// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce 21.09.2023
(Ne)přípustnost dovolání ve věci odkladu exekuce
Žaloba pro zmatečnost podaná proti usnesení exekučního soudu o zamítnutí návrhu na odklad exekuce je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesení vydanému ve věci odkladu exekuce, takže i rozhodnutí odvolacího soudu vydané v řízení o takové žalobě pro zmatečnost je (stále) rozhodnutím vydaným ve věci odkladu exekuce, u kterého přípustnost dovolání vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1705/2023, ze dne 30. 6. 2023
Dotčené předpisy:
§ 237 o. s. ř.
§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
Kategorie: dovolání; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
1. Usnesením ze dne 1. listopadu 2018, č. j. 28 EXE 396/2017-139, Okresní soud v Jičíně (dále jen „exekuční soud“) zamítl návrh povinné (A. H.) na odklad exekuce vedené proti ní u exekučního soudu pod sp. zn. 28 EXE 396/2017.
2. K odvolání povinné Krajský soud v Hradci Králové (dále též jen „krajský soud“) usnesením ze dne 31. ledna 2019, č. j. 20 Co 31/2019-165, potvrdil usnesení exekučního soudu ze dne 1. listopadu 2018.
3. Proti usnesení krajského soudu ze dne 31. ledna 2019 podala povinná podáním datovaným 27. srpna 2019 (č. l. 3), doplněným podáním datovaným téhož dne (č. l. 6-7), žalobu pro zmatečnost a žalobu na obnovu řízení.
4. Usnesením ze dne 22. října 2019, č. j. 20 Co 31/2019-20, krajský soud:
[1] Odmítl podání povinné 27. srpna 2019 (ve znění opravy) [bod I. výroku].
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).
5. K odvolání povinné Vrchní soud v Praze (dále jen „vrchní soud“) usnesením ze dne 13. července 2020, č. j. 4 Co 358/2019-26:
[1] Potvrdil usnesení krajského soudu ze dne 22. října 2019 (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
6. Proti usnesení vrchního soudu ze dne 13. července 2020 podala povinná podáním datovaným 24. srpna 2020 dovolání, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost (č. l. 40).
7. Usnesením ze dne 21. září 2020, č. j. 20 Co 31/2019-45, krajský soud přerušil řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení vrchního soudu ze dne 13. července 2020 do rozhodnutí o dovolání povinné proti témuž usnesení.
8. Usnesením ze dne 4. srpna 2021, č. j. 20 Co 32/2019-98, krajský soud:
[1] Zastavil řízení o dovolání povinné proti usnesení vrchního soudu ze dne 13. července 2020 pro neuhrazení soudního poplatku z dovolání (bod I. výroku).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (bod II. výroku).
9. K odvolání povinné vrchní soud usnesením ze dne 4. ledna 2022, č. j. 3 Co 128/2021-110, které nabylo právní moci dne 21. ledna 2022:
[1] Potvrdil usnesení krajského soudu ze dne 4. srpna 2021 (první výrok).
[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).
10. Usnesením ze dne 20. června 2022, č. j. 20 Co 31/2019-147, krajský soud rozhodl, že se pokračuje v řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení vrchního soudu ze dne 13. července 2020.
11. K odvolání povinné vrchní soud usnesením ze dne 12. října 2022, č. j. 3 Co 84/2022-166, potvrdil usnesení krajského soudu ze dne 20. června 2022.
12. Proti usnesení vrchního soudu ze dne 12. října 2022 podala povinná podáním datovaným 14. listopadu 2022 dovolání, žalobu na obnovu řízení a žalobu pro zmatečnost (č. l. 179), dožadujíc se jeho zrušení.
13. Pro dovolací řízení je rozhodný občanský soudní řád v aktuálním znění.
14. Dovolání v dané věci může být (objektivně) přípustné jen podle § 237 o. s. ř.
15. Zkoumání, zda dovolání je objektivně přípustné, předchází posuzování tzv. subjektivní přípustnosti dovolání. Je tomu tak proto, že k podání dovolání je oprávněn pouze ten účastník, v jehož poměrech rozhodnutím odvolacího soudu nastala újma (jakkoli nepatrná) odstranitelná tím, že dovolací soud toto rozhodnutí zruší [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. srpna 2003, sp. zn. 29 Cdo 2290/2000, uveřejněné pod číslem 38/2004 Sb. rozh. obč., které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu].
16. Poměřováno závěrem formulovaným v předchozím odstavci, tím, že krajský soud usnesením ze dne 20. června 2022 deklaroval, že se pokračuje v řízení o žalobě pro zmatečnost podané povinnou proti usnesení vrchního soudu ze dne 13. července 2020, a tím, že vrchní soud usnesením ze dne 12. října 2022 ono usnesení krajského soudu potvrdil, nemohla být dovolatelce způsobena žádná procesní újmu odstranitelná zrušením těchto usnesení.
17. Krajský soud (ve shodě s § 235b odst. 3 o. s. ř.) usnesením ze dne 21. září 2020 přerušil řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení vrchního soudu ze dne 13. července 2020 pouze do rozhodnutí o dovolání povinné proti témuž usnesení. Účinky přerušení řízení proto bez dalšího pominuly dne 21. ledna 2022, kdy nabylo právní moci usnesení ze dne 4. ledna 2022, jímž vrchní soud potvrdil usnesení krajského soudu ze dne 4. srpna 2021 o zastavení dovolacího řízení. Jinak řečeno, od 21. ledna 2022 měl krajský soud pokračovat v řízení o žalobě pro zmatečnost proti usnesení vrchního soudu ze dne 13. července 2020 bez ohledu na to, zda o tom vydá usnesení (řízení již nebylo přerušeno). Usnesení ze dne 20. června 2022, jímž krajský soud deklaroval, že se pokračuje v řízení o žalobě pro zmatečnost, tak mohlo mít jen povahu usnesení, jímž se upravuje vedení řízení, proti kterému objektivně (bez zřetele k poučení v něm obsaženému) není přípustné odvolání (§ 201 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Tím, že vrchní soud odvolání povinné proti onomu usnesení projednal a rozhodl o něm věcně (tak, že je potvrdil), tedy ve skutečnosti přiznal povinné více procesních práv, než jí náleželo.
18. Nejvyšší soud proto uzavírá, že je důvod odmítnout dovolání (bez dalšího) již podle ustanovení § 243c odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 218 písm. b/ o. s. ř.
19. Dovolání není v rozsahu týkajícím se žaloby pro zmatečnost přípustné ani objektivně (je důvod je odmítnout bez dalšího též podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř.
20. Žaloba pro zmatečnost podaná povinnou 27. srpna 2019 se totiž týkala rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího (usnesení ze dne 31. ledna 2019), jímž bylo rozhodnuto ve věci odkladu provedení exekuce. Navazující usnesení krajského soudu a vrchního soudu jsou již jen (stále), stejně jako žaloba pro zmatečnost samotná, rozhodnutími o opravných prostředcích ve věci odkladu provedení exekuce. Přípustnost dovolání v takové věci vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.
21. Obecněji řečeno (shrnuto), žaloba pro zmatečnost podaná proti usnesení exekučního soudu o zamítnutí návrhu na odklad exekuce je (jen) mimořádným opravným prostředkem proti usnesení vydanému ve věci odkladu exekuce, takže i rozhodnutí odvolacího soudu vydané v řízení o takové žalobě pro zmatečnost je (stále) rozhodnutím vydaným ve věci odkladu exekuce, u kterého přípustnost dovolání vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.
22. S přihlédnutím k důvodům odmítnutí dovolání nebylo pro danou dovolací věc podstatné, že dovolatelka nesplňovala podmínku podle § 241 o. s. ř. (srov. § 241b odst. 2 o. s. ř.).
23. Závěrem Nejvyšší soud dodává, že nepřehlédl, že dovolatelka podáním datovaným 16. prosince 2022 vznesla námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu rozhodujících o dovolání v této věci (jak jsou označeni v záhlaví) [č. l. 183], a že podáním datovaným 22. června 2023 tuto námitku zopakovala. Důvod předložit věc k rozhodnutí o této námitce jinému senátu Nejvyššího soudu (§ 16 odst. 1 věta druhá o. s. ř.) však dán nebyl, jelikož předmětná námitka není řádně odůvodněna (její obsah tvoří jen opis textu § 14 odst. 1 o. s. ř.). Z dosavadního obsahu spisu se nadto podává, že dovolatelka uplatňuje tuto námitku (pro jejich postup a rozhodování v její věci) vůči všem soudům a soudcům (srov. č. l. 3, 6, 17, 23, 37, 39, 40, 48, 56, 67, 94, 101, 103, 115, 123, 130, 142-143, 148, 153-154, 178). Tento „modus operandi“ má zjevně obstrukční charakter (srov. § 14 odst. 4 o. s. ř.) a obstrukční postup nepožívá právní ochrany. Srov. v daných souvislostech v návaznosti na § 2 o. s. ř. obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. 29 Nd 201/2008, uveřejněné pod číslem 2/2009 Sb. rozh. obč., usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sb. rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. října 2021, sp. zn. 29 Cdo 2397/2021.
Autor: -mha-