// Profipravo.cz / Ze Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek 1/2009 01.04.2010
Rc 5/2009
Připojila-li osoba, která se má podle vykonatelného rozhodnutí soudu omluvit, k omluvě kritický komentář, nesplnila tím povinnost uloženou jí vykonávaným rozhodnutím.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3272/2006)
Plné znění rozhodnutí podle www.nsoud.cz:
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Mgr. S. G., zastoupeného advokátem, proti povinné R. P., a.s., zastoupené advokátem, o výkon jiné povinnosti ukládáním pokut, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 34 E 502/2004, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2005, č.j. 20 Co 319/2005-44, takto:
I. Dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 9. 2005, č.j. 20 Co 319/2005-44, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví uvedeným rozhodnutím městský soud potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 5. 2005, č.j. 34 E 502/2004-31, ve znění opravného usnesení ze dne 20. 9. 2005, č.j. 34 E 502/2005-46, jímž obvodní soud zamítl návrh povinné na zastavení výkonu rozhodnutí. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že omluvou, která byla zveřejněna v týdeníku R., povinná svou povinnost z exekučního titulu nesplnila. Exekuční titul mu ukládá povinnost zveřejnit omluvu stanoveného znění bez komentáře a dodatků. Povinná však k formálně zveřejněné omluvě (jako součásti textu s titulkem „E.“) přidala tučným písmem vytištěný vlastní komentář, jehož obsah stvrzuje pravdivost původně zveřejněné informace, a tím celou omluvu znehodnocuje. Povinná tedy uložené povinnosti nedostála a podmínky pro zastavení výkonu rozhodnutí pro zánik přiznaného práva podle § 268 odst. 1 písm. g/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) nejsou splněny. Odkaz povinné na důvod, pro který by soud zastavil výkon rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h/ o.s.ř., shledal soud pouze formálně zmíněným a dostatečně nepodloženým, a dále se jím nezabýval. Nové skutečnosti uplatněné povinnou v návrhu na obnovu nalézacího řízení, pokud existuje pravomocný a vykonatelný exekuční titul, nejsou v rámci vykonávacího řízení právně významné.
V dovolání – jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 a § 238a odst. 1 písm. d/ o.s.ř.– namítá povinná (jak vyplývá z obsahu dovolání), že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. a/, b/ o.s.ř.). Je přesvědčena, že povinnost uloženou jí ve vykonatelném rozhodnutí splnila, a pokud soudy obou stupňů dospěly k závěru, že tuto povinnost nesplnila, neboť text omluvy opatřila nadpisem a dále ho komentovala, šlo o posouzení nad rámec exekučního titulu. Soudy obou stupňů se rovněž dostatečně nevypořádaly s návrhem povinné na zastavení výkonu rozhodnutí podle ustanovení § 268 odst.1 písm. h/ o.s.ř., když sám oprávněný po vydání exekučního titulu v podstatě přiznal, že udržoval nadstandardní vztahy s provozovatelkou nevěstince. Otázku zásadního právního významu tedy povinná spatřuje „jednak ve výkladové nejasnosti, co jest splnění soudem uložené povinnosti uveřejnit omluvu v periodickém tisku, dále i v nezákonnostech rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně, posuzujících exekuční titul šířeji, než jak byl formulován, jakož i v tom, že se soudy obou stupňů nevypořádaly s návrhem povinné podle ustanovení 268 odst.1 písm. h/ o.s.ř“. Navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu včetně rozhodnutí soudu prvního stupně bylo zrušeno a aby věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, jelikož napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/ ve spojení s ustanovením § 238a odst. 1 písm. d/ a odst. 2 o.s.ř.); ten se připíná k otázce, jejíž řešení dovolatelka prostřednictvím způsobilého dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. zpochybnila, a to k otázce, v jakém rozsahu je povinný při uveřejňování omluvy vázán exekučním titulem, aby takové uveřejnění omluvy bylo možné považovat za splnění povinnosti a vedlo k zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř.
Dovolání není důvodné.
Fyzická osoba má právo na ochranu před neoprávněnými zásahy do své osobnosti. V rámci občanskoprávní ochrany podle § 13 obč. zák. se fyzická osoba může domáhat, aby soud uložil povinnost omluvit se prostřednictvím periodického tisku, pokud došlo ke zveřejnění nepravdivých informací, které se jí dotýkají. Tak je tomu i v projednávané věci, kde podkladovým rozhodnutím byla povinné uložena povinnost uveřejnit v periodiku R. omluvu oprávněné osobě.
Splnění povinnosti otisknout omluvu lze dostát pouze při dodržení konkrétní formy, obsahu a rozsahu omluvy, vymezených ve výroku příslušného rozhodnutí, které tímto sleduje samotný smysl ochrany. Tím, že povinná k omluvě připojila svůj komentář, podle nějž skutková tvrzení uveřejněná v původním článku z 5. 5. 2003 (kvalifikovaná ve vykonávaném rozsudku jako „difamující a neoprávněně zasahující do občanské cti a důstojnosti oprávněného“) nejsou nepravdivá, učinila omluvu k odstranění následků zásahu do práva na ochranu osobnosti nezpůsobilou. Pokud odvolací soud dospěl ke stejnému závěru a důvod pro zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. g) o.s.ř. stejně jako soud prvního stupně neshledal, je jeho rozhodnutí správné.
Za nedůvodnou je také třeba považovat námitku dovolatelky týkající se zastavení výkonu rozhodnutí podle § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř., neboť odvolací soud správně uzavřel, že tvrzení o šikanózním výkonu rozhodnutí je podřaditelná pod § 268 odst. l písm. g) o.s.ř., uvádí-li, že omluva byla řádně uveřejněna.
Exekučnímu soudu také nepřísluší zkoumat, zda exekuční titul je věcně správný (tedy zda oprávněný udržoval nadstandardní vztahy s provozovatelkou nevěstince); je totiž výrazem ustálené soudní praxe, že v řízení o výkon rozhodnutí soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost podkladového rozhodnutí, jeho obsahem je vázán a je povinen z něho vycházet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 554/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 7, ročník 2004, pod č. 62).
Jelikož dovolatelce se prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů správnost napadeného usnesení zpochybnit nepodařilo, Nejvyšší soud dovolání podle § 243b odst. 2, části věty před středníkem, o.s.ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť povinná na jejich náhradu právo nemá a oprávněnému náklady v této fázi řízení (podle obsahu spisu) nevznikly.
Autor: Sbsrs