// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů

Z rozhodnutí dalších soudů

03.07.2020 00:05

ÚS: Nesprávný variabilní symbol při placení soudního poplatku

Pokud Nejvyšší správní soud zastavil řízení o kasační stížnosti z důvodu, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ve stanovené lhůtě, ačkoliv tento poplatek ve skutečnosti zaplacen byl, byť s nesprávně uvedeným variabilním symbolem, došlo jeho postupem k porušení ústavně zaručeného práva na přístup k soudu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1136/20, ze dne 2. 6. 2020


03.07.2020 00:04

ÚS: Překvapivé rozhodnutí o úpravě výchovných poměrů

Ústavnímu soudu nenáleží předjímat rozhodnutí o tom, komu má být dítě svěřeno do péče, ani hodnotit obecnými soudy provedené důkazy. Jeho přezkum se soustředí zejména na posouzení otázek, zda byly za účelem zjištění nejlepšího zájmu dítěte shromážděny veškeré potřebné důkazy a zda byla rozhodnutí vydaná v průběhu řízení řádně a dostatečně odůvodněna. Pokud proto odvolací soud přistoupil ke změně právního názoru vyjádřeného v rozhodnutí okresního soudu, a tedy odlišně vymezil úpravu výchovných poměrů nezletilých dětí, je jeho povinností své právní závěry důkladně odůvodnit.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3784/19, ze dne 1. 6. 2020


03.07.2020 00:03

ÚS: Extrémní nesoulad mezi skutkovým zjištěním a právními závěry

Závěr o příčinné souvislosti, nepřihlížející k podílu poškozeného na porušení bezpečnostních předpisů a založený na nepřesné intepretaci výpovědí v řízení slyšených znalců, vede k závěru o extrémním nesouladu rozhodnutí obecného soudu s vykonanými důkazy. Ani vysoká míra pravděpodobnosti nedostačuje k tomu, aby nebylo použito pravidlo in dubio pro reo; opačný postup vede k porušení čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 362/19, ze dne 4. 6. 2020


03.07.2020 00:02

ÚS: Podání blanketní stížnosti v trestním řízení a její doplnění

Analytická právní věta

Podá-li oprávněná osoba blanketní stížnost, v níž se zaváže k jejímu odůvodnění v konkrétně stanovené lhůtě přiměřené okolnostem, a příslušný orgán činný v trestním řízení bez předchozího upozornění rozhodne o stížnosti dříve, než tato lhůta uplyne, aniž by k tomu byl nucen aktuálním procesním vývojem, poruší její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i její právo na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny.

PRÁVNÍ VĚTY

Okresní soud tím, že rozhodl před uplynutím konce stěžovatelkou avizované lhůty pro doplnění odůvodnění stížnosti, aniž by uvedl relevantní důvod pro nutnost vydat rozhodnutí neprodleně a aniž by stěžovatelce sdělil, že jí uvedenou lhůtu považuje za nepřiměřenou, a stanovil jí namísto toho lhůtu přiměřenou, porušil její ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, jakož i její právo na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 816/20, ze dne 28. 5. 2020


03.07.2020 00:01

ÚS: Stížnost proti zamítnutí žádosti o podmíněné propuštění

V posuzované věci neslo řízení o stížnosti navrhovatele proti zamítavému usnesení soudu prvého stupně znaky „krátkého procesu“, v němž stěžovateli nebyl dán prostor, aby zpochybnil hmotněprávní úvahy okresního soudu týkající se možnosti jeho podmíněného propuštění, obsažené v odůvodnění jeho usnesení. Tento postup obecných soudů je nutné považovat za rozporný s garancemi danými v čl. 36 odst. 1 Listiny. Stěžovatel měl v řízení obhájkyni, přičemž čl. 37 odst. 2 Listiny zaručuje právo na právní pomoc v jakémkoli řízení před soudy a jinými orgány veřejné moci. Toto právo je pro trestní řízení, jehož součástí je i řízení o návrhu podle § 331 odst. 1 trestního řádu, konkretizováno v čl. 40 odst. 3 Listiny. V projednávané věci byla postupem obecných soudů v řízení o stížnosti podle § 141 a násl. trestního řádu obhájkyně stěžovatele zbavena možnosti reagovat na skutkovou a právní argumentaci odůvodnění usnesení soudu prvého stupně, neboť písemné vyhotovení tohoto usnesení bylo obhájkyni doručeno až poté, co soud druhého stupně podanou stížnost zamítl.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 464/20, ze dne 1. 6. 2020


03.07.2020 00:00

ÚS: Přehodnocení důkazu svědeckou výpovědí odvolacím soudem

Jestliže hodlá odvolací soud přehodnotit důkaz svědeckou výpovědí provedený u soudu prvního stupně, musí tento důkaz zopakovat. Nezopakuje-li důkaz svědeckou výpovědí, a přesto jej přehodnotí (srov. § 213 odst. 2 o. s. ř.), poruší v souvislosti se zásadou přímosti a ústnosti právo stěžovatele na spravedlivý proces.

Z rozhodnutí Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost musí vyplynout, z jakého důvodu obsaženého v ustanoveních § 237 a 238 občanského soudního řádu dovolací soud shledal, že je podané dovolání nepřípustné, a poté musí tento závěr rozhodující senát také alespoň ve stručnosti (viz ustanovení § 243f odst. 3 občanského soudního řádu), odůvodnit. Vyhne-li se Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí stěžejním argumentům, které dovolatel uplatnil, a nijak na ně nereaguje, dopustí se zakázaného odepření spravedlnosti, a tedy porušení práva dovolatele na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2310/19, ze dne 3. 6. 2020


26.06.2020 00:05

ÚS: K posouzení změny poměrů ve smyslu § 923 odst. 1 o.z.

Podle čl. 32 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod nutno rozlišovat situaci, v níž se rodiče nedohodnou na výši výživného, která je pak autoritativně stanovena soudem s přihlédnutím k okolnostem případu a nejlepšímu zájmu dítěte podle čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, a dále situaci, v níž se na výši výživného rodiče dohodnou, přičemž tato dohoda je následně soudem schválena. V takovém případě není úkolem obecných soudů, aby zasahovaly do výchovy a rodičovské odpovědnosti tím, že by určovaly výši výživného, byť by byla nadstandardní, neboť je rodičovským právem rozhodnout, v jakých podmínkách mají jejich děti vyrůstat; stát, nemá-li se opět stát paternalistickým, do jejich dohody nemůže zasahovat, nedojde-li následně ke změně v majetkových poměrech některého nebo obou rodičů, přičemž nadstandardnost příjmů a výše výživného má vliv na hodnocení toho, co lze považovat za takovou změnu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 797/20, ze dne 2. 6. 2020


26.06.2020 00:04

ÚS: Spodní hranice majetkové škody v trestním zákoníku

Ústavnímu soudu samo o sobě nepřísluší, aby posuzoval šíři hranic trestněprávní kriminalizace určitých typů jednání, nemá-li dublovat nebo suplovat ústavní roli zákonodárného orgánu; tento závěr je nutno vztahovat i k nastavení hranice kategorií škod uvedených v § 138 trestního zákoníku, které je zásadní pro interpretaci znaků řady skutkových podstat trestných činů. Nelze učinit závěr o protiústavnosti míry kriminalizace v případě, kdy v důsledku nečinnosti zákonodárce a faktických změn ekonomického rázu (zejména inflace) postačuje k vyvození trestní odpovědnosti způsobení škody fakticky menší, než která byla předpokladem trestní odpovědnosti v minulosti.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 46/18, ze dne 26. 5. 2020


26.06.2020 00:03

ÚS: Zanedbatelnost zmenšení majetku dlužníka (§ 111 IZ)

1. Výklad zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, provedený soudem musí být vždy takový, aby nezasahoval nepřiměřeně do majetkových práv jednotlivce zaručených čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a nepreferoval na jeho úkor majetková práva věřitelů a současně dbal na plnění úkolů státu při vytváření podmínek rozvoje tržního hospodářství (preambule Ústavy, čl. 7, čl. 97 odst. 1 a čl. 98 odst. 1 Ústavy, příp. z čl. 2 odst. 1 Listiny). Důvodem, pro tento výklad je nejen ochrana práv dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod, ale také plnění úkolu demokratického státu na poli ekonomickém. Insolvenční řízení je přirozenou součástí hospodářského života a podnikání, a výklad insolvenčního zákona rezignující na výše dotčená práva jednotlivců a základní úlohy demokratického státu je tak rovněž v rozporu s právem na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Plnění bagatelních závazků ve smyslu § 111 odst. 1 insolvenčního zákona bona fide na straně jedné a jeho následné sankcionování soudem na straně druhé nepřináší na ani měřitelný prospěch věřitelům, ani nepřispívá hladkému chodu obchodního života [§ 5 písm. a) insolvenčního zákona], zato transakční náklady spočívající v pracovním zapojení všech zúčastněných právníků (insolvenční správce, jeho právní zástupce, soudce obecného soudu, právní zástupce stěžovatele, soudci Ústavního soudu a jejich asistenti) jsou velmi vysoké.

2. Výše uvedené principy, podle nichž má soud povinnost dbát na plnění úkolů státu při vytváření podmínek rozvoje tržního hospodářství, se pak promítnou do výkladu § 111 odst. 1 insolvenčního zákona. V případě závazků vzniklých před zahájením insolvenčního řízení, které dlužník uhradil poté, kdy nastaly účinky spojené s insolvenčním řízením, je třeba ve smyslu § 111 odst. 1 insolvenčního zákona hodnotit, zda úkon ve svém důsledku představuje toliko „zanedbatelné zmenšení“ dlužníkova majetku, či nikoliv. Pouze v druhém případě je pak možno dospět k závěru o neúčinnosti dlužníkova úkonu.

3. Při posuzování otázky „nezanedbatelnosti zmenšení“ podle § 111 odst. 1 insolvenčního zákona musejí soudy výši plnění poměřovat zejména s objemem celkových přihlášených (a nejlépe zjištěných) pohledávek věřitelů a hodnotou dlužníkova majetku náležícího do majetkové podstaty. Pro posouzení zanedbatelnosti zmenšení majetku dlužníka bude vždy (bez ohledu na výši částky) podstatné, jaký je poměr takového úkonu k objemu zjištěných pohledávek. Insolvenční soudy jsou v rámci rozhodování o porušení § 111 odst. 1 insolvenčního zákona povinny zohlednit případný kumulativní efekt vícero (jinak zanedbatelných) úkonů; před civilními soudy se event. uplatní § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1575/16, ze dne 1. 6. 2020


26.06.2020 00:02

ÚS: Aplikace § 9 odst. 1 zák. o mimosoudních rehabilitacích

Odmítne-li Nejvyšší soud dovolání pro vadu, kterou ve skutečnosti netrpělo, dochází tím k porušení práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

Vede-li zjištění, že došlo k částečnému uspokojení restitučního nároku poskytnutím náhrady dle mezivládních dohod, k omezení rozsahu restitučního nároku, je třeba obdobně omezit rozsah uplatnění blokačního ustanovení § 9 odst. 1 zákona o mimosoudních rehabilitacích tak, že jako neplatné podle tohoto ustanovení budou posouzeny dispozice jen s takovým podílem na věci, na který se vztahuje restituční nárok. Zásah do práva vlastnit majetek dle čl. 11 odst. 1 Listiny je totiž potřebný pouze v rozsahu podílu na věci, který má být podle restitučních předpisů vydán oprávněné osobě.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1307/19, ze dne 20. 5. 2020


26.06.2020 00:01

ÚS: Požadavek řádného odůvodnění rozhodnutí

Soud prvního stupně poruší právo účastníka řízení na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod), neodůvodní-li, proč se odchýlil od předešlého rozhodnutí odvolacího soudu vydaného v téže věci, v němž odvolací soud na základě podrobného odůvodnění dospěl k opačnému právnímu závěru, než který následně hodlá zaujmout soud prvního stupně. Právo na soudní ochranu soud poruší též tehdy, nevypořádal-li se s relevantní argumentací, kterou účastník řízení uplatnil pro podporu závěru neslučitelného s tím, který soud ve svém rozhodnutí nakonec přijal.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3411/19, ze dne 2. 6. 2020


26.06.2020 00:00

ÚS: Lhůta k podání stížnosti proti usnesení v trestním řízení

Počátek běhu lhůty pro podání instanční stížnosti v trestních věcech při rozhodování o osobní svobodě (zejména o vazbě, podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, přeměně alternativních trestů v nepodmíněný trest odnětí svobody a rozhodnutí o výkonu původně podmíněně odloženého trestu odnětí svobody) nebo meritu věci (zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení) je třeba odvíjet až od doručení písemného vyhotovení soudního rozhodnutí. Porušením práva na přístup k soudu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a práva na spravedlivý proces zaručeného v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je požadavek, aby instanční stížnost byla podána již v době, kdy stěžovateli nejsou známy důvody, pro něž byl v předchozím řízení neúspěšný a které zjistí teprve z písemného vyhotovení rozhodnutí.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2511/19, ze dne 2. 6. 2020


19.06.2020 00:05

ÚS: Zásah do vlastn. práva rozhodnutím o odstranění části stavby

Rozhodnutí stavebního úřadu o nařízení odstranění části stavby podle § 129 odst. 1 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), představuje nepřípustný zásah do ústavně zaručeného práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod za situace, kdy je odstranění části stavby zcela nepřiměřeným zásahem do vlastnického práva majitele a současně platí, že ponechání stavby v jejím stávajícím stavu nezasahuje do veřejného práva závažným způsobem, ani nezasahuje do práva jiných subjektů a nezbavuje jiné subjekty právní ochrany. Nepřiměřenost zásahu do vlastnického práva nastává zejména tehdy, kdy změnou hmotněprávní úpravy stavba jako celek spadá do tzv. volného režimu (nepodléhá žádnému veřejnoprávnímu povolení), kdy skutkové okolnosti případu svědčí o zcela marginálním překročení předpisů ze strany vlastníka, kdy v průběhu správního řízení vyjde dostatečně najevo, že práva jiných subjektů nejsou stavbou ve stávající podobě dotčena, příp. kdy různým postupem stavebního úřadu ve vztahu ke stavebníkům v obdobném postavení se stávající územní rozhodnutí stalo obsoletním.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1956/19, ze dne 12. 5. 2020


19.06.2020 00:04

ÚS: Eurokonformní interpretace § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.

Obecné soudy jsou povinny v řízení o výkonu rozhodnutí jiného členského státu ve věci rodičovské zodpovědnosti a únosu dítěte ve smyslu Nařízení Rady (ES) č. 2201/2003 ze dne 27. listopadu 2003, o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení (ES) č. 1347/2000, interpretovat a aplikovat normy vnitrostátního práva „eurokonformním“ způsobem tak, aby bylo dosaženo efektivní ochrany uneseného dítěte.

Zastavením výkonu rozhodnutí soudu jiného členského státu ve věci rodičovské zodpovědnosti s odkazem na § 268 odst. 1 písm. h) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s právem na rodinný život zaručeným v čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a právem na péči o děti a jejich výchovu zaručeným čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 387/20, ze dne 26. 5. 2020


19.06.2020 00:03

ÚS: Škoda na zdraví způsobená úrazem na neošetřeném chodníku

Nesprávným poučením účastníků řízení odvolacím soudem, že v jejich věci není dovolání přípustné, je porušeno jejich právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť jim takovým postupem byl odepřen přístup k dovolacímu soudu.

Domáhá-li se chodec náhrady újmy na zdraví a uvádí, že tato újma mu vznikla kvůli stavu místní komunikace, je třeba, aby soudy na jedné straně zkoumaly, nakolik se chodec choval tak, aby svému úrazu předešel. V rámci toho se mohou zabývat veškerými okolnostmi případu včetně toho, zda chodec z více možných cest zvolil tu nejbezpečnější, zda přizpůsobil tempo chůze okolnostem, ale i zda zvolil vhodnou obuv apod. Na druhé straně je ovšem třeba zhodnotit, nakolik vlastník komunikace dodržel svou povinnost zajistit, aby tato komunikace umožňovala bezpečný pohyb chodců. O přiznání náhrady a o její výši se rozhodne podle toho, nakolik ke vzniku újmy přispěl sám chodec, a naopak nakolik k tomu přispěl vlastník komunikace. Přitom je nutné vycházet z principu úplné náhrady újmy na zdraví, tedy plné náhrady majetkové i nemajetkové újmy, který plyne z čl. 7 odst. 1 Listiny.

Obecné soudy by měly předvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku brát v potaz jako jedno z kritérií pro posouzení konkrétních skutkových okolností případu, rozlišení na předvídatelnost či nepředvídatelnost změn ve schůdnosti chodníku však nesmí být kritériem jediným.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 4100/19, ze dne 14. 5. 2020


19.06.2020 00:02

ÚS: Změna složení senátu v trestním řízení

Samotné nařízení veřejného zasedání o odvolání a jeho odročení čistě za účelem předložení věci nadřízenému soudu k rozhodnutí o návrhu obhajoby na delegaci nepředstavuje úkon směřující k vyřízení věci ve smyslu § 42 odst. 4 zákona o soudech a soudcích (ve znění účinném do 31. 10. 2019), tudíž následné meritorní rozhodování o odvolání ve změněném složení senátu nepředstavuje porušení zákazu odnětí zákonnému soudci. Tento závěr je založen na specifických okolnostech případu, kdy před změnou složení senátu neprobíhalo ani nemělo probíhat dokazování či jiné úkony související s vlastním posouzením případu, tj. projednáním podaného odvolání. Úkony související výhradně s určením příslušnosti soudu mají z povahy věci charakter pouze určité přípravy takového meritorního posuzování věci.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3693/19, ze dne 12. 5. 2020


19.06.2020 00:01

ÚS: Termíny a mechanismus valorizace důchodů

Ustanovení § 67 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož základní výměry a procentní výměry vyplácených důchodů se zvyšují od splátky důchodu splatné v lednu, není v rozporu s čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 ani čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 47/18 ze dne 12. 5. 2020


19.06.2020 00:00

ÚS: Stížnost proti usnesení o vykonání podmíněně uloženého trestu

Lhůtu k podání stížnosti proti usnesení, jímž soud rozhodl dle § 83 odst. 1 trestního zákoníku o tom, že odsouzený vykoná trest odnětí svobody, jenž byl původně uložen jako podmíněný, je nutno zásadně odvíjet od doručení opisu tohoto usnesení odsouzenému nebo jeho obhájci. Případné dřívější vyhlášení takového usnesení v přítomnosti odsouzeného v tomto případě není skutečností, s níž lze spojit počátek běhu třídenní lhůty k podání stížnosti podle § 143 trestního řádu. Obdobně to platí i pro další rozhodnutí soudu formou usnesení, která přímo omezují obviněného (v širším smyslu tohoto pojmu dle § 12 odst. 7 trestního řádu) v osobní svobodě.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 445/20, ze dne 12. 5. 2020


18.06.2020 00:05

NSS: Stavění lhůty pro podání žaloby

Lhůta pro podání žaloby a pro vymezení žalobních bodů se staví dnem podání žádosti o ustanovení zástupce či osvobození od soudních poplatků (§ 35 odst. 10 s. ř. s.). V případě zaslání poštou je tímto dnem den předání žaloby se žádostí o ustanovení zástupce k poštovní přepravě, nikoli až den doručení soudu.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 2. 2020, čj. 9 Azs 366/2019-20)


18.06.2020 00:04

NSS: Přezkum souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy

Při přezkumu souladu veřejnoprávní smlouvy s právními předpisy se správní orgán zabývá ochranou práv smluvní strany nabytých v dobré víře (§ 94 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve spojení s § 165 odst. 7 téhož zákona), a to i v případě veřejnoprávní smlouvy, která se ještě nestala účinnou.

(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2020, čj. 8 As 50/2018-72)


< strana 1 / 132 >
Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů