// Profipravo.cz / Ostatní 21.02.2024
Práva zakladatele ve vztahu k existující obecně prospěšné společnosti
Práva zakladatele ve vztahu k existující obecně prospěšné společnosti jsou čistě osobního charakteru a nemají majetkovou povahu. Nejsou proto součástí jmění ve smyslu § 495 o. z. a netvoří pozůstalost ve smyslu § 1475 odst. 2 o. z., a tudíž ani nepřechází na dědice podle § 1475 odst. 1 o. z. Jinak je tomu u zaniklých právnických osob, u nichž při přeměnách fúzí či rozdělením rozštěpením přecházejí práva zakladatele na nástupnickou právnickou osobu.
Tuto skutečnost ostatně reflektuje též zákon o obecně prospěšných společnostech, když s právním nástupnictvím zaniklých zakladatelů výslovně počítá pouze u zakladatelů – právnických osob (srov. § 8 odst. 7 větu první). Ustanovení § 8 odst. 6 z. o. p. s. totiž neobsahuje zvláštní právní úpravu k obecné úpravě právního nástupnictví fyzických osob (dědění) a právnických osob (přeměny), naopak z této obecné právní úpravy vychází (odkazuje na ni). Institut vyloučení přechodu práv a povinností zakladatele na jinou osobu uvedený v § 4 odst. 4 větě druhé z. o. p. s. se vztahuje k oprávnění správní rady podle § 8 odst. 7 věty první z. o. p. s., nikoliv k právnímu nástupnictví, na něž odkazuje § 8 odst. 6 z. o. p. s.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1339/2023, ze dne 5. 12. 2023
Dotčené předpisy:
§ 4 odst. 4 zák. č. 248/1995 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
§ 8 odst. 6, 7 zák. č. 248/1995 Sb. ve znění do 31. 12. 2013
§ 90 odst. 1 zák. č. 304/2013 Sb.
§ 1475 o. z.
§ 3050 o. z.
Kategorie: ostatní; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným Krajskému soudu v Ústí nad Labem (dále též jen „rejstříkový soud“) dne 9. 5. 2022, doplněným podáními doručenými soudu dne 25. 5. 2022 a dne 23. 11. 2022, se navrhovatelka domáhá změny zápisu v rejstříku obecně prospěšných společností, a to konkrétně výmazu stávajících členů správní rady a zápisu nově zvolených členů správní rady.
[2] Rejstříkový soud usnesením ze dne 24. 11. 2022, č. j. O 298/RD98/KSUL, Fj 25463/2022/KSUL, návrh na změnu zápisu v rejstříku obecně prospěšných společností odmítl.
[3] Rejstříkový soud vyšel (mimo jiné) z toho, že:
1) Navrhovatelka měla dva zakladatele, Ing. J. V. (dále též jen „J. V.“) a P. V. (dále též jen „P. V.“).
2) P. V. dne 25. 12. 2021 zemřel.
3) Zakládací listina navrhovatelky nevyloučila přechod práv a povinností zakladatele na jinou osobu podle § 4 odst. 4 zákona č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech a o změně a doplnění některých zákonů (dále též jen „z. o. p. s.“).
4) Zakladatelka J. V. rozhodla dne 1. 4. 2022 o odvolání stávajících členů správní rady a o jmenování nových členů správní rady.
[4] Na takto ustaveném skutkovém základu rejstříkový soud uzavřel, že nebylo předloženo „řádné rozhodnutí zakladatelů o odvolání stávajících členů správní rady a o jmenování nových členů správní rady“.
[5] Podle rejstříkového soudu jsou práva a povinnosti zemřelého zakladatele předmětem dědického řízení. V rámci dědického řízení o nich dosud rozhodnuto nebylo. Navrhovatelka nepředložila (ani na výzvu rejstříkového soudu) doklady o tom, že na J. V. přešla práva a povinnosti zemřelého zakladatele, resp. že by byla oprávněna k jejich výkonu.
[6] Vrchní soud v Praze k odvolání navrhovatelky v záhlaví označeným usnesením změnil rozhodnutí rejstříkového soudu tak, že návrh navrhovatelky zamítl.
[7] Podle odvolacího soudu se důvodnost odvolání vztahuje jen ke „způsobu rozhodnutí“ rejstříkového soudu.
[8] Z usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 20. 5. 2022, č. j. 35 D 79/2022-95, které nabylo právní moci dne 20. 5. 2022, odvolací soud zjistil, že práva a povinnosti zemřelého zakladatele ke dni jeho úmrtí přešly na právní nástupkyni – dědičku, jíž je pozůstalá manželka L. V. (dále též jen „L. V.“). Tuto skutečnost zapsal rejstříkový soud dne 30. 11. 2022 do rejstříku obecně prospěšných společností.
[9] Odvolací soud dospěl k závěru, podle něhož nebyly splněny předpoklady pro vyhovění návrhu. Z doloženého rozhodnutí jen jednoho ze zakladatelů nevyplývají rozhodné skutečnosti, neboť navrhovatelka nedoložila rozhodnutí obou zakladatelů o odvolání a jmenování členů správní rady.
[10] Podle odvolacího soudu z § 4 odst. 4 z. o. p. s. (ve znění novely provedené zákonem č. 231/2010 Sb., kterým se mění zákon č. 248/1995 Sb., o obecně prospěšných společnostech, a o změně a doplnění některých zákonů, dále též jen „novela“) se podává, že zákon dává zakladatelům výslovně možnost v zakládací listině vyloučit přechod práv a povinností zakladatele na jinou osobu. Z toho „za použití argumentu a contrario vyplývá, že nevyloučí-li zakladatelská smlouva přechod práv a povinností zakladatele na jinou osobu, pak za situace, že nastane rozhodná skutečnost, jsou tato práva a povinnosti zakladatele předmětem přechodu na jinou osobu – právního nástupce“.
[11] V projednávané věci rozhodla J. V. coby zakladatelka sama v době, kdy druhý zakladatel zemřel, a současně v době, kdy jeho práva a povinnosti ke dni jeho úmrtí přešly na právní nástupkyni – pozůstalou manželku.
[12] Podle odvolacího soudu nelze přijmout závěr prezentovaný navrhovatelkou, že za situace, kdy má obecně prospěšná společnost více zakladatelů a jeden z nich zemře (přičemž přechod jeho zakladatelských práv a povinností není zakládací smlouvou vyloučen), práva a povinnosti zemřelého zakladatele nepřešly na právního nástupce a nadále rozhoduje zbývající zakladatel nebo zakladatelé. Takový výklad „nemá oporu v právní úpravě, resp. byl by s ní v příkrém rozporu“.
[13] Navrhovatelkou zmiňované ustanovení § 8 odst. 7 z. o. p. s. se podle odvolacího soudu vztahuje na zcela jinou situaci, kdy zanikl jediný zakladatel – právnická osoba bez právního nástupce či zemřel jediný zakladatel – fyzická osoba.
[14] Proti usnesení odvolacího soudu podala navrhovatelka dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“), majíc za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky, „zda v případě obecně prospěšné společnosti, která má dva zakladatele, funkce zakladatele po smrti přechází na jeho dědice, nebo jestli následně práva zakladatele vykonává pouze druhý nezemřelý zakladatel“, která „zatím“ nebyla dovolacím soudem vyřešena.
[15] Dovolatelka namítá, že pokud jeden ze zakladatelů zemře, tak jeho práva a povinnosti nepřecházejí na jeho dědice a tato práva nadále vykonává zbývající ze zakladatelů.
[16] Dovolatelka, citujíc komentář k zákonu o obecně prospěšných společnostech, má za to, že funkce zemřelého zakladatele – fyzické osoby zaniká. Práva a povinnosti zakladatele jsou „čistě osobními právy, která v rámci dědictví nepřecházejí na dědice, jelikož se nejedná o součást jmění“ ve smyslu § 1475 zákon č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“). Žádný z dědiců nemůže vstoupit do práv a povinností zemřelého zakladatele. Práva zakladatele nejsou práva společníka, zakladatel nevlastní podíl.
[17] Dovolatelka se domnívá, že smrtí P. V. jeho funkce zakladatele zanikla, veškerá práva zakladatelů výlučně vykonává J. V. jako „současná jediná zakladatelka“ a jí učiněné rozhodnutí „bylo dostatečné“ pro změny v obecně prospěšné společnosti.
[18] Dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud změnil napadené rozhodnutí tak, že se návrhu dovolatelky „v plném rozsahu vyhovuje“.
[19] Dovolání je přípustné k řešení dovolatelkou předestřené otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena.
[20] Podle § 3050 věty první o. z. se práva a povinnosti obecně prospěšných společností i nadále řídí dosavadními právními předpisy.
[21] Podle § 3 z. o. p. s. zakladateli obecně prospěšné společnosti mohou být fyzické osoby, Česká republika nebo právnické osoby.
[22] Podle § 4 odst. 4 z. o. p. s. zakládací listina může také určit obecně prospěšnou společnost oprávněnou k přijetí likvidačního zůstatku při zrušení obecně prospěšné společnosti s likvidací; může též stanovit, že určení takovéto obecně prospěšné společnosti provede správní rada v rozhodnutí o zrušení obecně prospěšné společnosti․ Zakládací listina může také vyloučit přechod práv a povinností zakladatele na jinou osobu.
[23] Podle § 8 odst. 6 z. o. p. s. není-li zakladatel, vstupuje do jeho práv a povinností jeho právní nástupce.
[24] Podle § 8 odst. 7 z. o. p. s. zanikne-li jediný zakladatel bez právního nástupce anebo zemře-li jediný zakladatel, rozhodne správní rada do 6 měsíců ode dne, kdy se o zániku nebo smrti zakladatele doví, o přechodu práv a povinností zakladatele stanovených tímto zákonem na jinou osobu, nestanoví-li zakládací listina jinak; s tímto přechodem musí vyslovit předchozí souhlas dozorčí rada. Nerozhodne-li správní rada ve lhůtě podle věty první o přechodu práv a povinností zakladatele na jinou osobu, rozhodne na návrh člena dozorčí rady obecně prospěšné společnosti anebo osoby, která osvědčí právní zájem, nebo i bez návrhu soud. Osoba, na kterou přechází práva a povinnosti zakladatele, musí s tímto přechodem vyslovit souhlas.
[25] Podle § 1475 o. z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní (odstavec 1). Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci (odstavec 2). Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím (odstavec 3).
[26] Podle § 495 o. z. souhrn všeho, co osobě patří, tvoří její majetek. Jmění osoby tvoří souhrn jejího majetku a jejích dluhů.
[27] Podle § 90 odst. 1 zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob a o evidenci svěřenských fondů (dále též jen „z. v. r.“), nebyl-li návrh na zápis odmítnut podle § 86 tohoto zákona, rejstříkový soud zkoumá, zda údaje o skutečnostech, které se do veřejného rejstříku zapisují, vyplývají z listin, které mají být k návrhu doloženy, a zda navrhované jméno není zaměnitelné s jiným již existujícím zapsaným jménem, popřípadě není-li klamavé.
[28] Důvodová zpráva k návrhu novely (sněmovní tisk číslo 889, Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky, 5. volební období 2006-2010, s. 14 a 15; dále též jen „důvodová zpráva“) uvádí:
- k bodu 4 (změna § 4 odst. 4) „Ve vazbě na novelou nově upravenou možnost přechodu práv a povinností zakladatele na jinou osobu (§ 8 odst. 7), se umožňuje, aby zakladatel mohl v zakládací listině možnost přechodu vyloučit.“
- k bodu 8 (doplnění § 8) „Navrhuje se text zákona doplnit o ustanovení, které upraví pro případ zániku jediného zakladatele bez právního nástupce přechod jeho práv a povinností stanovených tímto zákonem na jinou osobu tak, aby např. mohli být jmenováni členové správní a dozorčí rady. Stávající právní úprava pouze předpokládá možnost přechodu práv zakladatele na jinou osobu (§ 12 odst. 5), chybí však ustanovení procedurální. Navržená úprava vychází z předpokladu, že obecně prospěšná společnost má vždy osobu, která realizuje práva a povinnosti zakladatele, pokud zakladatel v zakládací listině přechod práv a povinností nevyloučí.“
[29] V poměrech projednávané věci je dovolatelka obecně prospěšnou společností, a jelikož nezměnila svoji právní formu na ústav, nadaci nebo nadační fond, řídí se i nadále dosavadními právními předpisy, tj. zákonem o obecně prospěšných společnostech, ve znění účinném do 31. 12. 2013.
[30] Obecně prospěšné společnosti jsou právnickými osobami v oblasti neziskového sektoru, které poskytují veřejnosti za předem stanovených a pro všechny uživatele stejných podmínek obecně prospěšné služby. Obecně prospěšnými službami se rozumí služby, které vedou k realizaci obecně prospěšného cíle, např. směřují k rozvoji duchovních hodnot, k ochraně lidských práv, přírodního prostředí, kulturních památek a tradic, či k rozvoji vědy, vzdělání, tělovýchovy a sportu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 32 Odo 867/2002, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3972/2015, uveřejněné pod čísly 71/2003 a 104/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
[31] Obecně prospěšná společnost – jako právnická osoba sui generis – nestojí na členském principu; podmínkou její existence není ani sdružení majetku. Fakticky naplňuje spíše znaky (soukromého) ústavu (podle § 402 a násl. o. z.), neboť její „personální substrát“ je tvořen uživateli obecně prospěšných služeb.
[32] Zakladatelem obecně prospěšné společnosti je fyzická či právnická osoba, která svou účastí na přijetí zakladatelského právního jednání (zakládací listiny, resp. smlouvy) ustavuje obecně prospěšnou společnost jako právnickou osobu a rozhoduje o základním zaměření její činnosti. Založením společnosti a sepisem zakládací listiny se však působnost zakladatele ve vztahu k obecně prospěšné společnosti nevyčerpává. I po vzniku společnosti je (nestanovil-li v zakládací listině jinak) zakladatel oprávněn do její vnitřní organizace zasahovat, neboť je mu zákonem svěřena působnost jmenovat (odvolat) členy obou volených orgánů obecně prospěšné společnosti. Zakládací listina může zakladateli svěřit i další (významné) působnosti. Zakladatel tak ve vztahu k orgánům obecně prospěšné společnosti disponuje působností, kterou zákon u korporací (spolků, kapitálových společností a družstva) svěřuje zpravidla jejich nejvyššímu orgánu [srov. § 244 o. z., § 190 odst. 2 písm. c), § 421 odst. 2 písm. e) a § 656 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákona o obchodních korporacích)]. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2021, sp. zn. 27 Cdo 3349/2020.
[33] Zásadně odlišná povaha korporací (coby sdružení osob) a obecně prospěšných společností (coby „hybridní“ formy právnické osoby blížící se ústavu) nedovoluje pohlížet na zakladatele obecně prospěšné společnosti jako na společníky. Zakladatelé nemají v obecně prospěšné společnosti žádný podíl, jehož obsahem by byla jakákoli majetková práva vůči společnosti, výsledek hospodaření společnosti (zisk) nesmí být použit v jejich prospěch [§ 2 odst. 1 písm. c) z. o. p. s.], zakladatelé – fyzické osoby a zakladatelé – právnické osoby (s výjimkou obcí, dobrovolného svazku obcí, krajů a České republiky) pak nemají ani právo na podíl na likvidačním zůstatku po zrušené obecně prospěšné společnosti (§ 9 odst. 6 až 10 z. o. p. s.).
[34] Zakladatelé mají ve vztahu k existující obecně prospěšné společnosti právo měnit zakládací smlouvu či listinu (§ 4 z. o. p. s.), právo změnit nebo zrušit rozhodnutí správní rady o zrušení obecně prospěšné společnosti (§ 8 odst. 2 z. o. p. s.), právo navrhnout zrušení obecně prospěšné společnosti u soudu (§ 8 odst. 4 z. o. p. s.), právo jmenovat a odvolat členy správní a dozorčí rady (§ 12 odst. 1 a 3 a § 15 odst. 3 a 4 z. o. p. s.) a právo dovolat se neplatnosti právního úkonu učiněného bez souhlasu správní rady (§ 14 odst. 4 z. o. p. s.).
[35] Z uvedeného plyne, že práva zakladatele ve vztahu k existující obecně prospěšné společnosti jsou čistě osobního charakteru a nemají majetkovou povahu. Nejsou proto součástí jmění ve smyslu § 495 o. z. a netvoří pozůstalost ve smyslu § 1475 odst. 2 o. z., a tudíž ani nepřechází na dědice podle § 1475 odst. 1 o. z. Jinak je tomu u zaniklých právnických osob, u nichž při přeměnách fúzí či rozdělením rozštěpením přecházejí práva zakladatele na nástupnickou právnickou osobu (srov. § 178 odst. 2 a 3 o. z., § 179 odst. 2 o. z., § 1 odst. 3, § 61 a § 62 zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách obchodních společností a družstev).
[36] Tuto skutečnost ostatně reflektuje též zákon o obecně prospěšných společnostech, když s právním nástupnictvím zaniklých zakladatelů výslovně počítá pouze u zakladatelů – právnických osob (srov. § 8 odst. 7 větu první). Ustanovení § 8 odst. 6 z. o. p. s. totiž neobsahuje zvláštní právní úpravu k obecné úpravě právního nástupnictví fyzických osob (dědění) a právnických osob (přeměny), naopak z této obecné právní úpravy vychází (odkazuje na ni). Pouze pro úplnost a pro vyloučení jakýchkoli pochybností považuje Nejvyšší soud (i s odkazem na důvodovou zprávu k novele) za nutné uvést, že institut vyloučení přechodu práv a povinností zakladatele na jinou osobu uvedený v § 4 odst. 4 větě druhé z. o. p. s. se vztahuje k oprávnění správní rady podle § 8 odst. 7 věty první z. o. p. s., nikoliv k právnímu nástupnictví, na něž odkazuje § 8 odst. 6 z. o. p. s.
[37] Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že zakladatelka J. V. se po úmrtí zakladatele P. V. stala jedinou zakladatelkou dovolatelky, a tudíž mohla sama jmenovat a odvolávat členy správní rady dovolatelky. Dospěl-li odvolací soud k opačnému závěru, spočívá jeho rozhodnutí na nesprávním právním posouzení věci.
[38] Jelikož dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), usnesení odvolacího soudu zrušil (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí rejstříkového soudu; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil rejstříkovému soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
[39] Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část věty první za středníkem, § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[40] Pouze pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že s ohledem na shora uvedené odporuje zápis L. V. jako zakladatelky do rejstříku obecně prospěšných společností skutečnému stavu. Bude proto na rejstříkovém soudu, aby zvážil postup podle § 78 odst. 1 věty druhé z. v. r., tj. zahájení řízení o výmaz zápisu L. V. z rejstříku obecně prospěšných společností i bez návrhu.
Autor: -mha-