// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí 08.04.2021

Nárok správce konkursní podstaty úpadce na pojistné plnění

Pojistil-li správce konkursní podstaty majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce, pak pojistné plnění z pojistné události, jež nastala (majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce poškodila) za trvání účinků soupisu, náleží do konkursní podstaty bez zřetele k tomu, zda vlastníkem sepsaného majetku je úpadce nebo osoba od úpadce odlišná. Vzhledem k tomu, že k pojistné události v dané věci došlo za trvání účinků soupisu, je odtud zjevné, že správci konkursní podstaty vzniklo právo požadovat po pojistiteli, aby v souladu s pojistnou smlouvou pojistné plnění uhradil (zaplatil) do konkursní podstaty úpadce, „jehož (pojištěný) majetek“ (rozuměj majetek, na nějž se pohlíží jako na úpadcův, „cizí“ v poměru k pojištěnému správci konkursní podstaty) byl pojistnou událostí postižen.

Z toho, že dříve (předtím, než pominuly účinky soupisu) nastala pojistná událost poškozující majetek sepsaný do konkursní podstaty, neplyne, že stav takového majetku v době jeho vyloučení z konkursní podstaty úpadce odpovídá stavu vyvolanému jeho poškozením pojistnou událostí. Vrací-li se vylučovaný majetek do dispozice vylučovatele z konkursní podstaty úpadce poškozený (lhostejno jak), může to založit odpovědnostní nárok vylučovatele vůči konkursní podstatě úpadce, z nějž může plynout i následný požadavek vylučovatele, aby mu znehodnocení majetku pojistnou událostí, k níž došlo za trvání účinků soupisu, bylo nahrazeno z těch prostředků, jež byly do konkursní podstaty vyplaceny coby pojistné plnění z této pojistné události; to však nic nemění na tom, že důvod plnit jinam (než do konkursní podstaty) pojistitel nemá.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 228/2019, ze dne 30. 12. 2020

vytisknout článek


Dotčené předpisy:
§ 14 odst. 1 písm. a) ZKV ve znění do 31. prosince 2007
§ 14a odst. 1 ZKV ve znění do 31. prosince 2007
§ 18 odst. 3 ZKV ve znění do 31. prosince 2007
§ 8 odst. 2 ZKV ve znění do 31. prosince 2007
§ 2 zák. č. 37/2004 Sb. ve znění do 31. prosince 2013
§ 3 zák. č. 37/2004 Sb. ve znění do 31. prosince 2013
§ 26 zák. č. 37/2004 Sb. ve znění do 31. prosince 2013

Kategorie: konkursní řízení; zdroj: www.nsoud.cz 

Z odůvodnění:

[1] Rozsudkem ze dne 16. června 2017, č. j. 15 C 84/2016-47, ve znění usnesení ze dne 24. ledna 2018, č. j. 15 C 84/2016-95, Obvodní soud pro Prahu 1 zamítl žalobu, kterou se žalobce (Ing. P. H., jako správce konkursní podstaty úpadce DŘEVO A DÝHY spol. s r. o.) domáhal po žalovaném (České pojišťovně a. s.) zaplacení částky 9 069 400 Kč (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

[2] K odvolání žalobce Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že nárok uplatněný žalobou je co do základu zcela opodstatněný (první výrok) a určil, že o výši nároku, podmínkách jeho splatnosti a nákladech řízení bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí, s tím, že v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).

[3] Soudy nižších stupňů vyšly z toho, že:

1/ Dne 28. března 2006 uzavřel pozdější úpadce (jako prodávající) se společností DÝHY Bohemia, a. s. [jako kupujícím] (dále jen „D. B.“) kupní smlouvu, jejímž předmětem byly mimo jiné budovy N01 a haly N02 a N03. Právní účinky vkladu vlastnického práva nastaly ke dni 3. dubna 2006.

2/ Usnesením ze dne 10. března 2008, č. j. 91 K 73/2007-41, Městský soud v Praze prohlásil konkurs na majetek úpadce a správcem konkursní podstaty ustavil žalobce.

3/ Dne 23. dubna 2011 uzavřel žalobce s žalovaným pojistnou smlouvu č. 38988712-16, jejíž nedílnou součástí bylo pojištění staveb pro případ živelních a dalších sjednaných pojistných nebezpečí (dále též jen „pojistná smlouva“). Předmětem pojištění byly i „položky N01, N02 a N03“ (dále jen „pojištěné nemovitosti“), specifikované jako věci cizí. Žalobce byl v pojistné smlouvě označen jako pojistník, pojištěný a oprávněná osoba.

4/ Dne 8. srpna 2014 byly pojištěné nemovitosti poškozeny požárem, jehož příčina ani pachatel nebyly zjištěny.

5/ Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. ledna 2014, č. j. 58 Cm 33/2008-239, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2015, č. j. 13 Cmo 12/2014-285, byly pojištěné nemovitosti vyloučeny ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce. Rozsudek nabyl právní moci 8. července 2015.

6/ Oznámení žalobce o vyloučení pojištěných nemovitostí z konkursní podstaty je datováno 3. července 2015.

7/ Dopisem z 15. října 2015 požádal D. B. žalovaného o úhradu pojistného plnění z pojistné události. Dne 6. listopadu 2015 žalovaný zaplatil D. B. zálohu na pojistné plnění ve výši 1 000 000 Kč z titulu pojištění staveb.

[4] Na tomto základě odvolací soud – vycházeje z ustanovení § 8 odst. 2, § 15 odst. 1, § 16 odst. 1, § 18 odst. 2 a 3, § 19 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání (dále též jen „ZKV“), § 1, § 2, § 3 písm. i/, j/ a n/, § 4 odst. 2 a 3, § 10, § 11 zákona č. 37/ 2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákona o pojistné smlouvě), a dále z judikatury Nejvyššího soudu v rozhodnutí označené – dospěl k těmto závěrům:

1/ Právo sepsat neúčinně vyvedený majetek do konkursní podstaty úpadce vznikne správci konkursní podstaty až právní mocí rozhodnutí, jímž uspěje s odpůrčí žalobou podle § 16 ZKV. Jestliže v době uzavření pojistné smlouvy, vzniku nároku na výplatu pojistného plnění i v době rozhodnutí obou soudů nebylo pravomocně rozhodnuto o neúčinnosti kupní smlouvy uzavřené mezi úpadcem a D. B., nebyl žalobce z tohoto titulu oprávněn věc sepsat do soupisu konkursní podstaty; proto nebyl ani důvod přerušit řízení do skončení řízení o neúčinnost kupní smlouvy.

2/ Pojistnou smlouvu uzavřel žalobce svým jménem, na účet konkursní podstaty, respektive konkursních věřitelů a v jejich zájmu. Byl-li žalobce povinen pojistit majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce, bylo nepřípustné, aby tak činil k ochraně cizího pojistného zájmu (ve prospěch někoho jiného než konkursní podstaty). Pojistná smlouva je platná a žalobce je v ní označen jako pojistník, pojištěný i oprávněný. Pojistné plnění může být vyplaceno pouze osobě ze smlouvy oprávněné nebo jejímu právnímu nástupci. Názor žalovaného, že právo na výplatu pojistného plnění náleží D. B. (třetí osobě), není správný. U škodového pojištění na majetek je pojištěným ten, do jehož majetkové sféry patří tyto hodnoty (nemusí jít o vlastníka věci). Plněním zálohy osobě mimo pojistný vztah se žalovaný nezprostil svých smluvních povinností vůči žalobci.

3/ Žalobce pozbyl pojistný zájem ke dni pravomocného skončení řízení o vylučovací žalobě, tedy až v době po uzavření pojistné smlouvy, po vzniku pojistné události i v době po učinění výzvy k výplatě pojistného plnění. Při posouzení pojistného zájmu vyšel soud prvního stupně z chybné úvahy, že rozsudek o vyloučení věci z konkursní podstaty působí s účinky ex tunc a že nastává stav, jako by vyloučené věci v konkursní podstatě nebyly nikdy zapsány.

4/ Pojistný zájem žalobce zanikl okamžikem zániku škodového pojištění, tedy v den, kdy došlo k poškození (zničení) předmětu pojištění. V dané věci není podstatné, zda žalobce jednal v dobré víře, když tato otázka by mohla být určující až v případném sporu mezi vylučovatelem a žalobcem o vydání bezdůvodného obohacení. Úspěšný vylučovatel pojištěných nemovitostí se může domoci pojistného plnění žalobou z lepšího práva.

5/ Výhrady žalovaného proti základu uplatněného nároku nejsou opodstatněné a spornou zůstala jen výše nároku, kterou se soud prvního stupně dostatečně nezabýval.

[5] Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost vymezuje na základě § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která nebyla dovolacím soudem doposud řešena a současně otázky, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Odvolacímu soudu vytýká dovolatel nesprávné právní posouzení věci (dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř.) a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil a potvrdil rozsudek soudu prvního stupně.

[6] Dovolatel především tvrdí, že škodové pojištění slouží k náhradě škod vzniklých v majetkové sféře pojištěných osob v důsledku pojistné události. Pojistné plnění má restituční funkci a je primárně určeno k zapravení následků pojistné události. Tomu, kdo není vlastníkem věci, škoda spočívající ve snížení hodnoty věci v důsledku škodné události oproti její hodnotě před poškozením nevzniká. Podle dovolatele by pojistné plnění vyplacené žalobci zůstalo v dispozici úpadce, jemuž však nevznikla škoda. D. B. totiž nenáleží žádné právo, které by mohl následně uplatnit vůči žalobci. V dané věci je nutno zohlednit specifické postavení správce konkursní podstaty, s tím, že „se může jednat o pojištěnou osobou“, jejíž majetková sféra však není vzniklou pojistnou událostí dotčena a pojistné plnění jí tak nenáleží.

[7] Dovolatel dále poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2014, sp. zn. 29 Cdo 3652/2012 (jde o rozsudek uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2015, pod číslem 18, který je, stejně jako další níže zmíněná rozhodnutí Nejvyššího soudu, dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu), namítaje, že žalobce není ve věci aktivně legitimován, neboť právo požadovat po pojistiteli výplatu pojistného plnění za dobu trvání účinků soupisu věci v konkursní podstatě „přechází“ ze správce konkursní podstaty úpadce zpět na původního vlastníka dnem právní moci rozhodnutí, kterým byla věc vyloučena ze soupisu konkursní podstaty úpadce.

[8] Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání zamítnout. Zdůrazňuje, že škoda vznikla „na konkursní podstatě úpadce“, když v době vzniku škody i v době uplatnění pojistné události byly pojištěné nemovitosti sepsány v soupisu konkursní podstaty. Bude-li žalobce úspěšný v probíhajícím řízení o odpůrčí žalobě, sepíše znovu pojištěné nemovitosti do konkursní podstaty, bude je zpeněžovat ve stavu dotčeném pojistnou událostí a pojistné plnění bude náležet do konkursní podstaty úpadce jako náhrada škody.

[9] Jelikož nejde o spor vyvolaný konkursem, podává se rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (v aktuálním znění) z bodu 2., článku II, části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

[10] V průběhu dovolacího řízení vstoupila do řízení jako vedlejší účastník na straně žalovaného JUDr. Mgr. M. J. M., jako insolvenční správkyně dlužníka D. B. (srov. její podání ze dne 3. března 2020) a žalovaný Česká pojišťovna a. s. změnil obchodní firmu na Generali Česká pojišťovna a. s. Tyto skutečnosti Nejvyšší soud promítl v záhlaví tohoto rozhodnutí.

[11] Dovolání je přípustné podle § 237 o. s. ř., když pro ně neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v § 238 o. s. ř., a co do posouzení otázky, zda správce konkursní podstaty úpadce má nárok na pojistné plnění na základě jím uzavřené pojistné smlouvy, když pojistná událost ohledně pojištěného majetku nastala v době před pravomocným rozhodnutím o vyloučení tohoto majetku ze soupisu konkursní podstaty úpadce, jde o věc dovolacím soudem neřešenou.

[12] Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu se nepodávají; Nejvyšší soud se proto - v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

[13] Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

[14] Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

[15] S přihlédnutím k době uzavření pojistné smlouvy je pro další úvahy Nejvyššího soudu rozhodný výklad zákona o pojistné smlouvě, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (srov. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), a s přihlédnutím k ustanovení § 432 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), výklad zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007.

[16] Podle § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

Ustanovení § 3 zákona o pojistné smlouvě vymezuje, že pro účely tohoto zákona se rozumí pojistníkem osoba, která s pojistitelem uzavřela pojistnou smlouvu (písm. g/), pojištěným osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost za škodu nebo jiné hodnoty pojistného zájmu se soukromé pojištění vztahuje (písm. h/), oprávněnou osobou osoba, které v důsledku pojistné události vznikne právo na pojistné plnění (písm. i/), pojistným zájmem oprávněná potřeba ochrany před následky nahodilé skutečnosti vyvolané pojistným nebezpečím (písm. n/), pojištěním škodovým soukromé pojištění, jehož účelem je náhrada škody vzniklé v důsledku pojistné události (písm. z/).

Dle § 26 zákona o pojistné smlouvě je v případě vzniku pojistné události pojistitel povinen poskytnout náhradu škody v rozsahu stanoveném pojistnou smlouvou, nestanoví-li tento zákon jinak.

Podle § 8 odst. 2 věty první ZKV je správce povinen při výkonu funkce postupovat s odbornou péčí a odpovídá za škodu vzniklou porušením povinností, které mu ukládá zákon nebo mu uloží soud.

Ustanovení § 14 odst. 1 písm. a/ ZKV stanoví, že prohlášením konkursu přechází oprávnění nakládat s majetkem podstaty na správce. Právní úkony úpadce, týkající se tohoto majetku, jsou vůči konkursním věřitelům neúčinné. Osoba, která uzavřela s úpadcem smlouvu, může od ní odstoupit, ledaže v době jejího uzavření věděla o prohlášení konkursu.

Dle § 14a odst. 1 ZKV prohlášením konkursu přechází na správce oprávnění vykonávat práva a plnit povinnosti, které podle zákona a jiných právních předpisů jinak přísluší úpadci, jestliže souvisí s nakládáním s majetkem patřícím do podstaty. Správce je zejména oprávněn a povinen vykonávat akcionářská práva spojená s akciemi zahrnutými do konkursní podstaty, rozhodovat o obchodním tajemství a jiné povinnosti mlčenlivosti, vykonávat práva a plnit povinnosti zaměstnavatele, rozhodovat o obchodních záležitostech podniku, činit za úpadce právní úkony potřebné k provozování podniku včetně uzavírání smluv o úvěru za účelem financování vývozu poskytnutého podle zvláštního zákona po předchozím souhlasu věřitelského výboru, zajistit vedení účetnictví a plnění povinností podle předpisů o daních. Povinnosti uložené úpadci tímto zákonem tím nejsou dotčeny.

Podle § 18 odst. 3 ZKV jakmile je věc, právo nebo jiná majetková hodnota zapsána do soupisu, může s ní nakládat pouze správce nebo osoba, jíž k tomu dal správce souhlas.

[17] Otázkou nakládání správce konkursní podstaty s majetkem sepsaným do konkursní podstaty úpadce se Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval, přičemž dospěl k následujícím (judikatorně ustáleným) závěrům:

1/ Správce konkursní podstaty zařadí do soupisu majetku konkursní podstaty každou věc, pohledávku nebo právo mající majetkovou hodnotu, o nichž má za to, že patří nebo mohou patřit do podstaty, i když tu je pochybnost, zda do podstaty skutečně patří. Viz stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 17. června 1998, Cpjn 19/98, uveřejněné pod číslem 52/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, bod XXIX. (str. 197-199 /373-375/).

2/ Správce konkursní podstaty je, zjednodušeně řečeno, správcem cizího majetku, konkrétně správcem úpadcova majetku nebo majetku ve vlastnictví jiných osob, na který se po dobu trvání účinků konkursu pohlíží jako na úpadcův. Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2865/2011, uveřejněný pod číslem 22/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 22/2014“).

3/ Správce konkursní podstaty úpadce je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a používat její plody a užitky (například ji pronajímat a inkasovat nájemné), a to bez zřetele k tomu, zda je úpadce vlastníkem věci. Srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2002, sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, uveřejněný pod číslem 27/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 27/2003“), rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2007, sp. zn. 29 Odo 1478/2005, uveřejněný pod číslem 43/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2009, sp. zn. 29 Cdo 3233/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2010, sp. zn. 29 Cdo 5432/2007, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2010, sp. zn. 29 Cdo 1248/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. března 2010, sp. zn. 29 Cdo 4287/2008, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sp. zn. 29 Cdo 3188/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. září 2011, sp. zn. 29 Cdo 2393/2010, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. 29 Cdo 3793/2010, uveřejněný pod číslem 97/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Jde rovněž o výklad souladný s judikaturou Nejvyššího správního soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. srpna 2008, sp. zn. 8 Afs 33/2007, uveřejněný pod číslem 2280/2011 Sbírky rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jenž je dostupný i na webových stránkách Nejvyššího správního soudu), a s judikaturou Ústavního soudu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 19. června 2007, sp. zn. II. ÚS 659/04, a ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. II. ÚS 645/2006, nebo nález Ústavního soudu ze dne 17. března 2005, sp. zn. III. ÚS 220/04, uveřejněný pod číslem 58/2005 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, kterážto rozhodnutí jsou dostupná i na webových stránkách Ústavního soudu).

4/ Závěry formulované v R 27/2003 jsou uplatnitelné také v případech, kdy důvodem pro zápis věci do konkursní podstaty není postup dle ustanovení § 27 odst. 5 ZKV, ale názor správce konkursní podstaty, že jde o majetek úpadce (a vlastnické právo vylučovatele je pouze domnělé), nebo že jde ve vztahu ke konkursním věřitelům o vlastnictví nabyté v důsledku neúčinného úkonu pozdějšího úpadce. Viz důvody rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3233/2007.

[18] K povinnosti správce konkursní podstaty pojistit majetek a k nároku správce konkursní podstaty na pojistné plnění Nejvyšší soud formuloval tyto závěry:

1/ Povinností správce konkursní podstaty postupovat při výkonu funkce s odbornou péčí (§ 8 odst. 2 ZKV) se rozumí i jeho povinnost konkursní podstatu řádně udržovat a spravovat. Správou konkursní podstaty se přitom rozumí zejména činnost (včetně právních úkonů a opatření z ní vyplývajících), která směřuje k tomu, aby nedocházelo ke znehodnocení konkursní podstaty, zejména aby nedošlo k odstranění, zničení, poškození nebo odcizení majetku, který do ní patří, aby majetek patřící do konkursní podstaty byl využíván v souladu se svým určením, jestliže tomu nebrání jiné okolnosti, a aby se konkursní podstata rozmnožila, lze-li takovou činnost rozumně očekávat se zřetelem k jejímu stavu a k obvyklým obchodním příležitostem [usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2004, sp. zn. 29 Odo 197/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 8, ročníku 2004, pod číslem 160, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2010, sp. zn. 29 Cdo 3037/2008, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 2, ročník 2011, pod číslem 26, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 1400/2010, uveřejněný pod číslem 110/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 110/2012“), nebo i R 22/2014].

2/ Součástí povinnosti spravovat konkursní podstatu s odbornou péčí (s péčí řádného hospodáře) je nepochybně i povinnost správce konkursní podstaty zvážit s přihlédnutím ke skladbě a hodnotě majetku náležejícího do konkursní podstaty a k tomu, kdy vyšla (nebo při řádném běhu věci měla vyjít) najevo skutečnost, že zde je nepojištěný majetek konkursní podstaty, zda a v jakém rozsahu je namístě „pojistit“ možná rizika škod na majetku konkursní podstaty (včetně těch, jež mohou být způsobeny živelnou událostí) sjednáním pojistné smlouvy týkající se majetku konkursní podstaty (hodnotných věcí, které se v ní nacházejí). Typově se takové posouzení nabízí právě tehdy, jsou-li součástí konkursní podstaty nemovitosti tvořené stavbami. Srov. opět R 110/2012.

3/ Pojistné plnění z pojistné události ohledně majetku pojištěného úpadcem (coby pojistníkem a pojištěným) před prohlášením konkursu na jeho majetek se při obvyklém běhu věcí dostává „do konkursní podstaty“ (k rukám správce konkursní podstaty) proto, že správce konkursní podstaty je osobou oprávněnou nakládat za trvání konkursu s majetkem patřícím do konkursní podstaty a tedy i přijímat (namísto úpadce) peněžitá plnění, na jejichž výplatu vznikl úpadci za trvání konkursu nárok. Na skutečnosti, že pro účely posouzení vzniku práva na výplatu pojistného plnění se na úpadce (co do konání, jímž pojištěný majetek za trvání konkursu úmyslně zničil či poškodil) stále hledí jako na pojištěného, se prohlášením konkursu ničeho nemění. K tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2009, sp. zn. 29 Cdo 3636/2007.

[19] Z takto ustaveného právního a judikatorního rámce především plyne, že s majetkem zahrnutým do konkursní podstaty je oprávněn nakládat pouze správce konkursní podstaty; nemůže být (a není) pochyb o tom, že okamžikem zápisu pojištěných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce přešlo právo nakládat s nimi na žalobce (viz R 27/2003 a na ně navazující rozhodnutí). Žalobce pak postupoval při výkonu funkce s odbornou péčí (§ 8 odst. 2 ZKV), když sjednal s žalovaným pojistnou smlouvu týkající se majetku konkursní podstaty.

[20] Nejvyšší soud se ztotožňuje s výkladem podaným odvolacím soudem na téma škodového pojištění, nároku na pojistné plnění a pojistného zájmu. Pro právní posouzení je určující, že žalobce uplatnil nárok na pojistné plnění, který je vždy nárokem z pojistné smlouvy (k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. 32 Cdo 4115/2010).

[21] Odvolací soud posoudil pojistnou smlouvu jako planou. Platnost pojistné smlouvy dovolatel nezpochybňoval a otázka platnosti této smlouvy tak nebyla otevřena dovolacímu přezkumu. Pro další úvahy je významné, že žalobce (pojistník) je v pojistné smlouvě definován též jako pojištěný a oprávněná osoba. D. B. nebyl stranou pojistné smlouvy a nebyl ani nijak účasten pojistného vztahu mezi žalobcem a žalovaným (jak správně zdůraznil i odvolací soud).

[22] Pojištěným je osoba, na jejíž život, zdraví, majetek, odpovědnost za škodu nebo jiné hodnoty pojistného zájmu se soukromé pojištění vztahuje (§ 3 písm. h/ zákona o pojistné smlouvě). Z takto vymezeného pojmu je zjevné, že pojištěným nemusí být jen vlastník pojištěné věci. K tomu srov. např. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. ledna 2010, sp. zn. 28 Cdo 3784/2009, proti němuž podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 19. srpna 2010, sp. zn. I. ÚS 1454/10, nebo nález Ústavního soudu ze dne 24. července 2007, sp. zn. I. ÚS 557/05, uveřejněný pod číslem 116/2007 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu.

[23] Pojistné plnění z pojistné události ohledně majetku pojištěného správcem konkursní podstaty po jeho soupisu do konkursní podstaty úpadce náleží „do konkursní podstaty“ (k rukám správce konkursní podstaty) proto, že správce konkursní podstaty je osobou oprávněnou nakládat za trvání konkursu s majetkem patřícím do konkursní podstaty a tedy i přijímat peněžitá plnění, na jejichž výplatu mu vznikl za trvání konkursu nárok. K tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3636/2007. Přitom vznik práva na pojistné plnění je vázán na pojistnou událost, která v dané věci nastala v době trvání účinků soupisu konkursní podstaty.

[24] Z procesního postoje dovolatele shrnutého v rozsudku soudu prvního stupně i z jeho dovolací argumentace je patrno, že dovolatel klade akcent na to, že předmětné nemovitosti byly pojištěny jako „věc cizí“, přičemž dovolatel zjevně chápe tuto skutečnost tak, že šlo o pojištění majetku D. B. Tak tomu ale není.

[25] Kdyby se měla prosadit dovolatelova představa, pak by jen proto, že vlastníkem majetku sepsaného do konkursní podstaty úpadce je osoba odlišná od úpadce, náleželo pojistné plnění vzešlé z poškození takového majetku pojistnou událostí této třetí osobě i v době trvání účinků soupisu (bez ohledu na ně). Takové pojetí je ovšem ve zjevném rozporu se závěry, jež účinkům soupisu majetku třetích osob do konkursní podstaty úpadce přisuzuje ustálená judikatura nejvyšších soudů a Ústavního soudu shrnutá v odstavci [17] bodu 3/ výše.

[26] Ve skutečnosti jde o to, že po dobu trvání účinků soupisu se na majetek, jenž i s přihlédnutím k důvodům soupisu zůstává ve vlastnictví třetích osob [typově v případě neúčinnosti právních úkonů úpadce (§ 4a odst. 1 písm. a/, § 6 odst. 3, § 14 odst. 1 písm. a/, § 15 a § 16 ZKV) nebo tehdy, jde-li o majetek, jímž třetí osoby zajišťují pohledávky vůči úpadci (§ 6 odst. 3, § 27 odst. 5 ZKV)], pohlíží jako na majetek úpadcův [srov. nejen (opět) R 22/2014, nýbrž např. též R 27/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 396/2003, uveřejněný pod číslem 31/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, R 110/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 540/2010, uveřejněný pod číslem 34/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. prosince 2014, sp. zn. 29 Cdo 244/2012, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, číslo 12, ročníku 2015, pod číslem 138].

[27] Správce konkursní podstaty úpadce, který za trvání účinků soupisu pojistí majetek ve vlastnictví osoby odlišné od osoby úpadce, jej tedy nepojišťuje jako „cizí“ proto, že vlastníkem zůstala třetí osoba (to by bylo v rozporu s tím, že sepsaný majetek se pro účely braní plodů a užitků z něj a pro účely jeho zpeněžení pokládá za úpadcův), nýbrž proto, že ve vztahu k němu (coby pojistníku, pojištěnému a oprávněnému v jedné osobě) je takový majetek „cizí“ i tehdy, není-li pochyb o tom, že jeho vlastníkem je úpadce (správce konkursní podstaty nespravuje majetek „svůj“, nýbrž úpadcův).

[28] Odtud především plyne, že pojistil-li správce konkursní podstaty majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce, pak pojistné plnění z pojistné události, jež nastala (majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce poškodila) za trvání účinků soupisu, náleží do konkursní podstaty bez zřetele k tomu, zda vlastníkem sepsaného majetku je úpadce nebo osoba od úpadce odlišná. Vzhledem k tomu, že k pojistné události v dané věci došlo za trvání účinků soupisu, je odtud zjevné, že správci konkursní podstaty vzniklo právo požadovat po dovolateli (pojistiteli), aby v souladu s pojistnou smlouvou pojistné plnění uhradil (zaplatil) do konkursní podstaty úpadce, „jehož (pojištěný) majetek“ (rozuměj majetek, na nějž se pohlíží jako na úpadcův, „cizí“ v poměru k pojištěnému správci konkursní podstaty) byl pojistnou událostí postižen.

[29] Zbývá určit, zda v situaci, kdy pojistitel nevyplatil pojistné plnění do konkursní podstaty úpadce předtím, než z ní byly vyloučeny pojištěné nemovitosti, má skutečnost, že k takovému vyloučení došlo, vliv na to, komu má pojistitel pojistné plnění vyplatit (zda do konkursní podstaty úpadce nebo D. B.). Z výše podaného výkladu k pojištění „cizího“ majetku se přitom podává, že pojistná smlouva není pro pojistitele oporou pro změnu osoby, které má pojistné plnění vyplatit. Následek, jenž se pojí s vyloučením příslušného majetku z konkursní podstaty úpadce, a jenž zásadně spočívá (i v poměrech dané věci) v tom, že právo nakládat s takovým majetkem a brát z něj plody a užitky se vrací vylučovateli a že na majetek se přestává pohlížet jako na úpadcův, má obdobné (jakkoli ne stejné) účinky jako ty, jež se pojí se změnou vlastnického práva k pojištěnému majetku. Přitom není pochyb o tom, že dojde-li ke změně vlastníka pojištěného majetku poté, co nastala pojistná událost, není to důvodem k tomu, aby pojistitel pojistné plnění, na které vznikl nárok vlastníku původnímu (pojištěnému), vyplatil vlastníku novému (s nímž žádný smluvní vztah nemá). Řečené platí pro poměry této věci tím více, že výplata pojistného plnění pojištěnému není závislá na tom, zda, kdo a na čí náklady případně v mezidobí (poté, co nastala pojistná událost) majetek poškozený pojistnou událostí opravil [kdo svůj majetek spravuje rozumně, zpravidla neodkládá (dovolují-li mu to jeho majetkové poměry) nutné opravy majetku poškozeného pojistnou událostí jen proto, že mu pojišťovna dosud nevyplatila pojistné plnění].

[30] Jinak řečeno, z toho, že dříve (předtím, než pominuly účinky soupisu) nastala pojistná událost poškozující majetek sepsaný do konkursní podstaty, neplyne, že stav takového majetku v době jeho vyloučení z konkursní podstaty úpadce odpovídá stavu vyvolanému jeho poškozením pojistnou událostí. Vrací-li se vylučovaný majetek do dispozice vylučovatele z konkursní podstaty úpadce poškozený (lhostejno jak), může to založit odpovědnostní nárok vylučovatele vůči konkursní podstatě úpadce, z nějž může plynout i následný požadavek vylučovatele, aby mu znehodnocení majetku pojistnou událostí, k níž došlo za trvání účinků soupisu, bylo nahrazeno z těch prostředků, jež byly do konkursní podstaty vyplaceny coby pojistné plnění z této pojistné události; to však nic nemění na tom, že důvod plnit jinam (než do konkursní podstaty) pojistitel (dovolatel) nemá.

[31] Jelikož se dovolateli prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu a jeho obsahového vymezení správnost rozhodnutí odvolacího soudu zpochybnit nepodařilo a Nejvyšší soud neshledal ani jiné vady řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), dovolání podle § 243d odst. 1 písm. a/ o. s. ř. zamítl.

[32] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když – jak je zřejmé z obsahu spisu – rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí a řízení nebylo již dříve skončeno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Autor: -mha-

Reklama

Jobs

Aktuální znění právních předpisů