// Profipravo.cz / Procesní shrnutí
Procesní shrnutí
11.08.2026 00:02
Vykonatelnost rozhodnutí o povinnosti odstranit stavbu
Rozhodnutí správního orgánu ukládající povinnost odstranit stavbu je vykonatelné podle § 74 odst. 2 správního řádu tehdy, jestliže nabylo právní moci a současně uplynula lhůta stanovená ke splnění uložené povinnosti. Uplynula-li lhůta stanovená ke splnění povinnosti ještě před nabytím právní moci rozhodnutí, nastává vykonatelnost rozhodnutí dnem jeho právní moci.
Stanovení lhůty ke splnění povinnosti konkrétním datem, které uplyne před nabytím právní moci rozhodnutí, samo o sobě nezpůsobuje nicotnost takového rozhodnutí.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1412/2026, ze dne 21. 7. 2026
11.08.2026 00:01
Důkazní břemeno k povaze cestovních náhrad
I. Zjišťování průměrného výdělku zemřelého zaměstnance je předběžnou otázkou ve sporu o náhradu nákladů na výživu pozůstalých. Tvrdí-li pozůstalý, že hrubá mzda zúčtovaná zaměstnavatelem neodpovídá skutečnosti, neboť část mzdy jako zastřenou odměnu za práci obsahovaly i cestovní náhrady, nese k této tvrzené skutečnosti důkazní břemeno.
II. K dokladům potřebným k vyúčtování cestovních náhrad má podle právní úpravy (§ 183 odst. 3 a 5 zák. práce) přístup nejprve zaměstnanec a poté zaměstnavatel. Zaměstnanec tak ihned po vyúčtování cestovních náhrad zaměstnavatelem musí vědět, že vyúčtování neodpovídá dokladům, které zaměstnavateli předložil, nebo že takové doklady vůbec nebyly předloženy; podle toho může v následném soudním řízení uvádět svá skutková tvrzení a navrhovat důkazní prostředky (i jiné, než má v dispozici zaměstnavatel). Protože zaměstnanec takovou možnost měl, nelze uvažovat o tom, že by zaměstnavatel tím, že soudu nepředložil doklady potřebné k vyúčtování cestovních náhrad, znemožnil zaměstnanci vedení důkazu k tvrzení, že částka vyplacená na cestovní náhrady byla ve skutečnosti odměnou za vykonanou práci (mzdou), a že by mělo dojít k výjimečnému obrácení důkazního břemene k této tvrzené skutečnosti.
III. Podmínky pro aplikaci pravidla o vysvětlovací povinnosti strany nezatížené důkazním břemenem nejsou v takové situaci dány, neboť k informacím o dokladech, na jejichž základě (případně přes jejich absenci) byly zaměstnavatelem vyúčtovány cestovní náhrady, měli z povahy věci přístup zaměstnanec i zaměstnavatel. Vysvětlovací povinnost pojišťovny, která vstoupila do postavení zaniklého zaměstnavatele, nelze odvozovat od postupu tohoto zaměstnavatele ani ji pojišťovně uložit na základě jejího vlastního postupu v řízení, je-li zřejmé, že předmětnými informacemi nedisponuje.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 908/2025, ze dne 30. 6. 2026
06.08.2026 00:02
Soudní poplatek za opakovaný opravný prostředek
Úprava § 6a odst. 5 zákona o soudních poplatcích je projevem zásady, že soudní poplatek za opravné prostředky platí každý účastník pouze jednou, i když je využije opakovaně. Smyslem a účelem citované právní úpravy je tudíž zamezit tomu, aby účastník platil další soudní poplatky za každé další řízení o stejném opravném prostředku proti rozhodnutí soudu o věci samé, který již využil v minulosti a za který již jednou soudní poplatek zaplatil. Nejde-li o takový případ, nelze o aplikaci citovaného ustanovení uvažovat.
Ustanovení § 6a odst. 5 zákona o soudních poplatcích se proto nepoužije v případě, kdy účastníku byla podle § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích v souvislosti s podáním prvního opravného prostředku proti rozhodnutí soudu o věci samé uložena povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení o tomto opravném prostředku, avšak tato povinnost nebyla dosud splněna.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 408/2025, ze dne 29. 6. 2026
04.08.2026 00:02
Vyklizení při vydražení spoluvlastnického podílu k nemovité věci
Je-li udělen příklep k (ideálnímu) spoluvlastnickému podílu povinného k nemovité věci, jde z hlediska § 336j odst. 4 o. s. ř. o nemovitou věc, u níž „povaha vydražené nemovité věci“ neumožňuje rozhodnutí o jejím vyklizení v usnesení o příklepu.
Pro závěr, zda lze spoluvlastníku, jehož spoluvlastnický podíl byl vydražen, uložit povinnost vyklidit nemovitou věc nebo její část, je významné, zda mu po pozbytí spoluvlastnického práva svědčí jiné právo užívat nemovitou věc založené ostatními spoluvlastníky. Pro řešení této otázky není v poměrech usnesení o příklepu a rozhodování podle § 336j odst. 4 o. s. ř. prostor; své místo má v nalézacím řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3054/2025, ze dne 9. 7. 2026
04.08.2026 00:01
Účinky přerušení výkonu trestního rozsudku na exekuční řízení
Přerušení výkonu rozsudku trestního soudu podle § 265o odst. 1 tr. řádu, vztahuje-li se rovněž na výrok ukládající odsouzenému (povinnému) povinnost nahradit majetkovou škodu, nepředstavuje zákonnou výjimku z pravidla stanoveného v § 35 odst. 5 větě první ex. řádu, podle níž by se exekuční řízení (per se) přerušovalo.
Při absenci bližší právní úpravy nic nebrání tomu, aby soudní exekutor přerušení výkonu exekučního titulu v poměrech tr. řádu promítl do postupu podle ex. řádu, tj. aby podle § 54 odst. 5 ex. řádu odložil provedení exekuce do doby pravomocného skončení dovolacího řízení v rámci trestního řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 454/2026, ze dne 8. 7. 2026
21.07.2026 00:02
Nepravdivý popis předmětu dobrovolné dražby na dražebním portálu
I. Dobrovolná dražba nemovité věci provedená soudním exekutorem na návrh vlastníka se i za účinnosti zákona č. 250/2023 Sb., o veřejných dražbách, řídí exekučním řádem za přiměřeného použití občanského soudního řádu, nikoliv zákonem o veřejných dražbách.
II. Popis předmětu dražby obsažený na dražebním portálu, na němž probíhá dobrovolná dražba provedená soudním exekutorem, je třeba považovat za oficiální zdroj informací pro dražitele. Skutečnost, že jde o popis ze strany navrhovatele dražby, a nikoliv soudního exekutora, není rozhodující; nic na tom nemění ani upozornění soudního exekutora na tuto skutečnost. Protože vydražitel v tomto režimu nemá možnost uplatnit vůči navrhovateli práva z vadného plnění, musí být správnost popisu předmětu dražby odpovědností soudního exekutora.
III. Jsou-li v popisu předmětu dražby zveřejněném na dražebním portálu uvedeny nepravdivé informace v rozporu s faktickým či právním stavem dražené věci, které ovlivnily rozhodnutí vydražitele o účasti na dražbě nebo o učinění nejvyššího podání v dané výši, přičemž dražební vyhláška k těmto vlastnostem dražené věci nic neuvádí, je třeba – budou-li tyto skutečnosti prokázány – postupovat obdobně, jako kdyby byl nepravdivý popis předmětu dražby obsažen v dražební vyhlášce, a podle § 336k odst. 4 o. s. ř. změnit rozhodnutí soudního exekutora o udělení příklepu tak, že se příklep neuděluje.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 375/2026, ze dne 23. 6. 2026
14.07.2026 00:02
Nová lhůta k zaplacení soudního poplatku po nepřiznání osvobození
Nebylo-li poplatníku přiznáno osvobození od soudních poplatků na základě jeho včasné žádosti, jíž reagoval na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 nebo 2 zákona o soudních poplatcích, musí soud při stanovení „nové lhůty“ k zaplacení soudního poplatku respektovat její minimální délku 15 dnů. Stanoví-li výjimečně lhůtu kratší, musí při stanovení „nové lhůty“ uvést důvod jejího zkrácení; nezaplacení soudního poplatku v takto nově určené kratší lhůtě je důvodem pro zastavení řízení podle § 9 odst. 1 nebo 2 zákona o soudních poplatcích jen tehdy, byly-li naplněny zákonem předpokládané důvody výjimečného zkrácení minimální 15denní lhůty, jimiž bylo zkrácení lhůty při stanovení „nové lhůty“ odůvodněno.
Důvodem pro výjimečné stanovení kratší lhůty může být i skutečnost, že jde o opakovanou výzvu k zaplacení soudního poplatku po nepřiznání osvobození od soudních poplatků, takže poplatník již byl na svou povinnost a výši soudního poplatku upozorněn a mohl být připraven na její splnění. I takto zkrácená lhůta však musí být přiměřená, tedy musí poplatníku s ohledem na konkrétní okolnosti věci poskytovat reálný časový prostor k úhradě soudního poplatku.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 955/2026, ze dne 24. 6. 2026
14.07.2026 00:01
Dědicové rozhodní pro zjištění aktiv a pasiv pozůstalosti
I. Pro zjištění (objasnění) aktiv a pasiv mohou ve smyslu § 172 odst. 2 z. ř. s. a § 173 z. ř. s. sloužit údaje jen těch dědiců, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, a současně jejichž dědické právo je v řízení jednoznačně nepochybné („nesporné“) nebo jimž svědčí nepochybné dědické právo v důsledku vyřešení sporu o dědické právo.
Mohou-li se podílet na zjištění (objasnění) aktiv a pasiv pozůstalosti jen tito dědici, pak jen jejich „neshoda“ má za následek, že tu je spor o aktiva a pasiva pozůstalosti; pouze k majetku a dluhům sporným mezi těmito dědici se proto v řízení o pozůstalosti podle § 172 odst. 2 z. ř. s. a § 173 z. ř. s. nepřihlíží.
Nebyl-li v řízení o pozůstalosti stanoven okruh dědiců jako účastníků řízení, jejichž údaje by byly relevantní pro sestavení seznamu aktiv a pasiv pozůstalosti a jejichž nesouhlasné údaje by byly podkladem pro závěr, že některá aktiva nebo pasiva jsou sporná, nelze dovodit, že by některé aktivum nebo pasivum bylo ve smyslu § 172 odst. 2 z. ř. s. a § 173 z. ř. s. sporné. Za tohoto stavu nemůže být úspěšná žaloba podaná podle § 189 odst. 1 z. ř. s. již v průběhu řízení o pozůstalosti.
II. Byla-li žaloba podle § 189 odst. 1 z. ř. s. podána až po skončení řízení o pozůstalosti pravomocným rozhodnutím o dědictví vydaným podle § 185 z. ř. s., je třeba pod pojmem „účastník“ rozumět toho, kdo byl účastníkem pozůstalostního řízení jako dědic v době (v den) rozhodnutí o dědictví, tedy toho, kdo prokázal v řízení o pozůstalosti své dědické právo, a komu proto bylo pravomocným rozhodnutím soudu o dědictví potvrzeno nabytí dědictví.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2122/2025, ze dne 10. 6. 2026
30.06.2026 00:02
Částečné plnění po uplynutí dvanáctileté doby bezvýsledné exekuce
Dvanáctiletá doba obsažená podle § 55 odst. 11 e. ř. nemá prekluzivní charakter; jejím marným uplynutím exekuce nezaniká ze zákona a exekuce trvá až do právní moci usnesení o jejím zastavení. Samotné uplynutí této doby nemá na průběh exekučního řízení vliv, soudní exekutor je však povinen dobu uvedenou v § 55 odst. 11 e. ř. respektovat a v přiměřené době po jejím uplynutí bezvýsledné exekuce zásadně zastavovat.
Soudní exekutor zkoumá podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 e. ř. k okamžiku vydání svého rozhodnutí. Bylo-li za trvání exekuce vymoženo částečné plnění (v jakékoliv výši), z podstaty věci se nejedná o bezvýslednou exekuci, a to bez ohledu na skutečnost, zda bylo plnění vymoženo před uplynutím nebo až po uplynutí dvanáctileté doby stanovené v § 55 odst. 11 e. ř. Výše vymožené částky není rozhodná, neboť § 55 odst. 7 a 11 e. ř. nestanoví minimální výši částečného uspokojení. V důsledku vymožení částečného plnění počíná běžet nová šestiletá doba podle § 55 odst. 7 e. ř. i nová dvanáctiletá doba podle § 55 odst. 11 e. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 345/2026, ze dne 11. 6. 2026
30.06.2026 00:01
Předpoklady pro vydání směnečného platebního rozkazu; kauzální námitky
I. Jsou-li splněny formální předpoklady pro vydání směnečného platebního rozkazu podle § 175 odst. 1 o. s. ř., vydá soud směnečný platební rozkaz, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného k nároku uplatněnému žalobou spojenou s návrhem na jeho vydání.
Vydá-li soud směnečný platební rozkaz až poté, kdy žalovaného nesprávně vyzval podle § 114b o. s. ř., aby se k žalobě vyjádřil, a kdy se žalovaný k žalobě nesouhlasně vyjádřil, nelze tento (byť nesprávný) postup bez dalšího považovat za důvod pro zrušení směnečného platebního rozkazu, ani za vadu, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Rozhodné je, zda takový postup měl (mohl mít) negativní dopad do poměrů žalovaného co do (ne)možnosti uplatnit zákonem předvídanou procesní obranu v podobě námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu. Takový negativní dopad nelze dovodit tam, kde směnečný platební rozkaz obsahoval řádné poučení o povinnosti uvést v námitkách vše, co proti němu žalovaný namítá, a soud posuzoval důvodnost vznesených námitek nejen podle jejich obsahu, nýbrž i s přihlédnutím k obsahu vyjádření žalovaného učiněného k výzvě podle § 114b o. s. ř. před vydáním směnečného platebního rozkazu.
II. Namítá-li žalovaný v námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, že majiteli směnky nevznikla žádná blankosměnkou zajištěná pohledávka (že tedy vůbec nebyly splněny předpoklady pro vyplnění blankosměnky), a doloží-li současně dohodu o vyplnění blankosměnky obsahující vymezení zajišťovaného (kauzálního) vztahu a výčet zajištěných pohledávek, nelze takovou kauzální námitku posoudit jako neurčitou (a neprojednatelnou) jen proto, že žalovaný výslovně neuvedl výši směnečné sumy, kterou mohl majitel směnky po právu do blankosměnky doplnit, a nekonkretizoval, jaké pohledávky byly blankosměnkou zajištěny.
Požadavek, aby žalovaný v námitkách uvedl „správnou“ výši směnečné sumy, se uplatní tehdy, namítá-li nesprávné vyplnění údaje o výši směnečné sumy; nedopadá však stejným způsobem na obranu spočívající v tvrzení, že žádná blankosměnkou zajištěná pohledávka nevznikla, a vyplňovací právo tudíž vůbec nemohlo být vykonáno.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1031/2025, ze dne 29. 4. 2026
17.06.2026 00:02
Nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců
I. Společné prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku, kterým má být podle § 1687 odst. 2 o. z. nahrazen soupis pozůstalosti, musí učinit shodně všichni dědici, jimž bude nebo má být posléze potvrzeno nabytí dědictví. Nestačí, aby takové prohlášení učinili pouze dědici, kteří uplatnili výhradu soupisu; musí je učinit také dědici, kteří výhradu soupisu neuplatnili.
II. Společné prohlášení dědiců nemusí obsahovat ocenění majetku provedené dědici, musí však být projevem jejich vzájemné shody; dědicové je proto musí soudu společně předložit a navrhnout, aby bylo přijato jako náhrada soupisu pozůstalosti. Odmítne-li některý z dědiců takové prohlášení učinit, nelze soupis pozůstalosti společným prohlášením dědiců nahradit.
III. Jednoduchým případem ve smyslu § 1687 odst. 2 o. z. není sama o sobě pozůstalost s malým rozsahem nebo nízkou hodnotou pozůstalostního majetku. O jednoduchý případ půjde jen tehdy, je-li majetková struktura pozůstalosti soudu zřejmá již z provedených šetření, popřípadě jde o majetek dohledatelný, a současně mezi dědici není žádný spor ani o dědické právo, ani o rozsah aktiv či pasiv pozůstalosti.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 499/2026, ze dne 20. 5. 2026
11.06.2026 00:02
Fikce uznání nároku a rozsudek pro uznání po rozšíření žaloby
I. Jestliže se má za řízení ve smyslu ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. za to, že žalovaný uznal nárok uplatněný proti němu žalobou, zůstávají v tomto rozsahu zachovány účinky uznání (§ 153a odst. 3 o. s. ř.) i poté, kdy žalobce rozšíří žalobu o další nárok.
Rozšíření odpůrčí žaloby o samostatně projednatelný žalobní petit na peněžité plnění (§ 239 odst. 4 insolvenčního zákona) nemůže způsobit „odpadnutí“ dříve nastalé fikce uznání ve vztahu k žalobnímu požadavku na určení neúčinnosti; předpoklady pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. se posuzují vůči každému nároku zvlášť.
II. Nerozhodl-li soud o připuštění rozšíření žaloby a nedoručil-li rozšíření žaloby žalovanému do vlastních rukou (§ 95 odst. 1 o. s. ř.), nemůže „bez dalšího“ vydat rozsudek pro uznání ani ve vztahu k původnímu žalobnímu petitu, ohledně něhož fikce uznání nastala. Částečný rozsudek pro uznání lze totiž vydat podle § 153a odst. 1 věty druhé o. s. ř. jen na návrh žalobce; nesplnění uvedených procesních povinností soudem nemůže zhoršit procesní postavení žalovaného v tom smyslu, že by takový „částečný“ rozsudek pro uznání bylo možné vydat i bez návrhu žalobce.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 177/2024, ze dne 28. 4. 2026
11.06.2026 00:01
Oprávnění asistenta soudce insolvenčního soudu vydat kvalifikovanou výzvu
Asistent soudce insolvenčního soudu je oprávněn v souladu se svým pověřením vydat v incidenčním sporu o odpůrčí žalobě kvalifikovanou výzvu k vyjádření podle § 114b o. s. ř.; nejde totiž o jednání ani rozhodnutí ve věci samé v incidenčním sporu. Na tom nic nemění ani skutečnost, že usnesení vydané asistentem soudce neobsahovalo poučení o možnosti podat proti rozhodnutí námitky; tento nedostatek má vliv toliko na délku lhůty k podání námitek.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 177/2024, ze dne 28. 4. 2026
27.05.2026 00:02
Včasnost námitek vznesených proti směnečnému platebnímu rozkazu
Účastníku řízení (obecně vzato) nic nebrání v tom, aby se nechal v kterékoliv fázi řízení zastoupit zvoleným zástupcem, kterému udělí plnou moc. Může tak nepochybně učinit i poté, co podal podle § 30 o. s. ř. žádost o ustanovení zástupce. Pro závěr, zda prostřednictvím takto zvoleného zástupce lze následně již podané námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu doplnit o námitky nové, v takovém případě nebude významné, že zástupce účastníku nebyl (nemohl být) ustanoven soudem, nýbrž to, zda žádost o ustanovení zástupce podanou v námitkové lhůtě by bylo lze posoudit jako opodstatněnou.
Jestliže si tedy žalovaná zvolí zástupce (advokáta) v době, kdy soud prvního stupně dosud nerozhodl o její žádosti o ustanovení advokáta (podle § 30 o. s. ř.) uplatněné ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení směnečného platebního rozkazu (§ 175 odst. 4 o. s. ř.), a takto zvolený zástupce následně doplní (žalovanou včas podané) námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu ve lhůtě patnácti dnů ode dne udělení plné moci, nelze na jím učiněné námitky pohlížet jako na námitky opožděné (a soud je povinen se jimi v námitkovém řízení dále zabývat). Pro přijetí takového závěru je nezbytné (jen pro tyto účely) posoudit, zda žalovanou podaná žádost o ustanovení zástupce (by) byla (v rozhodné době) opodstatněná.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1270/2024, ze dne 31. 3. 2026
25.05.2026 00:02
Podání odporu proti platebnímu rozkazu vedlejším účastníkem
Podání odporu proti platebnímu rozkazu je právem procesní povahy; nejde o úkon, který by představoval dispozici s předmětem řízení, ani o opravný prostředek. Odpor proti platebnímu rozkazu nemá znaky typické pro opravné prostředky, zejména suspenzivní a devolutivní účinek; k odklizení platebního rozkazu dochází na základě včas podaného odporu přímo, bez přezkumu soudem.
Právo podat odpor proti platebnímu rozkazu proto nelze vedlejšímu účastníkovi upřít jen proto, že zákonná úprava o právu vedlejšího účastníka podat odpor mlčí, na rozdíl od zákonem výslovně zmíněného práva vedlejšího účastníka podat některé opravné prostředky.
Jestliže má vedlejší účastník právo kvalifikovaně se vyjádřit na výzvu soudu vydanou podle § 114b o. s. ř. (přičemž ani toto procesní právo zákon vedlejšímu účastníkovi nepřiznává výslovně), čímž vedlejší účastník zabrání vydání rozsudku pro uznání v případě nečinnosti žalovaného, není rozumný důvod k závěru, že vedlejší účastník nemůže podat odpor proti platebnímu rozkazu. To platí tím spíše, že kvalifikovaná výzva je podle § 114b odst. 1 o. s. ř. obvyklou součástí platebních rozkazů.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 45/2026, ze dne 29. 4. 2026
25.05.2026 00:01
Odpovědnost za škodu způsobenou předběžným opatřením
Pokud bylo předběžné opatření pravomocně nařízeno (pokud byly splněny zákonné důvody pro jeho nařízení), posuzuje se odpovědnost navrhovatele za škodu způsobenou předběžným opatřením podle toho, jaký je výsledek řízení o věci samé, bez ohledu na skutečnost, že předběžné opatření zaniklo nebo bylo zrušeno ještě před rozhodnutím, jímž se řízení o věci samé končí.
Bylo-li k návrhu nařízeno předběžné opatření, které nabylo právní moci, přičemž později v průběhu řízení soud prvního stupně navrhovateli uložil postupem dle § 76h o. s. ř. povinnost složit doplatek jistoty, který však navrhovatel nesložil a soud prvního stupně proto předběžné opatření zrušil, byly zcela splněny zákonné důvody pro nařízení předběžného opatření a teprve následně v průběhu řízení došlo ke změně podmínek pro další trvání předběžného opatření. Jestliže nový předpoklad pro trvání předběžného opatření (nově stanovený doplatek jistoty) nebyl splněn (doplatek jistoty nebyl složen), došlo ke zrušení předběžného opatření, nikoli ovšem s účinky ex tunc (nedošlo ke zrušení usnesení o nařízení předběžného opatření). Neobstojí tedy názor, podle kterého nebyly dány zákonné důvody pro předběžné opatření po dobu do okamžiku jeho zrušení.
Obdobná situace nastane tehdy, pokud předběžné opatření zanikne uplynutím určené doby podle § 77 odst. 1 písm. d) o. s. ř., či pokud je předběžné opatření zrušeno podle § 77 odst. 2 věty první o. s. ř., protože pominou důvody, pro které bylo nařízeno. Ve všech těchto případech tedy sice předběžné opatření zanikne či je zrušeno ještě před rozhodnutím ve věci samé, aniž by právo navrhovatele bylo uspokojeno, avšak přesto je navrhovatel povinen podle § 77a o. s. ř. nahradit škodu a jinou újmu vyvolanou předběžným opatřením, jen pokud bude v řízení o věci samé neúspěšný.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 181/2026, ze dne 14. 4. 2026
13.05.2026 00:02
Přerušení incidenčního sporu o určení pravosti nebo výše pohledávky
I. Ve vztahu k přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je především povinností soudu postupovat v řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná. U incidenčních sporů, a zvláště pak u tzv. odporových sporů (sporů o určení pravosti, výše nebo pořadí pohledávek) platí řečené tím více, že jsou vedeny v rámci insolvenčního řízení za účelem zajištění jeho zdárného průběhu. Při úvaze o přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je třeba přihlížet k požadavku rychlosti a hospodárnosti řízení; v poměrech projednávané věci návrh na přerušení incidenčního sporu do doby rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva o stížnosti dlužníka těmto požadavkům neodpovídal.
Ustanovení § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. je právní normou s relativně neurčitou hypotézou; dovolací soud proto může úvahu soudu o nepřerušení řízení přezkoumat pouze v případě její zjevné nepřiměřenosti.
II. Jestliže soud prvního stupně nebo odvolací soud pravomocně zamítne návrh na přerušení řízení, není Nejvyšší soud povolán přezkoumávat věcnou správnost takového usnesení v rámci dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé jen proto, že podle příslušné právní úpravy proti tomuto usnesení nebylo možné podat odvolání nebo dovolání.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 28/2025, ze dne 27. 3. 2026
13.05.2026 00:01
Úroky z prodlení z přisouzených nákladů řízení v insolvenčním řízení
Přihlásí-li věřitel v insolvenčním řízení vedle pravomocně přiznaných náhrad nákladů řízení také příslušenství požadované z těchto náhrad nákladů řízení v podobě konkretizovaných úroků z prodlení, neplatí pro tyto úroky z prodlení omezení nastavená dlužníku co do důvodu popření pravosti nebo výše pohledávky v § 410 odst. 6 insolvenčního zákona, jestliže soudní rozhodnutí, z nichž soudy vyšly, žádné výroky o přiznání úroků z prodlení z přisouzených náhrad nákladů řízení neobsahují. Uvedené omezení se vztahuje jen na vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 28/2025, ze dne 27. 3. 2026
05.05.2026 00:02
Odvolání proti usnesení o pokračování v přerušeném řízení
Proti usnesení o pokračování v řízení přerušeném podle § 109 odst. 2 písm. c) o. s. ř. není odvolání přípustné; jde o usnesení, jímž se upravuje vedení řízení. Případnou vadu řízení spočívající v tom, že soud v řízení pokračoval, ač pro to nebyly splněny podmínky, lze namítnout a přezkoumat v rámci odvolacího řízení o meritorním rozhodnutí ve věci.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1919/2025, ze dne 31. 3. 2026
21.04.2026 00:02
Důkazní břemeno k tvrzením o vadě obalu zásilky podle CMR
Důkazní břemeno k tvrzením o vadě obalu zásilky významné pro posouzení odpovědnosti odesílatele za škodu způsobenou osobám, na provozních prostředcích nebo na jiných zásilkách vadami obalu zásilky podle čl. 10 Úmluvy CMR leží na dopravci.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1455/2025, ze dne 25. 3. 2026