// Profipravo.cz / Obchodní společnosti a družstvo 19.02.2024
Odepření odměny členovi voleného orgánu obchodní korporace
I. Ustanovení § 61 odst. 1 a 2 z. o. k. má svůj předobraz v předcházející právní úpravě obsažené v § 66 odst. 3 obch. zák. Závěry Nejvyššího soudu přijaté v poměrech obchodního zákoníku se proto plně prosadí i při výkladu zákona o obchodních korporacích.
Účelem § 61 odst. 2 z. o. k. je ochrana obchodní korporace před plněním osobě, jež výkonem své funkce zjevně přispěla k nepříznivému hospodářskému stavu obchodní korporace, a zabezpečení toho, aby plnění poskytovaná členům volených orgánů za výkon funkce nebyla závislá toliko na jejich vůli a odpovídala přínosu, který (z pohledu společníků) pro společnost výkon funkce určitým členem orgánu má. Účelem uvedeného ustanovení naopak není řešit všechny potenciálně vznikající konflikty zájmů ve vztazích mezi osobami vykonávajícími funkci členů orgánů a společností bez ohledu na jejich souvislost s výkonem funkce.
Jinými slovy, člen voleného orgánu musí výkonem své funkce zjevně přispět k nepříznivému hospodářskému výsledku společnosti, aby mu mohlo být odepřeno poskytnutí odměny podle § 61 odst. 2 z. o. k. Odměnu pak lze odepřít pouze v takovém rozsahu, v jakém výkonem své funkce v rozporu s péčí řádného hospodáře k nepříznivému hospodářskému výsledku společnosti přispěl. Neposkytnutí odměny členovi voleného orgánu podle § 61 odst. 2 z. o. k. je sankcí za porušení výkonu funkce s péčí řádného hospodáře. K tomuto postihu je možné přistoupit jen v případě, kdy v příčinné souvislosti s jednáním člena voleného orgánu, kterým porušil péči řádného hospodáře, došlo k nepříznivému hospodářskému výsledku společnosti.
II. Ve světle judikatury Nejvyššího soudu neobstojí ani námitka dovolatelky, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se požadavků na provádění kontroly delegované působnosti členem voleného orgánu společnosti. Ze skutkových zjištění soudů se podává, že výkon jednotlivých představenstvem delegovaných činností byl v rámci společnosti systematicky rozdělen mezi její jednotlivé zaměstnance, příp. členy představenstva, ti měli nastavená pravidla a postupy pro výkon svěřených působností a z nich vycházeli. Žalobce by tak v jejich rámci ani další kontrolou nebyl schopen zjistit, že k vytýkanému pochybení došlo.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 287/2023, ze dne 14. 11. 2023
Dotčené předpisy:
§ 51 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 61 odst. 1 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 61 odst. 2 zák. č. 90/2012 Sb.
§ 66 odst. 3 obch. zák. ve znění do 31. 12. 2013
Kategorie: obchodní společnosti a družstvo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 6. 5. 2021, č. j. 13 Cm 77/2018-456, uložil žalované zaplatit žalobci 1.240.000 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II. a III.).
[2] Soud prvního stupně vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Podle zápisu v obchodním rejstříku žalobce „byl od 1. 1. 2015 do 3. 3. 2016 členem představenstva žalované a od 1. 12. 2015 do 31. 3. 2017 byl předsedou představenstva žalované“. Za žalovanou vždy jednali dva členové představenstva, z nichž alespoň jeden musel být předsedou či místopředsedou představenstva.
2) Žalobce uzavřel dne 1. 1. 2015 se žalovanou smlouvu o výkonu funkce (dále též jen „smlouva o výkonu funkce“). Podle čl. 5.1.1. smlouvy o výkonu funkce ve znění dodatku č. 1 ze dne 1. 12. 2015 a dodatku č. 2 ze dne 1. 3. 2016 činila odměna za výkon funkce 155.000 Kč měsíčně.
3) V čl. 5.1.10. smlouvy o výkonu funkce si smluvní strany sjednaly, že „v případě odvolání člena představenstva nebo odstoupení z funkce si strany poskytnou alespoň dvouměsíční výpovědní lhůtu. Při neposkytnutí výpovědní lhůty má druhá smluvní strana nárok na úplatu rovnající se měsíční odměně člena představenstva odpovídající jakékoliv neposkytnuté části sjednané výpovědní lhůty.“
4) Podle čl. 5.1.11. smlouvy o výkonu funkce náleží žalobci v případě odvolání z jeho funkce odchodné ve výši šestinásobku průměrného měsíčního výdělku. Odchodné však žalobci nenáleží, pokud byl výkon funkce ukončen z důvodu, že žalobce zřejmě přispěl k nepříznivým ekonomickým výsledkům společnosti.
5) Jediná akcionářka žalované, společnost ZVVZ GROUP, a. s., se sídlem v Milevsku, Sažinova 888, PSČ 399 01, identifikační číslo osoby 28128494 (dále též jen „ZVVZ GROUP“), učinila dne 1. 1. 2015 v působnosti valné hromady rozhodnutí o schválení smlouvy o výkonu funkce i veškerých plnění podle této smlouvy, která žalobci náleží.
6) Podle výroční zprávy za roky 2016 a 2017 skončil hospodářský výsledek žalované za uvedené roky se ztrátou ve výši 140.000.000 Kč, resp. ve výši 317.000.000 Kč.
7) Jediná akcionářka žalované, společnost ZVVZ GROUP, učinila dne 29. 3. 2017 v působnosti valné hromady rozhodnutí o odvolání žalobce z funkce člena představenstva s účinností ke dni 31. 3. 2017.
8) Žalobce vyzval žalovanou dopisem ze dne 10. 8. 2017 označeným jako předžalobní výzva k úhradě částky 1.240.000 Kč představující nárok na dvouměsíční odměnu za neposkytnutou výpovědní dobu ve výši 310.000 Kč a nárok na odchodné za šest měsíců ve výši 930.000 Kč.
9) Žalovaná v řízení před soudem prvního stupně uvedla, že žalobce svými pochybeními přispěl k jejímu nepříznivému hospodářskému výsledku, a proto nemá právo na zaplacení požadované částky. Pro případ, že soud prvního stupně i přes uvedené shledá nárok žalobce opodstatněným, vznesla kompenzační námitku. Jako pohledávku ke kompenzaci označila částku 3.034.680 Kč představující škodu vzniklou žalované vyplacením peněžních prostředků bezhotovostním převodem společnosti LEVEL CONSULT s. r. o., se sídlem v Praze 10, Košická 63/30, PSČ 101 00 (dále též jen „LEVEL CONSULT“), jelikož k této platbě došlo bez právního důvodu, neboť společnost LEVEL CONSULT objednané práce neprovedla.
[3] K žalovanou uváděným jednotlivým pochybením žalobce vyšel soud prvního stupně (mimo jiné) z toho, že:
1) Žalobce jménem žalované uzavřel dne 9. 10. 2015 se společností KRÁLOVOPOLSKÁ RIA, a. s., se sídlem v Brně, Okružní 875/19a, PSČ 638 00, identifikační číslo osoby 64506347 (dále též jen „KP RIA“), smlouvu o dílo, na jejímž podkladě se žalovaná zavázala zajistit své závazky z této smlouvy bankovními zárukami. Žalobce proto nechal vystavit u UniCredit Bank Czech Republic a. s. bankovní záruky ve prospěch Československé obchodní banky, a. s.
2) Žalobce jménem žalované uzavřel dne 25. 10. 2016 s nyní již zaniklou společností ŠKODA PRAHA Invest s. r. o., se sídlem v Praze 4, Duhová 2/1444, PSČ 140 74, identifikační číslo osoby 27257517 (dále též jen „ŠPI“), smlouvu o dílo, kterou žalovaná převzala rozsah díla po původním dodavateli společnosti VÍTKOVICE POWER ENGINEERING a. s., se sídlem v Ostravě, Štramberská 2871/47, 703 00, identifikační číslo osoby 26823357 (dále též „VPE“), která nebyla schopna dílo dokončit.
3) Žalobce jménem žalované uzavřel s rakouskou společností ANDRITZ AG, se sídlem v Grazu, Stattegger Strasse 18, PSČ 8045, identifikační číslo osoby FN 50935 f (dále též jen „ANDRITZ“), dohodu o mlčenlivosti; v případě jejího porušení se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu společnosti ANDRITZ.
4) Žalovaná uzavřela se společností VPE následující smlouvy v rámci jednotlivých projektů. V rámci projektu „Yunus Emre 2x145 MWe CFPP“ uzavřela dne 27. 5. 2013 smlouvu o dílo ve znění dodatku č. 1 ze dne 15. 3. 2016 a dne 15. 4. 2013 kupní smlouvu ve znění dodatku č. 1 ze dne 15. 3. 2016. V rámci projektu „Komplexní oprava Elektrárny Prunéřov II“ uzavřela dne 10. 9. 2010 smlouvu o dílo ve znění dodatků č. 1-4, dne 6. 3. 2009 smlouvu o dílo ve znění dodatků č. 1-15 a dne 15. 4. 2013 uzavřela kupní smlouvu ve znění dodatku č. 1. V rámci projektu „Nový zdroj 660 MWe v elektrárně Ledvice“ uzavřela dne 6. 3. 2009 smlouvu o dílo.
5) Žalobce jménem žalované uzavřel dne 5. 1. 2017 se společností Žatecká teplárenská, a. s., se sídlem v Žatci, č.p. 3149, PSČ 438 01, identifikační číslo osoby 64650871 (dále též jen „ŽTAS“), smlouvu o dílo; v případě prodlení žalované s dokončením díla se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu společnosti ŽTAS. Současně se touto smlouvou žalovaná zavázala nést náklady za veškeré spotřebované energie v průběhu realizace zakázky včetně zkušebního provozu až do předání díla společnosti ŽTAS, a to včetně spotřebovaného paliva v rámci zkušebního provozu.
6) Žalobce jménem žalované sjednal postoupení pohledávky na zaplacení díla za společností ACTHERM, spol. s r. o., se sídlem v Chomutově, Na Moráni 6052, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 48024091, na (mateřskou) společnost ACTHERM holding a. s., se sídlem v Chomutově, Na Moráni 6052, PSČ 430 01, identifikační číslo osoby 26425432.
7) Žalobce jménem žalované inicioval založení dceřiné společnosti v Číně s názvem JIEWEIJIE TUOLIU CHUCHEN Equipment Manufactura (Shenyang) Co., Ltd. (dále též jen „JWJ“).
8) Žalovaná uhradila společnosti LEVEL CONSULT peněžní prostředky ve výši 3.034.680 Kč, a to dne 29. 9. 2016 prostřednictvím dvou bezhotovostních plateb ve výši 1.839.200 Kč a 1.195.480 Kč na základě dvou samostatných objednávek ze dne 31. 8. 2016.
[4] Na tomto skutkovém základě soud prvního stupně uzavřel, že:
1) Smlouva o výkonu funkce byla řádně schválena jedinou akcionářkou žalované.
2) Žalobce byl platně odvolán z funkce člena představenstva žalované dne 29. 3. 2017 s účinností ke dni 31. 3. 2017. Žalovaná neposkytla žalobci sjednanou výpovědní dobu.
3) Žalobci proto dle smlouvy o výkonu funkce vznikl nárok jednak na úhradu dvojnásobku měsíční odměny ve výši 310.000 Kč za neposkytnutou výpovědní dobu, a rovněž na šestinásobek průměrné měsíční odměny ve výši 930.000 Kč jako odchodné.
4) Žalovaná měla záporný hospodářský výsledek v době, kdy byl žalobce předsedou představenstva.
5) Žalobce svým jednáním z pozice předsedy představenstva žalované nepřispěl k jejím nepříznivým hospodářským výsledkům.
6) Žalobce jednal dle obecných pokynů představenstva žalované ukládajících mu přijetí opatření ke zlepšení hospodářského výsledku žalované, když zpracoval a předložil představenstvu návrh na snížení režijních nákladů, strategii žalované s vytyčením strategických cílů pro rok 2015-2020 a návrh racionalizačních opatření.
[5] Nebylo shledáno pochybení žalobce ve všech žalovanou mu vytýkaných jednáních, konkrétně bylo zjištěno, že
- žalobce nesjednal bankovní záruky v rozporu se smlouvou o dílo uzavřenou se společností KP RIA,
- žalobce sjednal reálné a splnitelné podmínky pro žalovanou ve smlouvě o dílo uzavřené se společností ŠPI,
- žalobce nesjednal smluvní pokutu v neprospěch žalované v dohodě o mlčenlivosti uzavřené se společností ANDRITZ a nepoškodil tak tímto jednáním žalovanou,
- žalobce nezapříčinil neuhrazení víceprací provedených žalovanou v souvislosti se smlouvami o dílo uzavřenými se společnostmi ŠPI, VPE a KP RIA,
- žalobce sjednal reálné a splnitelné podmínky pro žalovanou ve smlouvě o dílo uzavřené se společností ŽTAS,
- žalobce postoupením pohledávky za společností ACTHERM, spol. s r. o. na (mateřskou) společnost ACTHERM holding a. s. předešel vzniku škody žalované,
- žalobce ve vztahu k dceřiné společnosti JWJ v Číně nejednal proti zájmům žalované,
- žalobce nepodepsal objednávky, ani nedal příkaz k úhradě faktur za objednané práce společnosti LEVEL CONSULT.
[6] Ve vztahu ke kompenzační námitce vznesené žalovanou soud prvního stupně uzavřel, že mezi jednáním žalobce a vznikem uvedené škody není příčinná souvislost, jelikož žalobce nevystavoval žádné objednávky a nedal příkaz k zaplacení částky společnosti LEVEL CONSULT. Existence pohledávky uplatněné žalovanou prostřednictvím kompenzační námitky tak nebyla prokázána.
[7] Vrchní soud v Praze k odvolání žalované v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil (první výrok) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
[8] Odvolací soud přisvědčil závěru soudu prvního stupně, že žalobce nepřispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům žalované, jelikož nebyla prokázána nečinnost žalobce či jeho nezájem řešit ekonomickou situaci žalované. Podle odvolacího soudu žalobce prokázal, že odvracel hrozící škodu, ve smlouvách zavazujících žalovanou nesjednával nereálné či nesplnitelné podmínky ohledně termínů zakázek a také nebyly prokázány neuhrazené vícepráce prováděné žalovanou. Konečně žalobce jako předseda představenstva žalované nejednal zcela samostatně bez vědomí a souhlasu alespoň jednoho dalšího člena představenstva nebo celé dozorčí rady.
[9] Jelikož žalobce výkonem své funkce nepřispěl k nepříznivým výsledkům hospodaření žalovaného ve smyslu smlouvy o výkonu funkce, náleží mu jak úplata za neposkytnutí výpovědní doby ve výši celkem 310.000 Kč, tak odchodné ve výši šestinásobku průměrného výdělku ve výši 930.000 Kč. Kompenzační námitka uplatněná žalovanou do výše soudem přiznaného nároku je dle názoru odvolacího soudu nedůvodná.
[10] Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[11] Dovoláním dovolatelka otevírá otázku právního posouzení porušení péče řádného hospodáře, a to včetně požadavků na provádění kontroly delegované působnosti členem voleného orgánu, v souvislosti s výkladem ustanovení § 61 odst. 2 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) [dále též jen „z. o. k.“].
[12] Dovolatelka namítá, že odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku odpovědnosti za nepříznivé hospodářské výsledky žalované a právní otázku existence pohledávky žalované za žalobcem z titulu náhrady škody, která byla předmětem kompenzační námitky žalované. Současně je dle dovolatelky nárok žalobce v rozporu s dobrými mravy.
[13] Podle dovolatelky není rozhodné, zda člen voleného orgánu obchodní korporace měl nebo neměl zájem řešit ekonomickou situaci, a/nebo zda jednal nebo nejednal s vědomím dalšího člena téhož orgánu, popř. dozorčího orgánu. Taková skutečnost by totiž zakládala pouze solidární odpovědnost všech členů kolektivního orgánu a neměla by žádný vliv na povinnost jednat s péčí řádného hospodáře. Rozhodné je dle dovolatelky pouze to, zda člen voleného orgánu přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku společnosti.
[14] Dovolatelka dále uvádí, že na povinnost výkonu funkce s péčí řádného hospodáře nemá vliv ani tzv. vertikální delegace obchodního vedení členy voleného orgánu na zaměstnance společnosti nebo třetí osoby. V případě delegace své působnosti odpovídají členové voleného orgánu za výběr osoby, na kterou je působnost delegována, za zadání, vedení a součinnost, které jsou této osobě poskytovány a za kontrolu jí svěřené působnosti. Dle dovolatelky musí člen voleného orgánu výkon delegované působnosti přiměřeně kontrolovat, a to nejen osobně, nýbrž i za pomoci řádně nastavených kontrolních mechanismů.
[15] Vzhledem k uvedenému dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil rozhodnutí odvolacího soudu tak, že rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že žaloba se zamítá.
[16] Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení dovolatelkou předestřené otázky výkladu § 61 odst. 2 z. o. k., která v popsaných souvislostech v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
[17] Podle § 51 odst. 1 z. o. k. jedná pečlivě a s potřebnými znalostmi ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.
[18] Podle § 61 z. o. k. lze jiné plnění ve prospěch osoby, která je členem voleného orgánu obchodní korporace, než na které plyne právo z právního předpisu, ze smlouvy o výkonu funkce schválené podle § 59 odst. 2 nebo z vnitřního předpisu schváleného orgánem obchodní korporace, do jehož působnosti náleží schvalování smlouvy o výkonu funkce, poskytnout pouze se souhlasem toho, kdo schvaluje smlouvu o výkonu funkce, a s vyjádřením kontrolního orgánu, byl-li zřízen (odstavec první). Plnění podle smlouvy o výkonu funkce nebo podle odstavce 1 neposkytne, pokud výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivému hospodářskému výsledku obchodní korporace, ledaže ten, kdo schválil smlouvu o výkonu funkce, rozhodne jinak (odstavec druhý).
[19] Podle § 66 odst. 3 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále též jen „obch. zák.“ či „obchodní zákoník“), lze jakékoliv plnění společnosti ve prospěch osoby, jež je orgánem společnosti nebo jeho členem, na které neplyne právo z právního předpisu nebo z vnitřního předpisu, poskytnout pouze se souhlasem valné hromady, nebo je-li přiznáno ve smlouvě o výkonu funkce. Společnost plnění neposkytne, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce.
[20] Při výkladu § 66 odst. 3 obch. zák. Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěry, podle nichž:
1) Z principu proporcionality vyplývá, že podle § 66 odst. 3 in fine obch. zák. může společnost odmítnout plnění poskytované členu orgánu společnosti v souvislosti s výkonem jeho funkce pouze v takovém rozsahu, který lze s ohledem na všechny konkrétní okolnosti považovat za přiměřený. Řečené znamená, že výše plnění, jež společnost může podle citovaného ustanovení neposkytnout, musí být zásadně přiměřená významu povinnosti, již člen orgánu porušil, míře jeho zavinění, celkové odměně a ostatním plněním poskytovaným společností v souvislosti s výkonem funkce, jakož i všem dalším v úvahu přicházejícím okolnostem tak, aby neposkytnutí odměny (či jiného plnění) bylo možné považovat za adekvátní (spravedlivý) důsledek předchozího porušení právní povinnosti členem orgánu.
2) Oprávnění společnosti odepřít statutárnímu orgánu plnění se přitom zjevně vztahuje, jak plyne z formulace „společnost plnění neposkytne, jestliže výkon funkce …“, pouze na plnění, která jsou jednateli poskytována v souvislosti s výkonem jeho funkce. Z uvedených důvodů nelze členu orgánu upírat plnění, na které mu vznikl nárok za činnosti prováděné pro společnost (např. podle platně uzavřené pracovní smlouvy), jež s výkonem funkce nesouvisí.
Srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 27 ICdo 62/2017, a ze dne 16. 6. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2126/2009.
[21] Ustanovení § 61 odst. 1 a 2 z. o. k. má svůj předobraz v předcházející právní úpravě obsažené v § 66 odst. 3 obch. zák. Závěry Nejvyššího soudu přijaté v poměrech obchodního zákoníku se proto plně prosadí i při výkladu zákona o obchodních korporacích.
[22] Účelem § 61 odst. 2 z. o. k. je ochrana obchodní korporace před plněním osobě, jež výkonem své funkce zjevně přispěla k nepříznivému hospodářskému stavu obchodní korporace, a zabezpečení toho, aby plnění poskytovaná členům volených orgánů za výkon funkce nebyla závislá toliko na jejich vůli a odpovídala přínosu, který (z pohledu společníků) pro společnost výkon funkce určitým členem orgánu má. Účelem uvedeného ustanovení naopak není řešit všechny potenciálně vznikající konflikty zájmů ve vztazích mezi osobami vykonávajícími funkci členů orgánů a společností bez ohledu na jejich souvislost s výkonem funkce (srovnej obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 2049/2009, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 4258/2019).
[23] Jinými slovy, člen voleného orgánu musí výkonem své funkce zjevně přispět k nepříznivému hospodářskému výsledku společnosti, aby mu mohlo být odepřeno poskytnutí odměny podle § 61 odst. 2 z. o. k. Odměnu pak lze odepřít pouze v takovém rozsahu, v jakém výkonem své funkce v rozporu s péčí řádného hospodáře k nepříznivému hospodářskému výsledku společnosti přispěl.
[24] Neposkytnutí odměny členovi voleného orgánu podle § 61 odst. 2 z. o. k. je sankcí za porušení výkonu funkce s péčí řádného hospodáře. K tomuto postihu je možné přistoupit jen v případě, kdy v příčinné souvislosti s jednáním člena voleného orgánu, kterým porušil péči řádného hospodáře, došlo k nepříznivému hospodářskému výsledku společnosti [v literatuře srovnej Lasák, J. § 61 in Lasák, J., Dědič, J., Pokorná, J., Čáp, Z. a kol. Zákon o obchodních korporacích. Komentář. 2. vyd. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2021, s. 464].
[25] K otázce výkonu funkce člena voleného orgánu společnosti s péčí řádného hospodáře Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích uvedl:
1) Člen představenstva akciové společnosti odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce, nikoliv za výsledek své činnosti. Jedná-li s péčí řádného hospodáře, není povinen hradit společnosti škodu, byť by v důsledku takového jednání vznikla.
2) Pro posouzení, zda rozhodnutí, která člen představenstva akciové společnosti přijal při výkonu své funkce, byla učiněna v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, není významné, k jakým následkům taková rozhodnutí vedla (jakkoli by byly pro společnost negativní). I kdyby se očekávaný výsledek činnosti člena představenstva nedostavil, nebylo by z toho možné vyvozovat, že člen představenstva postupoval protiprávně. Teprve je-li zjištěno, že člen představenstva akciové společnosti nevynaložil úsilí odpovídající hlediskům péče řádného hospodáře, lze zvažovat, zda je povinen společnosti nahradit újmu vzniklou v důsledku takového jednání.
3) Aby dostál požadavku péče řádného hospodáře, je člen představenstva akciové společnosti povinen jednat při výkonu své funkce (mimo jiné) s potřebnými znalostmi, a tedy i informovaně, tj. při konkrétním rozhodování využít rozumně dostupné (skutkové i právní) informační zdroje a na jejich základě pečlivě zvážit možné výhody i nevýhody (rozpoznatelná rizika) existujících variant podnikatelského rozhodnutí. Splnění této povinnosti je ovšem nezbytné posuzovat z pohledu ex ante, tj. prizmatem skutečností, které členu představenstva byly či při vynaložení příslušné péče (při využití dostupných informačních zdrojů) mohly a měly být známy v okamžiku, v němž dotčená podnikatelská rozhodnutí učinil. Rozhodnutí člena představenstva nelze posuzovat podle skutečností, které se udály či vyšly najevo teprve ex post, tj. poté, kdy bylo přezkoumávané podnikatelské rozhodnutí učiněno.
4) Při posuzování, zda určité jednání člena představenstva akciové společnosti bylo v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře, musí soud (mimo jiné) přihlédnout ke všem okolnostem projednávané věci; zpravidla nelze učinit paušální závěr, podle něhož by určité jednání bylo vždy (per se) v rozporu s péčí řádného hospodáře.
5) Soud při zvažování, zda člen statutárního orgánu společnosti jednal s péčí řádného hospodáře, zásadně posuzuje toliko rozhodovací proces podle výše popsaných kritérií. Bylo-li určité rozhodnutí přijato korektně, tj. v zájmu společnosti, s patřičnou pečlivostí a s potřebnými znalostmi, není z pohledu péče řádného hospodáře významné, zda bylo pro společnost výhodné, nevýhodné či zda jí přivodilo újmu. Soud tudíž musí odhlédnout od toho, že v době, kdy jednání člena statutárního orgánu posuzuje, už jsou známy jeho důsledky, a musí se vyvarovat přístupu, který by bylo možné označit za „retrospektivní proroctví“ (přístupu „generála po bitvě“).
6) Riziko podnikatelského neúspěchu nese společnost (a v důsledku pak její společníci). Každé podnikatelské rozhodnutí přitom v sobě zahrnuje určitou míru rizika neúspěchu. Za podnikatelský neúspěch, tj. jen proto, že nevyšel určitý podnikatelský záměr, tudíž nelze postihovat členy statutárního orgánu (člena představenstva), byl-li tento záměr realizován s péčí řádného hospodáře.
7) Každý manažer, členy statutárních orgánů (člena představenstva) nevyjímaje, je při svém rozhodování vystaven nebezpečí chybných úsudků a odhadů, byť by jednal sebeodpovědněji. Jinak řečeno, ani člen statutárního orgánu není a nemůže být neomylný, což je nutné vzít v úvahu při posuzování, zda jednal s péčí řádného hospodáře.
Srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 29 Cdo 5036/2015, ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3915/2012, ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, ze dne 19. 7. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3770/2016, ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 27 Cdo 2724/2017 a ze dne 30. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 90/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 29 Cdo 5279/2016.
[26] Odvolací soud v projednávané věci vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, podle nichž žalobce „předkládal strategii na rok 2015 - 2022 s návrhem racionalizačních opatření“, „odvracel vlivem insolvence předchozího dodavatele VÍTKOVICE POWER ENGINEERING hrozící škodu“, „ve smlouvách nesjednával nereálné či nesplnitelné podmínky ohledně termínů zakázek“ a „hospodářské výsledky za rok 2016 skutečně odrážely aktivity žalované i z dlouhodobých zakázek vzniklých před nástupem žalobce, vliv na nepříznivý výsledek měly odpisy nevymahatelných pohledávek“, v souvislosti s namítaným vyplacením prostředků společnosti LEVEL CONSULT „nevystavoval žádné objednávky, nedal příkazy k zaplacení“. Navazující závěr odvolacího soudu, že žalobce jednal s péčí řádného hospodáře, je v souladu s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu.
[27] K otázce delegace působnosti člena voleného orgánu Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích uvedl:
1) Člen statutárního orgánu nemusí být vybaven všemi odbornými znalostmi, schopnostmi či dovednostmi, potřebnými pro výkon veškerých činností, spadajících do působnosti statutárního orgánu. Nicméně nemá-li pro zařízení záležitosti spadající do výkonu jeho funkce potřebné odborné znalosti, je povinen zajistit její posouzení osobou, která potřebné znalosti má. Při výběru takové osoby musí člen statutárního orgánu postupovat řádně, tj. musí vybírat tak, jak by činila jiná rozumně pečlivá osoba (odpovědnost za výběr).
2) Skutečnost, že výkonem určité činnosti, spadající do působnosti představenstva, je rozhodnutím představenstva pověřena třetí osoba, však ničeho nemění na tom, že jde o činnost spadající do působnosti představenstva. Stejně tak platí, že každá z těchto činností je (v důsledku) vykonávána v „řídící působnosti“ představenstva jakožto nejvyššího řídícího (výkonného) orgánu, a to bez ohledu na to, do kolika úrovní je rozvrstvena řídící struktura společnosti. Jinak řečeno, povaha této činnosti se nijak nemění ani v důsledku její vnější delegace, ani tím, zda pověřená osoba je řízena přímo představenstvem či vedoucím zaměstnancem, který je podřízen představenstvu.
3) Zajistí-li člen statutárního orgánu záležitost spadající do výkonu jeho funkce tak, že jejím provedením pověří osobu mající potřebné odborné znalosti, je povinen s ohledem na požadavek péče řádného hospodáře výkon delegované působnosti (mimo jiné) kontrolovat.
Srovnej rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2869/2011 a ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2287/2010.
[28] Ve světle citované judikatury Nejvyššího soudu neobstojí ani námitka dovolatelky, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu týkající se požadavků na provádění kontroly delegované působnosti členem voleného orgánu společnosti. Ze skutkových zjištění soudů se podává, že výkon jednotlivých představenstvem delegovaných činností byl v rámci dovolatelky systematicky rozdělen mezi její jednotlivé zaměstnance, příp. členy představenstva, ti měli nastavená pravidla a postupy pro výkon svěřených působností a z nich vycházeli. Žalobce by tak v jejich rámci ani další kontrolou nebyl schopen zjistit, že k vytýkanému pochybení došlo.
[29] V případě, kdy lze na základě uvedeného uzavřít, že žalobce dostál svým zákonným povinnostem plynoucím mu z funkce předsedy představenstva a jednal při výkonu své funkce s péčí řádného hospodáře, nelze vyhovět ani kompenzační námitce uplatněné dovolatelkou v řízení před soudem prvního stupně. I kdyby bylo možné uzavřít, že dovolatelce úhradou částky 3.034.680 Kč ve prospěch společnosti LEVEL CONSULT bez právního důvodu vznikla škoda ve stejné výši, nelze toto pochybení spojovat s výkonem funkce předsedy představenstva žalobcem, když ten jednal dostatečně pečlivě.
[30] Důvodná není ani další námitka dovolatelky, podle níž je žalobcem uplatněný nárok v rozporu s dobrými mravy. V situaci, kdy žalobce vykonával funkci předsedy představenstva s péčí řádného hospodáře a po svém odvolání z funkce požaduje po dovolatelce náhradu za neposkytnutou výpovědní dobu a odchodné, které byly sjednány v řádně schválené smlouvě o výkonu funkce, je nárok žalobce zcela po právu a v souladu s dobrými mravy.
[31] Jelikož se dovolatelce prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a jelikož Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady, k jejichž existenci přihlíží u přípustných dovolání z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a) o. s. ř. zamítl.
[32] Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o § 243c odst. 3 větu první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolání žalované Nejvyšší soud zamítl a žalobci vzniklo vůči žalované právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Žalobci však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Autor: -mha-