// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce

Výkon rozhodnutí / exekuce

22.06.2022 00:02

Nezabavitelná částka, která povinnému nesmí být sražena ze mzdy

Při stanovení nezabavitelné částky, která povinnému nesmí být sražena z měsíční mzdy (§ 278 o. s. ř.), se částka normativních nákladů na bydlení pro rok 2022 (vymezená nařízením vlády č. 507/2021 Sb.) zvyšuje o částku uvedenou v ustanovení § 26a odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb. (ve znění pozdějších předpisů). To platí i při určení nezabavitelné částky pro účely určení výše splátky (insolvenčního) dlužníka při oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (§ 398 odst. 1 a 3 insolvenčního zákona).

stanovisko Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 202/2022, ze dne 8. 6. 2022

16.06.2022 00:01

Exekuční vymáhání výživného ve prospěch nezletilého oprávněného

I. Při podání návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekučního návrhu k vymožení výživného od rodiče nezletilého dítěte může nezletilé dítě zastupovat druhý rodič, který je oprávněn přijímat výživné pro nezletilé dítě. Vznikne-li však při provádění exekuce nebezpečí střetu zájmů mezi rodičem a dítětem, musí být nezletilému dítěti jmenován opatrovník; tak je tomu zejména při rozhodování o návrhu povinného na zastavení exekuce nebo na odklad exekuce.

II. Dítěti jmenuje opatrovníka příslušný soud v řízení ve věcech péče soudu o nezletilé (§ 466 a násl. z. ř. s.); v rozhodnutí o jmenování opatrovníka se též uvede exekuční věc, v níž má opatrovník dítě zastupovat, jakož i doba a rozsah zastupování dítěte. Výjimečně může kolizního opatrovníka jmenovat i exekuční soud, je-li tu nebezpečí z prodlení (§ 29 odst. 1 o. s. ř.).

III. Po dobu a v rozsahu, v jakém hrozí střet zájmů mezi rodičem a dítětem, zastupuje nezletilé dítě v exekučním řízení místo rodiče, který je oprávněn výživné pro nezletilé dítě přijímat, soudem jmenovaný opatrovník; k úkonům, které přísluší vykonat opatrovníku a které by učinil rodič dítěte, se nepřihlíží. Rodič, který dítě dosud zastupoval, může být v exekučním řízení vyslechnut jako svědek.

IV. Opatrovníkem dítěte soud zpravidla jmenuje orgán sociálně-právní ochrany dětí. Vyžadují-li to okolnosti případu, může být jmenován opatrovník dítěte též z řad advokátů; o odměně a náhradě hotových výdajů advokáta jako opatrovníka rozhodne soud, který jej do funkce jmenoval.

V. Rozvrh práce může určit, že do soudního oddělení, do něhož byla přidělena exekuční věc, budou přidělovány též věci opatrovnictví nezletilého dítěte, které je účastníkem řízení v této exekuční věci, popřípadě některé z těchto věcí, které se dotýkají tohoto exekučního řízení.

VI. V exekučním řízení a v řízení ve věcech opatrovnictví nezletilého dítěte se písemnosti doručují též dítěti, které je účastníkem těchto řízení, jestliže v době doručování dovršilo patnáct let.

stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 201/2021, ze dne 9. 3. 2022

19.05.2022 00:02

Námitka promlčení vznesená v exekuci manželkou povinného

Manželka povinného nemůže s úspěchem namítnout promlčení, jestliže exekuční návrh byl podán před promlčením práva přiznaného exekučním titulem; plynutí promlčecí lhůty je nutno posuzovat k okamžiku podání exekučního návrhu, i když samotné účastenství manželky povinného nastane až v průběhu provádění exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2044/2021, ze dne 2. 3. 2022

17.05.2022 00:01

Pokračování v exekuci po oznámení exekutora o jejím skončení

V exekuci lze bez dalšího i po oznámení exekutora o skončení exekuce pokračovat, zjistí-li se dodatečně, že důvody, pro které exekutor oznámil ukončení exekuce, nebyly naplněny. Je tomu tak proto, že oznámení o skončení exekuce ve smyslu § 46 odst. 8 ex. řádu není rozhodnutím, ale pouze konstatováním, že nastaly okolnosti, pro které došlo k ukončení exekuce přímo ze zákona. Jestliže však tyto okolnosti v realitě nenastaly, je třeba uzavřít, že exekuce ze zákona neskončila a naopak stále plyne. Na tomto faktu nic nemění případné oznámení exekutora o skončení exekuce podle § 46 odst. 8 ex. řádu, které se zakládalo na okolnostech, které ve skutečnosti nenastaly.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 248/2022, ze dne 1. 3. 2022

21.04.2022 00:01

Dočasná ztráta vykonatelnosti cizího rozhodnutí po zahájení exekučního řízení

Exekuční řád ve znění účinném do 31. 12. 2021 neobsahoval úpravu uznávání cizích rozhodnutí, tudíž nedovoloval exekuci na základě cizích rozhodnutí (exekučních titulů), pokud u nich nebylo ve zvláštním řízení vydáno prohlášení o vykonatelnosti či rozhodnutí o uznání.

Ztrátu vykonatelnosti cizího exekučního titulu, který byl v době zahájení exekučního řízení perfektní, je nutné posuzovat podle stavu ke dni vydání rozhodnutí o zastavení exekuce; došlo-li do doby takového rozhodnutí k odstranění nedostatku vykonatelnosti exekučního titulu, nelze důvod pro zastavení exekuce dovodit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1270/2021, ze dne 2. 2. 2022

09.03.2022 00:02

Věc, jež se rychle kazí, ve smyslu § 326 odst. 1 a § 326b odst. 1 OSŘ

Zhodnocení, zda konkrétní věc je ve smyslu § 326 odst. 1 a § 326b odst. 1 o. s. ř. věcí, jež se rychle kazí, vychází především ze skutkového poznání. Podle běžné zkušenosti každá věc v čase a s ohledem na konkrétní podmínky mění své vlastnosti. Jak vyplývá ze samotného užití slova „kazí“, musí se jednat o změnu v negativním slova smyslu, přičemž hlediskem (vzhledem k účelu exekučního řízení) by měla být zejména hodnota, popř. prodejnost věci, a to při zachování obvyklých podmínek pro uchování dané věci (skutkové okolnosti případu řešeného Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. 22 Cdo 2519/2006, např. ukazují, že věc posouzená jako rychle se kazící se může vzhledem ke konkrétním okolnostem např. zlepšit a přestat být rychle se kazící).

Předpokládaný časový rámec, za nějž dojde ke zhoršení věci (jak plyne i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Afs 100/2018-29, s nímž se lze ztotožnit), musí být krátký. Při posouzení daného hlediska by měl být brán zřetel též na případnou možnost prodeje věci jako věci, která se rychle nekazí, z hlediska časového a z hlediska dalších nutných nákladů na jejich uchování. Pakliže v daném srovnání vyjde najevo, že by se při standardním způsobu prodeje vlivem plynutí času věc zhoršila na neprodejnou, či prodejnou pouze za podmínek horších než při prodeji mimo dražbu, lze mít za to, že věc se rychle kazí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3188/2020, ze dne 30. 11. 2021

09.03.2022 00:01

Exekuce prodejem nemovitosti a rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky

Návrh podaný soudnímu exekutorovi za účelem prodeje nemovitosti ve veřejné dražbě jedním ze spoluvlastníků předmětné nemovité věci, jejichž spoluvlastnictví k věci bylo exekučním titulem ve formě rozsudku zrušeno s tím, že věc se má prodat ve veřejné dražbě, je návrhem, jenž směřuje k zahájení exekučního řízení ve smyslu § 37 ex. řádu.

Protože § 348 o. s. ř. se přiměřeně použije i v exekučním řízení prováděném podle exekučního řádu, lze na základě rozsudku o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nařídit exekuci prodejem nemovitosti a rozdělením výtěžku mezi spoluvlastníky. Dojde-li k nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce), vystupuje jako oprávněná osoba ten ze spoluvlastníků, který návrh na nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) podal, přičemž je nerozhodné, jaké postavení s ohledem na povahu sporu o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví v nalézacím řízení zastával. Protože účastníky o výkon rozhodnutí (exekuci) musí být všichni spoluvlastníci, což vyplývá z hmotně právní úpravy spoluvlastnictví, je třeba ostatní spoluvlastníky považovat z procesního hlediska za osoby povinné, protože proti nim návrh na výkon rozhodnutí (exekuci) směřuje. Postavení oprávněných mají spoluvlastníci, jak vyplývá z § 348 odst. 2 o. s. ř., pro účely rozvrhu výtěžku prodeje.

V projednávané věci je exekučním titulem rozsudek o zrušení podílového spoluvlastnictví a jeho vypořádání prodejem nemovitosti ve veřejné dražbě. Prodej nemovitosti navrhla soudnímu exekutorovi pouze oprávněná, když podala exekuční návrh na výkon exekučního titulu. Pro posouzení věci je předně nezbytné rozlišit, zda jde v projednávané věci o dražbu nemovitosti prováděnou exekutorem podle ustanovení § 76 odst. 2 ex. řádu, nebo o dražbu ve smyslu § 348 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že v projednávané věci navrhla realizaci exekučního titulu prodejem ve veřejné dražbě oprávněná (jeden ze spoluvlastníků), jde o návrh na provedení dražby předmětných nemovitostí v rámci exekučního řízení ve smyslu § 348 o. s. ř., § 50 a § 69 ex. řádu. Je faktem, že účastníci se mohli dohodnout na společnému prodeji předmětných nemovitostí. Za takových okolností mohli společně iniciovat prodej předmětných nemovitostí exekutorem při využití § 76 odst. 2 ex. řádu. Taková dražba by se uskutečnila mimo rámec jakéhokoliv soudního řízení. Jestliže však k takovému společnému postupu účastníků nedošlo a naopak jeden z nich podal exekuční návrh podle § 37 ex. řádu směřující k exekuci rozdělením společné věci skrze její prodej (§ 348 o. s. ř.), koná se dražba předmětných nemovitých věcí v rámci exekuce a nejedná se tedy o situaci, kdy exekutor uskutečňuje dražbu jako tzv. jinou činnost exekutora podle § 76 odst. 2 ex. řádu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 3361/2021, ze dne 7. 12. 2021

04.03.2022 00:03

ÚS: Ústavněprávní limity rozhodování o odměně exekutora

Ani exekuční řád ani exekutorský tarif či jiný právní předpis nesvěřuje exekučnímu soudu pravomoc jakési druhotné moderace odměny soudního exekutora dle jeho uvážení (diskrece), tedy další snížení odměny pod sazby stanovené v § 11 odst. 1 písm. a) a b) exekutorského tarifu. Případná další korekce odměny stanovené podle tohoto ustanovení exekutorského tarifu ze strany exekučního soudu, založená judikaturou, nalezne své uplatnění jen ve zcela výjimečných případech, hodných zvláštního zřetele. Vesměs půjde toliko o případy, kdy odměna soudního exekutora, byť i ve snížené sazbě dle § 11 odst. 1 exekutorského tarifu, nadále představuje pro povinného nepřiměřený postih, popřípadě kdy se soudní exekutor dopustí významnějšího pochybení při provádění exekuce. Exekuční soud je v takovém případě k námitkám povinného povinen ozřejmit, které konkrétní výjimečné okolnosti zavdávají důvod k mimořádnému (sekundárnímu) snížení odměny soudního exekutora a jaký je jejich dopad na povinného. Rozhodně nepůjde o běžnou situaci, kdy povinný sice „dobrovolně“ splní vymáhanou povinnost ve lhůtě dle § 46 odst. 6 exekučního řádu, avšak již pod tíhou v mezidobí vydaných exekučních příkazů, jimiž byl zajištěn jeho majetek a omezeno nakládání s ním.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2353/21, ze dne 25. 1. 2022

15.02.2022 00:02

Přezkum nákladů exekuce v řízení o rozvrhu rozdělované podstaty

O nákladech exekuce a nákladech účastníků rozhoduje soudní exekutor zvlášť v příkazu k úhradě nákladů exekuce, na jehož základě je následně vymáhá. Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce může účastník řízení podat ve lhůtě 8 dnů od doručení námitky; jestliže soudní exekutor námitkám v plném rozsahu nevyhoví, rozhodne o nich exekuční soud, proti jehož rozhodnutí již není přípustný opravný prostředek. Podkladem pro zahrnutí nákladů soudního exekutora do rozvrhového usnesení může být pouze pravomocný příkaz k úhradě nákladů exekuce.

Při rozhodování o rozvrhu tedy soudní exekutor ohledně výše nákladů a oprávněného a povinného subjektu pohledávky na nákladech exekuce a nákladech účastníků řízení vychází z pravomocného příkazu k úhradě nákladů exekuce. Pokud účastníci řízení nesouhlasí s určením nákladů, mají možnost vznést proti příkazu v zákonné lhůtě námitky, které následně přezkoumá soud. V rámci rozvrhového řízení proto soudnímu exekutorovi (resp. soudu při odvolacím přezkumu) již nepřísluší přezkoumávat výši nákladů či otázku, kdo je povinen je hradit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2420/2021, ze dne 7. 12. 2021

09.02.2022 00:00

Seznam přihlášených pohledávek jako exekuční titul

I. Nejsou-li splněny předpoklady formulované v ustanoveních § 312 odst. 4, § 396 odst. 3, § 405 odst. 4 a § 418 odst. 6 insolvenčního zákona (v aktuálním znění), nestává se seznam přihlášených pohledávek pro přihlášenou pohledávku exekučním titulem jen proto, že dlužník nepopřel pravost nebo výši takové pohledávky.

Napadený závěr odvolacího soudu, že upravený seznam přihlášených pohledávek není exekučním titulem, skončilo-li insolvenční řízení tak, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení, aniž byl dlužník (následně) osvobozen od placení zbytku pohledávek ve smyslu § 414 insolvenčního zákona, tak shledává Nejvyšší soud správným.

II. Nesprávný je však závěr odvolacího soudu co do procesního následku situace, kdy oprávněný přiloží k exekučnímu návrhu listinu (splňující požadavky § 38 odst. 2 exekučního řádu), o níž má nesprávně za to, že je exekučním titulem, ač ve skutečnosti exekučním titulem není. Nejde totiž o (odstranitelnou) procesní vadu exekučního návrhu (jako by tomu bylo například při nedoložení žádného exekučního titulu, doložení jiného než v návrhu označeného exekučního titulu či doložení neověřené kopie exekučního titulu), jejímž následkem je odmítnutí exekučního návrhu dle § 39 odst. 2 exekučního řádu. Jde o chybějící předpoklad pro vedení exekuce, jehož následkem je zamítnutí exekučního návrhu (§ 39 odst. 3 exekučního řádu).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 377/2020, ze dne 18. 11. 2021

04.02.2022 00:01

ÚS: Náhrada nákladů řízení; formální procesní zavinění

Z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které zaručuje právo na soudní ochranu, lze dovodit legitimní očekávání každého, že bude-li postupovat v souladu se zákonem a s konkrétními pokyny soudu, povede to v případě úspěchu ve sporu k vydání reálně vykonatelného rozhodnutí. Při rozhodování o povinnosti k náhradě nákladů řízení se proto soud nemá zabývat pouze formálním procesním zaviněním na zastavení řízení, pokud dříve ani obecné soudy chybnou formulaci v podání stěžovatelky neodhalily a vydávaly opakovaně rozhodnutí, kterým měly účastníkem řízení formulovaný návrh za správný.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2856/21, ze dne 18. 1. 2022

28.01.2022 00:05

ÚS: Zastavení exekuce po jejím skončení pro vymožení

Obecné soudy mohou ve výjimečných případech rozhodnout o zastavení exekuce i po jejím skončení pro vymožení pohledávky. Hlavním smyslem je zabránit zjevným nespravedlnostem zejména při poskytování spotřebitelských úvěrů nebankovními společnostmi, kdy exekučním titulem byl rozhodčí nález. Vždy je však třeba vzít v potaz konkrétní okolnosti případu, to znamená posoudit, zda podmínky příslušné smlouvy o úvěru lze označit za zjevně nespravedlivé. To přitom nejen vzhledem k parametrům obsaženým v úvěrové smlouvě, ale také k tomu, zda se úvěrovaný (dříve dlužník) v řízení, v němž bylo rozhodováno o věci samé, procesně aktivně bránil (a zda měl vůbec reálnou možnost se bránit) anebo se vyskytly další významné okolnosti. Soud nesmí rezignovat na potřebu ochrany povinného, vyjde-li dodatečně najevo, že exekuce byla od samého počátku vedena a provedena na základě nezpůsobilého exekučního titulu a tuto ochranu lze realizovat toliko dodatečným rozhodnutím o zastavení exekuce.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2833/21, ze dne 4. 1. 2022

20.12.2021 00:01

Výklad § 8 odst. 3 OdpŠk ve vztahu k posouzení příčinné souvislosti

I. Povinnost k náhradě škody způsobené nesprávným úředním postupem exekutora má (také) stát, a to bez ohledu na to, zda poškozený stejný nárok uplatňuje vůči exekutorovi či nikoliv. Odpovědnost státu a odpovědnost exekutora stojí vedle sebe. V předmětné věci se žalobce domáhá náhrady škody ve výši 810 624,20 Kč s příslušenstvím proti státu (České republice – Ministerstvu spravedlnosti). Úvaha odvolacího soudu o použitelnosti § 32 odst. 1 exekučního řádu je tedy v daných poměrech zavádějící, neboť dané ustanovení by mohlo být použito jen v případě, pokud by žaloba směřovala proti exekutorovi samotnému.

II. Nepřezkoumatelná je zde úvaha odvolacího soudu o tom, že se exekutor dopustil nesprávného úředního postupu a zároveň vydal nezákonné rozhodnutí. Jeden skutek nemůže být právně kvalifikován jako tyto dvě skutkové podstaty současně. Právní posouzení nároku poškozeného je tedy nesprávné, jestliže si odvolací soud neujasnil, jak právně jednání exekutora posoudit.

Tato nesprávnost pak vyniká zvláště ve světle toho, že odvolací soud aplikoval § 8 odst. 3 OdpŠk, který se týká výlučně odpovědnosti státu z titulu nezákonného rozhodnutí, nikoli z titulu nesprávného úředního postupu.

Z judikatury Nejvyššího soudu jasně plyne, že nepodání opravného prostředku proti nezákonnému rozhodnutí může být posuzováno pouze jako nesplnění podmínky dle § 8 odst. 3 OdpŠk, a nikoliv jako přetržení příčinné souvislosti mezi nezákonným rozhodnutím a škodou. Uzavřel-li odvolací soud, že ve věci bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, měl se zabývat tím, zda měl poškozený k dispozici prostředky vyjmenované v § 8 odst. 3 OdpŠk, kterými se proti němu mohl bránit, zda šlo o prostředky dostupné a reálně účinné k odvrácení následků nezákonného rozhodnutí a pokud je poškozený nevyužil, zda se tak stalo z důvodů zvláštního zřetele hodných. K tvrzení takových důvodů měl být poškozený jako žalobce vyzván postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř. Jestliže tak odvolací soud neučinil, je jeho právní posouzení žalovaného nároku nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 494/2021, ze dne 6. 9. 2021

13.12.2021 00:02

Řízení o odepření uznání rozhodnutí dle nařízení Brusel I bis

Nařízení Brusel I bis zavedlo instituty odepření uznání a odepření výkonu rozhodnutí vydaného v jiném členském státě, přičemž smyslem těchto řízení je zajistit ochranu práv na obhajobu dotčené strany, neboť v případě výkonu cizího rozhodnutí již nevyžaduje prohlášení vykonatelnosti. Jak vyplývá z čl. 47 odst. 2 nařízení, řízení o odepření uznání rozhodnutí se řídí vnitrostátní úpravou dožádaného členského státu.

Protože zmíněný druh řízení české vnitrostátní předpisy samostatně neupravují, je nezbytné přiměřeně aplikovat § 18 ZMPS, jenž se vztahuje na charakterem příbuzné řízení o uznání rozhodnutí a z něhož vyplývá, že soud rozhoduje rozsudkem a nemusí nařizovat jednání. Tato úprava koresponduje s čl. 48 nařízení, podle něhož soud rozhodne o odepření uznání či výkonu rozhodnutí neprodleně. S ohledem na uvedený požadavek má dovolací soud za to, že v řízení, které je oproti uznávání cizozemských rozhodnutí opačně polarizováno a lze tím spíše předpokládat jeho spornost, soud prvního stupně přihlédne (toliko) ke znění návrhu a k obsahu návrhem dotčeného rozhodnutí, popř. k dalším listinným důkazům, načež vyhodnotí, zda je dán některý z důvodů, pro který lze odepřít uznání cizího rozhodnutí, nebo zda je třeba návrh zamítnout. Jestliže je však proti rozsudku podáno odvolání, v němž se odvolatelé domáhají svého práva být slyšeni a navrhují provést důkazy, nelze již se zřetelem ke sporným momentům, o nichž se odvolací soud – na rozdíl od soudu prvního stupně – ve svém přezkumném řízení dozvěděl, rozhodnout bez nařízení jednání.

Dovolací soud se proto neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že v řízení o odepření uznání rozhodnutí se „nepočítá“ s tím, že by se provádělo dokazování či šetření mající povahu dokazování. Jestliže rozhodnutí o odepření uznání rozhodnutí tvoří překážku věci rozsouzené pro pozdější návrh na uznání rozhodnutí a rovněž brání tomu, aby na základě tohoto rozhodnutí byl nařízen výkon rozhodnutí či pověřen exekutor k vedení exekuce, musí být odvolatelům vytvořen prostor, v jehož rámci mohou svými tvrzeními a navrženými (relevantními) důkazy zpochybnit závěry soudu o důvodech pro odepření uznání rozhodnutí. Opačný výklad by se nutně dostal do kolize s ústavními právy účastníka řízení na soudní ochranu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 705/2021, ze dne 15. 9. 2021

03.12.2021 00:02

ÚS: K vyloučení principu teritoriality soudních exekutorů

Systém umožňující oprávněnému (věřiteli) volbu soudního exekutora, který povede exekuci, není porušením práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, poskytuje dostatečné záruky pro nezávislost a nestrannost výkonu exekuční činnosti soudního exekutora, tak aby byl vázán právem a nikoliv pokyny oprávněného. Soudní exekutor není pouze v postavení podnikatele nesoucího riziko spojené s vymáháním pohledávky a usilujícího o úhradu nákladů exekuce a dosažení zisku, nýbrž je i v postavení pověřeného orgánu veřejné moci, jehož rozhodování podléhá kontrolním mechanismům ze strany exekučních soudů a nad jehož činností dohlíží Ministerstvo spravedlnosti.

Nakolik neexistuje ústavně zaručené základní právo na zákonného soudního exekutora ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, postrádá požadavek na zavedení místní příslušnosti (principu teritoriality) do vymezení exekutorské působnosti ústavně právní rozměr a sleduje pouze politický či zájmový účel.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 15/18, ze dne 2. 11. 2021

26.11.2021 00:02

ÚS: Ochrana proti svévolnému postupu soudního exekutora

I. Soudní exekutor je vykonavatelem státní moci, pročež je vázán mezemi vyplývajícími z čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky. Musí se proto vyvarovat jakékoliv svévole při výkladu a uplatňování právních předpisů a dbát mimo jiné o ochranu práv účastníků řízení dotčených jeho postupem. Současně však vystupuje v postavení podnikatele, který vykonává svou činnost soustavně za účelem dosažení zisku, a především na vlastní riziko. Musí tudíž nést i riziko, že nikoli vždy dosáhne skončení exekuce jejím úspěšným provedením, a tím spíše pak musí nést i odpovědnost za svá vlastní pochybení.

II. Z § 47 odst. 1 exekučního řádu vyplývá nejen oprávnění soudního exekutora vydávat za zákonem stanovených podmínek exekuční příkazy, ale rovněž tyto exekuční příkazy zrušit. Po právní moci usnesení o zrušení všech exekučních příkazů vydaných v exekučním řízení není přípustné, aby soudní exekutor dále prováděl exekuci, resp. aby pouhým úředním záznamem nebo prostým oznámením obnovil již zrušené exekuční příkazy. Neposkytnou-li soudy povinnému ochranu proti svévolnému postupu soudního exekutora, zasahují do jeho práva na soudní ochranu a do práva vlastnit majetek podle čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2208/21, ze dne 19. 10. 2021

16.11.2021 00:01

Skutečnosti rozhodné pro neudělení příklepu dle § 336k odst. 4 o. s. ř.

Judikatura stabilně při aplikaci ustanovení § 336k odst. 4 o. s. ř. tenduje ke zvýšené ochraně dražitelů, potažmo vydražitele, proti takovým pochybením exekutora, která jsou objektivně způsobilá zapříčinit, že průběh a výsledek dražebního jednání nesplňují požadavek transparentnosti dražby, požadavek rovného přístupu účastníků dražby (dražebníků) k dražbě, že fakticky dojde ke zvýhodnění určité skupiny osob ve vlastní exekuci zúčastněných oproti skupině jiné. Typicky – v souvislosti s pochybením ve vyhotovení popisné části nemovitosti v dražební vyhlášce – je ovlivněno jednání dražitelů, kteří by (pokud by k pochybení nedošlo) již „další“ vyšší podání neučinili, popř. by se dražby vůbec nezúčastnili, a tím došlo k ovlivnění výše dosaženého podání, apod.

„Zjistitelnost“ vady dražené nemovitosti přitom nepředstavuje (pro posouzení oprávněnosti námitek vydražitele) kategorii určující; významné je jen a pouze, zda jde o vadu, která objektivně je způsobilá ovlivnit rozhodování dražitele o účasti na dražbě, resp. (vydražitele) o učinění nejvyššího podání právě v takové výši, v jaké bylo učiněno. Uvedené je nezbytné posuzovat vždy ve vztahu ke konkrétním zjištěným poměrům posuzované dražby.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1669/2021, ze dne 31. 8. 2021

05.11.2021 00:04

ÚS: Zastavení exekučního řízení v rozporu se zákonem

1. Zatímco předmětem rozhodování o zastavení exekuce na návrh oprávněného podle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je, zda exekuce má být prováděna do budoucna, aniž by byla jakkoliv hodnocena legalita dosud proběhlé části exekučního řízení, při rozhodování o návrhu na zastavení již skončené exekuce dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. soudy hodnotí naopak právě to, zda exekuce byla vedena po právu či nikoliv v minulosti. Je tak zřejmé, že rozhodnutí o zastavení exekuce k návrhu oprávněného podle § 268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není totožné s rozhodnutím k návrhu povinného dle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., jelikož předměty těchto rozhodnutí jsou odlišné a nebylo proto rozhodováno ve stejné věci podle § 159a odst. 4 o. s. ř.

2. Za situace, kdy judikatura dospěla k závěru o možnosti v některých případech zastavit exekuční řízení soudním rozhodnutím i tehdy, byla-li již pohledávka vymožena, není důvod, aby obecné soudy nemohly rozhodovat i v těch případech, kdy exekuční řízení zastaví soudní exekutor, a to v jednoznačném a vědomém rozporu se zákonem. Právo má totiž sloužit k hledání a nalézání spravedlivých řešení společenských konfliktů, má představovat předvídatelný a logický systém pravidel chování a nesmí se stávat účelovým prostředkem k dosažení nespravedlivých výhod oproti ostatním. Právě k takovémuto výsledku, rozpornému s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, by však docházelo, pokud by Ústavní soud akceptoval, že za situace, kdy judikatura vytvořila možnost „otevření“ již skončeného exekučního řízení v důsledku vymožení pohledávky, by se tato možnost zase „uzavřela“ v důsledku zcela zjevně účelově podávaných návrhů na zastavení exekuce ze strany oprávněných osob.

3. Proto je v těchto případech nutné, aby se obecné soudy zabývaly i tím, zda exekutor měl rozhodovací pravomoc k tomu, aby řízení o již skončené exekuci zastavil, a zda důvodem tohoto zastavení nebyl pouze zájem fakticky zvýhodnit oprávněného a zneužívat právo. Pokud soudy zjistí, že soudní exekutor rozhodovací pravomoc k zastavení již skončené exekuce neměl, nenastane překážka věci pravomocně rozhodnuté a samy pak k návrhu povinného mohou přistoupit k zastavení již skončené exekuce na základě tzv. prioritního důvodu, pokud k takovému postupu na základě posouzení individuálních okolností případu a v souladu s ustálenou judikaturou shledají naplnění příslušných podmínek.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1536/21, ze dne 29. 9. 2021

03.11.2021 00:02

Přechod poplatkové povinnosti ve vykonávacím řízení

Ustanovení § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích se vztahuje i na výkon rozhodnutí.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2182/2021, ze dne 18. 8. 2021

19.10.2021 00:02

Exekuce zjištěné neuspokojené pohledávky po zastavení insolvenčního řízení

Na základě upraveného seznamu pohledávek lze po zastavení insolvenčního řízení podle § 396 odst. 2, § 405 odst. 3, nebo § 418 odst. 5 insolvenčního zákona, ve znění účinném od 1. července 2017, podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci pro zjištěnou neuspokojenou pohledávku, kterou dlužník nepopřel, i tehdy, je-li insolvenčním navrhovatelem pouze dlužník; toto právo se promlčí za 10 let od zastavení řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 129/2020, ze dne 29. 7. 2021