodem pro zrušení konkursu. Musí k ní přistoupit ještě další právní skutečnosti, zejména schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu. Jde tedy o zvláštní („složený“) důvod zrušení konkursu.

II. Zpráva o dosavadních výsledcích konkursu (obdobně jako konečná zpráva):

[1] neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek konkursních věřitelů; to bude věcí soudu projednávajícího dědictví (při úmrtí v době od 1. ledna 2014 pozůstalost);

[2] má obsahovat údaj o tom, jak vysoký výtěžek zpeněžení je k dispozici k rozdělení mezi konkursní věřitele, jakož i přehled pohledávek (včetně označení tříd), jež z tohoto výtěžku mají být hrazeny (včetně údaje o pohledávkách předurčených k uspokojení před rozvrhem);

[3] má obsahovat též výsledky přezkumných jednání a incidenčních sporů;

III. Při jednání o zprávě o dosavadních výsledcích konkursu pak (obdobně jako při konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 ZKV) nelze zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV; odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení této zprávy nemůže zabývat (skutkově novými) námitkami, které odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV, ač tak mohl učinit.

IV. Právo účastníků konkursního řízení poukázat při jednání o zprávě o dosavadních výsledcích konkursu před konkursním soudem (§ 29 odst. 3 ZKV), popřípadě v rámci odvolání podaného proti usnesení o schválení této zprávy, na rozpor zprávy se skutečnostmi plynoucími z obsahu spisu (tedy se skutečnostmi věcně podloženými dosavadním obsahem konkursního spisu, nikoli s nedoloženými tvrzeními), není dotčeno ustanovením § 29 odst. 2 ZKV.

V. Při pravidelném chodu věcí (při kontinuálním výkonu funkce správcem konkursní podstaty) má konečné slovo při schvalování hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty, jakož i při schvalování nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených) konkursní soud postupem podle § 29 ZKV. Takový postup ústí ve vydání usnesení o (ne)schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty. Tomuto závěru odpovídá i možnost schválit zprávu o dosavadních výsledcích konkursu v jiném znění, než ve kterém ji konkursnímu soudu předložil správce konkursní podstaty úpadce [neschválit některé hotové výdaje správce konkursní podstaty, jakož i některé z nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených)].

VI. Zprávu o dosavadních výsledcích konkursu podává (má podat) správce konkursní podstaty jako zprávu o stavu konkursního řízení (o výsledcích konkursu) ke dni smrti úpadce. Nelze vyloučit, že zpráva bude zahrnovat i údaje o některých dalších postupech či procesech uskutečněných správcem konkursní podstaty po úmrtí úpadce, to však může být dáno pouze v rozsahu nezbytně nutném k zachování hodnoty spravovaného majetku (např. u rychle se kazících věcí) do jeho předání správci dědictví (jde-li o pozůstalostní řízení, správci pozůstalosti nebo vykonavateli závěti). Od správce konkursní podstaty se po smrti úpadce již neočekává, že bude dále zpeněžovat majetek konkursní podstaty (bez nutnosti činit tak za účelem odvracení hrozící škody na majetku konkursní podstaty), nebo že (dokonce) bude sepisovat do konkursní podstaty zesnulého úpadce další majetek, který do ní doposud nebyl zahrnut. Správy majetku, který ke dni smrti úpadce (zůstavitele) nebyl zahrnut do konkursní podstaty, se bez ohledu na to, že konkursní soud dosud nezrušil konkurs, může bez obtíží ujmout správce dědictví (jde-li o pozůstalostní řízení, může tak učinit správce pozůstalosti nebo vykonavatel závěti).

VII. Nemůže-li konkursní řízení pokračovat v důsledku úpadcova úmrtí, pak je ovšem také právně bez významu, zda případně dosud nebyly pravomocně skončeny spory konkursem vyvolané; existence takových sporů nebrání přezkoumání zprávy ani jejímu skončení.

VIII. Zpráva o dosavadních výsledcích konkursu pak již podle tohoto zákonného označení má poskytnout přehled o tom, co se v konkursním řízení událo [z pohledu výsledků zjišťování a zpeněžování konkursní podstaty úpadce a z pohledu přihlašování (nebo uplatňování) a zjišťování pohledávek úpadcových věřitelů v konkursu] do smrti úpadce (nikoli o tom, co se stát mohlo nebo mělo).

IX. Případná pochybení správce konkursní podstaty úpadce (nebo některého z dalších, v konkursu dříve činných správců konkursní podstaty úpadce) se z logiky věci mohou ve zprávě o dosavadních výsledcích konkursu projevit jen při schvalování nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty a při schvalování hotových výdajů správce konkursní podstaty, potažmo (coby důsledek zjištěných pochybení) ve snížení (nebo dokonce nepřiznání) konkursní odměny (srov. § 8 odst. 3 větu pátou ZKV).

Námitka, že příjmy konkursní podstaty mohly být vyšší (než ty, jichž bylo dosaženo zpeněžováním konkursní podstaty ke dni smrti úpadce), schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu zabránit nemůže; na určení skutečného stavu příjmů konkursní podstaty ke dni smrti úpadce taková námitka vliv nemá, když ani správce konkursní podstaty ani konkursní soud již nemohou z hlediska stavu příjmů zjednat nápravu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2771/2023, ze dne 30. 7. 2025

27.08.2025 00:02

Žaloba dle § 43 odst. 2 exekučního řádu podaná v průběhu insolvenčního řízení

Soudní řízení o žalobě podle § 43 odst. 2 exekučního řádu není řízením o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty ve smyslu § 140c insolvenčního zákona, které by muselo být zastaveno podle § 141a insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2352/2024, ze dne 30. 7. 2025