// Profipravo.cz / Z rozhodnutí dalších soudů 26.04.2024
KS: Přezkum hodnocení chování žáka na konci pololetí
Hodnocení chování žáka střední školy na konci prvního nebo druhého pololetí ani přezkoumání jeho výsledků dle § 69 odst. 10 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, nezasahují do práv žáka, a jsou proto ze soudního přezkumu vyloučeny.
(Podle usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 12. 10. 2023, čj. 62 A 79/2023-36)
Zdroj: č. 4568/2024, Sbírka rozhodnutí Nejvyššího správního soudu (sbirka.nssoud.cz)
ŘÍZENÍ PŘED SOUDEM: PŘEZKUM HODNOCENÍ CHOVÁNÍ ŽÁKA NA KONCI POLOLETÍ
k § 69 odst. 10 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon)
Prejudikatura: č. 3104/2014 Sb. NSS a č. 3921/2019 Sb. NSS.
Věc: F. H. proti Moravskému gymnáziu, s. r. o., o hodnocení výsledků vzdělávání.
Chování žalobce – žáka gymnázia – bylo na vysvědčení za druhé pololetí školního roku 2022/2023 hodnoceno jako neuspokojivé. Zákonní zástupci požádali ředitele o přezkoumání výsledků hodnocení žalobce dle § 69 odst. 9 a 10 školského zákona. Ředitel žalovaného v reakci ze dne 11. 7. 2023 zákonným zástupcům sdělil, že pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků byla dodržena, a hodnocení chování žalobce za dané období potvrdil.
Tuto reakci žalobce napadl žalobou. Dle žalobce se jednalo o rozhodnutí v materiálním smyslu. Hodnocení chování bylo zdůvodněno zejména tím, že žalobce měl užít marihuanu na školní akci v Rakousku, což dle žalobce nebylo prokázáno. Žalobci vytýkané opisování při testu z fyziky, za něž mu byla uložena důtka třídního učitele, pak zákonným zástupcům nebylo nikdy oznámeno. Žalobce proto navrhl, aby soud reakci ředitele žalovaného zrušil.
Krajský soud v Brně žalobu odmítl.
Z ODŮVODNĚNÍ:
[3] Zdejší soud se nejprve zabýval tím, zda je napadená reakce rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení je rozhodnutím úkon správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva nebo povinnosti jeho adresáta. Aby byl určitý úkon správního orgánu rozhodnutím ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s., musí mít takový úkon především skutečně účinky rozhodnutí, tj. musí mít povahu individuálního správního aktu, jímž jsou konkrétní osobě přímo zakládána, měněna, odnímána nebo závazně určována práva nebo povinnosti.
[4] Práva a povinnosti osob, které se účastní středoškolského vzdělávání, a působnost orgánů vykonávajících na tomto úseku státní správu upravuje především školský zákon. Ředitel školy, případně i jiné orgány, vystupují nezřídka vůči žákům a jiným osobám v rámci těchto vztahů vrchnostensky. Ředitel školy rozhoduje ve všech záležitostech týkajících se poskytování vzdělávání a školských služeb, pokud zákon nestanoví jinak, a zajišťuje včasnou informovanost dotčených osob o průběhu a výsledcích vzdělávání dítěte, žáka nebo studenta [§ 164 odst. 1 písm. a) a f) školského zákona]. V § 165 odst. 2 školského zákona je výslovně stanoveno, ve kterých případech ředitel školy rozhoduje o právech a povinnostech žáka nebo studenta (jedná se např. o přijetí ke vzdělávání ve střední škole, podmíněné vyloučení nebo vyloučení žáka ze školy, povolení a ukončení individuálního vzdělávání).
[5] Vztahy v rámci středoškolského vzdělávání se ovšem realizují v různých podobách a nejedná se vždy o rozhodování o právech a povinnostech žáků. Některými z těchto vztahů se již v minulosti zabývaly také správní soudy.
[6] Jedná se zejména o přezkoumání průběhu a výsledků závěrečné a maturitní zkoušky dle § 82 školského zákona. Rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 19. 8. 2014, čj. 6 As 68/2012-47, č. 3104/2014 Sb. NSS, konstatoval, že přezkoumání výsledků maturitní zkoušky je koncipováno jako zcela samostatné řízení, které má charakter jakéhosi kvazi opravného řízení. „Úspěšné vykonání všech částí maturitní zkoušky je podmínkou pro získání středního vzdělání s maturitní zkouškou, což je samo o sobě podmínkou pro výkon určitých povolání, podnikání v určitých oborech, respektive pro přijetí k dalšímu studiu na vyšších odborných či vysokých školách, stanovenou ve veřejnoprávních předpisech. Právo na svobodnou volbu povolání a právo na podnikání a provozování jiné hospodářské činnosti je zaručeno čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen ‚Listina‘), právo na vzdělání pak vyplývá z čl. 33 Listiny. Nelze tedy popřít, že výsledek řízení o žádosti o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky je rozhodnutím o (veřejných subjektivních) právech.“
[7] Nejvyšší správní soud se v minulosti zabýval také povahou výchovných opatření dle § 31 školského zákona (rozsudek ze dne 6. 8. 2019, čj. 8 As 80/2019-30, č. 3921/2019 Sb. NSS). Vycházel z toho, že kázeňská opatření existují ve dvou podobách: a) kázeňská opatření, která mají právní důsledky pro žáka nebo studenta, tj. vyloučení žáka nebo studenta ze školy a podmíněné vyloučení žáka nebo studenta ze školy, právním důsledkem zde je ukončení (resp. možnost ukončení) vzdělávání žáka nebo studenta; b) kázeňská opatření, která nemají právní důsledky pro žáka nebo studenta. Absenci právních důsledků pro žáka nebo studenta u těchto kázeňských opatření vykládá Nejvyšší správní soud tak, že jejich uložení nemá žádné dopady, které by souvisely s poskytováním vzdělávání či školských služeb danému žákovi nebo studentovi. Odborná literatura k tomu uvádí: „Jejich uložením (a zaznamenáním ve školní matrice, popřípadě také na vysvědčení) tedy celý proces končí a v budoucnu nelze ze skutečnosti, že žákovi či studentovi bylo uloženo toto další kázeňské opatření, vyvozovat žádné právní důsledky.“ (Katzová, P. Školský zákon: Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2009, k § 31)
[8] Tato opatření „jsou opatřeními, která nemají žáka či studenta v právní rovině trestat a zasahovat jeho právní sféru, naopak mají působit pouze v rovině výchovné a zejména upozorňovat na více či méně závažné chování konkrétního žáka či studenta, které koliduje s obecně akceptovanými pravidly chování; jsou to zejména rodiče, kteří by měli na uložení těchto výchovných opatření adekvátně reagovat, ať již případně snahou o pozitivní změnu v chování potomka, či vzájemnou komunikací se školou za účelem odstranění možných nedorozumění, která mohou vzniknout na obou stranách; touto reakcí by ovšem primárně neměla být (za srovnatelných okolností) obrana cestou práva.“
[9] Povahou úkonu ředitele školy dle § 69 odst. 10 školského zákona, kterým ředitel školy potvrdil hodnocení chování žáka na konci prvního nebo druhého pololetí, a možnostmi jeho soudního přezkumu, se správní soudy dosud nezabývaly.
[10] Podle § 69 odst. 9 školského zákona, má-li zletilý žák nebo zákonný zástupce nezletilého žáka pochybnosti o správnosti hodnocení na konci prvního nebo druhého pololetí, může do 3 pracovních dnů ode dne, kdy se o hodnocení prokazatelně dozvěděl, nejpozději však do 3 pracovních dnů od vydání vysvědčení, požádat ředitele školy o přezkoumání výsledků hodnocení žáka; je-li vyučujícím žáka v daném předmětu ředitel školy, krajský úřad.
[11] Podle § 69 odst. 10 školského zákona v případě, že se žádost o přezkoumání výsledků hodnocení týká hodnocení chování nebo předmětů výchovného zaměření, posoudí ředitel školy, je-li vyučujícím žáka v daném předmětu výchovného zaměření ředitel školy, krajský úřad, dodržení pravidel pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků podle § 30 odst. 2. V případě zjištění porušení těchto pravidel ředitel školy nebo krajský úřad výsledek hodnocení změní; nebyla-li pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků porušena, výsledek hodnocení potvrdí, a to nejpozději do 14 dnů ode dne doručení žádosti.
[12] Zdejší soud zohlednil shora uvedená východiska a vzal přitom v úvahu následující skutečnosti. Hodnocení chování není na zákonné úrovni nijak upraveno, podrobnosti pro hodnocení stanoví školní řád (§ 30 odst. 2 školského zákona). V § 69 odst. 10 školského zákona je sice upraven přezkum hodnocení chování žáka ze strany ředitele školy (pokud je ředitel vyučujícím, pak ze strany krajského úřadu), ten ovšem probíhá pouze v rozsahu dodržení pravidel pro hodnocení dle školního řádu a zákon pro něj nestanoví žádná formální pravidla (na rozdíl od § 82 školského zákona se nepředpokládá ani „rozhodnutí“). Hodnocení chování neovlivňuje klasifikaci výsledků ve vyučovacích předmětech, nepromítá se do studijního průměru a nijak neovlivňuje postup žáka do dalšího pololetí a do dalšího ročníku. Nemá vliv ani na případné přijetí k dalšímu studiu na vyšších odborných či vysokých školách či výkon výdělečné činnosti. Hodnocení chování tedy přímo nezasahuje do práva žáka na vzdělání ve smyslu čl. 33 Listiny základních práv a svobod (na rozdíl od krajních prostředků v podobě podmíněného vyloučení či vyloučení žáka).
[13] Jakkoliv je hodnocení chování součástí vysvědčení a zákon umožňuje požádat o jeho revizi, dle zdejšího soudu se svou povahou jedná o institut, který nemá žáka či studenta v právní rovině trestat, ovlivnit jeho výsledky ve vyučovacích předmětech, potažmo úspěšné dokončení vzdělání a přijetí ke vzdělání ve vyšším stupni či jinak zasahovat jeho právní sféru, nýbrž působit primárně ve výchovné rovině tak, aby nebylo v budoucnu nutné užít jiných opatření, které již nepochybně práva žáka či studenta zasáhnou (zmiňované podmíněné vyloučení či vyloučení). Jelikož se tedy hodnocení chování odráží jen v tom, že je uvedeno na vysvědčení žalobce, a jinak se jeho právní sféry nedotýká (nic konkrétního v tomto směru netvrdí ani žalobce), napadená reakce ředitele žalovaného nenaplňuje definiční znaky rozhodnutí dle § 65 odst. 1 s. ř. s., tj. nezasahuje přímo do práv žalobce.
[14] Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. soud usnesením odmítne návrh, jestliže je návrh podle tohoto zákona nepřípustný. Podle § 68 písm. e) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, domáhá-li se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle tohoto nebo zvláštního zákona vyloučeno. Podle § 70 písm. a) s. ř. s. jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu, které nejsou rozhodnutími.
[15] Zdejší soud proto žalobu dle shora uvedených ustanovení odmítl.
Autor: SbNSS