// Profipravo.cz / Rozsudek pro uznání
Rozsudek pro uznání
13.02.2009 00:01
K rozsudku pro uznání dle § 114b OSŘ při doručení neúplné žaloby
Byla-li žalované doručena pouze část žaloby (chyběla specifikace žalobního požadavku uvedená na č. l. 15-20 spisu), nemohla se k výzvě podle § 114b o. s. ř. relevantně vyjádřit. Podmínky pro vydání rozsudku v takovém případě pro uznání nebyly splněny.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1230/2008, ze dne 22. 10. 2008
05.06.2008 22:24
Rc 75/2007
Rozsudek pro uznání lze vydat i ve věcech, kde je žalobou požadováno zcela výjimečné zvýšení odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění podle § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
(Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.4.2006, sp. zn. 17 Co 487/2005)
16.04.2008 00:00
K posuzování podmínek pro vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 OSŘ
S nečinností žalovaného po doručení usnesení podle § 114b odst. 1 či 2 o. s. ř. jsou spojeny natolik závažné procesní důsledky, že je nutno trvat na tom, aby byly beze zbytku dodrženy jak podmínky pro vydání zmíněného usnesení, tak i podmínky, za nichž nastupuje fikce uznání podle § 114b odst. 5 o. s. ř. Závěr, zda tyto podmínky byly splněny a zda tedy vydání rozsudku pro uznání je v souladu se zákonem, je součástí právního posouzení věci z hlediska procesních předpisů. Chybí-li některá z uvedených podmínek, fikce uznání nenastává a rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. nelze vydat.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3999/2007, ze dne 11. 3. 2008
20.02.2008 00:00
K pasivní věcné legitimaci a rozsudku pro uznání
Zkoumání pasivní věcné legitimace žalovaného nepatří mezi předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání a nejde ani o věc, v níž nelze uzavřít smír. Otázka pasivní věcné legitimace je hmotněprávním institutem, nikoliv podmínkou řízení. Věcná legitimace dává odpověď na to, zda žalovaný je podle hmotného práva nositelem tvrzené povinnosti ve vztahu k nároku uplatněnému žalobcem. Vyřešení této otázky však není předpokladem pro vydání rozsudku pro uznání (srov. 25 Cdo 3284/2006).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 2837/200, ze dne 17. 1. 2008
13.02.2008 00:02
K posouzení důvodu bránícího včasnému vyjádření dle § 114b OSŘ
Ze samotné textace ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. zcela nepochybně vyplývá, že jen existence vážného důvodu a jeho včasné sdělení soudu může zabránit účinkům v tomto ustanovení uvedeným, tj. fikci uznání nároku. Zda důvod uváděný žalovaným, pro který se nemůže ve lhůtě vyjádřit, je vážný či nikoli, přísluší posoudit jedině soudu.
Přistoupit na argumentaci dovolatelky (že soudu nepřísluší hodnotit vážnost sdělovaného důvodu nevyhovění výzvě) by mělo ten nepřijatelný důsledek, že žalovanému by stačilo v soudem stanovené lhůtě k vyjádření sdělit jakýkoliv důvod, pro který se nemůže ze svého pohledu včas vyjádřit a že důvod uvedený žalovaným (byť by nešlo o důvod vážný) by zabránil fikci uznání nároku a tím i možnosti rozhodnout rozsudkem pro uznání. Takový stav však odporuje samotné dikci předmětného ustanovení, které výslovně spojuje zabránění fikce uznání jen se včasným sdělením vážného důvodu. A nespojil-li zákonodárce tuto situaci s jakýmkoli důvodem, ale jen s vážným důvodem, je to soud, kdo může a musí vážnost důvodu posoudit.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1160/2006, ze dne 6. 12. 2007
13.02.2008 00:01
K vážnosti důvodu bránícího vyjádření dle § 114b OSŘ (nepřítomnost zástupce)
Nepředložila-li v dané věci žalovaná soudu plnou moc udělenou svému zástupci a činí-li své vyjádření k výzvě podle § 114b odst. 1 o. s. ř. časově závislé na jeho návratu do České republiky z ciziny, nelze takový důvod považovat za vážný pro nesplnění výzvy k vyjádření v soudem stanovené lhůtě. Jestliže soud neměl k dispozici plnou moc zástupce žalované, který ji ani ve věci v řízení nezastupoval, šlo v případě žalované z pohledu soudu o nezastoupeného účastníka. Pakliže v takovém případě žalovaná soudu sdělila, že se nemůže vyjádřit pro pobyt svého zástupce mimo republiku, dovolací soud souhlasí s názorem odvolacího soudu, že žalovanou sdělený důvod z pohledu § 114b odst. 5 o. s. ř. potřebnou vážnost postrádá.
V této souvislosti dovolací soud poukazuje na názor Ústavního soudu v nálezu sp. zn. III. ÚS 83/96, podle něhož „z odpovědnosti obhajovaného za (včasnou) volbu obhájce nikterak nevyplývá povinnost obecného soudu přizpůsobovat režim řízení a jeho průběh představám a požadavkům obhájce (obžalovaného), byť by obžalobu převzal obhájce v sebekratší době; běh času potřebného k přípravě obhajoby (včetně využití práva na volbu obhájce) je totiž třeba zaměřit od soudu k obhájci a nikoli naopak, takže je věcí (profesní odpovědností) obhájce, převezme-li zastoupení "na poslední chvíli". Uvedené závěry Ústavního soudu je možné podle dovolacího soudu uplatnit i v občanském soudním řízení, a to i z pohledu aplikace § 114b odst. 5 o. s. ř. Jestliže se tedy žalovaná rozhodne využít služeb konkrétního zástupce, který není momentálně dostupný, musí jít případné negativní důsledky tohoto jejího rozhodnutí k její tíži.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1160/2006, ze dne 6. 12. 2007
05.11.2007 00:01
K vážnému důvodu bránícímu podání vyjádření dle § 114b odst. 5 OSŘ
Vážný důvod, který žalovanému zabránil, aby se ve věci písemně vyjádřil včas (ve lhůtě stanovené soudem), má ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 o. s. ř. význam jen tehdy, jestliže žalovaný takový vážný důvod sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže u něj šlo o tak vážný důvod, který mu neumožnil, aby soudu byť jen sdělil, že u něj nastal vážný důvod, který mu brání podat písemné vyjádření včas (srov. 21 Cdo 2433/2004, R 21/2006).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1232/2005, ze dne 22. 8. 2007
05.11.2007 00:00
K posuzování dovolání ve věci rozsudku pro uznání
Mohou-li být u rozsudku pro uznání způsobilým odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a/ o. s. ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání ve smyslu § 153a o. s. ř., pak k argumentům jdoucím mimo takto vymezený okruh odvolacích důvodů nelze přihlédnout ani v mezích dovolacího řízení a důvod připustit dovolání pro jejich posouzení dán není.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1232/2005, ze dne 22. 8. 2007
15.10.2007 00:01
K přezkoumání rozsudku pro uznání v odvolacím řízení
Podle § 212a odst. 1 o. s. ř., není-li dále stanoveno jinak, rozhodnutí soudu prvního stupně lze přezkoumat i z důvodů, které nebyly v odvolání uplatněny (§ 205 odst. 2). Podle § 212a odst. 4 o. s. ř. rozsudek pro uznání a rozsudek pro zmeškání odvolací soud přezkoumá jen z důvodů uvedených v § 205b.
Podle § 205b o. s. ř. u odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153a, 153b).
Jak z výše uvedených ustanovení vyplývá, zákon omezuje důvody, z nichž lze rozsudek pro uznání v odvolacím řízení přezkoumat, kromě vad dle ust. § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. na přezkum předpokladů pro vydání tohoto rozsudku. Těmito předpoklady se odvolací soud v dané věci z úřední povinnosti zabýval, nehledě k tomu, že žalovaný v odvolání jako odvolací důvod uvedl, že „nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, jak má na mysli ust. § 114b o. s. ř.“ a namítal, že „předložené důkazy jsou natolik nepřezkoumatelné, že z nich nelze dovodit přesnou částku nárokované škody“ a že soud rozhodl o sporném nároku, který vůbec neexistuje, a uplatnil tak odvolací důvod podle § 205b o. s. ř. Soud tedy nepochybil, pokud z tohoto důvodu napadený rozsudek pro uznání přezkoumal, a to i z hlediska jiného právního názoru, než jaký prezentoval žalovaný v odvolání.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2667/2005, ze dne 27. 6. 2007
06.08.2007 00:02
K předčasnému vydání rozsudku pro uznání dle § 114b (§ 153a odst. 3) OSŘ
Nevyčkal-li soud prvního stupně uplynutí třicetidenní lhůty určené pro podání kvalifikovaného vyjádření žalovaného k výzvě dle § 114b odst. 5 o. s. ř. a vydal rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., rozhodoval soud prvního stupně za stavu, kdy ještě neměl naplněnou fikci uznání nároku, která je jedním z předpokladů pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř.
Jestliže však fikce uznání závazku nastala dodatečně až po vydání rozsudku soudu prvního stupně, protože žalovaný kvalifikované vyjádření v určené lhůtě nepodal, její existence brání rozhodnout o podané žalobě i dodatečně jinak než rozsudkem pro uznání.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Odo 2/2006, ze dne 30. 5. 2007
17.07.2007 00:01
K neuvedení úrokové míry v žalobě a k rozsudku pro uznání
Neuvede-li žalobce v žalobě u požadovaných úroků z prodlení, o jakou úrokovou míru se jedná (zda denní, týdenní, měsíční či roční), vychází soud při vydání rozsudku pro uznání z důvodu fikce dle § 114b odst. 5 o. s. ř. z toho, že jde o úrok z prodlení roční.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1045/2007, ze dne 23. 4. 2007
04.06.2007 00:00
K dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) ve věci rozsudku pro uznání
Není-li v odvolacím řízení v souladu s ustanovením § 205b o. s. ř. při přezkoumávání rozsudku pro uznání hmotné právo aplikováno, nelze ani dovodit jakýkoliv rozpor rozsudku odvolacího soudu s hmotným právem, který by založil zásadní právní význam napadeného rozhodnutí a tím i přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) ve spojení s § 237 odst. 3 o. s. ř.
I kdyby odvolací soud rozhodl o přezkoumání odvolání proti rozsudku pro uznání procesně nesprávně, tj. rozhodl by v rozporu s procesním právem, nezakládala by tato samotná skutečnost zásadní právní význam rozsudku odvolacího soudu, s níž by bylo možné spojovat přípustnost dovolání. Z porušení procesních norem při přezkoumání rozsudku pro uznání by bylo možné zásadní právní význam rozhodnutí odvolacího soudu a tím i přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovodit pouze za současné existence nějaké další skutečnosti ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř., která zásadní právní význam založí (například půjde o právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1622/2005, ze dne 19. 4. 2007
04.06.2007 00:00
K výzvě a rozsudku pro uznání podle § 114b, § 153a OSŘ
I. Pokus o smír zákonnou podmínkou pro vydání rozsudku pro uznání podle § 114b a § 153a o. s. ř. není.
II. Spatřuje-li dovolatelka nesprávnost poskytnutého poučení podle § 114b odst. 5 o. s. ř. v absenci informace, že v případě její procesní pasivity bude rozhodnuto v její neprospěch, nelze s ní souhlasit již z toho důvodu, že zákon takto formulované poučení v § 114b o. s. ř. (ani v žádném jiném ustanovení) neukládá.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1622/2005, ze dne 19. 4. 2007
05.03.2007 00:01
K právní kvalifikaci uplatněného nároku žalobce při vydání rozsudku pro uznání
I. Žalobce je povinen v žalobě vylíčit rozhodující skutečnosti, nikoliv uvádět ustanovení zákona nebo jiného právního předpisu, jímž svůj nárok odůvodňuje, natož aby svůj požadavek právně kvalifikoval.
Jestliže žalobce vylíčil skutkové okolnosti věci vyčerpávajícím způsobem a nad tento rámec k nim připojil vlastní úvahy o právním posouzení skutku, správně oba soudy při zkoumání, zda jde o věc, ve které by nebylo možno uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2 o. s. ř.), a v rámci zjišťování podmínek vydání rozsudku pro uznání dle § 153a odst. 3 OSŘ, nepřihlédly k právnímu posouzení věci nabízenému žalobcem, ale vycházely jen z vylíčení skutku.
II. Pasivní legitimace žalovaného při rozhodování rozsudkem pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. vyplývá ze skutečnosti, že nastala fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1455/2006, ze dne 15.12.2006
05.03.2007 00:01
K rozsudku pro uznání na základě fikce uznání a místní příslušnosti soudu
Přezkoumání rozsudku pro uznání je možné – vedle vad uvedených v § 205 odst. 2 písm. a) o. s. ř. – jen z hlediska naplněnosti všech zákonem stanovených předpokladů pro jeho vydání ve smyslu § 153a o. s. ř.
V případě, že rozsudek pro uznání byl vydán na základě fikce uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.), jsou formálními předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání předpoklady, za nichž tato fikce uznání vzniká (§ 114b o. s. ř.). Jsou-li tyto předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání splněny, právní posouzení věci se omezuje již jen na to, zda nejde o věc, v níž nelze uzavřít nebo schválit smír, zda nejde o některou z věcí vypočtených v § 120 odst. 2 o. s. ř. a zda nejde o řízení, které je podle § 118b odst. 1 o. s. ř. koncentrováno ze zákona.
Je nepochybné, že místní příslušnost soudu patří mezi podmínky, za kterých může soud rozhodnout ve věci samé (§ 103 o. s. ř.). Místní příslušnost zkoumá soud před tím, než začne jednat o věci samé. Rozhodl-li soud o věci samé bez jednání, zkoumá místní příslušnost jen před vydáním rozhodnutí, což neplatí v případech, kdy rozhodl o věci platebním rozkazem. Později se otázkou místní příslušnosti zabývá jen k námitce účastníka, je-li uplatněna při prvním úkonu, který účastníku přísluší (srovnej § 105 odst. 1 o. s. ř.).
Byl-li účinkem podaného odporu vydaný platební rozkaz zrušen, zůstává účastníku řízení, jenž odpor podal, zachována námitka místní nepříslušnosti nejpozději do okamžiku prvního procesního úkonu, kterým se na soud obrací po zrušení platebního rozkazu.
Za první procesní úkon po zrušení platebního rozkazu je v posuzovaném případě nutno považovat vyjádření k žalobě, k jehož podání byla žalovaná vyzvána usnesením podle § 114b odst. 2 o. s. ř. včleněným do platebního rozkazu. Jestliže na výzvu soudu k vyjádření nereagovala (tedy ani neuplatnila námitku místní nepříslušnosti), nemohl odvolací soud k později uplatněné námitce přihlédnout (§ 105 odst. 1 věta třetí o. s. ř.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 1455/2006, ze dne 15.12.2006
16.08.2006 00:02
K rozsudku pro uznání dle § 114b OSŘ po vyjádření žalované v odporu
Nelze vydat rozsudek pro uznání z důvodu absence vyjádření žalované na základě usnesení soudu vydaného podle § 114b o. s. ř. za situace, kdy se žalovaná k věci ve smyslu výzvy formulované v usnesení soudu vyjádřila již v odporu k platebnímu rozkazu.
rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 34/2006, ze dne 28. června 2006
23.06.2006 00:02
K rozsudku pro uznání dle §§ 114b a 153a/3 OSŘ u nároku contra legem
Postupu podle § 114b o. s. ř. a vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. brání okolnost, že žalobní nárok je v rozporu s právními předpisy, např. jde-li o nárok ze smlouvy neplatné pro obcházení zákona.
rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1037/2004, ze dne 30. května 2006
30.03.2006 00:01
K uznání nároku vzájemným návrhem (§ 97 OSŘ)
Vzájemný návrh (§ 97 o. s. ř.) včetně kompenzační námitky žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení (§ 98 o. s. ř.), samy o sobě nejsou hmotněprávním uznáním nároku (§ 558 obč. zák., § 323 obchodního zákoníku), ani procesněprávním uznáním (§ 153a o. s. ř.), ledaže by takové úkony (se všemi zákonnými náležitostmi) navíc v sobě zahrnovaly.
rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Odo 432/2005, ze dne 21. února 2006
23.03.2006 00:00
K fikci uznání nároku a k možnostem rozhodnout rozsudkem pro uznání
Fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 OSŘ se nemůže uplatnit a o věci samé nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání, jestliže pro nedostatek podmínky řízení musí být řízení zastaveno nebo jestliže žaloba trpí takovými vadami, které brání pokračování v řízení (srov. 21 Cdo 968/2003).
rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2245/2005 ze dne 27. února 2006
27.01.2006 00:01
K doručení usnesení podle § 114b odst. 1 o.s.ř. současně s platebním rozkazem
I. Usnesení podle § 114b odst. 1 o. s. ř. může soud vydat i ve věci, ve které rozhodl platebním rozkazem; není totiž vyloučeno, aby povinnost vyjádřit se ve věci a povinnost označit důkazy byla žalovanému uložena podmíněně, tedy za předpokladu, že podá odpor proti platebnímu rozkazu. Lhůta k vyjádření nesmí být kratší než 30 dnů a soud ji stanoví ode dne podání odporu. V takovém případě doručí žalovanému současně, to jest jedinou zásilkou, jak platební rozkaz, tak usnesení podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. (srov. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z., Mazanec, M. Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, Praha: C. H. Beck, 2003, str. 414-415).
II. Uznání nároku zakládá povinnost soudu rozhodnout o nároku, který je předmětem sporu, podle tohoto uznání, na základě zákonné fikce (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) bez ohledu na to, že proti platebnímu rozkazu podal žalovaný včas odpor (srov. 25 Cdo 2600/2003).
usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 1226/2005, ze dne 30. listopadu 2005