// Profipravo.cz / Bezpodílové spoluvlastnictví 09.06.2008
K ocenění věci při vypořádání BSM podle stavu ke dni rozhodnutí soudu
Pro oceňování vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví manželů obecně platí zásada, že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání. Uvedený názor však nelze absolutizovat; dané pravidlo platí v případě, že jde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je přikazována, nebo ji užívali oba a nedošlo k jejímu nadměrnému, mimořádnému opotřebení či poškození (srov. 22 Cdo 3285/2007).
Vypořádává-li soud nemovitosti ve smyslu § 150 ObčZ vzhledem k mimořádným okolnostem v obvyklé ceně podle jejich stavu ke dni jeho rozhodnutí, pak musí vypořádat také účastníky uplatněné investice, které vynaložili na nemovitosti ze svého od doby zániku BSM ke dni rozhodování soudu. I když zánikem manželství zaniklo BSM i k těmto nemovitostem, do jejich vypořádání rozhodnutím soudu jde však stále o nemovitosti oběma bývalým manželům náležející a investice je proto třeba vypořádat analogicky podle § 150 ObčZ.
Jestliže odvolací soud v dané věci nepřihlížel k tvrzením žalobkyně, že po zániku BSM účastníků byl dům 4x vytopen, čímž se jeho technický stav výrazně zhoršil (tvrzení nebylo žalovaným zpochybněno) s odůvodněním, že nejde o skutečnosti právně významné, neboť vypořádání nemovitostí se provádí podle jejich stavu ke dni zániku BSM účastníků, nesprávně aplikoval § 150 ObčZ.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2735/2007, ze dne 16. 4. 2008
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobkyně J. H., zastoupené advokátkou proti žalovanému M. H., zastoupenému advokátem o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů, vedené u Okresního soudu v Kroměříži pod sp. zn. 12 C 164/95, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 59 Co 33/2005-601, ve znění opravného usnesení z 20. prosince 2006, č. j. 59 Co 33/2005-614, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně – pobočka ve Zlíně ze dne 22. listopadu 2006, č. j. 59 Co 33/2005-601, ve znění opravného usnesení ze dne 20. prosince 2006, č. j. 59 Co 33/2005-614, a rozsudek Okresního soudu v Kroměříži ze dne 7. října 2004, č. j. 12 C 164/95-389, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Kroměříži k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Kroměříži (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze 7. 10. 2004, č. j. 12 C 164/95-389, výrokem I. „z věcí, jež měli účastníci ve společném jmění manželů,“ přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně vyjmenované movité věci, výrokem II. „z věcí, jež měli účastníci ve společném jmění manželů,“ přikázal žalovanému věci movité vyjmenované pod bodem A, dále pod bodem B hodnotu prodaného osobního automobilu F. v ceně 70 000,- Kč a hodnotu prodané obytné A. ve výši 33 000,- Kč a pod bodem C družstevní byt v tržní hodnotě práva k družstevnímu bytu ve výši 720 000,- Kč a pod bodem D odbytné z pojištění „J. H.“ ve výši 13 302,- Kč, výrokem III. přikázal „do podílového spoluvlastnictví účastníků, a to každému ideální jednou polovinou, dům se st. parc. č. 198 a zahradou p. č. 255/3 v k. ú. T. včetně zástavních práv a omezení váznoucích na těchto nemovitostech“ zapsaných na LV č. 430, výrokem IV. uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání jejího podílu částku 414 453,25 Kč, a to tak, že částku 200 000,- Kč je povinen zaplatit od 3 měsíců od právní moci rozsudku a částku 214 453,25 Kč do 18 měsíců od právní moci rozsudku, a výroky V. – VIII. rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně zjistil, že manželství účastníků uzavřené 18. 2. 1978 zaniklo rozvodem 22. 10. 1993. Dovodil, že majetkové společenství účastníků, které za trvání jejich manželství vzniklo, tj. bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále „BSM“), je podle článku VIII zákona č. 91/1998 Sb., jímž byl novelizován občanský zákoník (dále „ObčZ“), společným jměním manželů, které je třeba vypořádat. Protože však k zániku BSM došlo zánikem manželství v roce 1993, dříve než novela nabyla 1. 8. 1998 účinnosti, posuzoval otázku, které věci účastníci společně nabyli a jejich vypořádání podle § 143 a § 150 ObčZ, ve znění před uvedenou novelou. Přikázal každému z účastníků movité věci, které měli v držení. Žalovanému přikázal rovněž finanční prostředky, které získal prodejem společných automobilů, a jako odbytné ze zrušeného pojištění žalobkyně. Přihlédl také k tomu, že smírem, který účastníci uzavřeli a který soud prvního stupně schválil usnesením z 11. 12. 1998, č. j. 11 C 205/95-49, bylo zrušeno právo společného nájmu účastníků ke shora uvedenému družstevnímu bytu s tím, že byt bude nadále jako nájemce a člen družstva užívat žalovaný. Obvyklou cenu movitých věcí a „práva nájmu k družstevnímu bytu“ zjistil soud prvního stupně ze znaleckých posudků. Vypořádal také vnos žalobkyně 6 554,25 Kč a uložil žalovanému, aby zaplatil žalobkyni na vyrovnání podílů částku 414 453,25 Kč. Nemovitosti přikázal účastníkům do podílového spoluvlastnictví z toho důvodu, že na nich vázlo zástavní právo zajišťující pohledávku vůči společnosti A., spol. s r. o. a že na majetek této společnosti (žalovaný je jedním z jejích společníků) byl prohlášen konkurz.
K odvolání účastníků Krajský soud v Brně – pobočka ve Zlíně, rozsudkem z 22. 11. 2006, č. j. 59 Co 33/2005-601, ve znění opravného usnesení z 20. 12. 2006, č. j. 59 Co 33/2005-614, výrokem pod bodem I. potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I., II. odst. A a VIII., výrokem pod bodem II. rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. odst. B a C zrušil, výrokem pod bodem III. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. odst. D tak, že se žalovanému nepřikazuje odbytné z pojištění „J. H.“ ve výši 13 302,- Kč, výrokem pod bodem IV. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. tak, že nemovitosti - dům na pozemku st. parc. č. 198, pozemek st. parc. č. 198 a pozemek parc. č. 255/3 –zahrada, vše zapsáno na LV č. 430 pro k. ú. T., se přikazují do výlučného vlastnictví žalobkyně, které výrokem pod bodem V. uložil, aby zaplatila žalovanému na vyrovnání jeho podílu 387 198,- Kč do tří měsíců od první moci rozsudku. Dále výroky pod body VI. a VII. změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích VI. a VII. o nákladech řízení a výrokem pod bodem VIII. rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud vycházel z toho, že majetkové společenství účastníků, které vniklo za trvání jejich manželství a jeho rozvodem v roce 1993 zaniklo, bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů. Vypořádal je proto podle § 149 odst. 3 a § 150 ObčZ, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 91/1998 Sb. Převzal zjištění soudu prvního stupně a dokazování doplnil. Tak zjistil, že zástavní právo na nemovitostech účastníků, zajišťující pohledávku společnosti C.L. za společností A., spol. s r. o., bylo z katastru nemovitostí vymazáno, neboť zaplacením pohledávky zaniklo. Nemovitosti, jak to účastníci navrhovali, přikázal do výlučného vlastnictví žalobkyně, která je od roku 1994 užívá. Obvyklou cenu nemovitostí ke dni rozhodnutí podle jejich stavu ke dni zániku BSM ve výši 1 770 000,- Kč zjistil z doplňku znaleckého posudku L. Š. z 11. 7. 2006 (znalec podal písemný znalecký posudek už v roce 2000, který ústně doplňoval v roce 2004). Znalec sice k dotazu žalobkyně nevysvětlil, z jakých podkladů vycházel při určení obvyklé ceny nemovitostí ve výši 1 200 000,- Kč při jednání soudu prvního stupně 3. 8. 2004, ale setrval na tom, že obvyklá cena 1 770 000,- Kč je podložena údaji z databáze o prodeji nemovitostí. Odvolací soud nepovažoval za nutné doplnit dokazování revizním znaleckým posudkem, neboť vzal v úvahu, že obvyklou cenu 1 200 000,- Kč určil znalec při jednání soudu prvního stupně dne 3. srpna 2004, když teprve u tohoto jednání byl seznámen s důkazy, které měl vyhodnotit, a jednalo se okamžitý odhad. K námitce žalobkyně, že obvyklá cena 1 770 000,- Kč neodpovídá současnému technickému stavu nemovitostí, neboť byly postiženy živelnými událostmi, odvolací soud uvedl, že ocenění bylo provedeno ke dni zániku BSM a následná amortizace nemovitostí nemůže být zohledněna. Odvolací soud do vypořádání nezahrnul částku 202 615,- Kč, kterou žalovaný vynaložil na dluh společnosti A., spol s r. o., neboť ji zaplatil až po zániku BSM na závazek třetí osoby. Nevypořádal také odbytné ze zrušené pojistné smlouvy ve výši 13 302,- Kč, neboť uvedená částka byla vyplacena ještě před zánikem BSM a ke dni jeho zániku neexistovala. Žalovaný v průběhu odvolacího řízení 7. 3. 2005 převedl členská práva a povinnosti v družstvu spojená s družstevním bytem na třetí osobu za 750 000,- Kč. Protože znalec určil obvyklou cenu členského podílu částkou 900 000,- Kč, vycházel odvolací soud z této částky, neboť skutečnost, že žalovaný nepřevedl podíl za cenu obvyklou nemůže znevýhodňovat žalobkyni. Při rovnosti podílů účastníků a s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni byly přikázány movité věci v ceně 20 650,- Kč a nemovitosti v ceně 1 770 000,- Kč, žalovanému movité věci v ceně 6 700,- Kč, prodejem automobilů získal 51 500,- Kč, a hodnotu členského podílu v družstvu v obvyklé ceně 900 000,- Kč, bylo žalobkyni uloženo, aby zaplatila žalovanému na vyrovnání podílu částku 387 198,- Kč.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Vytýká odvolacímu soudu, že dokazování nedoplnil revizním znaleckým posudkem ke zjištění obvyklé ceny nemovitostí, které jí byly přikázány. Znalec L. Š. určil obvyklou cenu nemovitostí ve znaleckém posudku z 2. 10. 2000 nejprve částkou 850 000,- Kč, při jednání soudu prvního stupně 3. 8. 2004 částkou 1 200 000,- Kč (pro případ, že by nebyly zatíženy zástavním právem) a ve znaleckém posudku z 12. 9. 2006 (správně 11. 7. 2006) částkou 1 770 000,- Kč. Kromě toho znalec nezohlednil, že v domě bylo ke dni rozvodu topení na tuhá paliva, nikoli na plyn, a že po rozvodu žalobkyně investovala do domu 169 550,- Kč, jak soudu doložila. Zjištění odvolacího soudu o ceně nemovitostí tak nemá v podstatné části oporu v provedením dokazování. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný se vyjádřil k dovolání tak, že obvyklá cena nemovitostí byla zjištěna aktuálním znaleckým posudkem a revizní znalecký posudek nebylo třeba nařizovat. Navrhuje, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto, případně vzhledem ke správnosti rozhodnutí odvolacího soudu zamítnuto.
Podle čl. II. bod 3 zákona č. 59/2005 Sb. dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným po řízení provedeném podle dosavadních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních předpisů. t. j. podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před změnou provedenou zákonem č. 59/2005 Sb. (dále „OSŘ“).
Nejvyšší soud po zjištění, že přípustné dovolání bylo podáno včas řádně zastoupenou oprávněnou osobou - účastnicí řízení, přezkoumal rozsudek odvolacího soudu ve smyslu § 242 odst. 1 až 3 OSŘ a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Žalobkyně uvedla, že uplatňuje jen dovolací důvod spočívající v tom, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§ 241a odst. 3 OSŘ). Tomu odpovídá námitka, že obvyklá cena nemovitostí vychází z toho, že v domě je plynové topení, ačkoliv do rozvodu manželství účastníků šlo o topení na tuhá paliva. Podle obsahu (§ 41 odst. 2 OSŘ) však uplatnila i dovolací důvod spočívající v tom, že v řízení došlo k vadě, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ OSŘ), když namítla, že odvolací soud neprovedl ke zjištění obvyklé ceny nemovitostí důkaz revizním znaleckým posudkem, jak navrhovala. Kromě toho námitkou, že odvolací soud nepřihlédl k investicím, které vynaložila na dům v době po rozvodu, zpochybnila právní názor odvolacího soudu, že při vypořádání nemovitostí je třeba vycházet z jejich obvyklé ceny ke dni rozhodnutí, ale podle jejich stavu ke dni zániku BSM.
Bezpodílové spoluvlastnictví manželů, zaniklé před 1. 8. 1998, se vypořádá podle ustanovení občanského zákoníku ve znění účinném do 31. července 1998 (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 6. 1999, sp. zn. 31 Cdo 1908/98, uveřejněný pod R 20/2000 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek). Manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno ke dni 22. října 1993 a k tomuto dni také zaniklo i jejich BSM. Poněvadž k zániku jejich BSM došlo ještě před účinností zákona č. 91/1998 Sb., soud rozhoduje o jeho vypořádání podle § 149 odst. 3 a § 150 ObčZ, ve znění před touto novelou.
V dané věci podal znalec L. Š. znalecký posudek v písemné formě nejprve 2. 10. 2000, podle kterého obvyklá cena nemovitostí podle jejich stavu ke dni zániku BSM účastníků činila 850 000,- Kč, pokud by nebyly zatíženy zástavním právem. Při jednání soudu prvního stupně 3. 8. 2004 uvedl, že obvyklá cena nemovitostí podle jejich stavu ke dni zániku BSM v roce 2004 činí 1 200 000,- Kč, to však rovněž za předpokladu, že by nebyly zatíženy zástavním právem. Znalec doplnil v odvolacím řízení znalecký posudek dále písemně 11. 7. 2006, podle kterého obvyklá cena nemovitostí rovněž podle jejich stavu ke dni zániku BSM činila 1 770 000,- Kč. Žalobkyně namítala, že dům byl 4x vytopen a v přízemí domu se nachází plíseň až na 70 % plochy, že po rozvodu do domu investovala, prováděla jeho opravy, a že nárůst ceny téměř o 600 000,- Kč od roku 2004 není přiměřený. K tomu znalec písemně uvedl, že nemovitosti prohlížel v roce 2000 a podle pokynu soudu vycházel ze stavu nemovitostí ke dni 22. října 1993 (zánik BSM).
I podle zadání odvolacího soudu znalec oceňoval nemovitosti podle jejich stavu ke dni 22. října 1993, ke kterému zaniklo rozvodem manželství účastníků, a tím také jejich BSM.
Nejvyšší soud se k oceňování nemovitostí podle § 150 ObčZ vyjádřil v rozsudku z 14. 2. 2008, sp. zn. 22 Cdo 3285/2007, uveřejněném na internetových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz. Poukázal na to, že „pro oceňování vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví manželů obecně platí zásada vyjádřená již ve stanovisku občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR k výkladu ustanovení občanského zákoníku o bezpodílovém spoluvlastnictví manželů, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 42, ročník 1972, a později stvrzovaná judikaturou Nejvyššího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze 7. 12. 1999, sp. zn. 2 Cdon 2060/97, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 11, ročník 2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze 17. 5. 2001, sp. zn. 22 Cdo 629/2000, publikovaný v Souboru rozhodnutí pod C 496), že při oceňování věcí, které náležejí do vypořádávaného bezpodílového spoluvlastnictví, se vychází ze stavu věci ke dni zániku bezpodílového spoluvlastnictví, ale z její ceny v době, kdy se provádí vypořádání.“ Nejvyšší soud dále uvedl, že uvedený názor nelze absolutizovat, a souhlasil s názorem, který je vyjádřen v monografii Společné jmění manželů v teorii a judikatuře, 2. vydání, Praha: ASPI, a. s., 2007, str. 217, podle kterého výše uvedené pravidlo „platí v případě, že jde o věc, kterou užíval na základě dohody ten účastník, kterému je přikazována, nebo ji užívali oba a nedošlo k jejímu nadměrnému, mimořádnému opotřebení či poškození.“
K těmto závěrům lze dále dodat, že vypořádává-li soud nemovitosti ve smyslu § 150 ObčZ vzhledem k výše uvedeným mimořádným okolnostem v obvyklé ceně podle jejich stavu ke dni jeho rozhodnutí, pak musí vypořádat také účastníky uplatněné investice, které vynaložili na nemovitosti ze svého od doby zániku BSM ke dni rozhodování soudu. I když zánikem manželství zaniklo BSM i k těmto nemovitostem, do jejich vypořádání rozhodnutím soudu jde však stále o nemovitosti oběma bývalým manželům náležející a investice je proto třeba vypořádat analogicky podle § 150 ObčZ.
Jestliže odvolací soud nepřihlížel k tvrzením žalobkyně, že po zániku BSM účastníků byl dům 4x vytopen, čímž se jeho technický stav výrazně zhoršil (tvrzení nebylo žalovaným zpochybněno) s odůvodněním, že nejde o skutečnosti právně významné, neboť vypořádání nemovitostí se provádí podle jejich stavu ke dni zániku BSM účastníků, nesprávně aplikoval § 150 ObčZ. Toto nesprávné právní posouzení mělo za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Dovolací soud proto rozsudek odvolacího soudu zrušil, aniž se pro nadbytečnost zabýval dalšími námitkami žalobkyně ke znaleckému soudu z 11. 7. 2006. Protože se důvod nesprávnosti vztahuje i na rozsudek soudu prvního stupně, byl zrušen i jeho rozsudek a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 a 2 OSŘ). Dovolací soud podotýká, že podle obsahu spisu žalobkyně žádné listiny o investicích do domu v době po zániku BSM nepředložila.
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Autor: -dur-