// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů

Z rozhodnutí dalších soudů

05.06.2026 00:04

ÚS: Odměňování členů zastupitelstev územních samospráv

Snížení jedné z odměn zastupiteli územního samosprávného celku při souběhu funkcí v rámci územní samosprávy nezasahuje do jádra žádného základního práva chráněného Listinou základních práv, ani do práva na samosprávu chráněného Ústavou. Takové opatření není neústavní, jelikož sleduje legitimní cíl úspor v rozpočtech územních samosprávních celků a tohoto cíle dosahuje racionálními prostředky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 46/25, ze dne 29. 4. 2026

05.06.2026 00:03

ÚS: Nepředložení věci rozšířenému senátu NSS

Pokud Nejvyšší správní soud zamítne kasační stížnost stěžovatele proti usnesení krajského soudu, kterým nepřipustil zastoupení stěžovatele obecným zmocněncem, přestože dvěma předcházejícími rozsudky rozhodnutí krajského soudu o nepřipuštění zastoupení stejného stěžovatele totožným zmocněncem zrušil, tedy rozhodoval o stejné věci, aniž předložil věc rozšířenému senátu Nejvyššího správního soudu k posouzení, porušil tím stěžovatelovo právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2718/25, ze dne 13. 5. 2026

05.06.2026 00:02

ÚS: Předběžné opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí

Neaplikuje-li obecný soud v řízení o návrhu na vydání předběžného opatření ve věci ochrany proti domácímu násilí účinnou právní úpravu § 400 a násl. zákona o zvláštních řízeních soudních, kterou je podle čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky vázán, zatíží své rozhodnutí prvkem svévole a poruší právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 90/26, ze dne 28. 4. 2026

05.06.2026 00:01

ÚS: Tarifní hodnota řízení o věci ocenitelné penězi

Je-li předmětem právního úkonu věc ocenitelná penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat podle § 8 odst. 1 advokátního tarifu, nikoliv podle § 9 advokátního tarifu. Použije-li soud nesprávnou tarifní hodnotu při určení výše náhrady nákladů řízení a svůj odlišný postup dostatečně neodůvodní, čímž se dopustí svévole, poruší základní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zasáhne do legitimního očekávání vlastnického práva podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 263/26, ze dne 13. 5. 2026

05.06.2026 00:00

ÚS: Nepoložení předběžné otázky Soudnímu dvoru EU

Pokud v otázce, v níž má být aplikováno unijní právo, obecný soud rozhodující jako soud poslední instance ve smyslu čl. 267 Smlouvy o fungování Evropské unie nepoložení předběžné otázky řádně neodůvodní včetně posouzení výjimek, které vypracoval ve své judikatuře Soudní dvůr EU, dopustí se porušení práva na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2549/24, ze dne 6. 5. 2026

29.05.2026 00:04

ÚS: Výklad zákonného ustanovení v neprospěch jednotlivce

I. Daně a poplatky lze ukládat jen na základě zákona (čl. 11 odst. 5 Listiny). Příspěvek na obnovitelně zdroje energií (příspěvek POZE) představuje veřejnoprávní platbu, která se svou povahou podobá dani či veřejnoprávnímu poplatku ve smyslu čl. 11 odst. 5 Listiny.

II. Podle § 28 odst. 3 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých dalších zákonů, ve znění účinném od 2. 10. 2013, ERÚ nebyl oprávněn ukládat povinnost hradit příspěvek POZE ve vyšší částce, než která byla stanovena zákonem účinným v období od 2. 10. 2013 do 31. 12. 2013. Ze zákona plynula ERÚ povinnost vydat cenové rozhodnutí v souladu s ním a stanovit cenovým rozhodnutím příspěvek v POZE v nové, zákonem zastropované výši 495 Kč/MWh. Tím, že tak ERÚ neučinil, s aktualizací cenového rozhodnutí otálel de facto až do 1. 1. 2014, a ve svých správních rozhodnutích při posuzování povinnosti subjektu na energetickém trhu za období od 2. 10. 2013 do 31. 12. 2013 nadále postupoval podle cenového rozhodnutí rozporného se zákonem, překročil zákonné zmocnění a uložil povinnému subjektu povinnosti v rozporu s čl. 11 odst. 5 Listiny. Legislativně-technická nešikovnost zákonodárce, jeho opomenutí či nedomyšlení zákona v takovém případě nelze klást k tíži jednotlivcům.

III. Důvodová zpráva nemůže popřít či relativizovat jasně znějící zákonné ustanovení. Je-li záměr zákonodárce zastropovat příspěvky POZE do budoucna s účinností od roku 2014 patrný pouze z důvodové zprávy, nikoliv ze zákona, pak výklad dostatečně určitého a jasně znějícího zákonného ustanovení v neprospěch jednotlivce opírající se výhradně o důvodovou zprávu neobstojí. Vycházet z textu důvodové zprávy, který není promítnutý do znění zákona, není v kontextu čl. 11 odst. 5 Listiny možné.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 643/24, ze dne 22. 4. 2026

29.05.2026 00:03

ÚS: Přechod trestní odpovědnosti z právnické osoby na nástupce

Podle § 10 odst. 1 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, ve znění pozdějších předpisů, vstupuje právní nástupce původně stíhané právnické osoby do trestního řízení (bylo-li již započato), a to v jeho aktuální fázi, v jaké se nachází v době vzniku právního nástupnictví.

Obecné soudy jsou v případě právního nástupnictví u trestně stíhané právnické osoby povinny postupovat tak, aby při zahrnutí právního nástupce do již probíhajícího trestního stíhání jeho právního předchůdce nedošlo k popření práva na obhajobu či dalších aspektů vyplývajících z práva na spravedlivý proces. Konkrétně poskytnou nástupnické právnické osobě veškerá příslušná práva i dostatečná poučení s ohledem na fázi, v níž do řízení vstupuje.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3031/24, ze dne 21. 4. 2026

29.05.2026 00:02

ÚS: Povinnost zvážit okolnosti případu při moderaci nákladů

Při rozhodování o nákladech účastníků exekučního řízení lze při zohlednění skutkových okolností věci zvážit aplikaci § 150 o. s. ř., tj. využít moderačního práva jako výjimky z pravidla přiznání nákladů řízení podle míry zavinění na zastavení exekuce (§ 89 ex. ř.). Zohlednit lze skutečnost, že povinný si půjčil i jeho vůli dluh splácet. Na druhé straně ovlivňuje úsudek soudu jednání oprávněného před zahájením exekuce a v jejím průběhu. Pro (ne)aplikace § 150 o.s.ř. je namístě pečlivě zvážit význam uvedených okolností i jejich dopad na jednotlivé účastníky řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3515/24, ze dne 22. 4. 2026

29.05.2026 00:01

ÚS: Přebírání důkazů z trestního řízení správními soudy

Vycházejí-li správní soudy ohledně sporné skutečnosti pouze z podkladů z trestního řízení, jehož se stěžovatelka neúčastnila, a odmítnou-li provést navrhované důkazy, které důvodně zpochybňují přijatou skutkovou verzi, aniž by důkazy byly nadbytečné, nezpůsobilé či irelevantní, poruší právo stěžovatelky vyjádřit se ke všem prováděným důkazům podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na soudní ochranu před rozhodnutími orgánů veřejné správy podle čl. 36 odst. 2 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2862/25, ze dne 29. 4. 2026

23.05.2026 00:04

ÚS: Požadování dvojího nájemného ze strany pronajímatele

Obecné soudy při výkladu podústavního práva poruší zákaz svévole a tak právo účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, aplikují-li obecné zásady dobrých mravů a zákazu zneužití práva jako „zkratku“, kterou se vyhnou skutečnému právnímu posouzení konkrétní věci.

Takové svévole se dopustí také tehdy, vyloží-li, že existence dvojího nájmu sice nemá vliv na platnost žádné z nájemních smluv s překrývající se dobou nájmu (srov. k tomu již nález sp. zn. II. ÚS 4235/18 ze dne 13. září 2019), avšak požadování dvojího nájemného ze strany pronajímatele, byl-li výkon nájemního práva nájemce z důvodu užívání bytu druhým nájemcem (který pronajímateli plnil nájemné) vyloučen, podle nich představuje jednání, které je samo o sobě v rozporu s dobrými mravy (zjevným zneužitím práva).

Zrušení soudních rozhodnutí napadených ústavní stížností má s ohledem na zásadu racionality smysl zpravidla pouze tehdy, lze-li od nového projednání věci očekávat zlepšení hmotněprávní pozice stěžovatele. Cílem řízení o ústavní stížnosti není dosáhnout „akademického“ zrušení napadeného rozhodnutí jen proto, aby soudy znovu rozhodly stejně pouze s jinak formulovaným odůvodněním. Dopustí-li se soudy v důsledku kombinace více chyb porušení ústavně zaručených základních práv obou stran řízení, avšak zároveň dospějí k výsledku, který z ústavního hlediska obstojí, může být dostatečnou satisfakcí pro stěžovatele, že Ústavní soud konstatuje porušení jeho práv.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 98/26, ze dne 15. 4. 2026

23.05.2026 00:03

ÚS: Předčasné předání vyžádaného z předávací vazby

Pokud krajský soud dá pokyn k předání vyžádaného z předávací vazby do vyžadujícího státu sedm dní před uplynutím desetidenní zákonné lhůty k předání podle § 213 odst. 2 zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, přesto, že vyžádaný včas informoval tento soud o podání ústavní stížnosti proti rozhodnutí o předání spojenou s návrhem na odklad vykonatelnosti, a požádal o pozdržení předání o několik dní, aby měl Ústavní soud reálnou možnost rozhodnout o tomto návrhu, poruší základní právo takového vyžádaného na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 195/26, ze dne 21. 4. 2026

23.05.2026 00:02

ÚS: Doktrína zesílených důvodů vazby

Vazba jako výjimečný zajišťovací nástroj má trvat jen nezbytně nutnou dobu. Platí, že čím déle vazba trvá a čím výrazněji trestní věc pokročí, tím více se snižuje její legitimita, a proto pro její další trvání musí existovat přesvědčivější a konkrétnější argumenty ve smyslu tzv. doktríny zesílených důvodů vazby s ohledem na povahu a závažnost stíhané trestné činnosti, dále osobní a jiné poměry obviněného a všechny konkrétní zjištěné důležité okolnosti případu v době rozhodování o dalším trvání vazby. Plynutím času jsou požadavky na odůvodnění vazebních rozhodnutí přísnější včetně požadavku na řádné vypořádání se s argumenty obviněného.

Trvá-li vazba již dlouhou dobu, musí se obecné soudy v rozhodnutí o zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu řádně vypořádat i s možnostmi nahradit vazbu alternativními opatřeními podle § 73 trestního řádu. Z jejich rozhodnutí musí být konkrétně zřejmé, z čeho dovozují nemožnost nahradit vazbu jiným opatřením podle trestního řádu či více takovými opatřeními působícími komplexně a systematicky, a to tím spíše za situace, když soubor stěžovatelem navrhovaných vazebních substitutů je velmi intenzivním kontrolním režimem, který by v materiálním smyslu představoval významné omezení osobní svobody stěžovatele. Nepostupují-li obecné soudy uvedeným způsobem, poruší základní práva obviněného na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1, odst. 5 Listiny základních práv a svobod a na řádný proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 645/26, ze dne 15. 4. 2026

23.05.2026 00:01

ÚS: Odkázání s částí adhezního nároku na občanskoprávní řízení

I. Nárok na náhradu újmy za závažné zásahy do lidské důstojnosti (čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a osobní integrity (čl. 7 odst. 1 Listiny) je nedílnou součástí a pokračováním těchto základních práv. Z vůle zákonodárce mají trestní soudy povinnost rozhodnout o adhezních nárocích poškozených na náhradu újmy, pokud byly řádně uplatněny, a poškození mají korespondující právo na to, aby bylo o jejich adhezních nárocích řádně rozhodnuto.

II. U poškozených, kterým bylo přiznáno postavení zvlášť zranitelné oběti, nelze nadužívat možnost jejich odkázání se zbytkem adhezních nároků na řízení ve věcech občanskoprávních. Takový postup by totiž mohl vést k další, sekundární viktimizaci zvlášť zranitelných obětí.

III. Postup obecného soudu, který svévolně nepřizná uplatněný adhezní nárok nebo jej přizná pouze v nepřiměřeně nízké výši, ač byly pro jeho přiznání splněny zákonné podmínky, je porušením ústavně zaručeného práva oběti na nedotknutelnost osoby podle čl. 7 odst. 1 Listiny a na ochranu lidské důstojnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3424/25, ze dne 23. 4. 2026

15.05.2026 00:07

ÚS: Nerespektování autonomie vůle soudem

Klade-li soud nepřiměřené požadavky na formální stránku právního jednání a odnímá mu tím právní důsledky, které jednající zamýšleli, porušuje autonomii vůle, jež je chráněna ústavní zásadou, že každý může činit vše, co není zákonem zakázáno. Nerespektováním autonomie vůle soud poruší právo účastníka řízení na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 3335/25, ze dne 21. 4. 2026

15.05.2026 00:06

ÚS: Odchýlení se od presumpce střídavé péče

Rozhodnutí, jímž se obecný soud v řízení o úpravě výchovných poměrů k nezletilému dítěti odchýlí od presumpce ve prospěch střídavé péče, musí být založeno na pečlivém, komplexním a přesvědčivém posouzení všech relevantních okolností případu z hlediska nejlepšího zájmu dítěte a náležitě odůvodněno. Izolované pochybení jednoho z rodičů, které je nutno hodnotit v kontextu ostatních zjištěných skutečností a které bylo navíc v průběhu řízení napraveno, samo o sobě neodůvodňuje vyloučení střídavé péče. Opomene-li soud posoudit poměry druhého rodiče, nevypořádá se s názorem nezletilého, jenž je schopen jej vyjádřit, a neposkytne-li řádné odůvodnění rozhodnutí již při jeho vyhlášení, zatíží své rozhodnutí vadami, jež vedou k porušení základních práv stěžovatele na rodinný život a na péči o dítě a jeho výchovu zaručených čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3060/25, ze dne 15. 4. 2026

15.05.2026 00:05

ÚS: Zásada bezprostřednosti při hodnocení důkazů v trest. řízení

I. Nejvyšší soud jako sjednocovatel judikatury obecných soudů je povinen znát svou vlastní judikaturu a zohlednit ji, i když se jí účastníci řízení nedovolávají. Pokud rozhodne v rozporu s vlastní judikaturou, aniž věc postoupí velkému senátu kolegia, poruší právo na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), byť se účastníci řízení opačné judikatury v řízení před Nejvyšším soudem nedovolávali.

II. Odvolací trestní soud nemůže bez vlastního dokazování učinit dílčí skutková zjištění plynoucí z potenciálně významného důkazu videozáznamem, který nalézací soud sice provedl, ale neučinil z něj žádný skutkový závěr. Stejně tak Nejvyšší soud nemůže bez vlastního dokazování přehodnotit potenciálně významný důkaz ve srovnání s hodnocením, které provedl trestní soud nižšího stupně. V opačném případě trestní soudy poruší ústavní principy bezprostřednosti, ústnosti a kontradiktornosti, a tedy základní právo obviněného na spravedlivý proces (čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) a na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2338/25, ze dne 23. 4. 2026

15.05.2026 00:04

ÚS: Restituční nárok dle § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb.

I. Závěry judikatury vztahující se k restitucím podle jednoho zákona nelze mechanicky přenášet na restituční nároky uplatňované podle jiného zákona, který stanoví odlišná kritéria restitučního nároku.

II. Restituční nároky upravené v § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., mají specifickou povahu, která je odlišuje od ostatních restitučních nároků, a musí být proto zohledněna při jejich posuzování. Smyslem této právní úpravy je odčinit majetkovou křivdu osobám, jimž byl majetek odňat nikoli až v tzv. rozhodném období po únoru 1948, ale již v době tzv. druhé republiky či nacistické okupace. Tyto osoby nebyly odškodněny, přestože jim objektivně svědčilo právo na restituci, avšak v důsledku historických okolností se jí nemohly účinně domoci.

III. Z hlediska § 2 odst. 2 zákona č. 243/1992 Sb. není možné posouzení restitučního nároku omezit jen na splnění podmínky tzv. rozhodného období a zkoumat pouze okamžik formálního přechodu majetku na stát. To platí tím spíše, že podle dobové judikatury konfiskační praxe vycházela pouze ze zápisu vlastnického práva v pozemkových knihách, aniž by v rámci tohoto řízení byla přezkoumávána neplatnost převodu či přechodu majetku uskutečněného v době nacistické okupace. Stejně tak není rozhodné, zda oprávněná osoba uplatnila svůj nárok podle zákona č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících. Určující je, zda byly naplněny hmotněprávní předpoklady pro vznik nároku podle poválečných předpisů, nikoli to, zda oprávněná osoba využila tehdejší procesní prostředky k jeho uplatnění.

IV. Při hodnocení událostí, které se odehrály v období druhé světové války a bezprostředně po ní, je nutné postupovat s co největší obezřetností a citlivostí k dobovým souvislostem. Rozhodující význam nelze přisuzovat jednotlivým, vzájemně neprovázaným skutečnostem, aniž by byly zasazeny do celkového historického a právního kontextu. Proto ani samotné vyplnění tzv. Fragebogen (dotazníku ke zjištění německé národní příslušnosti) v době nacistické okupace, jehož obsah se navíc nedochoval, nelze bez dalšího posoudit jako provinění vůči československému státu. Takový postup by totiž odporoval zásadě volného hodnocení důkazů.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1394/24, ze dne 9. 4. 2026

15.05.2026 00:03

ÚS: Nesprávné posouzení aktivní legitimace k podání dovolání

Zamítne-li soud žalobu pro zmatečnost z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobce, nepředstavuje tato skutečnost sama o sobě překážku přístupu k dovolacímu soudu. Posouzení aktivní legitimace k podání žaloby pro zmatečnost může být naopak právní otázkou, jejíž posouzení náleží dovolacímu přezkumu podle § 237 o. s. ř. Posoudí-li ji však dovolací soud nesprávně jako podmínku subjektivní přípustnosti dovolání a z tohoto důvodu dovolání odmítne, dochází k nepřípustnému zúžení zákonem stanoveného okruhu dovolatelů i rozsahu dovolacího přezkumu a k přepjatě formalistickému výkladu procesních pravidel. Takový postup porušuje právo na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny. Současně je porušeno i právo na zákonného soudce podle čl. 38 odst. 1 Listiny, rozhodne-li o takové otázce samosoudce namísto senátu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2429/24, ze dne 15. 4. 2026

15.05.2026 00:02

ÚS: Nevyhovění žádosti o upuštění od výkonu zbytku trestu

Zákonem stanovená možnost neodůvodnit soudní rozhodnutí o upuštění od výkonu trestu odnětí svobody nebo jeho zbytku za současného vyhoštění podle § 327 odst. 1 písm. b) trestního řádu musí být interpretována restriktivně; lze ji využít v případech, je-li žadateli vyhovováno, vznáší-li žadatel irelevantní argumenty nebo je-li jeho podání opakované či neodůvodněné. Vznáší-li však žadatel relevantní argumenty odůvodňující upuštění od výkonu zbytku trestu za současného vyhoštění, soud se s nimi musí – byť stručně – vypořádat a žadateli je sdělit, jinak poruší právo žadatele na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 422/26, ze dne 15. 4. 2026

07.05.2026 00:03

NSS: Tělesný trest jako nepřiměřený výchovný prostředek

V souladu s rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva ze dne 3. 10. 2017, D. M. D. proti Rumunsku, stížnost č. 23022/13, jsou nepřiměřeným výchovným prostředkem ve smyslu § 59 odst. 1 písm. h) zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, všechny tělesné tresty použité proti dítěti, neboť zasahují do jeho lidské důstojnosti.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 11. 2025, čj. 21 Ads 76/2025-29)