<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Občanskoprávní shrnutí</title>
        <description>aktuální články z kategorie Občanskoprávní shrnutí</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=11&amp;csum=d2158cd7</link>
        <lastBuildDate>Mon, 14 Sep 2026 06:46:53 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>Odpovědnost advokáta za škodu v souvislosti s rozhodčím řízením (14.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267085&amp;csum=689c4e67</link>
            <description><![CDATA[I. Pro závěr, zda v důsledku pochybení advokáta vznikla klientovi škoda spočívající v uložení platební povinnosti (obdobně též ve ztrátě uplatněné pohledávky), je rozhodující, jaký by byl výsledek sporu, jestliže by advokát postupoval správně; jedině v případě, že by klient jinak ve sporu uspěl, vedl nesprávný výkon advokacie k majetkové škodě, a proto je povinností soudu vyřešit tuto otázku jako předběžnou. Totéž pravidlo musí platit i ve vztahu k rozhodčímu řízení, které je však specifické svými procesními pravidly a omezeným soudním přezkumem.

Rozhodčí řízení nenastupuje automaticky (ústavně, resp. veřejnoprávně), nýbrž na základě soukromoprávní dohody účastníků konkrétního majetkového vztahu, a je tak od soudního řízení soukromým odklonem; převažují-li v postavení rozhodce rysy soukromoprávní, nelze mu naopak připínat atribut veřejné moci. Z tohoto pohledu je ve sporu o náhradu škody způsobené výkonem advokacie třeba nahlížet na podmínku úspěchu ve sporu (nebýt pochybení advokáta) odlišně, než je tomu ve vztahu k řízení soudnímu.

II. Úspěch v soudním či rozhodčím řízení jako podmínku vzniku odpovědnostního vztahu je v náhradovém sporu proti advokátovi povinen tvrdit a prokázat žalobce (poškozený). Ve vztahu k soudním řízením se uplatní předpoklad, že soudy by ve výsledku respektovaly ke konkrétní právní otázce soudní judikaturu ustálenou k předpokládanému okamžiku konečného rozhodnutí. Ohledně postupu rozhodce, který vydal rozhodčí nález, tento předpoklad právě pro zmíněná specifika rozhodčího řízení neplatí bez dalšího, a musí tak být prokázáno, že rozhodce by (nebýt pochybení advokáta při zastupování klienta) skutečně zaujal odlišný právní názor, který by vedl k opačnému, resp. pro klienta příznivějšímu rozhodnutí. Pravděpodobnostní úvaha, že by rozhodce postupoval odlišně, pokud by advokát na dané téma právně argumentoval, není-li ničím konkrétním podložena, k závěru o splnění této podmínky odpovědnosti advokáta nepostačuje.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 921/2025, ze dne 23. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 14 Sep 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Odpovědnost nemocnice za usmrcení pacienta spolupacientem  (14.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267084&amp;csum=9bd23b47</link>
            <description><![CDATA[I. Poskytovatel zdravotní péče neodpovídá podle § 2924 o. z. za nemajetkovou újmu vzniklou osobě blízké pacienta usmrceného během hospitalizace spolupacientem, jestliže příčinou újmy nebyla specifická povaha, technická složitost či náročnost jeho provozní činnosti, nýbrž protiprávní jednání třetí osoby.

II. V souladu s teorií adekvátnosti kauzálního nexu nelze poskytovateli zdravotní péče přičítat následky, se kterými objektivně nebylo možno počítat. Adekvátnost kauzality je třeba posoudit ex ante, tedy podle toho, jaké okolnosti bylo možno z hlediska optimálního pozorovatele v postavení poskytovatele zdravotní péče rozpoznat. Pro odpovědnost za škodu není nutné, aby vznik určité škody byl pro jednajícího konkrétně předvídatelný, nýbrž je dostatečné, že pro uvedeného optimálního pozorovatele není vznik škody vysoce nepravděpodobný.

V posuzované věci poskytovatel zdravotní péče podle toho, co bylo zjištěno, objektivně nemohl předvídat, že neprovede-li psychiatrické vyšetření pacienta, ten následně zaútočí střelnou zbraní na své spolupacienty. Ze skutkových zjištění nevyplývalo, že by poskytovatel věděl o závažných psychických problémech, jež by přesahovaly obvyklou míru psychické zátěže, jíž jsou vystaveni pacienti hospitalizovaní na podobném typu oddělení (hematologie). Tvrzení, že provedení psychiatrického vyšetření mohlo zabránit pozdějšímu násilnému jednání pacienta, bylo za těchto okolností čistě spekulativní; takový následek se zcela vymykal představě o adekvátní kauzalitě.

III. Poskytovatel zdravotní péče není povinen provádět osobní prohlídku pacienta či jeho věcí, jestliže pacient nevykazuje známky agresivního chování, z nichž by bylo možno usuzovat na hrozbu pro okolí nebo pro něj samotného.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 477/2026, ze dne 5. 8. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 14 Sep 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Porušení odborné péče při prodeji zástavy mimo veřejnou dražbu (07.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267073&amp;csum=48962bd7</link>
            <description><![CDATA[I. Poruší-li zástavní věřitel zaviněně povinnost postupovat při prodeji zástavy jiným způsobem než ve veřejné dražbě s odbornou péčí podle § 1365 odst. 1 o. z. a dojde-li v důsledku tohoto jednání k zásahu do vlastnického práva zástavního dlužníka, vznikne zástavnímu věřiteli mimosmluvní (deliktní) odpovědnost k náhradě újmy zástavnímu dlužníku. Porušení povinnosti zástavního věřitele postupovat při prodeji zástavy jiným způsobem než ve veřejné dražbě s odbornou péčí však nezpůsobuje neplatnost kupní smlouvy o prodeji zástavy pro rozpor se zákonem podle § 580 odst. 1 o. z., neboť samotná kupní smlouva nepředstavuje právní jednání, které odporuje zákonu.

II. Ukládá-li zákon převodci práva před uskutečněním převodu povinnosti, jejichž nesplnění nemá vliv na jeho oprávnění právo převést, nemůže se dobrá víra nabyvatele práva pro účely ochrany při nabytí od neoprávněného vztahovat k těmto okolnostem. Dobrá víra dle ustanovení § 1365 odst. 1 věta druhá o. z. se tedy nevztahuje k odbornému postupu zástavního věřitele dle věty první tohoto ustanovení, ale k oprávnění zástavního věřitele prodat zástavu jiným způsobem než ve veřejné dražbě. 

Ustanovení § 7 o. z. ve spojení s § 1365 odst. 1 o. z. zakládá domněnku dobré víry třetí osoby (nabyvatele práv k zástavě), že zástavní věřitel je oprávněn zástavu prodat jiným způsobem než ve veřejné dražbě. Skutečnost, že třetí osoba nebyla v dobré víře, proto musí tvrdit a prokázat zástavní dlužník.

III. Jiný způsob uspokojení zástavního věřitele ze zástavy než zpeněžením zástavy ve veřejné dražbě nebo prostřednictvím soudního prodeje zástavy musí být v dohodě uzavřené mezi zástavním věřitelem a zástavcem (zástavním dlužníkem) sjednán tak, aby nezávisel pouze na vůli zástavního věřitele a aby umožňoval splnění povinnosti zástavního věřitele postupovat při prodeji zástavy s odbornou péčí v zájmu svém i v zájmu zástavního dlužníka tak, aby zástavu prodal za obvyklou cenu.

Ujednání o podmínkách přímého prodeje zástavy nelze považovat za ujednání umožňující zpeněžit zástavu libovolným způsobem ve smyslu § 1315 odst. 2 písm. b) o. z. jen proto, že pro ocenění zástavy připouštějí použití staršího znaleckého posudku. Umožňují-li totiž zástavnímu věřiteli použít znalce zapsaného v příslušném seznamu znalců a nechat vypracovat nový znalecký posudek a prodat zástavu za cenu vyšší než sjednané minimum (zde 60 % ceny stanovené znalcem), umožňují mu tím splnit povinnost postupovat při prodeji s odbornou péčí tak, aby zástavu prodal za obvyklou cenu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3155/2025, ze dne 4. 8. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 07 Sep 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Střet zájmů zaměstnance a intenzita porušení pracovních povinností (02.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267063&amp;csum=34c55517</link>
            <description><![CDATA[I. Rozhodující pro posouzení toho, zda se zaměstnanec chová v souladu s ustanovením § 301 písm. d) zák. práce, není to, zda jeho jednání je v souladu nebo v rozporu s právními nebo jinými předpisy (případně pokyny zaměstnavatele), které se vztahují k práci jím vykonávané, ale to, zda objektivně jednání zaměstnance směřovalo k ochraně majetku zaměstnavatele nebo proti němu, případně, zda jednal či nejednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.

Uzavřel-li zde zaměstnanec za zaměstnavatele obchod se subjektem, k němuž měl osobní vazby a vlastní zájmy spojené s předmětem obchodu, aniž tyto skutečnosti oznámil osobě oprávněné za zaměstnavatele schválit podmínky obchodu odchylné od standardních, jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele na zcela objektivním a nezaujatém hodnocení rizik a podmínek obchodu a porušil tak povinnost podle § 301 písm. d) zák. práce. Pro toto posouzení není významné, zda obchod zaměstnavateli nakonec přinesl zisk.

II. Pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zák. práce není podstatné, kolik z jednání označených ve výpovědi jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci bylo skutečně v řízení před soudem jako porušení pracovní povinnosti posouzeno, ale zda zjištěná porušení pracovní povinnosti ve svém souhrnu dosahují nebo alespoň jedno z nich dosahuje intenzity potřebné pro rozvázání pracovního poměru.

Vytýká-li zaměstnavatel zaměstnanci ve výpovědi více porušení povinností ve vzájemné souvislosti, nelze tuto souvislost při posuzování intenzity porušení pracovní povinnosti pominout. Týká-li se konkurující činnost zaměstnance právě předmětu obchodu, který zaměstnanec předtím za zaměstnavatele uzavřel ve střetu zájmů, taková souvislost intenzitu porušení povinnosti zvyšuje, přestože jde o činnost jednorázovou, z níž zaměstnanec neměl zisk a která neměla pro zaměstnavatele žádné následky; posouzení, podle něhož takové jednání nedosahuje intenzity vyšší než méně závažného porušení povinnosti, je zjevně nepřiměřené.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3270/2025, ze dne 22. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 02 Sep 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Pojem „donucení hrozbou“ podle ustanovení § 2997 odst. 2 o. z. (31.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267062&amp;csum=88cd0f87</link>
            <description><![CDATA[I. Při výkladu pojmu „donucení hrozbou“ ve smyslu § 2997 odst. 2 o. z. je třeba obdobně vycházet z § 587 odst. 1 o. z. Donucení hrozbou může spočívat v pohrůžce nejen tím, co osoba vykonávající nátlak není vůbec oprávněna učinit, ale též jednáním, které je sice oprávněna učinit, avšak nesmí jeho hrozbou jiného nutit k plnění (hrozba se vztahuje k uplatnění nástrojů, jejichž použití je sice v souladu se zákonem, avšak které podle svého smyslu nejsou určeny k vynucování nesouvisejícího plnění či vytváření ekonomického nebo jiného tlaku na plnitele). Musí jít o hrozbu takového druhu a intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu vzbudila u toho, vůči komu jí bylo použito, důvodnou obavu, tedy aby byla způsobilá negativně ovlivnit svobodnou vůli poskytovatele plnění, a současně musí být příčinou, pro niž plnitel předmětný prospěch poskytl. Hrozí-li však někdo tím, co je oprávněn provést a čím je zároveň oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k plnění, nejde o donucení hrozbou, ale o legitimní postup, který uplatnění výjimek z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení podle § 2997 odst. 1 o. z. nevylučuje.
 
II. Plnění dlužníka na základě sdělení věřitele, že bude splnění dluhu, jehož zaplacení bylo dlužníkovi uloženo vykonatelným rozhodnutím soudu a který podle názoru věřitele nebyl zcela splněn, vymáhat cestou exekuce, nelze považovat za plnění, k němuž byl dlužník donucen hrozbou ve smyslu ustanovení § 2997 odst. 2 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1984/2025, ze dne 29. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 31 Aug 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Včasnost vytknutí zjevné vady díla (26.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267055&amp;csum=1008bd97</link>
            <description><![CDATA[Požadavek bezodkladného vytknutí zjevných vad díla podle § 2605 odst. 2 o. z. nelze ztotožňovat s okamžikem převzetí díla; podle § 2615 odst. 2 o. z. je třeba při posouzení včasnosti vytknutí vad obdobně vycházet z ustanovení o kupní smlouvě, která počítají s určitou, byť krátkou lhůtou pro projevení a zjištění vad včasnou prohlídkou. Ani skutečnost, že šlo o zjevné vady zjistitelné pouhou prohlídkou bez provedení zkoušek či znaleckého zkoumání, nezakládá důvod pro odmítnutí možnosti objednatele předmět smlouvy o dílo převzít a prohlédnout dle svých možností a schopností a následně s odstupem jednoho dne bezodkladně vady vytknout.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 336/2026, ze dne 20. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 26 Aug 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Časové omezení výhradního realitního zprostředkování se spotřebitelem (25.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267054&amp;csum=6eff89e7</link>
            <description><![CDATA[I. Časové omezení výhradního realitního zprostředkování podle § 17 odst. 4 zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování, míří pouze na vztah realitního zprostředkovatele a zájemce, který je spotřebitelem, a je stanoveno k ochraně spotřebitele. Odchyluje-li se ujednání o výhradním realitním zprostředkování od časových podmínek tohoto ustanovení, uplatní se § 1812 odst. 2 o. z. a k takovému ujednání se nepřihlíží; porušení těchto časových podmínek samo o sobě nezakládá neplatnost celé smlouvy o realitním zprostředkování. 

II. Ustanovení § 576 o. z. obsahuje obecnou úpravu částečné neplatnosti právního jednání, která se nepoužije, je-li k dispozici úprava zvláštní. O takovou zvláštní úpravu jde také u právních norem, jejichž účelem je vyloučit platnost ujednání, která jsou s nimi v rozporu, aniž by byla dotčena platnost zbývajícího obsahu právního jednání; tak je tomu například u § 1812 odst. 2 o. z., podle něhož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Taková zvláštní právní úprava má přednost před obecnou úpravou částečné neplatnosti podle § 576 o. z. Zjištění, zda má určitá právní norma uvedený účel, je otázkou výkladu příslušné právní úpravy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2339/2025, ze dne 21. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 25 Aug 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Promlčení odstranění vad prohlášení vlastníka podle § 1168 o. z. (24.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267053&amp;csum=efa9eb77</link>
            <description><![CDATA[I. Prohlášení vlastníka má věcněprávní povahu, a proto odstranění jeho případných vad podle § 1168 o. z. nepodléhá (stejně jako vlastnická práva) promlčení.

II. Za specifický druh nesprávnosti vymezení jednotky lze považovat i případ, kdy jednotka není (opomenutím, administrativní chybou apod.) vymezena vůbec, ač by vymezena být měla.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 315/2026, ze dne 22. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 24 Aug 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Bezdůvodné obohacení ze smlouvy zrušené podle zákona o registru smluv (20.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267043&amp;csum=d7eb0417</link>
            <description><![CDATA[I. Smlouva od počátku zrušená podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv pro její neuveřejnění v zákonem stanovené lhůtě nezakládá právo na plnění či povinnost plnit, jinými slovy neposkytuje dostatečný právní důvod k plnění. Je-li na základě takové smlouvy přesto plněno, jde o plnění zakládající vznik bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Zrušení smlouvy s účinky ex tunc podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv tedy vyvolává stejné následky, jako by smlouva byla absolutně neplatná, a to bez ohledu na to, zda byla smlouva uzavřena ve formě stanovené v § 8 odst. 2 zákona o registru smluv.

II. Aplikaci § 2999 odst. 1 věty druhé o. z. nelze omezovat pouze na normy, jejichž účelem je ochrana konkrétní osoby vystupující v pozici obohaceného, nýbrž je namístě jej aplikovat tam, kde by přiznání peněžité náhrady (či její části) popíralo též jiný ochranný účel dané normy zakládající neplatnost smlouvy či její zrušení (příčilo by se mu).

III. V případě smlouvy zrušené podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv pro její neuveřejnění v zákonem stanovené lhůtě není namístě aplikovat výjimku podle § 2999 odst. 2 části věty za středníkem o. z., která by vylučovala použití ujednané ceny jako východiska pro určení výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení. Ujednaná výše úplaty totiž není důvodem pro zrušení závazku ze smlouvy; tímto důvodem je neuveřejnění smlouvy.

Představuje-li však úplata za řádně poskytnuté plnění ujednaná ve smlouvě zrušené podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky, nevznikne podle § 2999 odst. 1 věty druhé o. z. právo na peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení v rozsahu, v němž ujednaná úplata převyšuje cenu dohodnutého plnění odpovídající hospodárnému nakládání s veřejnými prostředky, tj. zpravidla obvyklou cenu dohodnutého plnění.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 88/2025, ze dne 24. 6. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 20 Aug 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Včasnost přijetí nabídky na převod podílu (19.08.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267041&amp;csum=1be78f17</link>
            <description><![CDATA[I. Přiměřenou dobu k přijetí nabídky ve smyslu § 1735 věty druhé o. z. nelze stanovit obecně, ale je nutno ji zkoumat v každém jednotlivém případě. Zákon pouze poskytuje určitá vodítka, mezi něž řadí označené ustanovení „povahu navrhované smlouvy“ a „rychlost použitých komunikačních prostředků“. Při posuzování délky přiměřené doby je proto vždy nutno vzít v úvahu dobu, po kterou trvá zaslání návrhu oblátovi a akceptace oferentovi, jakož i dobu, ve které (s ohledem na charakter smlouvy) může oblát dostatečně pečlivě zvážit, zda návrh odmítne nebo jej akceptuje, anebo zda učiní protinávrh. Vzhledem k tomu, že uvedená kritéria mají demonstrativní povahu, lze podle okolností konkrétního případu přihlížet i k dalším rozhodujícím kritériím. 

Obecně lze říci, že např. v obchodním styku bude zapotřebí vzít dále v úvahu obchodní zvyklosti nebo praxi, kterou si strany mezi sebou vytvořily; s ohledem na princip profesionality v obchodních závazkových vztazích je nutno rovněž usuzovat, že přiměřená doba ve smyslu § 1735 věty druhé o. z. bude podstatně kratší než v občanskoprávních vztazích.

II. Jestliže u smlouvy o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným původně mělo dojít k podpisu smlouvy oběma smluvními stranami při společném jednání a nabídka byla následně pro nepřítomnost zástupce druhé strany zaslána prostředníkem, není její přijetí po více než pěti měsících přijetím v době přiměřené povaze smlouvy a rychlosti prostředků použitých pro zaslání nabídky. Nejsou-li dány ani podmínky, za nichž má pozdní přijetí účinky včasného přijetí (§ 1743 odst. 1 o. z.), nebo podmínky konkludentního přijetí nabídky (§ 1744 o. z.), smlouva nevznikne.

Situaci, kdy oblát původní návrh smlouvy o převodu podílu, ačkoliv původní nabídka již zanikla, později podepíše a zašle zpět původnímu oferentovi, který se bezprostředně po jeho doručení začne chovat podle textu návrhu smlouvy, lze mít za akceptaci nové oferty ve smyslu § 1744 o. z. Na takovou akceptaci však nelze usuzovat, nezačal-li se původní oferent po doručení návrhu chovat podle jeho obsahu. Stejně tak nelze pozdnímu přijetí původní nabídky přisoudit účinky včasného přijetí podle § 1743 odst. 1 o. z., neprojevil-li oferent vůli, že je považuje za včasné, ani se nezačal chovat ve shodě s nabídkou (zde měl oferent naopak za to, že z prodeje sešlo, a listiny s návrhy smluv byly roztrhány).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 77/2024, ze dne 8. 7. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 19 Aug 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>
