// Profipravo.cz / Nájem bytu 19.06.2023
Žaloba o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu dle § 2290 o. z.
Dvouměsíční lhůta dle § 2290 o. z. k podání návrhu soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď z nájmu bytu oprávněná, je lhůtou hmotněprávní prekluzivní, tedy lhůtou, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, a jejíž zmeškání nelze prominout. Vzhledem k tomu, že v ustanovení § 2290 o. z. ani v ustanovení § 82 odst. 1 o. s. ř. není stanoveno, u kterého soudu má být žaloba podána, dochází k zahájení řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu dnem podání žaloby i u místně, případně i věcně nepříslušného soudu. Domnívá-li se soud, u něhož byla žaloba podána, že k jejímu projednání z hledisek uvedených v ustanovení § 84 a násl. o. s. ř. není místně příslušný, má postupovat v zákoně pro tento případ stanoveným postupem (§ 105 o. s. ř.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3259/2022, ze dne 22. 3. 2023
Dotčené předpisy: § 2290 o. z.
Kategorie: nájem bytu; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Žalobci se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Kladně dne 30. 7. 2021 domáhali, aby soud určil, že je neplatná výpověď ze dne 16. 6. 2021, kterou jim dala žalovaná z nájmu pozemku p. č. st. XY (zastavěná plocha a nádvoří) v k. ú. XY, jehož součástí je stavba č. p. XY (rodinný dům) v obci XY, a pozemku p. č. XY (zahrada) v k. ú. XY (dále též jen „Výpověď“ a „předmětné nemovitosti“).
Okresní soud v Kladně usnesením ze dne 2. 8. 2021, č. j. 29 C 32/2021-10, vyslovil svoji místní nepříslušnost a rozhodl, že po právní moci usnesení bude věc postoupena Okresnímu soudu v Benešově jako soudu místě příslušnému.
Okresní soud v Benešově (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 1. 2022, č. j. 8 C 238/2021-56, určil, že Výpověď je neplatná (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II.)
K odvolání žalované Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 18. 5. 2022, č. j. 26 Co 46/2022-79, rozsudek soudu prvního stupně změnil v části výroku II. o náhradě nákladů řízení; potvrdil jej ve zbývající části výroku II. o náhradě nákladů řízení a ve výroku I. (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).
Odvolací soud vyšel ze zjištění, že mezi žalobci a právním předchůdcem žalované (M. H.) byla dne 1. 4. 2013 uzavřena nájemní smlouva o pronájmu předmětných nemovitostí. Dopisem ze dne 16. 6. 2021 dala žalovaná žalobcům podle § 2222 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v rozhodném znění (dále jen „o. z.“), výpověď z nájmu předmětných nemovitostí s tříměsíční výpovědní dobou s odůvodněním, že v době uzavření kupní smlouvy dne 22. 3. 2021 nevěděla o tom, že kupuje pronajaté nemovitosti. Tato výpověď byla spolu s výzvou k úhradě dlužné částky za nájemné žalobcům doručena nejpozději dne 28. 6. 2021. Zástupce žalobců dopisem ze dne 28. 6. 2021 sdělil žalované, že Výpověď žalobci považují za neplatnou „pro nesplnění formálních zákonných důvodů“.
Při právním posouzení věci (shodně se soudem prvního stupně) měl za to, že mezi účastníky byla uzavřena platná nájemní smlouva, která se ve smyslu § 3074 odst. 1 o. z. řídí ustanoveními o nájmu bytu a nájmu domu tohoto zákona. Vzhledem k obraně žalované považoval za stěžejní posouzení její námitky, že žaloba byla podána po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené v § 2290 o. z. Dovodil, že z uvedeného ustanovení jednoznačně vyplývá, že předpokladem včasného podání žaloby na určení neplatnosti (neoprávněnosti) výpovědi z nájmu bytu je doručení této výpovědi soudu, přičemž občanský zákoník nespecifikuje, jakému soudu má taková žaloba být doručena. Lhůta je tudíž „dodržena“, jestliže byla žaloba doručena poslední den stanovené lhůty ke kterémukoliv soudu v České republice. Následně uzavřel, že žalobci podali žalobu včas a Výpověď je neplatná, neboť v ní chybělo poučení nájemce o možnosti vznést proti výpovědi námitky a navrhnout přezkoumání oprávněnosti výpovědi soudem (§ 2286 odst. 2 o. z.).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, ve kterém odvolacímu soudu vytýká právní závěr, že předpokladem včasného podání žaloby na určení neplatnosti (neoprávněnosti) výpovědi z nájmu bytu je doručení této výpovědi soudu poslední den stanovené lhůty ke kterémukoliv soudu v České republice. Má za to, že tento závěr odporuje ustálené rozhodovací praxi dovolacího soudu, která je „v tomto případě reprezentována především“ rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008. Rovněž namítala, že rozsudek soudu prvního stupně „byl překvapivým rozhodnutím“, neboť soud prvního stupně „nedal v průběhu celého řízení, zejména pak žalované, najevo svůj odlišný právní názor, na němž napadený rozsudek spočívá“. V této souvislosti dovozovala povinnost soudu prvního stupně poučit ji dle § 118a odst. 2 o. s. ř., s jejímž porušením se odvolací soud nevypořádal. Navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Dovolání podané včas, subjektem k tomu oprávněným – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky zastoupení advokátem (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.), Nejvyšší soud projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále opět jen „o. s. ř.“.
Otázka, zda žaloba o neoprávněnost výpovědi z nájmu bytu dle § 2290 o. z. musí být v zákonem stanovené lhůtě doručena místně příslušnému soudu, dosud nebyla Nejvyšším soudem vyřešena. Dovolání je tak přípustné podle § 237 o. s. ř..
Dovolání není důvodné.
Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Právě takové vady dovolatel namítá, poukazuje-li na nedostatečné poučení odvolacího soudu ve smyslu § 118a odst. 2 o. s. ř.
Poučení účastníků řízení postupem podle § 118a odst. 2 o. s. ř. přichází v úvahu jen tehdy, jestliže možné jiné právní posouzení věci vyžaduje doplnění vylíčení rozhodujících skutečností (a navržení důkazů je prokazující), významných z pohledu skutku, který je předmětem řízení; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. přistupovat (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 1. 2011, sp. zn. 26 Cdo 592/2010). Z rozhodnutí odvolacího soudu a obsahu spisu se podává, že soudy založily svá rozhodnutí na rozhodných skutečnostech, jež byly v průběhu řízení zjištěny a účastníky tvrzeny. Rozhodnutí odvolacího soudu nelze považovat ani za překvapivé, neboť dovolatelce muselo být zřejmé, že se soudy otázkou včasnosti žaloby vzhledem k jejím námitkám zabývat musely (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 8. 2010, sp. zn. 22 Cdo 2205/2010).
V dané věci je třeba předeslat, že mezi účastníky (žalobci a právním předchůdcem žalované) byla uzavřena platná nájemní smlouva ve smyslu § 663 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“). Vzhledem k tomu, že nemovitosti byly pronajaty výhradně za účelem bydlení a tomuto účelu i nadále slouží, řídí se nájemní vztah ve smyslu § 3074 odst. 1 o. z. od 1. 1. 2014 ustanoveními o nájmu bytu a nájmu domu obsaženými v § 2235 a násl. o. z. Uvedený závěr stejně jako skutečnost, že Výpověď je neplatná pro absenci poučení o právu navrhnout přezkoumání její oprávněnosti soudem (§ 2286 odst. 2 o. z.), nebyly dovoláním ostatně ani zpochybněny.
Podle § 2290 o. z. má nájemce právo podat návrh soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, do dvou měsíců ode dne, kdy mu výpověď došla.
Podle § 82 odst. 1 o. s. ř. je řízení zahájeno dnem, kdy došel soudu návrh na jeho zahájení. Pokud je návrh na zahájení řízení učiněn prostřednictvím veřejné datové sítě a elektronické aplikace určené k podání takového návrhu, platí, že řízení je zahájeno v okamžiku, kdy je návrh dostupný informačnímu systému určenému k příjmu takového podání.
V soudní praxi není pochyb, že dvouměsíční lhůta dle § 2290 o. z. k podání návrhu soudu, aby přezkoumal, zda je výpověď oprávněná, je lhůtou hmotněprávní prekluzivní (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2199/2018), tedy lhůtou, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu, a jejíž zmeškání nelze prominout. Vzhledem k tomu, že v ustanovení § 2290 o. z. ani v ustanovení § 82 odst. 1 o. s. ř. není stanoveno, u kterého soudu má být žaloba podána, dochází k zahájení řízení o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu dnem podání žaloby i u místně, případně i věcně nepříslušného soudu (srovnej obdobně rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 2. 1995, sp. zn. 4 Cdo 42/94, uveřejněný pod číslem 6/1997 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Domnívá-li se soud, u něhož byla žaloba podána, že k jejímu projednání z hledisek uvedených v ustanovení § 84 a násl. o. s. ř. není místně příslušný, má postupovat v zákoně pro tento případ stanoveným postupem (§ 105 o. s. ř.), což se v dané věci stalo.
V souzené věci byla Výpověď spolu s výzvou k úhradě dlužné částky nájemného žalobcům doručena nejpozději dne 28. 6. 2021, žalobu na přezkoumání oprávněnosti Výpovědi podali dne 30. 7. 2021 Okresnímu soudu v Kladně. Žaloba tak byla podána ve lhůtě dvou měsíců dle § 2290 o. z., byť u místně nepříslušného soudu, neboť v tomto řízení je dána výlučná místní příslušnost dle § 88 písm. b) o. s. ř. (srovnej usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 2. 2007, sp. zn. 42 Co 52/2007, uveřejněné pod 45/2008 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). To však nic nemění na závěru, že lhůta byla zachována.
Dovozuje-li dovolatelka prekluzi zákonem stanovené lhůty k podání žaloby poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 8. 2008, sp. zn. 26 Cdo 778/2008, přehlíží, že uvedené rozhodnutí se týká předchozí právní úpravy podle obč. zák. a Nejvyšší soud v něm řešil především otázku běhu lhůty pro podání žaloby o neplatnost výpovědi bez souvislosti s místní nebo věcnou příslušností soudu.
Již v rozsudku ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 4249/2016, který byl uveřejněn pod č. 75/2018 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 75/2018“), Nejvyšší soud dovodil, že žaloba podle § 2290 o. z. se obsahově liší od žaloby na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, kterou upravoval § 711 odst. 3 obč. zák. Nejde o žalobu na určení, nájemce se v řízení podle § 2290 o. z. domáhá přezkoumání, zda je výpověď oprávněná, tedy „zkontrolování oprávněnosti (správnosti) výpovědi“. Soud se tak zabývá naplněností uplatněného výpovědního důvodu, zjistí-li, že výpovědní důvod nebyl dán, rozhodne, že výpověď je neoprávněná. S ohledem na účel a smysl ustanovení § 2290 o. z. a následky, které výpověď z nájmu bytu pro nájemce má, je třeba přezkum oprávněnosti výpovědi podle tohoto ustanovení chápat v širším smyslu. Neoprávněná výpověď proto bude i neplatná či zdánlivá výpověď (bez ohledu na naplněnost výpovědního důvodu). Zjistí-li proto soud v řízení, že je výpověď z nějakého důvodu neplatná (absolutně, relativně) či zdánlivá, rovněž žalobě nájemce vyhoví a rozhodne, že výpověď je neoprávněná, byť žalobce v petitu své žaloby navrhuje, aby soud rozhodl o její neplatnosti. V tomto směru není soud petitem žaloby vázán (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003).
Třebaže odvolací soud závěry R 75/2018 doslovně citoval, v dané věci je nesprávně aplikoval, jestliže potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, který do výroku svého rozsudku převzal nesprávné znění petitu a rozhodl o neplatnosti Výpovědi, ačkoli je z obsahu žaloby zřejmé, že jde o přezkoumání oprávněnosti výpovědi podle § 2290 o. z.
Protože dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout (jde o formální pochybení v rozsudku odvolacího soudu, který řeší dovoláním nastolenou otázku správně), dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil [§ 243d písm. b) o. s. ř.] tak, že změnil rozsudek soudu prvního stupně, a rozhodl, že Výpověď je neoprávněná (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 1811/2018).
V souladu s § 243c odst. 3 věta první, § 224 odst. 1, 2 o. s. ř. rozhodl dovolací soud o nákladech řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem a zavázal procesně neúspěšnou žalovanou (§ 151 odst. 1, § 142 odst. 1 o. s. ř.) k jejich úhradě.
V řízení před soudem prvního stupně vznikly žalobcům náklady za zaplacený soudní poplatek z návrhu na zahájení řízení ve výši 2.000 Kč a za právní zastoupení. Výši nákladů právního zastoupení stanovil dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Zástupce žalobců učinil v řízení před soudem prvního stupně pět úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé a účast u jednání dne 27. 10. 2021 a 14. 1. 2022 – § 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT, přičemž výše odměny se určí podle § 6 odst. 1 a § 9 odst. 1 AT a činí 1 500 Kč za jeden úkon. V řízení o neoprávněnost výpovědi totiž nejde o určení její neplatnosti jako právního jednání (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2021, sp. zn. 26 Cdo 345/2021). Protože advokát zastupoval dvě osoby, činí odměna za jeden úkon 2.400 Kč (§ 12 odst. 4 AT), celkem pak za pět úkonů 12.000 Kč. Dále náleží k nákladům řízení paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300 Kč za jeden úkon, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 AT), tedy 1500 Kč, a daň z přidané hodnoty ve výši 2.835 Kč, neboť zástupce žalobců doložil, že je jejím plátcem (§ 14a odst. 1 AT). Celkem představují náklady řízení před soudem prvního stupně částku 18.335 Kč.
V odvolacím řízení sestávají náklady žalobců z odměny advokáta za dva úkony právní služby [vyjádření k odvolání a účast na jednání dne 18. 5. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. d), g) AT] ve výši celkem 4.800 Kč, z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši celkem 600 Kč a z daně z přidané hodnoty ve výši 1.134 Kč, tedy celkem činí 6.534 Kč.
O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalobcům nevznikly v dovolacím řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo vůči neúspěšné žalované.
Autor: -mha-