// Profipravo.cz / Řízení o dědictví

Řízení o dědictví

09.01.2015 00:00

ÚS: Právo vypravitele pohřbu odmítnout majetek nepatrné hodnoty

Pokud okresní soud v dědickém řízení vydá majetek nepatrné hodnoty zanechaný zůstavitelem, aniž se dotáže stěžovatele jako vypravitele pohřbu, zda s jeho převzetím souhlasí, vybočí tím z ústavně konformní interpretace ustanovení § 175h odst. 2 o. s. ř., čímž zároveň poruší právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na projednání věci podle čl. 38 odst. 2 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3185/13, ze dne 26. 11. 2014

02.10.2014 00:01

K prokazování platnosti allografní závěti

Z ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. mimo jiné vyplývá závěr, že soud poskytne poučení o povinnosti důkazní vždy také tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný.

Nelze-li platnost závěti prokázat pravostí podpisu zůstavitele (např. proto, že závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví nejsou jednoznačné), ani výslechem svědků závěti (např. z důvodu, že se tyto osoby nepodařilo identifikovat či dohledat, ale také třeba proto, že výslech těchto osob není z různých důvodů možný), je na žalobci, který tvrdí platnost závěti, aby navrhl jiné (další) důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že zůstavitel předmětnou závěť skutečně pořídil. O tom však musí být žalobce poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1163/2013, ze dne 26. 8. 2014

10.02.2014 00:01

K uspokojení zajištěných věřitelů při likvidaci dědictví

Pro určení pořadí pohledávek zůstavitelových věřitelů patřících do III. skupiny dle § 175v odst. 2 písm. c) OSŘ v rozhodném znění (s výjimkou pohledávek zajištěných zadržovacím právem nebo přednostním zástavním právem) je rozhodujícím hlediskem pouze den, kdy právo zajišťující pohledávku vzniklo, přičemž se nepřihlíží k tomu, z prodeje jakého předmětu zajištění byl výtěžek dosažen (například na které z více nemovitostí zůstavitele zajišťujících pohledávky několika věřitelů vázlo zástavní právo věřitele s dřívějším pořadím vzniku práva zajišťujícího jeho pohledávku).

Pohledávka státu představující náklady řízení vzniklé v souvislosti se zpeněžením předmětu zajištění nejde k tíži jen toho věřitele, který byl z výtěžku zpeněžení předmětu zajištění uspokojen, ale hradí se přednostně podle ustanovení § 175v odst. 2 písm. a) OSŘ.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3537/2012, ze dne 9. 1. 2014

02.09.2013 00:02

K poučení o náležitostech žaloby podle § 175k odst. 2 o.s.ř.

Jestliže usnesení, kterým soud v řízení o dědictví odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví jako méně pravděpodobné, aby své právo uplatnil žalobou, neodpovídá všem požadavkům ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř., je soud, který o žalobě rozhoduje, vždy povinen poučit žalobce o náležitostech žaloby tak, aby vyhovovala požadavkům ustanovení § 175k odst. 2 občanského soudního řádu; na tom nic nemění ani okolnost, že žalobce ve sporném řízení zastupuje advokát.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4240/2011, ze dne 22. 3. 2013

17.08.2013 11:12

Rc 76/2012

V úvahu přicházejícímu dědici se ve smyslu ustanovení § 464 obč. zák. musí od soudu (soudního komisaře) dostat poučení o náležitostech, o způsobu a o účincích odmítnutí či neodmítnutí dědictví tak, aby mu bylo zřejmé, co je smyslem a účelem takového právního úkonu a jaká situace nastane ohledně dědického podílu, který se uvolní v případě, že dědické právo (dědictví) odmítne.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 12. 2011, sp. zn. 21 Cdo 2149/2009)

22.05.2013 00:01

K zařazení sporných závazků zůstavitele do pasiv dědictví

Při rozhodování podle ustanovení § 175l občanského soudního řádu se soud omezí na zjištění spornosti majetku nebo dluhů (závazků) patřících do společného jmění zůstavitele a jeho manžela, závisí-li rozhodnutí na skutečnosti, která zůstala spornou mezi manželem zůstavitele a některým z dědiců (popřípadě státem, má-li dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku), a nepřihlíží k nim (§ 175l odst.1 věta druhá a § 175 odst. 3 občanského soudního řádu). Uvedený postup ovšem neznamená, že by k tímto způsobem spornému majetku nebo dluhům (závazkům) nemohlo být přihlédnuto při rozhodování o obvyklé ceně zůstavitelova majetku, výši jeho dluhů a čisté hodnotě dědictví, popřípadě výši jeho předlužení, podle ustanovení § 175o občanského soudního řádu, neboť při rozhodování podle ustanovení § 175o občanského soudního řádu je významná spornost aktiv nebo pasiv dědictví jen mezi více dědici navzájem a nikoliv také spornost mezi manželem zůstavitele a některým z dědiců, popřípadě státem, má-li dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku.

Z uvedeného proto (mimo jiné) vyplývá, že do pasiv dědictví soud zařadí zůstavitelovy dluhy (závazky), odůvodňují-li to výsledky předběžného šetření, šetření, které provedl v rámci přípravy jednání, zprávy, které mu byly sděleny na jeho dotaz (§ 128 občanského soudního řádu), nebo shodné údaje dědiců, popřípadě údaje státu, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku, aniž by bylo významné, zda se staly spornými ve smyslu ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu.

Vzhledem k tomu, že vypořádání zůstavitelových dluhů (závazků) provedené podle ustanovení § 175l občanského soudního řádu není závazné pro zůstavitelovy věřitele, soud zařadí do pasiv dědictví rovněž (v plném rozsahu) mezi více dědici "nesporné" dluhy (závazky) zůstavitele, které patří do jeho společného jmění s pozůstalým manželem [§ 143 odst. 1 písm. b) občanského zákoníku], aniž by přitom bylo významné, zda, popřípadě jak byly tyto dluhy (závazky) vypořádány mezi manželem zůstavitele a zůstavitelovými dědici (popřípadě státem, má-li mu dědictví připadnout podle ustanovení § 462 občanského zákoníku) v rozhodnutí vydaném podle ustanovení § 175l o.s.ř. nebo v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, neboť dědici zůstavitele jsou povinni tyto dluhy (závazky) věřitelům uhradit bez ohledu na to, zda a jak byly vypořádány při rozhodování podle ustanovení § 175l občanského soudního řádu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2436/2011, ze dne 25. 4 2013

29.01.2013 00:01

K dodatečnému projednání dědictví k majetku „vyřazenému“ pro spornost

Z pohledu (dodatečného) řízení o dědictví prováděného podle ustanovení § 175x občanského soudního řádu není (a nemůže být) významné, zda nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví proběhlo v (původním) řízení o dědictví v souladu se zákonem; dodatečné projednání dědictví totiž neslouží (a nemůže sloužit) k nápravě chyb původního dědického řízení, k němuž jsou určeny řádné a mimořádné opravné prostředky.

Při (dodatečném) projednání dědictví podle ustanovení § 175x občanského soudního řádu je soud vázán výsledky dosavadního řízení, vychází z nich a v ničem do stavu jím vytvořeného nezasahuje; důvodem takového (dodatečného) projednání dědictví není tedy vadnost (nezákonnost) rozhodnutí, jímž bylo (původní) řízení o dědictví skončeno, ani porušení procesních zásad při projednání a rozhodování dědické věci, ale neúplnost skutkových podkladů týkajících se jen (a výlučně) rozsahu zůstavitelova majetku nebo dluhů, která se nedotýká správnosti (původního) rozhodnutí. Soud v (dodatečném) řízení o dědictví podle ustanovení § 175x občanského soudního řádu je vázán výsledkem (původního) dědického řízení tak, jak byl vyjádřen v souvislosti se skončením projednání dědictví, a není oprávněn znovu (samostatně) zkoumat, zda majetek nebo dluhy jsou opravdu ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu v dědickém řízení sporné. Nebyl-li v (původním) řízení o dědictví majetek nebo dluh zařazen do aktiv a pasiv dědictví a došlo-li k tomu v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, soud o takovém majetku nebo dluhu (dodatečné) řízení o dědictví neprovede, i kdyby byl v (původním) řízení o dědictví učiněn závěr o jejich spornosti v rozporu se zákonem.

Majetek nebo dluh, který nebyl v (původním) řízení o dědictví zařazen z "důvodu spornosti" do aktiv nebo pasív dědictví, jsou způsobilým předmětem (dodatečného) řízení o dědictví podle ustanovení § 175x občanského soudního řádu jen tehdy, jestliže byla jejich původní spornost mimo řízení o dědictví odstraněna (například rozhodnutím soudu vydaným na základě žaloby podané podle ustanovení § 175y odst. 1 občanského soudního řádu v řízení podle Části třetí občanského soudního řádu) tak, že již nepochybně patří do dědictví, aniž by současně došlo ve vztahu k tomuto majetku nebo dluhu také ke konečnému vyřešení vztahu dědiců (dědiců a pozůstalého manžela). Jen v takovém případě lze dovozovat, že se po právní moci usnesení, jímž bylo řízení o dědictví skončeno, objevil zůstavitelův majetek nebo dluh sice (původně) "vyřazený" pro spornost, nově (po právní moci usnesení, jímž bylo původní řízení o dědictví skončeno) však již mezi účastníky řízení nesporný, ohledně kterého je třeba provést vypořádání mezi dědici.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1221/2011, ze dne 20. 12. 2012

17.10.2012 00:00

K nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví

I. Je zřejmé, že k nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví může v konkrétním řízení o dědictví dojít nejen v souladu s požadavky ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, ale i v rozporu se zákonem. Z pohledu řízení o žalobě podané některým z účastníků řízení o dědictví, jehož účastníky jsou (musí být) všichni zůstavitelovi dědici, však není (a nemůže být) významné, zda nezařazení majetku nebo dluhů do aktiv a pasiv dědictví proběhlo v řízení o dědictví v souladu se zákonem. Soud v řízení o žalobě podané podle ustanovení § 175y odst. 1 občanského soudního řádu (stejně jako účastníci tohoto řízení) je vázán výsledkem dědického řízení tak, jak byl vyjádřen v souvislosti se skončením projednání dědictví, a není oprávněn znovu (samostatně) zkoumat, zda se majetek nebo dluhy opravdu staly ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu spornými. Nebyl-li majetek nebo dluh zařazen do aktiv a pasiv dědictví a došlo-li k tomu v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, soud v řízení o žalobě podle ustanovení § 175y odst. 1 občanského soudního řádu vždy vypořádá práva účastníků k tomuto majetku nebo dluhům, i kdyby byl v řízení o dědictví učiněn závěr o jejich spornosti v rozporu se zákonem.

II. Právo k majetku patřícímu do dědictví, který nebyl v řízení o dědictví zařazen do aktiv dědictví v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, lze žalobou podanou podle ustanovení § 175y odst. 1 občanského soudního řádu poprvé vykonat poté, co nabylo právní moci usnesení soudu, kterým bylo skončeno dědické řízení, v němž bylo uplatňováno zařazení majetku do aktiv dědictví a v němž nedošlo k zařazení majetku do aktiv dědictví v důsledku postupu podle ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo podle ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu. Promlčení uvedeného práva se řídí § 101 občanského zákoníku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1305/2010, ze dne 30. 8. 2012

17.10.2012 00:00

K uspokojení zůstavitelovy pohledávky v době do skončení řízení o dědictví

Zůstavitelova pohledávka patří do aktiv dědictví. Byla-li však po smrti zůstavitele v době do skončení řízení o dědictví uspokojena, stává se na místě pohledávky aktivem dědictví plnění poskytnuté dědicům zůstavitele nebo některému z nich (každý z dědiců je z pohledávky zůstavitele jako věřitel vůči dlužníku oprávněn společně a nerozdílně) za účelem splnění dluhu; stane-li se takové aktivum dědictví sporné ve smyslu ustanovení § 175k odst. 3 občanského soudního řádu nebo ve smyslu ustanovení § 175l odst. 1 věty druhé občanského soudního řádu, může se dědic jako účastník řízení k tomuto majetku domáhat svých práv žalobou podanou mimo dědické řízení podle ustanovení § 175y odst. 1 občanského soudního řádu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1305/2010, ze dne 30. 8. 2012

25.09.2012 00:01

K okruhu účastníků ve sporném řízení o dědické právo

I. Soud není ve sporném řízení o dědické právo vázán okruhem účastníků uvedeným v rozhodnutí vydaném podle § 175k odst. 2 o.s.ř. Okruh žalovaných soud ve sporném řízení zjišťuje nezávisle na údajích uvedených v rozhodnutí vydaném podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. v řízení o dědictví.

Postavení žalobce v řízení před soudem je určeno obsahem rozhodnutí soudu, vydaného podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. Ostatní účastníci řízení o dědictví budou vystupovat v řízení před soudem jako žalovaní, a to i když v řízení o dědictví se někteří z nich ke sporné otázce nestavěli odmítavě nebo vystupovali pasivně. Žalovaným ve sporném řízení nic nebrání v tom, aby zaujali stanovisko shodné s žalobcem. Soud však nemůže z takového vyjádření žalovaného dovodit, že dědické právo přestalo být sporné, a řízení zastavit, pokud nemá podklady pro postup podle ustanovení § 96 odst. 1 až 3 o. s. ř., tj. k vyřízení výslovného zpětvzetí návrhu.

II. Určí-li žalobce okruh účastníků sporného řízení v návrhu na jeho zahájení (§ 90 o. s. ř.) odchylně od okruhu účastníků řízení o dědictví a jako žalované označí jen některého (některé) z nich, nemůže být žalobě vyhověno pro nedostatek věcné legitimace vyplývající z hmotného práva, neboť se řízení neúčastní všichni nerozluční společníci (§ 91 odst. 2 o. s. ř.) .

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3701/2010, ze dne 17. 8. 2012

19.06.2012 00:01

K právu odporovat pravomocně schválené dohodě o vypořádání dědictví

Učinil-li dohodu o dědictví jeden její účastník v úmyslu zkrátit své věřitele, neztrácí dohoda takový účel jen tím, že byla schválena usnesením o dědictví. Soud v řízení o dědictví při rozhodování o schválení dohody o vypořádání dědictví (podle výsledků dědického řízení) zkoumá, zda neodporuje zákonu nebo dobrým mravům. Nelze však zaměňovat právní stav, kdy se právní úkon příčí dobrým mravům, se situací, že právní úkon zkracuje uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele účastníka právního úkonu, neboť jde o zcela rozdílné právní instituty, s nimiž se spojují také odlišné právní následky. Zkracuje-li právní úkon uspokojení vymahatelné pohledávky věřitele, nemůže se jen z tohoto důvodu příčit dobrým mravům. Otázkou, zda dohoda (případně) byla uzavřena v úmyslu zkrátit uspokojení věřitelů některého z dědiců (účastníka dohody) a zda je tedy odporovatelným právním úkonem ve smyslu ustanovení § 42a občanského zákoníku, se tedy soud v řízení o dědictví - jak vyplývá z ustanovení § 482 odst. 2 občanského zákoníku - nezabývá.

Věřitel může s úspěchem odporovat dohodě o vypořádání dědictví schválené pravomocným usnesením o dědictví, kterou dlužník (jako dědic) uzavřel v úmyslu zkrátit své věřitele, jsou-li pro vyslovení odporovatelnosti splněny všechny předpoklady uvedené v ustanovení § 42a občanského zákoníku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4369/2010, ze dne 17. 5. 2012

05.04.2012 00:02

KS: Způsob vypořádání SJM zůstavitele a pozůstalého manžela

Zásadám vyplývajícím z ustanovení § 175l odst. 1 o.s.ř. neodpovídá takový způsob vypořádaní, kdy přes nesouhlas dědiců veškerý majetek zůstavitele a pozůstalého manžela připadne pozůstalému manželu a do dědictví připadne náhradová pohledávka, a to bez ohledu na skutečnost, zda je pozůstalý manžel objektivně schopen ji v přiměřené době zaplatit.

podle usnesení Krajského soud v Ostravě sp. zn. 10Co 490/2011, ze dne 23. 9. 2011

22.02.2012 00:01

Ke sporu mezi dědici o naplnění podmínek ust. § 465 obč. zák.

Vznikne-li mezi v úvahu přicházejícími dědici zůstavitele spor o existenci chování jednoho z dědiců k části zůstavitelova majetku v době po zůstavitelově smrti (tj. zda tvrzení o takovém chování je pravdivé a zda se jedná o chování, které by dědice ve smyslu ustanovení § 465 obč. zák. diskvalifikovalo z možnosti odmítnout dědictví po zůstaviteli), jde o spor o okolnostech skutkové povahy rozhodných pro závěr o dědickém právu. Tento spor, nepodaří-li se jej vyřešit smírnou cestou, musí být řešen nikoli postupem podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř., ale postupem podle ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2149/2009, ze dne 22. 12. 2011

29.06.2011 00:02

K trestnému činu podvodu v dědickém řízení

Sjednocující stanovisko Nejvyššího soudu k trestnému činu podvodu v dědickém řízení

11.06.2011 23:44

K určení vlastnictví jediného dědice k majetku neprojednanému v dědickém řízení

Ani jediný dědic se nemůže s úspěchem domáhat žalobou podle § 80 písm. c) o. s. ř. určení, že je vlastníkem (spoluvlastníkem) věci náležející do dědictví, pokud tato věc nebyla předmětem řízení o dědictví a ohledně ní mu nebylo potvrzeno nabytí dědictví. Nelze tedy obcházet zákonný postup při projednání dědictví a určovacím výrokem vyhovět žalobě podle § 80 písm. c) o. s. ř. uplatňující, že dědic je vlastníkem věci náležející do dědictví a v řízení o dědictví dosud neprojednané, neboť touto deklarací soudu by se legalizovalo nabytí dědictví bez projednání a rozhodnutí příslušného soudu v řízení o dědictví, což je nepřípustné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3368/2010, ze dne 27. 4. 2011

24.03.2011 00:01

Ke sporným skutečnostem přezkoumávaným v řízení podle § 175k odst. 2 OSŘ

I. Smyslem a účelem rozhodování soudu ve sporném soudním řízení po odkazu z dědického řízení ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o.s.ř. je posoudit všechny mezi dědici sporné skutečnosti rozhodné pro posouzení dědického práva a rozhodnout o tvrzeném (popíraném) dědickém právu. Z hlediska takového posouzení a rozhodnutí – logicky – není významné, zda se všechny tyto spory o rozhodných skutečnostech projevily mezi dědici už v řízení dědickém nebo některé z nich byly formulovány až v řízení sporném.

Ve sporném soudním řízení zahájeném žalobou, jejíž podání bylo žalobci uloženo v dědickém řízení ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o.s.ř., přihlíží soud proto také k těm sporným skutečnostem, jejichž spornost mezi dědici se neprojevila už v řízení dědickém, ale až v průběhu řízení sporného.

II. Dědická nezpůsobilost nastává ze zákona (ex lege); soud (soudní komisař) k ní přihlíží z úřední povinnosti. Je vyloučeno, aby se dědici „dohodli“, že dědická nezpůsobilost u některého z nich nenastala. Nezpůsobilý dědic nedědí; hledí se na něj, jako by se smrti zůstavitele nedožil.

Dojde-li mezi dědici ke sporu o to, zda je některý z nich dědicky nezpůsobilý, postupuje soud (soudní komisař) podle ustanovení § 175k odst. 1 nebo odst. 2 o.s.ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2537/2010, ze dne 10. 3. 2011

21.01.2011 00:01

K umístění data a podpisu na listině obsahující závěť

I. Z ustanovení § 476 odst. 2 obč. zák. ani z jiného zákonného ustanovení neplynou jakákoliv pravidla pro umístění data a podpisu na listině obsahující závěť. Právní teorie i soudní praxe dovozují, že podpis musí být umístěn na úplném konci závěti, protože se jím dovršuje obsah závěti.

Jinak je tomu v případě data, jehož význam pro závěť je zcela odlišný. Uvedením data se nedovršují obsahové náležitosti závěti; datum připojené k závěti má pouze vypovídat o tom, kdy byla závěť zůstavitelem podepsána, tedy z hlediska vymezení svého obsahu dovršena, a umožnit tak rozlišení dřívější zůstavitelovy závěti od závěti pozdější, kterou by mohla být původní závěť zrušena. Kdyby umístění data v závěti mělo mít význam pro její platnost, musel by ze skutečnosti, zda se nachází v záhlaví závěti, v jejím textu nebo pod ním, bez dalšího vyplývat závěr o tom, zda se jedná o datum, kdy byla závěť podepsána, nebo o datum jiné. Tak tomu však není, protože obecně nelze vyloučit, že datum uvedené v záhlaví závěti je datem jejího podpisu (např. napsal-li a podepsal-li zůstavitel závěť v jednom dni), a stejně tak ze skutečnosti, že se datum nachází pod textem závěti, nelze vždy bez dalšího dovodit, že se musí jednat o datum, kdy byla závěť skutečně podepsána (např. podepsal-li zůstavitel takovou závěť jindy než v den, jehož datum je uvedeno pod textem závěti).

Ustanovení § 476 odst. 2 obč. zák. se nezmiňuje o tom, jak musí být v závěti den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, uveden. Odpověď na tuto otázku je proto třeba hledat v ustanoveních, která upravují způsob pořízení jednotlivých zákonných forem závěti. Tak, jako je zřejmé, že u závěti zřízené ve formě notářského zápisu musí být den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, uveden v notářském zápisu a že u holografní závěti musí být všechny náležitosti závěti (celý text), tedy i datum (den, měsíc a rok), kdy byla závěť podepsána, napsány vlastní rukou zůstavitele, u závěti zřízené v jiné písemné formě (allografní závěti) se svědky musí být den, měsíc a rok, kdy byla závěť podepsána, uveden v textu závěti napsaném zůstavitelem, popřípadě pisatelem, a to sice – jak bylo výše uvedeno – lhostejno kde v textu závěti, ale takovým způsobem, aby celý text závěti tvořil logický, tj. srozumitelný (vyložitelný) celek.

II. Vydání usnesení podle ustanovení § 175k odst. 1 o. s. ř. je na místě tehdy, jsou-li skutková tvrzení účastníků o rozhodných okolnostech shodná a závisí-li rozhodnutí o dědickém právu pouze na právním posouzení věci.

Spor účastníků o významu umístění data v závěti pro posouzení její platnosti je sporem, který mohl být v řízení o dědictví po zůstaviteli vyřešen postupem soudu ve smyslu ustanovení § 175k odst. 1 o.s.ř. Naproti tomu spor účastníků o to, zda datum 20.11.2006, je datem, kdy byla listina zůstavitelem podepsána, je nepochybně sporem, kdy jejich skutková tvrzení o rozhodných okolnostech nejsou shodná, a proto k vyřešení takového sporu nelze dospět postupem podle ustanovení § 175k odst. 1 o.s.ř., ale postupem ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3597/2009, ze dne 24. 11. 2010

19.01.2011 00:01

K uznání dluhu učiněnému správcem dědictví

Správce dědictví ustanovený soudem podle ustanovení § 175e odst. 1 o. s. ř. (v rozhodném znění) mohl ohledně svěřeného majetku zůstavitele činit jen takové úkony, které směřovaly k jeho uchování a k zamezení jeho poškození nebo ztráty, a pouze v takovém rozsahu, jaký stanovil soud.

Správce dědictví ustanovený soudem podle ustanovení § 175e odst. 1 o. s. ř. (v rozhodném znění) byl oprávněn a povinen činit takové úkony, které byly nezbytné k uchování svěřeného zůstavitelova majetku, zejména k zabezpečení proti jeho poškození nebo ztrátě. Právní úkony učiněné tímto správcem dědictví během řízení o dědictví, kterými by s majetkem náležejícím do dědictví nakládal nebo kterými by s ním činil jiná opatření přesahující rámec obvyklého hospodaření, jsou pro rozpor se zákonem neplatné (§ 39 obč. zák.).

K tomu Nejvyšší soud dále dodává, že činnost správce dědictví je zaměřena k uchování majetku náležejícího do dědictví, jenž mu byl svěřen. Správce dědictví je povinen postupovat s odbornou péčí a provádí veškeré úkony v běžných záležitostech. Uznání dluhu správcem dědictví však není úkonem nezbytným k uchování majetkových hodnot náležejících do dědictví. K takovému úkonu správce dědictví není oprávněn, i kdyby k němu měl svolení soudu.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 865/2009, ze dne 21. 12. 2010

(posuzováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2004)

19.01.2011 00:00

K vlivu usnesení o dědictví na promlčení pohledávky zůstavitelova věřitele

Usnesení o dědictví není rozhodnutím, jímž by bylo zůstavitelově věřiteli přiznáváno právo, jež by mohlo být vymáháno soudním výkonem rozhodnutí nebo exekucí – nemá proto účinky předjímané ustanovením § 110 odst. 1 obč. zák.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 865/2009, ze dne 21. 12. 2010

10.07.2010 20:20

Rc 4/2010 (dědické řízení)

Podání žaloby ve smyslu ustanovení § 175k odst. 2 o. s. ř. lze uložit České republice i v případě, že přichází v úvahu jako nabyvatelka dědictví podle ustanovení § 462 obě. zák.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 21 Cdo 887/2008)