// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí 21.10.2021
Vadné plnění smlouvy o zájezdu („pokoj s výhledem na moře“)
I. Nebyl-li zákazníkovi v souladu se smlouvou přidělen pokoj s výhledem na moře, jedná se o vadné plnění smlouvy o zájezdu. V takovém případě má zákazník povinnost bez zbytečného odkladu vadu vytknout. Nejde přitom o vadu podstatnou, která bránila pokračování zájezdu, právní úprava tudíž počítá s tím, že zákazník má primárně nárok na její odstranění.
Odvolací soud se v posuzované věci nezabýval otázkou, zda pokoje (tedy jak pokoj přidělený, tak i následně, po vytknutí vady, nabízené náhradní pokoje s výhledem na moře) byly či nebyly velikostně v souladu se smlouvou. Nevyhodnotil tudíž řádně otázku, zda důvody pro odmítnutí nabízených náhradních pokojů byly ze strany zákaznice opodstatněné.
II. Pokud zákaznice velikost pokoje reklamovala s tvrzením, že „si zaplatila za dvoulůžkový pokoj s možností dvou přistýlek, ale do pokoje se vešla sotva dvě lůžka a přistýlka“, a odmítla-li náhradní pokoj proto, že „pokoj nebyl dostatečně velký pro umístění dvou přistýlek“, pak soud prvního stupně sice vcelku přiléhavě podotkl, že bylo-li ve smlouvě o zájezdu sjednáno ubytování: dvě pevná lůžka a jedna přistýlka, pak zákaznice nemohla při uzavření smlouvy důvodně očekávat, že pokoj bude mít velikost pro přistýlky dvě, nicméně za vadné plnění může být považován i nedostatek pokoje spočívající v nedodržení deklarované plochy pokoje daného typu (např. dvoulůžkový standard vs. dvoulůžkový deluxe apod.) či nedodržení typu pokoje (např. dvoulůžkový namísto rodinného), ale též i nedostatek ve vybavení pokoje (např. deklarovaný druh postelí double, twin či king size apod.). Je proto třeba blíže zkoumat a vyhodnotit konkrétní okolnosti toho, zda přidělený pokoj, případně pokoje nabízené na výměnu měly – z pohledu specifikace plnění podle uzavřené smlouvy (počítaje v to i podmínky ubytování deklarované například v katalogu) – vytýkané nedostatky a zda se jednalo o nedostatky zakládající rozpor se smlouvou. Podle toho bude možné učinit právně kvalifikační závěr o tom, zda pořadatelka plnila vadně a zda zákaznici přísluší (a jaká) práva. V tomto směru soudy doposud vycházely pouze ze zjištění, že dotyčný hotel na svých internetových stránkách nabízí pokoje s výhledem na moře o standardní velikosti 43 m2, přičemž pokoje s výhledem na moře jsou ve vyšších patrech „někdy“ o 2 až 3 metry menší než ostatní, aniž by zkoumaly a porovnaly, zda zákaznici nabízené náhradní pokoje odpovídaly (velikostně a vybavením) typu pokoje, jenž byl ve smlouvě označen jako „DBL s možností dvou přistýlek“ a zda tedy zákaznice mohla nabízené náhradní pokoje důvodně odmítnout.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1809/2020, ze dne 20. 7. 2021
Dotčené předpisy:
§ 2537 odst. 1 o. z. ve znění do 6. 6. 2017
§ 2540 o. z. ve znění do 6. 6. 2017
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 7 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 16. 4. 2019, č. j. 10 C 382/2017-84, připustil změnu žaloby navrženou žalobkyní v podání ze dne 10. 10. 2018 (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 370 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 19. 9. 2017 do zaplacení (výrok II), zamítl žalobu co do povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 18 671 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně od 19. 9. 2017 do zaplacení (výrok III) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 12. 2019, č. j. 12 Co 290/2019-120, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II tak, že ohledně úroku z prodlení z částky 8 370 Kč za období od 19. 9. 2017 do 30. 9. 2017 se žaloba zamítá, jinak se v tomto výroku potvrzuje (výrok I), změnil v zamítavém výroku III tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 6 671 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% od 1. 10. 2017 do zaplacení a jinak se v tomto výroku potvrzuje (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení dovolacím soudem dosud neřešené otázky, „zda je zákazník povinen přijmout pořadatelem přijaté opatření (nabídnuté náhradní plnění), resp. za jakých podmínek může zákazník pořadatelem nabídnuté náhradní plnění odmítnout (co je považováno za řádný důvod pro odmítnutí opatření přijatého pořadatelem zájezdu)“, a otázky, „zda rozhodnutí zákazníka o nepřijetí pořadatelem nabídnutého náhradního plnění z jiného než řádného důvodu snižuje povinnost pořadatele zájezdu k náhradě vzniklé újmy zákazníka“.
Žalobkyně ve vyjádření k dovolání navrhla, aby dovolací soud dovolání jako nepřípustné odmítl.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání žalované v části směřující do výroku I. napadeného rozsudku, jíž odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně v části jeho vyhovujícího výroku II tak, že byla zamítnuta žaloba ohledně úroků z prodlení z částky 8 370 Kč za dobu od 19. 9. 2017 do 30. 9. 2017, a v části směřující proti výroku II rozsudku napadeného rozsudku, jíž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně v části jeho vyhovujícího výroku III, není přípustné, neboť v tomto rozsahu není splněna podmínka tzv. subjektivní přípustnosti dovolání [§ 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř.]. K podání dovolání je totiž (subjektivně) oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma, odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. 2 Cdon 1648/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2000, pod číslem 138). Odstranění (zrušení) výroku rozhodnutí odvolacího soudu, kterým došlo ve výsledku k zamítnutí části žalobou uplatněného nároku, by nevedlo ke stavu pro žalovanou příznivějšímu; potud tedy nemohla být uvedenou částí odvolacího rozhodnutí žalované způsobena žádná újma, jíž by bylo lze zhojit v dovolacím řízení. Jsou proto splněny podmínky pro odmítnutí dovolání v uvedené části podle § 243c odst. 3 věty první a § 218 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
Podle § 237 o. s. ř. platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.).
Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je přípustné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena. Za takovou je třeba považovat otázku posouzení podmínek, za nichž je zákazník oprávněn odmítnout pořadatelem nabízenou nápravu vad zájezdu.
Nejprve je třeba uvést, že soud prvního stupně – jak vyplývá z odůvodnění jeho rozhodnutí, zejména z citací znění právní úpravy, podle níž věc posuzoval - na projednávanou věc aplikoval aktuálně platnou a účinnou právní úpravu zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ač posuzoval smlouvu uzavřenou dne 6. 6. 2017, přičemž platí obecné pravidlo, že každé právní jednání se posuzuje zásadně podle právní úpravy platné a účinné ke dni jeho vzniku. Odvolací soud uvedenou skutečnost nijak nereflektoval, ani neuvedl, jaké rozhodné znění právní úpravy na věc sám aplikoval. Již z tohoto důvodu je naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Dovolací soud proto v prvé řadě uzavírá, že na věc je třeba aplikovat právní úpravu účinnou k 6. 6. 2017, kdy účastníci uzavřeli smlouvu o zájezdu.
Podle § 2537 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění k datu 6. 6. 2017, tedy k datu, kdy byla uzavřena smlouva zakládající práva a povinnosti účastníků (dále jen „o. z.“), nemá-li zájezd vlastnosti, o nichž pořadatel zákazníka ujistil nebo které zákazník vzhledem k nabídce a zvyklostem důvodně očekával, zajistí pořadatel nápravu, pokud si nevyžádá neúměrné náklady.
Podle § 2540 o. z. má-li zájezd vadu a vytkl-li ji zákazník bez zbytečného odkladu, má zákazník právo na slevu z ceny ve výši přiměřené rozsahu a trvání vady. Nevytkl-li zákazník vadu zájezdu bez zbytečného odkladu vlastním zaviněním, soud mu právo na slevu z ceny nepřizná, jestliže pořadatel namítne, že zákazník své právo neuplatnil ani do jednoho měsíce od skončení zájezdu ani u něho, ani u osoby, která uzavření smlouvy zprostředkovala.
Soud prvního stupně zjistil, že smlouvou o zájezdu uzavřenou dne 6. 6. 2017 se žalovaná (pořadatelka) zavázala pro žalobkyni (zákaznici) obstarat předem připravený soubor služeb cestovního ruchu - zájezd v termínu od 13. 8. 2017 do 27. 8. 2017, destinace: Bulharsko - Zlaté Písky - Hotel Meliá Grand Hermitage kat. 5*, ubytování: 1 dvoulůžkový pokoj s možností 2 přistýlek – 1 dospělý (žalobkyně) pevné lůžko, 1. dítě (2-13 let) pevné lůžko, 2. dítě (2-13 let) přistýlka, 3x výhled na moře (za příplatek 3 x 2.790 Kč), stravování: all inclusive, za souhrnnou cenu 108 165 Kč. Žalobkyně ihned po příjezdu do hotelu reklamovala velikost pokoje, kvalitu přistýlky a chybějící výhled na moře. I když si – míní soud prvního stupně - žalobkyně objednala pokoj s možností dvou přistýlek, zaplacena byla pouze přistýlka jedna, která (po výměně) odpovídala sjednaným podmínkám. Žalobkyni byl sice po příjezdu do hotelu přidělen pokoj bez výhledu na moře, druhý den jí však byl nabídnut pokoj jiný - s výhledem na moře, který však žalobkyně odmítla s tím, že je menších rozměrů. Rozdíl plochy činil 2 až 3 metry, podle provozovatele hotelu se jednalo o standardní velikost pokojů s výhledem na moře. Soud prvního stupně proto shledal důvodným pouze nárok na vrácení příplatku za výhled na moře; sleva z ceny zájezdu za pokoj menších rozměrů, za kvalitu přistýlky (došlo k její výměně) a za špatný úklid (ten nebyl prokázán) jí však nepřísluší. Požadavku na náhradu nemajetkové újmy nevyhověl, protože byl žalobkyni nabídnut jiný pokoj s přímým výhledem na moře, který odmítla.
Odvolací soud převzal skutková zjištění soudu prvního stupně. Oproti soudu prvního stupně však kromě nároku „na vrácení rozdílu v ceně za výhled na moře“ shledal opodstatněným i nárok na náhradu nemajetkové újmy za narušení dovolené. Vyšel z toho, že ač si žalobkyně „výslovně objednala dvoulůžkový pokoj s výhledem na moře s možností dvou přistýlek“, takový pokoj jí poskytnut nebyl, neboť „přidělený pokoj výhled na moře neměl“. Z takto řečeného dovodil, že žalovaná neposkytla plnění podle uzavřené cestovní smlouvy, žalobkyně vady zájezdu řádně reklamovala, přičemž za imateriální újmu přitom je třeba považovat situaci, kdy pořadatelka - oproti ujednání v cestovní smlouvě - nezajistila pro žalobkyni a její rodinu požadovanou kvalitu ubytování - pokoj s výhledem na moře. Dále (bez dalšího) konstatoval, že nebylo povinností žalobkyně přistupovat na nabídky menších pokojů, jakožto nabídnuté náhradní plnění, které „rovněž nesplňovaly požadavky žalobkyně podle cestovní smlouvy“.
Konstatování odvolacího soudu, že nebylo povinností žalobkyně přistupovat na nabídky menších pokojů, které nesplňovaly její požadavky podle cestovní smlouvy, je závěrem právním, u něhož však absentuje jakékoliv vyhodnocení k němu náležejících právně relevantních skutkových zjištění. Jinak řečeno - uvedený závěr odvolacího soudu je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů, neboť učiněným zjištěním sice odpovídá právně kvalifikační závěr o existenci rozporu se smlouvou ohledně chybějícího výhledu na moře, nikoliv však závěr, že nabízený náhradní pokoj „nesplňoval požadavky žalobkyně podle cestovní smlouvy“. Tento právní závěr odvolací soud neopatřil žádnými skutkovými zjištěními ohledně toho, jaké parametry z hlediska velikosti pokoje obsahovala samotná smlouva a neučinil jejich porovnání s nabízenými náhradními pokoji a s důvody, pro které je žalobkyně odmítla. Jeho právně kvalifikační závěr, že žalobkyně nebyla povinna přistupovat na nabídky menších pokojů, proto nemůže obstát a tudíž je naplněn dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Přitom ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně si v den příjezdu do hotelu stěžovala (vytkla), že přidělený pokoj (i) nemá výhled na moře, (ii) není dostatečně velký pro dvě přistýlky a (iii) přistýlka na pokoji je zchátralá a nestabilní. Následující den jí byl nabídnut jiný pokoj – s výhledem na moře, který žalobkyně odmítla z důvodu, že „pokoj je menší a nebyl dostatečně velký pro umístění dvou přistýlek“. Další náhradní pokoj jí byl nabídnut 16. 8. 2017, žalobkyně jej opět odmítla z důvodu, že „postel je příliš malá“.
Z uvedených zjištění vyplývá, že žalobkyně krom vady spočívající v chybějícím výhledu na moře reklamovala též velikost pokoje, která - dle jejího mínění - neodpovídala uzavřené smlouvě. Odvolací soud učinil správný dílčí právní závěr, že nebyl-li žalobkyni přidělen pokoj s výhledem na moře, jedná se o vadné plnění smlouvy. V takovém případě má zákazník povinnost bez zbytečného odkladu vadu vytknout, což žalobkyně učinila. Nešlo přitom o vadu podstatnou, která bránila pokračování zájezdu, právní úprava tudíž počítá s tím, že zákazník má primárně nárok na její odstranění. Otázkou, zda pokoje (tedy jak pokoj přidělený, tak i následně nabízené náhradní pokoje s výhledem na moře) byly či nebyly velikostně v souladu s kupní smlouvou, se odvolací soud nezabýval. Nevyhodnotil tudíž řádně otázku, zda důvody pro odmítnutí nabízených náhradních pokojů byly (a to v obou případech) ze strany žalobkyně opodstatněné.
Pokud žalobkyně velikost pokoje reklamovala s tvrzením, že „si zaplatila za dvoulůžkový pokoj s možností dvou přistýlek, ale do pokoje se vešla sotva dvě lůžka a přistýlka“, a odmítla-li náhradní pokoj proto, že „pokoj nebyl dostatečně velký pro umístění dvou přistýlek“, pak soud prvního stupně sice vcelku přiléhavě podotkl, že bylo-li ve smlouvě o zájezdu sjednáno ubytování: dvě pevná lůžka a jedna přistýlka, pak žalobkyně nemohla při uzavření smlouvy důvodně očekávat, že pokoj bude mít velikost pro přistýlky dvě, nicméně za vadné plnění může být považován i nedostatek pokoje spočívající v nedodržení deklarované plochy pokoje daného typu (např. dvoulůžkový standard vs. dvoulůžkový deluxe apod.) či nedodržení typu pokoje (např. dvoulůžkový namísto rodinného), ale též i nedostatek ve vybavení pokoje (např. deklarovaný druh postelí double, twin či king size apod.). Je proto třeba blíže zkoumat a vyhodnotit konkrétní okolnosti toho, zda přidělený pokoj, případně pokoje nabízené na výměnu měly – z pohledu specifikace plnění podle uzavřené smlouvy (počítaje v to i podmínky ubytování deklarované například v katalogu) – vytýkané nedostatky a zda se jednalo o nedostatky zakládající rozpor se smlouvou. Podle toho bude možné učinit právně kvalifikační závěr o tom, zda žalovaná plnila vadně a zda žalobkyni přísluší (a jaká) práva. V tomto směru soudy doposud vycházely pouze ze zjištění, že dotyčný hotel na svých internetových stránkách nabízí pokoje s výhledem na moře o standardní velikosti 43 m2, přičemž pokoje s výhledem na moře jsou ve vyšších patrech „někdy“ o 2 až 3 metry menší, než ostatní, aniž by zkoumaly a porovnaly, zda žalobkyni nabízené náhradní pokoje odpovídaly (velikostně a vybavením) typu pokoje, jenž byl ve smlouvě označen jako „DBL s možností dvou přistýlek“ a zda tedy žalobkyně mohla nabízené náhradní pokoje důvodně odmítnout. Odvolací soud přitom neopomene, že došlo k dvojí nabídce nápravy, tudíž bude třeba vyhodnotit i nabídku na výměnu pokoje z 16. 8. 2017, který žalobkyně odmítla z důvodu, že „postel je příliš malá“.
Z výše vyložených důvodů považuje dovolací soud rozsudek odvolacího soudu za nesprávný, a proto jej v rozsahu uvedeném ve výrokové části (v částech výroků I, II a III – s výjimkou části měnícího výroku I, kterým odvolací soud změnil vyhovující výrok I rozsudku soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl ohledně úroků z prodlení z částky 8 370 Kč za dobu od 19. 9. 2017 do 30. 9. 2017, a s výjimkou části potvrzujícího výroku II, jímž byl v části vyhovujícího výroku III rozsudek soudu prvního stupně potvrzen) podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v konečném rozhodnutí (§ 243g odst. 1 ve spojení s § 151 o. s. ř.).
Autor: -mha-