// Profipravo.cz / Jednání, příprava jednání, koncentrace řízení

Jednání, příprava jednání, koncentrace řízení

04.09.2015 00:00

ÚS: Spojení věcí podle § 112 občanského soudního řádu

Jestliže nalézací soud projednává odděleně občanskoprávní spory mezi týmiž účastníky, které jsou po skutkové a právní stránce shodné a o žalobách rozhoduje jednotlivě, aniž využil možnosti uvedené v ustanovení § 112 odst. 1 o. s. ř., a aniž by věci spojil ke společnému řízení, může tímto postupem porušit základní právo na spravedlivý proces, garantované článkem 36 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře (srov. nález sp. zn. ÚS 2930/09) připomíná, že ustanovení § 112 o. s. ř. „je třeba interpretovat nikoliv tak, že je předmětem volné úvahy soudce, a nikoliv jen v souvislosti se zásadou ekonomie řízení, ale z hlediska souladnosti procesního postupu soudu s ohledem na náklady řízení s principem proporcionality zásahu do vlastnického práva povinného, který plyne z požadavku právního státu (čl. 1 odst. 1 Ústavy ČR). Z principu proporcionality vyplývá nezbytnost minimalizace legitimního zásahu do základních práv účastníků řízení, kterým nesmí být vedením řízení způsobena větší než zcela nezbytná újma. Soudy… proto musí volit taková řešení, která by minimalizovala zásah do základních práv účastníků řízení. Tyto postuláty by měly vést obecné soudy k úvaze o spojení věcí.“

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 236/13, ze dne 16. 7. 2015

22.12.2014 00:00

ÚS: K postupu soudů v řízení a interpretaci podústavního práva

Z čl. 11 Listiny základních práv a svoboda čl. 1 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod vyplývá procedurální závazek státu poskytovat efektivní ochranu právu na ochranu majetku jednotlivce v soudním řízení. Soudy proto musí při postupu v řízení a interpretaci podústavního práva postupovat v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny tak, aby nezpůsobily v důsledku změny svých právních názorů a délky řízení faktickou neuplatnitelnost majetkových nároků. Pokud tedy odvolací soud vysloví odlišný závazný právní názor a v důsledku výzvy podle § 118a o. s. ř. v dalším řízení přinutí účastníka řízení doplnit svá skutková tvrzení a důkazní návrhy, musí přihlédnout ke skutkovým tvrzením a důkazním návrhům v řízení již učiněným, a to tím spíše, pokud účastník řízení doplnil podstatnou část skutkových tvrzení k nové právní kvalifikaci ještě před uplynutím promlčecí doby a k novému doplnění došlo v důsledku opětovné změny právního názoru soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2472/13, ze dne 25. 11. 2014

02.10.2014 00:01

K prokazování platnosti allografní závěti

Z ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř. mimo jiné vyplývá závěr, že soud poskytne poučení o povinnosti důkazní vždy také tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný.

Nelze-li platnost závěti prokázat pravostí podpisu zůstavitele (např. proto, že závěry znaleckého posudku z oboru písmoznalectví nejsou jednoznačné), ani výslechem svědků závěti (např. z důvodu, že se tyto osoby nepodařilo identifikovat či dohledat, ale také třeba proto, že výslech těchto osob není z různých důvodů možný), je na žalobci, který tvrdí platnost závěti, aby navrhl jiné (další) důkazy, kterými by bylo možné prokázat, že zůstavitel předmětnou závěť skutečně pořídil. O tom však musí být žalobce poučen ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 o.s.ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1163/2013, ze dne 26. 8. 2014

01.08.2014 00:00

ÚS: K náležitému odůvodnění rozhodnutí

Pokud neměl stěžovatel (rozhodčí soud) postaveno najisto, zda v případě, kdy by vyhověl výzvě exekučního soudu k předložení spisu (aniž by byl předtím předepsaným způsobem mlčenlivosti zproštěn), neporušil zákonem uloženou povinnost mlčenlivosti, jejímž porušením by se vystavoval nebezpečí vzniku odpovědnosti za škodu, resp. pokud exekuční soud stěžovateli řádně neosvětlil, z jakého důvodu trvá na splnění této ediční povinnosti (a to aniž by byl stěžovatel předem zproštěn zákonem uznané mlčenlivosti), pak by nebylo spravedlivé setrvávat ani na pořádkové pokutě, která stěžovateli byla za jeho jednání uložena. Protože soud prvního stupně, ani soud odvolací nedostály své povinnosti a rozhodčímu soudu řádně neosvětlily, z jakého důvodu vyžadují splnění jeho ediční povinnosti (aniž by vyčkaly na to, až bude zákonem stanoveným postupem zproštěn mlčenlivosti), resp. z jakých ustanovení konkrétně stěžovateli tato povinnost plyne, porušily právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1647/13, ze dne 24. 6. 2014

26.06.2014 00:00

VS: K přerušení řízení o ochranu osobnosti

V řízení o mzdový nárok a o náhradu škody za poskytnutí nepravdivých informací o délce nemocenské zaměstnavatelem orgánu sociálního zabezpečení není řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu v řízení o ochranu osobnosti významné, a proto existence takového řízení nemůže být důvodem pro přerušení řízení o ochranu osobnosti podle ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.

podle usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 1Co 100/2014, ze dne 30. 4. 2014

16.05.2014 00:00

ÚS: Vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek v řízení

Ani u tzv. bagatelních věcí nelze slevit ze základních principů, na nichž je založen spravedlivý proces. Postupem soudu, který přehlédl omluvu právního zástupce stěžovatele, a jednal v nepřítomnosti strany žalující, byla porušena zásada audiatur et altera pars a tedy i ústavně zaručené právo účastníka na projednání věci v jeho přítomnosti a právo vyjádřit se ke všem rozhodným důkazům a skutečnostem ve smyslu čl. 38 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 4546/12, ze dne 26. 3. 2014

24.04.2014 00:01

Počátek běhu lhůty k podání vyjádření ve věci podle § 114b odst. 2 OSŘ

Skutečností určující počátek lhůty k podání vyjádření ve věci podle § 114b odst. 1 o. s. ř. ve znění do 31. 12. 2012, bylo-li o věci rozhodnuto platebním rozkazem, je „den podání odporu proti platebnímu rozkazu“; jím se rozumí den, kdy žalovaný podal odpor u soudu nebo kdy jej odevzdal orgánu, který má povinnost podání doručit. Okamžik, kdy byl odpor následně soudu doručen, není z hlediska počátku lhůty k podání vyjádření významný, byť až okamžikem dojití odporu soudu mohou plně nastat procesní účinky tohoto úkonu, který – již dříve účastníkem učiněn – může být za podmínky uvedené v § 41a odst. 4 o. s. ř. účastníkem účinně odvolán (dojde-li soudu odvolání úkonu nejpozději současně s tímto úkonem).

Zbývá dodat, že podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 (ve znění novely provedené zákonem č. 404/2012 Sb.) soud obligatorně určuje lhůtu k podání vyjádření ve věci podle § 114b odst. 2 věty druhé nikoliv od podání odporu proti platebnímu rozkazu, nýbrž od uplynutí zákonem stanovené lhůty k podání odporu. Tato novelizovaná právní úprava se však v dané věci – v níž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně vydáno před uvedeným datem – neuplatní (srov. čl. II, body 1 a 4 zákona č. 404/2012 Sb.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1689/2013, ze dne 26. 3. 2014

18.04.2014 00:02

ÚS: Postup při vydání rozsudku pro uznání

Ústavní soud dospěl k závěru, že postup nalézacího i odvolacího soudu, vedoucí k vydání napadených rozhodnutí, lze označit za nespravedlivý a přehnaně formalistický. Jmenované soudy dospěly k úsudku, že stěžovatel se v projednávaném případě kvalifikovaně nevyjádřil a ve věci rozhodly rozsudkem pro uznání, ačkoliv stěžovatel v soudem uložené lhůtě ve svém písemném podání výslovně uvedl kromě rozsáhle námitky věcné i místní nepříslušnosti soudu prvního stupně: „Aniž by tím žalovaná jakkoli zpochybňovala, že na námitce nedostatku pravomoci soudu České republiky trvá, žalovaná soudu sděluje, že neuznává žalovanou pohledávku co do důvodu i výše, a to ani částečně. Z titulu dodávky čerpadla označené žalobou je žalovaná nikoli dlužníkem, ale věřitelem, neboť ji za uskutečněnou dodávku nebylo řádně a včas zaplaceno. … Tímto podáním zdejšímu soudu, se žalovaná nevzdává svého práva řádně se vyjádřit k žalobnímu návrhu zákonnému soudci.“

Obecné soudy v dané věci sice důvodně dospěly k závěru, že povinnost uložená stěžovateli podle § 114b odst. 5 o. s. ř. nebyla z jeho strany náležitě splněna, avšak z obsahu jeho podání nebylo v daném případě možné dovodit právní fikci uznání, zejména když šlo o zahraniční subjekt, který v dané fázi řízení ještě jednal bez právního zastoupení. Pouze na okraj Ústavní soud dodává, že dikce ustanovení § 114b odst. 5 ve spojení s § 153a odst. 3 o. s. ř. sice zdánlivě neposkytuje rozhodujícímu soudci prostor pro diskreci při jejich aplikaci, avšak obecná pravidla spravedlivého procesu včetně ústavních kautel podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod musí být i v takovém případě respektována tak, aby byla nejen zachována rovnost stran soudního sporu, ale i přístup k soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2503/13, ze dne 1. 4. 2014

11.04.2014 00:01

ÚS: K ukládání pořádkové pokuty

1. Výrok a jeho odůvodnění (které může být různě argumentačně založeno) jsou vzájemně provázané části soudního rozhodnutí, teprve ze kterých lze dojít k závěru o správnosti či férovosti soudního řízení. Proto vady v odůvodnění jinak bezvadného výroku nemohou zůstat stranou pozornosti hodnocení rozhodnutí jako celku.

2. Obecný soud nemůže hodnotit dosažení účinku uložené sankce, tj. pořádkové pokuty podle § 53 odst. 1 o. s. ř., ve vazbě na chování, jehož se trestaná osoba dopustila ještě před jejím uložením. Potřeba zásahu Ústavního soudu nastává teprve tehdy, vede-li takový vadný postup ke změně jinak nezávadného rozhodnutí nalézacího soudu, které bylo předmětem odvolacího řízení.

3. Převzetí částí textu odůvodnění soudního rozhodnutí z odůvodnění rozhodnutí v jiném řízení samo o sobě nepředstavuje neoprávněný zásah do práva na spravedlivý proces. Je třeba odlišovat „koncipování“ textu právního aktu (např. textu zákona nebo vyhlášky legislativcem, rozsudku či správního aktu úředníkem) a uplatnění zákonem či ústavou svěřené pravomoci takový právní akt vydat s účinky, které s tím právo spojuje.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1489/13, ze dne 27. 3. 2014

22.03.2014 23:34

Rc 115/2012

Poučení o důkazní povinnosti podle ustanovení § 118a odst. 3 o. s. ř. soud poskytne nejen účastníku, který dosud o sporném tvrzení neoznačil žádný důkaz nebo který sice o svém sporném tvrzení důkaz označil, avšak jde o důkaz zjevně nezpůsobilý prokázat sporné tvrzení, ale i tehdy, provedl-li ohledně sporného tvrzení účastníkem navržené důkazy, jestliže jimi nedošlo k jeho prokázání a jestliže proto (z důvodu neunesení důkazního břemene) by účastník nemohl být ve věci úspěšný.

Újma nemajetkové povahy vzniká již v souvislosti s omezením osobní svobody zakládajícím nárok na její náhradu přede dnem účinnosti zákona č. 160/2006 Sb. (26. 4. 2006), a případné promlčení nároku na její náhradu uplatněného na základě přímé aplikace čl. 5 odst. 5 Úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod je třeba posuzovat dle § 101 obč. zák.

(Rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2012, sp. zn. 31 Cdo 619/2011)

22.03.2014 23:31

Rc 116/2012

Skutečnost, že účastník řízení má za to, že nejsou splněny podmínky řízení (např. že není dána věcná příslušnost soudu prvního stupně k projednání a rozhodnutí věci), není omluvitelným (důležitým) důvodem jeho neúčasti u jednání soudu, ke kterému byl řádně a včas předvolán bez zřetele k tomu, zda je taková námitka účastníka opodstatněná, nejde o okolnost, která účastníku brání se k nařízenému jednání dostavit.

Jestliže soud určil, že smlouva, kterou pozdější úpadce zřídil věcné břemeno k nemovitosti sepsané v konkursní podstatě, je vůči věřitelům neúčinná, je podkladem pro výmaz tohoto věcného břemene právní skutečnost, na základě které došlo za trvání konkursu ke zpeněžení takové nemovitosti.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 1940/2011)

15.01.2014 00:02

Vážný důvod ve smyslu § 114b odst. 5 občanského soudního řádu

Judikatura již dříve dospěla k závěru, že vážný důvod, který žalovanému zabránil, aby se ve věci písemně vyjádřil včas (ve lhůtě stanovené soudem), má ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 a § 153a odst. 3 OSŘ význam jen tehdy, jestliže žalovaný takový vážný důvod sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání písemného vyjádření nebo jestliže u něj šlo o tak vážný důvod, který mu neumožnil, aby soudu byť jen sdělil, že u něj nastal vážný důvod, který mu brání podat písemné vyjádření včas; jestliže tedy žalovaný podal vyjádření ve věci až po uplynutí lhůty určené v usnesení o výzvě k vyjádření vydaném podle ustanovení § 114b odst. 1 OSŘ, nenastane fikce uznání nároku uplatněného proti žalovanému v žalobě jen tehdy, jestliže žalovaný prokáže, že mu v podání vyjádření bránil vážný důvod, a současně, jestliže takový vážný důvod alespoň sdělil soudu ve lhůtě stanovené pro podání vyjádření nebo jestliže šlo o tak vážný důvod, který mu zabránil v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal.

Zákon výslovně nestanoví, co se ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 OSŘ rozumí "vážným důvodem", pro který žalovaný nemohl včas podat své vyjádření ve věci, popřípadě "vážným důvodem", který žalovanému zabránil i v tom, aby soudu byť jen sdělil, že u něj tento vážný důvod nastal. I když vymezení takového "vážného důvodu" vždy závisí na posouzení všech konkrétních okolností každého jednotlivého případu, lze - s přihlédnutím k povaze věci - obecně uvést, že "vážný důvod" vyjadřuje překážku, která žalovanému zabraňuje vyjádřit se včas ve věci, popřípadě překážku, která žalovanému zabraňuje sdělit soudu i to, že pro ni nemůže včas podat vyjádření ve věci, a která je významná jen tehdy, je-li v konkrétní situaci vnímána jako stav ospravedlňující nečinnost ze strany žalovaného; překážka v tom, že žalovaný neučinil potřebné úkony, tedy musí mít s ohledem na svou povahu, nepředvídatelnost, závažnost, rozsah nebo i z jiných důvodů obecný aspekt ospravedlnitelnosti. Překážka ospravedlňující nečinnost žalovaného přitom může spočívat nejen v událostech majících objektivní povahu, ale i v okolnostech žalovaným způsobených nebo jinak zaviněných, lze-li je v dané situaci považovat za vskutku ospravedlňující (omlouvající) nečinnost žalovaného. Za vážný důvod proto lze ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 OSŘ považovat jednak překážku (událost), která žalovanému objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabrání písemně se vyjádřit ve věci ve stanovené lhůtě, popřípadě která zabránila žalovanému, aby soudu byť jen sdělil, že u něj takový vážný důvod nastal, jednak okolnost žalovaným případně způsobenou nebo jinak zaviněnou, jestliže ji lze považovat - zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům žalovaného - za ospravedlňující jeho nečinnost.

Žalovaná v projednávané věci zdůvodnila, proč se ve věci písemně nevyjádřila včas, tím, že jí ještě před uplynutím lhůty (tj. ještě přede dnem 22. 9. 2011) zemřel dne 17. 9. 2011 její manžel. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu a k věku a jiným poměrům žalované jde podle názoru dovolacího soudu zcela nepochybně o takovou událost, která ospravedlňuje nejen to, že žalovaná nepodala písemné vyjádření ve věci ve lhůtě do 22. 9. 2011, ale i skutečnost, že v době do 22. 9. 2011 ani soudu nesdělila, že má vážný důvod, pro který nemohla podat vyjádření ve věci ve lhůtě. Nečinnost žalované v tomto směru proto nemohla mít za následek, že by se o nároku, který byl vůči žalované uplatněn žalobou, mohlo mít za to, že ho žalovaná uznává (§ 114b odst. 5 OSŘ), a že by ve věci mohlo být rozhodnuto rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 OSŘ.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 628/2013, ze dne 13. 12. 2013

18.12.2013 00:01

Vztah ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. a § 118b odst. 1 o.s.ř.

I. Vztah ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. a ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. (jejich korelaci) lze v tom aspektu, v němž se projevil v procesních poměrech souzené věci, popsat tak, že ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. míří na případy, kdy se v průběhu jednání ukáže, že účastník dosud nesplnil svou povinnost tvrzení, popřípadě povinnost důkazní, a ukládá pro takový případ soudu, aby účastníka vyzval k doplnění jeho tvrzení, popřípadě k označení důkazů, a poučil jej o následcích nesplnění této výzvy (tj. o neunesení příslušného procesního břemene). Z ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. pak pro takovou procesní situaci vyplývá, že soud smí – též v tomto ohledu - přihlížet jen k těm tvrzením a důkazním návrhům, které účastník na základě poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. učinil do skončení příslušného roku (přípravného jednání či jednání), popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníku soudem pro tento účel poskytnuta (nejedná-li se o výjimku stanovenou zákonem).

Jinými slovy řečeno, činí-li soud výzvu podle ustanovení § 118a o. s. ř. v řízení, v němž se uplatní koncentrace podle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř., pak k tvrzením a důkazním návrhům předloženým na základě takové výzvy po uplynutí stanovené lhůty nepřihlíží (ledaže jimi má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po příslušném roku, nebo které účastník nemohl bez své viny uvést včas).

II. Poučení, které je neúplné, je poučením nedostatečným. Poskytnutí nedostatečného poučení je z hlediska procesních důsledků třeba klást naroveň situaci, kdy poučení nebylo dáno vůbec.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 4255/2011, ze dne 26. 11. 2013

30.11.2013 13:08

Rc 101/2012

Je-li žalobou uplatněno více nároků a neumožňují-li skutková tvrzení v žalobě učinit závěr, že z nich vyplývají všechny nároky, nelze platebním rozkazem rozhodnout pouze o nárocích některých. Za této situace nelze proto vydat ani kvalifikovanou výzvu k vyjádření podle ustanovení § 114b odst. 1 o. s. ř. s platebním rozkazem spojenou. Vyžaduje-li to povaha věci nebo okolnosti případu, lze však o těch nárocích, které jsou samostatně projednatelné, vydat podle ustanovení § 114b o. s. ř. kvalifikovanou výzvu k vyjádření samostatně. O těchto nárocích pak může nastat fikce uznání ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. vůči každému z těchto nároků samostatně a také samostatně vůči nim soud posuzuje i předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4311/2011)

07.10.2013 00:01

Koncentrace řízení podle ustanovení § 118b občanského soudního řádu

I. Z toho, že zákon "mlčí" o poučovací povinnosti soudu ve vztahu k předpokladům, za nichž nastává tzv. koncentrace řízení, a o jejích účincích při předvolávání účastníků k přípravnému jednání nebo k prvnímu jednání nebo že tuto poučovací povinnost "nezmiňuje" v souvislosti se skončením prvního jednání, které bylo ve věci nařízeno, popřípadě se skončením prvního jednání, které bylo nařízeno po přistoupení nebo záměně účastníka a které se ve věci konalo, ovšem nelze úspěšně dovozovat, že by soud byl povinen poskytnout účastníkům poučení jen v případech uvedených v ustanovení § 114c odst. 5 o.s.ř. nebo v § 118b odst. 2 části věty druhé za středníkem o.s.ř.

Dovolací soud je přesvědčen, že zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků a uplatnění principu právní jistoty ve věcech projednávaných a rozhodovaných v občanském soudním řízení vyžadují, aby soud při plnění své poučovací povinnosti postupoval shodně (stejně) ve všech případech, v nichž podle ustanovení § 118a odst. 1 a 2 o.s.ř. nastává tzv. koncentrace řízení. Nemají-li být tedy činěny zcela neodůvodněné rozdíly ve výkonu poučovací povinnosti soudu v jednotlivých případech, v nichž dochází k tzv. koncentraci řízení podle ustanovení § 118b odst. 1 a 2 o.s.ř., musí se poučení o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích vždy dostat účastníkům jak předem (v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání), neboť účastníkům je třeba dát s potřebným předstihem vědět o tom, do kdy mohou v řízení splnit svou povinnost tvrzení a důkazní povinnost, aby se i z tohoto hlediska mohli na jednání připravit, tak také při samotném úkonu (roku) soudu (při přípravném jednání, při jednání nebo při dalším jednání), jehož skončením tzv. koncentrace řízení nastane, neboť je (v zájmu právní jistoty a dalšího "předvídatelného" postupu řízení) nezbytné, aby účastníci vždy - i s přihlédnutím k tomu, že doba, kdy nastane koncentrace řízení nemusí být vždy snadno stanovitelná - bez pochybností věděli o tom, že řízení bude zkoncentrováno a kdy k tomu dojde, a aby tomu mohli přizpůsobit svůj další postup v řízení.

Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že tzv. koncentrace řízení nenastává nejen - jak se uvádí v ustanovení § 118b odst. 3 o.s.ř. - tehdy, jestliže účastníci nebyli poučeni v případech uvedených v ustanoveních § 118b odst. 2 části věty za středníkem a § 114c odst. 5 o.s.ř., ale vždy, jestliže účastníci nebyli o tzv. koncentraci řízení a o jejích účincích poučeni jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat tzv. koncentrace řízení.

II. Za "první jednání" ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 věty druhé o.s.ř. nelze pokládat vždy jen takové jednání, které soud nařídil jako v pořadí první k projednání věci samé, za předpokladu, že se uskutečnilo, tedy že nebylo zrušeno (odvoláno) nebo "odročeno" na pozdější termín přede dnem, na který je soud nařídil. "První jednání" uvedené v ustanovení § 118b odst. 1 větě druhé o.s.ř. totiž nemá - na rozdíl od prvního jednání zmiňovaného v ustanovení § 153b odst. 1 o.s.ř. - jen prvek časový, ale - s ohledem na jeho odlišný smysl a účel - také prvek obsahový.

"První jednání" lze proto pokládat ve smyslu ustanovení § 118b odst. 1 věty druhé o.s.ř. za "skončené" jen tehdy, byly-li při něm provedeny alespoň všechny úkony uvedené v ustanoveních § 118 odst. 1 a 2 o.s.ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, ze dne 4. 9. 2013

(posuzováno podle zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 8. 2012)

11.09.2013 00:00

Poučovací povinnost dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. po novele č. 7/2009 Sb.

Pro poměry procesní úpravy zavedené zákonem č. 7/2009 Sb., která zakotvila koncentraci řízení jako universální zásadu pro projednání věcí ve sporném řízení (srov. ustanovení § 118b o. s. ř., ve znění účinném od 1. července 2009), Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Cdo 1829/2011 dovodil, že je nutné, aby soud splnil poučovací povinnost podle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. do skončení přípravného jednání, nebo – nekonalo-li se přípravné jednání – do skončení prvního jednání ve věci. Jestliže tak neučiní (lhostejno z jakých důvodů), poruší uvedenou povinnost uloženou mu zákonem.

V takovém případě – je-li podáno odvolání – musí být poučení poskytnuto odvolacím soudem v odvolacím řízení, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení. Jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu, je porušení ustanovení § 118a o. s. ř. považováno za vadu řízení, pro kterou odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně zruší. Soud prvního stupně v dalším řízení přitom (logicky) musí umožnit účastníkovi řízení vylíčit chybějící rozhodné skutečnosti a označit důkazy, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení.

Jinými slovy, nebylo-li účastníku řízení poskytnuto poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 a odst. 3 o. s. ř. dříve, než nastala koncentrace řízení (ač se tak objektivně mělo stát), nebrání ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. tomu, aby tyto skutečnosti vylíčil, resp. aby označil důkazy potřebné k prokázání svých skutkových tvrzení i poté, kdy koncentrace nastala. Jiné skutečnosti či důkazy již ovšem poté, kdy došlo ke koncentraci řízení, doplnit nemůže. V rozsahu, v němž skutková tvrzení a důkazy doplňuje jedna strana sporu i poté, kdy došlo ke koncentraci řízení, může doplnit tvrzení a označit důkazy i strana druhá.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 604/2012, ze dne 27. 6. 2013

30.08.2013 00:00

ÚS: Přerušení řízení o odpůrčí žalobě

Z ustanovení § 42a občanského zákoníku vyplývá, že odpůrčí žalobě může být vyhověno pouze tehdy, je-li pohledávka žalobce již vymahatelná, tedy přiznána soudním rozhodnutím v jiném řízení, a je-li podána ve tříleté zákonné lhůtě. Vzhledem k tomu, že délka sporného řízení o přiznání pohledávky, jejíž ochrana má být následně předmětem řízení o odpůrčí žalobě, mnohdy překračuje uvedenou lhůtu, je nutno žalobcům zajistit procesní prostředek ochrany jejich práv a připustit, že odpůrčí žaloba může být podána i v případech, kdy žalobce zatím nedisponuje vymahatelnou pohledávkou, avšak řízení o jejím přiznání již zahájil. V opačném případě by zmíněná tříletá prekluzivní lhůta znamenala nepřípustné omezení práva na přístup k soudu. Nemůže-li být o odpůrčí žalobě (tedy neúčinnosti úkonu žalovaného) rozhodnuto pro zatímní nevymahatelnost žalobcovy pohledávky, je namístě řízení o odpůrčí žalobě přerušit, a to až do doby rozhodnutí o přiznání pohledávky v jiném soudním řízení.

Ze znění § 109 odst. 2 občanského soudního řádu vyplývá, že soud může přerušit probíhající řízení v případech uvedených pod písmeny a) až c), pokud neučiní jiná vhodná opatření. Pokud tedy soud prvního stupně návrh na přerušení řízení zamítl, aniž by učinil jiné vhodné opatření k ochraně zájmu stěžovatele, došlo jeho postupem k narušení ochrany ústavně zaručených práv, zejména práva na spravedlivý proces a ve svém důsledku i práva na ochranu vlastnictví. Za dané situace je nutno shledat postup soudu prvního stupně jako protiústavní.

Pokud odvolací soud není schopen v posuzovaném případě odhalit natolik závažné vady, které spočívají v porušení zásady kontradiktornosti nebo v neudržitelné interpretaci kogentního zákonného ustanovení, sám zasahuje do ústavně zaručeného práva stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2648/10, ze dne 15. 7. 2013

23.08.2013 00:01

ÚS: Neúčinnost zpětvzetí návrhu na vypořádání SJM

Jakkoli je ustanovení § 96 odst. 4 o. s. ř., jímž nalézací soud a následně i soud odvolací zdůvodnily nevyhnutelnost zastavení řízení a nemožnost přihlédnout k mínění protistrany, jednoznačné a samo o sobě žádné pochybnosti nezakládá, neznamená to bez dalšího, že jeho doslovná interpretace, resp. bezpodmínečná aplikace nemohou v určitých případech vést ke stavu, kdy žalovaná strana, v jejíž dispozici není nakládat s návrhem (žalobou), se zcela bez své viny ocitne v takové nepříznivé procesní situaci, která má reálný vliv na možnost žalovaného dále svá práva formálně uplatňovat, a to zvláště v hmotněprávní rovině. V konečném důsledku to vede k porušení základního práva této strany domáhat se svých práv stanoveným postupem u nezávislého a nestranného soudu, jak to má na mysli čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1860/12, ze dne 20. 6. 2013

17.08.2013 11:20

Rc 73/2012

Uvede-li žalovaný ve vyjádření podle ustanovení § 114b o. s. ř., aniž by zpochybňoval skutková tvrzení žalobce, právní důvody, na nichž staví svoji obranu, které mohou představovat právní důvody bránící vzniku uplatněného práva, nenastává fikce uznání uplatněného nároku a ve věci nelze rozhodnout rozsudkem pro uznání podle ustanovení § 153a odst. 3 o. s. ř.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4426/2011)

02.08.2013 00:00

ÚS: Ústavněprávní požadavek předvídatelnosti rozhodnutí

V případě, že je rozhodnutí s ohledem na konkrétní okolnosti zasaženo deficitem předvídatelnosti rozhodování, jako např. v případě, kdy odvolací soud neseznámí účastníky se svým odlišným právním názorem a nedá jim příležitost se k němu vyjádřit, jedná se o porušení práva na spravedlivý proces v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3844/12, ze dne 22. 5. 2013