// Profipravo.cz / Smlouva o dílo 13.02.2024
Oprávnění objednatele odložit doplatek ceny díla
I. Předpokladem oprávnění objednatele (kupujícího) odložit doplatek ceny díla, resp. kupní ceny (§ 2108 o. z., § 2615 odst. 2 o. z.), je prodlení zhotovitele (prodávajícího) se splněním povinnosti vyplývající z odpovědnosti za vady.
Ustanovení § 2108 o. z. navazuje na § 2106 a § 2107 a řeší případy, kdy prodávající má vadu věci odstranit, tj. v případě faktických vad buďto dodat novou či chybějící věc, nebo věc opravit. Z daného ustanovení z povahy věci vyplývá, že nemíří na případy, kdy kupující již uplatnil nárok na slevu z kupní ceny, ale na případy, kdy existuje možnost, že kupující právo na slevu z kupní ceny v budoucnu uplatní. Komentované ustanovení bude použitelné pouze v případě, že dosud nedošlo k zaplacení celé výše kupní ceny, na rozdíl od předchozí úpravy v § 439 odst. 2 ObchZ nemůže kupující požadovat vrácení již zaplacené kupní ceny. Do doby, než prodávající vadu odstraní, nemusí kupující platit část kupní ceny, která „odhadem přiměřeně odpovídá jeho právu na slevu“ (toto právo je třeba odlišovat od smluvně sjednaného zádržného).
Z komentovaného ustanovení výslovně nevyplývá, zda může kupující zadržet část kupní ceny rovněž v případě, kdy (poté, kdy oznámil vadu, avšak dosud neuplatnil žádné konkrétní právo z vadného plnění) nepožaduje odstranění vady, ale hodlá uplatnit právo na slevu z ceny díla, popř. od smlouvy odstoupit. Lze pravděpodobně dovozovat, že i v takovém případě bude kupující oprávněn část kupní ceny zadržet za předpokladu, že dosud vada nebyla odstraněna (prodávající může dle § 2107 odst. 2 o. z. odstranit vadu předtím, než kupující uplatnil právo na slevu z kupní ceny nebo odstoupil od smlouvy). Následným uplatněním slevy dojde ke snížení kupní ceny a v případě odstoupení od smlouvy povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu zanikne.
II. Z dikce ustanovení § 2108 o. z. (ze slov „odhadem přiměřeně odpovídá“) vyplývá, že i pokud se ukáže, že výše „přiměřené slevy“ z ceny díla je rozdílná od částky, kterou objednatel zadržel, nelze zadržení takové částky (tedy ani v rozsahu daného rozdílu) považovat za neoprávněné, pokud její výše „odhadem přiměřeně odpovídala“ výši slevy.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2909/2023, ze dne 25. 10. 2023
Dotčené předpisy:
§ 2108 o. z.
§ 2615 odst. 2 o. z.
Kategorie: smlouva o dílo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 18. 8. 2022, č. j. 10 C 250/2019-232, rozhodl, že žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni 81 741,50 Kč (bod I. výroku), návrh žalobkyně na zaplacení částky 76 262,70 Kč a zákonného úroku 9,75 % ročně z částky 149 413 Kč od 28. 4. 2019 do zaplacení a vzájemný návrh žalovaných na zaplacení částky 67 587 Kč s požadovaným příslušenstvím zamítl (body II. a III. výroku), a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a státu (body IV. a V. výroku).
Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 3.2023, č.j. 72 Co 239/2022-270, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I. A III. a v části výroku II., kterou byl zamítnut návrh žalobkyně na zaplacení částky 28 146,60 Kč a úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 149 413 Kč od 28. do 28. 4. 2019 a z částky 26 500 Kč za dobu od 30. 4. 2019 do zaplacení potvrdil (bod I. výroku), v části výroku II., kterou byl zamítnut návrh žalobkyně na zaplacení částky 48 116,10 Kč a úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 122 913 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení jej změnil a v této části žalobě vyhověl (bod II. výroku), a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (bod III. výroku).
Soudy rozhodovaly o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaných zaplacení částky 149 413 Kč s příslušenstvím jako doplatku ceny díla a částky 8 591,20 Kč s příslušenstvím jako smluvní pokuty dle smlouvy o dílo ze dne 22. 1. 2018, jejímž předmětem bylo zhotovení stavby rodinného domu ve XY. Žalovaní v rámci obrany proti žalobě namítali, že provedené dílo vykazovalo vadu (větší než obvyklé mezery mezi podlahou a vnitřními posuvnými dveřmi), tudíž nebyli povinni ničeho plnit do jejího odstranění. Protože žalobkyně vadu neodstranila, žalovaní uplatnili nárok na přiměřenou slevu ve výši 241 100 Kč, přičemž částku 149 413 Kč započetli na doplatek ceny díla a částku 67 587 Kč uplatnili vzájemným návrhem.
Na základě provedeného dokazování bylo podle soudu prvního stupně prokázáno, že účastníci uzavřeli smlouvu o dílo podle § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), na jejímž základě byla žalobkyní zhotovena blíže určená stavba rodinného domu, že žalovaní neuhradili doplatek díla v rozsahu, který je žalobkyní vymáhán v tomto řízení, a že dílo bylo provedeno. Soud prvního stupně dále zjistil, že provedené dílo vykazovalo skrytou vadu, neboť hrubá podlaha nebyla provedena ve sjednané kvalitě, v důsledku čehož vznikly větší mezery mezi podlahou a vnitřními posuvnými dveřmi. Protože žalobkyně notifikovanou vadu neodstranila, přísluší žalovaným právo na přiměřenou slevu, jejíž výše by měla odpovídat výši nákladů účelně vynaložených na opravu vady, což s přihlédnutím k odpovídajícím cenovým nabídkám představuje částku 67 671,50 Kč. Protože žalobkyni vzniklo právo na zaplacení doplatku díla, s jehož úhradou však žalovaní „s ohledem na aplikaci § 2108 o. z.“ nebyli v prodlení, a žalovaní měli právo na slevu z ceny díla v uvedené výši, považoval soud prvního stupně žalovanými provedený zápočet za oprávněný pouze zčásti.
Odvolací soud se shodl se soudem prvního stupně v tom, že žalovaní dílo převzali s výhradami vad, mezi nimiž není soudem prvního stupně posuzovaná vada (způsobená „utopením“ hrubé podlahy), kterou žalovaní oznámili prvně dne 25. 10. 2018, dne 19. 12. 2018 požádali o její odstranění, přičemž právo na slevu z ceny díla uplatnili poprvé přípisem ze dne 17. 2. 2021. Žalobkyně se – míní odvolací soud - mohla po právu dožadovat doplacení ceny díla i přes existenci vady díla, a za dané situace, kdy dílo trpělo vadou, za níž žalobkyně odpovídala, jejíž odstranění žalovaní požadovali, bylo třeba zvážit, zda žalovaným „vzniklo nejprve právo neplatit část ceny díla odhadem přiměřeně odpovídající jejich právu na slevu (§ 2108 o. z.), následně pak právo na slevu z ceny díla“. Neshledal správný závěr prvostupňového soudu, že žalovaní nebyli „s ohledem na aplikaci § 2108 o. z. v prodlení, oproti němuž dovodil, že dotyčné ustanovení nestanoví, že oznámením vady a požadavkem na její odstranění by cenu díla objednatel platit vůbec nemusel. Vyslovil názor, že za situace, kdy objednatel následně změní svůj požadavek na poskytnutí slevy (učiní sekundární volbu práva z vadného plnění), je rozhodné, že se dostává do prodlení od samého počátku, a to s plněním své povinnosti zaplatit částku sníženou o slevu, která byla (byť i následně) shledána důvodnou i co do její výše, když by bylo neefektivní zjišťovat vedle odpovídající slevy i výši částky „odhadem slevě přiměřeně odpovídající“, což by podle odvolacího soudu bylo namístě pouze, pokud by objednatel právo na slevu neuplatnil a domáhal se pouze odstranění vady opravou. Vzhledem k uvedenému žalobkyně má právo i na zaplacení úroků z prodlení z doplatku ceny za dílo poníženého o slevu. Od uvedeného se odvíjí i právo žalobkyně na smluvní pokutu za prodlení s úhradou doplatku v uvedené výši. Jde-li o určení odpovídající výše slevy z ceny díla, aproboval postup soudu prvního stupně, který nevycházel z rozdílu tržní ceny stavby bez vad a s vadami, nikoliv však to, že se zaměřil pouze na zkoumání výše nákladů na odstranění vad. Odvolací soud při zohlednění charakteru, míry a důsledků uvedené vady včetně estetického hlediska shledal uvedenou vadu do značné míry marginální, přičemž přiměřenou výši slevy nelze odvíjet od výše nákladů na uvažované zmenšení mezer (vybouráním posuvných pouzder dveří ze sádrokartonových stěn a jejich opětovné osazení), jež by zahrnovaly i náklady spojené s demontáží a uskladněním kuchyňské linky a náklady spojené se stěhováním žalovaných a jejich pobytem mimo dům po dobu opravy). Po zvážení uvedených okolností shledal přiměřenou slevu ve výši 1 % z ceny díla – částku 26 500 Kč.
Potvrzující výrok I. rozsudku odvolacího soudu v části, jíž odvolací soud potvrdil výroky I. a III. prvostupňového rozhodnutí, a výrok II., jímž odvolací soud změnil část zamítavého výroku rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 48 116,10 Kč a úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 122 913 Kč od 30. 4. 2019 do zaplacení tak, že v této části žalobě vyhověl, napadli žalovaní dovoláním, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
Dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) spatřují v posouzení otázky kritérií při stanovení výše slevy z díla a otázky práva žalobkyně na smluvní pokutu z důvodu prodlení žalovaných s úhradou doplatku ceny díla.
Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností dovolání.
Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Žalovaní v dovolání namítali, že se odvolací soud odchýlil od své rozhodovací praxe představované např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 69/2013, neboť při určení výše slevy z ceny díla nezohlednil prokázané náklady na odstranění vad díla, v důsledku čehož výši slevy z ceny díla stanovil nesprávně.
Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí (srov. jeho rozsudky ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, jakož i další rozhodnutí v nich odkazovaná; obdobně též v odborné literatuře, viz např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009), jejichž závěry jsou použitelné i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4442/2018) konstatoval, že pro určení výše slevy přiznávané z titulu odpovědnosti za vady zákon nestanoví žádné obecné pravidlo.
Rozsah snížení ceny musí být vždy posouzen s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem daného případu. Výše slevy z ceny pak závisí především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, dále na snížení funkčních vlastností věci a její estetické hodnoty, na další upotřebitelnosti, ceně nutných oprav věci a jiných obdobných hlediscích. Řečeno jinak, výše slevy by neměla vyjadřovat jen snížení směnné hodnoty věci a při jejím určení je třeba přihlédnout k tomu, jak se vytčená vada projevila při užívání věci, zda a jak toto užívání komplikuje či omezuje a zda snižuje její životnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 69/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1317/2021, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2045/2021).
Závěr o přiměřenosti slevy z kupní ceny tak vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu. Rozhodnutí o přiměřenosti výše slevy tedy přednostně náleží úvaze soudů nižších instancí, jež jsou – vzhledem k zásadám ústnosti a přímosti řízení – s účastníky v bezprostředním kontaktu, a disponují tudíž náležitými skutkovými podklady pro vyhodnocení zmiňovaných aspektů daného sporu. Dovolací soud by mohl takovou právní otázku učinit předmětem svého přezkumu toliko ve výjimečných případech zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3539/2016, či ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1643/2015).
O takovou situaci se v projednávané věci nejedná a závěr odvolacího soudu o výši slevy z kupní ceny nemovitostí nelze hodnotit jako zjevně nepřiměřený. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je totiž zřejmé (srov. body 43 až 45 odůvodnění napadeného rozhodnutí), že odvolací soud v souladu s citovanou judikaturou při úvaze o přiměřenosti slevy z ceny díla zohlednil všechny podstatné okolnosti daného případu. Odvolací soud vzal v úvahu, zda se vytčená vada projevuje při užívání nemovitostí, zda a jak ho komplikuje a omezuje. Vzal v úvahu, že její odstranění by vzhledem k povaze vady představovalo neúměrné náklady, a proto je ve své úvaze o přiměřené slevě z ceny díla nezohlednil. Vyšel přitom z vyjádření znalce Ing. P., že dotyčná vada je především vadou estetickou, která významným způsobem neohrožuje samotnou existenci rodinného domu a fakticky neomezuje způsob jeho užívání.
Nelze přisvědčit námitce, že se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 69/2013, tím, že nezohlednil prokázané náklady na odstranění vad díla jako jedno z kritérií při stanovení ceny díla. V dotyčném rozhodnutí byla řešena výše slevy z díla u vad, které nebyly pouze vadami estetickými, jako tomu je v projednávané věci, ale šlo o vady, jež bránily řádnému fungování díla a u nichž (některých z nich) vyvstala potřeba je sledovat i v budoucnu, a bylo proto namístě počítat s dalšími náklady do budoucna na případné odstranění jejich následků. O takové vady však v nyní projednávané věci nejde.
Lze uzavřít, že otázka určení výše slevy z ceny díla přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá.
Nejvyšší soud však shledal dovolání přípustným pro řešení otázky dosud neřešené, zda se žalovaní ocitli v prodlení s úhradou doplatku ceny díla, na jejímž řešení je založen závěr, že žalobkyni přísluší kromě úroku z prodlení i právo na smluvní pokutu z důvodu prodlení žalovaných s úhradou doplatku ceny díla.
Dovolání je důvodné.
Pro posouzení uvedené právní otázky je třeba shrnout skutková zjištění. Dne 6. 8. 2018 strany při převzetí dokončeného díla učinili soupis vad a nedodělků, mezi nimiž nebyla vada způsobená „utopením“ hrubé podlahy, přičemž byly určeny termíny jejich odstranění (viz listina ze dne 13. 8. 2018). Soud prvního stupně zmínil, že mezi účastníky bylo nesporné, že 15. 10. 2018 žalovaný vyjádřil nesouhlas „s vyúčtováním stavby“ zaslaným Ing. Č. E-mailem ze dne 25. 10. 2018 žalovaní notifikovali „špatně umístěná pouzdra posuvných dveří“. Dne 30. 10. 2018 žalobkyně dala najevo, že o vadu nejde, dne 19. 12. 2018 žalobci opětovně uvedenou vadu vytkli s požadavkem její opravy, což žalobkyně odmítla. Fakturou č. 2019061 ze dne 16. 4. 2019 splatnou 27. 4. 2019 žalobkyně vyúčtovala žalovaným doplatek ceny díla ve výši 149 413 Kč. Po další (předžalobní) výzvě k úhradě doplatku ceny díla ze dne 1. 8. 2019 žalovaní dopisem ze dne 22. 8. 2019 plnit odmítli s odůvodněním, že „nejsou povinni ničeho plnit“ do odstranění předmětné vady. Přípisem ze dne 17. 2. 2021 žalobci uplatnili právo na slevu z ceny díla ve výši 241 100 Kč.
Odvolací soud svůj závěr o tom, že žalovaní byli v prodlení s úhradou doplatku ceny díla (ve výši bez započtení slevy z ceny díla), založil na úvaze, že z ustanovení § 2108 o. z. nevyplývá, že oznámením vady a požadavkem na její odstranění by cenu díla objednatel platit vůbec nemusel. Vyslovil názor, že za situace, kdy objednatel následně změní svůj požadavek na poskytnutí slevy (učiní sekundární volbu práva z vadného plnění), je rozhodné, že se dostává do prodlení od samého počátku, a to s plněním své povinnosti zaplatit částku sníženou o slevu, která byla (byť i následně) shledána důvodnou i co do její výše, když by bylo neefektivní zjišťovat vedle odpovídající slevy i výši částky „odhadem slevě přiměřeně odpovídající“, což by bylo namístě pouze, pokud by objednatel právo na slevu neuplatnil a domáhal se pouze odstranění vady opravou.
Podle § 2615 odst. 2 o. z. o právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě. Objednatel však není oprávněn požadovat provedení náhradního díla, jestliže předmět díla vzhledem k jeho povaze nelze vrátit nebo předat zhotoviteli.
Podle § 2108 o. z. do odstranění vady nemusí kupující platit část kupní ceny odhadem přiměřeně odpovídající jeho právu na slevu.
Předpokladem oprávnění kupujícího (zde objednatelů) odložit doplatek ceny díla je prodlení prodávajícího (zde zhotovitelky) se splněním povinnosti vyplývající z odpovědnosti za vady (srov. též TICHÝ, Luboš, PIPKOVÁ, Petra Joanna, BALARIN, Jan. § 2108 [Zadržení kupní ceny]. In: TICHÝ, Luboš, PIPKOVÁ, Petra Joanna, BALARIN, Jan. Kupní smlouva v novém občanském zákoníku. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 189, marg. č. 5.).
Ustanovení navazuje na § 2106 a 2107 a řeší případy, kdy prodávající má vadu věci odstranit, tj. v případě faktických vad buďto dodat novou či chybějící věc, nebo věc opravit. Z daného ustanovení z povahy věci vyplývá, že nemíří na případy, kdy kupující již uplatnil nárok na slevu z kupní ceny, ale na případy, kdy existuje možnost, že kupující právo na slevu z kupní ceny v budoucnu uplatní (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3945/2016, dle kterého není rozhodné, zda objednatel u smlouvy o dílo uplatnil volbu nároku slevy z ceny díla, ale pouze to, zda mu toto právo náleží). Komentované ustanovení bude použitelné pouze v případě, že dosud nedošlo k zaplacení celé výše kupní ceny, na rozdíl od předchozí úpravy v § 439 odst. 2 ObchZ nemůže kupující požadovat vrácení již zaplacené kupní ceny. Do doby, než prodávající vadu odstraní, nemusí kupující platit část kupní ceny, která „odhadem přiměřeně odpovídá jeho právu na slevu“ (toto právo je třeba odlišovat od smluvně sjednaného zádržného). Ze slov odhadem přiměřeně odpovídá lze dovozovat, že i pokud se případně později ukáže, že výše přiměřené slevy z kupní ceny je rozdílná od částky, kterou kupující zadržel, nebylo zadržení dané částky (ani v rozsahu daného rozdílu) neoprávněné, pokud její výše „odhadem přiměřeně odpovídala“ výši slevy.
Z komentovaného ustanovení výslovně nevyplývá, zda může kupující zadržet část kupní ceny rovněž v případě, kdy (poté, kdy oznámil vadu, avšak dosud neuplatnil žádné konkrétní právo z vadného plnění) nepožaduje odstranění vady, ale hodlá uplatnit právo na slevu z ceny díla, popř. od smlouvy odstoupit. Lze pravděpodobně dovozovat, že i v takovém případě bude kupující oprávněn část kupní ceny zadržet za předpokladu, že dosud vada nebyla odstraněna (prodávající může dle § 2107 odst. 2 o. z. odstranit vadu předtím, než kupující uplatnil právo na slevu z kupní ceny nebo odstoupil od smlouvy). Následným uplatněním slevy dojde ke snížení kupní ceny a v případě odstoupení od smlouvy povinnost kupujícího zaplatit kupní cenu zanikne (ZAPLETAL, Jiří. § 2108 [Právo zadržet část kupní ceny v souvislosti s výskytem vady]. In: PETROV, Jan, VÝTISK, Michal, BERAN, Vladimír a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. č. 1 a 2.).
Dovoláním nebyl zpochybněn závěr, že žalovaní byli oprávněni k odkladu doplatku ceny díla, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně byla v prodlení s odstraněním dotyčné vady. Závěr odvolacího soudu, že od doplatku ceny díla je třeba odečíst slevu z ceny díla, aniž je třeba zkoumat (zjišťovat) výši slevy „odhadem slevě přiměřeně odpovídající“, neboť žalovaní – s výjimkou skutečně přiznané slevy – k odepření zbylé části nedoplatku ceny díla oprávněni nebyli, však správný není.
Z dikce aplikovaného ust. § 2108 o. z. (ze slov „odhadem přiměřeně odpovídá“) vyplývá, že i pokud se ukáže, že výše „přiměřené slevy“ z ceny díla je rozdílná od částky, kterou objednatel zadržel, nelze zadržení takové částky (tedy ani v rozsahu daného rozdílu) považovat za neoprávněné, pokud její výše „odhadem přiměřeně odpovídala“ výši slevy.
Pokud žalovaní odmítli úhradu doplatku ceny díla z důvodu, že žalobkyně byla v prodlení s odstraněním dotyčné vady (že byla v prodlení s odstraněním i jiných vad tvrzeno nebylo), a vyšlo-li najevo, že výše přiměřené slevy z ceny díla je rozdílná od částky, kterou žalobci odmítli zaplatit, je třeba vyhodnotit, zda výše této částky „odhadem přiměřeně odpovídala“ výši slevy a zda tedy zadržení dané částky (ani v rozsahu daného rozdílu) nebylo neoprávněné. Neobstojí úvaha odvolacího soudu, že by bylo neefektivní zjišťovat (vedle odpovídající slevy) i výši částky „odhadem slevě přiměřeně odpovídající“, resp. že takové zjišťování přichází v úvahu pouze, pokud objednatel právo na slevu neuplatní a domáhá se pouze odstranění vady opravou.
Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyní provedené dílo mělo v době jeho převzetí několik vad a nedodělků, jež měly být odstraněny v konkrétních termínech, přičemž vada spočívající ve špatně umístěných pouzdrech posuvných dveří mezi nimi nebyla – tuto vadu žalovaní notifikovali dne 25. 10. 2018. Dále bylo zjištěno, že fakturou splatnou dne 27. 4. 2019 byl žalobkyní vyúčtován žalovaným doplatek ceny díla, přičemž z předchozí korespondence (viz dopis z dne 15. 10. 2018), která však zůstala stranou zájmu odvolacího soudu, vyplývá, že žalovaný „s návrhem vyúčtování stavby nesouhlasí“.
Odmítnutí úhrady doplatku ceny díla ve výši 149 413 Kč podle faktury splatné 27. 4. 2019 žalovanými znamená, že právě tuto výši doplatku zjevně považovali za odhadem přiměřeně odpovídající slevě z ceny díla, neboť podle zjištění soudu prvního stupně žalovaní právo na slevu z ceny díla ve výši 241 100 Kč uplatnili teprve 17. 2. 2021.
Bude tak na odvolacím soudu, aby vyhodnotil, zda částka 149 413 Kč je částkou odhadem přiměřeně odpovídající slevě z ceny díla. Od toho se bude odvíjet případný závěr týkající se prodlení žalovaných a nároku žalobkyně na smluvní pokutu.
Vzhledem k tomu, že žalovaní v daném závazkovém smluvním vztahu vystupovali jako spotřebitelé, neopomene se odvolací soud zabývat i tím, zda se v případě ujednání o smluvní pokutě nejedná o nepřiměřené (zneužívající) ujednání (§ 1813 a násl. o. z. a viz např. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 30. 5. 2013, Dirk Frederik Asbeek Brusse a Katarina de Man Garabito proti Jahani BV, C-488/11).
Protože změnu tohoto rozhodnutí dosavadní výsledky řízení neumožňují [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozsudek odvolacího soudu v napadené části měnícího výroku o věci samé - ohledně částky 6.944,60 Kč představující smluvní pokutu a úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 122 913 Kč za dobu od 30. 4. 2019 do zaplacení - podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil, spolu se závislým výrokem o nákladech řízení (§ 243e odst. 2 věta třetí o. s. ř.), a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Ve zbytku bylo dovolání odmítnuto z důvodu, že není přípustné (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243g odst. 1, část věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí (§ 243g odst. 1 ve spojení s § 151 o. s. ř.).
Autor: -mha-