// Profipravo.cz / Žaloba pro zmatečnost

Žaloba pro zmatečnost

01.07.2010 00:00

K projednání návrhu na prohlášení konkursu bez účasti dlužníka

O návrhu věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka rozhoduje soud prvního stupně zásadně po jednání, není-li dána výjimka z tohoto pravidla, popsaná v R 64/2006. Důsledkem porušení uvedeného pravidla je zmatečnost řízení u konkursního soudu ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř., k jejímuž zhojení může přistoupit odvolací soud (tím, že práva upřená mu konkursním soudem, umožní účastníku řízení uskutečnit /je-li to z povahy věci možné/ on sám).

Z věcného hlediska pak není rozdílu mezi tím, že konkursní soud rozhodne o návrhu věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka bez nařízení jednání a tím, že takové rozhodnutí vydá po jednání, které v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proběhlo bez účasti dlužníka (jeho zástupce s procesní plnou mocí).

Tzv. zmatečnostní vada řízení ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. přitom není zhojena jen tím, že touto vadou postižené rozhodnutí je jinak věcně správné.

(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)

14.04.2009 00:00

K projednání odvolání proti nařízení výkonu rozhodnutí bez jednání

Odvolání, jímž účastník napadl usnesení soudu prvního stupně o nařízení výkonu rozhodnutí, lze projednat bez jednání za předpokladu, že odvolací soud neprovádí dokazování; přistoupí-li k dokazování, tedy zjišťuje-li skutečnosti o okolnostech doručení šetřením, musí i v případě uvedeném v § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. nařídit jednání, jelikož využití postupu podle uvedeného ustanovení nesmí být na újmu práv, která občanský soudní řád účastníkům poskytuje (jen při jednání mohou účastníci uplatnit své právo vyjádřit se k výsledkům provedeného šetření /§ 122 odst. 1, § 123, § 129 odst. 1 o.s.ř./).

Jestliže odvolací soud závěr o formální nevykonatelnosti exekučního titulu postavil na zjištění (významném též pro závěr o účinném doručení exekučního titulu povinnému) učiněném z listin, jimiž neprovedl procesně regulérním způsobem důkaz, jinými slovy, odvolání projednal a rozhodl o něm v rozporu s ustanovením § 214 odst. 1 o.s.ř., zatížil řízení vadou uvedenou v § 229 odst. 3 o.s.ř., k níž dovolací soud přihlédl z úřední povinnosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2041/2007, ze dne 25. 2. 2009

27.02.2009 00:00

K odnětí možností jednat před soudem

Skutečnost, že odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně přezkoumal a jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.), ačkoliv šlo o rozsudek nepřezkoumatelný, nepředstavuje nesprávný postup soudu, kterým by byla účastníku ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. odňata možnost jednat před soudem, ale vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ani případné porušení „zásady dvojinstančnosti“ při zjišťování skutkového stavu věci za odvolacího řízení ve smyslu ustanovení § 213 o.s.ř. nepředstavuje zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř., ale vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3644/2007, ze dne 18. 12. 2008

19.01.2009 00:00

ÚS: Ústavní stížnost proti pravomocnému odmítnutí odvolání

Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu může účastník napadnout žalobou pro zmatečnost pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Účastník, jehož odvolání bylo odmítnuto, disponuje na základě uvedeného ustanovení procesním prostředkem, na jehož základě může nechat přezkoumat, zda závěr odvolacího soudu, že odvolání muselo být odmítnuto, je v souladu se zákonem, potažmo s ústavním pořádkem. Z tohoto důvodu je třeba žalobu pro zmatečnost podle uvedeného ustanovení považovat za procesní prostředek, jehož vyčerpání je předpokladem přípustnosti ústavní stížnosti.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS-st 26/08, ze dne 16.12.2008

06.01.2009 00:00

ÚS: K odůvodnění rozhodnutí odkazem na jiné rozhodnutí

V projednávané věci Ústavní soud shledává primární pochybení Vrchního soudu v Olomouci v tom, že se v odůvodnění svého napadeného usnesení dostatečným způsobem s odvolací námitkou stěžovatelky týkající se společného projednání výše uvedených žalob nevypořádal a jeho rozhodnutí je tedy v této části nepřezkoumatelné. Pokud se totiž soud vypořádá s námitkou účastníka řízení tak, že odkáže na jiné soudní rozhodnutí s tím, že tato námitka zde již byla vyřešena jako irelevantní, nelze mít takový postup za souladný se zákonnými požadavky kladenými na obsah odůvodnění a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena. Z odkazu na soudní rozhodnutí, ze kterého navíc ani nevyplývá, zda a z jakých důvodů se s ním odkazující soud ztotožnil, není totiž zřejmé, jakými úvahami se soud při svém rozhodování řídil, a z jakých předpokladů vycházel. To platí tím více za situace, kdy Vrchní soud v Olomouci v rozhodnutí, na něž bylo napadeným usnesením odkazováno, učinil závěr, že soud prvního stupně měl sice podle § 235b řízení o obou žalobách spojit ke společnému řízení, avšak za situace, kdy žalobu pro zmatečnost zamítl, mu nic nebránilo povolit obnovu řízení, byla-li uplatněna důvodně. Z případu, který je předmětem přezkumu Ústavního soudu totiž vyplývá ze soudního spisu i z obsahu odvolacích námitek stěžovatelky, Krajský soud v Ostravě rozhodoval o povolení obnovy za situace, kdy jiný senát tohoto soudu o žalobě pro zmatečnost dosud nerozhodl.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 684/06, ze dne 10.11.2008

15.05.2008 00:02

Ke stavení běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost

V případě, že proti žalobou pro zmatečnost napadenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo podáno též dovolání, nepočítá se - jak je zřejmé z ustanovení § 235 odst.2 o.s.ř. - do běhu obecné lhůty k žalobě, jakož i do běhu zvláštních lhůt k žalobě (s výjimkou lhůty uvedené v § 234 odst.5 o.s.ř.) doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu.

Bylo-li proti stejnému rozhodnutí odvolacího soudu podáno též dovolání, z uvedeného v první řadě vyplývá, že doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu se nepočítá do běhu lhůt k žalobě pro zmatečnost bez ohledu na to, kdy bylo dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu podáno. V případě, že dovolání bylo podáno teprve po právní moci napadeného rozhodnutí, uvedené znamená, že do běhu lhůt k žalobě pro zmatečnost se nepočítá doba počínající dnem právní moci rozhodnutí, i když "předcházela" podání dovolání.

Okolnost, jak bylo rozhodnuto o dovolání, není z pohledu ustanovení § 235 odst.2 o.s.ř. významná. Ke stavení běhu lhůt k podání žaloby pro zmatečnost dochází ve smyslu ustanovení § 235 odst.2 o.s.ř. bez ohledu na to, jak bylo o dovolání rozhodnuto, tedy i v případě, že dovolání bylo odmítnuto pro opožděnost nebo nepřípustnost anebo že o něm bylo dovolací řízení zastaveno.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že do běhu lhůt k žalobě pro zmatečnost podle ustanovení § 234 odst.1 až 4 o.s.ř. se nepočítá doba od právní moci napadeného rozhodnutí do právní moci rozhodnutí dovolacího soudu, i když dovolání bylo podáno až po právní moci tohoto rozhodnutí, a bez ohledu na to, jak bylo o dovolání rozhodnuto.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1107/2007, ze dne 26. 3. 2008

29.11.2007 00:00

K nesplnění poučovací povinnosti a žalobě pro zmatečnost

Jedná se o vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (a nikoliv o zmatečnost ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.), nebylo-li účastníku občanského soudního řízení poskytnuto poučení ve smyslu ustanovení § 118a o.s.ř., ač se tak mělo z objektivního hlediska stát, což platí i tehdy, měla-li absence takového poučení původ v jiném právním posouzení věci (srov. 29 Odo 850/2001).

I kdyby tedy žalobci nebyla v původním řízení poskytnuta potřebná poučení podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 nebo 3 o.s.ř., odvolací soud v souladu s ustálenou judikaturou soudů správně dovodil, že tím nebyl (nemohl být) naplněn zmatečnostní důvod podle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 611/2006, ze dne 29. 8. 2007

28.11.2007 00:00

K žalobě pro zmatečnost a na obnovu řízení proti usnesení o přerušení řízení

Ze znění ustanovení § 228 odst. 1 o.s.ř. bez pochybností vyplývá, že způsobilým předmětem žaloby na obnovu řízení podané z důvodu uvedeného v tomto ustanovení je buď pravomocný rozsudek nebo pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.

Podle ustanovení § 229 odst. 1 o.s.ř. účastník může žalobou pro zmatečnost napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, z důvodů v tomto ustanovení taxativně vymezených. Způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost jsou pravomocná rozhodnutí, kterými bylo řízení před soudy skončeno, a to buď jakýmkoliv způsobem, jímž se podle zákona řízení končí (§ 229 odst. 1 o.s.ř.), nebo rozhodnutím o věci samé (§ 229 odst. 2 a 3 o.s.ř.), nebo jen určitým způsobem (§ 229 odst. 4 o.s.ř.).

Usnesení soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na přerušení řízení je rozhodnutím procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy ani rozhodnutím o věci samé. Současně je logicky zcela zřejmé, že toto usnesení není ani rozhodnutím, jímž se řízení končí.

Soudy v dané věci tedy v souladu s ustálenou judikaturou dovodily, že žalobou na obnovu řízení a pro zmatečnost napadené usnesení nelze z pohledu ustanovení § 228 odst. 1 a § 229 odst. 1 o.s.ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, resp. rozhodnutím, jímž se řízení končí.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 527/2006, ze dne 29. 8. 2007

27.11.2007 00:00

K žalobě pro zmatečnost ve věcech výkonu rozhodnutí

Z ustanovení § 254 vyplývá, že ve věcech výkonu rozhodnutí je žaloba pro zmatečnost přípustná jen z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř., tedy jen jestliže byla podána proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. Žaloba pro zmatečnost, podaná proti jinému usnesení soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu vydanému ve věcech výkonu rozhodnutí proto musí být bez dalšího zamítnuta, aniž by bylo potřebné k rozhodnutí o ní nařizovat jednání (srov. § 235f o.s.ř.).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1185/2006, ze dne 29. 8. 2007

27.11.2007 00:00

K žalobě pro zmatečnost proti usnesení k návrhu na vstup do řízení

Usnesení soudu prvního stupně zamítající návrh „na vstup do řízení podle § 94 odst. 2, 3 o.s.ř.“ je rozhodnutím procesní povahy a je zcela zřejmé, že toto usnesení není rozhodnutím, jímž se řízení končí. Soudy obou stupňů tedy v souladu s ustálenou judikaturou soudů dovodily, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení nelze považovat za usnesení, jež je způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost (srov. 21 Cdo 2415/2004).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1185/2006, ze dne 29. 8. 2007

09.09.2007 22:10

Rc 25/2005

Proti usnesení, kterým odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, není žaloba pro zmatečnost podaná podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. přípustná.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 3. 2006, sp. zn. 21 Cdo 972/2005)

07.08.2007 00:00

K napravení zmatečnosti dle § 229 odst. 3 o. s. ř. odvolacím soudem

Důvod zmatečnosti dle § 229 odst. 3 o. s. ř. není dán, jestliže možnost učinit procesní úkony, kterou účastníku nesprávným postupem v průběhu řízení odňal soud prvního stupně, poskytl účastníku odvolací soud v odvolacím řízení (srov. 29 Odo 55/2004).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 104/2005, ze dne 24. 5. 2007

10.07.2007 00:01

K nepřípustnosti žaloby pro zmatečnost ve věci ustanovení zástupce

Usnesení odvolacího soudu, jímž změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh dovolatelky na ustanovení zástupce z řad advokátů (pro dovolací řízení) zamítl, je rozhodnutím výlučně procesní povahy, které není rozhodnutím o věci samé.

Žaloba pro zmatečnost proti takovému usnesení odvolacího soudu není přípustná.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2707/2006, ze dne 12. 4. 2007

07.06.2007 00:01

Ke zjištění stanoviska žalovaného ke zpětvzetí žaloby

Odvolací soud musí při zpětvzetí žaloby za trvání odvolacího řízení dle § 222a odst. 2 o.s.ř. nejprve zjišťovat, jaké stanovisko zaujal ke zpětvzetí žaloby žalovaný; přitom může využít postupu dle § 101 odst. 4 o.s.ř. V případě, že by žalovaný se zpětvzetím žaloby nesouhlasil a že důvody jeho nesouhlasu by byly vážné, odvolací soud usnesením rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné, a po právní moci pokračuje v odvolacím řízení, jinak odvolací soud usnesením rozhodnutí soudu prvního stupně zruší a řízení zastaví.

Jestliže v dané věci odvolací soud nikterak nezjišťoval stanovisko žalované ke zpětvzetí žaloby a v následném usnesení se omezil toliko na konstatování, že souhlas žalované se zpětvzetím žaloby vyplývá z jejího faktického chování (vyklizení předmětného prostoru a odevzdání klíčů), pak tímto postupem zatížil řízení vadou, neboť takovým nesprávným postupem odvolacího soudu byla žalované v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem ve smyslu § 229 odst. 3 o.s.ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2252/2006, ze dne 24. 4. 2007

29.05.2007 00:01

K účastníkům řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost

Účastníky řízení o žalobě na obnovu řízení a o žalobě pro zmatečnost jsou - jak vyplývá z povahy těchto žalob jakožto mimořádných opravných prostředků - ti, kdo byli účastníky původního řízení, popřípadě jejich právní nástupci z důvodu universální nebo singulární sukcese; uvedenému odpovídá, že zákon (srov. § 232 odst.1 o.s.ř.) ani nepožaduje, aby žaloba na obnovu řízení a žaloba pro zmatečnost obsahovaly označení účastníků řízení (srov. 29 Odo 558/2001 - Rc 43/2004).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1697/2006, ze dne 19. 4. 2007

26.04.2007 23:32

Rc 86/2006

Jednání zaměstnance ke škodě na majetku zaměstnavatele může představovat porušení povinnosti stanovené ustanovením § 73 odst. 1 písm. d) zák. práce i v případě, že se tohoto jednání zaměstnanec dopustil mimo stanovenou pracovní dobu.

O tom, zda řízení před soudy nižších stupňů je postiženo zmatečností podle § 229 odst. 3 o. s. ř., nelze v dovolacím řízení provádět dokazování.

(rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2005, sp. zn. 21 Cdo 59/2005)

17.04.2007 00:01

K „věci samé“ pro účely posouzení přípustnosti žaloby pro zmatečnost

I. Usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání proti rozsudku prvostupňového soudu, je rozhodnutím procesní povahy, které věcně neřeší práva a povinnosti účastníků uplatněná žalobou a není tedy ani rozhodnutím o věci samé. Takové usnesení odvolacího soudu nelze z pohledu přípustnosti žaloby pro zmatečnost dle ustanovení § 229 odst. 3 o.s.ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé.

II. Pro posouzení přípustnosti žaloby pro zmatečnost a žaloby na obnovu řízení je třeba vztáhnout pojem "rozhodnutí ve věci samé" vždy na rozhodnutí napadené žalobou; okolnost, jak bylo o žalobě pro zmatečnost nebo o žalobě na obnovu řízení rozhodnuto, přitom není vůbec významná.

III. Proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení, není žaloba pro zmatečnost přípustná ani podle ustanovení § 229 odst. 4 o.s.ř. (srov. 21 Cdo 972/2005 – R 25/2007).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1474/2006, ze dne 14. 3. 2007

16.04.2007 00:00

K obraně proti věřitelskému návrhu na prohlášení konkursu námitkou započtení

I. I v konkursním řízení, stejně jako v řízení vykonávacím, lze se bránit tím, že vykonatelná pohledávka přiznaná oprávněnému soudním rozhodnutím po vydání tohoto rozhodnutí zanikla (např. tím, že ji dlužník uhradil, nebo tím, že proti ní započetl svou pohledávku vůči oprávněnému).

K tomu, aby soud mohl navrhujícímu věřiteli upřít aktivní legitimaci k podání návrhu na prohlášení konkursu (a jen z tohoto důvodu takový návrh zamítnout), je však v takovém případě nezbytné prokázat opodstatněnost dlužníkovy obrany (mít zánik pohledávky započtením za doložený).

II. Osvědčí-li dlužník, že sám má vůči navrhujícímu věřiteli splatnou pohledávku a současně by bez rozsahem nižší pohledávky navrhujícího věřitele nebylo možné osvědčit úpadek dlužníka ve smyslu § 1 odst. 2 věty první ZKV, je namístě uzavřít, že návrh podaný tímto věřitelem má šikanózní povahu (viz R 53/2005).

III. Řízení v posuzované věci je nadto postiženo zmatečnostní vadou uvedenou v § 229 odst. 3 o.s.ř. V intencích závěrů formulovaných v R 64/2006 totiž ve věci nebylo ani v jednom stupni nařízeno jednání, ačkoliv skutkový stav věci byl (z hlediska tvrzeného zániku pohledávky navrhující věřitelky započtením) mezi účastníky sporný, a ačkoliv rozsah sporných skutečností a míra jejich prokazování (se zřetelem k dosavadní procesní aktivitě účastníků) nevedl k závěru, že jejich projednáním při jednání by konkursní soud nahrazoval sporné řízení. V takovém případě ve spojení s článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod platí, že jde o situaci, kdy nařízení jednání ukládá konkursnímu soudu zákon (srov. dikci § 66a odst. 2 věty druhé ZKV).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 156/2005, ze dne 6. 3. 2007

28.03.2007 00:01

K žalobě pro zmatečnost rozhodnutí vydaného před 1.1.2001

Od 1. ledna 2001 lze meritorně rozhodnout i o žalobě pro zmatečnost proti soudnímu rozhodnutí vydanému před 1. lednem 2001 (srov. 21 Cdo 2103/2003).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 34/2005, ze dne 14.2.2007

27.03.2007 00:02

K rozhodnutím napadnutelným žalobou pro zmatečnost dle § 229/4 OSŘ

Žaloba pro zmatečnost je přípustná proti každému pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, bez ohledu na to, zda odvolání směřovalo proti rozhodnutí o věci samé, proti rozhodnutí, kterým bylo řízení jinak skončeno, nebo proti rozhodnutí vydanému v průběhu řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1269/2006, ze dne 15.2.2007