// Profipravo.cz / Poučovací povinnost soudu

Poučovací povinnost soudu

10.07.2008 00:00

K poučovací povinnosti soudu s ohledem na ust. § 213b odst. 1 OSŘ

Poučovací povinnost odvolacího soudu s ohledem na ustanovení § 213b odst. 1 o.s.ř. by v dané věci připadala v úvahu jen tehdy, pokud by odvolací soud dospěl k závěru, že odvolatel neuvedl skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost důkazů, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně (srov. § 205a odst. 1 písm. c/ o.s.ř.). V rozhodované věci však žalobkyně námitky ke zpochybnění důkazů uplatnila, odvolací soud je přezkoumal a dospěl k závěru, že nejsou důvodné, vycházeje ze zaprotokolovaného vyjádření žalobkyně o tom, že další důkazy nenavrhuje. V návaznosti na uvedené dospěl dovolací soud k závěru, že odvolací soud poskytl žalobkyni dostatečný prostor ke zpochybnění věrohodnosti provedených důkazů a že zákonná poučovací povinnost byla splněna.

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1077/2008, ze dne 14. 5. 2008

08.07.2008 00:00

K poučení účastníka o právu požádat soud o ustanovení zástupce

Soud je podle ustanovení § 5 o.s.ř. (v němž se promítá článkem 36 Listiny základních práv a svobod ústavně zaručené právo účastníka na spravedlivý proces) povinen poučit účastníky řízení o jejich procesních právech a povinnostech, tj. o tom, jaká práva jim přiznávají a jaké povinnosti jim ukládají procesněprávní předpisy; právo účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, požádat soud o ustanovení zástupce (i z řad advokátů) k ochraně jeho zájmů, pak mezi jeho procesní práva nepochybně patří. Ani v rámci procesních předpisů však nejde o poučovací povinnost bezbřehou - potud, že by soud, např. na počátku řízení, seznámil účastníka se všemi jeho myslitelnými procesními právy a povinnostmi, bez zřetele k tomu, zda procesní situace, ve které by mohl svá procesní práva v řízení realizovat, vůbec nastane a bez ohledu na to, zda účastník projevuje vůli k realizaci procesního práva směřující. Podstatné je, aby se účastníku dostalo poučení v době, kdy je toho podle stavu řízení pro něj zapotřebí.

Uvedené platí i pro poučení účastníka o právu požádat soud o ustanovení zástupce (i z řad advokátů) k ochraně jeho zájmů podle ustanovení § 30 odst. 1 o.s.ř. Poučovací povinnost tu soud má ovšem jen tehdy, jedná-li se o účastníka, u něhož jsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle ustanovení § 138 odst. 1 o.s.ř., a současně, zjistí-li se v průběhu řízení, že pro ochranu práv a oprávněných zájmů takového účastníka je zapotřebí zástupce (v případě věci po skutkové a právní stránce složité i z řad advokátů).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, ze dne 19. 6. 2008

02.07.2008 00:01

K poučení podle ustanovení § 118a OSŘ

I. Podle ustanovení § 5 a § 118a OSŘ nemohou být účastníci přímo poučováni o hmotném právu; to platí i o poučovací povinnosti podle § 118a odst. 2, při níž možnost jiného posouzení věci po právní stránce než podle účastníkova právního názoru je jen důvodem (pohnutkou či motivem), pro který je soud povinen účastníka poučit o povinnosti doplnit vylíčení rozhodných skutečností, který však soud účastníku nesděluje.

II. Postup podle ustanovení § 118a o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky uvedená tvrzení a navržené (případně i nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 783/2006, ze dne 30. 4. 2008

26.06.2008 00:01

K porušení zásady dvojinstančnosti řízení nepředvídatelným rozhodnutím

Občanský soudní řád stojí nyní na zásadě předvídatelnosti rozhodnutí, která ukládá soudu zpřístupnit účastníkům právní kvalifikaci skutku konkrétním poučením o důkazní povinnosti, jestliže průběh řízení nasvědčuje tomu, že účastníkův právní názor je jiný než názor soudu (viz 30 Cdo 749/2005).

Podle § 221 odst. 1 OSŘ nejsou-li podmínky ani pro potvrzení ani pro změnu rozhodnutí, odvolací soud je zruší. Odvolací soud, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, aniž by před vydáním potvrzujícího rozsudku seznámil účastníky řízení se svým právním názorem – odlišným od právního názoru soudu prvního stupně, a neumožnil jim se k němu vyjádřit, v podstatě porušil zásadu dvojinstančnosti řízení, a tím ve svých důsledcích zasáhl do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod; to platí tím spíše, pokud odvolací soud změní rozsudek soudu prvního stupně z důvodu uvedeného v § 220 odst. 1 písm. a) OSŘ, a to z důvodů pro účastníka nepředvídatelných.

O nepředvídatelné rozhodnutí jde v případě, že odvolací soud posoudí zjištěný skutkový stav po právní stránce jinak, než dosud činili účastníci řízení anebo než jej posoudil soud prvního stupně, takže účastníci se k tomuto právnímu názoru nemohou vyjádřit, resp. vznést tvrzení odpovídající právnímu názoru odvolacího soudu a navrhnout k nim důkazy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1099/2007, ze dne 20. 5. 2008

17.06.2008 23:38

ÚS: Poučovací povinnost v restituční věci

Při projednávání a posuzování restitučních nároků je třeba vycházet ze smyslu a účelu restitučních zákonů, jimiž se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky některých majetkových křivd.

Tento princip je nutno respektovat jak při interpretaci a aplikaci vztahu ustanovení § 6 zákona č. 172/1991 Sb. k ust. § 4 cit. zákona a ustanovením § 22 odst. 1 zák. č. 403/1990 Sb., § 9 odst. 1 zák. č. 87/1991 Sb., tak při realizaci procesních práv účastníka řízení vyplývajících z § 5, § 107a a § 118a občanského soudního řádu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2277/07, ze dne 21. 5. 2008

26.02.2008 00:02

Ke zhojení absence poučení dle § 118a OSŘ v odvolacím řízení

Skutečnost, že se žalobkyni soudem prvního stupně nedostalo poučení ve smyslu ustanovení § 118a OSŘ, ač se tak mělo podle právního názoru odvolacího soudu stát, není zhojitelná tím, že se žalobkyně nedostavila k odvolacímu jednání. Vada řízení před soudem prvního stupně spočívající v absenci poučení dle § 118a o. s. ř. není zhojena (podle rozhodné právní úpravy účinné před 1. 4. 2005) tím, že se žalobkyni takového poučení mohlo dostat od odvolacího soudu (kdyby se dostavila k odvolacímu jednání).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1094/2005, ze dne 29. 11. 2007

25.02.2008 00:00

K odepření spravedlnosti, k poučení o hmotněprávním nároku

Není odepřením spravedlnosti a porušením práva na spravedlivý proces, zamítne-li soud žalobu proto, že uplatněný nárok nemá oporu v hmotném právu.

Jelikož soudy nejsou podle konstantní judikatury povinny oprávněny poučovat účastníka o tom, jaký hmotněprávní nárok by mohl ve věci uplatnit, nebyly proto ani v dané věci povinny žalobkyni poučit, jaký postup umožňuje hmotné právo v případě neshod o hospodaření se společným majetkem (penězi na účtu u peněžního ústavu), přičemž uložení peněz na účet u peněžního ústavu takovým hospodařením (správou) je.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2793/2006, ze dne 8. 1. 2008

12.02.2008 00:00

K poučení dle § 118a OSŘ odvolacím soudem

V systému neúplné apelace odvolací soud k vadě spočívající v absenci poučení podle § 118a o. s. ř. nepřihlédne ve smyslu § 212a odst. 5 o. s. ř. jen tehdy, jestliže účastník na poučení podle § 118a o. s. ř. nereagoval poté, co mu je řádně poskytl přímo odvolací soud (srov. např. 29 Odo 149/2002).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 861/2005, ze dne 31. 10. 2007

29.01.2008 00:00

K nutnosti poučení dle § 118a odst. 2 OSŘ

Ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. sleduje ochranu práv účastníka tak, aby z jeho pohledu nedošlo k tzv. „překvapivému rozhodnutí“. Postup podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky dosud uvedená tvrzení nedostačují k tomu, aby skutkový stav věci mohl být objasněn, a jestliže soud má proto rozhodnout podle pravidla o neunesení břemene tvrzení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 92/2007, ze dne 8. 1. 2008

24.01.2008 00:00

K seznámení účastníků s právním náhledem soudu

I. Soud není povinen seznamovat účastníky se svým právním náhledem na věc předtím, než ve věci rozhodne, nejde-li o tzv. překvapivé rozhodnutí. O to v dané věci nešlo, protože soud prvního stupně se řídil právním názorem odvolacího soudu, obsaženým v jeho zrušovacím usnesení a provedl žalobcem označené důkazy.

II. Pokud jde o výtku dovolatele, že soud nepřihlédl k právnímu názoru, vyslovenému v rozhodnutí pozemkového úřadu, že nemovitosti původní vlastnice přešly na stát na základě postupu, porušujícího obecně uznávaná lidská práva a svobody, není soud tímto právním názorem vázán (viz § 135 odst. 2 o. s. ř.), měl by však z rozhodnutí vycházet. Jestliže však v řízení před soudem svědci vypovídali jinak než v řízení správním, což jeden z nich vysvětlil i tím, že v řízení před soudem vypovídá pravdu po poučení o následcích křivé výpovědi, musel soud vycházet z důkazů provedených v soudním řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1899/2006, ze dne 15. 8. 2007

22.01.2008 00:00

K nutnosti poučení dle § 118a OSŘ při jiném právním názoru odvolacího soudu

V posuzované věci soud prvního stupně vyšel z právního názoru, že žalovaný uplatněný nárok uznal, k čemuž byla dostačující tvrzení a důkazy žalobce vycházející z poučení dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř.

Odvolací osud však dospěl k názoru, že z předmětné listiny nelze dovodit, že žalovaný uznal žalovanou částku, tedy zaujal jiný právní názor. Přesto však vycházel z toho, že žalobce byl již dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. vyzván k vylíčení rozhodných skutkových okolností a k označení důkazů, a rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, poněvadž žalobce nesplnil povinnost tvrzení a povinnost důkazní.

Odvolací soud však takto postupovat nemohl, neboť tím nebyla splněna povinnost poskytnout účastníkovi poučení o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti nebo navrhovat důkazy. Poučení a výzva učiněná soudem prvního stupně nemohla totiž postihnout, při změně právního názoru odvolacím soudem, potřebu event. jiných tvrzení a důkazů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3363/2007, ze dne 25. 10. 2007

26.11.2007 00:00

K neunesení důkazního břemene a poučení dle § 118a odst. 3 OSŘ

Jestliže soud prvního stupně rozhodl z důvodu neunesení důkazního břemene v neprospěch žalobkyně, aniž by ji ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. poučil o její procesní povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, dopustil se tímto nesprávným postupem vady řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Na toto pochybení soudu prvního stupně měl reagovat odvolací soud, který měl tento nedostatek odstranit tím, že by žalobkyni řádně poučil o její důkazní povinnosti v odvolacím řízení. I proto již z tohoto důvodu měl odvolací soud nařídit jednání. Jestliže ani odvolací soud žalobkyni předmětné poučení neposkytl a o jejím odvolání rozhodl za aplikace § 214 odst. 3 o. s. ř. bez nařízení jednání, zatížil řízení další vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

Nepředložení důkazů k žalobě není přitom takovým nedostatkem, pro který by nebylo možné v řízení pokračovat, neboť je žalobkyně mohla předložit kdykoli během řízení, popřípadě též na výzvu soudu podle § 118a odst. 3 o. s. ř. Soudy tedy nepochybily tím, že žalobkyni nevyzvaly podle § 43 o. s. ř. k předložení důkazů, nýbrž tím, že jí neposkytly poučení podle § 118a odst. 3 o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 807/2006, ze dne 24. 7. 2007

16.10.2007 00:00

K vadě řízení při porušení poučovací povinnosti dle § 118a OSŘ

Jinou vadu řízení ve smyslu § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř. představuje rovněž nesplnění poučovací povinnosti soudu podle ustanovení § 118a odst. 1, 2 a 3 o.s.ř., avšak jen tehdy jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplynula z odlišného právního názoru odvolacího soudu (srov. § 213b odst. 2 o.s.ř.). Při splnění těchto předpokladů odvolací soud k této vadě přihlédne, i když nebyla uvedena v odvolání, neboť vždy měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a zákon odvolacímu soudu nedovoluje, aby sám zjednal nápravu, neboť by to v rozporu s § 213b odst. 1 vedlo k uplatnění nových skutečností nebo nových důkazů, ačkoliv to § 205a o.s.ř. neumožňuje. Protože poučovací povinnost podle § 118a o.s.ř. je založena na objektivním principu, a není tedy významný důvod, proč ji soud prvního stupně nesplnil, došlo za řízení před soudem prvního stupně – objektivně vzato – k porušení § 118a o.s.ř., a uvedená vada řízení musí mít proto v tomto případě za následek zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 219a odst. 1 o.s.ř. (srov. Občanský soudní řád. Komentář. 7. vydání, Praha C.H.Beck, 2006, II. díl, s. 1141 a 1166).

Jestliže v dané věci soud prvního stupně nepokládal za právně významnou otázku, zda příslušný orgán ve smyslu § 3 odst. 2 zákona č. 116/1990 Sb. udělil předchozí souhlas k předmětné nájemní smlouvě a v důsledku tohoto svého právního názoru nevyzval žalobkyni podle § 118a odst. 2 o.s.ř., aby tvrdila a prokázala v dovolání namítanou skutečnost, že žádost o souhlas s pronájmem byla podána více než patnáct dní před uzavřením smlouvy (tedy skutečnost významnou z hlediska uplatnění zákonné domněnky udělení souhlasu dle § 3 odst. 2 věty třetí zák. č. 116/1990 Sb.) a nepoučil ji o následcích nesplnění takové výzvy, a jestliže odvolací soud pokládal toto zjištění z hlediska svého právního názoru za významné, avšak nezrušil rozhodnutí soudu prvního stupně a neodstranil tak vadu, jíž bylo řízení postiženo, sám rovněž zatížil řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1496/2007, ze dne 27. 4. 2007

09.10.2007 00:00

K zásahu do práva na spravedlivý proces neseznámením s odlišným názorem soudu

Odvolací soud, který potvrdil rozsudek soudu prvního stupně z jiného důvodu, než byl důvod zamítnutí žaloby soudem prvního stupně, aniž by před vydáním potvrzujícího rozsudku seznámil účastníky řízení se svým právním názorem – odlišným od právního názoru soudu prvního stupně, a neumožnil jim se k němu vyjádřit, zasáhl do práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 LPS (Nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003 sp. zn. II. ÚS 523/02, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2005, sp. zn. 22 Cdo 1135/2005, Soubor rozhodnutí Nejvyššího soudu č. C 3409).

V dané věci považoval soud prvního stupně žalobu za projednatelnou a věcně o ní rozhodl. Pokud měl odvolací soud zato, že žalobní návrh, kterým se žalobci domáhali nepochybně zřízení nezbytné cesty, měl takové vady, pro které by žalobě nebylo možno z formálních důvodů vyhovět, aniž by bylo třeba se zabývat věcnou stránkou, měl účastníky se svým právním názorem seznámit a vést žalobce k opravě či doplnění žaloby, a měl jej poučit, v čem je podání nesprávné nebo neúplné a jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Pokud však potvrdil zamítavý rozsudek soudu prvního stupně jen pro (údajné) formální vady žaloby, aniž by se pokusil je odstranit, zatížil řízení vadou, uvedenou v § 241a odst. 2 písm. a) OSŘ.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 1075/2006, ze dne 11. 7. 2007

31.08.2007 00:00

K určení neplatnosti smlouvy; k poučení o nesprávném určovacím petitu

I. Jestliže právní otázka platnosti či neplatnosti smlouvy má povahu předběžné otázky ve vztahu k existenci práva nebo právního vztahu (například vlastnictví), není zpravidla dán naléhavý právní zájem na určení této předběžné otázky, lze-li žalovat přímo o určení existence práva nebo právního vztahu

O tom, zda žalobce má upravit žalobní návrh (petit žaloby) tak, aby namísto určení, že převodní smlouva je neplatná, žaloval o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, není soud žalobce povinen poučovat (srov. 22 Cdo 320/2001).

II. O tom, který subjekt (která ze žalovaných) je členem družstva a nájemcem bytu, by však v posuzované věci nic nevypovídalo pravomocné rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že je neplatná smlouva o převodu členských práv a povinností v družstvu (jak žalobce jako věřitel první žalované požaduje), a nemohlo by vést ani k odstranění nejistoty v právním postavení žalobce nebo k zamezení ohrožení jeho práva, ale jen takové pravomocné soudní rozhodnutí, jež určuje, kdo je členem družstva a nájemcem bytu.

Vzhledem k tomu, že určením platnosti nebo neplatnosti předmětné smlouvy se nemůže vyřešit celý obsah a dosah právního vztahu mezi účastníky, nemůže být na takovém určení naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř. Odvolací soud tedy správně dovodil, že záměr žalobce sledovaný podáním žaloby (dosáhnout uspokojení jeho pohledávky jako oprávněného za první žalovanou jako povinnou v exekučním řízení), nemůže být dosažen určením, že uvedená smlouva je neplatná. Tvrzený stav ohrožení práva žalobce nebo nejistotu v jeho právním postavení lze proto odstranit jen určením, zda první žalovaná je (či není) členkou družstva a nájemkyní předmětného bytu, přičemž naléhavý právní zájem na takovém určení by žalobce měl jen za předpokladu, že má titul pro výkon rozhodnutí (exekuční titul - srov. 30 Cdo 1943/2004, R 78/2006).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2334/2006, ze dne 29. 5. 2007

27.06.2007 00:00

K vydání věci dle § 5/4 zák. č. 403/1990 Sb.; k procesnímu poučení

bez právního shrnutí - rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1253/2007, ze dne 4. 4. 2007

12.06.2007 00:02

K poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř. v rozhodčím řízení

I. Vztah zákona o rozhodčím řízení a občanského soudního řádu je upraven § 30 zákona o rozhodčím řízení, podle kterého nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu. Z použití termínu „přiměřeně“ vyplývá, že rozhodčí řízení nepodléhá občanskému soudnímu řádu přímo a jeho jednotlivá ustanovení nelze použít v rozhodčím řízení mechanicky. Ono přiměřené znamená především zohlednění obecných zásad, na nichž stojí české rozhodčí řízení, to znamená použití norem občanského soudního řádu pod obecným rámcem zásad českého rozhodčího řízení (tak např. zákon o rozhodčím řízení nestanoví náležitosti rozhodčího nálezu, je proto nutno přiměřeně použít § 157 o. s. ř., není vyloučen ani mezitímní ani částečný rozhodčí nález).

II. Vzhledem k tomu, že zákon o rozhodčím řízení zásadu rovnosti stran, zakotvenou v jeho § 19 odst. 2, nikterak nerozvádí stanovením konkrétních práv účastníků rozhodčího řízení, je nutno podle § 30 zákona o rozhodčím řízení použít přiměřeně příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Zmíněná rovnost účastníků řízení je v občanském soudním řádu realizována mj. stanovením zásady předvídatelností rozhodnutí soudu, k jejímuž naplnění slouží i poučovací povinnost soudu podle § 118a o. s. ř.

Pokud v dané věci rozhodčí soud posuzoval uplatněný nárok jako plnění ze smlouvy o vyrovnání tak, jak byl uplatněn v žalobě, a teprve do svého rozhodnutí promítl svůj právní názor o existenci nároku na náhradu škody vzniklé v důsledku neplatnosti uvedené smlouvy o vyrovnání, pak se jedná o nárok zcela odlišný od plnění ze smlouvy, to znamená nárok, který nebyl v rozhodčím řízení ani tvrzen, ani prokazován. Rozhodčí soud tak evidentně rozhodl o nároku, který nebyl v řízení uplatňován a prokazován. Odvolací soud proto podle závěru Nejvyššího soudu nepochybil, pokud shledal důvody pro zrušení nálezu rozhodčího soudu stanovené v § 31 písm. e) a f) zákona o rozhodčím řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1528/2005, ze dne 25. 4. 2007

02.05.2007 00:00

K poučení o doplnění žaloby o vyjádření povinnosti ke vzájemnému plnění

Vyžaduje-li ustanovení hmotněprávního předpisu k úspěšnému uplatnění práva, aby žalobní návrh obsahoval povinnost k vzájemnému plnění, není vadou řízení ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jestliže soud žalobce nepoučil, že žaloba bude neúspěšná, nedoplní-li ji v tomto směru.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 203/2005, ze dne 28. 3. 2007

24.04.2007 00:00

K poučení dle § 118a odst. 2 o.s.ř., dostačují-li dosud uskutečněná tvrzení

Ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. sleduje ochranu práv účastníka tak, aby z jeho pohledu nedošlo k tzv. „překvapivému rozhodnutí“. Postup podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže účastníky dosud uvedená tvrzení nedostačují k tomu, aby skutkový stav věci mohl být objasněn, a jestliže soud má proto rozhodnout podle pravidla o neunešení břemene tvrzení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 194/2006, ze dne 15. 3. 2007

12.04.2007 00:00

K objektivnímu charakteru poučovací povinnosti dle § 118a o. s. ř.

Poučovací povinnost dle § 118a o. s. ř. je vybudována na objektivním principu. Znamená to, že poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud prvního stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Nebylo-li účastníku potřebné poučení poskytnuto, ačkoliv se tak mělo z objektivního hlediska stát, došlo k porušení ustanovení § 118a o. s. ř., a řízení před soudem prvního stupně je z tohoto důvodu postiženo vadou; to platí i tehdy, jestliže poznatky o tom vyšly najevo až v odvolacím řízení.

Sám odvolací soud je v systému neúplné apelace výrazně omezen v možnosti zjednat nápravu v uvedeném směru jinak než kasací rozhodnutí soudu prvního stupně; skutečnost, že účastník řízení nereagoval na poučení dle § 119a odst. 1 o. s. ř., však odvolací soud v žádném případě nezbavuje povinnosti k této vadě přihlédnout (srov. 29 Odo 1069/2003).

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1291/2005, ze dne 27. 2. 2007