// Profipravo.cz / Vyloučení soudců 02.04.2008
K podjatosti soudce pro jeho politické či náboženské smýšlení
Politické, či náboženské smýšlení soudce, jeho subjektivní vnímání osoby účastníka řízení - ať již jde o sympatie či antipatie - musí být podřízeny jeho profesionálnímu přístupu, schopnosti nenechat se jimi jakkoli ovlivnit při výkonu své práce a rozhodnout nezávisle a nestranně. Právě na takových schopnostech (profesionalitě) je práce soudce založena a jsou samotným předpokladem způsobilosti výkonu soudcovské činnosti. Jinak řečeno, není-li soudce schopen zvládat při práci své osobní pocity a své politické přesvědčení či náboženské cítění nadřazuje profesionálnímu přístupu, ztrácí základní předpoklady výkonu soudcovské činnosti.
Z vyjádření soudce v dané věci nevyplývá, že by jeho členství v politické straně vedlo ke ztrátě schopnosti o věci nezávisle a nestranně rozhodnout, tedy že by vytvářelo takový jeho vztah k věci a k účastníkům řízení, jež by bylo možné kvalifikovat coby osobní, objektivně vzbuzující pochybnosti o jeho nepodjatosti. Proto Nejvyšší soud ČR rozhodl, že není vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Nd 84/2007, ze dne 18. 4. 2007
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Blanky Moudré a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobců a) M. D., a b) J. V., proti žalovanému Z. K., o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 70/2005, takto:
Soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. J. Z. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 1 Co 42/2007.
O d ů v o d n ě n í:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. října 2006, č. j. 23 C 70/2005-180, ve spojení s usnesením ze dne 7. listopadu 2006, č. j. 23 C 70/2005-203, rozhodl o žalobě žalobců na ochranu osobnosti tak, že žalovaný je povinen zdržet se tvrzení, že mu každý ze žalobců nabízel úplatek ve výši 10,000.000,- Kč a místo velvyslance v B., žalovanému uložil povinnost do 3 dnů od právní moci rozsudku zaslat každému ze žalobců doporučenou poštou písemnou vlastnoručně podepsanou omluvu ve zde uvedeném znění, tuto omluvu uveřejnit na vlastní náklady formou placené inzerce Č. t. kanceláře a zaplatit každému ze žalobců na nemajetkové újmě 15.000,- Kč; ve zbylých požadavcích žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení účastníků a státu.
Proti tomuto rozsudku podali žalobci i žalovaný odvolání.
Dne 28. února 2007 oznámil JUDr. J. Z., soudce Vrchního soudu v Olomouci, jemuž byla věc předložena soudem prvního stupně k rozhodnutí o odvolání účastníků řízení, že je členem O., čímž je dán důvod pochybnosti o jeho nepodjatosti pro poměr k žalobcům a k věci, neboť i když účastníky nezná a má k nim výlučně úřední poměr, je žalobce M. D. asistentem předsedy O. a věc se nepřímo dotýká zájmů O.
Místopředsedkyně Vrchního soudu v Olomouci JUDr. J. K. ve svém stanovisku k tomuto oznámení uvedla, že skutečnosti, které soudce JUDr. J. Z. oznámil jako důvod svého vyloučení, nemá za způsobilé založit jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí dané věci ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 o. s. ř.
Podle § 14 odst. 1 o. s. ř. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Podle § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem pro vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě (§ 16 odst. 1 věta první o. s. ř.).
Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž naroveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu může přicházet také vztah jeho ekonomické závislosti.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že skutečnost, kterou soudce Vrchního soudu v Olomouci JUDr. J. Z. oznámil jako důvod svého vyloučení z projednávání a rozhodnutí dané věci, není způsobilá založit, a také nezaložila, jeho poměr k věci či účastníkům řízení, popř. jeho zástupcům, jež by vedl k vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Jak vyplývá z vyjádření zmiňovaného soudce, má k účastníkům řízení poměr ryze úřední, tedy neosobní a není v žádném směru osobně zainteresován na výsledku řízení.
Politické, či náboženské smýšlení soudce, jeho subjektivní vnímání osoby účastníka řízení - ať již jde o sympatie či antipatie - musí být podřízeny jeho profesionálnímu přístupu, schopnosti nenechat se jimi jakkoli ovlivnit při výkonu své práce a rozhodnout nezávisle a nestranně. Právě na takových schopnostech (profesionalitě) je práce soudce založena a jsou samotným předpokladem způsobilosti výkonu soudcovské činnosti. Jinak řečeno, není-li soudce schopen zvládat při práci své osobní pocity a své politické přesvědčení či náboženské cítění nadřazuje profesionálnímu přístupu, ztrácí základní předpoklady výkonu soudcovské činnosti.
Z vyjádření soudce JUDr. J. Z. nevyplývá, že by jeho členství v politické straně vedlo ke ztrátě schopnosti o věci nezávisle a nestranně rozhodnout, tedy že by vytvářelo takový jeho vztah k věci a k účastníkům řízení, jež by bylo možné kvalifikovat coby osobní, objektivně vzbuzující pochybnosti o jeho nepodjatosti. Proto Nejvyšší soud ČR rozhodl, že není vyloučen z projednávání a rozhodnutí dané věci.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek.
Autor: -pkr-