// Profipravo.cz / Předběžná opatření

Předběžná opatření

06.07.2013 10:35

Rc 129/2012

Usnesení, jímž soud nařídil předběžné opatření, kterým žalovanému zakázal nakládat s určitou věcí, nebrání tomu, aby rozhodčí soud v řízení vedeném proti témuž žalovanému vydal rozhodčí nález, kterým uložil žalovanému danou věc vydat.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 5146/2009)

04.01.2013 00:00

K nároku na náhradu škody nebo jiné újmy z předběžného opatření

I. Podmínky § 77a o. s. ř. splňuje i takový případ, kdy odvolací soud zamítl návrh na vydání předběžného opatření, jelikož toho nemělo být před soudem prvního stupně vůbec vydáno.

II. Při posuzování otázky vzniku nároku na náhradu škody nebo jiné újmy z předběžného opatření je třeba zkoumat nejen to, zda bylo předběžné opatření zrušeno ve smyslu § 77a o. s. ř., ale také to, zda v souvislosti s vydáním předběžného opatření skutečně vznikla škoda nebo jiná újma a zda by k takové škodě nebo jiné újmě nedošlo i jinak.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2416/2012, ze dne 29. 11. 2012

25.09.2012 00:00

K právním účinkům předběžného opatření vůči jeho navrhovateli

Předběžné opatření, kterým bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitostí, nemůže způsobem uvedeným v ustanovení § 76f odst. 2 o.s.ř. působit vůči návrhu na vklad práva týkajícího se této nemovitosti, které má nabýt účastník, jenž vydání tohoto předběžného opatření navrhl. Smyslem a účelem takového předběžného opatření nařízeného na návrh účastníka, který s dalším účastníkem řízení o vydání předběžného opatření uzavřel smlouvu, na jejímž základě má vkladem nabýt právo týkající se nemovitosti, je zabránit tomu, aby další účastník ještě před provedením vkladu práva nemovitost převedl na jiného nebo aby ji ve prospěch jiných osob zatížil právy, která představují právní závady na věci, nikoli však tomu, aby právo týkající se nemovitosti nabyl účastník, k ochraně jehož práv bylo předběžné opatření nařízeno.

Nejvyšší soud České republiky proto dospěl k závěru, že předběžným opatřením, kterým bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitostí, nepozbývá ve smyslu ustanovení § 76f odst. 2 o.s.ř. své právní účinky návrh na vklad práva týkajícího se této nemovitosti, podle něhož má toto právo nabýt ten, v jehož prospěch bylo předběžné opatření nařízeno (účastník, který navrhl nařízení předběžného opatření).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1708/2011, ze dne 30. 8. 2012

25.09.2012 00:00

K výkladu předběžného opatření pomocí obsahu návrhu na jeho nařízení

Předběžným opatřením podle ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř. může být účastníku uloženo, aby něco vykonal, něčeho se zdržel nebo něco snášel (strpěl). Domáhá-li se účastník návrhem na vydání předběžného opatření, aby bylo jinému účastníku uloženo, aby se zdržel "nakládání" s věcí, například tím, že na ní nebude provádět stavební či jiné úpravy, domáhá se uložení zákazu "fyzického nakládání" s věcí, který je nutno odlišovat od zákazu nakládání s věcí ve smyslu právním, jenž účastníku zapovídá činit právní úkony, kterými by mohl být změněn dosavadní právní stav věci, a jenž se ukládá předběžným opatřením uvedeným v ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř. Povinnosti v usnesení soudu o nařízení předběžného opatření je proto třeba - v zájmu přesnosti a určitosti - formulovat tak, aby odpovídaly znění ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) nebo f) o.s.ř. Nejsou-li povinnosti v usnesení soudu o nařízení předběžného opatření takto vymezeny a nelze-li proto z výroku usnesení bez jakýchkoliv pochybností dovodit, zda se jím účastníku ukládají povinnosti stanovené v ustanovení § 76 odst. 1 písm. e) o.s.ř., nebo povinnosti stanovené v ustanovení § 76 odst. 1 písm. f) o.s.ř., je nutno při určování obsahu vydaného předběžného opatření přihlédnout také k obsahu návrhu na jeho nařízení, zejména k vylíčení skutečností, které navrhované předběžné opatření odůvodňují.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1708/2011, ze dne 30. 8. 2012

25.09.2012 00:00

Ke zrušení předběžného opatření podle § 77 odst. 2 o.s.ř.

Ke zrušení předběžného opatření podle ustanovení § 77 odst. 2 části věty před středníkem o.s.ř. ve znění účinném do 30.3.2011 (nyní § 77 odst. 2 části první věty před středníkem o.s.ř.) může dojít tehdy, jestliže se dodatečně zjistí, že nejsou dány další důvody pro jeho trvání, jako je tomu například tehdy, jestliže osvědčená skutečnost, z níž soud při nařízení předběžného opatření vycházel, byla posléze prokázána (postavena najisto) jinak, nebo jestliže právo navrhovatele (žalobce) bylo uspokojeno. Předběžné opatření, které bylo zrušeno proto, že osvědčená skutečnost, z níž soud při jeho nařízení vycházel, byla později prokázána jinak, a že proto nemělo být vůbec vydáno, nemůže mít žádné právní účinky a je třeba na ně nahlížet, jako kdyby nikdy nebylo nařízeno (rozhodnutí o jeho zrušení má účinky ex tunc). Z toho vyplývá, že předběžné opatření, kterým bylo účastníku uloženo, aby nenakládal s určitou nemovitostí, a které bylo z uvedeného důvodu zrušeno, neomezuje účastníka ve smluvní volnosti ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 265/1992 Sb. a nemá na návrh na vklad práva týkajícího se této nemovitosti právní účinky uvedené v ustanovení § 76f odst. 2 o.s.ř., i kdyby rozhodnutí o jeho zrušení bylo vydáno nebo by nabylo právní moci až po dni, ve kterém byl návrh na vklad práva podán u příslušného orgánu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1708/2011, ze dne 30. 8. 2012

03.02.2012 00:01

K předběžnému opatření, ukládajícímu povinnost představenstvu akc. spol.

Představenstvo akciové společnosti nemá právní subjektivitu (není právnickou ani fyzickou osobou), neboť je toliko jedním z orgánů společnosti.

Z ustanovení § 261a odst. 1 o. s. ř. plyne, že soudní rozhodnutí, které ukládá povinnost útvaru, který není osobou v právním smyslu, neobsahuje označení povinné osoby, a není tudíž (materiálně) vykonatelné. Usnesení, kterým bylo nařízeno předběžné opatření, ukládající povinnost představenstvu akciové společnosti jakožto orgánu právnické osoby, tedy nikoli samotné společnosti či snad členům jejího představenstva jako fyzickým osobám (potud jde o situaci odlišnou od poměrů řešených v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1081/2011), je proto nevykonatelným soudním rozhodnutím.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3631/2010, ze dne 29. 11. 2011

15.07.2011 00:02

ÚS: Rovnost účastníků řízení o předběžném opatření

Analytická právní věta

Zásada rovnosti účastníků řízení a rovnosti zbraní se uplatní i ve fázi rozhodování o nařízení předběžného opatření. Má-li být předběžným opatřením uložena určitá povinnost, musí mít všichni účastníci řízení reálnou možnost uplatnit před soudem své námitky i tvrzení vztahující se k návrhu na nařízení předběžného opatření, aby je soud mohl promítnout do svého rozhodnutí o nutnosti nařídit předběžné opatření.

PRÁVNÍ VĚTY

Smyslem výroku III. nálezu Ústavního soudu ze dne 19. ledna 2010 sp. zn. Pl. ÚS 16/09 bylo umožnit obecným soudům, aby po přechodnou dobu účinnosti § 220 odst. 3 občanského soudního řádu, které bylo tímto nálezem zrušeno dnem 1. dubna 2011, nebyly povinny toto ustanovení aplikovat v případech, kdy by právě v důsledku jeho aplikace došlo k porušení základního práva nebo svobody účastníka řízení. Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že jsou dány důvody pro nařízení předběžného opatření a v tomto smyslu pro změnu usnesení soudu prvního stupně, kterým byl zamítnut nebo odmítnut návrh na nařízení předběžného opatření nebo zastaveno řízení o takovémto návrhu, měl současně posoudit, zda by s ohledem na předmět předběžného opatření bylo možné dosáhnout jeho účelu i v případě, že by byl účastník řízení, vůči němuž předběžné opatření směřuje, vyrozuměn o návrhu na jeho nařízení ještě v průběhu odvolacího řízení, čímž by dostal prostor se k němu vyjádřit. Pokud by dospěl k závěru, že takovýto postup není možný, měl v řízení dál postupovat takovým způsobem, aby dostál své povinnosti vyplývající ze zásady rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a umožnil dotčenému účastníkovi řízení vyjádřit se k předmětnému návrhu jinou procesně relevantní formou. Na základě výroku III. výše uvedeného nálezu tak mohl učinit tím, že by za tímto účelem neaplikoval § 220 odst. 3 občanského soudního řádu v té jeho části, která umožňuje zrušení usnesení, kterým bylo rozhodnuto o předběžném opatření, pouze z důvodů uvedených v § 219a odst. 1 občanského soudního řádu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 205/11, ze dne 07.06.2011

19.01.2011 00:01

ÚS: Pohyb písemností uvnitř soudu; předběžné opatření

Analytická právní věta

Pohyb písemností uvnitř soudu musí být s ohledem na splnění povinností ze strany účastníků řízení ve stanovených lhůtách organizován tak, aby nedošlo k újmě při uplatnění jejich práv.

Pokud soud bez řádně zjištěných skutečností odmítne návrh účastníka na vydání předběžného opatření s poukazem na § 75b odst. 2 o. s. ř., zasáhne tím do práva účastníka řízení na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

PRÁVNÍ VĚTY

V dosavadní judikatuře ve věcech ústavních stížností (např. sp. zn. III. ÚS 151/06 a další) Ústavní soud interpretoval pojem svévole ve smyslu extrémního nesouladu právních závěrů s vykonanými skutkovými a právními zjištěními, dále ve smyslu nerespektování kogentní normy, interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (příkladem čehož je přepjatý formalismus), jakož i interpretace a aplikace zákonných pojmů v jiném než zákonem stanoveném a právním myšlením konsensuálně akceptovaném významu, a konečně ve smyslu rozhodování bez bližších kritérií či alespoň zásad odvozených z právní normy. Z uvedené klasifikace pro vztah mezi skutkovými okolnostmi týkajícími se podmínek řízení a z nich plynoucími právními závěry nutno vyvodit důsledek, dle něhož pohyb písemností uvnitř soudu s ohledem na splnění povinností ze strany účastníků řízení ve stanovených lhůtách musí být organizován tak, aby nedošlo k újmě při uplatnění jejich práv.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 518/10, ze dne 23.11.2010

04.11.2010 00:00

K porušení vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření

Právní úkon, který byl učiněn tím, pro něhož je výrok vykonatelného usnesení o nařízení předběžného opatření závazný, je neplatný, jestliže jím byla porušena povinnost uložená vykonatelným usnesením o nařízení předběžného opatření (k tomu srov. Rc 59/2001; v současnosti pak výslovně § 76f o.s.ř.).

V daném případě je z provedených zjištění zřejmé, že smyslem a účelem smluv o rozšíření a následném zúžení společného jmění manželů M. H. a žalované bylo převedení nemovitostí tvořících předmět těchto smluv z výlučného vlastnictví M. H. do výlučného vlastnictví žalované. Tyto úkony je proto logicky nesprávné od sebe významově oddělovat, ale naopak je nezbytné posuzovat kolizi těchto smluv s předběžným opatřením vydaným soudem v jejich vzájemné souvislosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4018/2008, ze dne 23. 9. 2010

18.10.2010 00:05

ÚS: Předběžné opatření ve věcech péče o nezletilé

Analytická právní věta

Při rozhodování o předběžném opatření dle § 76a odst. 1 o.s.ř. je zájem dítěte nejvyšším imperativem. Vazba mezi matkou (rodičem) a dítětem je přitom jedním z prvořadých předpokladů vývoje lidského jedince. Porušení této nejpřirozenější lidské vazby je zákonem umožněno pouze v případě absolutní absence péče či její naprosté nedostatečnosti a pouze tehdy, je-li dítě ohroženo bezprostředně (takový postup je třeba považovat za ultima ratio).

Odloučení dítěte od matky a jeho umístění v kojeneckém ústavu, pro něž neexistuje zákonný podklad, vede mimo porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny a čl. 6 Úmluvy rovněž k porušení celé řady dalších ústavně zaručených práv obsažených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 8 Úmluvy a čl. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 7, čl. 8 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte.

PRÁVNÍ VĚTY

Při rozhodování o předběžném opatření dle § 76a odst. 1 občanského soudního řádu je zájem dítěte nejvyšším imperativem (srov. čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte: „Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoli činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními nebo zákonodárnými orgány“).

Vazba mezi matkou a dítětem je jedním z prvořadých předpokladů vývoje lidského jedince. Porušení této nejpřirozenější lidské vazby je zákonem umožněno pouze v případě absolutní absence péče či její naprosté nedostatečnosti a pouze tehdy, je-li dítě ohroženo bezprostředně (takový postup je třeba považovat za ultima ratio). Zásah obvodního soudu, který stěžovatelce odňal možnost pečovat o nezletilou několik dnů po porodu, byl v tomto ohledu zjevně nepřiměřený, neboť stěžovatelce ani nebylo umožněno, aby prokázala, jak by se o nezletilou byla schopna postarat, a obvodní soud nedisponoval žádnými konkrétními poznatky, jimiž by bylo možno takový postup odůvodnit.

Prodloužením doby trvání předběžného opatření za situace, kdy zákon takový postup zjevně neumožňoval, se obvodní soud dopustil zřejmé svévole (nerespektování kogentní normy), v důsledku čehož bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručeného práva stěžovatelky na soudní ochranu a spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Tentýž závěr je pak třeba vztáhnout i na všechna navazující usnesení o prodloužení doby trvání předběžného opatření, jež obvodní soud periodicky vydával, neboť nebylo možno platně prodlužovat trvání předběžného opatření, které již ze zákona zaniklo.

Kromě práva na spravedlivý proces konstituovalo pokračující odloučení dítěte od matky a jeho umístění v kojeneckém ústavu, pro něž neexistoval zákonný podklad, rovněž porušení celé řady dalších ústavně zaručených práv obsažených v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 a čl. 36 Listiny, čl. 6 a 8 Úmluvy a čl. 2, čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 7, čl. 8 a čl. 9 Úmluvy o právech dítěte.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2244/09, ze dne 20.07.2010

25.06.2010 00:00

K exekuci v odvolacím řízení změněného předběžného opatření

Exekuční titul, který zjevně není v době rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí účinný, nemůže být obecně způsobilým titulem, na jehož podkladě by mohl být nařízen (a prováděn) výkon rozhodnutí.

V projednávané věci bylo podkladové rozhodnutí (předběžné opatření) v odvolacím řízení změněno. Změna předběžného opatření způsobuje, že usnesení, jímž bylo předběžné opatření nařízeno v jeho původním (nezměněném) znění, pozbývá právní účinnosti. Neúčinný titul sice nebyl (jiným rozhodnutím nebo ze zákona) zrušen, pročež jako takový existuje dále, avšak pozbyl způsobilosti mít vliv na ty právní vztahy, k jejichž regulaci původně sloužil.

Jestliže tudíž exekuční soud rozhoduje o odvolání proti usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí v době, kdy exekuční titul byl již v nalézacím řízení odvolacím soudem změněn, musí soud k této skutečnosti přihlédnout.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2193/2008, ze dne 27. 5. 2010

11.04.2010 12:08

Rc 27/2009

O požadavku dovolatele, aby do skončení dovolacího řízení o jeho vylučovací žalobě bylo žalovanému správci konkursní podstaty zakázáno zpeněžit majetek, který je předmětem vylučovací žaloby, náleží rozhodnout konkursnímu soudu v rámci jeho dohlédací činnosti (§ 12 zákona č. 328/1991 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2007). Návrhu na nařízení předběžného opatření ve smyslu § 74 a násl. o. s. ř., kterým by o takovém požadavku měl rozhodnout soud, který o vylučovací žalobě rozhodl v prvním stupni, nelze vyhovět.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20.2.2008, sp. zn. 15 Cmo 24/2008)

11.04.2010 11:49

Rc 32/2009

Za škodu nebo jinou újmu způsobenou předběžným opatřením, které bylo zrušeno z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno, odpovídá navrhovatel předběžného opatření, i když předběžné opatření bylo změněno nebo zrušeno odvolacím soudem; odpovědnost státu za škodu způsobenou předběžným opatřením podle zákona č. 82/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je vyloučena. To platí i tehdy, jestliže odvolací soud změnil předběžné opatření tak, že návrh na jeho nařízení odmítl.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23.9.2008, sp. zn. 29 Cdo 3137/2007)

26.03.2010 00:00

ÚS: Obrana při nařízení předběžného opatření

Přestože ustanovení § 220 odst. 3 občanského soudního řádu i nadále zůstává platnou a účinnou součástí právního řádu až do 31. března 2011, neukončí-li jeho život dříve zákonodárce, je jeho uplatnitelnost na situace popsané v nálezu Pl. ÚS 16/09, který vzešel z návrhu akcesorického k řízení o ústavní stížnosti, nadále po vyhlášení nálezu Pl. ÚS 16/09 na dosud neskončená řízení o návrhu na nařízení předběžného opatření vyloučena, jak vyplývá z výroku III. nálezu Pl. ÚS 16/09. Ve vztahu ke stěžovatelce, která námitku protiústavnosti tohoto ustanovení a protiústavních důsledků jeho aplikace řádně a posléze i úspěšně uplatnila před Ústavním soudem, pak nutno dospět k závěru, že uplatnitelnost tohoto ustanovení s negativním dopadem na její ústavně zaručená základní práva a svobody je retrospektivně vyloučena i v jejím případě, neboť jinak by zcela pozbývala smysl ochrana základních práv a svobod poskytovaná Ústavním soudem cestou ústavní stížnosti a s ní spojeného návrhu na zrušení defektního právního předpisu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2100/08, ze dne 09.02.2010

23.03.2010 00:04

ÚS: Rovnost účastníků v řízení o předběžném opatření

Analytická právní věta

V řízení o nařízení předběžného opatření musí být dotčenému účastníkovi řízení zachována reálná možnost ochrany jeho práv ve vztahu k nařízení daného opatření, ovšem při současném reflektování účelu předběžného opatření, jakož i rychlosti a efektivnosti řízení. Ustanovení § 220 odst. 3 o. s. ř. požadavek ochrany práv účastníka nesplňuje a je v rozporu se zásadou rovnosti účastníků řízení dle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

PRÁVNÍ VĚTY

Součástí práva na spravedlivý proces je zásada „rovnosti zbraní“. Každé procesní straně má být dána přiměřená možnost přednést svou záležitost, včetně důkazů, za podmínek, jež ji nestaví do podstatně nevýhodnější situace, než ve které je její protistrana. Princip rovnosti účastníků řízení působí i ve vztahu k řízení o nařízení předběžného opatření jako dílčí části soudního řízení, a to především s ohledem na možnost uložení povinnosti, která se může významným způsobem dotknout právního postavení žalovaného subjektu. Má-li tedy být předběžným opatřením uložena povinnost, musí mít účastníci řízení možnost ve srovnatelném rozsahu uplatnit před soudem svá tvrzení i námitky ve vztahu k návrhu na nařízení předběžného opatření, které se relevantním způsobem promítnou do úvahy soudu ve vztahu k posouzení důvodnosti takového návrhu.

Ze zásady rovnosti účastníků řízení však nelze vyvozovat abstraktní postulát, že všichni účastníci řízení musí v každém okamžiku řízení současně disponovat určitým procesním prostředkem. V případě některých procesních prostředků plyne naopak z jejich povahy a účelu, že jejich uplatnění může být v dispozici pouze jedné strany. Tak tomu bude i v případě návrhu na předběžné opatření, neboť toto opatření slouží k zaručení projednatelnosti nároku a účinnosti případného poskytnutí soudní ochrany. Nelze proto např. v nedoručení rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření žalovanému spatřovat porušení zásady rovnosti účastníků řízení. Protože však předběžné opatření je způsobilé významným způsobem zasáhnout do základních práv a svobod účastníka řízení, zákonná úprava řízení o nařízení předběžného opatření musí vytvořit procesní prostor, aby při reflektování účelu předběžného opatření byla současně zachována dotčenému účastníkovi řízení reálná možnost ochrany jeho práv ve vztahu k nařízenému předběžnému opatření, a to zejména s ohledem na to, že soudní řízení není omezeno lhůtou, což znamená, že předběžné opatření může vyvolávat účinky po nikoli zanedbatelnou dobu do pravomocného ukončení řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 16/09, ze dne 19.01.2010

ÚS: Rovnost účastníků v řízení o předběžném opatření

18.12.2009 00:01

K pravomoci ve sporu mezi členy statutárního orgánu společnosti

Vztah mezi členy statutárního orgánu obchodní společnosti je nepochybně, jako vztah upravený obchodním zákoníkem, vztahem obchodněprávním. Protože žádný předpis nesvěřuje projednávání a rozhodování sporu z tohoto vztahu jinému orgánu, patří toto rozhodování podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. do pravomoci soudu (mutatis mutandis viz důvody usnesení ze dne 12. prosince 2000, sp. zn. 29 Cdo 1672/2000, jež je veřejnosti k dispozici na internetových stránkách Nejvyššího soudu).

Jinou otázkou pak je, zda z právní úpravy obchodních společností v obchodním zákoníku či z jiného ustanovení hmotného práva vyplývá, že je člen statutárního orgánu oprávněn k podání návrhu, kterým se domáhá, aby soud vydal rozhodnutí (nařídil předběžné opatření), které by zakládalo jeho práva ve vztahu k jinému členovi statutárního orgánu. Jestliže soud při projednávání věci dospěje k závěru, že tomu tak není, nelze na základě toho učinit závěr o nedostatku pravomoci soudu, ale je třeba uzavřít, že návrh není důvodný a zamítnout jej.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4154/2007, ze dne 2. 9. 2009

20.04.2009 00:02

K odpovědnosti za újmu způsobenou nařízením předběžného opatření

I. Zákonná úprava, která přičítá odpovědnost za újmy vzniklé tomu, komu předběžným opatřením vznikly, navrhovateli předběžného opatření, a to bez zřetele k tomu, zda předběžné opatření bylo nařízeno při splnění všech zákonem požadovaných podmínek, je úpravou zvláštní, jež vylučuje obecnou úpravu odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, obsaženou v zákoně č. 82/1998 Sb.

Ustanovení § 77 odst. 3 o. s. ř. (v rozhodném znění) odráží skutečnost, že soud nařizuje předběžné opatření na základě navrhovatelem tvrzených a osvědčených skutečností, o nichž se zpravidla neprovádí dokazování a k nimž nemá žalovaný možnost se předem vyjádřit. Odpovědnost za škodu nebo jinou újmu způsobenou nařízením předběžného opatření tak logicky nese ten, kdo o nařízení požádal, a to bez zřetele k tomu, zda předběžné opatření bylo nařízeno v souladu se zákonem či nikoli. Podstatné je jen to, že k zániku či ke zrušení předběžného opatření došlo z jiného důvodu než proto, že návrhu ve věci samé bylo vyhověno, nebo proto, že právo navrhovatele bylo uspokojeno.

II. Zákonná úprava odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, vychází z (nevysloveného leč zřejmého) předpokladu, že zvláštní úprava obsažená v právních předpisech, na jejichž základě bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, nezakládá ve stejném nebo i širším rozsahu odpovědnost jiného subjektu.

K typickým příkladům úpravy, jež automaticky vylučuje odpovědnostní nároky vůči státu podle zákona č. 82/1998 Sb. (a před 15. červencem 1998 podle zákona č. 58/1969 Sb.), náleží například úprava obsažená v § 191 odst. 2 o. s. ř. ve stávajícím znění.

Dalším příkladem téhož je úprava obsažená v § 78g o. s. ř. (ve spojení s § 78d o. s. ř.), ve znění pozdějších předpisů, která u institutu zajištění předmětu důkazního prostředku zakládá obdobně odpovědnost navrhovatele takového zajištění za škodu a jinou újmu každému, komu zajištěním předmětu důkazního prostředku vznikla. Podobnou funkci plní (ve vztahu k neúspěšnému navrhovateli konkursu) ustanovení § 4a odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007 (dále též jen „ZKV“) a (ve vztahu k neúspěšnému insolvenčnímu navrhovateli) ustanovení § 147 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), ve znění pozdějších předpisů.

Obecně lze říci, že stát nenese odpovědnost za škodu vzniklou činností, která je výkonem státní správy, tam, kde příslušný zákon přičítá odpovědnost za výsledek takové činnosti tomu, kdo ji podnítil („navrhovateli“), bez zřetele k tomu, zda výsledku (zpravidla rozhodnutí) bylo docíleno v souladu se zákonem (zda šlo o rozhodnutí „správné“) nebo v rozporu s ním (zda šlo o rozhodnutí, jež bylo následně změněno či zrušeno a tudíž o rozhodnutí „nezákonné“ ve významu přisuzovaném tomuto pojmu zákonem č. 82/1998 Sb.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3137/2007, ze dne 23. 9. 2008

18.02.2009 00:05

ÚS: Odůvodnění rozhodnutí o návrhu na předběžné opatření

Ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř. je nutno vyložit v souladu s jeho smyslem a účelem. Smyslem zmíněného ustanovení je zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí, které zřejmě nebude napadeno odvoláním, neboť s ním všichni účastníci souhlasí. Tento smysl však v případě usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu na předběžné opatření, chybí. Postrádá racionalitu zbavit soud povinnosti odůvodnit rozhodnutí tam, kde se k návrhu, na jehož základě bylo rozhodnutí vydáno, účastník vůbec nemohl vyjádřit. Jinak řečeno, spojení "usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval" je třeba vykládat tak, že jde o usnesení, kterým se zcela vyhovuje návrhu, jemuž nikdo neodporoval, ačkoliv mu reálně - chtěl-li by - odporovat mohl.

V případě předběžného opatření podle ustanovení § 76b o. s. ř. je nepřípustnost absence jeho odůvodnění zvýrazněna tím, že na vydání tohoto předběžného opatření nemusí navazovat specifické řízení, kterým by bylo rozhodnuto ve věci samé. Předběžné opatření podle ustanovení § 76b o.s.ř. se tak svou povahou mnohem více blíží (de facto jím je) meritornímu rozhodnutí s krátkodobými účinky než prozatímnímu uspořádání poměrů účastníků před vydáním rozhodnutí ve věci samé.

Tím, že napadené usnesení nebylo odůvodněno, došlo k porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1554/08, ze dne 15.01.2009

18.02.2009 00:03

ÚS: K rozhodování soudů o předběžném opatření

Není možno se ztotožnit s argumentací obecného soudu, že návrh na vydání předběžného opatření, kterým měl být uložen zákaz účastníkovi řízení zcizit konkrétní nemovitosti, je bezpředmětný, pokud účastník řízení tyto nemovitosti již prodal. V případě, že v době rozhodování o takovém návrhu nebyl vklad vlastnického práva kupujícího do katastru nemovitostí příslušným katastrálním úřadem povolen, může vydané předběžné opatření zabránit převodu vlastnického práva na kupujícího k předmětným nemovitostem (§ 76e odst. 2 občanského soudního řádu, § 5 odst. 2 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů).

Pokud obecný soud dospěje k závěru, že předběžné opatření nemá z hlediska ochrany práv navrhovatele žádný význam, je povinen zdůvodnit, na základě jaké úvahy k tomu dospěl, a vypořádat se s argumentací navrhovatele, ze které má plynout závěr opačný, protože jinak jím vydané rozhodnutí se dostane do rozporu nejen s účelem soudního řízení, ale i principem spravedlivého procesu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 635/06, ze dne 28.01.2009

15.12.2008 00:03

ÚS: Odstranění vad rozhodnutí; vyloučení z konkursní podstaty

Pokud soud vydá v důsledku omylu či administrativního pochybení jiné rozhodnutí, než měl soudce či senát v úmyslu, je třeba tuto vadu zhojit prostředky, které příslušný procesní předpis k tomuto účelu zakotvuje, a nikoliv tak, že vydá nové rozhodnutí a původní rozhodnutí označí přípisem za v podstatě neexistující.

V řízení o vyloučení věci z konkursní podstaty je možné, aby se účastník řízení domáhal ochrany svých práv cestou předběžného opatření. To však neznamená, že soud je povinen návrhu na jeho vydání vyhovět; kromě toho, že musí zkoumat, zda jsou splněny podmínky § 102 odst. 1 občanského soudního řádu, musí při svém rozhodování vzít v úvahu i § 19 odst. 3 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, a případnou kolizi těchto ustanovení řešit s pomocí principu proporcionality.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 307/06, ze dne 27.11.2008