// Profipravo.cz / Zastoupení 24.06.2010
K zániku plné moci a následnému jednání bývalého zmocněnce
I. Plná moc zaniká pro důvody demonstrativně vypočtené v ustanovení § 33b občanského zákoníku. Důvodem zániku plné moci v tomto ustanovení neuvedeným je ovšem – logicky – také například uplynutí doby, na kterou bylo trvání plné moci časově omezeno.
II. Pokud zmocněnec, jehož plná moc k zastupování zanikla (s výjimkami uvedenými v § 33b odst. 6 obč. zák.) činí právní úkony jménem osoby, která mu zaniklou plnou moc udělila, jde o nezmocněné jednatelství (§ 33 odst. 2 obč. zák.) a tyto úkony jsou pro zmocnitele závazné jen v případě, že je dodatečně schválí. Pokud však plná moc zanikla, nelze již uvažovat o zmocniteli ani o zmocněnci (postavení účastníků jako uvedených osob již zaniklo), ani o překročení plné moci, neboť nelze překročit něco, co již neexistuje.
III. V dané věci je zřejmé, že závěry odvolacího soudu, o které výhradně opřel své dovoláním napadené rozhodnutí, že, „i když příkazní smlouva mezi žalobkyní společností IMPRESA INVEST, s.r.o. k 21.3.2003 zanikla, nezpůsobilo to zánik účinnosti plné moci, kterou žalobkyně jmenované společnosti udělila dne 21.6.2002“, neboť „z jejího obsahu nevyplývá, že by její účinnost byla jakkoli časově omezena“; že „IMPRESA INVEST, s.r.o. tak jednala při uzavření kupní smlouvy se společností Promising Union, s.r.o. jménem žalobkyně na základě zmocnění vyplývajícího z plné moci ze dne 21.6.2002, které ke dni uzavření smlouvy dne 25.9.2003 trvalo“, nejsou správné.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 5429/2007, ze dne 22. 4. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Ljubomíra Drápala a JUDr. Zdeňka Novotného v právní věci žalobkyně V. J., zastoupené JUDr. Ondřejem Hanákem, Ph.D., advokátem se sídlem v Praze 5, Malátova č. 645/18, proti žalovaným 1) Ing. R. D., a 2) Ing. J. D., zastoupeným Mgr. Janem Baladou, advokátem se sídlem v Praze 1, Klimentská č. 10, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 6 C 389/2006, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 19. července 2007, č. j. 27 Co 320/2007-69, takto:
Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Praze k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Žalobou podanou u Okresního soudu Praha-východ dne 22.9.2006 se žalobkyně domáhala určení, že „je vlastnicí pozemků číslo parcelní 863/6 a stavební parcely 582 v katastrálním území Tehovec, zapsaných na listu vlastnictví č. 441“. Uvedla, že „dne 23.9.1998 uzavřely žalobkyně, jako mandant, a společnost IMPRESA INVEST, s.r.o., IČ 25120841, se sídlem v Praha 4, Mandova č. 447, jako mandatář, mandátní smlouvu“; že „předmětem mandátní smlouvy byl závazek mandatáře za úplatu vyhledat kupující a uzavřít kupní smlouvy jménem mandanta na prodej pozemků, které vzniknou rozdělením pozemků ve vlastnictví žalobkyně – pozemek parc.č. 863, o výměře 10 283 m2, orná půda a pozemek parc.č. 864/1, o výměře 8 927 m2, orná půda, které se nacházely v katastrálním území Tehovec“; že „mandátní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to od okamžiku, kdy bude zapsán prodej posledního z pozemků, nejdéle však na 3 roky, tj. nejdéle do 23.9.2001“; že „mandátní smlouva byla měněna dodatkem ze dne 21.9.2001, kterým byla doba trvání mandátní smlouvy prodloužena o 18 měsíců, tj. do 21.3.2003“; že „mandátní smlouva byla dále měněna dodatkem č. 2 ze dne 27.2.2002, ve kterém bylo oprávnění mandatáře rozšířeno o možnost uzavřít také smlouvu o smlouvě budoucí kupní na příslušné pozemky“; že „dne 25.3.2003, tedy 4 dny po skončení účinnosti mandátní smlouvy, uzavřel bývalý mandatář – společnost IMPRESA INVEST, s.r.o. kupní smlouvu na zbývající pozemky ve vlastnictví žalobkyně, které za dobu trvání mandátního vztahu nestihl prodat“; že „společnost IMPRESA INVEST, s.r.o. uzavřela kupní smlouvu o prodeji pozemků po skončení mandátního vztahu, to znamená bez plné moci a v době, kdy již neměla žádné právo jednat jménem svého původního mandanta – žalobkyně“; že „společnost IMPRESA INVEST, s.r.o. kupní smlouvou převáděla na společnost Promising Union, s.r.o. více práv (vlastnické právo k pozemkům), než kolik sama měla“; že „z těchto důvodů na základě kupní smlouvy uzavřené dne 25.3.2003 se společnost Promising Union, s.r.o. nemohla nikdy stát vlastníkem pozemků“; že „dne 5.12.2003 uzavřeli společnost Promising Union, s.r.o. a manželé D. – žalovaní kupní smlouvu o prodeji pozemku parc. č. 863/6, o výměře 768 m2, orná půda, který se nachází v katastrálním území Trhovec, a v době uzavření této kupní smlouvy byl zapsán v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Prahu-východ na LV č. 421“; že „společnost Promising Union, s.r.o. převáděla v kupní smlouvě uzavřené dne 5.12.2003 k pozemku parc.č. 863/6 více práv, než k němu sama měla, a proto se manželé D. – žalovaní vlastníkem pozemku nikdy nestali“; že „v rozporu s faktickým stavem Katastrální úřad pro Prahu-východ zapsal vklad vlastnického práva k pozemku parc.č. 863/6 pro žalované, pod č.j. V-7811/2003-209, s právními účinky vkladu ke dni 9.12.2003“; že „bez vydání určovacího rozsudku o tom, že výše uvedená nemovitost je ve vlastnictví žalobkyně, nemůže dojít k provedení opravy zápisu v katastru nemovitostí tak, aby odpovídal skutečnému stavu“; že „tento rozsudek bude podkladem pro zápis do katastru nemovitostí a chybně zapsané vlastnické právo bude pouze na jeho základě vymazáno“.
Okresní soud Praha-východ rozsudkem ze dne 26.3.2007, č.j. 6 C 389/2006-35, žalobě vyhověl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Uvedl, že „zánik plné moci je upraven v § 33b obč.zák., podle kterého plná moc zanikne též provedením úkonu, na který byla omezena (§ 33 odst. 1 písm. a) obč.zák.)“; že „pokud zmocněnec, jehož plná moc k zastupování zanikla (s výjimkami uvedenými v § 33b odst. 6 obč.zák.), činí právní úkony jménem osoby, která mu zaniklou plnou moc udělila, jde o nezmocněné jednatelství a tyto úkony jsou pro zmocnitele závazné jen v případě, že je dodatečně schválí“; že „pokud však plná moc zanikla, nelze již uvažovat o zmocniteli ani o zmocněnci (postavení účastníků jako uvedených osob již zaniklo), ani o překročení plné moci, neboť nelze překročit něco, co již neexistuje“; že „je zřejmé, že žalovaní uvěřili zápisu v katastru nemovitostí, ale tento není určující pro posouzení platnosti předcházejících kupních smluv“; že „plná moc udělená žalobkyní společnosti IMPRESA INVEST, s.r.o. nebyla omezena dobou, nicméně to neznamená, že byla žalobkyní společnosti IMPRESA INVEST, s.r.o. udělena navždy“; že „žalobkyně doložila, že obdobných plných mocí vystavila společnosti IMPRESA INVEST, s.r.o. více“; že „žalovaní mohli po kupujícím žádat předložení mandátní smlouvy, event. pak nemuseli ke koupi přistoupit“; že „je otázkou, kam až měla sahat obezřetnost a opatrnost žalovaných“; že „nelze po žalovaných vyžadovat, aby si povšimli v předcházející smlouvě slova mandatář a požadovali tak po prodávajících znění mandátní smlouvy mezi třetími osobami“; že „tento závěr soud zhodnotil při řešení otázky nákladů řízení“; že „s ohledem na skutečnost, že nikdo nemůže převést na druhého více práv, než sám má, nemohli se žalovaní stát vlastníky sporných nemovitostí“; že „kupní smlouva uzavřená dne 25.3.2003 mezi žalobkyní zastoupenou společností IMPRESA INVEST, s.r.o. jako mandatářem, a společností Promising Union, s.r.o. je absolutně neplatná“ a že „nelze více chránit dobrou víru žalovaných než vlastnické právo žalobkyně“.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 19.7.2007, č.j. 27 Co 320/2007-69, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a uložil žalobkyni zaplatit žalovaným na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů celkem 51.170,- Kč k rukám jejich zástupce. Uvedl, že „nesdílí názor soudu prvního stupně, že účinnost plné moci, přesto, že by byla uzavřena v návaznosti na příkazní smlouvu, by byla omezena na trvání této smlouvy“; že „i když účinnost plné moci i příkazní smlouva zanikají podobně, a to způsoby uvedenými v § 33b odst. 1 občanského zákoníku a § 371 občanského zákoníku (výčet není taxativní, neboť nepochybně účinnost plné moci i příkazní smlouvy zaniká i uplynutím doby, na kterou byly sjednány), nelze z toho dovozovat, že pokud vedle sebe existuje příkazní smlouva a plná moc, zaniká plná moc se zánikem příkazní smlouvy“; že „pro zánik účinků plné moci nestačí vypovědět příkazní smlouvu, ale je třeba vypovědět i plnou moc“; že „pokud příkazce plnou moc nevypoví, bude úkony bývalého příkazníka učiněnými na základě plné moci vázán, i když příkazní poměr zanikl“; že „i když příkazní smlouva mezi žalobkyní společností IMPRESA INVEST, s.r.o. k 21.3.2003 zanikla, nezpůsobilo to zánik účinnosti plné moci, kterou žalobkyně jmenované společnosti udělila dne 21.6.2002“; že „z jejího obsahu totiž nevyplývá, že by její účinnost byla jakkoli časově omezena“; že „IMPRESA INVEST, s.r.o. tak jednala při uzavření kupní smlouvy se společností Promising Union, s.r.o. jménem žalobkyně na základě zmocnění vyplývajícího z plné moci ze dne 21.6.2002, které ke dni uzavření smlouvy dne 25.9.2003 trvalo“; že „žalobkyně rovněž netvrdila, že by plnou moc uvedené společnosti vypověděla, popřípadě, že by její účinnost zanikla jiným ze způsobů vyjmenovaných v § 33b odst. 1 občanského zákoníku“.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání. Namítá, že „skutkové zjištění soudu ohledně uzavření dohody o plné moci (o zastoupení) a stejně tak skutkový závěr, ze kterého soud při právním posouzení vyšel, je vadné, neboť soud nezjistil, že v článku IV. mandátní smlouvy žalobkyně výslovně zmocnila mandatáře k uzavření kupních smluv, ke sjednávání a uzavření smluv o úschově kupní ceny a k převzetí kupní ceny“; že „tato mandátní smlouva byla uzavřena na dobu určitou, a to do okamžiku, kdy bude zapsán prodej posledního z pozemků, nejdéle však na 3 roky, tj. nejdéle do 23.9.2001, aby byla posléze měněna dodatkem ze dne 21.9.2001, kterým byla doba trvání mandátní smlouvy prodloužena o 18 měsíců, tj. do 21.3.2003“; že „mandátní smlouva tedy sama v sobě obsahovala dohodu o zastoupení (dohodu o plné moci) a právní vztah zmocnění mezi zmocněncem a zmocnitelem založila“; že „odvolací soud, stejně jako žalovaní, zcela nesprávně a mylně vysvětlují souvislost a rozdíl mezi právním vztahem zastoupení vzniklým na základě dohody o zastoupení či dohody o plné moci (v daném případě konkrétně na základě mandátní, popř. příkazní smlouvy) a mezi průkazem o takto udělené plné moci (listinou označenou plná moc)“; že „plná moc, jakožto listina, je jednostranným právním úkonem – průkazem o právním vztahu mezi zmocnitelem a zmocněncem“; že „tento vztah ovšem vznikne dvoustrannou dohodou, jejímž znakem je právo a zároveň povinnost zástupce či zmocněnce jednat a konat jménem a na účet zastoupeného či zmocnitele“; že „při skončení vlastního právního vztahu zastoupení se stává plná moc neúčinnou a sama o sobě neopravňuje zmocněnce jednat jménem a na účet zmocnitele“; že „tato konkrétní plná moc měla více vyhotovení a byla mandatářem (společností IMPRESA INVEST, s.r.o.) užívána i při uzavírání jiných kupních smluv jménem a na účet mandanta (žalobkyně) a to vždy výlučně v rámci mandátního vztahu“; že „odvolací soud měl posoudit jednání společnosti IMPRESA INVEST, s.r.o. jako nezmocněné jednatelství ve smyslu § 33 odst. 2 občanského zákoníku“; že „zákonným důsledkem tohoto jednání bývalého mandatáře je absolutní neplatnost kupní smlouvy ze dne 25.3.2003 a následně i kupní smlouvy ze dne 9.7.2003“; že „rozhodnutí odvolacího soudu je zásadním zásahem do právní jistoty v institutu zastoupení“; že „při skončení vlastního právního vztahu zastoupení pak není obecně v silách jakýchkoli zmocnitelů zabránit dalšímu zneužívání plných mocí a ani ne vždy je lze fakticky odebrat a zničit“; že „není možné, aby jednou vystavená plná moc znamenala nekonečnou možnost v ní uvedeného zmocněnce jednat za zmocnitele v podstatě až navěky“. Navrhla, aby Nejvyšší soud ČR rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Žalovaní ve svém vyjádření k dovolání navrhli, aby Nejvyšší soud ČR dovolání žalobkyně odmítl a žalovaným přiznal náhradu nákladů dovolacího řízení. Uvedli, že „žalobkyně staví celou svou argumentaci na svém relativním právním vztahu se společností IMPRESA INVEST, s.r.o. založeném mandátní smlouvou ze dne 23.9.1998“; že „tento relativní právní vztah mezi žalobkyní a IMPRESA INVEST, s.r.o. je bez jakéhokoli právního významu vůči třetím osobám“; že „plná moc udělená žalobkyní společnosti IMPRESA INVEST, s.r.o. dne 21.6.2002 žádná omezení jednatelského oprávnění neobsahuje, jak omezení konkrétním časem ani odkazem na trvání mandátní smlouvy“; že „je zřejmé, že plná moc ze dne 21.6.2002 byla udělena nad rámec zmocnění obsaženého v mandátní smlouvě a není přímý vztah či závislost mezi ní a uvedenou mandátní smlouvou“.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30.6.2009 (dále jen „o.s.ř.“), neboť dovoláním je napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán před 1.7.2009 (srov. Čl. II bod 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a že jde o rozsudek, proti kterému je – s výjimkou doplnění dovolání ze dne 23.10.2007 směřujícího do výroku o náhradě nákladů řízení – podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. dovolání přípustné, přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně je opodstatněné.
Při uzavření kupní smlouvy se může její účastník (prodávající a kupující) dát zastoupit fyzickou nebo právnickou osobou (zmocněncem), které za tímto účelem písemnou formou udělí plnou moc (§ 31 odst. 1, § 31 odst. 4, věta první, § 46 odst. 1 obč. zák.). Předpokladem určitosti takové plné moci je, vedle nezaměnitelného označení osob zmocněnce a zmocnitele, také přesné vymezení rozsahu zmocněncova oprávnění (§ 31 odst. 1 věta druhá, § 37 odst. 1 obč. zák.). Plná moc může být, z hlediska rozsahu zmocněncova oprávnění, všeobecná (generální), která opravňuje zástupce (zmocněnce) ke všem právním úkonům, anebo zvláštní (speciální), omezující se pouze na některé právní úkony či pouze na jediný právní úkon; v obou případech může být plná moc formulována jako neomezená, která dává zmocněnci právo jednat volně podle nejlepšího vědomí a svědomí, nebo jako omezená, v níž jsou stanoveny hranice, ve kterých a jak má zástupce jednat.
Při zastoupení na základě plné moci je třeba rozlišovat mezi dohodou o plné moci (zastoupení či zmocnění) na straně jedné a mezi samotnou plnou mocí na straně druhé. Dohoda o plné moci (zastoupení či zmocnění) je smlouva mezi zmocnitelem a zmocněncem, kterou se zmocněnec zavazuje zastupovat zmocnitele v dohodnutém rozsahu, popřípadě za dohodnutých podmínek; uzavřením této dohody vzniká právní vztah zastoupení mezi zmocnitelem a zmocněncem. Plná moc je jednostranný právní úkon zmocnitele, určený (adresovaný) třetí osobě (třetím osobám), v němž zmocnitel prohlašuje, že si zvolil zmocněnce, aby ho zastupoval v rozsahu uvedeném v této plné moci; plná moc z hlediska obsahu právního úkonu představuje osvědčení (průkaz) o zastoupení, vzniklém na základě dohody o plné moci (zastoupení či zmocnění).
Udělení plné moci je právním úkonem; plná moc je proto platná, jen jestliže je určitá a srozumitelná (srov. § 37 odst.1 občanského zákoníku). Pro neurčitost nebo nesrozumitelnost je však plná moc neplatná jen tehdy, není-li možné nejasnosti v obsahu plné moci odstranit pomocí výkladu projevu vůle podle ustanovení § 35 odst.2 občanského zákoníku.
Jednáním zmocněnce vznikají práva a povinnosti zmocniteli tehdy, jestliže zmocněnec jednal v mezích oprávnění zmocnitele zastupovat (§ 32 odst.2 věty první občanského zákoníku), jakož i v případě, že zmocněnec překročil své oprávnění z plné moci, neoznámil-li zmocnitel druhé straně bez zbytečného odkladu svůj nesouhlas s jednáním zmocněnce (§ 33 odst.1 občanského zákoníku). Za situace, kdy zmocněnec překročil své oprávnění jednat za zmocnitele nebo kdy osoba jednala za jiného bez plné moci, je z tohoto jednání zavázán zmocnitel (ten, za koho bylo jednáno), jen jestliže právní úkon bez zbytečného odkladu schválil; takový právní následek však nemůže nastat, jestliže druhá strana o nedostatku plné moci věděla (§ 33 odst. 2 a 3 občanského zákoníku).
Pro dodatečné schválení právního úkonu (§ 33 odst.2 občanského zákoníku) není stanovena zvláštní forma. Znamená to, že ke schválení právního úkonu může dojít písemně nebo ústně a že se může stát výslovně nebo jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnosti o tom, co chtěl účastník projevit; uvedené platí i ve vztahu k právním úkonům, které pro svoji platnost vyžadují písemnou formu.
Plná moc zaniká pro důvody demonstrativně vypočtené v ustanovení § 33b občanského zákoníku. Důvodem zániku plné moci v tomto ustanovení neuvedeným je ovšem – logicky – také například uplynutí doby, na kterou bylo trvání plné moci časově omezeno (srov. např. Občanský zákoník I., Komentář, 2. vydání, Praha C.H.Beck, 2009, str. 311).
Pokud zmocněnec, jehož plná moc k zastupování zanikla (s výjimkami uvedenými v § 33b odst. 6 obč. zák.) činí právní úkony jménem osoby, která mu zaniklou plnou moc udělila, jde o nezmocněné jednatelství (§ 33 odst. 2 obč. zák.) a tyto úkony jsou pro zmocnitele závazné jen v případě, že je dodatečně schválí. Tento závěr vyplývá z textu občanského zákoníku, který v § 33 odst. 1 upravuje případy vázanosti zmocněnce v případě, že zmocnitel překročil své oprávnění vyplývající z plné moci. Pokud však plná moc zanikla, nelze již uvažovat o zmocniteli ani o zmocněnci (postavení účastníků jako uvedených osob již zaniklo), ani o překročení plné moci, neboť nelze překročit něco, co již neexistuje. V případě opačného výkladu by bylo nutno stanovit časové meze, ve kterých jde ještě o překročení oprávnění vyplývajícího z plné moci, případně kdy jde již o nezmocněné jednatelství. Vzhledem k tomu, že zákon nedává pro stanovení takových mezí oporu, bylo by nutno dojít k závěru, že jakmile zmocnitel udělí plnou moc, je třeba právní úkon zmocněnce, učiněný kdykoliv po zániku plné moci (tedy bez časového omezení), považovat za překročení oprávnění z plné moci, upravené v § 33 odst. l obč. zák., a takové úkony by byly závazné pro (bývalého) zmocnitele, pokud by neoznámil osobě, se kterou (bývalý) zmocněnec jednal, svůj nesouhlas bez zbytečného odkladu po tom, co se o překročení oprávnění dozvěděl. Takový výklad, který by pro toho, kdo jednou udělil plnou moc, znamenal právní důsledky tohoto úkonu pro celý život, je zjevně nepřijatelný. [srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.12.2000, sp.zn. 22 Cdo 1134/2000, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod č. 33, ročník 2001].
Z výše uvedeného je zřejmé, že závěry odvolacího soudu, o které výhradně opřel své dovoláním napadené rozhodnutí, že, „i když příkazní smlouva mezi žalobkyní společností IMPRESA INVEST, s.r.o. k 21.3.2003 zanikla, nezpůsobilo to zánik účinnosti plné moci, kterou žalobkyně jmenované společnosti udělila dne 21.6.2002“, neboť „z jejího obsahu nevyplývá, že by její účinnost byla jakkoli časově omezena“; že „IMPRESA INVEST, s.r.o. tak jednala při uzavření kupní smlouvy se společností Promising Union, s.r.o. jménem žalobkyně na základě zmocnění vyplývajícího z plné moci ze dne 21.6.2002, které ke dni uzavření smlouvy dne 25.9.2003 trvalo“, nejsou správné.
Nejvyšší soud České republiky proto rozsudek odvolacího soudu jako nesprávný zrušil (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názory vyslovené v tomto rozsudku jsou závazné; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů nového řízení a dovolacího řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-