// Profipravo.cz / Nájem bytu 04.09.2023
Odstranění stavebních úprav provedených nájemcem v bytě bez souhlasu
I. Ustálená soudní praxe v poměrech předchozí právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 dovodila, že ustanovení § 694 obč. zák. slouží k ochraně vlastnického práva pronajímatele bytu před neoprávněnými zásahy ze strany nájemce do předmětu nájemního (vlastnického) vztahu. Činí tak zákazem takových zásahů (§ 694 věta první obč. zák.) a výslovným stanovením sankce za protiprávní jednání nájemce, který do vlastnického práva neoprávněně zasáhl (§ 694 věta druhá obč. zák.). Přitom z hlediska ustanovení § 694 obč. zák. je třeba stavební úpravou a jinou podstatnou změnou v bytě rozumět každý zásah, který mění stavební uspořádání bytu. Konkrétně může jít mimo jiných případů o zavádění nebo změnu vodovodního, elektrického, plynového či jiného vedení, odstraňovaní a vyměňování kamen, vysekávání otvorů do komínů, zazdívání nebo prorážení oken, přemístění dveří a odstraňování nebo zřizování příček.
Z uvedených tezí lze vyjít i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Dotčená ustanovení o. z. také nepochybně slouží k ochraně pronajímatele, resp. k ochraně jeho vlastnického práva, před neoprávněnými zásahy do předmětu jeho vlastnictví ze strany nájemce. Předně tak činí výslovným zákazem změn (stavebních úprav, oprav apod.) pronajaté věci bez souhlasu pronajímatele – viz § 2220 odst. 1 větu první o. z. a § 2263 odst. 1 větu první o. z. Z odstavce druhého § 2220 o. z. je také výslovně zřejmá sankce pro nájemce, jenž změnu pronajaté věci provede bez souhlasu pronajímatele – je povinen věc uvést do původního stavu kdykoliv o to pronajímatel požádá, nejpozději však při skončení nájmu. Současně nelze přehlédnout, že § 2263 odst. 2 o. z., jako součást zvláštní úpravy nájmu bytu a domu, se zabývá odstraněním nájemcem provedené změny toliko při skončení nájmu. Pronajímateli však nelze upřít právo zakotvené v rámci obecných ustanovení o nájmu domáhat se kdykoliv, tj. i v době trvání nájmu, uvedení věci do původního stavu, jestliže nájemce porušil svou povinnost a změnu pronajaté věci provedl bez jeho souhlasu (či dokonce navzdory jeho nesouhlasu).
Jestliže tedy nájemce bytu (domu) provede úpravu, přestavbu či jinou změnu bytu (domu) bez souhlasu pronajímatele, je pronajímatel oprávněn domáhat se uvedení bytu (domu) do původního stavu nejen při skončení nájmu (§ 2263 odst. 3 ve spojení s § 2293 odst. 3 o. z.), ale i v průběhu jeho trvání ve smyslu ustanovení § 2220 odst. 2 o. z.
II. V projednávané věci nájemkyně bytu bez souhlasu pronajímatele změnila vedení rozvodů vody v bytě tak, že původní přívod vody do kuchyně odstranila (zaslepila) a vodu do kuchyně nově vede z rozvodu původně určeného pouze pro koupelnu a WC. Zcela nepochybně jde o změnu věci ve smyslu § 2220 o. z., resp. o opravu, přestavbu či jinou změnu bytu podle § 2263 o. z., a také o podstatný zásah do vlastnického práva pronajímatele. Jedině on je totiž oprávněn rozhodnout, jakým způsobem se svou věcí naloží, tedy – jde-li o byt – kupříkladu zda a jakým způsobem jej stavebně upraví či opraví.
Úvahy ohledně účelnosti a hospodárnosti uvedení věci (bytu) do původního stavu zde nemají místo. Právní úprava s takovým posouzením nepočítá, jestliže kategoricky uvádí, že nájemce „uvede věc do původního stavu, jakmile o to pronajímatel požádá“, a že „při skončení nájmu odstraní nájemce v bytě nebo domě změnu, kterou provedl“. Nehovoří tedy o možnosti, účelnosti či hospodárnosti odstranění neoprávněně provedené změny věci nájemcem.
III. Pro nájem družstevního bytu se (kromě některých záležitostí upravených v rámci ustanovení z. o. k.) použijí ustanovení občanského zákoníku o nájmu s tím, že podrobnější úpravu užívání bytu mohou obsahovat i stanovy bytového družstva.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 33/2023, ze dne 7. 6. 2023
Dotčené předpisy:
§ 2220 o. z.
§ 2263 o. z.
Kategorie: nájem bytu; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Žalobce (bytové družstvo a vlastník domu) se domáhal, aby žalovaná (členka družstva a nájemkyně bytu) na své náklady odstranila rozvody studené a teplé vody v bytě č. 121 nacházejícím se ve 20. patře domu č. p. XY v ulici XY (dále jen „byt“ a „dům“), které jsou zabudované v jeho podlaze a vedou ze stoupačky pro dům umístěné u místnosti s WC tohoto bytu a přiléhající ke koupelně tohoto bytu do kuchyně tohoto bytu (dále též jen „stavební úpravy“).
2. Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) – poté, co jeho předchozí (vyhovující) rozsudek ze dne 13. 9. 2019, č. j. 19 C 51/2017-200, byl k odvolání žalované zrušen usnesením Městského soudu v Praze (odvolacího soudu) ze dne 11. 3. 2020, č. j. 21 Co 9/2020-261, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení – rozsudkem ze dne 15. 10. 2021, č. j. 19 C 51/2017-426, ve znění usnesení ze dne 10. 3. 2022, č. j. 19 C 51/2017-477, žalobu zamítl (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu (výroky II. a III.).
3. K odvolání žalobce odvolací soud rozsudkem ze dne 20. 7. 2022, č. j. 21 Co 160/2022-489, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl a uložil žalované povinnost odstranit stavební úpravy do 6 měsíců od právní moci rozsudku (výrok I.). Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů a nákladech státu (výroky II. a III.).
4. Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně a uvedl, že žalovaná jako nájemkyně bytu podle smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 29. 7. 2015 v něm prováděla stavební úpravy na základě Dohody o podmínkách k provedení drobných oprav a údržby bytu ze dne 4. 8. 2015 (dále jen „Dohoda“), přičemž k dotčeným stavebním úpravám (změně trasy vedení rozvodů vody do kuchyně nikoli ze stoupačky k ní přiléhající, ale ze stoupačky přiléhající k WC podlahou bytu) souhlas žalobce z Dohody nevyplývá a žalobce jí jej neudělil ani poté, co jej o svém záměru informovala, naopak vyjádřil s nimi kategorický nesouhlas.
5. Po právní stránce věc posoudil podle § 731 odst. 1 písm. b) a § 741 odst. 1 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích), dále jen „z. o. k.“, § 2263 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) a čl. 52 odst. 5 a čl. 52 odst. 2 písm. f) Stanov BD „P. D.“ přijatých dne 18. 6. 2014 (dále jen „Stanovy“). Dovodil, že žalovaná byla oprávněna provádět v bytě jakékoliv stavební úpravy a podstatné změny pouze se souhlasem žalobce [čl. 52 odst. 5 a čl. 52 odst. 2 písm. f) Stanov], k provedeným stavebním úpravám týkajícím se změny trasy vedení rozvodů vody do kuchyně napojením na jinou stoupačku jej však neměla, proto jí stíhá povinnost je odstranit. Doplnil, že původní rozvod vody do kuchyně, který byl částečně společný pro byt žalované a byt sousední, přičemž uzávěr rozvodu na stoupačce byl přístupný jen ze sousedního bytu, nepředstavoval vadu bytu, a dodal, že i kdyby o vadu v bytě šlo, žalovaná nebyla oprávněna ji odstranit sama, neboť ze Stanov vyplývá, že poškození či vady v bytě, jejichž odstranění přísluší žalobci, je povinna žalobci oznámit a provedení opravy mu umožnit [čl. 52 odst. 2 písm. f) Stanov]. Uvedení do předešlého stavu pak nepovažoval za neúčelné ani nehospodárné, neboť z obou v řízení vypracovaných znaleckých posudků vyplynulo, že rozvody vody do kuchyně je možné vést i jiným způsobem, než jak učinila žalovaná, s tím, že by bylo zachováno napojení na stoupačku přiléhající ke kuchyni v bytě a zároveň by rozvody nebyly umístěny v podlaze. Neúčelnost a nehospodárnost nemůže vyplývat pouze ze skutečnosti, že by se muselo zasáhnout do již opravené kuchyně či provést práce v bytě souseda. Byla to totiž žalovaná, která v prvé řadě porušila svou povinnost nájemce, jestliže se na dalším postupu se žalobcem nedohodla a stavební úpravy v bytě provedla bez jeho souhlasu. Z těchto důvodů i s přihlédnutím ke skutečnosti, že prozatím byty nebyly převedeny do vlastnictví členů družstva, jednání žalobce nepovažoval za rozporné s dobrými mravy, resp. za zneužití práva. Za nepřípadný považoval též argument, že i ostatní nájemci si rozvody vody v bytech upravili odlišným způsobem. V žádném jiném bytě totiž nejsou rozvody vody vedeny způsobem, jak učinila žalovaná, a ve všech případech zůstalo zachováno napojení na obě stoupačky. Z vyložených důvodů rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě vyhověl.
6. Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), s tím, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího i Ústavního soudu. Předně odvolacímu soudu vytkla, že v rozporu s tam uvedenou judikaturou dospěl na základě hodnocení důkazů provedených před soudem prvního stupně k jiným skutkovým zjištěním, aniž by tyto důkazy sám zopakoval, což mělo význam pro řešení otázky, zda původní rozvod vody v bytě byl či nebyl vadný. Dále nesouhlasila s názorem odvolacího soudu ohledně její povinnosti odstranit stavební úpravy za trvání nájemního vztahu a ohledně účelnosti odstranění nového rozvodu, zpochybnila i jeho závěr, že nejde o zjevné zneužití práva žalobcem při výkonu jeho vlastnického práva. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Současně požádala o odložení vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku.
7. Žalobce se ve vyjádření k dovolání ztotožnil se závěry odvolacího soudu s odůvodněním, že odvolací soud se od skutkových zjištění soudu prvního stupně neodchýlil, pouze věc odlišně právně posoudil. Navrhl, aby dovolání bylo zamítnuto včetně nedůvodného návrhu na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozsudku.
8. Nejvyšší soud České republiky shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.) a je přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolacím soudem doposud nebyla v poměrech zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále opět jen „o. z.“), řešena otázka odstranění stavebních úprav provedených nájemcem v bytě bez souhlasu pronajímatele. Není však důvodné.
9. Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 (existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Posléze uvedenou vadu dovolatelka v dovolání uplatnila (námitkou, že pro ni byl překvapivý závěr odvolacího soudu, podle něhož nešlo o vadu bytu, jelikož původní rozvod vody do kuchyně byl opatřen samostatným uzávěrem, k němuž odvolací soud dospěl v rozporu s § 213 odst. 2 o. s. ř.). Dovolací soud se však nejprve zabýval otázkou naplněnosti uplatněného dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.), neboť povaha vytýkané vady řízení tomu nebrání.
10. Podle § 731 z. o. k. stanovy bytového družstva kromě náležitostí podle § 553 obsahují také
a) podmínky, za kterých vznikne členovi bytového družstva právo na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu, a
b) podrobnější úpravu práv a povinností člena bytového družstva spojených s právem na uzavření smlouvy o nájmu družstevního bytu a práv a povinností člena bytového družstva spojených s užíváním družstevního bytu. Tato práva a povinnosti se stávají dnem jejich vzniku právy a povinnostmi člena plynoucími z členství v bytovém družstvu.
11. Podle § 741 odst. 1 z. o. k. není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem družstevního bytu ustanovení občanského zákoníku upravující nájem, nájem bytu nebo nájem prostoru sloužícího podnikání, a popřípadě ujednání stanov, která nejsou v rozporu s donucujícími ustanoveními zákona.
12. Podle § 2220 o. z. nájemce má právo provést změnu věci jen s předchozím souhlasem pronajímatele; byla-li nájemní smlouva uzavřena v písemné formě, vyžaduje i souhlas pronajímatele písemnou formu. Změnu věci provádí nájemce na svůj náklad; dojde-li změnou věci k jejímu zhodnocení, pronajímatel se s nájemcem při skončení nájmu vyrovná podle míry zhodnocení (odst. 1). Provede-li nájemce změnu věci bez souhlasu pronajímatele, uvede věc do původního stavu, jakmile o to pronajímatel požádá, nejpozději však při skončení nájmu věci. Neuvede-li nájemce na žádost pronajímatele věc do původního stavu, může pronajímatel nájem vypovědět bez výpovědní doby (odst. 2).
13. Podle § 2263 o. z. souhlasí-li s tím pronajímatel, může nájemce provést úpravu, přestavbu nebo jinou změnu bytu nebo domu. Nesouhlasí-li pronajímatel se změnou, která je nezbytná vzhledem k zdravotnímu postižení nájemce, člena jeho domácnosti nebo jiné osoby, která v bytě bydlí, aniž má k odmítnutí souhlasu vážný a spravedlivý důvod, nahradí pronajímatelův souhlas na návrh nájemce soud (odst. 1). Při skončení nájmu odstraní nájemce v bytě nebo domě změnu, kterou provedl, ledaže pronajímatel navrácení v předešlý stav nežádá (odst. 2).
14. Z citované právní úpravy je zřejmé, že pro nájem družstevního bytu se (kromě některých záležitostí upravených v rámci ustanovení z. o. k.) použijí ustanovení občanského zákoníku o nájmu s tím, že podrobnější úpravu užívání bytu mohou obsahovat i stanovy bytového družstva.
15. Možnost změny pronajaté věci obecně upravuje § 2220 o. z., zařazený mezi obecná ustanovení o nájmu (§ 2201 a násl. o. z.), jenž stanoví, že jakoukoliv změnu provádí nájemce na svůj náklad a pouze se souhlasem pronajímatele, který musí být dokonce písemný, je-li v této formě uzavřena nájemní smlouva. Jde-li pak o nájem bytu a domu ve smyslu ustanovení § 2235 a násl. o. z., je toto obecné ustanovení doplněno § 2263 o. z., který rovněž váže právo nájemce provést úpravu, přestavbu nebo jinou změnu bytu nebo domu na souhlas pronajímatele. Z dikce obou ustanovení je přitom zřejmé, že za změnu předmětu nájmu ve smyslu ustanovení § 2220 o. z. lze považovat též stavební úpravu bytu.
16. V poměrech právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 byla dotčená problematika upravena ustanovením § 694 zákona č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), podle něhož nájemce nesměl provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu pronajímatele, a to ani na svůj náklad. V případě porušení této povinnosti byl pronajímatel oprávněn požadovat, aby nájemce provedené úpravy a změny bez odkladu odstranil.
17. Ustálená soudní praxe přitom dovodila, že ustanovení § 694 obč. zák. slouží k ochraně vlastnického práva pronajímatele před neoprávněnými zásahy ze strany nájemce do předmětu nájemního (vlastnického) vztahu. Činí tak zákazem takových zásahů (§ 694 věta první obč. zák.) a výslovným stanovením sankce za protiprávní jednání nájemce, který do vlastnického práva neoprávněně zasáhl (§ 694 věta druhá obč. zák.). Přitom z hlediska ustanovení § 694 obč. zák. je třeba stavební úpravou a jinou podstatnou změnou v bytě rozumět každý zásah, který mění stavební uspořádání bytu. Konkrétně může jít mimo jiných případů o zavádění nebo změnu vodovodního, elektrického, plynového či jiného vedení, odstraňovaní a vyměňování kamen, vysekávání otvorů do komínů, zazdívání nebo prorážení oken, přemístění dveří a odstraňování nebo zřizování příček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2002, sp. zn. 26 Cdo 659/2001, a ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 26 Cdo 821/2003, uveřejněný pod č. 24/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či jeho usnesení ze dne 14. 9. 2016, sp. zn. 26 Cdo 569/2016).
18. Z uvedených tezí lze vyjít i v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014. Dotčená ustanovení také nepochybně slouží k ochraně pronajímatele, resp. k ochraně jeho vlastnického práva, před neoprávněnými zásahy do předmětu jeho vlastnictví ze strany nájemce. Předně tak činí výslovným zákazem změn (stavebních úprav, oprav apod.) pronajaté věci bez souhlasu pronajímatele – viz § 2220 odst. 1 větu první o. z. a § 2263 odst. 1 větu první o. z. Z odstavce druhého § 2220 o. z. je také výslovně zřejmá sankce pro nájemce, jenž změnu pronajaté věci provede bez souhlasu pronajímatele – je povinen věc uvést do původního stavu kdykoliv o to pronajímatel požádá, nejpozději však při skončení nájmu. Současně nelze přehlédnout, že § 2263 odst. 2 o. z., jako součást zvláštní úpravy nájmu bytu a domu, se zabývá odstraněním nájemcem provedené změny toliko při skončení nájmu. Pronajímateli však nelze upřít právo zakotvené v rámci obecných ustanovení o nájmu domáhat se kdykoliv, tj. i v době trvání nájmu, uvedení věci do původního stavu, jestliže nájemce porušil svou povinnost a změnu pronajaté věci provedl bez jeho souhlasu (či dokonce navzdory jeho nesouhlasu). Jestliže tedy nájemce bytu (domu) provede úpravu, přestavbu či jinou změnu bytu (domu) bez souhlasu pronajímatele, je pronajímatel oprávněn domáhat se uvedení bytu (domu) do původního stavu nejen při skončení nájmu (§ 2263 odst. 3 ve spojení s § 2293 odst. 3 o. z.), ale i v průběhu jeho trvání ve smyslu ustanovení § 2220 odst. 2 o. z.
19. V projednávané věci dovolatelka bez souhlasu žalobce (pronajímatele) změnila vedení rozvodů vody v bytě tak, že původní přívod vody do kuchyně odstranila (zaslepila) a vodu do kuchyně nově vede z rozvodu původně určeného pouze pro koupelnu a WC. Zcela nepochybně jde o změnu věci ve smyslu § 2220 o. z., resp. o opravu, přestavbu či jinou změnu bytu podle § 2263 o. z., a také o podstatný zásah do vlastnického práva žalobce. Jedině on je totiž oprávněn rozhodnout, jakým způsobem se svou věcí naloží, tedy – jde-li o byt – kupříkladu zda a jakým způsobem jej stavebně upraví či opraví. Dotčená zákonná ustanovení proto dovolatelka porušila. Navíc podle čl. 52 odst. 5 Stanov nájemce nesmí provádět stavební úpravy ani jinou podstatnou změnu v bytě bez souhlasu družstva, a to ani na svůj vlastní náklad. V případě porušení této povinnosti je družstvo oprávněno požadovat, aby nájemce provedené úpravy a změny bez odkladu odstranil. Obdobné pak vyplývá rovněž z čl. V. odst. 7 ze smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 29. 7. 2015. Oběma těmito dokumenty je přitom dovolatelka vázána z titulu svého členství v bytovém družstvu a postavení nájemkyně bytu. Jestliže tedy uvedenou povinnost (vyplývající jak ze zákona, tak ze Stanov a Smlouvy) porušila, je nyní povinna strpět následek svého protiprávního jednání, čímž je její povinnost odstranit neoprávněně (bez souhlasu žalobce) provedenou stavební úpravu bytu (změnu vedení rozvodů vody).
20. Vzhledem k uplatněným dovolacím námitkám je zapotřebí dodat, že úvahy ohledně účelnosti a hospodárnosti uvedení věci (bytu) do původního stavu zde nemají místo. Právní úprava s takovým posouzením nepočítá, jestliže kategoricky uvádí, že nájemce „uvede věc do původního stavu, jakmile o to pronajímatel požádá“, a že „při skončení nájmu odstraní nájemce v bytě nebo domě změnu, kterou provedl“. Nehovoří tedy o možnosti, účelnosti či hospodárnosti odstranění neoprávněně provedené změny věci nájemcem.
21. V této souvislosti lze dodat, že otázku, zda výkon vlastnického práva žalobce odporuje dobrým mravům, resp. zda žalobce podanou žalobou zneužívá své vlastnické právo, odvolací soud vyřešil souladně s ustálenou judikaturou a dovolacímu soudu se jeho úvahy s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem souzené věci nejeví jako zjevně nepřiměřené [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99, a ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2808/2005 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 12. 12. 2006, sp. zn. III. ÚS 675/06)]. Uvedenou judikaturu vycházející z § 3 odst. 1 obč. zák. lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle nynější právní úpravy obsažené v § 2 odst. 3 a v § 8 o. z. [srov. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 16. 7. 2015, sp. zn. III. ÚS 1782/15), či jeho usnesení ze dne 15. 9. 2021, sp. zn. 26 Cdo 1742/2021].
22. Konečně otázka, zda původní rozvody vody v bytě byly či nebyly v souladu s tehdy platnými technickými normami, což mělo představovat vadu bytu nebo společné části domu, je otázkou skutkovou, která dovolacímu přezkumu nepodléhá. Navíc závěr odvolacího soudu, podle něhož původní rozvody vody odpovídaly tehdy platným technickým normám, není pro posouzení věci rozhodující [rozhodnutí je založeno na skutečnosti, že dovolatelka provedla stavební úpravu bytu bez souhlasu pronajímatele (žalobce), o níž není mezi účastníky sporu], proto by nešlo ani v případě jeho skutečné překvapivosti či rozporu s § 213 odst. 2 o. s. ř. o takovou vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
23. Lze uzavřít, že z pohledu uplatněných dovolacích námitek je napadené rozhodnutí správné. Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl [§ 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. (…)
Autor: -mha-