// Profipravo.cz / Ostatní
Ostatní
09.06.2014 00:02
K možnosti promlčení práva držitele nezapsaného označení
Nárok předchozího uživatele užívat shodné nebo podobné nezapsané (formálně nechráněné) označení je odvozeno z povinnosti uložené vlastníku ochranné známky takové užívání strpět. Nejde o subjektivní právo ve smyslu možnosti chování zaručeného právními normami, ale o určitou licenci omezující absolutní právo vlastníka ochranné známky, tedy o prosté oprávnění předchozího uživatele (ve smyslu „nezakázanosti“) nezapsané označení užívat. Není-li takové oprávnění subjektivním právem, ale jen určitou licencí (obranou proti absolutnímu právu vlastníka ochranné známky), nemůže podléhat promlčení podle ustanovení § 100 odst. 2 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3790/2011, ze dne 15. 4. 2014
17.04.2014 00:01
Ke vzniku práva předchozího uživatele podle § 10 odst. 2 ZOZ
Právo předchozího uživatele podle § 10 odst. 2 ZOZ může vzniknout, aniž by měl uživatel v rozhodné době podnikatelské oprávnění a aniž by existovala služba či zboží, které se označuje nezapsaným označením.
Byť v komentáři k § 10 odst. 2 ZOZ je za oprávněný subjekt označen podnikatel, který před podáním přihlášky ochranné známky v České republice uváděl na trh stejné nebo podobné zboží opatřené stejným nebo podobným označením, pokud toto označení nemá jen místní dosah, není důvod se domnívat, že by tímto oprávněným subjektem nemohl být i subjekt, který jedná v rámci přípravy své podnikatelské činnosti. Bylo by proti smyslu soukromého práva, aby znesnadňovalo vstup různých subjektů na trh tím, že by neposkytovalo jejich nezapsaným označením stejnou ochranu, jakou poskytuje nezapsaným označením subjektů již na trhu působícím. Skutečnost, že služba, která je propagována pod určitým nezapsaným označením, začne být poskytována teprve v budoucnu, tak nehraje z hlediska § 10 odst. 2 ZOZ roli. Z obdobných důvodů lze považovat za nesprávný i názor, že užívání nezapsaného označení není v souladu s právem České republiky, pokud uživatel takového označení nemá živnostenské oprávnění ke službě, jež nezapsané označení označuje.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2044/2013, ze dne 20. 2. 2014
20.02.2014 00:01
Oprávněné použití ochranné známky dle § 10 odst. 1 písm. c) zák. č. 441/2003 Sb.
I. Ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách je možné aplikovat nejen na ochranné známky, ale i na označení vycházející z ochranné známky, pokud jsou užita v souladu s tímto ustanovením.
II. Ustanovení § 10 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách má kogentní povahu, nelze se od něj odchýlit ani dohodou stran. V případě, že jsou naplněny podmínky § 10 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách, tak není možné platně sjednat, že po ukončení smlouvy nebude nadále jeden soutěžitel – účastník smlouvy užívat ochranné známky a loga ve smlouvě vymezené (přičemž nehraje roli, zda druhá smluvní strana je či není majitelem ochranné známky či loga). Ujednání, které by takovou povinnost obsahovalo, by bylo neplatným dle § 39 občanského zákoníku 1964 pro rozpor se zákonem.
III. Je nepochybné, že pro informování zákazníka o prodeji automobilů příslušné značky je nutné používat takové označení, pod jakým jsou tyto automobily uváděny na trh. Je-li takové označení chráněno jako ochranná známka, je užití takové ochranné známky nezbytné k informování zákazníka. Užívání ochranné známky v různých variantách v/a na prodejně je běžnou praxí i u neautorizovaných prodejen (nejen) automobilů. Pokud takové užívání splňuje další podmínky § 10 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách (zejména soulad s obchodními zvyklosti, dobrými mravy a pravidly soutěže – takový nesoulad by mohl nastat například v případě, kdy by užívání ochranné známky mohlo vyvolat klamný dojem o napojení na majitele ochranné známky), jde o užívání oprávněné.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2912/2011, ze dne 18. 12. 2013
22.01.2014 00:00
K časové působnosti zákona č. 221/2006 Sb.
Pro posouzení časové působnosti zák. č. 221/2006 Sb. je rozhodující podání žaloby o ochranu práva na zapsanou ochrannou známku, nikoliv již podání žaloby, jíž se oprávněná osoba domáhá pokračující náhrady škody vzniklé jí v dalším období porušením žalobcova práva, tj. nároků spojených s porušením práva, vyplývajícího z průmyslového vlastnictví.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3375/2011, ze dne 11. 12. 2013
27.06.2013 00:00
K posuzování zaměnitelnosti ochranných známek
Posuzování zaměnitelnosti označení je otázkou právní a nelze k tomuto zjištění použít např. znaleckého dokazování.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 971/2011, ze dne 30. 5. 2013
17.12.2012 00:01
K předchozímu užívání označení dle § 10 odst. 2 zák. o ochranných známkách
Podle § 10 odst. 2 zákona o ochranných známkách je vlastník ochranné známky v obchodním styku povinen strpět užívání shodného či podobného označení, jestliže práva k tomuto označení vznikla před podáním přihlášky a užívání tohoto označení je v souladu s právem České republiky. Případné užívání díla v rozporu s autorským právem přitom nelze považovat za užívání označení v souladu s právem České republiky ve smyslu uvedeného ustanovení.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2542/2010, ze dne 27. 11. 2012
13.11.2012 00:01
K právu na vrácení dražební jistoty podle zákona č. 427/1990 Sb.
Právo na vrácení dražební jistoty podle zákona č. 427/1990 Sb. lze uplatnit pouze vůči tomu, komu byla složena (k tomu srov. § 5 odst. 2 větu první zákona stanovící zúčtování dražební jistoty složené vydražitelem na kupní cenu a § 11 odst. 1 zákona ukládající vydražiteli zaplatit cenu po odečtení dražební jistoty na účet orgánu republiky) a komu by v případě platnosti dražby připadla (neboť vrátit může pouze ten, komu bylo plněno), totiž vůči „příslušnému orgánu republiky“, rozuměj vůči státu - České republice. Vzhledem k citované právní úpravě je tomu tak bez dalšího, tedy též bez zřetele na to, kdo nese za neplatnost dražby odpovědnost.
Privatizovaný státní podnik nebyl podle citovaného zákona subjektem, jemuž byla skládána dražební jistota a jemuž by vznikl vůči vydražiteli nárok na zaplacení kupní ceny, na niž by se dražební jistota zúčtovala, ani tím subjektem, jemuž by v případě nezaplacení ceny dražební jistota připadla.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 536/2012, ze dne 17. 10. 2012
17.09.2012 00:01
K přechodu práv z licenční smlouvy na nabyvatele privatizovaného majetku
Ustanovení § 16 zákona č. 92/1991 Sb. nedopadá na práva nabytá z licenční smlouvy, neboť se nejedná o práva z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví; těmi mohou být jen práva majitele patentu uvedená v ustanovení § 11 odst. 1 zákona o vynálezech. Proto také práva a povinnosti, jež vznikají nabyvateli licence, přecházejí (v poměrech zákona č. 92/1991 Sb.) na nabyvatele privatizovaného majetku podle ustanovení § 15 zákona.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1058/2010, ze dne 12. 9. 2012
17.09.2012 00:01
K přechodu práv nabytých státním podnikem po schválení privatiz. projektu
Jak vyplývá z ustanovení § 15 odst. 1 zákona č. 92/1991 Sb., jiná práva a závazky související s privatizovaným majetkem přecházejí na jeho nabyvatele s vlastnickým právem k privatizovanému majetku. Zákon tedy pro přechod jiných práv a závazků souvisejících s privatizovaným majetkem stanoví jedinou podmínku, totiž, že na nabyvatele (postupem podle zákona č. 92/1991 Sb.) přejde vlastnické právo k privatizovanému majetku, s nímž jiná práva a závazky souvisejí. K uvedenému přechodu tedy nedochází na základě volního projevu zakladatele a nabyvatele vyjádřeného ve smlouvě či v privatizačním projektu, ale ze zákona.
Pro posouzení, která jiná práva a závazky souvisejících s privatizovaným majetkem přešly na nabyvatele, je proto rozhodné, kdy na nabyvatele přešlo vlastnické právo k privatizovanému majetku (srov. § 15 odst. 1 zákona ve znění do 27. 2. 1992 a § 19 odst. 3 zákona ve znění od 28. 2. 1992), nikoli to, kdy je nabyl privatizovaný podnik, případně příslušný fond národního majetku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1058/2010, ze dne 12. 9. 2012
21.08.2012 00:01
K právu uživatele chráněného nezapsaného označení podle nařízení Rady (ES)
Nařízení Rady (ES) č. 40/94, resp. nařízení č. 207/2009 (účinné od 13. 4. 2009) obsahují úpravu vztahu ochranné známky Společenství a dřívějšího nezapsaného označení, a to v čl. 8 odst. 4 a v článku 53 odst. 2, 3 nařízení č. 40/94, resp. v článku 54 odst. 2, 3 nařízení č. 207/2009. Pro zjištění, zda se jedná o chráněné nezapsané označení ve smyslu nařízení je nutné použít vnitrostátní předpisy a zkoumat, zda jsou podle nich splněny podmínky článku 8 odst. 4 písm. a) a b) nařízení.
Nelze tedy na otázku práva předchozího uživatele aplikovat § 10 odst. 2 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, z toho důvodu, že tuto problematiku nařízení neupravuje.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4909/2009, ze dne 25. 7. 2012
31.07.2012 00:01
K posouzení užitného vzoru v rámci posuzování předběžné otázky
Soud je oprávněn posoudit v občanském soudním řízení jako předběžnou otázku, zda užitný vzor splňuje zákonem předpokládané podmínky pro poskytnutí ochrany podle § 1 zákona o užitných vzorech.
Skutečnost, že užitný vzor byl zapsán do rejstříku, mu poskytuje ochranu podle zákona o užitných vzorech, ovšem s ohledem na registrační řízení při zápisu užitných vzorů nezaručuje, že se u konkrétního užitného vzoru skutečně jedná o takové technické řešení, které je způsobilé ochrany ve smyslu zákona o užitných vzorech. Při jejím řešení je soud povinen řádně zkoumat, zda užitný vzor splňuje podmínky § 1 a § 3 zákona o užitných vzorech a zda nejsou naplněny důvody pro jeho výmaz (§ 17 a násl. zákona o užitných vzorech). Tyto podmínky je soud v rámci posuzování předběžné otázky povinen zkoumat, ačkoli je k rozhodnutí o výmazu užitného vzoru příslušný Úřad průmyslového vlastnictví, jehož pravomocné rozhodnutí podléhá přezkumu ve správním soudnictví.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1321/2010, ze dne 28. 6. 2012
11.07.2012 00:01
K nekalosoutěžnímu užívání ochranné známky
Pro posouzení možného střetu právní úpravy ochranných známek a práva nekalé soutěže je nutné vycházet ze vzájemného poměru komplementarity obou úprav. Každou z těchto právních úprav je nutné posuzovat samostatně jako právní úpravy stejné právní síly. Soudní praxe je přitom jednotná v tom, že jednáním proti dobrým mravům soutěže a tedy jednáním nekalosoutěžním, proti němuž se dotčený má právo bránit, může být i užití zapsané ochranné známky.
Na vzájemný vztah těchto dvou úprav je tedy nutné nahlížet tak, že pokud vlastník starší ochranné známky využívá svého práva k ochranné známce v hospodářském styku v rozporu s dobrými mravy soutěže tak, že jeho jednání je způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům, spotřebitelům nebo dalším zákazníkům, je možné mu dle § 53 obch. zák. uložit zdržovací povinnost ve vztahu k jeho ochranné známce, stejně jako povinnost zaplatit přiměřené zadostiučinění, náhradu škody a vydat bezdůvodné obohacení.
Ze skutkového stavu zjištěného v posuzované věci lze dospět k závěru, že žalobkyni MAFRA, a.s. je nutné přiznat právní ochranu poskytnutou v souladu s ustanoveními o nekalé soutěži navzdory existenci starších materiálních práv žalované Mladá fronta a.s. k označení „Mladá fronta“, jelikož vydáváním týdeníku Mladá fronta PLUS žalovaná začala užívat ochrannou známku v rozporu s dobrými mravy soutěže.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4948/2010, ze dne 30. 5. 2012
11.07.2012 00:00
K nákladům spojeným s výkonem nucené správy banky
Základním účelem ustanovení § 27 odst. 2 zákona o bankách je zajistit, aby náklady, jež budou vynaloženy na toto opatření, hradila právě banka, která porušováním svých povinností zapříčinila vznik situace odůvodňující zavedení nucené správy.
Je zjevné, že náklady spojené s výkonem nucené správy, jež mají být placeny z majetku banky ve smyslu ustanovení § 27 odst. 2 zákona o bankách, zahrnují především odměnu správce hrazenou Českou národní bankou (včetně povinných odvodů pojistného na zdravotní a sociální pojištění), jakož i další náklady, jež Česká národní banka účelně vynaloží na zajištění nucené správy banky. Skutečnost, že tyto náklady vynakládá (jakožto zaměstnavatel nuceného správce) Česká národní banka, je pro jejich zahrnutí mezi náklady ve smyslu vykládaného ustanovení právně nevýznamná; jde jednoznačně o náklad spojený s výkonem nucené správy, a to dokonce náklad esenciální a pravidelný, který bude (logicky) vynaložen v každém případě nucené správy.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2921/2010, ze dne 23. 5. 2012
16.04.2012 00:00
Ke sjednání práva užívat ochrannou známku
Ustanovení § 508 obch. zák. stanoví, že licenční smlouvou k předmětům průmyslového vlastnictví opravňuje poskytovatel nabyvatele ve sjednaném rozsahu a na sjednaném území k výkonu práv z průmyslového vlastnictví a nabyvatel se zavazuje k poskytování určité úplaty, nebo jiné majetkové hodnoty. Smlouva vyžaduje písemnou formu.
Užívání ochranné známky lze tedy sjednat pouze licenční smlouvou, která ve smyslu uvedeného ustanovení obchodního zákoníku je vždy smlouvou úplatnou a musí mít obligatorně písemnou formu.
V dané věci nebylo prokázáno uzavření písemné licenční smlouvy mezi účastníky pro užívání ochranné známky žalobce žalovanou. Bez písemné licenční smlouvy nemohla žalovaná oprávněně užívat ochrannou známku žalobce. Pokud ochrannou známku žalobce žalovaná užívala v rozporu s § 508 obch. zák., jednalo se o neoprávněné užívání ochranné známky, čímž žalovaná porušila povinnosti uživatele k právům žalobce, jakožto vlastníka ochranné známky. Za této situace je závěr odvolacího soudu, že žalobce udělil souhlas k užívání ochranné známky, nesprávný.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3996/2010, ze dne 19. 3. 2012
24.11.2011 00:01
K liberaci odpovědnosti s.p. Lesy ČR jako veřejného zadavatele dle zák. č. 40/2004 Sb.
I. Státní podnik Lesy České republiky je nutno považovat za veřejného zadavatele podle zákona č. 40/2004 Sb.
II. Za situace, kdy Úřad pro ochranu hospodářské soutěže jako orgán dohledu nad zadáváním veřejných zakázek veřejnému zadavateli sdělil, že nemá při uzavírání smluv (na dodávky komplexních lesnických činností) postupovat podle zákona č. 40/2004 Sb., a veřejný zadavatel proto podle citovaného zákona nepostupoval, ač tak postupovat měl, nelze dospět k závěru, že veřejný zadavatel způsobil neplatnost smluv uzavřených postupem nesouladným se zákonem č. 40/2004 Sb. a že druhé smluvní straně tak podle ustanovení § 268 obch. zák. odpovídá za škodu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3473/2009, ze dne 27. 9. 2011
27.05.2011 00:00
K náplni živnosti „pivovarnictví a sladovnictví“ dle nař. vl. č. 469/2000 Sb.
Při provádění určité živnosti není třeba, aby vždy byly vyčerpány všechny činnosti k této živnosti náležející.
Stáčení piva je proto třeba zařadit pod živnost pivovarnictví a sladovnictví podle nařízení vlády č. 469/2000 Sb., i když nenavazuje na celý proces výroby piva a je vykonávané jiným podnikatelem jako samostatná fáze výroby piva.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3408/2009, ze dne 27. 4. 2011
21.02.2011 00:01
K možnosti soudu přezkoumat schválený transformační projekt
Není vyloučen soudní přezkum schváleného transformačního projektu co do v něm vymezených kriterií pro výpočet majetkových podílů (§ 9 odst. 5 písm. g/ zákona 42/1992 Sb.), jestliže tato kritéria (určená závazně v části třetí a čtvrté zákona č. 42/1992 Sb.) byla do posléze schváleného transformačního projektu převzata chybně.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 814/2010, ze dne 9. 2. 2011
11.01.2011 00:00
K neplatnosti smlouvy na veřejnou zakázku podle zák. č. 199/1994
Ujednání o nejvýše přípustné ceně, kterou lze překročit jen za podmínek stanovených v zadávací dokumentaci, je podstatnou částí smlouvy na veřejnou zakázku uzavřené podle zákona č. 199/1994 Sb.
V případě, kdy se podmínkám zadávací dokumentace příčí tak zásadní ustanovení, jako je dohoda o změně nabídkové ceny, je nutné celou smlouvu považovat za neplatnou v souladu s § 70 zákona o zadávání veřejných zakázek č. 199/1994. Jde přitom o neplatnost absolutní, neboť nelze dovodit, že by neplatnost smlouvy podle ustanovení § 70 zákona o zadávání veřejných zakázek byla ve smyslu § 267 odst. 1 obch. zák. stanovena pouze na ochranu některého účastníka.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4561/2008, ze dne 21. 12. 2010
23.11.2010 00:00
K uzavření kupní smlouvy o prodeji zásob v rámci tzv. malé privatizace
I. Podstatným rozdílem v ceně zásob podle ustanovení § 9 odst. 3 zákona č. 427/1990 Sb. není rozdíl v rozmezí 10 až 20 %.
II. K uzavření kupní smlouvy o prodeji zásob v rámci tzv. malé privatizace podle zákona č. 427/1990 Sb. dochází konkludentně (srov. § 35 odst. 3 obč. zák.), cestou specifického kontraktačního procesu, jenž probíhá v rámci dražby provozní jednotky, a smlouva o prodeji zásob je bez dalšího uzavřena vydražením provozní jednotky. Organizace projevuje vůli převést vlastnictví k zásobám sepsaným podle jejich inventarizace za cenu uvedenou v seznamu provozní jednotky (§ 4 odst. 5 zákona č. 427/1990 Sb.) prostřednictvím licitátora na začátku dražby; každý účastník dražby, který činí podání, mlčky nabídku ceny zásob akceptuje a příklep licitátora je zároveň potvrzením skutečnosti, že došlo ke konsensu mezi organizací a vydražitelem ohledně zásob, tedy k uzavření kupní smlouvy. Kupující, tj. vydražitel provozní jednotky, má právo na předání zásob (spolu s vydraženou provozovnou) a povinnost zaplatit organizaci cenu zásob do 30 dnů ode dne dražby, přičemž stav zásob a jejich cena v den převzetí se nesmí podstatným způsobem lišit od stavu zásob a ceny ke dni dražby (§ 11 odst. 4 zákona č. 427/1990 Sb.).
Titulem zakládajícím nárok organizace na zaplacení kupní ceny zásob je tedy zásadně takto již v rámci dražby provozní jednotky uzavřená kupní smlouva. Nejvyšší soud sice ve své rozhodovací praxi připustil, že kupní smlouva o prodeji zásob může být uzavřena i následně, až po dražbě, bylo tomu tak však v situaci, kdy smlouva o koupi zásob uzavřená shora popsaným způsobem v rámci dražby byla neplatná podle ustanovení § 39 obč. zák., neboť v rozporu se zákonem (s § 4 odst. 5 zákona č. 427/1990 Sb.) nebyl součástí seznamu provozních jednotek nabídnutých k prodeji soupis zásob podle inventarizace provedené ke dni vyhotovení seznamu a jejich cena; inventarizace byla provedena až po konání dražby.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2056/2010, ze dne 25. 8. 2010
16.11.2010 00:00
K promlčení splátek splatných do odstoupení od leasingové smlouvy
Pokud se týká práva na zaplacení leasingových splátek splatných do dne odstoupení od leasingové smlouvy, v posuzované věci z ustanovení příslušného článku všeobecných podmínek vyplývá, že strany projevily ve smyslu ustanovení § 351 odst. 1 obch. zák. vůli, aby v tomto rozsahu ustanovení leasingové smlouvy, resp. všeobecných podmínek, o povinnosti leasingového nájemce k úhradě splátek trvalo i po ukončení smlouvy. Běh promlčecí doby práva na zaplacení těchto leasingových splátek se řídí ustanovením § 392 odst. 1 a 2 obch. zák. Promlčecí doba tedy počíná běžet od splatnosti jednotlivých splátek.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3653/2009, ze dne 26. 10. 2010