// Profipravo.cz / Zastoupení 30.01.2012
Ke konkludentnímu schválení jednání tzv. nezmocněného jednatele
Jedná-li s třetí osobou někdo za jiného bez plné moci (tzv. nezmocněný jednatel), je vůči tomu, s kým bylo jednáno, zavázán sám. To však neplatí, jestliže ten za koho bylo jednáno, právní úkon bez zbytečného odkladu následně schválí (ratihabice). V takovém případě je z právního úkonu vůči třetí osobě zavázán ten, kdo dodatečně schválil jednání bez plné moci. Podle § 33 odst. 2 obč. zák. lze tedy dodatečně schválit právní úkony zastoupeného, při kterých došlo k excesu při zastoupení, a to i konkludentně [např. tím. že z realizovaného právního úkonu příjme takto (ne)zastoupený kupní cenu].
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 5273/2009, ze dne 15. 12. 2011
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudkyň JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobce Ing. Z. J., zastoupeného JUDr. Františkem Novosadem, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Smetanova 1101, proti žalovanému K. Z., zastoupenému JUDr. Ctiborem Palichem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Vejvanovského 384, o 260.000,- Kč s příslušenstvím oproti vydání vozidla, vedené u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 6 C 176/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. července 2009, č. j. 16 Co 484/2008-81, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 15. července 2009, č. j. 16 Co 484/2008-81, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud ve Vyškově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 25. června 2008, č. j. 6 C 176/2007-50, uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 260.000,- Kč s 9,5% úrokem z prodlení od 1. 4. 2007 do 30. 6. 2007, s 9,75% úrokem z prodlení od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007, s 10,5% úrokem z prodlení od 1. 1. 2008 do 25. 6. 2008 a dále od 26. 6. 2008 s úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí zvýšené o 7 procentních bodů, do zaplacení, proti vydání osobního motorového vozidla značky Volkswagen Passat 1,9 TDi 4x4, RZ 4B3 5821, roku výroby 2002, barvy šedá metalíza, VIN: WVWZZZ3BZ2E152428 (dále též „sporné vozidlo“), a dále rozhodl o nákladech řízení. Vyšel ze zjištění, že dne 5. 3. 2007 uzavřeli účastníci kupní smlouvu č. 25/07, podle které žalovaný prodal žalobci shora specifikované osobní auto za kupní cenu 260.000,- Kč. Prodej byl realizován M. P. provozujícím autobazar. Dopisem ze dne 20. 3. 2007 žalobce vytkl vady vozu, od kupní smlouvy odstoupil s odkazem na § 597 odst. 2 občanského zákoníku (dále „obč. zák.“) a požádal o vrácení peněz. Žalovaný dopisem ze dne 11. 4. 2007 odstoupení odmítl akceptovat. Vycházeje ze závěrů znaleckého posudku znalce Ing. R. E. soud prvního stupně shledal odstoupení od smlouvy důvodným a žalobě vyhověl.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 15. července 2009, č. j. 16 Co 484/2008-81, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Své rozhodnutí založil na závěru o nedostatku pasivní legitimace žalovaného. Z údajů uvedených ve smlouvě č. 5/07 ze dne 18. 1. 2007 uzavřené ohledně předmětného vozidla mezi žalovaným a M. P. dovodil, že bez ohledu na její záhlaví, v němž je označena za smlouvu zprostředkovatelskou (tj. smlouvu podle § 774 obč. zák.), jde o smlouvu o obstarání prodeje věci podle § 737 obč. zák. Uzavřel, že vyhledal-li M. P. kupce, s nímž bez výslovného zmocnění prodávajícího uzavřel dne 5. 3. 2007 kupní smlouvu, jednal vlastním jménem (na účet žalovaného), a nese tak odpovědnost za vady prodané věci podle § 741 odst. 1 obč. zák. Žalovaný, který svěřil vůz do prodeje M. P., nemůže být povinným z titulu odpovědnosti za vady prodané věci.
V dovolání, jehož přípustnost žalobce (dále též „dovolatel“) opírá o § 237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odvolacímu soudu vytýká, že jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Není srozuměn se závěrem o nedostatku pasivní legitimace žalovaného, který přijal odvolací soud na základě obsahu smlouvy ze dne 18. 1. 2007 uzavřené mezi žalovaným a provozovatelem autobazaru. Zdůrazňuje, že obsah této smlouvy mu při uzavírání kupní smlouvy nebyl znám a dále to, že prodávané vozidlo nestálo celou dobu v autobazaru, nýbrž je žalovaný používal po dobu trvání „zprostředkovatelské“ smlouvy. Existovala totiž dohoda, že v případě zajištění zájemce o koupi, přiveze žalovaný vůz M. P., což odpovídá tomu, že žalovaný byl prodeji přítomen jako prodávající; ten ostatně v řízení před soudem prvního stupně proti své pasivní legitimaci nic nenamítal, a neučinil tak ani v odvolání. Jestliže - podle odvolacího soudu - soud prvního stupně v tomto směru pochybil, měl odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení, aby dal žalobci možnost rozšířit žalobu i na M. P., a vyhnout se tak možným účinkům uplatnění námitky promlčení. Dovolatel má zato, že byl postupem odvolacího soudu zkrácen ve svém právu na spravedlivý proces. S tímto odůvodněním navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnut odvolacího soudu.
Žalovaný navrhl dovolání zamítnout.
Dovolání - přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. - je důvodné.
Žalobce dovoláním zpochybňuje správnost právního závěru odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace žalovaného.
Podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. lze dovolání podat z důvodu, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Nesprávným právním posouzením je omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav. O mylnou aplikaci právních předpisů se jedná, jestliže soud použil jiný právní předpis, než který měl správně použít, nebo sice aplikoval správný právní předpis, ale nesprávně jej vyložil, popřípadě ze skutkových zjištění vyvodil nesprávné právní závěry.
Podle § 32 odst. 1 obč. zák. nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
Podle § 33 odst. 2 obč. zák. překročil-li zmocněnec při jednání své oprávnění jednat za zmocnitele nebo jedná-li někdo za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán sám, ledaže ten, za koho bylo jednáno, právní úkon dodatečně bez zbytečného odkladu schválí. Neschválí-li zmocnitel překročení plné moci nebo jednání bez plné moci, může osoba, se kterou bylo jednáno, na zmocněnci požadovat buď splnění závazku nebo náhradu škody způsobené jeho jednáním.
Podle § 558 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou cenu.
Podle § 597 odst. 1 obč. zák. jestliže dodatečně vyjde najevo vada, na kterou prodávající kupujícího neupozornil, má kupující právo na přiměřenou slevu ze sjednané ceny odpovídající povaze a rozsahu vady; jde-li o vadu, která činí věc neupotřebitelnou, má též právo od smlouvy odstoupit.
Podle § 597 odst. 2 obč. zák. právo odstoupit od smlouvy má kupující i tehdy, jestliže jej prodávající ujistil, že věc má určité vlastnosti, zejména vlastnosti kupujícím vymíněné, anebo že nemá žádné vady, a toto ujištění se ukáže nepravdivým.
Ze skutkových zjištění soudů nižších stupňů, v návaznosti na obsah spisu, vyplývá, že dne 18. 1. 2007 uzavřeli žalovaný a Miroslav Přidal, podnikatel provozující autobazar, smlouvu č. 5/07, jejímž obsahem byl závazek, podle něhož „prodávající (rozuměj žalovaný) předává a zprostředkovatel (M. P.) přejímá dnem podpisu smlouvy předmětné vozidlo ke zprostředkování prodeje za podmínek uvedených v této smlouvě (...) Zprostředkovatel přejímá vozidlo ve stavu uvedeném v zápisu o stavu motorového vozidla a s těmito doklady (..) Prodávající souhlasí se snížením kupní ceny o odměnu (provizi) za prodej vozidla ve výši 3,5% z prodejní ceny, nejméně však 2.500,- Kč. Částku za prodané vozidlo si vyzvedne prodávající osobně v autobazaru (...). Vozidlo převzaté k zprostředkování prodeje zůstává vlastnictvím prodávajícího až do okamžiku prodeje novému majiteli. Prodávající odpovídá za to, že při předání vozidla zprostředkovateli oznámil a v zápisu o stavu vozidla uvedl vady vozidla a okolnosti, pro které by se mohlo stát vozidlo pro kupujícího neupotřebitelným. Prodávající odpovídá zprostředkovateli především za škodu, kterou by jeho nesprávnými nebo neúplnými údaji (např. č. motoru, karos., atd.) utrpěl z titulu vlastní odpovědnosti kupujícímu. (...). Prodávající souhlasí, aby zprostředkovatel vystavil prodejní doklad“. Poté, co žalobce projevil zájem o koupi sporného vozu, předložil mu Miroslav Přidal návrh kupní smlouvy č. 25/07, v jejímž záhlaví je údaj „Miroslav Přidal, autobazar, IČ 45433950, Bank. ústav ČSOB a.s., č. ú. 154533635/0300,“ a následuje text „výše uvedená firma, jako zprostředkovatel prodeje, vyhotovuje tuto kupní smlouvu za prodávajícího na základě zprostředkovatelské smlouvy číslo 5/07“. Po tomto textu následuje identifikace „prodávajícího: K. Z, a kupujícího: Ing. Z. J., (...), H.“ Po uvedení dodacích a platebních podmínek (poznámka - placeno hotově) a identifikaci předmětu koupě následuje smluvní ujednání, podle něhož kupující si vozidlo řádně prohlédl, je seznámen s jeho technickým stavem a bere na vědomí, že na základě ustanovení § 619 občanského zákoníku zprostředkovatel neodpovídá u věcí použitých za vady vzniklé použitím nebo opotřebením. Následuje datum 5. 3. 2007 a v kolonce „podpis kupujícího“ je připojen podpis a v kolonce „zprostředkovatel“ je připojeno razítko „Autobazar, Miroslav Přidal, Těšice 9, IČO: 45433950, 79826 Nezamyslice“ k němuž je připojen podpis. Podle zápatí listinu (doklad) vyhotovil Miroslav Přidal. Dopisem ze dne 20. 3. 2007 žalobce od kupní smlouvy pro zjištěné vady odstoupil a požádal o vrácení kupní ceny.
Pro souzenou věc není podstatný obsah smlouvy uzavřené mezi žalovaným a Miroslavem Přidalem, nýbrž okolnosti, za nichž byla uzavřena kupní smlouva dne 5. 3. 2007. Pro otázku odpovědnosti za vady a pasivní legitimace je určujícím, zda při uzavírání kupní smlouvy Miroslav Přidal vystupoval jako zástupce žalovaného nebo jako obstaratel prodeje, tj. zda jednal jménem zastoupeného nebo jménem svým (na účet prodávajícího), a jak úloze Miroslava Přidala, se zřetelem k obsahu kupní smlouvy a ke všem okolnostem věci, rozuměl žalobce.
Nutno zmínit, že účelem občanskoprávního institutu zastoupení je, aby za osobu, která buď není způsobilá k právním úkonům anebo která sice způsobilá k právním úkonům je, avšak z nějakého důvodu je nechce či nemůže sama učinit (např. pro nepřítomnost, pro nemoc atd.) činil právní úkony ustanovený zástupce. V teorii i soudní praxi se rozlišuje mezi zastoupením přímým a nepřímým (někdy též označovaným jako tzv. náhradnictví). Oběma případům je společné, že v nich zástupce činí vlastní projev vůle (právní úkon). Zatímco však přímý zástupce činí projev vůle jménem zastoupeného a na jeho účet, takže práva a povinnosti, jedná-li zástupce v mezích oprávnění, vznikají přímo zastoupenému, nepřímý zástupce činí úkon vlastním jménem, i když on rovněž na cizí účet, tj. na účet zastoupeného; v důsledku toho nabývá nepřímý zástupce práva a povinnosti sám, je však povinen následně převést takto nabytá práva a povinnosti podle smlouvy na zastoupeného. Občanský zákoník upravuje výslovně pouze zastoupení přímé (§ 22 odst. 1 obč. zák.); nepřímé zastoupení ovšem nevylučuje (srovnej § 733 obč. zák.).
V právních vztazích nemusí být vždy snadno rozlišitelné, zda se vztah třetí osoby k jednajícímu subjektu utváří na bázi zastoupení přímého či nepřímého; v těchto případech zákon v zájmu ochrany třetích osob v § 32 odst. 1 obč. zák. zakotvuje nevyvratitelnou domněnku, že nevyplývá-li z právního úkonu, že někdo jedná za někoho jiného, platí, že jedná vlastním jménem.
Založení účinků přímého zastoupení předpokládá vedle objektivně daných znaků přímého zastoupení a plné moci dále to, aby zmocněnec s třetí osobou jako takový jednal jménem zastoupeného, „způsobem zjevným a za jejího alespoň konkludentního souhlasu", s tím, že celý kontext jednání zmocněnce a třetí osoby je obrácen k zastoupenému (zmocniteli), jakožto ke smluvní straně. Jinak řečeno, zastoupení je tehdy přímé, jestliže třetí osoba ví, resp. z okolností musí vědět, že s ní jednající subjekt jedná za jiného, že smluvní stranou je osoba jiná, a že jednání je vedeno se zástupcem - zmocněncem. Není-li splněna tato podmínka, pak se může jednat jen o zastoupení nepřímé (srov. např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 28. června 1994, sp. zn. 7 Cdo 23/92, publikovaný v časopise Soudní judikatura, ročník 1999, sešit č. 5, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. května 2000, sp. zn. 25 Cdo 631/98, publikovaný v časopise Soudní rozhledy ročník 2000, sešit č. 9).
Miroslav Přidal měl podle smlouvy ze dne 18. 1. 2007 jako obstaratel zajistit prodej osobního vozidla žalovaného svým jménem na účet žalovaného (jako nepřímý zástupce). V rozporu s tím ovšem při uzavírání kupní smlouvy s žalobcem vystupoval jako zástupce žalovaného, ačkoliv potřebnou plnou mocí nedisponoval (nebyla mu udělena ani ve smlouvě ze dne 18. 1. 2007), a kupní smlouvu uzavřel jménem žalovaného; sám se v kupní smlouvě označoval „jen“ za zprostředkovatele. Při jednání obstaratele v rámci nepřímého zastoupení podle smlouvy o obstarání prodeje věci (§ 737 a násl. obč. zák.) není důvod uvádět ve smlouvě o prodeji objednatele, jelikož jako prodávající v tomto závazkovém právním vztahu vystupuje jen obstaratel, který odpovídá za vady prodané věci kupujícímu místo objednatele (§ 741 obč. zák.). Úvaha odvolacího soudu, že při uzavírání kupní smlouvy jednal Miroslav Přidal vlastním jménem na účet žalovaného, neodpovídá skutkovým okolnostem souzené věci, zejména písemnému textu kupní smlouvy. V záhlaví kupní smlouvy se Miroslav Přidal označuje za zprostředkovatele, žalovaného označuje za prodávajícího, a pokud se hovoří o prodávajícím, má se tím na mysli dosavadní vlastník; závěru, že Miroslav Přidal před žalobcem vystupoval „jen“ jako zástupce žalovaného, rovněž napovídá používání termínu „zprostředkovatel“ a obsah úvodní části smlouvy, podle níž zprostředkovatel „vyhotovuje tuto kupní smlouvu za prodávajícího“. Miroslav Přidal tak s žalobcem jednal jménem žalovaného (nikoli jménem svým), ačkoli nedisponoval k tomu určenou plnou mocí. Bylo proto namístě tento skutkový stav poměřovat ustanovením § 33 odst. 2 obč. zák. Jedná-li totiž s třetí osobou někdo za jiného bez plné moci (tzv. nezmocněný jednatel), je vůči tomu, s kým bylo jednáno, zavázán sám. To však neplatí, jestliže ten za koho bylo jednáno, právní úkon bez zbytečného odkladu následně schválí (ratihabice). V takovém případě je z právního úkonu vůči třetí osobě zavázán ten, kdo dodatečně schválil jednání bez plné moci. Podle § 33 odst. 2 obč. zák. lze tedy dodatečně schválit právní úkony zastoupeného, při kterých došlo k excesu při zastoupení, a to i konkludentně [např. tím. že z realizovaného právního úkonu příjme takto (ne)zastoupený kupní cenu]. Jestliže tedy po realizované kupní smlouvě žalovaný přijal vyplacenou kupní cenu, lze uzavřít, že právní úkon (uzavřenou kupní smlouvu) schválil.
Z uvedeného výkladu je zřejmé, že závěr odvolacího soudu o nedostatku pasivní legitimace žalovaného nemůže obstát, a že se dovolateli prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. podařilo zpochybnit správnost napadeného rozhodnutí. Nejvyššímu soudu proto nezbylo než napadený rozsudek podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušit a věc vrátit odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
S přihlédnutím k důvodu, pro který bylo napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušeno, se dovolací soud nezabýval ostatními výhradami dovolatele.
Právní názor vyslovený v tomto rozhodnutí je závazný. V novém rozhodnutí soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta prvá a druhá, o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
Autor: -mha-