// Profipravo.cz / Procesní shrnutí

Procesní shrnutí

25.02.2026 00:02

Posuzování podmínek bezvýslednosti exekuce podle § 55 odst. 7 e. ř.

Naplnění podmínek bezvýslednosti exekuce podle § 55 odst. 7 e. ř. je třeba v případě plurality na straně povinných (samostatných společníků podle § 91 odst. 1 o. s. ř.) posuzovat u každého z povinných individuálně; není žádoucí vést nadále neperspektivní exekuci vůči nemajetnému povinnému, pokud jediným důvodem, proč exekuce vůči němu trvá, je skutečnost, že plnil jiný povinný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2705/2025, ze dne 10. 1. 2026

25.02.2026 00:00

Přezkum rozhodnutí odvolací komise spolku

Odvolací komise spolku, jež má podle stanov a disciplinárního řádu spolku „rozhodovat o porušení vnitřních předpisů schválených jejími příslušnými orgány, jakož i rozhodovat o druhu a výši trestu za takové porušení“, tj. rozhodovat sporné záležitosti náležející do spolkové samosprávy v rozsahu určeném stanovami (§ 265 o. z.), je po materiální stránce rozhodčí komisí ve smyslu § 265 o. z.

Vady rozhodnutí rozhodčí komise spolku se nepřezkoumávají v režimu § 258 a násl. o. z. (jako je tomu u rozhodnutí jiných orgánů spolku), nýbrž v řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem, popř. v řízení o návrhu na zastavení nařízeného výkonu rozhodnutí ve smyslu § 31 až 35 z. r. ř. V řízení o zrušení rozhodčího nálezu rozhodčí komise spolku proto nepřísluší soudu posuzovat soulad rozhodčího nálezu se zákonem či stanovami spolku.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3099/2024, ze dne 28. 1. 2026

19.02.2026 00:02

Zmeškání lhůty k podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu

Jestliže žalovaní podali proti směnečnému platebnímu rozkazu včasné námitky, a po uplynutí lhůty k podání námitek uplatnili nové námitky, které nebyly (pouze) přípustným doplněním včasných námitek, nemůže soud postupem podle § 58 odst. 1 o. s. ř. prominout zmeškání lhůty k podání těchto námitek; při rozhodování o tom, zda ponechá směnečný platební rozkaz v platnosti, soud k novým námitkám nepřihlíží.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 52/2025, ze dne 28. 1. 2026

19.02.2026 00:01

Přezkum kauzálních námitek při střetu tvrzených kauz směnky

I. Obsahuje-li předžalobní výzva tvrzení o kauze směnky, avšak následná žaloba spojená s návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu žádný údaj o důvodu vystavení směnky neobsahuje, je žalovaný oprávněn uplatnit ve včasných námitkách kauzální námitky vztahující se ke kauze předestřené žalobcem v předžalobní výzvě. Tvrdí-li žalobce v reakci na obsah námitek jinou kauzu směnky, je třeba žalovanému poskytnout dodatečnou lhůtu k doplnění kauzálních námitek v tomto směru.

II. Skutečnost, že žalovaný ve směnečném námitkovém řízení tvrdí jinou kauzu směnky, kterou neprokáže, nebrání tomu, aby se soud věcně zabýval včas uplatněnými kauzálními námitkami směřujícími k neexistenci pohledávky tvrzené žalobcem jako důvod vystavení směnky; k takovému věcnému posouzení není podmínkou, aby žalovaný „akceptoval“ žalobcem tvrzenou kauzu směnky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3168/2024, ze dne 27. 11. 2025

18.02.2026 00:02

Věcná příslušnost ve sporech o nárocích vycházejících z průmyslového vlastnictví

Spor o zaplacení smluvní pokuty, kterou byl utvrzen závazek odstranit a dále neužívat po skončení smlouvy označení náležející druhé smluvní straně, popř. třetí osobě, přičemž tato označení jsou chráněna jako zapsané ochranné známky, je sporem o nároku vycházejícím z průmyslového vlastnictví, pro jehož projednání a rozhodnutí je v prvním stupni výlučně věcně a místně příslušný Městský soud v Praze podle § 6 odst. 1 písm. a) ZVPPV.

Smluvní povaha utvrzení povinnosti zdržet se užívání ochranné známky ničeho nemění na tom, že se jedná o spor o nároku, který vychází z průmyslového vlastnictví, tj. o spor ve smyslu § 6 odst. 1 písm. a) ZVPPV. Rozhodujícím kritériem zde je to, zda půjde o nárok vyplývající z „obecné“ obligace, který vychází z právní skutečnosti navázané nikoli na právní úpravu některého z práv průmyslového vlastnictví, či zda půjde o nárok mající původ v právní úpravě některého z práv průmyslového vlastnictví.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2385/2025, ze dne 17. 12. 2025

18.02.2026 00:01

Vymezení sporné věci v žalobě o určení vlastnického práva

V řízení o určení vlastnického práva musí být sporná věc v žalobě a následně ve výroku rozhodnutí vymezena tak, aby byla nezaměnitelná; existuje-li v místě více objektů téhož druhu (např. více potrubí), je třeba identifikaci provést způsobem vylučujícím záměnu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2675/2025, ze dne 16. 12. 2025

12.02.2026 00:02

Účinky koncentrace řízení po vrácení věci nadřízeným soudem

Zrušení rozhodnutí a vrácení věci nadřízeným soudem samo o sobě nemá za následek prolomení zákonné koncentrace řízení. Účinky koncentrace pomíjejí jen ve vztahu ke skutkovým závěrům, které nadřízený soud pokládá za nesprávné nebo za předčasné. Koncentrace není nastolena ani vůči okolnostem, jež nadřízený soud na rozdíl od soudu nižší instance pokládá za relevantní podle hmotného práva a ohledně kterých právě pro nesprávný hmotněprávní názor soudu nižšího stupně nedošlo ke koncentraci řízení, neboť účastníci o jejich důležitosti nebyli poučeni podle § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 590/2025, ze dne 3. 12. 2025

12.02.2026 00:01

Vázanost civilního soudu trestním rozhodnutím o spáchání trestného činu

I. Soud v občanskoprávním řízení je vázán trestním rozhodnutím v rozsahu, kdo trestný čin spáchal, v jaké formě zavinění, jakým jednáním, že vznikla škoda a že je dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním a vznikem škody i tehdy, je-li způsobení škody znakem kvalifikované skutkové podstaty trestného činu. Vázanost rozhodnutím o spáchání trestného činu se netýká rozsahu a výše škody, neboť rozhodnutí v trestním řízení posuzuje škodu pouze z hlediska pojmových znaků daného činu, nikoliv z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu podléhající odlišným pravidlům.

Soud rozhodující v občanskoprávním řízení o nároku na náhradu škody není při svém rozhodnutí vázán ve smyslu § 135 odst. 1 o. s. ř. trestním rozsudkem v otázce existence a míry spoluzavinění poškozeného na vzniku škody a není vázán ani výší škody, je-li v trestním rozsudku uvedena.

Byl-li tedy žalovaný trestním rozsudkem uznán vinným z trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti podle § 159 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákona, bylo tím i pro soud rozhodující v občanskoprávním řízení závazně vyřešeno mimo jiné i to, že je dána příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním žalovaného a následkem skutkově popsaným v trestním rozhodnutí. Důsledky z hlediska občanskoprávní odpovědnosti za škodu si soud rozhodující v občanskoprávním řízení musí posoudit sám.

II. Subjektivní hranice vázanosti trestním rozsudkem dopadá jen na osoby, které v trestním řízení měly prostor skutkově a právně argumentovat a činit návrhy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2675/2024, ze dne 11. 12. 2025

04.02.2026 00:02

Kumulace nároků a věcná příslušnost soudu

I. Jestliže žalobce kumuluje v žalobě vůči stejnému žalovanému několik různých nároků, z nichž některé nespadají do věcné příslušnosti soudu prvního stupně, u kterého se vede řízení, neospravedlňuje prolomení (porušení) práva na zákonného soudce pouhá skutková nebo právní „blízkost“ (souvislost) těchto nároků. Soud není oprávněn věc projednat a rozhodnout o ní ohledně nároku, k jehož projednání a rozhodnutí v prvním stupni není věcně příslušný, jen proto, že jde o nárok uplatněný vůči žalovanému společně se skutkově a právně souvisejícím nárokem, k jehož projednání a rozhodnutí v prvním stupni je soud věcně příslušný.

Soudem věcně příslušným k žalobě o zaplacení (vrácení) bezdůvodného obohacení z neplatného právního úkonu je v prvním stupni soud okresní. Oporou pro opačný závěr není ani úprava obsažená v § 233 odst. 1 a § 234 insolvenčního zákona, žádné z těchto ustanovení nepřiznává insolvenčnímu správci možnost domáhat se zaplacení (vrácení, vydání) bezdůvodného obohacení u insolvenčního soudu.

Požadavek na zaplacení (vrácení) bezdůvodného obohacení z neplatného právního úkonu není (nestává se) incidenčním sporem ve smyslu § 159 odst. 1 písm. g) insolvenčního zákona jen proto, že žalobce se spolu s ním domáhá v režimu označeného ustanovení určení neplatnosti právních úkonů, z nichž vzešlo bezdůvodné obohacení žalovaného (obohaceného).

II. Tam, kde pravidla o věcné příslušnosti soudů při jiném právním posouzení téhož skutku zakládají věcnou příslušnost jiného soudu prvního stupně (než toho, u kterého řízení dosud probíhalo), je odvolací soud oprávněn přijmout rozhodnutí podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. a § 221 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (zrušit rozhodnutí a věc postoupit věcně příslušnému soudu).

III. Byla-li odpůrčí žaloba zamítnuta proto, že neplatnému právnímu úkonu nelze odporovat, pak požadavek na zaplacení částky odpovídající plnění z neplatného právního úkonu nelze přiznat jako odpůrčí nárok; zjištěný skutkový stav však otevírá posouzení, zda lze vyhovět z titulu bezdůvodného obohacení, které se projedná a rozhodne podle obecných pravidel věcné příslušnosti (okresní soud).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 149/2025, ze dne 22. 12. 2025

22.01.2026 00:02

Odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků

Odměna advokáta společně zastupujícího více účastníků podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, se určí tak, že u každého účastníka se plná odměna krátí o aritmetický průměr procentních hodnot uvedených v tomto ustanovení v závislosti na počtu účastníků.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1552/2025, ze dne 16. 12. 2025

22.01.2026 00:01

K důvodnosti návrhu na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. e) OSŘ

Aplikace § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být zdrženlivá, avšak exekuce nemá být vedena do nekonečna, neumožňuje-li aktuální situace povinného pokrýt ani náklady exekuce a není-li reálná perspektiva změny v přiměřené době.

Při posuzování zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vychází exekuční soud nejen ze zprávy exekutora a obsahu spisu, ale i z vlastních zjištění. Exekuční soud musí na základě vlastního šetření prověřit, zda případné další dotazy a lustrace ze strany soudního exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného, jenž by pokryl alespoň náklady exekuce. Přitom perspektiva, že povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek, musí být reálná, nikoliv jen hypotetická. V případě, že by ani v blízké budoucnosti nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky, je namístě stav nedobytnosti promítnout do zastavení exekuce.

Nepostačuje zde paušální konstatování exekučního soudu, že exekuce je v dané věci vedena po poměrně krátkou dobu, pro vysokou dlužnou částku a nelze vyloučit, že povinný v budoucnu nabude nějaký majetek či splní podmínky pro přiznání dávek invalidního důchodu, které by mohly být v exekučním řízení postiženy. Soud musí sám zhodnotit reálnou perspektivu, zda povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti může nabýt majetek či příjem, a to s přihlédnutím především k jeho věku a zdravotnímu stavu; současně zhodnotí, jaké další kroky hodlá soudní exekutor k vymožení pohledávky oprávněného učinit a zda vůbec mohou vést alespoň ke krytí nákladů exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2852/2025, ze dne 2. 12. 2025

14.01.2026 00:02

Obrana přihlašovatele v řízení o odporové žalobě dle § 267a odst. 1 OSŘ

I. Principu „rovnosti zbraní“ vyhoví pouze takový výklad ustanovení § 337e odst. 4 a § 267a odst. 1 o. s. ř., který stanoví stejnou „startovní čáru“ pro obě strany řízení o odporové žalobě podle § 267a odst. 1 o. s. ř.; pakliže je popírající osoba omezena ve skutkových tvrzeních tak, že v odporové žalobě nemůže uvádět jiné skutečnosti (skutková tvrzení) než ty, které použila v popíracím úkonu, pak i pro žalovanou stranu (přihlašovatele pohledávky) musí platit obdobné (na stejném principu postavené) omezení.

II. Pro popření pohledávky stanoví zákon dvě možnosti; v situaci, kdy je (pouze) popřena pohledávka, aniž by bylo požádáno o nařízení rozvrhového jednání (a o nařízení nepožádala žádná k tomu oprávněná osoba), soud (exekutor) rozhodne o popření pohledávky (resp. rozvrhu přihlášené pohledávky) přímo v rozhodnutí o rozvrhu bez nařízení jednání. V takovém případě přihlašovatel při obhajobě své pohledávky (její pravosti, výše či pořadí) v řízení o žalobě podle § 267a odst. 1 o. s. ř. může uvádět pouze ty skutečnosti (skutková tvrzení), které použil v přihlášce své pohledávky.

V situaci, kdy některá z oprávněných osob požádá o nařízení rozvrhového jednání [a soud (exekutor) je povinen v takovém případě jednání nařídit], je soud (exekutor) povinen přihlédnout ke všem skutečnostem, které v tomto řízení vyjdou najevo, tedy k těm skutečnostem, které účastníci (ať již k přihlášené pohledávce anebo k jejímu popření) uvedou. Není pochyb o tom, že v takovém případě je popírající osoba při podání žaloby podle § 267a odst. 1 o. s. ř. omezena ve smyslu ustanovení § 337e odst. 4 o. s. ř. těmi skutkovými okolnostmi, které o popření pohledávky uvedla (vyšly najevo) v rámci rozvrhového řízení; stejný režim tak potom musí platit i pro obranu přihlašovatele pohledávky.

Přihlašovatel při obhajobě své pohledávky (její pravosti, výše či pořadí) v řízení o žalobě podle § 267a odst. 1 o. s. ř. může uvádět pouze ty skutečnosti (skutková tvrzení), které použil v přihlášce své pohledávky anebo v řízení o rozvrhu [do rozhodnutí soudu (exekutora) o odkazu na odporovou žalobu]; nemůže tedy přihlášenou pohledávku skutkově vymezit jinak než v přihlášce, popř. ji doplněnými skutkovými tvrzeními (v reakci na skutkové vymezení popření v žalobě) „obdařit“ jinou (vyšší) kvalitou (typicky jinak začne tvrdit její splatnost, popř. nově tvrdí uznání – aby se ubránil námitce jejího promlčení apod.).

III. Skutkové „mantinely“ tvrzení použitelných do řízení podle ustanovení § 267a odst. 1 o. s. ř. jsou pro obě strany sporu dány nejpozději do okamžiku rozhodnutí soudu (exekutora) o odkazu; nelze tak poukazovat na další skutečnosti, a to i kdyby vznikly (nastaly) po tomto rozhodném okamžiku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2114/2025, ze dne 9. 12. 2025

14.01.2026 00:01

Záloha na další vedení exekuce podle § 55 odst. 9 věty první EŘ

Ustanovení § 55 odst. 9 ex. řádu je třeba vykládat restriktivně; oprávněný není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, je-li vedle pohledávky z bezdůvodného obohacení vymáhána i jiná (neprivilegovaná) pohledávka.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1488/2025, ze dne 4. 11. 2025

13.01.2026 00:02

Opožděnost dovolání podaného místně nepříslušnému soudu

I. Je-li v poučení odvolacího soudu uvedeno, že „dovolání se podává u soudu prvního stupně“, přičemž „soud prvního stupně“ je jednoznačně identifikován v záhlaví a ve výroku odvolacího rozhodnutí, není toto poučení neurčité ani nesrozumitelné; písemné vyhotovení rozhodnutí tvoří celek, jehož části je třeba vnímat ve vzájemné provázanosti. Okolnost, že některé odvolací soudy v zájmu co největší instruktivnosti v poučení o dovolání uvádějí konkrétní označení soudu prvního stupně, na uvedených závěrech nic nemění.

II. Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. lze podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni; zmeškání této lhůty nelze prominout (§ 240 odst. 2 o. s. ř.). Bylo-li dovolání podáno u jiného než příslušného soudu prvního stupně (popř. u jiného státního orgánu či správního úřadu), je dovolací lhůta zachována jen tehdy, stačí-li tento soud či orgán ještě v dovolací lhůtě odeslat jemu doručené dovolání příslušnému soudu prvního stupně, odvolacímu soudu nebo dovolacímu soudu.

III. Bylo-li v dovoláním napadeném rozhodnutí obsaženo řádné poučení o tom, že dovolání se podává u soudu prvního stupně, a dovolatel zašle dovolání datovou schránkou před koncem lhůty místně nepříslušnému soudu, který je nestihne ve lhůtě postoupit soudu místně příslušnému, jde o dovolání opožděné.

Je nesprávné tvrzení, že by snad výklad dotčených ustanovení o. s. ř. mohl vést k závěru, že pokud právní úprava předpokládá „přeposlání podání učiněné k místně nepříslušnému soudu“ soudu místně příslušenému, pak zákonodárce tím zamýšlel zachovat na straně účastníka lhůtu, i kdyby bylo podání zasláno kterémukoli soudu (či dokonce kterémukoli státnímu orgánu). Takový výklad by činil ustanovení § 240 odst. 2 o. s. ř. zcela zbytečným.

Uvádí-li v projednávané věci dovolatelka, že bylo v technických i personálních možnostech Okresního soudu v Ostravě podání přeposlat místně příslušnému soudu nejpozději následující pracovní den, pomíjí skutečnost, že podání bylo nejen doručeno, ale i adresováno Okresnímu soudu v Ostravě. Dovoláním se soud obsahově nezabývá při přijetí podání pracovníky podatelny a soudní kanceláře, ale teprve při dalším zpracování podání vyšším odborným aparátem soudu (asistenty soudců, justičními kandidáty) popřípadě soudci, což vyžaduje čas delší než jeden den. Nejedná se tedy o přepjatý formalismus soudů, nýbrž o důsledek pochybení zástupce dovolatelky. Uvedené závěry platí i v případě, že dovolání bylo podáno datovou schránkou.

Skutečnost, že advokát jako právní profesionál učiní chybu při doručování písemností, nezpůsobuje zmatečnost rozhodnutí obsahujícího řádné poučení, nýbrž zakládá odpovědnost advokáta za řádný výkon advokacie.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1112/2025, ze dne 11. 12. 2025

13.01.2026 00:01

Přípustnost dovolání ve věci nepřipuštění vedlejšího účastenství

I. Hlavní účastník je osobou samostatně subjektivně oprávněnou k podání dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nepřipuštění vedlejšího účastenství osoby, která jej má ve sporu podporovat.

II. Důvod připustit dovolání pro zodpovězení otázky, zda výzva k prokázání právního zájmu na výsledku sporu, adresovaná soudem prvního stupně osobě, která vstoupila do řízení jako vedlejší účastník (§ 93 odst. 1 o. s. ř.), měla zákonem předepsané náležitosti a byla učiněna náležitou formou a zda její (případné) nedostatky bránily vydání usnesení o nepřipuštění vedlejšího účastenství, má dovolací soud jen tehdy, jde-li o dovolání adresáta výzvy; (hlavní) účastník, jehož měla taková osoba v řízení podporovat, takovou otázku pro účely způsobilosti založit jejím prostřednictvím (ve smyslu § 237 o. s. ř.) přípustnost dovolání k dispozici nemá.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 169/2025, ze dne 27. 11. 2025

11.12.2025 00:02

Paušální náhrada hotových výdajů nezastoupeného účastníka

Jestliže § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 stanoví, že náhrada za vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné přísluší ve výši 450 Kč, představovalo by přiznávání náhrady týchž výdajů nezastoupenému účastníku toliko ve výši 300 Kč návrat k bezdůvodnému rozlišování mezi stranami civilního sporu podle toho, zda jsou či nejsou zastoupeny zástupcem ve smyslu § 137 odst. 2 o. s. ř.

Ustanovení § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. jakožto podzákonný předpis je proto neaplikovatelné pro rozpor s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Takto vzniklou mezeru v právu je pak zapotřebí vyplnit analogickou aplikací předpisu svou povahou a účelem nejbližšího, tj. § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a nezastoupenému účastníku přiznat v situacích, na něž by jinak dopadal § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., srovnatelnou náhradu, jaká by za shodných okolností náležela straně zastoupené advokátem.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2638/2025, ze dne 18. 11. 2025

25.11.2025 00:01

Podání žaloby osobou bez zástupčího oprávnění

Nedostatek procesní plné moci je nedostatkem podmínky řízení, který lze odstranit; dodatečné doložení oprávnění jednat za účastníka činí zhojenými i ty úkony, k nimž došlo předtím.

Smrtí tvrzeně zastoupeného se z odstranitelného nedostatku podmínky řízení nestává nedostatek neodstranitelný. Některé procesní úkony mohou mít nejen procesní, ale i hmotněprávní účinky, a z tohoto hlediska je lze považovat i za právní jednání. I když má podání žaloby povahu procesního úkonu, má současně i významné hmotněprávní dopady. Za těchto okolností se proto uplatní § 440 o. z., který upravuje následky jednání osoby, která k tomu není oprávněna, za jiného. Oprávnění dodatečně schválit jednání učiněné bez zástupčího oprávnění má majetkovou povahu a smrtí oprávněného přechází na jeho právní nástupce, neboť se nejedná o oprávnění, jehož výkon by se vázal jen na osobu oprávněného.

Schválí-li dodatečně postupem podle § 440 o. z. (a ve lhůtě tam stanovené) dědici práv zůstavitele jako žalobce v řízení o nároku na náhradu nemajetkové újmy podání žaloby osobou, která bez zástupčího oprávnění tento nárok jménem zůstavitele za jeho života uplatnila, je tím nedostatek podmínky řízení spočívající v nepředložení plné moci odstraněn. To platí i přesto, že se žalobce dostal v důsledku protiprávního jednání jiné osoby do takového zdravotního stavu, kdy nebyl schopen právní jednání k udělení plné moci činit.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2258/2024, ze dne 16. 10. 2025

24.11.2025 00:02

K vázanosti závěrem trestního rozsudku o spoluúčasti poškozeného

Soud rozhodující o žalobě poškozeného proti pojistiteli škůdce o pojistné plnění na náhradu újmy způsobené provozem vozidla není vázán závěrem trestního rozsudku o spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy a je tuto otázku oprávněn a povinen posoudit sám, a to i v případě, že za účinnosti § 129 odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, ve znění účinném do 31. 3. 2024 byl pojistitel o trestním řízení informován a o možnosti účastnit se tohoto řízení byl orgánem činným v trestním řízení poučen, avšak této možnosti nevyužil.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2298/2024, ze dne 13. 10. 2025

05.11.2025 00:01

Podání žaloby správcem dědictví podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2004

I. Úkolem ustanoveného správce dědictví podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2004 nebylo, aby při výkonu své funkce vykonával práva a plnil povinnosti, která ke svěřenému majetku příslušely zůstaviteli, ale aby činil jen takové úkony, které byly „nezbytné k uchování majetkových hodnot náležejících do dědictví“, a pouze v takovém rozsahu, který vymezil soud v usnesení o ustanovení správce dědictví (části dědictví) nebo jiným způsobem.

Správce dědictví ustanovený soudem podle ustanovení § 175e odst. 1 OSŘ v rozhodném znění byl oprávněn a povinen činit takové úkony, které byly nezbytné k uchování svěřeného zůstavitelova majetku, zejména k zabezpečení proti jeho poškození nebo ztrátě. Správce dědictví nebyl vůbec oprávněn (ani se souhlasem dědiců a soudu) činit úkony, které by přesahovaly rámec obvyklého hospodaření; takové úkony byli oprávněni učinit pouze samotní dědici a jen se svolením soudu. Právní úkony učiněné správcem dědictví během řízení o dědictví, kterými by s majetkem náležejícím do dědictví nakládal nebo kterými by s ním činil jiná opatření přesahující rámec obvyklého hospodaření, proto byly pro rozpor se zákonem neplatné (§ 39 obč. zák.).

II. Vznikne-li na majetku zůstavitele škoda, která ještě za jeho života nebyla nahrazena, představuje právo na její náhradu nepochybně majetkové právo, které patří do dědictví. Nebyla-li škoda nahrazena ani po smrti zůstavitele dobrovolně, je nezbytné, aby nárok na náhradu škody byl uplatněn žalobou u soudu. Za těchto okolností je na místě závěr, že podání žaloby představuje procesní úkon – také s přihlédnutím k možnému promlčení nebo zmaření (ztížení) vymahatelnosti práva po dlužníku – nezbytný k uchování majetkových hodnot náležejících do dědictví, a že proto je správce dědictví oprávněn a povinen tímto způsobem zůstavitelovo právo uplatnit. Výše vymáhané náhrady tu sama o sobě není významná, nicméně z hlediska uchování majetkových hodnot náležejících do dědictví jde o okolnost, která významně akcentuje vymáhání práva správcem dědictví i prostřednictvím žaloby u soudu.

III. Působnost správce dědictví se vztahuje (jen) na věci, práva a jiné majetkové hodnoty patřící do dědictví, a to – v závislosti na rozsahu vymezeném soudem – buď na všechny, nebo jen na některé. O tom, co nepatří do dědictví (zde nárok na náhradu škody vzniklé až po smrti zůstavitele) nebo co mu z dědictví nebylo svěřeno, není správce dědictví oprávněn činit jakékoliv úkony.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1691/2025, ze dne 23. 9. 2025

29.10.2025 00:02

Řízení o žalobě na zrušení rozhodčího nálezu podle § 35 ZRŘ

Řízení o zrušení rozhodčího nálezu soudem není pouhou fází té části vykonávacího či exekučního řízení, v níž se rozhoduje o zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce). Ustanovení § 35 ZRŘ prolamuje lhůtu k podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu zakotvenou v § 32 odst. 1 ZRŘ v případech v § 35 odst. 1 ZRŘ uvedených. Pro posouzení úspěšnosti žaloby z hlediska včasnosti jejího podání je určující lhůta poskytnutá v souladu s § 35 odst. 2 ZRŘ v usnesení soudu výkonu rozhodnutí (exekučního soudu), což předpokládá předchozí nařízení výkonu rozhodnutí (exekuce) a podání návrhu na jeho (její) zastavení z důvodů uvedených v § 35 odst. 1 ZRŘ. Existence trvajícího řízení o výkon rozhodnutí (exekuci) však není procesní podmínkou tohoto řízení, pro jejíž nedostatek (daný pozdějším zastavením výkonu rozhodnutí či exekuce) by bylo nutno řízení zastavit.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2997/2024, ze dne 17. 9. 2025