// Profipravo.cz / Nekalá soutěž 04.08.2010
K jednání v hospodářské soutěži („místo podnikání“)
„Pojem jednání v hospodářské soutěži není vymezen pomocí vztahu ke konkrétní osobě. Je proto rozhodující povaha chování, jeho souvislosti, nikoli otázka, zda jde o jednání v konkrétním vztahu k druhému soutěžiteli. Takovým jednáním je tedy i prodej zboží spotřebiteli, propagace výrobků apod. Jednáním v soutěži však může být i chování spočívající v úpravě interiéru provozovny, v úpravě jejího okolí, v jednání s odběrateli a dodavateli, ba dokonce i v jednání s úřady (když např. podnikatel bude zlehčovat jiného soutěžitele). Soutěžení se totiž v praxi odehrává tak, že soutěžitel uskutečňuje svoji činnost v nejrůznějších právních i neprávních vztazích, ale jeho chování nepřímo ovlivňuje úspěšnost či neúspěšnost ostatních soutěžitelů, a to buď způsobem, který není protiprávní, anebo který je v rozporu s právem.“
Soudy v dané věci nesprávně dovodily, že účastníci nejsou navzájem v soutěžním vztahu, protože jejich podnikání má jiný charakter a odlišuje se svým místem podnikání. Soudy na základě uvedeného nesprávného závěru dále nezjišťovaly za situace, kdy účastníci podle skutkového zjištění podnikají mimo jiné v oblasti organizování společensko-kulturních akcí, zda právě tato okolnost nezakládá soutěžní vztah mezi účastníky, neboť skutečnost, že podnikají každý na jiném místě nevylučuje soutěžní vztah mezi nimi. Rozhodující není místo, kde se podnikání uskutečňuje, a charakter podnikání soutěžitelů, nýbrž skutečnost, zda jednání jednoho soutěžitele zasahuje do sféry činnosti soutěžitele druhého.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1345/2009, ze dne 28. 5. 2010
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Zdeňka Dese a JUDr. Ing. Jana Huška v právní věci žalobců: a) FARMA Bolka Polívky, spol. s r. o., se sídlem Údolní 222/5, 602 00 Brno, IČ 42660041, b) Mgr. B. P., oba zastoupení Mgr. Jindřichem Vítkem, advokátem se sídlem Nad Petruskou 1, 120 00 Praha 2, proti žalovaným: 1) T.H. 2) VALAŠSKÉ KRÁLOVSTVÍ s. r. o., se sídlem Dolní 494, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm, IČ 25864033, oba zastoupení Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem nám. T. G. Masaryka 11, 796 01 Prostějov, o ochranu proti jednání nekalé soutěže a ochranu proti zásahům do autorských práv žalobce b), vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn.. 7 Cm 10/2002, o dovolání obou žalobců proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 10. 2008, č. j. 7 Cmo 116/2008-308, takto:
I. Rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. října 2008 č. j. 7 Cmo 116/2008-308 až 319 v části výroku I., pokud jím byla potvrzena druhá část I. výroku rozsudku soudu prvního stupně, kterou se zamítá žaloba o určení, že slovní ochranná známka „VALASKÉ KRÁLOVSTVJE“, registrovaná u ÚPV pod č. 223931, je ve vztahu k žalobcům a) a b) nedovoleným soutěžním jednáním, a dále pokud jím byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II. III. a V. s e z r u š u j e a věc se vrací v tomto rozsahu Vrchnímu soudu v Olomouci k dalšímu řízení.
II. Ve zbývajícím rozsahu s e dovolání žalobců o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Podle obsahu spisu se žalobci žalobou (po částečném zpětvzetí žaloby a provedené změně žalobního petitu) z titulu ochrany proti jednání nekalé soutěže a ochrany proti zásahům do autorských práv žalobce b) domáhali :
- určení, že slovní ochranná známka „VALASKÉ KRÁLOVSTVJE“, registrovaná u Úřadu průmyslového vlastnictví (dále ÚPV) pod č. 223931, zasahuje do autorských práv žalobce b), a určení, že uvedená slovní ochranná známka je ve vztahu k žalobcům a) a b) nedovoleným soutěžním jednáním;
- aby žalovaným č. 1 a č. 2 bylo zakázáno používat při podnikání k označení svých výrobků, zboží a služeb sousloví „Valašský král“ a „Valašské království“ a dále sousloví vytvořené spojením slov se společným základem „valach“ a „král“ a dále překlady takových sousloví do cizího jazyka;
- aby žalovanému č. 2 byla uložena povinnost změnit svoji obchodní firmu a podat návrh na zápis obchodní firmy u příslušného rejstříkového soudu.
Z žalobních tvrzení vyplývá, že Valašské království, tedy koncept fiktivního státního útvaru v čele s Valašským králem a dalšími fiktivními státními orgány, je výsledkem tvůrčí fantazie autora - žalobce b), který byl vyjádřen v roce 1993 v objektivně vnímatelné formě v televizním pořadu „Manéž Bolka Polívky“ a požívá proto ochranu podle autorského zákona. Tím, že žalovaní při svých aktivitách používají označení Valašský král a Valašské království, zasahují do autorských práv žalobce b). Žalovaní však nedbaje autorských práv k uměleckým dílům a jejich částem a součástem, která jsou založena na myšlenkách Valašského krále a Valašského království, pojmenovali svůj projekt na podporu turistického ruchu „Valašské království“ s cílem získat soutěžní výhody; tím zasahují do práv obou žalobců jako hospodářských soutěžitelů a naplňují tak znaky generální klauzule nekalé soutěže a zvláštních skutkových podstat zlehčování, vyvolání nebezpečí záměny a parazitování na pověsti. Naléhavý právní zájem na vydání rozsudku na určení odůvodnili žalobci tím, že bez pravomocného soudního rozhodnutí nebudou schopni dosáhnout výmazu ochranné známky „VALASKÉ KRÁLOVSTVJE“, která zasahuje do autorských práv žalobce b) a ve vztahu k oběma žalobcům je nedovoleným soutěžním jednáním.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. prosince 2007 č. j. 7 Cm 10/2002-227 až 236 z a m í t l žalobu v celém rozsahu (výrok I., II., III.), zastavil řízení ohledně určení, že u ÚPV přihlašovaná kombinovaná ochranná známka „VALAŠSKÉ KRÁLOVSTVÍ“ zasahuje do autorských práv žalobce b) a je ve vztahu k žalobcům a) a b) nedovoleným soutěžním jednáním (výrok IV.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok V.).
K odvolání žalobkyně Vrchní soud v Olomouci (dále jen odvolací soud) rozsudkem ze dne 7. října 2008 č. j. 7 Cmo 116/2008-308 až 319 rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ve výrocích I., II., III. a V. p o t v r d i l, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení.
Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně měl na základě rozsáhlého dokazování pro rozhodnutí učiněna skutková zjištění v potřebném rozsahu, z nichž pak vyvodil odpovídající skutkové závěry i právní závěry ohledně nedůvodnosti uplatněných nároků tvrzených pro porušení autorského práva žalobce b) a pro nekalé soutěžní jednání.
Předmětem odvolacího řízení bylo rozhodnutí soudu prvního stupně o žalobci uplatněných nárocích, které žalobce b) tvrdil jako nárok podle autorského zákona (zák. č. 35/1965 Sb., ve znění pozdějších předpisů) a oba žalobci jako nároky z titulu nekalé soutěže podle obchodního zákoníku (dále obch. zák.).
Závadným jednáním žalovaných - zásahem do autorského práva žalobce b) a projevem nekalé soutěže - má být dle žalobců slovní ochranná známka žalovaného č. 1 „VALASKÉ KRÁLOVSTVJE“, registrovaná u ÚPV pod č. 223931, dále používání sousloví „Valašský král“ a „Valašské království“ oběma žalovanými při podnikání k označení svých výrobků, zboží a služeb, jakož i používání sousloví vytvořených spojením slov se společným základem „valach“ a „král“ a překladů takových sousloví do cizího jazyka, a dále obchodní firma žalovaného č. 2 „VALAŠSKÉ KRÁLOVSTVÍ s.r.o.“.
Odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně hodlal vyhovět důkaznímu návrhu žalobců na výslech svědka ing. V. T., ale nakonec pro opakovanou absenci tohoto svědka při jednání od jeho výslechu upustil, a to tehdy, kdy soud prvního stupně vzal za dostatečná skutková zjištění z již provedených důkazů. Odvolací soud dokazování výslechem svědka ing. V. T. doplnil, neboť žalobci v podaném odvolání tvrdili, že právě svědecká výpověď jmenovaného je stěžejním důkazem k prokázání nekalosoutěžního jednání žalovaných; dále odvolací soud doplnil důkazní řízení žalovanými předloženými rozhodnutími předsedy ÚPV ze dne 20. 3. 2008. Odvolací soud na základě provedených výše uvedených důkazů dospěl ke zjištění, že jimi nebyla vyvrácena skutková zjištění, k nimž dospěl soud prvního stupně, ale naopak, těmito důkazy byla tato jako správná potvrzena.
Odvolací soud dovodil k tvrzenému porušení práv žalobce b) podle autorského zákona shodně se závěry soudu prvního stupně, že předmětem autorského práva nemůže být to, co existuje bez ohledu na tvůrčí činnost autora, nemůže být proto autorskoprávně chráněn námět díla sám o sobě, pokud není autorsky individuálně ztvárněn; není tedy autorským dílem holý námět čerpaný z historie či z pověsti, případně i ze skutečné události, a z tohoto pohledu za předmět autorského práva nemohou být uznány ani názvy obsahující obecně užívaná slova. Autorskoprávní ochraně tedy nepodléhá užití označení „Valašský král“, neboť jeho součástí jsou obecně užívaná slova, která nejsou výsledkem tvůrčí činnosti žalobce b). Za zcela irelevantní považuje odvolací soud tvrzení žalobců, že užití pojmu „Valašský král“ samo o sobě navozuje ideu existence fiktivního státu - Valašského království.
Z hlediska posouzení jednání žalovaných z titulu ochrany žalobců proti jednání nekalé soutěže má odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně za to, že podmínky generální klauzule (§ 44 odst. 1 obch. zák.) nejsou zde splněny, a to již proto, že chybí soutěžní vztah účastníků (viz str. 11 rozsudku odvolacího soudu).. Pokud tvrzené protiprávní jednání žalovaných podle závěru soudu prvního stupně i odvolacího soudu, který se s tímto závěrem ztotožnil, nesplňuje kumulativně všechny tři základní podmínky generální klauzule nekalé soutěže (§ 44 odst. 1 obch. zák.), nejde o nekalou soutěž a je tedy nadbytečné se zabývat tvrzenými zvláštními skutkovými podstatami nekalé soutěže - zlehčování (§ 50), vyvolání nebezpečí záměny (§ 47) a parazitování na pověsti (§ 48).
Rozsudek odvolacího soudu napadli žalobci v zákonné lhůtě dovoláním, které považují za přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) a § 237 odst. 3 o. s. ř., protože se podle nich jedná o rozhodnutí, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní otázku, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, navíc se žalobci domnívají, že toto rozhodnutí řeší právní otázku v rozporu s hmotným právem. Důvodnost svého dovolání opírají žalobci o ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, neboť závěr učiněný odvolacím soudem nemá oporu ve zjištěném skutkovém stavu.
Zásadní právní význam spatřují dovolatelé v řešení právní otázky, zda jednáním žalovaných byly naplněny všechny zákonné znaky nekalé soutěže a zda užívání ochranné známky žalovaného č. 1 „VALASKÉ KRÁLOVSTVJE“, registrované u ÚPV pod č. 223931, je vůči žalobcům nekalosoutěžním jednáním, dále v posouzení otázky, zda námět či myšlenka „Valašského krále“, popularizovaná a rozpracovaná žalobcem b) do určité podoby, požívá autorskoprávní ochrany a zda současně s touto myšlenkou je autorskoprávně chráněna i „koncepce Valašské království“, za jejíhož tvůrce se považuje žalobce b).
Dovolatelé sna základě výše uvedeného navrhují, aby napadený rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (dále jen dovolací soud) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř., zkoumal, zda je tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon (v ustanoveních § 237 až 239 o. s. ř.) připouští. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu je dovolání přípustné za podmínek uvedených v § 237 odst. 1 písm. b) a písm. c) o. s. ř.
Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil. O takový případ se v dané věci nejedná, přichází proto v úvahu pouze přípustnost dovolání, jejíž podmínky stanoví § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
Dovolání obou žalobců do rozsudku odvolacího soudu, jímž byl odvolacím soudem potvrzen v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že slovní ochranná známka „VALASKÉ KRÁLOVSTVJE“, registrovaná u ÚPV pod č. 223931, zasahuje do autorských práv žalobce b), a určení, že uvedená slovní ochranná známka je ve vztahu k žalobcům a) a b) nedovoleným soutěžním jednáním, dále žaloba, v níž žalobci požadují, aby žalovaným č. 1 a č. 2 bylo zakázáno používat při podnikání k označení svých výrobků, zboží a služeb sousloví „Valašský král“ a „Valašské království“ a dále sousloví vytvořené spojením slov se společným základem „valach“ a „král“ a dále překlady takových sousloví do cizího jazyka, a žaloba, v níž žalobci požadují, aby žalovanému č. 2 byla uložena povinnost změnit svoji obchodní firmu a podat návrh na zápis obchodní firmy u příslušného rejstříkového soudu, přichází v úvahu jen podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., pokud dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu zásadní právní význam zejména tehdy, jestliže v něm řešená právní otázka má zásadní význam nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci (v jednotlivém případě), ale z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (pro jejich judikaturu), přičemž se musí jednat o takovou právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla dosud řešena nebo která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je. Závěr o tom, zda dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, činí dovolací soud předběžně, zvláštní rozhodnutí o tom nevydává. Dospěje-li ke kladnému závěru, jde o přípustné dovolání a dovolací soud bez dalšího přezkoumá napadený rozsudek a rozhodne o něm meritorně.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním právním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních (ať již v rovině procesní nebo z oblasti hmotného práva), jiné otázky (zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění) přípustnost dovolání nezakládají. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tak zásadně důvod podle § 24la odst. 2 písmo b) o. s. ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Nesprávným právním posouzením věci ve smyslu § 24la odst. 2 písm. b) o. s. ř. je pochybení soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav, tedy případ, kdy byl skutkový stav posouzen podle jiného právního předpisu, než který měl být správně použit, nebo byl-li sice aplikován správně určený právní předpis, ale soud jej nesprávně vyložil.
Nesprávné právní posouzení věci je způsobilým dovolacím důvodem jen tehdy, jestliže právě na něm napadené rozhodnutí spočívá, jinými slovy, bylo-li rozhodující pro výrok rozhodnutí odvolacího soudu.
Jelikož ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 věty první o. s. ř. je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní jen otázky (z těch, na kterých napadené rozhodnutí spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání zpochybnil.
Přitom otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, řeší dovolací soud jako otázku předběžnou. Přípustnost dovolání pak není založena pouhým tvrzením dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu zásadní význam po právní stránce má, nýbrž až kladným závěrem dovolacího soudu, že tomu tak vskutku je.
V projednávané věci dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem o uplatněném nároku žalobců na určení, že slovní ochranná známka „VALASKÉ KRÁLOVSTVJE“, registrovaná u ÚPV pod č. 223931, je ve vztahu k žalobcům a) a b) nedovoleným soutěžním jednáním, a dále o nárocích, aby žalovaným 1) a 2) bylo zakázáno používat při podnikání k označení svých výrobků, zboží a služeb sousloví „Valašské království“ a dále sousloví vytvořené spojením slov se společným základem „valach“ a „král“ a dále překlady takových sousloví do cizího jazyka a na uložení povinnosti žalovanému 2) změnit svoji obchodní firmu a podat návrh na zápis obchodní firmy u příslušného rejstříkového soudu.
Jak vyplývá z podaného dovolání, dovolatelé zpochybňují právní posouzení věci odvolacím soudem. Své dovolací námitky založili dovolatelé na přesvědčení, že jejich úspěch ve věci závisí na správném hodnocení, tj. že žalovaní jednali nekalosoutěžně (podle § 44 odst. 1 obch. zák. i podle některých speciálních skutkových podstat) a že tímto svým jednáním zasáhli do autorských práv žalobce b). Dovolatelé poukazují zejména na nesprávný právní závěr odvolacího soudu, že žalobci a žalovaní nejsou v soutěžním vztahu. Při právním posuzování věci z hlediska nekalé soutěže se oba soudy shodly v názoru, že podmínka generální klauzule - jednání v hospodářské soutěži - nebyla jednáním žalovaných splněna. Soud prvního stupně zdůraznil v odůvodnění svého rozsudku, že je nutné, aby účastníci byli navzájem v ekonomicky podmíněném konkurenčním poměru; v daném případě však žalobce b) a žalovaní v pozici konkurentů nejsou a uzavřel, že podmínka generální klauzule - hospodářsky motivované konkurenční jednání účastníků - prokázána nebyla. Odvolací soud odůvodnil, že žalobci i žalovaní jsou z obecného hlediska účastníky hospodářské soutěže (oba podnikají mj. i v oblasti organizování společensko-kulturních akcí), přesto však, s ohledem na místo jejich působení, ale i na charakter podnikatelské činnosti, nedovodil, že účastníci jsou vůči sobě navzájem v soutěžním vztahu. Dovolací soud se neztotožňuje s právním názorem odvolacího soudu. Odvolací soud neposoudil správně věc podle právních předpisů ČR (viz § 44 a násl. zák. č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v novelizovaném znění).
Při právním posouzení věci odvolací soud neúplně a nesprávně vzal v úvahu a zhodnotil všechny rozhodné okolnosti, vyplývající ze zjištěného skutkového stavu, a posoudil tak neúplně a nesprávně předpoklady pro právní závěr, že mezi žalobci a žalovanými neexistuje soutěžní vztah (není splněna první podmínka generální klauzule nekalé soutěže). Nevzal v úvahu ani další související otázky, které jsou při rozboru uvedené podmínky generální klauzule nutné a jsou mimo jiné uváděny i v odborné literatuře (blíže viz např. Pelikánová I.: Komentář k obchodnímu zákoníku. 1. část. § 1 - 55. 3. aktualizované a doplněné vydání. Praha: Linde Praha, a. s., 2003, str. 418 - 421.) - zda se chování soutěžitele týká jeho soutěžní činnosti a spadá do rámce této činnosti. „Pojem jednání v hospodářské soutěži není vymezen pomocí vztahu ke konkrétní osobě. Je proto rozhodující povaha chování, jeho souvislosti, nikoli otázka, zda jde o jednání v konkrétním vztahu k druhému soutěžiteli. Takovým jednáním je tedy i prodej zboží spotřebiteli, propagace výrobků apod. Jednáním v soutěži však může být i chování spočívající v úpravě interiéru provozovny, v úpravě jejího okolí, v jednání s odběrateli a dodavateli, ba dokonce i v jednání s úřady (když např. podnikatel bude zlehčovat jiného soutěžitele). Soutěžení se totiž v praxi odehrává tak, že soutěžitel uskutečňuje svoji činnost v nejrůznějších právních i neprávních vztazích, ale jeho chování nepřímo ovlivňuje úspěšnost či neúspěšnost ostatních soutěžitelů, a to buď způsobem, který není protiprávní, anebo který je v rozporu s právem.“
Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně nesprávně dovodil, že účastníci nejsou navzájem v soutěžním vztahu, protože jejich podnikání má jiný charakter a odlišuje se svým místem podnikání. Soudy na základě výše uvedeného nesprávného závěru dále nezjišťovaly za situace, kdy účastníci podle skutkového zjištění odvolacího soudu podnikají mimo jiné v oblasti organizování společensko-kulturních akcí, zda právě tato okolnost nezakládá soutěžní vztah mezi účastníky, neboť skutečnost, že podnikají každý na jiném místě nevylučuje soutěžní vztah mezi nimi. Rozhodující není místo, kde se podnikání uskutečňuje, a charakter podnikání soutěžitelů, nýbrž skutečnost, zda jednání jednoho soutěžitele zasahuje do sféry činnosti soutěžitele druhého.
Odvolací soud (na rozdíl od soudu prvního stupně, který se dále zabýval druhou podmínkou generální klausule) ve svém rozsudku neodůvodnil, zda jednání žalovaných splňuje nebo nesplňuje další dvě podmínky generální klauzule, neboť neprovedl rozbor těchto podmínek v daném konkrétním případě - rozpor s dobrými mravy soutěže a způsobilost jednání žalovaných přivodit žalobcům újmu. V novém řízení odvolací soud bude proto muset znovu zvažovat a posuzovat zejména otázku jednání v hospodářské soutěži, tj. první podmínku generální klauzule (viz výše), a návazně pak otázku splnění dalších dvou podmínek generální klauzule, aby mohl učinit správný právní závěr o tom, zda jednání žalovaných je nebo není nekalou soutěží.
Dovolací soud se ztotožňuje se závěrem odvolacího soudu, že užívají-li žalovaní při své podnikatelské činnosti ochrannou známku „VALASKÉ KRÁLOVSTVJE“ nezasahují tím nijak do autorských práv žalobce b). Autorské dílo je výsledkem tvůrčí fantazie autora. Předmětem autorského práva nemůže být to, co existuje bez ohledu na autorovu tvůrčí činnost, nebo to, co je předem do té míry objektivně determinováno tak, že při splnění určitých podmínek by dvě osoby mohly nezávisle na sobě dospět k témuž výsledku. Myšlenkový obsah není sám o sobě předmětem ochrany, jejím předmětem je výlučně její tvůrčí ztvárnění. Předmětem autorskoprávní ochrany není tedy pouhé spojení slov VALASKÉ a KRÁLOVSTVJE. Tato slova existují sama o sobě a nejsou výsledkem tvůrčí činnosti žalobce b), a to ani jejich spojení. Předmětem autorsko právní ochrany je až následné tvůrčí ztvárnění scénky v pořadu Manéž“, jak správně dovodily soudy. Proto dovolací soud považuje ve zbývajících částech výrok I. odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé v první části I. výroku, kterou byla zamítnuta žaloba o určení, že slovní ochranná známka „VALASKÉ KRÁLOVSTVJE“, registrovaná u ÚPV pod č. 223931, zasahuje do autorských práv žalobce b), za správné. Ve výše uvedené části dovolací soud dovolání žalobce b) odmítl, neboť dovolání do této částí rozhodnutí odvolacího soudu není přípustné podle písmena b) § 237 o. s. ř. a dovolací soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nemá ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.).
Nejvyšší soud ČR s ohledem na to, že shledal námitky dovolatelů uvedené v jejich dovolání, a to v té části, pokud jde o posouzení otázky nekalé soutěže žalovaných, důvodnými, napadený rozsudek odvolacího soudu v uvedené části výroku I. zrušil (§ 243b odst. 2 , část věty za středníkem, o.s.ř.). a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první, o.s.ř.). V dalším řízení bude soud vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1, věta za středníkem o. s. ř.), přičemž rozhodne také o dosavadních nákladech řízení včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1, věta druhá o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Autor: -mha-