// Profipravo.cz / Dokazování

Dokazování

11.08.2026 00:01

Důkazní břemeno k povaze cestovních náhrad

I. Zjišťování průměrného výdělku zemřelého zaměstnance je předběžnou otázkou ve sporu o náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Tvrdí-li pozůstalý, že hrubá mzda zúčtovaná zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti, neboť část mzdy jako zastřenou odměnu za práci obsahovaly i cestovní náhrady, nese k této tvrzené skutečnosti důkazní břemeno.

II. K dokladům potřebným k vyúčtování cestovních náhrad má podle právní úpravy (§ 183 odst. 3 a 5 zák. práce) přístup nejprve zaměstnanec a poté zaměstnavatel. Zaměstnanec tak ihned po vyúčtování cestovních náhrad zaměstnavatelem musí vědět, že vyúčtování neodpovídá dokladům, které zaměstnavateli předložil, nebo že takové doklady vůbec nebyly předloženy; podle toho může v následném soudním řízení uvádět svá skutková tvrzení a navrhovat důkazní prostředky (i jiné, než má v dispozici zaměstnavatel). Protože zaměstnanec takovou možnost měl, nelze uvažovat o tom, že by zaměstnavatel tím, že soudu nepředložil doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad, znemožnil zaměstnanci vedení důkazu k tvrzení, že částka vyplacená na cestovní náhrady byla ve skutečnosti odměnou za vykonanou práci (mzdou), a že by mělo dojít k výjimečnému obrácení důkazního břemene k této tvrzené skutečnosti.

III. Podmínky pro aplikaci pravidla o vysvětlovací povinnosti strany nezatížené důkazním břemenem nejsou v takové situaci dány, neboť k informacím o dokladech, na jejichž základě (případně přes jejich absenci) byly zaměstnavatelem vyúčtovány cestovní náhrady, měli z povahy věci přístup zaměstnanec i zaměstnavatel. Vysvětlovací povinnost pojišťovny, která vstoupila do postavení zaniklého zaměstnavatele, nelze odvozovat od postupu tohoto zaměstnavatele ani ji pojišťovně uložit na základě jejího vlastního postupu v řízení, je-li zřejmé, že předmětnými informacemi nedisponuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 908/2025, ze dne 30. 6. 2026

03.08.2026 00:02

Prodloužení zkušební doby o překážky v práci

I. Zákoník práce spojuje prodloužení zkušební doby s každou celodenní překážkou v práci na straně zaměstnance nebo zaměstnavatele bez ohledu na to, zda překážka v práci byla způsobena objektivní skutečností, popřípadě náhodou, která se přihodila zaměstnanci nebo zaměstnavateli, nebo jednáním samotného zaměstnance nebo zaměstnavatele, popřípadě též jejich zaviněním.

Zkušební doba sjednaná v pracovní smlouvě se proto prodlužuje také o dobu celodenních překážek v práci na straně zaměstnavatele spočívajících v tom, že zaměstnavatel zaměstnanci nepřiděluje práci v důsledku svého (nesprávného) přesvědčení, že pracovní poměr již skončil.

II. Prokáže-li zaměstnavatel v řízení o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době své tvrzení, že na žádost zaměstnance určil zaměstnanci dovolenou na den, který by jinak byl jeho pracovním dnem v průběhu zkušební doby, unesl tím své důkazní břemeno o skutečnosti zakládající prodloužení zkušební doby. Tvrdí-li pak zaměstnanec, že přestože mu dovolená byla na uvedený den určena, nakonec ji nečerpal a v daný den vykonával práci podle pracovní smlouvy, je důkazním břemenem ohledně tohoto tvrzení, z něhož vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky v podobě neprodloužení zkušební doby, naopak zatížen zaměstnanec.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 18/2026, ze dne 24. 6. 2026

31.07.2026 00:03

ÚS: Převzetí skutkových zjištění z jiných soudních řízení

Paušální vtažení skutkových zjištění z jiných soudních řízení, jichž se stěžovatel neúčastnil, s odkazem na to, že jsou tyto skutečnosti "soudu známy z jeho činnosti" ve smyslu § 121 občanského soudního řádu, aniž by byla stěžovateli jako procesní straně dána možnost se s okruhem těchto skutečností seznámit a vyjádřit se k nim, představuje svévoli a nepřípustný zásah do jeho práva na slyšení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 949/26, ze dne 2. 7. 2026

08.07.2026 00:01

Dokazování odvolacího soudu při rozhodování o splnění oddlužení a osvobození

Usnesení o splnění oddlužení a usnesení o osvobození dlužníka od placení pohledávek jsou usneseními ve věci samé, která se podle zákona vydávají bez nařízení jednání. Úprava obsažená v § 94 odst. 1 a 2 písm. c) insolvenčního zákona proto odvolacímu soudu zásadně nebrání, aby odvolání proti takovému usnesení insolvenčního soudu projednal a rozhodl o něm bez nařízení odvolacího jednání.

Jestliže však odvolací soud činí nová zjištění (postupem podle § 213 odst. 3 a 4 o. s. ř.) nebo přehodnocuje výpovědi svědků či účastníků (ve smyslu § 213 odst. 2 o. s. ř.), musí tak učinit v rámci dokazování při nařízeném odvolacím jednání, i když jde o odvolací přezkum usnesení insolvenčního soudu, které se vydává bez nařízení jednání.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 74/2025, ze dne 28. 5. 2026

03.07.2026 00:05

ÚS: Opomenuté důkazy ve sporu o vydržení vlastnického práva

I. Jedním z nezbytných předpokladů jakéhokoliv – řádného i mimořádného – vydržení je držba věci. Držba zahrnuje faktické ovládání věci (corpus possessionis) a současně držební vůli, tedy úmysl věc držet pro sebe, nikoliv pro jiného (animus possidendi). Pokud soudy dovodí držbu věci z důkazů, jež mohou ze své podstaty prokázat nanejvýš držební vůli, avšak nikoli již faktické ovládání věci, zatíží svá rozhodnutí vadou extrémního nesouladu mezi provedenými důkazy a skutkovými a právními závěry soudu v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. Soudy v obecné rovině nemají povinnost provést všechny navržené důkazy. O vznesených důkazních návrzích však musejí rozhodnout. Pokud těmto důkazním návrhům nevyhoví, musejí ústavně konformním způsobem vyložit, z jakých důvodů důkazy odmítly provést. Pokud soudy odmítnou provést důkazy navržené účastníkem řízení, jež mohou být klíčové pro prokázání jeho tvrzení, nebo se s jeho důkazními návrhy nevypořádají ústavně konformním způsobem, zatíží svá rozhodnutí vadou opomenutých důkazů v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1007/25, ze dne 11. 6. 2026

21.04.2026 00:02

Důkazní břemeno k tvrzením o vadě obalu zásilky podle CMR

Důkazní břemeno k tvrzením o vadě obalu zásilky významné pro posouzení odpovědnosti odesílatele za škodu způsobenou osobám, na provozních prostředcích nebo na jiných zásilkách vadami obalu zásilky podle čl. 10 Úmluvy CMR leží na dopravci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1455/2025, ze dne 25. 3. 2026

12.02.2026 00:01

Vázanost civilního soudu trestním rozhodnutím o spáchání trestného činu

I. Soud v občanskoprávním řízení je vázán trestním rozhodnutím v rozsahu, kdo trestný čin spáchal, v jaké formě zavinění, jakým jednáním, že vznikla škoda a že je dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody i tehdy, je-li způsobení škody znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Vázanost rozhodnutím o spáchání trestného činu se netýká rozsahu a výše škody, neboť rozhodnutí v trestním řízení posuzuje škodu pouze z hlediska pojmových znaků daného činu, nikoliv z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu podléhající odlišným pravidlům.

Soud rozhodující v občanskoprávním řízení o nároku na náhradu škody není při svém rozhodnutí vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. trestním rozsudkem v otázce existence a míry spoluzavinění poškozeného na vzniku škody a není vázán ani výší škody, je-li v trestním rozsudku uvedena.

Byl-li tedy žalovaný trestním rozsudkem uznán vinným z trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, bylo tím i pro soud rozhodující v občanskoprávním řízení závazně vyřešeno mimo jiné i to, že je dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a následkem skutkově popsaným v trestním rozhodnutí. Důsledky z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu si soud rozhodující v občanskoprávním řízení musí posoudit sám.

II. Subjektivní hranice vázanosti trestním rozsudkem dopadá jen na osoby, které v trestním řízení měly prostor skutkově a právně argumentovat a činit návrhy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2675/2024, ze dne 11. 12. 2025

30.01.2026 00:02

ÚS: Nedobrovolná hospitalizace a požadavky na rozsah dokazování

Při posuzování oprávněnosti nedobrovolné hospitalizace musí soudy své závěry učinit nejen na důkazech svou povahou odborných (výpovědi lékařů a znalců, znalecké posudky, lékařské zprávy), ale je nutné přihlédnout i k dalším dostupným důkazům. Především musí soudy zvážit relevantní tvrzení a důkazy předkládané osobou umístěnou do nedobrovolné hospitalizace a s těmito se také vypořádat.

Je výlučně úkolem soudů, aby posoudily, zda došlo k naplnění hmotněprávních podmínek nedobrovolné hospitalizace, a to za pečlivého zvážení provedených důkazů, požadavku restriktivního výkladu podmínek přípustnosti nedobrovolné hospitalizace jako výjimky ze základního práva na osobní svobodu a požadavku jejího subsidiárního použití.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1114/25, ze dne 8. 1. 2026

09.10.2025 00:02

Provedení důkazu listinou předložením účastníkům k nahlédnutí

Provedení důkazu listinou předložením účastníkům k nahlédnutí podle § 129 odst. 1 o. s. ř. je možné tehdy, je-li to postačující vzhledem k charakteru předmětné listiny, vzhledem k dokazovaným skutečnostem a dalším okolnostem soudního jednání, přičemž každý případ je třeba posuzovat individuálně. Půjde tedy zejména o listiny formálně i obsahově jednoduché, krátkého textu, nevyžadující delší nebo náročnější orientaci v textu (obsahu), dále listiny, které neobsahují větší množství informací. Půjde též o situace, kdy se jedná o listinu, u níž je provedení náhledu účelné, neboť její přečtení či popis jsou pro účastníky méně srozumitelné než nahlédnutí (půjde zejména o listiny, obsahující kromě textové části i různé nákresy, obrazovou část, či listiny, které mají specifickou grafickou úpravu).

Výjimečně lze připustit, aby způsobem předložení k nahlédnutí byly jako důkaz provedeny i listiny, které v předchozím odstavci uvedené charakteristice nevyhovují; vždy se však musí dbát na to, aby skutkový výsledek z důkazu vyplývající (tedy vyhodnocení obsahu důkazu), nebyl pro účastníka překvapivý, resp. nepředvídatelný. O takovou situaci jde zejména: a) z obsahu spisu je zcela nepochybné, že všichni u jednání přítomní účastníci byli s obsahem listiny obeznámeni [zejména proto, že listinu k důkazu předložili, listina byla vyhotovitelem (stranou sporu), popř. soudem ostatním účastníkům doručena, popř. se s ní účastníci seznámili jinak], b) z obsahu spisu je nepochybné, k jakému konkrétnímu skutkovému tvrzení je listina k důkazu předkládána, a c) je nepochybné, k jaké konkrétní části listiny se skutkové tvrzení, k jehož prokázání je předložena, vztahuje.

V takových případech bude jistě vhodnější (i praktičtější) dát příslušnou část listiny účastníkům k nahlédnutí; může jít např. o situace dokazování složitými a rozsáhlými smlouvami, tzv. všeobecnými obchodními podmínkami, různou technickou dokumentací apod., neboť účastník v takovém případě dokáže lépe na obsah listiny reagovat, má-li listinu před sebou.

V projednávané věci vzhledem k rozsahu skutečností z listin vyplývajících, rozsahu samotného textu listin, celkové nepřehlednosti listin (část skutečností z obsahu listiny vyplývajících se překrývala se zjištěními, vyplývajícími z obsahu jiných listin, část nikoliv), nebylo možno provést důkaz těmito listinami pouze jejich předložením účastníkům k nahlédnutí; pakliže tyto důkazy uvedeným způsobem soud prvního stupně provedl a odvolací soud toto pochybení nenapravil (zopakováním těchto důkazů alespoň sdělením jejich obsahu), zatížil řízení vadou, ke které by musel dovolací soud přihlédnout, pokud by tato vada mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3023/2024, ze dne 21. 8. 2025

09.10.2025 00:01

Odvolání proti ustanovení znalce k vypracování revizního posudku

Rozhodnutí soudu o ustanovení znalce ve smyslu § 127 odst. 2 věty druhé o. s. ř. za účelem přezkumu již vypracovaného znaleckého posudku je svou povahou, procesním postupem a náležitostmi srovnatelné s rozhodnutím o ustanovení znalce ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. Jde o rozhodnutí, kterým se upravuje vedení řízení; odvolání proti němu není podle § 202 odst. 1 písm. a) o. s. ř. přípustné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1099/2025, ze dne 1. 9. 2025

16.09.2025 00:02

Posouzení doby přiměřené možnostem spotřebitele k vrácení jistiny úvěru

Domáhá-li se poskytovatel úvěru vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl.

Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, ze dne 13. 8. 2025

08.09.2025 00:02

Námitka zneužití prázdné podepsané listiny k vytvoření směnky

Jestliže byla prokázána pravost (úředně neověřeného) podpisu výstavce na směnce vlastní, lze předpokládat také to, že výstavce se podepsal pod text uvedený na směnečné listině. Namítá-li výstavce, že k vytvoření směnky byla zneužita jím podepsaná prázdná listina, je na něm, aby tuto skutečnost též prokázal.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 352/2023, ze dne 30. 6. 2025

25.07.2025 00:06

ÚS: Opomenuté důkazy v řízení o náhradu škody na zdraví

Navrhne-li účastník řízení provedení důkazů svědeckým výslechem ošetřujících lékařů k prokázání, že obsah jimi vydaných lékařských zpráv (jejich interpretace) byl jiný, než uváděl revizní znalecký posudek, nelze přijmout zdůvodnění obecného soudu, že důkaz výslechem je nadbytečný jen proto, že zprávy lékařů byly podkladem pro vypracování revizního znaleckého posudku.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2660/24, ze dne 10. 6. 2025

01.07.2025 00:02

Důkaz přečtením protokolu o výpovědi svědka učiněné v jiném řízení

Důkazním prostředkem listinné povahy v občanském soudním řízení může být – podle okolností projednávané věci – též protokol o výslechu (výpovědi) svědka, který byl učiněn v jiném (např. trestním) řízení. Popírá-li však účastník občanského soudního řízení pravdivost obsahu výpovědi učiněné do protokolu v jiném řízení, nemůže soud založit skutkový závěr určující pro právní posouzení věci samé pouze na tomto listinném důkazu, aniž by k objasnění sporných skutečností provedl důkaz výslechem této osoby jako svědka podle ustanovení § 126 o. s. ř.

Vzhledem k zásadě přímosti je nepřípustné nahrazovat důkaz výslechem svědka (§ 126 o. s. ř.), který byl navržen a který lze objektivně provést, pouhým přečtením protokolu o výpovědi vyhotoveného v jiném řízení, i kdyby v tomto jiném řízení vyslýchaná osoba vypovídala po poučení o následcích křivé výpovědi, neboť – kromě toho, že se účastníci občanského soudního řízení nemohou aktivně podílet na výslechu této osoby – soud nemůže posoudit věrohodnost (pravdivost) tohoto důkazu (jeho obsahu) s přihlédnutím ke skutečnostem nezachytitelným v protokolu, které významně dokreslují celkový názor o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených (prokazovaných) skutečností. Takový důkaz listinou, který nabízí pouze písemně zachycenou výpověď osoby ke skutečnostem významným pro právní posouzení věci samé, nelze z hlediska jeho schopnosti prokázat sporné skutečnosti s co nejvyšší mírou jistoty (pravděpodobnosti) považovat za vhodný a dostačující, neboť v případě, jestliže účastník řízení pravdivost obsahu protokolu o výpovědi popírá, musí mít rovněž reálnou možnost svá tvrzení prokázat.

Uvedené závěry se uplatní i v situaci, kdy takový listinný důkaz nebyl jediným důkazem, z něhož soud při zjišťování skutkového stavu vycházel, ale kdy kromě listinného důkazu protokolem o výslechu svědka, který byl (měl být) účasten prokazované události a probíhající dění přímo vnímal svými smysly (popř. úředním záznamem o podání vysvětlení této osoby), sepsaným (učiněným) v jiném řízení, pravdivost jehož obsahu účastník řízení popírá, k prokázání mezi účastníky sporné skutečnosti významné pro rozhodnutí věci soud provedl též důkaz výslechem svědků, kteří však (na rozdíl od osoby, jejíž výpověď byla zachycena v protokolu o výslechu svědka, popř. v úředním záznamu o podání vysvětlení, jímž byl v řízení proveden důkaz listinou) nebyli účastníky prokazované události, tuto událost nevnímali svými smysly a o prokazované skutečnosti se dozvěděli pouze zprostředkovaně (tzv. „z doslechu“) právě od osoby, která byla (měla být) prokazované události účastna, avšak jejíž výslech byl v probíhajícím soudním řízení nahrazen protokolem o výslechu (popř. úředním záznamem o podání vysvětlení) sepsaným (učiněným) v jiném řízení, přestože (objektivně) bylo možné provést účastníkem navržený důkaz výslechem této osoby. Ani za takových okolností vzhledem k zásadě přímosti (bezprostřednosti) občanského soudního řízení není přípustné nahrazovat výpověď svědka (§ 126 o. s. ř.) o tom, co viděl, slyšel, nebo jinak bezprostředně vnímal svými smysly, pouhým přečtením protokolu o výpovědi (popř. úředního záznamu o podání vysvětlení) vyhotoveného v jiném řízení a upřít účastníkovi, který popírá pravdivost obsahu takového protokolu o výpovědi (úředního záznamu o podání vysvětlení), a tudíž i pravdivost sdělení shodného obsahu vylíčeného touto osobou svědkům vyslechnutým v řízení, a který navrhl provedení důkazu výslechem tohoto svědka, možnost svá tvrzení prokázat.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 34/2025, ze dne 27. 5. 2025

20.06.2025 00:04

ÚS: Extrémní nesoulad mezi důkazy a skutkovými závěry

Ústavní soud ve své judikatuře ustáleně opakuje, že obecné soudy poruší právo účastníka na soudní ochranu, pokud učiní skutkové a právní závěry, které jsou v extrémním rozporu s provedenými důkazy. Takovému porušení práva nemůže poskytnout ochranu ani Nejvyšší soud, byť jeho rolí zásadně není přezkoumávat skutkový stav zjištěný nalézacím a odvolacím soudem.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2645/24, ze dne 7. 5. 2025

30.05.2025 00:01

ÚS: Dovolací námitka opomenutých důkazů

Odmítne-li se Nejvyšší soud v dovolacím řízení zabývat námitkou opomenutých důkazů s poukazem na nedostatečně vymezenou přípustnost dovolání, nezakládá takový postup Nejvyššího soudu nutně porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, je-li z kontextu věci prima facie zjevné, že tato námitka není důvodná.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2534/24, ze dne 22. 4. 2025

25.04.2025 00:04

ÚS: Dokazování a hodnocení důkazů v odvolacím řízení

Je v rozporu se základním právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, hodnotí-li odvolací soud nalézacím soudem provedené důkazy jinak, aniž by dokazování zopakoval.

Neposkytne-li odvolací soud účastníkovi řízení dostatečný procesní prostor k dotvrzení relevantních skutečností a navržení odpovídajících důkazů, přestože oproti nalézacímu soudu změnil právní názor, v důsledku kterého účastník již neunáší své břemeno tvrzení, poruší zásadu rovnosti účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 244/24, ze dne 6. 3. 2025

03.02.2025 00:02

Rozdílnost skutkových tvrzení žalobce v různých řízeních

Z důvodu neunesení břemene tvrzení nelze žalobu zamítnout jen proto, že se rozhodná skutková tvrzení žalobce liší od toho, co tvrdí v jiném řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 704/2024, ze dne 17. 12. 2024

30.01.2025 00:02

Žaloba nepominutelného dědice o poskytnutí povinného dílu

V případě, že se vyděděný nepominutelný dědic domáhá poskytnutí povinného dílu na základě tvrzení, že nebyl platně vyděděn, musí být v žalobě předmět řízení (nejméně) vymezen jednak požadavkem na poskytnutí určitého plnění vyjadřující jeho povinný díl (zpravidla zaplacení peněžité částky), jednak vylíčením skutkových okolností ohledně zůstavitelem provedeného vydědění (důvodu vydědění uvedeného zůstavitelem v prohlášení o vydědění). I když může být nepominutelný dědic platně vyděděn nejen z důvodu použitého v prohlášení zůstavitele o vydědění, ale i z jiného (prokázaného) důvodu uvedeného v ustanoveních § 1646 a 1647 o. z., přestože na něm zůstavitel vydědění nezaložil, bylo by absurdní dovozovat, že by předmět řízení měl (musel) být žalobcem vymezen nejen skutkovými okolnostmi ohledně zůstavitelem provedeného vydědění, ale také dalšími důvody k vydědění, které jsou obsaženy v ustanoveních § 1646 a 1647 o. z. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že nepominutelný dědic byl zůstavitelem vyděděn právem, totiž nese žalovaný zůstavitelův dědic, a to nejen ohledně důvodu uvedeného v prohlášení zůstavitele o vydědění, ale i o jiných důvodech způsobilých mít za následek vydědění nepominutelného dědice, které zůstavitel v prohlášení o vydědění neuvedl. Jinak řečeno, žalovaný zůstavitelův dědic se úspěšně ubrání žalobě vyděděného nepominutelného dědice o poskytnutí povinného dílu nejen tehdy, jestliže prokáže, že důvod vydědění uvedený v prohlášení o vydědění zůstavitel použil právem, ale i v případě, bude-li (zejména očekává-li, že důvod uvedený v prohlášení o vydědění nemusí obstát) tvrdit a také prokáže-li, že zůstavitel sice v prohlášení o vydědění nepoužil důvod vydědění právem, ale že vydědění žalujícího nepominutelného dědice způsobuje jiný důvod vydědění, obsažený v ustanovení § 1646 nebo 1647 o. z.

Na uvedeném závěru nic nemění ani poučovací povinnost soudu uvedená v ustanoveních § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. Smyslem této poučovací povinnosti totiž není to, aby soud účastníku radil, co má za řízení učinit k tomu, aby byl ve věci úspěšný (na čem má vybudovat svoji procesní obranu), ale pomoci mu, aby unesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno o tom, co sám (podle své vůle) učinil (na čem vybudoval svoji procesní obranu). Poučovací povinnost uložená soudu v ustanoveních § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. tedy neznamená, že by soud měl žalovaného zůstavitelova dědice navádět k tomu, jaký jiný důvod vydědění by měl (mohl) v zájmu svého úspěchu ve věci tvrdit a prokazovat; ve skutečnosti spočívá v tom, že soud poskytne žalovanému dědici zůstavitele poučení o tom, aby splnil povinnosti tvrzení a důkazní ohledně důvodu vydědění žalujícího nepominutelného dědice, který byl již uplatněn (žalovaným zůstavitelovým dědicem tvrzen) nebo za řízení jinak vyšel najevo.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2633/2024, ze dne 29. 11. 2024

22.01.2025 00:02

Rozložení důkazního břemene mezi zaměstnavatele a zaměstnance

Ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení podle občanského zákoníku obecně platí, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného tíží ochuzeného, zatímco důkazní břemeno k prokázání právního důvodu získaného plnění (právního důvodu opravňujícího příjemce si plnění ponechat, respektive je plátci nevrátit) pak zatěžuje jeho příjemce – obohaceného.

Ve sporech o vydání bezdůvodného obohacení vyplývajícího z pracovněprávních vztahů, které se řídí občanským zákoníkem jen podpůrně (nelze-li použít zákoník práce), a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů (srov. § 4 zák. práce), však z hmotněprávní úpravy obsažené v ustanovení § 331 zák. práce vyplývá, že ochuzeného zaměstnavatele nezatěžuje jen důkazní břemeno k prokázání tvrzení o přesunu majetkových hodnot na obohaceného zaměstnance, ale – jde-li o peněžité plnění – i k prokázání tvrzení o skutečnostech, z nichž dovozuje, že peněžité částky, jejichž vrácení se po zaměstnanci domáhá, byly zaměstnanci vyplaceny neprávem (že šlo o částky nesprávně určené nebo omylem vyplacené), a z nichž vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky. Odtud plyne, že je-li takovou tvrzenou skutečností okolnost, že zaměstnanec, kterému byla na základě pracovní smlouvy uzavřené se zaměstnavatelem vyplacena mzda, práci, kterou měl podle této smlouvy vykonat a za kterou by mu měla být mzda poskytnuta, ve skutečnosti nevykonal, zatěžuje důkazní břemeno k jejímu prokázání zaměstnavatele. Pro zaměstnavatele – má-li mít ve sporu úspěch – tak vyvstává povinnost označit důkazy potřebné k prokázání jeho tvrzení, že zaměstnanec nevykonal práci, za kterou mu byla neprávem vyplacena mzda, a jeho procesní odpovědnost za to, že toto tvrzení nebude v řízení u soudu prokázáno.

Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že tvrzení, že zaměstnanec nevykonal práci, je tzv. negativním tvrzením. Názor, traktovaný ve starší judikatuře, že negativní tvrzení se v občanském soudním řízení zásadně neprokazují, který vychází z tzv. negativní teorie důkazního břemene, byl postupně v novější judikatuře opuštěn a za překonaný ho považuje i odborná literatura. Recentní judikatura a odborná literatura vychází z toho, že negativní skutečnosti lze v řízení dokazovat a že v soudní praxi k tomu také často dochází, s tím, že jako určité specifikum se v takových případech uplatňuje častější použití nepřímých důkazů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1993/2024, ze dne 10. 12. 2024