// Profipravo.cz / Ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 3-4/2010

Ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 3-4/2010

28.09.2010 20:03

Rc 44/2010

V rámci řízení o určení, že pracovní poměr trvá, se nelze zabývat zkoumáním splnění podmínek stanovených v ustanovení § 30 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 65/1965 Sb., zák. práce, ve znění účinném do 31.12.2006, ani jako prejudiciální otázkou. Na rozdíl od žaloby podle ustanovení § 30 odst. 4 tohoto zákona, kde právní zájem na požadovaném určení vyplývá přímo z tohoto ustanovení a není potřebné jej za řízení výslovně tvrdit ani prokazovat, je v případě žaloby na určení, že pracovní poměr trvá, v každém jednotlivém případě zapotřebí, aby byl dán naléhavý právní zájem ve smyslu ustanovení § 80 písm. c) o. s. ř. na tomto určení. 1)

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 8. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2923/2008)

28.09.2010 19:58

Rt 13/2010

Skutečnost, že bránící se jednal v afektu vzteku, nevylučuje splnění podmínek nutné obrany podle § 13 tr. zák. 1)

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 6 Tdo 1347/2008)

28.09.2010 19:55

Rt 14/2010

I. Souhlas vyžádané osoby s předáním do jiného členského státu Evropské unie podle § 413 odst. 1 tr. ř. je účinný jen za předpokladu, že v době jeho udělení byly vyžádané osobě, jakož i krajskému soudu, známy údaje o trestné činnosti, pro níž byl vydán evropský zatýkací rozkaz, v rozsahu nutném pro rozhodnutí soudu o předání.

II. Pokud jde o předání občana České republiky do jiného členského státu Evropské unie, musí poučení o zákonných důsledcích souhlasu s předáním vyžádané osoby (§ 413 odst. 2 tr. ř.) obsahovat také informaci o nemožnosti podmínit předání výhradou jeho návratu do vlasti k výkonu trestu odnětí svobody či ochranného opatření, pokud by mu byly ve vyžadujícím státě uloženy.

(Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2008, sp. zn. 11 Nt 1/2008)

28.09.2010 19:53

Rt 15/2010

Z ustanovení § 409 odst. 3 písm. e) tr. ř., podle něhož státní zástupce ukončí předběžné opatření, jestliže se vyžádaná osoba nezdržuje na území České republiky nebo místo jejího pobytu není známo, vyplývá, že předpokladem rozhodnutí o předání do jiného členského státu Evropské unie je spolehlivé zjištění, že vyžádaná osoba se nachází na území České republiky a místo jejího pobytu je známo.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 2. 2008, sp. zn. 1 To 32/2007)

28.09.2010 11:41

Rt 16/2010

Z hlediska posouzení, zda jde o trestný čin spáchaný na území České republiky, je v řízení o předání do jiného členského státu Evropské unie rozhodující obsah evropského zatýkacího rozkazu, který vydal orgán vyžadujícího státu, neboť jen v tomto rozsahu může soud rozhodnout o povolení předání.

Ve vztahu k pokračování v trestné činnosti (§ 89 odst. 3 tr. zák.), pokud byl některý dílčí útok spáchán na území České republiky a jiný byl spáchán v cizině (tj. na území vyžadujícího státu) a jestliže předmětem evropského zatýkacího rozkazu není žádný dílčí útok pokračujícího trestného činu spáchaný na území České republiky, nelze trestní řízení vedená v České republice a ve vyžadujícím státě považovat za řízení o jednom a tomtéž činu ve smyslu ustanovení § 411 odst. 6 písm. d) tr. ř. a zamítnout proto předání vyžádané osoby. Vzhledem k § 11 odst. 2 tr. ř. (per analogiam) a § 12 odst. 2 tr. ř. jde totiž o řízení ohledně samostatných skutků (činů), tedy o samostatná řízení.

(Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 7. 2007, sp. zn. 1 To 29/2007)

28.09.2010 11:38

Rt 17/2010

Překážkou předání vyžádané osoby není to, že vyžadující strana vydala dva evropské zatýkací rozkazy, na jejichž základě je vyžádáno předání téže osoby, neboť je-li o předání žádáno stejným státem, neuplatní se volba předvídaná v ustanovení § 419 odst. 1 tr. ř. pro případ souběhu evropských zatýkacích rozkazů. Pro takový závěr svědčí možnost státu, jemuž již vyžádaná osoba byla předána, žádat dodatečně o souhlas se stíháním jiných trestných činů spáchaných před předáním či o souhlas s výkonem trestu odnětí svobody, ochranného opatření apod.

(Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2007, sp. zn. Nt 453/2007)

28.09.2010 11:32

Rt 18/2010

Vyrozumění o konání veřejného zasedání odvolacího soudu (§ 233 odst. 1 tr. ř.) lze obviněnému doručovat na jakoukoli adresu, ohledně které je možno předpokládat, že si tam vyzvedne doručovanou zásilku. Nemusí jít jen o adresu, kterou obviněný výslovně označil za účelem doručování ve smyslu § 55 odst. 1 písm. c) a § 63 odst. 2 tr. ř., ale též například o adresu ohlašovny trvalého pobytu (obecního, resp. městského úřadu), jestliže obviněný není přihlášen k trvalému pobytu na jiném místě a sám se rozhodl pro takové řešení.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.7.2009, sp. zn. 8 Tdo 458/2009)

28.09.2010 11:30

Rt 19/2010

Ustanovení § 37a tr. zák. se aplikuje i ve vztahu k těm dílčím útokům pokračujícího trestného činu, ohledně nichž bylo dříve v rámci postupu podle § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. sice trestní stíhání zastaveno, avšak na podnět obviněného se v řízení pokračovalo, a tudíž mu trest za ně nebyl ve smyslu § 227 tr. ř. uložen. Ustanovení § 37a tr. zák. totiž neobsahuje pravidlo, že jej nelze aplikovat v případě, kdy je část odsouzení takové povahy, že se na pachatele hledí, jako by nebyl odsouzen (§ 45 odst. 3 tr. zákoníku). Jeho použití je spojeno s novým výrokem o vině, neboť je v souladu s § 37a tr. zák. (§ 45 odst. 1 tr. zákoníku), že o všech dílčích útocích pokračujícího trestného činu soud rozhodne jedním rozhodnutím. Za tyto dílčí útoky pokračujícího skutku, ohledně nichž bylo dříve trestní stíhání zastaveno, však ve smyslu § 227 tr. ř. společný trest neukládá.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2009, sp. zn. 8 Tdo 426/2009)

28.09.2010 11:27

Rt 20/2010

O podvodné jednání naplňující znaky trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. 1) se může jednat v případě, kdy pachatel úmyslně nabízí k prodeji zboží (výrobky, věci nebo zařízení), jemuž přiznává vlastnosti či funkce, které nemá, toto neodpovídá požadovaným technickým parametrům a nemůže buď vůbec nebo řádně sloužit k účelu, jemuž je určeno, a cílem nabídky takového zboží primárně není vlastní obchodní činnost pachatele, ale naopak jde jen o klamavé zastírání jeho snahy toliko vylákat od kupujícího finanční prostředky a tím mu předstíráním neexistujících skutečností způsobit škodu a na jeho úkor se obohatit.

Pokud by kupující se znalostí skutečného stavu nabízeného zboží toto vůbec nezakoupil, pak je za způsobenou škodu nutno považovat celou finanční částku vylákanou takovým jednáním pachatele.

Jestliže se strany dohodly na kupní ceně nabízeného zboží se znalostí všech podstatných okolností, pak jen z té skutečnosti, že dohodnutá cena je vyšší, než odpovídá skutečné užitné hodnotě věci, nelze dovozovat podvodné jednání prodávajícího ve smyslu ustanovení o trestném činu podvodu. S ohledem na záležitosti tržní ekonomiky založené na nabídce a poptávce nelze kriminalizovat jednání spočívající jen v tom, že je zboží prodáváno za vyšší cenu, než jaká odpovídá jeho faktické užitné hodnotě.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.5.2009, sp. zn. 8 Tdo 440/2009)

27.09.2010 21:39

Rt 21/2010

Totožnost skutku ve smyslu § 220 odst. 1 tr. ř. je zachována i v případě odlišného jednání obviněného při alespoň částečně shodném následku, jímž se rozumí konkrétní následek, nikoli určitý typ následku (viz rozhodnutí pod č. 1/1996-I. Sb. rozh. tr.).

Je-li tímto následkem porušení zájmu na ochraně majetku projevující se ve vzniku škody určité osobě, pak z hlediska totožnosti skutku není rozhodné, zda k této škodě došlo tím, že předmět pachatelova útoku, jímž byly cizí peníze v hotovosti, pachatel získal přímo od jejich vlastníka anebo od osoby, která je měla u sebe na základě svěření ze strany vlastníka (např. jako jeho zaměstnanec).

Totožnost skutku je pak zachována i v případě, kdy se oproti obžalobě zjistí, že obviněný se nezmocnil cizích peněz, které měla určitá osoba u sebe, po násilném útoku vůči ní, tj. trestným činem loupeže podle § 234 odst. 1 tr. zák., ale získal tytéž cizí peníze poté, co tuto osobu uvedl v omyl příslibem plnění, které jí neposkytl, ač za něj dostal peníze, tj. trestným činem podvodu podle § 250 odst. 1 tr. zák. 1)

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 5. 2009, sp. zn. 8 Tdo 474/2009)

27.09.2010 21:36

Rt 22/2010

Rt 22/2010

S ohledem na ustanovení § 89 odst. 2 tr. ř. lze za důkaz použitelný v trestním řízení pokládat též obsah obrazového záznamu z kamerového systému, který poškozený nainstaloval za účelem zjištění identity osoby poškozující jeho majetek (např. jeho obydlí, jeho automobil).

V takovém případě zpravidla nepředstavuje jednání poškozeného nepřípustný zásah do soukromí zaznamenané osoby, který by znamenal neúčinnost takového důkazu, i když instalaci záznamového zařízení a jeho provoz neoznámil Úřadu pro ochranu osobních údajů podle § 16 odst. 1, odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Přípustnost takového důkazu je však nezbytné vždy posuzovat i s přihlédnutím k právu na soukromí zakotvenému v čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a na nedotknutelnost osoby a jejího soukromí ve smyslu čl. 7 a čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2009, sp. zn. 3 Tdo 593/2009)

27.09.2010 21:33

Rt 23/2010

Jinou těžkou újmou ve smyslu znaku trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. může být i zahájení trestního stíhání v důsledku oznámení trestného činu krádeže, jímž pachatel jinému hrozí a nutí ho tak, aby se zavázal k náhradě škody, která pachateli ve skutečnosti vůbec nevznikla, anebo vznikla v podstatě menší než požadované výši.

Jestliže však pachatel jedná za situace, kdy byl v důsledku počínání jiného poškozen (zvláště mělo-li se tak stát trestnou činností) a jeho cílem je dosáhnout písemného uznání existujícího dluhu, pak alternativní upozornění jiného na to, že pokud mu nezaplatí dluh (resp. nenahradí škodu), podá na něj trestní oznámení, je takové jednání jeho právem jako každého občana (§ 1 odst. 2, § 158 odst. 1, odst. 2 tr. ř.).

Trestného činu vydírání podle § 235 odst. 1 tr. zák. by se v takovém případě mohl pachatel dopustit jen tehdy, pokud by spolu s upozorněním na podání trestního oznámení vyhrožoval poškozenému způsobem a prostředky, k jejichž použití nebyl vůbec oprávněn. 1)

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13.5.2009, sp. zn. 3 Tdo 476/2009)