<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Občanskoprávní shrnutí</title>
        <description>aktuální články z kategorie Občanskoprávní shrnutí</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=11&amp;csum=d2158cd7</link>
        <lastBuildDate>Thu, 29 Oct 2026 10:52:27 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>Žádost o předčasný důchod a náhrada mzdy (26.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267176&amp;csum=3ae0c0c7</link>
            <description><![CDATA[Důvody, pro které se zaměstnanec, se kterým byl neplatně rozvázán pracovní poměr a který zaměstnavateli oznámil, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával, rozhodl požádat o starobní důchod podle § 31 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění (tzv. předčasný starobní důchod), jsou významné pro posouzení, zda je zaměstnanec připraven a ochoten dále konat pro zaměstnavatele práci podle pracovní smlouvy a zda mu proto přísluší náhrada mzdy (platu) podle § 69 odst. 1 zák. práce.

I když žádost o předčasný starobní důchod (a jeho následné přiznání) zpravidla indikuje, že zaměstnanec ztrácí připravenost, ochotu a schopnost pro zaměstnavatele dále pracovat, nelze pouze z podání žádosti o předčasný důchod (a následného přiznání tohoto důchodu) vyvozovat závěr o neochotě či neschopnosti zaměstnance vykonávat nadále práci pro zaměstnavatele. Je třeba zkoumat důvody a okolnosti, které zaměstnance vedly k rozhodnutí čerpat dávky předčasného důchodu a ze kterých by bylo možné usuzovat na to, zda byl i po podání této žádosti připraven a ochoten dále konat pro zaměstnavatele práci podle pracovní smlouvy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3223/2024, ze dne 23. 9. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 26 Oct 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Změna splatnosti dluhu a novace závazku (26.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267177&amp;csum=98e85697</link>
            <description><![CDATA[Pro posouzení, zda dohoda stran o posunutí splatnosti dluhu představuje pouhou změnu obsahu závazku za jeho trvání (§ 1901 o. z.), nebo novaci (§ 1902 o. z.), je klíčové, jaký byl společný úmysl stran při uzavření dohody; soud se nemůže spokojit s jazykovým výkladem textu dohody, který upřednostní před skutečnou vůlí stran.

Je třeba respektovat smluvní autonomii stran, přičemž užití novace nelze vyloučit v případě, kdy strany mají v úmyslu posunout splatnost původního závazku, a to i s účinkem založení nového počátku objektivní promlčecí lhůty. Platnosti novace přitom nebrání, že dosavadní a nový závazek se liší (přirozeně krom doby jejich vzniku) jen co do vedlejších ujednání o splatnosti (a místu splnění).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 594/2025, ze dne 30. 9. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 26 Oct 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Oprava chyb v psaní nebo v počtech v metadatech registru smluv (19.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267160&amp;csum=8d156387</link>
            <description><![CDATA[I. Oprava chybně vložených povinně uveřejňovaných metadat (s výjimkou případů podle § 7 odst. 2 zákona č. 340/2015 Sb., o registru smluv) po marném uplynutí lhůty tří měsíců od uzavření smlouvy, k níž se metadata vztahují, již nemůže zabránit účinkům zrušení smlouvy od počátku podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv, které nastaly uplynutím této lhůty. Časové omezení pro opravu však podle § 7 odst. 4 zákona o registru smluv neplatí pro opravu chyb v psaní nebo v počtech, které mohou být opraveny kdykoliv. Existence takových chyb nebude mít za následek zrušení smlouvy od počátku ani po uplynutí lhůty tří měsíců od uzavření smlouvy.

II. Pojmům „chyba v psaní“ a „chyba v počtech“ v § 7 odst. 4 zákona o registru smluv nelze přikládat jiný význam, než jaký je jim přisuzován v judikatuře a odborné literatuře při výkladu jiných právních předpisů, v nichž se tyto pojmy vyskytují (např. § 578 o. z., § 164 o. s. ř.). To platí bez ohledu na to, zda jsou použity v předpisech soukromého či veřejného práva.

III. Za chyby v psaní nebo v počtech v uveřejněných metadatech ve smyslu § 7 odst. 4 zákona o registru smluv lze předně považovat takové chyby, k nimž došlo prostým převzetím údajů nesprávně obsažených již v samotné uveřejněné smlouvě v důsledku chyby v psaní nebo v počtech při vytváření takové smlouvy. Jde o zjevné a smyslu smluvního ujednání jinak neodporující chyby, které nejsou na újmu samotné smlouvě, neboť je její význam i přes uvedené chyby nepochybný (§ 578 o. z.).

Za takové chyby však lze považovat i chyby, k nimž dojde až při samotném přepisu ve smlouvě jinak správně uvedených údajů do formuláře registru smluv. Musí jít o zjevné a okamžité selhání v duševní (ve smyslu početní) nebo mechanické činnosti osoby, která tyto údaje do formuláře registru vkládá, a jejich nesprávnost musí být pro každého zřejmá a snadno rozpoznatelná. Jde například o chybu při součtu dílčích cen plnění uvedených ve smlouvě pro určení celkové uveřejňované ceny plnění, jež sama ve smlouvě uvedena není, nebo o překlepy, přehození číslic, zkomolení, zaměnění nebo vynechání částí textu či některých číslic.

Chybou v psaní či počtech v uveřejněných metadatech však není uvedení chybných metadat v důsledku pochybení v úsudku osoby vkládající metadata do registru smluv o tom, jaké údaje z obsahu smlouvy mají být přepsány do formuláře registru jako metadata smlouvy.

IV. Chybou v psaní nebo v počtech opravitelnou kdykoliv podle § 7 odst. 4 zákona o registru smluv není jakékoliv nesprávné uvedení metadat odchylných od údajů obsažených ve smlouvě jen proto, že lze vždy ověřit správnost údaje uvedeného v metadatech přímo v textu samotné uveřejněné smlouvy. Uveřejněná metadata jsou významná pro výkon veřejné kontroly, neboť jejich prostřednictvím lze v registru smluv fakticky vyhledat konkrétní uveřejněnou smlouvu. Při uveřejnění nesprávných metadat ji veřejnost v registru nemusí nalézt.

V. Ochranu dobré víry podle § 7 odst. 2 a 3 zákona o registru smluv, výslovně vztaženou na specifické situace, v nichž dotčeným osobám nelze vytýkat nesprávnost jejich úsudku o mnohdy složitém právním posouzení naplnění výjimek z povinnosti uveřejnění, nelze bez dalšího rozšiřovat též na situace jiných chyb při přepisu údajů ze smlouvy (jasně vymezených) do registru smluv jako metadat smlouvy, v nichž po osobě vkládající metadata není vyžadován žádný složitý úsudek. Takovou ochranu nelze rozšířit ani prostřednictvím širšího výkladu pojmů chyby v psaní nebo v počtech podle § 7 odst. 4 zákona o registru smluv.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1630/2025, ze dne 8. 9. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 19 Oct 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Obsahové náležitosti rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku (19.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267159&amp;csum=2ada33e7</link>
            <description><![CDATA[I. Rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku podle § 240 odst. 1 o. z. z důvodu uvedeného v § 239 odst. 1 o. z. je právním jednáním spolku ve smyslu § 545 o. z., jehož následkem je zánik účasti člena ve spolku. Jelikož zákon nestanoví žádné zvláštní obsahové náležitosti tohoto rozhodnutí, z hlediska zákonného požadavku na určitost právního jednání (§ 553 odst. 1 o. z.) postačí, neobsahují-li stanovy spolku další požadavky, aby z takového rozhodnutí bylo patrné, jaký orgán spolku je učinil, kterého člena spolku se týká a pro jaké jednání je člen ze spolku vyloučen.

II. K dostatečné konkretizaci důvodu vyloučení člena ze spolku není v rozhodnutí o vyloučení nezbytné uvádět veškeré jednotlivosti závadného jednání člena, zejména časové údaje, místo či všechny dílčí projevy takového jednání, je-li z rozhodnutí (po provedeném výkladu právního jednání) zřejmé, pro jaké jednání je člen ze spolku vyloučen. Závěru, že vytýkaná jednání nejsou v rozhodnutí o vyloučení dostatečně specifikována, musí předcházet zjištění skutečného obsahu rozhodnutí podle výkladových pravidel uvedených v § 555 a násl. o. z.

III. Požadavek, aby rozhodnutí o vyloučení člena ze spolku obsahovalo též zdůvodnění nezaslání předchozí výzvy, resp. vysvětlení důvodů, proč výzvy nebylo zapotřebí, nemá oporu v zákoně. Otázka, zda vyloučení ze spolku nemusela předcházet výzva, tj. zda porušení povinnosti, pro které byl člen ze spolku vyloučen, nešlo odčinit, anebo zda způsobilo spolku zvlášť závažnou újmu ve smyslu § 239 odst. 1 věty druhé o. z., je otázkou právní, která má být zkoumána (až) při posouzení důvodnosti opravného prostředku podle § 241 o. z., popř. v soudním řízení o vyslovení neplatnosti vyloučení podle § 242 o. z.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 983/2025, ze dne 29. 9. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 19 Oct 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K určení „bydliště opatrovance“ pro účely veřejného opatrovnictví (14.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267146&amp;csum=c029f4e7</link>
            <description><![CDATA[I. Nemá-li opatrovanec skutečné bydliště splňující kritéria uvedená v § 80 odst. 1 o. z., lze i pro účely určení veřejného opatrovníka podle § 471 odst. 3 o. z. považovat za jeho bydliště místo založené fikcí podle § 80 odst. 2 o. z. Je-li naplněna fikce, která je uvedena v tomto ustanovení dříve, má využití této fikce přednost před následujícími fikcemi; soud je proto povinen postupovat popořadě tak, jak jdou konstrukce jednotlivých fikcí za sebou. Na prvním místě je stanovena fikce bydliště člověka v místě, kde v rozhodném okamžiku člověk (byť přechodně) žije. Tato fikce je založena na fakticitě pobytu dané osoby na určitém místě, aniž by bylo vyžadováno naplnění volní složky, tj. že daný člověk zároveň má úmysl se na tomto místě zdržovat trvale. Může se jednat také o místo, kde se daná osoba z nejrůznějších důvodů fakticky dočasně zdržuje (pobývá), i nedobrovolně, aniž by zde primárně uspokojovala svou potřebu bydlení (např. při výkonu trestu odnětí svobody, při hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení). Pouze pro případ, že nelze toto místo zjistit anebo lze-li je zjistit jen s neúměrnými obtížemi, přichází v úvahu fikce bydliště v místě, kde se nachází majetek člověka, a jako poslední v řadě fikce bydliště v místě jeho posledního bydliště určeného podle § 80 odst. 1 o. z.

Nemá-li opatrovanec skutečné bydliště ve smyslu § 80 odst. 1 o. z., není vyloučeno, aby podle okolností konkrétního případu (zejména s ohledem na délku hospitalizace) bylo za jeho bydliště považováno místo, kde je dočasně hospitalizován ve zdravotnickém zařízení, byť se zde třeba nachází proti své vůli; z hlediska naplnění účelu veřejného opatrovnictví má přitom zásadní význam to, jak dlouho ještě bude ústavní léčba pokračovat. Závěr, že okolnosti dočasného charakteru (mj. hospitalizace ve zdravotnickém zařízení) zpravidla nemají vliv na bydliště člověka, se týká situace, kdy člověk má své (skutečné) bydliště, které splňuje kritéria uvedená v § 80 odst. 1 o. z.

II. Ve věci samotného opatrovnictví (typicky v řízení o změně opatrovníka osoby omezené ve svéprávnosti) zákon obecnou povinnost jmenovat opatrovanci procesního opatrovníka neukládá. Ustanovení procesního opatrovníka opatrovanci proto závisí na okolnostech konkrétního případu, v první řadě na rozsahu omezení opatrovancovy svéprávnosti a dále na tom, zda mezi opatrovancem a dosavadním hmotněprávním opatrovníkem není dán střet zájmů (§ 32 odst. 2 o. s. ř.). Ve většině případů, kdy je svéprávnost opatrovance výrazně omezena, se jmenování procesního opatrovníka bude jevit jako nanejvýš vhodné.

Usiluje-li dosavadní veřejný opatrovník (navrhovatel) o odvolání z funkce, zatímco opatrovanec si změnu opatrovníka nepřeje, existuje mezi nimi střet zájmů; jakmile byl zjištěn, je dosavadní opatrovník ex lege vyloučen z možnosti zastupovat opatrovance v daném řízení. V posuzované věci, v níž byl opatrovanec osobou omezenou ve svéprávnosti ve značném rozsahu a jeho rozpoznávací schopnosti byly výrazně snížené, byl důvod pro jmenování procesního opatrovníka podle § 29 odst. 1 o. s. ř. dán již na počátku řízení. Protože soudy takto nepostupovaly, zatížily řízení vadou ve smyslu § 229 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

III. Ustanovení § 471 odst. 3 o. z. neumožňuje soudu při výběru veřejného opatrovníka použít jiné kritérium, než je bydliště opatrovance. Nelze proto zohlednit ani přání opatrovance, aby jeho opatrovníkem (v pozici vykonavatele veřejného opatrovnictví) byla, resp. nadále zůstala konkrétní osoba, která vykonává veřejné opatrovnictví v jiné obci, než kde má opatrovanec bydliště ve smyslu § 80 o. z. Pokud by však tato osoba s výkonem funkce opatrovníka souhlasila, mohla by ji vykonávat za podmínek § 471 odst. 2 věty třetí o. z., tedy nikoli z pozice vykonavatele veřejného opatrovnictví, ale jako „jiná osoba, která splňuje podmínky pro to, aby se stala opatrovníkem“.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1798/2026, ze dne 9. 9. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 14 Oct 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Rozpoznatelnost vady při koupi nemovitosti a poučovací povinnost (14.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267147&amp;csum=4d1bc977</link>
            <description><![CDATA[I. Vady, které se typicky mohou v plné míře projevit až při užívání předmětu koupě, popř. vady, jejichž zjištění by vyžadovalo jeho destrukci, nelze hodnotit jako vady, které musel kupující s vynaložením obvyklé pozornosti poznat již při uzavření smlouvy (§ 2103 o. z.). Ani prodávající nemohl v takovém případě počítat s tím, že kupující takovou vadu akceptuje a je s ní srozuměn, a že tedy nebude následně vůči prodávajícímu uplatňovat práva z této vady. Kupujícímu zůstanou práva z vadného plnění po uzavření smlouvy zachována; je pak na něm, aby je uplatnil ve lhůtách k tomu stanovených.

Ačkoliv si kupující při koupi nemovitosti mohli a měli všimnout mezery mezi plastovými prkny krytiny shozu, šlo pouze o jednu z příčin vady rodinného domu, která spočívala v zatékání srážkové vody do místnosti v podzemním podlaží a která se v plné míře projevila až po předání nemovitosti. Prodávající za těchto okolností nemohli spoléhat na to, že si kupující všimli vady spočívající v zatékání a jsou s ní srozuměni. Kupujícím proto nelze odepřít práva z této vady podle § 2103 věty první o. z.

II. Posoudí-li odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně vady jako rozpoznatelné s vynaložením obvyklé pozornosti již při uzavření smlouvy a hodlá-li proto použít § 2103 větu první o. z., je povinen vyzvat kupujícího podle § 118a odst. 2 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení ke skutečnostem rozhodným z hlediska výjimek upravených v § 2103 větě druhé o. z., tedy zda jej prodávající výslovně ujistil, že je věc bez vad, anebo zda vadu lstivě zastřel. To platí, neměl-li kupující vzhledem k posouzení vad soudem prvního stupně jako skrytých důvod tyto skutečnosti tvrdit. Postačují-li však dosavadní tvrzení a navržené důkazy i pro objasnění skutkového stavu rozhodného z hlediska právní normy zvažované odvolacím soudem, není k poučení důvod.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2521/2025, ze dne 31. 8. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 14 Oct 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Odpovědnost státu za výrok předsedy vlády na sociální síti (13.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267145&amp;csum=5fb1aa07</link>
            <description><![CDATA[I. Veřejný politický projev člena vlády (popř. jiného orgánu výkonné moci, tedy i předsedy vlády) učiněný v rámci jeho působnosti se považuje za úřední postup, který může vést ke vzniku újmy a založení odpovědnosti státu, je-li nesprávný. Výjimku představuje pouze tzv. exces, tedy jednání, které postrádá místní, časový a především věcný (vnitřní účelový) vztah k jeho činnosti (výkonu veřejné moci); za takové excesivní jednání odpovídá samotný původce zásahu. Obdobně je třeba nahlížet i na výroky uveřejněné prostřednictvím sociálních sítí. Ani specifické vlastnosti těchto moderních médií, pokud jsou využívány při výkonu veřejné moci, nemění nic na soudním výkladu ohledně excesu z rámce svěřených pravomocí jednající osoby.

II. Vyjádřil-li se předseda vlády z pozice své funkce k záležitosti patřící do sféry jeho činnosti a obsahem sdělení z mezí úkolů plynoucích z jeho funkce nevykročil, není tento úkon excesem z výkonu veřejné moci jen proto, že tak učinil na účtu sociální sítě, který k tomu nebyl státem vytvořen a určen; pasivně věcně legitimovaným subjektem je Česká republika, nikoliv sám předseda vlády. I v rámci sdělení představitele státu na sociální síti musí být zřejmé, kdo a za jakým účelem je činí, resp. zda je vyjádření podáváno příslušnou úřední osobou k tématu patřícímu do její pravomoci bez ohledu na to, zda tak činí na účtu k tomu speciálně zřízeném či na účtu jiném, tedy například svém osobním či na účtu jiné osoby. Výklad, podle něhož za výkon veřejné moci může být považován jen projev učiněný na komunikační platformě k tomu výslovně určené, je příliš formální; v pluralitní společnosti a v éře různorodých komunikačních systémů by se odpovědnost státu nepřiměřeně zužovala jen na informační kanály, které si sám určí.

III. Nelze dovodit ani solidární odpovědnost obou subjektů, neboť princip odpovědnosti státu za újmu způsobenou výkonem veřejné moci je založen na výlučné povinnosti státu k náhradě újmy, nikoliv na pluralitě odpovědných subjektů, jak plyne přímo z § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., aniž by v režimu tohoto předpisu mohla nastoupit společná a nerozdílná povinnost státu a osoby činící úkony při výkonu veřejné moci k náhradě vůči poškozenému.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2952/2025, ze dne 31. 8. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 13 Oct 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Lstivé uvedení věřitele v omyl a stavení promlčecí lhůty (12.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267143&amp;csum=eafb5e67</link>
            <description><![CDATA[Skutečnost, že věřitel, který neuplatnil své právo, protože byl dlužníkem (osobou dlužníku blízkou) lstivě uveden v omyl, nepostupoval tak, aby lest dlužníka (osoby dlužníku blízké) odhalil, není pro stavení běhu promlčecí lhůty podle § 650 věty druhé o. z. významná. Bylo-li omylu věřitele, který byl příčinou toho, že neuplatnil své právo, dosaženo takovým jednáním dlužníka (nebo osoby jemu blízké), nemůže být věřiteli na újmu, že spoléhal na poctivost dlužníka a nepředpokládal, že ten naopak usiluje o to, aby věřitele oklamal.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1228/2026, ze dne 9. 9. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 12 Oct 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Stát jako předkupník podle § 61 zákona o ochraně přírody a krajiny (12.10.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267144&amp;csum=609b7da7</link>
            <description><![CDATA[I. Při posuzování otázek spojených s porušením předkupního práva státu dle § 61 zákona o ochraně přírody a krajiny se primárně postupuje podle tohoto zákonného ustanovení a subsidiárně pak dle úpravy předkupního práva obsažené v § 2140 a násl. o. z.

II. Okolnost, že oprávněným z předkupního práva dle § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny je stát, nevylučuje ani nemodifikuje subsidiární použitelnost úpravy předkupního práva dle § 2140 a násl. o. z.

Ustanovení § 14 odst. 1 a 4 a § 22 zákona č. 219/2000 Sb. nedopadají na případy, v nichž stát nabývá majetek do vlastnictví. Právní úprava nabývání majetku ze strany státu je v zákoně č. 219/2000 Sb. zachycena v jeho § 12, § 12a a § 13; z těchto a ani z jiných zákonných ustanovení nelze dovodit, že by lhůta splatnosti kupní ceny v délce 5 dnů byla pro stát v přítomné kauze objektivně nesplnitelná. Z žádného ustanovení zákona navíc nevyplývá, že by platnost smlouvy, k jejímuž uzavření dochází v důsledku uplatnění zákonného předkupního práva dle § 61 odst. 1 zákona o ochraně přírody a krajiny ve spojení s § 2144 odst. 1 o. z., byla podmíněna souhlasem jakékoli organizační složky státu.

V soukromoprávním styku se na stát nahlíží jako na právnickou osobu, a vystupuje-li Česká republika coby účastník občanského soudního řízení, dopadá též na ni pravidlo o rovném postavení procesních stran (§ 18 o. s. ř.). Není tedy přípustné, aby soud státu v civilním sporu přiznával výhodnější režim a posuzoval důsledky jeho postupu mírněji, než by ve srovnatelné situaci činil u osob soukromého práva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2084/2026, ze dne 15. 9. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 12 Oct 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Odstupné při simulaci důvodu rozvázání pracovního poměru (29.09.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=267107&amp;csum=d07991c7</link>
            <description><![CDATA[Dohodnou-li se strany na odstupném v dohodě o rozvázání pracovního poměru, v níž vědomě simulují důvod pro rozvázání pracovního poměru podle § 52 písm. c) zák. práce, náleží zaměstnanci právo na odstupné tehdy, jestliže z výkladu zastřeného právního jednání vyplývá společná vůle stran poskytnout zaměstnanci odstupné bez ohledu na existenci tohoto zákonného důvodu. Platnost takového disimulovaného právního jednání je přitom obecně podmíněna tím, že svým obsahem nebo účelem neodporuje zákonu a nepříčí se dobrým mravům (srov. § 580 odst. 1 o. z.) a není postiženo počáteční nemožností plnění (§ 580 odst. 2 o. z.).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1215/2025, ze dne 27. 8. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 29 Sep 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>
