// Profipravo.cz / Věcná příslušnost

Věcná příslušnost

15.04.2025 00:02

Věcná příslušnost ve sporu o zaplacení ceny za provedení díla

Spor o zaplacení ceny za provedení díla není sporem vyplývajícím z práva duševního vlastnictví podle § 9 odst. 2 písm. g) o. s. ř. ani tehdy, pokud se zhotovitel ve smlouvě o dílo zavázal provést činnost, jejímž výsledkem je předmět práva duševního vlastnictví, nebo pokud pro takový případ strany sjednaly poskytnutí (licenčního) oprávnění objednateli k užití takového předmětu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1268/2024, ze dne 28. 2. 2025

12.02.2025 00:02

K předpokladům změny prohlášení vlastníka podle § 1169 o. z.

I. Ustanovení § 1169 odst. 1 o. z. stanoví „základní způsob“ provedení změny prohlášení vlastníka. Měla-li by se změna prohlášení dotýkat práv a povinností některého vlastníka jednotky ve vztahu k jeho předmětu vlastnictví, musí s takovou změnou písemně souhlasit. Bude-li takto dotčeno několik vlastníků jednotek, budou muset souhlasit všichni dotčení vlastníci. Změnou, která se dotýká práv a povinností vlastníka, je například změna účelu užívání společné části ve výlučném užívání, úplné či částečné sloučení jednotek (dotčeni budou ti vlastníci jednotek, jejichž jednotky budou slučovány), změna v poměru výše příspěvků, změna podílu na společných částech týkající se pouze některých vlastníků jednotek atd. K účinnosti změny prohlášení se vyžaduje souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek, přičemž prohlášení může podmínky schválení zpřísnit (např. požadovat kvalifikovanou většinu).

II. Ustanovení § 1169 odst. 2 o. z. pak stanoví „zjednodušený způsob“ - při jakých změnách prohlášení vlastníka se postupuje zjednodušeným způsobem a nevyžaduje se souhlas dotčených vlastníků. Ke změně prohlášení vlastníka zde postačí pouze souhlas většiny hlasů všech vlastníků jednotek. Nepředpokládá se zde tudíž „dvojstupňové schvalování“. Vyjádřeno jinak, v případech vymezených v § 1169 odst. 2 o. z. zákon ke změně prohlášení (i k její účinnosti) vyžaduje toliko její schválení většinou hlasů všech vlastníků jednotek; žádné jiné jednání v této souvislosti není potřeba.

Jde o případy, kdy se mění společné části, ale nemění se žádnému z vlastníků podíl na společných částech - typicky půjde o přístavby výtahů, změny účelu užívání společných částí (nikoli těch ve výlučném užívání) - například prádelna se změní na kočárkárnu, či rozšíření budovy, kdy se bude zachovávat podíl vlastníků jednotek na společných částech. Za takový případ lze považovat i situaci, kdy (jako v projednávané věci) změna prohlášení vlastníka spočívá v tom, že do společných prostor domu byly (výslovně) zahrnuty „rozvody tepla“ v rámci centrálního vytápění domu (a v souvislosti s tím bylo vypuštěno v části popisu jednotek spojení „ústřední topení“).

III. Udělení souhlasu se změnou prohlášení vlastníka vyžadovaného ustanovením § 1169 odst. 2 o. z. (případně § 1169 odst. 1 větou třetí o. z.) náleží do působnosti samotných vlastníků jednotek; nikoliv tedy do působnosti společenství vlastníků jednotek, resp. jakéhokoliv jeho orgánu. Vlastníci jednotek tuto působnost mohou vykonat jak jednostrannými právními jednáními, tak dohodou, případně kombinací obojího. Nevyžaduje se pro takový souhlas ovšem souhlas každého z nich; postačí souhlas předepsané většiny.

Současně platí, že ustanovení § 1221 odst. 2 o. z. umožňuje, aby vlastníci jednotek svou působnost (ve věcech bytového spoluvlastnictví) svěřenou jim zákonem vykonali svým rozhodnutím přijatým na shromáždění společenství vlastníků jednotek. Jinými slovy, v takových případech vlastníci jednotek nemusí uvedenou působnost vykonávat jednotlivě udělením (ne)souhlasu, vzájemnou dohodou či kombinací uvedeného, ale mohou svou vůli projevit v jeden okamžik – hlasováním o příslušné otázce na shromáždění.

IV. Ačkoliv jde o výkon působnosti vlastníků jednotek, podléhá též takové rozhodnutí, jak se podává z ustanovení § 1169 odst. 3 o. z., přezkumu v režimu přiměřeného použití § 1209 o. z. Takového přezkumu se však může domáhat, jak se podává z § 1209 odst. 1 o. z., toliko přehlasovaný vlastník jednotky (osobní omezení). Smyslem úpravy omezujících hledisek pro podání návrhu na takové přezkoumání je minimalizace zásahů veřejné moci do soukromoprávních vztahů; zákon proto připouští rozhodování podle § 1209 odst. 1 o. z. jen ve zcela odůvodněných a výjimečných případech.

Z přiměřeného užití § 1209 o. z. na daný případ lze současně dovodit, že - právě proto, že jde o výkon působnosti (rozhodování) vlastníků jednotek v rámci „schůze vlastníků“ technicky organizované jako shromáždění společenství (a nikoliv o vlastní rozhodování tohoto shromáždění) - vlastník může vyjádřit svůj souhlas či nesouhlas s navrhovaným rozhodnutím spoluvlastníků též mimo rámec zasedání shromáždění společenství vlastníků jednotek (i před jeho konáním), a to až do okamžiku, kdy je na zasedání shromáždění (se zohledněním dosud mimo jeho rámec obdržených stanovisek spoluvlastníků) návrh takového rozhodnutí přijat či nepřijat.

Uvedeným způsobem je pro daný případ proto také nutno vyložit pojem „přehlasovaný vlastník jednotky“ uvedený v 1209 o. z. Neuplatní se zde vymezení tohoto pojmu pro případy záležitostí týkajících se správy domu a pozemku (působnosti společenství vlastníků jednotek) tak, jak je definován např. v usnesení Nejvyššího soudu ze dne sp. zn. 26 Cdo 3607/2018 a sp. zn. 26 Cdo 189/2022. Pro poměry dané věci je takové vymezení, jak výše uvedeno, širší. Jen „přehlasovaný vlastník“ či vlastník, jemuž v hlasování bránil důležitý důvod, je přitom aktivně legitimován k podání návrhu dle § 1209 o. z.

V. Jelikož jde o rozhodnutí vlastníků, nikoliv o rozhodování shromáždění coby orgánu společenství vlastníků, není k projednání a rozhodnutí věci dána věcná příslušnost krajských soudů; k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni je založena dle § 9 odst. 1 o. s. ř. věcná příslušnost okresních soudů.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 1714/2024, ze dne 28. 1. 2025

24.07.2020 00:02

NSS: Posuzování věcné příslušnosti soudů

Při posuzování věcné příslušnosti soudů (§ 7 o. s. ř. a § 4 s. ř. s.) je nutno v maximální možné míře respektovat vůli žalobce v tom, jaký právní prostředek k ochraně svého práva zvolil; takto projevenou vůli nelze nahrazovat úvahou soudce, podle níž by jiný prostředek mohl být pro žalobce účelnější.

(Podle usnesení zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, ze dne 27. 2. 2020, čj. Konf 27/2019-9)

13.05.2020 00:01

Seznámení člena spolku s návrhem na vyloučení; výzva ke zjednání nápravy

I. Ustanovení § 239 odst. 1 o. z. ukládá spolku povinnost vyzvat před rozhodnutím o vyloučení člena, který závažně porušil povinnost vyplývající z členství, ke zjednání nápravy. Výzva ke zjednání nápravy, která může být učiněna ústně i písemně, je zásadním předpokladem vyloučení; výjimku představují jedině případy, kdy porušení členských povinností nelze odčinit nebo způsobilo-li spolku zvlášť závažnou újmu.

K vyloučení člena může dojít pouze pro to konkrétní porušení členských povinností, které bylo ve výzvě popsáno. Ke zjednání nápravy musí být členu ve výzvě stanovena přiměřená lhůta. Jestliže v řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení není prokázáno, že spolek vyloučeného člena řádně vyzval ke zjednání nápravy, soud již zpravidla dále nezkoumá, zda k porušení členských povinností vůbec došlo, a prohlásí rozhodnutí o vyloučení za neplatné.

II. Úprava seznámení se s návrhem na vyloučení má členovi umožnit řádnou a včasnou obranu proti vyloučení. Má-li mít člen spolku, proti kterému písemný návrh na vyloučení směřuje, možnost žádat o jeho vysvětlení a uvést i doložit vše, co mu je ku prospěchu, ve smyslu § 240 odst. 2 věty druhé o. z., zásadně bude třeba, aby byl s návrhem na vyloučení seznámen před zasedáním orgánu, na němž se má rozhodovat o jeho vyloučení. Seznámení se s návrhem může proběhnout jak předáním návrhu, tak sdělením jeho obsahu.

Informaci, že na členské schůzi bude projednáváno „porušení členských povinností“, nelze považovat za seznámení se s návrhem na vyloučení ve smyslu § 240 odst. 2 o. z. (a stejně tak takto obecné vymezení pořadu jednání není - měla-li členská schůze rozhodovat o vyloučení člena – z pohledu § 249 odst. 1 o. z. dostatečně konkrétní).

III. S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s., v němž jsou k projednání a rozhodnutí v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.

IV. V další fázi řízení se bude soud prvního stupně zabývat i tím, zda je odmítnutí povolenky k lovu natolik závažným porušením členských povinností, že odůvodňuje užití institutu vyloučení člena ze spolku coby nejtvrdší možné sankce a krajního prostředku (ultima ratio).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4173/2018, ze dne 27. 2. 2020

02.12.2019 00:00

Věcná příslušnost ve sporu o škodu z neoprávněného soupisu do majetkové podstaty

Věcně příslušným k projednání a rozhodnutí sporu o náhradu škody, kterou měl způsobit žalobci insolvenční správce dlužníka tím, že neoprávněně sepsal věc do majetkové podstaty dlužníka (respektive věc včas nevyňal z majetkové podstaty dlužníka), je okresní soud.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 843/2018, ze dne 28. 8. 2019

18.09.2019 00:01

Právo vlastníka jednotky nahlížet do dokladů podle § 1179 o. z.

I. Právo vlastníka jednotky nahlížet do dokladů je v ustanovení § 1179 o. z. vyjádřeno ve dvou polohách; vlastník jednotky má právo ověřit si nejen to, jak jsou dům a pozemek spravovány, nýbrž i to, jak osoba odpovědná za správu při správě domu a pozemku hospodaří. Jde však přece jen o obecně upravené právo, jehož způsob výkonu mohou především určit stanovy SVJ a v případě domu, v němž SVJ nevzniklo, pravidla pro správu domu obsažená v prohlášení o rozdělení domu na jednotky nebo ve smlouvě o výstavbě.

Toto subjektivní právo lze uplatnit jen při poctivém dodržování dobrých mravů se zřetelem k zažitým (obecně přijímaným) zvyklostem, zjevnému zneužití práva nelze ochranu poskytnout; to přirozeně platí i pro osobu odpovědnou za správu domu a pozemku.

V § 1179 větě druhé o. z. jde pak o velmi široce koncipované právo nahlížet do smluv ve věcech správy, dále do účetních knih a dokladů, přičemž je nezbytné, aby toto právo bylo konkretizováno v prohlášení nebo ve stanovách SVJ tak, aby bylo jednoznačné, co se rozumí nahlížením do těchto dokumentů SVJ.

II. Ve sporu podle § 1179 o. z. nejde o věc jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek a sporů z toho vzniklých; předmětem těchto sporů totiž není samotné jednání shromáždění společenství vlastníků jednotek, ale jen vymáhání subjektivního práva svědčícího vlastníku jednotky proti žalovanému, který řádně a včas nesplnil tomu odpovídající povinnost vyplývající pro něj z citovaného ustanovení. Se zřetelem k řečenému je k projednání dané věci v prvním stupni věcně příslušný okresní soud.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 13/2019, ze dne 5. 6. 2019

31.07.2019 00:01

Souběh incidenční žaloby o určení vlastnictví a incidenční vylučovací žaloby

I. Spor o určení, zda tu je či není právní vztah nebo právo týkající se majetku nebo závazků dlužníka, zahájený v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka, je incidenčním sporem ve smyslu § 159 odst. 1 insolvenčního zákona. K projednání takového sporu jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.

II. Při souběhu incidenční žaloby o určení vlastnictví a incidenční vylučovací žaloby, jejímž základem je mezi týmiž účastníky spor o vlastnické právo k témuž majetku, je namístě zvažovat, zda řízení o vylučovací žalobě nemá být přerušeno dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. proto, že probíhá řízení (řízení o určení vlastnictví), v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu.

III. Ignorovat existenci určovacího sporu zahájeného v průběhu insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka žalobcem u Městského soudu v Brně jen proto, že žalobce takovým postupem nesprávně posoudil pravidla věcné příslušnosti nastavená k projednání takových sporů ustanovením § 7a insolvenčního zákona, by v posuzované věci (incidenčním vylučovacím sporu) odvolací soud mohl, jen kdyby řízení u Městského soudu v Brně již pravomocně skončilo, nebo kdyby v onom řízení již bylo vydáno (jakkoli nesprávné) rozhodnutí, jímž by nadřízený vrchní soud určil, že k projednání a rozhodnutí takových věcí jsou v prvním stupni věcně příslušné okresní soudy. V takovém případě by totiž konečný výsledek takového sporu nebo jakýkoli budoucí možný výsledek takového sporu byl pro rozhodnutí o vylučovací žalobě právně bezcenný s přihlédnutím k dikci § 231 odst. 1 insolvenčního zákona. Tak tomu zde však nebylo.

Mohl-li odvolací soud očekávat v souladu s dikcí § 7a písm. b) insolvenčního zákona a § 159 odst. 1 písm. g) insolvenčního zákona, že žaloba podaná nesprávně u Městského soudu v Brně bude (může být) v prvním stupni projednána a rozhodnuta insolvenčním soudem (jemuž náleží k vyřízení), pak bylo jeho úkolem nepřijímat (nevydávat) rozhodnutí o vylučovací žalobě (v níž vlastnictví řešil jako otázku předběžnou), dokud se povaha sporu probíhajícího u Městského soudu v Brně nevyjasní. Jestliže tak odvolací soud neučinil a rovnou ve věci rozhodl, pak zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 ICdo 169/2017, ze dne 30. 4. 2019

17.05.2019 00:04

ÚS: Nesprávné a nepřezkoumatelné rozhodnutí o věcné příslušnosti

Rozhodnutí o věcné příslušnosti učiněné podle § 104a občanského soudního řádu je konečné a zavazuje účastníky řízení i soudy. Ústavní soud pak nevstupuje do rozhodování podle tohoto ustanovení z pozice další instance obecných soudů, přísluší mu však kontrolovat, zda byly respektovány požadavky vyplývající z práv zaručených hlavou pátou Listiny, a to včetně dodržení zákonných pravidel pro určení příslušnosti soudu a soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny). Rozhodnutí podle § 104a občanského soudního řádu učiněné v rozporu se zákonným ustanovením je vždy porušením ústavně zaručeného práva na zákonného soudce.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1490/18, ze dne 2. 4. 2019

14.05.2019 00:01

Soudní přezkum rozhodnutí orgánu strany (hnutí)

I. Ustanovení § 16a odst. 1 zákona o politických stranách upravující předpoklady a podmínky pro soudní přezkum rozhodnutí orgánu strany (hnutí) vylučuje, aby platnost tohoto rozhodnutí byla přezkoumávána jiným než v tomto ustanovení upraveným postupem. Platnost rozhodnutí orgánu strany (hnutí) tudíž nelze napadat návrhem na určení neplatnosti podle § 80 o. s. ř. a ani nemůže být přezkoumávána jakožto předběžná otázka v jiném soudním řízení, neurčuje-li zvláštní právní předpis jinak.

II. Splnění zákonného požadavku na vyčerpání prostředků nápravy u rozhodčího orgánu strany (hnutí) podle § 16a odst. 2 zákona o politických stranách je hmotněprávní podmínkou uplatnění práva na soudní ochranu přiznaného členovi strany (hnutí) v § 16a odst. 1 zákona o politických stranách. Členovi strany (hnutí) tak vzniká právo podat návrh podle § 16a odst. 1 zákona o politických stranách pouze tehdy, požádal-li předtím rozhodčí orgán strany (hnutí) o zjednání nápravy, avšak tento orgán jeho žádosti nevyhověl, anebo o ní nerozhodl v zákonem stanovené lhůtě. Podá-li proto člen strany (hnutí) návrh na zahájení řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu strany (hnutí), aniž by byla splněna podmínka uvedená v § 16a odst. 2 zákona o politických stranách, soud takový návrh pro nedostatek aktivní věcné legitimace zamítne, aniž by se jím věcně zabýval.

Skutečnost, že v posuzované věci předmětem zjednání nápravy mělo být též rozhodnutí valné hromady hnutí o zvolení nových členů rozhodčího výboru, není podstatná. Rozhodčí orgán hnutí není soudním ani správním orgánem, na který by bylo možné vztáhnout pravidla o vyloučení osob z projednávání a rozhodování věci stanovená právními předpisy. Členům rozhodčího výboru hnutí proto příslušela působnost uvedená v § 16a odst. 2 zákona o politických stranách, jde-li o nápravu navrhovatelem napadených rozhodnutí valné hromady hnutí, a to včetně toho rozhodnutí, kterým byli zvoleni do svých funkcí.

III. V řízení podle § 16a zákona o politických stranách soud posuzuje (přes nepřesné vyjádření zákona) platnost napadeného rozhodnutí orgánu politické strany (hnutí); je-li rozhodnutí v rozporu se zákonem nebo stanovami, vysloví (zpravidla) jeho neplatnost. I v tomto řízení, bylo-li zahájeno po 31. 12. 2013, jsou proto k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.

Na tomto závěru nic nemění ani skutečnost, že v § 16a odst. 1 zákona o politických stranách je jako věcně příslušný soud k projednání a rozhodnutí věci uveden okresní soud a v § 16a odst. 3 větě první téhož zákona je stanoveno, že soud v řízení postupuje podle občanského soudního řádu. Tato zákonná ustanovení totiž byla přijata v poměrech procesní úpravy účinné do 31. 12. 2013, podle které byly k projednání a rozhodnutí statusových věcí všech právnických osob (s některými výjimkami) věcně příslušné okresní soudy. Zákon o zvláštních řízeních soudních věcnou příslušnost soudů k projednání a rozhodnutí statusových věcí všech právnických osob sjednotil tak, že nadále budou tyto věci v prvním stupni projednávat a rozhodovat krajské soudy. Tím došlo zároveň k nepřímé novelizaci shora citovaných ustanovení zákona o politických stranách (lex posterior derogat priori).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1495/2017, ze dne 27. 2. 2019

06.05.2019 00:01

Věcná příslušnost v řízení o zrušení rozhodčího nálezu

Změny procesního práva působí výlučně ode dne nabytí účinnosti novely a právní účinky procesních úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti nové právní úpravy, zůstávají zachovány.

Jestliže tedy žalobkyně podala dne 26. dubna 2017 žalobu na zrušení rozhodčího nálezu, učinila tak úkon, s nímž procesní předpisy účinné v době podání žaloby spojovaly účinek v podobě zahájení řízení u věcně příslušného soudu (dle § 41 zákona o rozhodčím řízení ve znění do 29. září 2017). Procesní účinky tohoto úkonu pak zůstaly zachovány i po nabytí účinnosti zákona č. 296/2017 Sb. (ke dni 30. září 2017), kterým byl mimo jiné změněn § 41 zákona o rozhodčím řízení upravující věcnou příslušnost soudů k řízení o zrušení rozhodčího nálezu. Uvedená novela procesního předpisu tak nemohla způsobit změnu soudu věcně příslušného k projednání žaloby, jestliže konkrétní řízení již bylo zahájeno žalobou u věcně příslušného soudu podle znění § 41 zákona o rozhodčím řízení účinného v době podání žaloby.

Opačný závěr by představoval prolomení obecného pravidla nepravé zpětné účinnosti procesních předpisů; jednalo by se totiž o pravou retroaktivitu procesního předpisu, která je v rozporu s principy demokratického právního státu, zejména s požadavkem na právní jistotu účastníků řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4101/2018, ze dne 11. 2. 2019

23.01.2019 00:00

Věcná příslušnost ve sporu o určení vlastnictví stavby sepsané do majetkové podstaty

I. Spor o určení, že vlastníkem stavby sepsané do majetkové podstaty insolvenčního dlužníka je žalobce, je sporem o určení, zda tu je právo týkající se majetku dlužníka, tedy incidenčním sporem, k jehož projednání a rozhodnutí je v prvním stupni věcně příslušný krajský soud.

II. Soud, který není věcně příslušný k projednání a rozhodnutí sporu v prvním stupni, není ani oprávněn přerušit řízení o takovém sporu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1714/2017, ze dne 13. 11. 2018

18.12.2018 00:02

Lhůta k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku

I. Subjektivní prekluzivní lhůta k podání návrhu na vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku podle § 259 o. z. může začít běžet až od okamžiku, kdy se navrhovatel dozvěděl nebo mohl dozvědět o tom rozhodnutí, které lze napadnout u soudu (tj. o rozhodnutí, které již nelze napadat u orgánu spolku).

Jinak řečeno, pro běh subjektivní prekluzivní lhůty podle § 259 o. z. není významné, kdy se navrhovatel dozvěděl či mohl dozvědět o rozhodnutí orgánu spolku, které lze napadnout (jehož neplatnosti se lze dovolat) u orgánu spolku, ale kdy se dozvěděl či mohl dozvědět o rozhodnutí orgánu, které již u (některého) orgánu spolku napadnout nelze. Lze-li např. rozhodnutí výboru spolku podle stanov napadnout u členské schůze spolku, začne tříměsíční subjektivní lhůta podle § 259 o. z. k podání návrhu podle § 258 o. z. běžet od okamžiku, kdy se člen spolku dozví či může dozvědět o rozhodnutí členské schůze o „odvolání“ proti rozhodnutí výboru spolku.

II. S účinností od 1. 1. 2014 je řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí orgánu spolku podle § 258 a násl. o. z. nesporným řízením, a to řízením ve statusových věcech právnických osob ve smyslu § 85 písm. a) z. ř. s., k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 5859/2016, ze dne 19. 9. 2018

13.11.2018 00:00

Věcná příslušnost ve sporu o náhradu škody způsobené jednatelem

Spor mezi (bývalým) jednatelem společnosti s ručením omezeným a touto společností o náhradu škody způsobené porušením povinnosti jednatele jednat s péčí řádného hospodáře je sporem mezi obchodní korporací a členem jejího statutárního orgánu, týkajícím se výkonu funkce statutárního orgánu, k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř.]. Řečené platí bez ohledu na to, zda žalobu podává sama společnost s ručením omezeným či její insolvenční správkyně.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 4163/2017, ze dne 4. 9. 2018

24.10.2018 00:00

Věcná příslušnost v řízení o náhradu škody podle § 220p obch. zák.

K řízení ve věci náhrady škody podle § 220p odst. 3 ve spojení s § 220l obch. zák., ve znění účinném do 30. 6. 2008, vzniklé při přeměně akciové společnosti jejím zrušením s převodem jmění na akcionáře, je v posuzované věci věcně příslušný krajský soud.

Úmyslem zákonodárce bylo podřadit pod ustanovení § 9 odst. 3 písm. w) o. s. ř. (včleněné do občanského soudního řádu s účinností od 1. 7. 2008) též řízení o náhradu škody, způsobené akcionářům členy představenstva a znalci porušením jejich povinností při přeměně akciové společnosti.

O takové řízení jde přitom i v projednávané věci, byť se uplatněný nárok posuzuje nikoliv podle zákona o přeměnách, ale (s ohledem na to, že valná hromada společnosti rozhodla o zrušení akciové společnosti s převodem jmění na akcionáře dne 28. 5. 2004) podle obchodního zákoníku ve znění účinném do 30. 6. 2008.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3814/2016, ze dne 19. 7. 2018

25.07.2018 00:00

Věcná příslušnost ve sporu mezi členem představenstva a akciovou společností

Spor mezi členem představenstva akciové společnosti a touto akciovou společností ze smlouvy upravující vzájemný vztah při plnění činností spadajících do působnosti představenstva je sporem mezi obchodní společností a členem jejího statutárního orgánu, týkajícím se výkonu funkce statutárního orgánu, k jehož projednání a rozhodnutí jsou v prvním stupni věcně příslušné krajské soudy [§ 9 odst. 2 písm. f) o. s. ř.]. Řečené platí bez ohledu na to, zda žalobu podává sama akciová společnost či její insolvenční správce.

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, jehož závěry – byť přijaté v poměrech právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 – se v citovaném rozsahu uplatní i při výkladu občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1884/2017, ze dne 26. 4. 2018

29.03.2018 00:02

ÚS: K požadavku odůvodnění usnesení o věcné příslušnosti

Možnost neodůvodňovat usnesení podle § 104a občanského soudního řádu je nutno jako výjimku vykládat restriktivně; vrchní soud tedy nemůže neodůvodnit rozhodnutí, ze kterého není vůbec zřejmé (např. již ze samotného výroku), proč určil věcnou příslušnost okresního soudu, když jsou skutková tvrzení navrhovatele podřaditelná pod hypotézu procesní normy, stanovující v rozhodném znění věcnou příslušnost krajského soudu.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 427/18, ze dne 13. 3. 2018

05.09.2017 00:02

Věcná příslušnost ve sporech ze smluv o převodu podílu v obchodní korporaci

Bez ohledu na to, že občanský soudní řád s účinností od 1. ledna 2014 již výslovně mezi spory uvedenými v § 9 odst. 2 nevypočítává spory mezi společníky (členy) navzájem, jde-li o vztahy ze smluv, jimiž se převádí podíl v obchodní korporaci, patří tyto spory i po novele provedené zákonem č. 293/2013 Sb. do věcné příslušnosti krajských soudů.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4825/2015, ze dne 15.6. 2017

24.08.2017 00:01

Vázanost nesprávným rozhodnutím nadřízeného soudu o věcné příslušnosti

Účastníci řízení a soudy jsou vázání usnesením „nadřízeného soudu o věcné příslušnosti“ (§ 104a odst. 7 o. s. ř.). Tato „vázanost“ se ovšem promítá výlučně v posouzení procesní otázky řešené výrokem (§ 159a odst. 1 a 4 o. s. ř., v rozhodném znění), tedy v posouzení, který soud (zde okresní soud) je „věcně příslušný“ k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni.

Je naopak vyloučeno, aby nadřízený soud rozhodující o věcné příslušnosti v režimu § 104a o. s. ř. formuloval jakýkoli závazný právní názor k otázce, jak má být meritorně posouzen žalobou uplatněný nárok, nebo aby (dokonce) soud, jemuž byla věc postoupena jako soudu věcně příslušnému nebo účastníci řízení vydávali závěry, jež nadřízený soud přijal pro účely odpovědi na otázku, který soud je v prvním stupni věcně příslušný k projednání a rozhodnutí věci, za závazný právní názor při následném rozhodování takto určeného věcně příslušného soudu o žalobou uplatněném nároku.

V témže duchu lze uzavřít pro poměry práva insolvenčního, že odpůrčí nárok podle insolvenčního zákona neztrácí tuto svou povahu jen proto, že k jeho projednání a rozhodnutí byl rozhodnutím nadřízeného soudu závazně určen jiný (než zákonem předepsaný) soud prvního stupně. I takový nárok nepochybně má (musí) být v meritorním rozhodnutí poměřován úpravou obsaženou v ustanoveních § 235 a násl. insolvenčního zákona. Rozhodnutí nadřízeného soudu (jenž projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni určí závazně, leč nesprávně, okresní soud) se promítá v procesní rovině věci potud, že okresní soud (jenž nemá žádný vliv na chod insolvenčního řízení a na zveřejňování soudních rozhodnutí a jiných písemností v insolvenční rejstříku) z povahy věci nemůže postupovat způsobem předepsaným pro incidenční spory vedené u insolvenčního soudu především ustanoveními § 160 až § 162 insolvenčního zákona (jako primární procesní předpis v takovém případě užívá občanský soudní řád). V žádném případě tím však není předepsáno, jak má být uplatněný nárok posuzován v hmotněprávní rovině (není vyloučeno, že „okresní“ soud žalobě vyhoví s poukazem na to, že byla naplněna některá ze skutkových podstat neúčinnosti plynoucí z insolvenčního zákona).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4123/2014, ze dne 31. 10. 2016

10.08.2017 00:02

Vztah rozhodnutí o věcné příslušnosti a rozhodnutí o mezinárodní příslušnosti

Ustanovení § 104a o. s. ř. na rozdíl od § 11 odst. 3 o. s. ř. nepodmiňuje rozhodnutí o věcné příslušnosti předchozím zjištěním mezinárodní příslušnosti českých soudů. Rozhodnutí o věcné příslušnosti podle § 104a o. s. ř. neváže soudy v dalším řízení stran posouzení otázky, že je dána mezinárodní příslušnost českých soudů pro rozhodnutí sporu.

Nelze tedy přisvědčit názoru, podle kterého rozhodnutí o věcné příslušnosti podle § 104a o. s. ř. „automaticky“ znamená, že soudy České republiky mají ve věci i mezinárodní příslušnost.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5260/2015, ze dne 29. 5. 2017

02.05.2017 00:00

Věcná příslušnost ve sporech podle zákona o konkursu a vyrovnání

V konkursních poměrech podle zákona o konkursu a vyrovnání zakládalo ustanovení § 9 odst. 3 písm. i/ o. s. ř. (ve znění účinném do 31. prosince 2007) věcnou příslušnost krajského soudu k projednání a rozhodnutí věci v prvním stupni jen tehdy, šlo-li o spor mezi úpadcem - podnikatelem a správcem „jeho“ konkursní podstaty (správcem konkursní podstaty tohoto úpadce - podnikatele).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 854/2015, ze dne 22. 2. 2017