// Profipravo.cz / Nekalá soutěž

Nekalá soutěž

01.12.2009 00:04

ÚS: Právo na podnikání a nekalosoutežní jednání

Analytická právní věta

Výklad podústavního práva musí být prováděn s ohledem na ústavně garantovaná práva. Úprava nekalé soutěže je navázána na právo na svobodné podnikání dle čl. 26 Listiny. Výklad, který tuto vazbu nezohledňuje a vede např. k nedostatečné ochraně práva na podnikání v prostředí nezatíženém korupcí a klientelismem, vede ze strany obecných soudů k porušení práva na svobodné podnikání a práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

PRÁVNÍ VĚTY

I. I výklad ustanovení § 44 obchodního zákoníku musí být proveden s ohledem na ústavně garantovaná práva. Ačkoliv Listina základních práv a svobod primárně garantuje základní práva, která představují subjektivní veřejná práva a působí přímo pouze mezi jednotlivcem a veřejnou mocí, působí v některých případech základní práva tak, že jednoduchým právem „prozařují“. Tak je tomu ve vztazích horizontálních, tedy ve vztazích, které nejsou založeny na nadřízenosti a podřízenosti, tj. ve vztazích, v nichž jsou si jejich účastníci rovni (srov. například nález ve věci sp. zn. I. ÚS 185/04, Sb. n. a u., sv. 34, str. 19).

II. Úprava nekalé soutěže, jak je provedena v obchodním zákoníku, je navázána zejména na ustanovení čl. 26 Listiny základních práv a svobod, které zaručuje svobodné podnikání. Toto ustanovení přímo chrání jednotlivce toliko před zásahy ze strany veřejné moci, avšak ovlivňuje i výklad zákonné úpravy, která má sloužit k ochraně podnikatelské činnosti před škodlivými zásahy jednotlivců (tj. v horizontální rovině).

III. Právo na svobodné podnikání podle čl. 26 Listiny základních práv a svobod, jež v tomto případě působí jako objektivní hodnota ovlivňující výklad podústavního práva, je navíc nutné vykládat spolu se zásadou materiálního právního státu zakotvenou v čl. 1 odst. 1 Ústavy. Takto vyloženo dává uvedené ustanovení obecným soudům povinnost poskytnout ochranu podnikatelské činnosti, pokud je do ní zasaženo způsobem, který se příčí elementárním pravidlům férovosti a dobrým mravům soutěže. Ústavně konformní výklad ustanovení § 44 obchodního zákoníku by totiž měl podnikateli v co možná nejvyšší míře zaručit právo na podnikání v prostředí nezatíženém korupcí a klientelismem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 27/09, ze dne 11.09.2009

21.07.2009 00:00

K pravděpodobnosti záměny mezi označením zboží a ochrannou známkou

bez právního shrnutí - rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3967/2008, ze dne 23. 3. 2009

24.03.2009 00:01

K ochraně druhového a generického označení proti nekalosoutěžnímu jednání

I. Nelze vyloučit, aby v hospodářské soutěži některé ze zvláštních označení podniku nebo výrobků, obchodních materiálů apod., které platí pro určitý podnik nebo závod za příznačné, mohlo získat ochranu proti nekalosoutěžnímu jednání i tehdy, pokud jde o označení, které je svým významem předmětem obecného užívání. Druhové či generické označení postrádá zpravidla právní ochranu, není však vyloučeno, aby se takové zcela obecné označení stalo pro určitý podnik natolik příznačné, že je s ním v zákaznických kruzích zcela nepochybně spojováno.

II. Na projednávaný případ však uvedený závěr aplikovat nelze, a to zejména proto, že samotné obecné označení „miss“ (ani ve spojení s označením státu) není zvláštním označením podniku či úpravy výrobků, výkonů anebo obchodních materiálů podniku ve smyslu ustanovení § 47 písm. b) obch. zák., nýbrž je obecně (nejen v České republice, ale i celosvětově) chápaným označením pro vítězku soutěží krásy, případně označením soutěže krásy jako takové. V tomto směru lze přisvědčit i názoru žalovaných, že druhotnou rozlišovací způsobilost ve vztahu k původnímu jazykovému významu (a to i v České republice), získal výraz „miss“ nikoliv díky soutěži žalobců, ale zejména díky mezinárodním soutěžím královny krásy. V projednávaném případě tedy nelze dospět k závěru, že by odvolací soud nesprávně usoudil, že označení pro vítězku soutěží podle nejrůznějších kritérií /miss/ a označení státu /Česká republika/, nemůže získat příznačnost samo o sobě, ani v různých modifikacích.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3367/2007, ze dne 14. 1. 2009

18.12.2008 00:02

K porušení ochranné známky a nekalé soutěži označením původu výrobku

Podle názoru odvolacího soudu je jednoznačné, že „uvedením údaje, jež je zapsaným označením původu výrobku, na etiketě piva a dalších předmětech jako názvu či značky piva, jednala žalovaná v rozporu s dobrými mravy soutěže, obchodními zvyklostmi a své právo v konkurenčním boji zneužila. Stav, kdy byly vedle sebe na trhu výrobky žalobce, jenž používá při jejich označování na etiketě znění své ochranné známky, a žalované, která jako název výrobku (jeho značku), a proto jako dominantní prvek na etiketě, užívala zapsané označení původu, byl stavem závadným, jenž mohl vést k matení spotřebitelské veřejnosti o výrobci i povaze výrobku. Z vymezení obou průmyslových práv plyne, že označení původu výrobku slouží jako informace spotřebitelům o tom, z jakého zeměpisného místa výrobek pochází, neslouží tedy jako u ochranných známek k rozlišení výrobců. Není tedy na místě, aby označení původu bylo užíváno jako název výrobku, neboť by došlo k popření zákonného smyslu vlastní úpravy označení původu jako údaje o oblasti, z níž výrobek pochází.“

Dovolací soud považuje právní závěr odvolacího soudu o tom, že jednáním žalované došlo k zásahu do práv žalobce z ochranných známek, jakož i k jednání nekalé soutěže, za správný.

Jednou z významných okolností bylo použití slova „B.“ žalovanou na etiketě piva a dalších předmětech jako názvu či značky piva, čímž jednala žalovaná v rozporu s dobrými mravy soutěže, obchodními zvyklostmi a svoji účast v hospodářské soutěži a v konkurenčním boji tak zneužila, čímž u žalobce došlo (ale také vůbec nemuselo) k nemateriální újmě. Použití dominantního prvku - slova „B.“ žalovanou na svých výrobcích a dalších svých předmětech zcela jednoznačně navozuje u spotřebitelů mylnou domněnku, že jde o pivo žalobce a reklamní předměty, jímž je takto propagována nově zaváděná značka žalobcova piva. Žalovaná tak ve svůj prospěch využila pověst konkurenta a jeho produkce, když pro odbyt svého výrobku totožného druhu a s určením pro shodný okruh spotřebitelů užila označení žalobcem dlouhodobě prosazované a spotřebiteli spojované s výrobkem a podnikem žalobce. Přesto, že u dnešního tzv. průměrného spotřebitele má být míra jeho pozornosti posuzována přísněji než dříve (již nejen povrchní či zběžná pozornost, ale „rozumná míra pozornosti a opatrnosti“ - viz bod 18 preambule Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách), shodně soudy zcela správně uzavřely svá zjištění, že jednáním žalované došlo k zásahu do práv žalobce z ochranné známky a k nekalé soutěži.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4661/2007, ze dne 23. 10. 2008

18.12.2008 00:01

K přiměřenému zadostiučinění v penězích za nekalosoutěžní jednání

Přiměřené zadostiučinění v penězích nejčastěji přichází v úvahu v případě, kdy zásah do nemateriální sféry dotčeného soutěžitele může způsobit ztráty také v jeho majetkové sféře a nelze předpokládat, že nepeněžitá satisfakce (např. omluva apod.) tuto ztrátu vyrovná.

Správný je v dané věci závěr odvolacího soudu, že vzhledem k vzniklé nemateriální újmě žalobce a se zohledněním všech konkrétních okolností případu se přiměřeným jeví zaplacení částky 350.000,- Kč.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4661/2007, ze dne 23. 10. 2008

23.10.2008 00:01

K přijímání zaměstnanců dříve zaměstnaných u konkurenta

I. Nelze nikomu zakázat přijímání do pracovního poměru pracovníků dříve zaměstnaných u konkurenta, neboť takovým opatřením by nebyla uložena povinnost pouze účastníku řízení, ale i uchazečům o zaměstnání, na nichž nelze spravedlivě požadovat strpění takové povinnosti. Skutečnost, že vznikl žalobci konkurující podnik a přijímá pracovníky, kteří s žalobcem v souladu s právními předpisy rozvázali pracovní poměr, nelze považovat za stav porušující zákaz jednání nekalé soutěže.

II. Není nutné řešit podmínky konkrétních skutkových podstat, nebyla-li naplněna generální klauzule nekalé soutěže.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2085/2007, ze dne 14. 7. 2008

11.09.2008 00:02

Ke „kartelové“ dohodě v souvislosti se spojováním soutěžitelů

Pokud je závazek nekonkurovat převzat například převodcem podniku ve prospěch jeho nabyvatele, či jako v daném případě převodcem podstatného množství akcií obchodní společnosti vůči této obchodní společnosti (a ve svém důsledku ve prospěch nabyvatele akcií), je třeba dovodit, že tato dohoda nepředstavuje nepřípustné narušení soutěže. V jejím sjednání tedy nelze spatřovat nepřípustnou kartelovou dohodu. Zákaz kartelových dohod dopadá na vedlejší ujednání sjednávaná v souvislosti se spojováním soutěžitelů pouze tehdy, pokud vedou nebo mohou vést k vyloučení, omezení nebo jinému narušení hospodářské soutěže nad míru, která vyplývá již ze samotného realizovaného spojení soutěžitelů. Tato míra není překročena, pokud předmět vedlejších ujednání bezprostředně se spojením soutěžitelů souvisí a je k jeho uskutečnění nezbytný. Pokud vedlejší ujednání svým obsahem tento rámec nepřesahuje, nepředstavuje dohodu narušující soutěž a nepodléhá proto zákazu podle § 3 odst. 1 zákona o ochraně hospodářské soutěže. Mezi vedlejší ujednání, jež vyhovují shora uvedeným kritériím, jsou smluvní zákazy soutěže, které se ukládají prodejci v souvislosti se spojením podniků. Tyto zákazy zaručují nabyvateli převod plné hodnoty převedených aktiv. Tato omezení se nejen přímo vztahují ke spojení podniků, ale jsou také nutná pro její uskutečnění, protože bez nich by bylo možno důvodně očekávat, že spojení podniků by nemohlo být uspokojivě provedeno. Aby nabyvatel mohl plně využít hodnoty převedených aktiv, musí mít možnost užívat ochrany proti konkurenci prodejce, aby získal zákazníky a přizpůsobil a využil know-how.

Obdobně je tato problematika řešena i v komunitárním právu – viz například nařízení Rady (EHS) č. 4064/89, nařízení Rady (ES) č. 139/2004, sdělení Komise ES publikované pod č. 2005/C 56/03, oznámení Komise (EHS) č. 2001/C 188/03, sdělení Komise (ES) o omezeních přímo souvisejících se spojováním a pro ně nezbytných, jímž je prováděn výklad nařízení Rady (ES) č. 139/2004.

Ze shora uvedeného vyplývá, že za zakázanou kartelovou dohodu se nepovažuje vedlejší ujednání stran v souvislosti se spojováním soutěžitelů, pokud převzatá omezení přímo souvisí s tímto spojením a jsou pro ně nezbytná, neboť nabyvateli zajišťují plnou hodnotu převedených aktiv.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1042/2005, ze dne 26. 3. 2008

11.09.2008 00:01

K zahájení účasti na hospodářské soutěži společností zapsanou v obch. rejstříku

Hospodářské soutěže se obchodní společnost účastní již tím, že do obchodního rejstříku zapíše určitý předmět podnikání. Vzhledem k tomu, že obchodní rejstřík je veřejný seznam, činí tímto zápisem nabídku určitých činností na relevantním trhu a již tím se dostává do hospodářskosoutěžního vztahu s jinými soutěžiteli.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1042/2005, ze dne 26. 3. 2008

20.06.2008 00:00

Ke generální klauzuli nekalé soutěže, ke skutkové podstatě podplácení

Při posuzování otázky, zda jednání soutěžitele je či není způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům, je nutno přihlédnout ke všem okolnostem konkrétního případu. Právní posouzení tohoto znaku generální klauzule nekalé soutěže v sobě zahrnuje několik podstatných závěrů učiněných k dílčím otázkám (viz Hajn, P.: . Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, 1. vydání, Brno, Masarykova univerzita, 2000, s. 127 - 128), a to:

a) Pouhé způsobení újmy soutěžiteli (nebo možnost způsobení takové újmy) ještě nevypovídá o nekalém charakteru soutěžního jednání. ... Jestliže je druhým působena hospodářská újma takovými prostředky, které jsou v hospodářském boji považovány za soutěžně slušné (to nevylučuje určitou dávku soutěžní agresivity, soutěžní lstivosti), nelze z toho vyvozovat protiprávnost takového jednání. V hospodářském soutěžním boji se neuplatní starořímská zásada „neminem laedere“.

b) Pro kvalifikaci „nekalá soutěž“ se vyžaduje pouhá způsobilost přivodit újmu soutěžitelům nebo spotřebitelům, není tedy nutný sám vznik újmy. Možnost, že jednomu nebo druhému z uvedených subjektů bude způsobena újma, musí být ovšem možností reálnou, nikoliv vyspekulovanou a velmi nepravděpodobnou. Pokud by určité jednání bylo zakazováno jen na základě vysoce teoretické možnosti újmy, šlo by o málo důvodné omezení podnikatelské svobody.

c) Zákon nijak neurčuje rozsah újmy, která musí z určitého jednání alespoň hrozit, aby takové jednání mohlo být posouzeno jako nekalosoutěžní; nehovoří např. o újmě značného rozsahu, újmě podstatné apod. I tu bude záležet na tom, jak bude vykládán pojem „újma“; v rozhodovací praxi lze dospět k názoru, že újma (ať již hrozící nebo skutečně existující) v zanedbatelném rozsahu vlastně újmou není.

Při posuzování otázky, zda jednání soutěžitele splňuje podmínky zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže, je nutné nejprve zjistit, zda splňuje tři základní podmínky obecné skutkové podstaty nekalé soutěže, tj. generální klauzule. Pokud tedy soud zjistí, že konkrétní jednání soutěžitele nesplňuje znaky generální klauzule, nepůjde o jednání nekalé soutěže a není již třeba zkoumat jednotlivé znaky zvláštní skutkové podstaty nekalé soutěže - v daném případě podplácení.

Je však třeba zdůraznit, že k naplnění skutkové podstaty podle § 49 písm. a/ obch. zák. - podplácení (po splnění všech podmínek § 44 odst. 1 obch. zák.) je zapotřebí splnit současně několik znaků (blíže viz Hajn, P.: . Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, 1. vydání, Brno, Masarykova univerzita, 2000, s. 195 - 197), a to, aby podplácené osobě byl přímo nebo nepřímo nabídnut, slíben či poskytnut
- jakýkoliv prospěch za tím
- účelem, aby jejím
- nekalým postupem docílil soutěžitel
- na úkor jiných soutěžitelů pro
- sebe nebo jiného soutěžitele
- přednost nebo jinou neoprávněnou výhodu v soutěži.

Dovolací soud se v dané věci neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu o tom, že dané jednání žalovaného bylo způsobilé přivodit újmu žalobci, příp. i spotřebitelům, neboť bylo prokázáno, že žalovaný jako zaměstnanec žalobce (ve funkci vedoucího útvaru nákupu a skladového hospodářství), za situace, kdy měl žalobce určité problémy s předchozím dodavatelem obalových výrobků, byl kontaktován společností P., v.o.s. (tuto společnost dříve sám žalobce odmítl). Se společností P., v.o.s. uzavřel žalobce kupní smlouvu na dodávku obalových výrobků, jejichž cena byla samotným žalobcem při podpisu smlouvy snížena z původně navrhované částky 6,80 Kč za kus na částku 6,60 Kč za kus. Dále bylo prokázáno, že až po uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a společností P., v.o.s. uzavřel žalovaný na návrh společnosti P., v.o.s. s touto společností smlouvu o zprostředkování na dobu od uzavření smlouvy do ukončení výroby obalových materiálů pro žalobce, v níž bylo dohodnuto, že za každý dodaný výrobek mu bude vyplacena provize v rozsahu 0,60 Kč, a to poté, co bude zaplacena kupní cena dodaného zboží žalobcem společnosti P., v.o.s.

Dovolací soud se v daném případě plně ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně, že jednání žalovaného nebylo způsobilé přivodit újmu žalobci, příp. i spotřebitelům a protože nenaplňuje všechny znaky generální klauzule nekalé soutěže, není tedy jednáním nekalosoutěžním.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 139/2008, ze dne 29. 4. 2008

23.04.2008 00:00

K ochraně jediného akcionáře proti nekalosoutěžnímu jednání vůči společnosti

Na jediného akcionáře nepřechází automaticky právo časové priority ve výrobě a prodeji určitého výrobku, které svědčí společnosti, ani se nestává bez dalšího jejím právním nástupcem; akcionář proto nemůže být aktivně věcně legitimován k žalobě na ochranu proti nekalému soutěžními jednání, kterým je takové právo priority porušováno. Je přitom nerozhodné, že společnost a její akcionář jsou propojeny fyzickou osobou, která je jednak jediným jednatelem akcionáře a současně je také předsedou představenstva společnosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 260/2006, ze dne 27. 11. 2007

07.04.2008 00:00

K nekalé soutěži napodobením propagačních materiálů

bez právního shrnutí - usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1380/2006, ze dne 27. 11. 2007

19.02.2008 00:01

K rozporu s dobrými mravy soutěže, k zaměnitelnosti obchodních firem

I. Při zkoumání, zda je splněna druhá podmínka generální klauzule - rozpor s dobrými mravy soutěže, nutno v každém konkrétním případě přihlédnout ke všem konkrétním okolnostem případu. Jde o otázku právní, nikoli skutkovou, proto ji řeší soudy podle svého mravního a právního, zákonům odpovídajícího přesvědčení, nikoli znalci (viz soudní rozhodnutí Vážný č. 10.521).

V posuzovaném případě žalobkyně působí v daném oboru mnoho let (od r. 1997 do září r. 2003 v H.), získala si stálou klientelu, pro niž byla a je dlouho známa pod označením „R. - kovové odpady“. Tím, že žalovaná zahájila podnikání ve shodném oboru po ukončení podnikání žalobkyně ve shodných prostorách (od prosince r. 2003 v H.) a tím, že jednatel a společník žalované společnosti (ing. M. D.) dříve působil jako vedoucí provozovny žalobkyně a jednal jejím jménem, lze v posléze vytvořené firmě žalované společnosti (obsahující označení „R. D. H.“) shledat účelové jednání směřující ke klamání zákazníků a k vyvolání záměny firmy žalované a firmy žalobkyně. Nikoli tedy pouhým převzetím obecného pojmu „R.“ do kmene své firmy, ale právě přidáním jména jednatele a společníka žalované a místa provozovny žalované k tomuto pojmu, tzn. právě spojením pojmu „R.“ s dalšími dvěma pojmy, s nimiž se zákazníci běžně setkávali již dříve při jednání s žalobkyní, tj. s pojmem „D.“ a s pojmem „H.“, žalovaná porušila dobré mravy soutěže. Nutno dodat, že za jiných konkrétních okolností by samo o sobě převzetí obecného pojmu „R.“ do firmy jiného soutěžitele, k němuž by byly přidány další dostatečně odlišující výrazy, nebylo možno považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže.

II. Zaměnitelnost obchodních firem soud posuzuje především z hlediska pohledu průměrného zákazníka účastníků. Za určitý „faktor“, který by mohl ovlivnit rozhodování průměrného zákazníka, je třeba v daném případě považovat skutečnost, že provozovna žalované společnosti se nyní nachází v lokalitě, kde se dříve po dobu několika let nacházela provozovna žalobkyně (H.), dále že současný jednatel (D.) žalované společnosti byl dříve zaměstnancem společnosti žalobkyně v uvedené lokalitě (H.). Z uvedeného vyplývá, že průměrný zákazník ve výkupu kovového odpadu mohl firmy obou společností skutečně zaměnit, neboť dominantním prvkem obou firem je právě slovo „R.“.

Za zaměnitelnou je třeba pokládat obchodní firmu tehdy, pokud se shoduje (či jen nepatrně odlišuje) v určité výrazné – dominantní části s obchodní firmou jiného podnikatele; je totiž v přirozenosti zákazníků, že jim utkví v paměti povětšinou právě taková dominantní část obchodní firmy.

V posuzovaném případě navíc žalovaná neučinila nic pro to, aby svou firmu dostatečným způsobem odlišila od firmy žalobkyně, spíše naopak, tím, že žalovaná k výrazu „R.“ připojila jméno „D.“ a lokalitu „H.“, mohla takto vytvořená firma u průměrného zákazníka účastníků vzbuzovat dojem, že na daném trhu působí jediný subjekt, a to společnost žalobkyně „R. - kovové odpady a.s.“, která má jednu ze svých provozoven v H., a to se svým pracovníkem p. D.

III. U třetí podmínky generální klauzule - způsobilosti přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům - není třeba současně zkoumat snahu soutěžitele zjednat pro sebe či jiného prospěch, neboť tuto podmínku generální klauzule neobsahuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1125/2006, ze dne 27. 11. 2007

23.08.2007 00:01

K účasti na hospodářské soutěži, k jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže

I. Při posuzování tvrzeného nekalosoutěžního jednání je krom jiného nutno řádně prozkoumat, zda mezi žalobkyní a žalovanou skutečně existuje soutěžní vztah (první podmínka generální klauzule nekalé soutěže).

Aby bylo možno hovořit o účasti subjektu na hospodářské soutěži, je třeba dovodit zájem nekalosoutěžně jednajícího na úspěchu soutěžitele na úkor druhého soutěžitele, tedy na výsledku soutěže, tj. konkurenčního boje dvou soutěžitelů, v posuzované věci tedy zájem žalované (zdravotnického zařízení) na konkurenčním boji osob podnikajících v oblasti pohřebních služeb s žalobkyní. Nutno prvořadě odpovědět na otázku, zda lze v jednání žalované (informující údajně o službách některých podnikatelů v oblasti pohřebních služeb) spatřovat soutěžní záměr či účel (nikoli úmysl!), tzn., zda jejím jednáním jsou objektivně sledovány soutěžní, konkurenční cíle.

Účel soutěžní je tehdy vyloučen, jestliže projev byl učiněn bez jakéhokoli vztahu k soutěži a jestliže od toho, kdo jej vnímá, nemůže být ani na účel soutěžní vztahován (viz Vážný č. 14742). Soutěžní záměr či účel, resp. soutěžní orientace jednání však nebudou dány např. tehdy, když jednání je zaměřeno na informaci spotřebitelů, objektivní testování výrobků apod.

II. Rovněž v daném konkrétním případě nelze s jistotou tvrdit, že jednání žalované je možno považovat za jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže (druhá podmínka generální klauzule nekalé soutěže). Žalobkyně vůbec neprokázala, že by žalovaná ve více případech, tj. opakovaně či dlouhodobě, poskytovala svým klientům informační leták; došlo k tomu prokazatelně jen v jednom jediném případě. V letáku byly sice uvedeny dva subjekty podnikající v oblasti pohřebních služeb, avšak v demonstrativním výčtu (viz sdělení na letáku „další pohřební služby je možné vyhledat např. v indexu Zlatých stránek“), což klienty žalovaného zdravotnického zařízení v žádném případě nemohlo omezit v jejich svobodě výběru pohřební služby.

O jednání v rozporu s dobrými mravy soutěže by mohlo jít s určitostí např. v takovém případě, v němž by se prokázalo, že se jednalo o jednání soutěžitele (zdravotnického zařízení), které vychází z podplácení tohoto subjektu jiným soutěžitelem nebo jinou osobou z oblasti pohřebních služeb, příp. které by výrazně narušovalo možnost svobodné volby spotřebitelů (klientů pohřební služby), např. při přemlouvání klientů nebo činění nátlaku na klienty, aby si vybrali určitou potřební službu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 229/2006, ze dne 30. 5. 2007

23.08.2007 00:00

K „průměrnému spotřebiteli“ při nekalosoutěžním jednání v pohřebnictví

Hledisko „průměrného spotřebitele“, který má dostatek informací a je v rozumné míře pozorný a opatrný, s ohledem na sociální, kulturní a jazykové faktory (jak je vykládáno Evropským soudním dvorem), je rozhodně nutno brát v úvahu také v posuzovaném případě.

V reklamě zboží či služeb běžné potřeby již téměř každý spotřebitel očekává určité reklamní přehánění a nadsázku, jimž neuvěří; v případech vyhledávání pohřební služby bude úsudek současného „průměrného zákazníka“ podobný, přestože se spotřebitel nachází v poněkud citlivější situaci. Nároky spotřebitelů na pohřební služby se mohou v konkrétních případech lišit, např. někteří zákazníci se budou rozhodovat při své volbě pohřebních služeb pouze podle nízkých cenových hladin, jiní zase na základě sdělení či doporučení od jiného pozůstalého, příp. podle jiných kritérií.

V řízení nebylo prokázáno, že by jednáním žalované došlo k jakékoliv nekalé obchodní praktice, která by spotřebiteli bránila v tom, aby uskutečnil informovanou, a tedy účelnou volbu, nebo která by používala obtěžování, donucování včetně použití fyzické síly nebo nepatřičné ovlivňování, čímž by výrazně narušila možnost svobodné volby spotřebitelů (ve smyslu směrnice 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách; pro stanovení typické reakce průměrného spotřebitele v daném případě musí vnitrostátní soudy vycházet z vlastního úsudku, s přihlédnutím k judikatuře Evropského soudního dvora).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 229/2006, ze dne 30. 5. 2007

05.06.2007 00:01

K informování zaměstnance o svém odchodu a nekalé soutěži

Nekalosoutěžně jednajícím nemusí být pouze ten, kdo se sám hospodářské soutěže v daném oboru bezprostředně účastní, ale může jím být i třetí osoba, která svým jednáním do této soutěže nekalosoutěžně zasáhne. Je ovšem přitom třeba dovodit konkrétní zájem nekalosoutěžně jednajícího na úspěchu jednoho soutěžitele na úkor druhého, tj. na výsledku soutěže dvou soutěžitelů.

V posuzované věci se žalovaný zaměstnanec nedopustil nekalosoutěžního jednání, jestliže ve funkci ředitele žalobkyně oslovil dopisy veškeré obchodní partnery a dodavatele žalobkyně, které informoval o tom, že všichni zaměstnanci žalobkyně podali výpověď, popsal důvody výpovědi a upozornil, že „celý kolektiv využil nabídky jiné společnosti, která zaručuje rovný přístup bez vlivu většinového vlastníka, který upřednostňuje své zájmy nad zájmy celku“, avšak ani náznakem nedoporučoval, aby se obrátili na služby této jiné společnosti a již vůbec tuto společnost blíže nekonkretizoval.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1464/2006, ze dne 15. 1. 2007

05.06.2007 00:01

K zabraňovací soutěži ve smyslu nekalého soutěžního jednání

Nejde o zabraňovací soutěž ve smyslu nekalého soutěžního jednání, pokud podnikatel využije toho, že někdo dobrovolně ukončil dosavadní smlouvu, a učinil z něj napříště svého obchodního partnera či zaměstnance. Patří to k běžným a přípustným metodám ekonomického počínání, jde o výraz volného pohybu zboží, služeb, lidí. ...Obecně formulovaná nabídka výhodnějších služeb či například lepších podmínek v pracovním poměru - pokud operuje se soutěžně nezávadnými údaji a zejména neklame - neznamená nekalou soutěž, i když jejím důsledkem může být neobnovení některých dříve uzavřených smluv či dokonce jejich předčasné ukončení a změna v dosavadním obchodním spojení. ...O odlákání pracovníků z konkurenčního podniku jako formu nekalosoutěžní zabraňovací soutěže nepůjde, když byla pouze využita volná nabídka na trhu pracovních sil (pracovníci odešli od podnikatele, protože byla nejistá jeho budoucí hospodářská prosperita; hrozilo „nepřátelské převzetí“ podniku). Sama nabídka lepších pracovních (platových a jiných) podmínek není nekalým soutěžním jednáním (cit. Hajn, P. Soutěžní chování a právo proti nekalé soutěži, 1. vydání, Brno, Masarykova univerzita, 2000, s. 134 - 140).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1464/2006, ze dne 15. 1. 2007

13.04.2007 00:01

K nekalosoutěžní skutkové podstatě podplácení (§ 49 písm. b/ ObchZ)

Pokud se zaměstnavatel domáhá na svém zaměstnanci přiměřeného zadostiučinění za jeho nekalosoutěžní jednání naplňující skutkovou podstatu podplácení (§ 49 písm. b/ ObchZ), musí se soud vypořádat nejprve s otázkou, zda se zaměstnanec dopustil jednání nekalé soutěže vůbec (podle generální klauzule nekalé soutěže), posléze teprve zkoumat, zda mohlo jeho jednání naplňovat také skutkovou podstatu podplácení (§ 49 obch. zák.).

Pro zjištění, zda jednání zaměstnance mohlo vůbec naplňovat obecnou skutkovou podstatu nekalé soutěže, musí odvolací soud podrobně zkoumat, zda je splněna podmínka rozporu s dobrými mravy soutěže (nikoli rozporu s dobrými mravy obecně). Jde o otázku právní, nikoli skutkovou, proto ji řeší soudy podle svého mravního a právního, zákonům odpovídajícího přesvědčení, nikoli znalci - viz soudní rozhodnutí Vážný č. 10.521.

Stejnou pozornost musí soud současně věnovat otázce, zda jednání zaměstnance je objektivně způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům. (K základním kvalifikačním znakům nekalé soutěže, vyplývajícím z generální klauzule, nepatří snaha soutěžitele, aby si zjednal určitý prospěch, i když o něj bude většinou usilovat.)

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 59/2005, ze dne 19.2.2007

09.03.2007 00:00

K vyvolání nebezpečí záměny konkurenčních časopisů

I. Nebezpečí záměny v dané věci předmětných časopisů by nebylo samo o sobě vyloučeno zjištěním, že žalovaná ve svém časopisu S. pouze napodobila prvky, které jsou již z povahy výrobku funkčně, technicky nebo esteticky předurčeny (např. formát časopisu A4 a druh papíru je shodný či podobný jako u časopisu E.), neboť o vyvolání nebezpečí záměny podle ust. § 47 písm. c) ObchZ jde vždy, pokud napodobitel neučinil veškerá opatření, která lze od něho požadovat, aby nebezpečí záměny vyloučil nebo alespoň podstatně omezil (např. tím, že nezvolil dostatečně rozlišitelnou velikost písma nebo barvu písma pro název časopisu, neprovedl dostatečně rozlišitelnou úpravu celé titulní strany časopisu, a to včetně umístění názvu časopisu nahoře, o což v případě časopisu S. právě šlo, takže průměrný spotřebitel při běžné míře své pozornosti nemohl rozlišit dva podobné časopisy s podobnými, resp. zaměnitelnými názvy.

Je jednáním v rozporu s dobrými mravy soutěže jednání, kdy žalovaný, aby se vyhnul časově náročné přípravě tisku zcela nového časopisu, převzal pro svůj časopis podobu časopisu soutěžitele i v těch detailech, kde to objektivně nebylo nutné (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 3 Cmo 1511/1994).

Pokud je soutěžitelem zvolen takový název tiskoviny, jenž v sobě zahrnuje název tiskoviny shodného charakteru již dříve užitý jiným soutěžitelem, ač zde bylo nepřeberné množství možností jiného názvu, a je dán potenciálně shodný okruh odběratelů, došlo tím k vyvolání možnosti záměny obou periodik. Je v přirozenosti zákazníků, že z delšího znění názvu jim utkví v paměti jen určitá výrazná a rozlišující část. Pro naplnění skutkové podstaty nekalé soutěže podle § 47 ObchZ - vyvolání nebezpečí záměny - není zapotřebí průkaz o tom, že k záměně soutěžitelů, resp. jejich produkce, skutečně dochází, postačuje nebezpečí takové záměny (viz rozsudek Vrchního soudu v Praze č.j. 3 Cmo 1427/1994).

II. K opačnému závěru by nevedlo ani zjištění, že zákon o ochranných známkách, podle něhož svědčí žalované i žalobkyni právní ochrana k zaregistrované ochranné známce (žalované k slovní ochrannou známce „S.“ a žalobkyni ke kombinované ochranné známce „E.“), nevysvětluje pojmy „zaměnitelnost“ nebo „zaměnitelná známka“, ani nestanoví kritéria posuzování a hodnocení zaměnitelnosti označení, neboť v konkrétním případě lze považovat ochrannou známku za zaměnitelnou (zaměnitelnost se posuzuje z hlediska podobnosti fonetické, vizuální nebo sémantické), jestliže je natolik podobná ochranné známce s dřívějším právem přednosti, užívané pro označování stejných či podobných výrobků nebo služeb, že spotřebitel může být uváděn v omyl, pokud jde o původ těchto výrobků nebo služeb (tj.výrobky či služby mají stejné nebo blízké podstatné znaky a v důsledku toho můžou vyvolat u průměrného spotřebitele představu o tom, že pocházejí od jednoho a téhož výrobce či poskytovatele).

Žalovaná, přestože má zaregistrovánu slovní ochrannou známku, v daném případě užila pro svůj časopis název S. v takovém provedení (velikost písma, barva písma, stínování písma, tmavý podklad názvu), že průměrný spotřebitel mohl nabýt klamné představy, že jde o časopis E. anebo o určitou souvislost s dříve vydávaným časopisem E., jehož vydavatelka má zaregistrovánu kombinovanou ochrannou známku (slovo E., provedené stínovaným písmem s patkami, v bílé barvě na černém nepravidelném podkladu).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1151/2005, ze dne 29.11.2006

11.08.2006 00:01

K obecnému označení a nekalé soutěži

Označení, které je svým významem předmětem obecného užívání a není individuálním označením výrobků konkrétního soutěžitele, nemůže být předmětem ochrany z titulu nekalé soutěže (srov. např. Komentář k Obchodnímu zákoníku, Štenglová, Plíva, Tomsa a kol., C.H.BECK, 7. vydání 2002, str. 137).

usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 726/2006, ze dne 28. června 2006

11.07.2006 00:01

K nárokování přiměřeného zadostiučinění v peněžní formě

Již ze samotné formulace ustanovení § 53 obch. zák. nepochybně vyplývá, že zákon upřednostňuje při nápravě nekalosoutěžního jednání nemateriální satisfakci, avšak pro zcela specifické a výjimečné případy umožňuje zadostiučinění i ve formě peněžní. Zákon tudíž nevylučuje ani jednu ani druhou formu zadostiučinění, ale nevylučuje ani jejich souběh, tj. případné přiznání obou forem zadostiučinění vedle sebe. Právě proto, že nárok na přiměřené zadostiučinění je nárokem, který podléhá volné úvaze soudu, je třeba vycházet z povinností tvrdit a dokazovat, jež stíhají žalobkyni podle § 79 odst. 1 a §120 odst. 2 o. s. ř., ve smyslu kterých bylo její povinností způsobem určitým a srozumitelným vylíčit a prokázat rozhodné skutečnosti, jimiž byla vedena k uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění v požadované peněžité formě.

Povinností žalobkyně tedy je tvrdit, proč právě forma peněžité satisfakce je s ohledem na tvrzené a prokázané nekalosoutěžní jednání žalované na místě, a proč, pakliže nárok na peněžitou formu zadostiučinění bude prokázán, je přiměřenou právě požadovaná částka.

Ze skutečnosti, že nárok na zadostiučinění podléhá volné úvaze soudu nelze bez dalšího dovodit, že soud „nepotřebuje kritéria“, která by pro přiměřenost takovéhoto nároku posuzoval. Volná úvaha soudu neznamená libovůli soudu, který bez dalšího, aniž by posuzoval v daném případě konkrétně zjištěné a také prokázané skutečnosti a okolnosti jednání v nekalé soutěži určí, kdy požadovaná forma satisfakce je či není na místě a tudíž je či není přiměřenou. Pro svoji úvahu musí mít soud k dispozici dostatek tvrzených a prokázaných skutečností, vymezujících určité hranice, z nichž se soud při svých úvahách vychází a to nejen z pohledu maximální či minimální možnosti peněžní reparace vzniklé nemateriální újmy.

rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 511/2006, ze dne 5. května 2006