<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Občanskoprávní shrnutí</title>
        <description>aktuální články z kategorie Občanskoprávní shrnutí</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=11&amp;csum=d2158cd7</link>
        <lastBuildDate>Thu, 21 May 2026 03:22:50 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>Výzva k uzavření realizační smlouvy podle smlouvy o smlouvě budoucí (19.05.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266831&amp;csum=891b8367</link>
            <description><![CDATA[I. Výzva k uzavření realizační smlouvy musí následovat dřívější dohodu o obsahu budoucí smlouvy. Pro vznik a rozsah budoucích nároků má význam vymezení obsahu budoucí realizační smlouvy ve smlouvě o smlouvě budoucí. Jestliže je ve smlouvě o smlouvě budoucí obsah budoucí realizační smlouvy vymezen úplně, neuzavření realizační smlouvy s takovým obsahem povinnou stranou na výzvu oprávněné strany ve stanovené lhůtě je porušením její povinnosti, které umožní oprávněné straně nejen obrátit se na soud za účelem vymožení svého práva na uzavření takové smlouvy, ale může vést též ke vzniku práva oprávněné strany na náhradu újmy za porušení povinnosti povinnou stranou, příp. ke vzniku jiných nároků vyplývajících z porušení smluvní povinnosti.

V situaci, kdy výzva oprávněné strany bude směřovat k uzavření smlouvy jiného obsahu, než k jakému se zavázaly strany ve smlouvě o smlouvě budoucí (fakticky k uzavření jiné realizační smlouvy obsahově rozporné s dříve sjednaným obsahem budoucí smlouvy) a nebude následovat dřívější dohodu o obsahu budoucí smlouvy, nelze takové výzvě přiznat účinky výzvy ve smyslu § 1786 o. z. Neuzavření smlouvy povinnou stranou ve stanovené lhůtě podle této výzvy nelze považovat za porušení povinnosti stanovené v § 1786 o. z. a nezaloží ani prodlení povinné strany. Totéž platí, má-li být podle výzvy realizační smlouva uzavřena s jinou osobou, než s níž měla být uzavřena podle smlouvy o smlouvě budoucí.

II. Od výše uvedeného se odlišuje situace, v níž oprávněná strana vyzve povinnou stranu k uzavření realizační smlouvy v souladu se smlouvou o smlouvě budoucí, v níž však byl obsah budoucí smlouvy ujednán pouze obecným způsobem, a mezi stranami následně nedojde k dohodě o konkretizaci takového obsahu, příp. je v rámci následných jednání o uzavření realizační smlouvy navržen některou ze stran (bez akceptace druhou stranou) konkrétní obsah (i dalších souvisejících) práv a povinností, který nebyl dohodnut při sjednávání smlouvy o smlouvě budoucí (např. o lhůtě k plnění, o smluvních sankcích apod.). Půjde tedy o situaci, v níž nebyl při uzavření smlouvy o budoucí smlouvě obsah budoucí realizační smlouvy ujednán jako úplný a má být na základě výzvy oprávněné strany ještě doplněn o (další) konkrétní obsah práv a povinností stran. 

Nebude-li po výzvě oprávněné strany konkrétní obsah realizační smlouvy mezi stranami dohodnut pro rozličné představy o něm, a nedojde proto k uzavření realizační smlouvy ve lhůtě stanovené v § 1786 o. z. (či sjednané), vznikne podle § 1787 odst. 1 o. z. právo domáhat se u soudu (nebo třetí osoby) určení konkrétního obsahu smlouvy podle účelu, který má uzavření budoucí realizační smlouvy zřejmě sledovat, a to na základě návrhu stran s přihlédnutím k okolnostem, za kterých byla smlouva o smlouvě budoucí uzavřena, jakož i k tomu, aby práva a povinnosti stran byly poctivě uspořádány (srov. § 1787 odst. 2 o. z.). V takovém případě však nelze postihovat některou smluvní stranu za to, že při dalším jednání nesouhlasila s konkrétním obsahem budoucí realizační smlouvy, který nebyl dříve dohodnut již při uzavření smlouvy o smlouvě budoucí a který až následně do návrhu realizační smlouvy jednostranně doplnila druhá strana, a že sama v souladu se smlouvou o budoucí smlouvě pouze navrhovala jiný obsah dříve konkrétně neujednaných práv a povinností (tj. nepůjde-li o situaci dříve výslovně popsanou v § 290 obch. zák., v níž by povinná strana neoprávněně odmítla jednat o uzavření realizační smlouvy). Žádná strana totiž nemůže být vzhledem k § 1728 odst. 1 o. z. odpovědná (postihována) za to, že neuzavřela budoucí realizační smlouvu konkrétního obsahu až později navrženého druhou stranou, zavázala-li se předtím smlouvou o smlouvě budoucí k uzavření budoucí smlouvy, jejíž obsah byl předtím ujednán pouze obecným způsobem, nebo nebyl-li předem ujednán obsah veškerých souvisejících konkrétních budoucích práv a povinností. V této situaci totiž zákon v § 1787 o. z. předpokládá, že konkrétní obsah smlouvy bude teprve určen soudem, resp. třetí osobou, a to podle zákonem stanovených kritérií. 

Jinak řečeno, zákon nezakládá právo oprávněné straně určit v takovém případě jednostranně konkrétní obsah budoucí smlouvy, ale pouze její právo domáhat se, aby konkrétní obsah budoucí realizační smlouvy určil soud (příp. třetí osoba), na základě povinnosti druhé strany k uzavření smlouvy, jejíž obsah však byl při sjednání této povinnosti ujednán pouze obecným způsobem, resp. nikoliv jako úplný.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 491/2025, ze dne 31. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 19 May 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Způsobilost advokáta jako svědka allografní závěti (14.05.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266818&amp;csum=db72e0e7</link>
            <description><![CDATA[Advokáta, který poskytuje právní služby osobě povolané allografní závětí za dědice, nelze jen z důvodu vztahu advokát–klient považovat za zaměstnance dědice ani za osobu v obdobném postavení ve smyslu § 1540 odst. 1 o. z. Svědeckou nezpůsobilost advokáta nelze v takovém případě dovodit ani per analogiam.

Samotný vztah klient–advokát mezi osobou povolanou závětí za dědice a svědkem podpisu závěti zůstavitelem nevyvolává takové pochybnosti o nezaujatosti advokáta a pravdivosti jeho svědectví o obsahu závěti, které by jej činily osobou nezpůsobilou být svědkem podpisu zůstavitele na závěti. Advokát nesplňuje kritéria osobní či ekonomické integrace do sféry klienta coby budoucího dědice. Má sice povinnost hájit zájmy klienta, disponuje však vlastní profesní odpovědností a zákonnou povinností mlčenlivosti a nepodléhá „interní“ loajalitě vůči klientovi typické pro zaměstnance. Jeho vztah s klientem vzniká na základě smlouvy o poskytování právních služeb. Není proto možné jej a priori považovat za nezpůsobilého svědka poslední vůle, a to i s ohledem na restriktivní pojímání výčtu osob nezpůsobilých svědčit poslednímu pořízení zůstavitele. Nerozhodné přitom je, v jaké formě byly právní služby poskytovány, například na základě substitučního zmocnění ve sdružení advokátů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 3041/2025, ze dne 18. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 14 May 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Uplatnění nároku ve smyslu § 14 OdpŠk prostřednictvím datové schránky (14.05.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266819&amp;csum=139035a7</link>
            <description><![CDATA[Předběžné uplatnění nároku podle § 14 OdpŠk, učiněné prostřednictvím datové schránky poškozeného vůči příslušnému úřadu podle § 6 OdpŠk, je doručeno okamžikem dodání do datové schránky tohoto úřadu. Není rozhodné, kdy se do datové schránky přihlásí oprávněná osoba.

I přes soukromoprávní charakter nároku podle OdpŠk a jeho předběžného projednání nelze použít režim, který by státu umožnil po dodání podání do datové schránky příslušného úřadu oddalovat okamžik doručení vlastním postupem. Rozhodný je proto režim úkonů vůči orgánům veřejné moci podle § 18 odst. 1 ZEÚ, nikoli § 17 odst. 3 ZEÚ ani režim soukromoprávní komunikace podle § 18a ZEÚ.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3300/2025, ze dne 24. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 14 May 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Neúčinné právní jednání dlužníka ve prospěch osoby blízké (11.05.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266813&amp;csum=af002cd7</link>
            <description><![CDATA[I. O neúčinné právní jednání dlužníka ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) o. z. nejde, šlo-li o tzv. ekvivalentní právní jednání, tedy jestliže druhá strana poskytla dlužníku za majetek převedený odporovaným právním jednáním skutečně (reálně) jeho obvyklou cenu nebo mu za něj jinak poskytla přiměřenou (rovnocennou) náhradu a (současně) právním jednáním dlužníka provedená změna skladby dlužníkova majetku nevedla ke ztížení uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky.

II. Pro posouzení, zda kupní smlouva, kterou dlužník převede na osobu sobě blízkou ideální podíl na svých nemovitostech, je ekvivalentním právním jednáním, je určující okamžik, kdy se kupní smlouva stane účinnou.

III. To, jak dlužník následně naložil s obvyklou cenou nebo jinou přiměřenou (rovnocennou) náhradou, kterou obdržel od druhé strany za majetek převedený odporovaným právním jednáním, zásadně nemá význam pro posouzení neúčinnosti odporovaného právního jednání ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) o. z.

Výjimku z této zásady představuje jen situace, kdy druhá strana právního jednání „znala“ nebo „musela znát“ navíc i úmysl dlužníka použít obvyklou cenu nebo jinou přiměřenou (rovnocennou) náhradu, kterou od ní měl obdržet za majetek převedený odporovaným právním jednáním, způsobem, který ztíží nebo znemožní uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky. Znalost takového (dalšího) úmyslu dlužníka však nezakládá vyvratitelná domněnka „existence a znalosti“ úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele (cum animo fraudandi) promítnutá v § 590 odst. 1 písm. c) o. z. 

To, že druhá strana právního jednání v době, kdy je dlužník činil, „znala“ nebo „musela znát“ i úmysl dlužníka naložit s reálným ekvivalentním plněním, které mu poskytuje, tak že ztíží nebo znemožní uspokojení jeho vykonatelné pohledávky, tvrdí a prokazuje věřitel, který podal odpůrčí žalobu.

IV. Jen proto, že dlužník za majetek převedený odporovaným právním jednáním obdrží reálné (skutečné) protiplnění v podobě obvyklé ceny nebo jiné přiměřené (rovnocenné) náhrady v penězích (typicky v hotovosti nebo převodem na příslušný účet u peněžního ústavu), nejde o změnu skladby dlužníkova majetku vedoucí ke ztížení uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky.

V. Plní-li druhá strana právního jednání podle pokynu dlužníka svůj dluh vůči němu tím, že dlužnou částku poukáže na splnění dluhu věřiteli dlužníka, jde ve vazbě na zkoumání ekvivalentnosti právního jednání pro účely posouzení jeho neúčinnosti podle § 589 a § 590 o. z. o plnění reálné (skutečné). To platí i tehdy, plní-li druhá strana věřiteli společný solidární dluh svůj a dlužníkův vědomě, po dohodě s dlužníkem, nad rámec svého vnitřního podílu na tomto dluhu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 666/2024, ze dne 27. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 11 May 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Převedení na jinou práci v případě neplatného rozvázání pracovního poměru (06.05.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266804&amp;csum=c582ed07</link>
            <description><![CDATA[Smyslem právní úpravy v § 69 odst. 1 zák. práce je poskytnout náhradu mzdy (platu) zaměstnanci postiženému neplatným rozvázáním pracovního poměru ze strany zaměstnavatele poté, co mu zaměstnanec oznámil, že trvá na dalším zaměstnávání. Pro zaměstnance, jenž dlouhodobě pozbyl způsobilosti konat dále dosavadní práci, platí, že pouze v případě, že zaměstnavatel nemá pro zaměstnance ani jinou práci v rámci pracovní smlouvy, ani práce jiného druhu, které by byly zároveň vhodné pro zaměstnance vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci, nemá zaměstnanec právo na náhradu mzdy podle § 69 odst. 1 zák. práce. 

Nemá-li zaměstnavatel pro zaměstnance jinou vhodnou práci, neznamená to, že je povinen pro něj vytvořit nové pracovní místo. Povinnost zaměstnavatele převést zaměstnance na jinou práci nelze vykládat tak, že by zahrnovala povinnost vytvořit nové pracovní místo, a to ani pro období, v němž se vztah zaměstnance a zaměstnavatele řídí zvláštní právní úpravou obsaženou v § 69 až 72 zák. práce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3273/2024, ze dne 31. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 06 May 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Výše peněžité náhrady nemajetkové újmy na zdraví (04.05.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266801&amp;csum=526d1b67</link>
            <description><![CDATA[Úkolem peněžité náhrady nemajetkové újmy na zdraví je vyvážit vytrpěnou bolest a kompenzovat překážku lepší budoucnosti. Není rozhodné, jaké měl či má poškozený životní náklady. Život a zdraví všech lidí má podle české právní úpravy stejnou hodnotu bez ohledu na to, jaká je jejich životní úroveň nebo jaké mají životní náklady. 

S ohledem na to místo bydliště poškozeného v zahraničí nemůže být ani hlediskem, pro které by měl soud přistoupit k modifikaci základní částky bolestného či náhrady za ztížení společenského uplatnění. Výše životní úrovně a životních nákladů ve státě bydliště poškozeného nemá vliv na výši náhrady za bolest nebo ztížení společenského uplatnění, bez ohledu na to, zda soud náhradu nemajetkové újmy na zdraví stanoví s využitím Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, nebo volnou úvahou.

Při stanovení náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění podle českého práva proto nelze vycházet z průměrné mzdy státu bydliště poškozeného. Použije-li soud Metodiku k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, je při aplikaci českého práva výchozím referenčním ukazatelem průměrná hrubá měsíční mzda v České republice. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2454/2025, ze dne 18. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 04 May 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Postoupení pohledávky z neplatné spotřebitelské smlouvy (04.05.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266802&amp;csum=853269e7</link>
            <description><![CDATA[Soud je povinen přihlédnout k absolutní neplatnosti zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě podle § 55 odst. 2 obč. zák. i ve sporu mezi dodavatelem a postupníkem o pohledávku z bezdůvodného obohacení vzniklého plněním spotřebitele z neplatné spotřebitelské smlouvy, jestliže postupník tuto pohledávku nabyl smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou se spotřebitelem.

Postoupení pohledávky nemá vliv na posouzení (ne)platnosti smlouvy, na jejímž základě postoupená pohledávka vznikla, uzavřené mezi postupitelem a dlužníkem. Je-li smlouva, či její část, uzavřená mezi postupitelem a dlužníkem absolutně neplatná, je soud povinen i bez návrhu k této neplatnosti přihlédnout i ve sporu mezi postupníkem a dlužníkem. Uvedené se prosadí i ve vztahu k neplatnosti zneužívajícího ujednání dle § 55 odst. 2 obč. zák.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1204/2025, ze dne 24. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 04 May 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Relativní neúčinnost odmítnutí dědictví (28.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266790&amp;csum=a0ae59c7</link>
            <description><![CDATA[I. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto usnesením soudu v pozůstalostním řízení o dědictví (§ 185 z. ř. s.) tak, že jako dědic v tomto usnesení nebyl označen povinný, který odmítl dědictví poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, soudní exekutor při provádění exekuce proti povinnému není oprávněn se následně dovolat podle § 44a odst. 1 ex. ř. relativní neplatnosti právního jednání spočívajícího v odmítnutí dědictví povinným.

Uvedené však nebrání tomu, aby účelu, jehož má být dosaženo při vymáhání pohledávek povinného v exekuci prostřednictvím institutu generálního inhibitoria, mohl dosáhnout věřitel při splnění zákonných podmínek (srov. § 589 a násl. o. z.) prostřednictvím dovolání se relativní neúčinnosti právního jednání dlužníka (povinného) spočívajícího v odmítnutí dědictví. Vyhověním odpůrčí žalobě věřitel získá právo uspokojit v exekuci svou pohledávku z majetku, který nabyl na základě vůči němu právně neúčinného odmítnutí dědictví někdo jiný než povinný dlužník. Vyslovení neúčinnosti odmítnutí dědictví vůči věřiteli přitom nemá vliv na závaznost rozhodnutí soudu vydaného v řízení o pozůstalosti o tom, kdo se stal zůstavitelovým dědicem.

Při naplnění podmínek § 589 a násl. o. z. se tedy může domáhat věřitel dědice (dlužníka), který odmítl dědictví, určení, že toto právní jednání dědice (dlužníka) vůči němu není právně účinné. Pasivně legitimovanou je podle § 594 o. z. v případě takové odpůrčí žaloby osoba (příp. osoby), jež získala dědické právo v rozsahu dědického práva dědice (dlužníka), který dědictví odmítl, namísto něj. Pro určení pasivní legitimace tedy podle § 594 o. z. není rozhodné, zda se řízení o pozůstalosti účastnily (příp. též uzavřely dohodu o vypořádání dědictví) jako dědici též jiné osoby, ale pouze to, který (kteří) z dědiců získal(i) dědické právo namísto dědice (dlužníka), jenž dědictví odmítl. Pouze takový dědic (takoví dědici) totiž přímo nabyl(i) prospěch (v rozsahu dědického práva dlužníka) právním jednáním spočívajícím v odmítnutí dědictví dlužníkem.

II. Odmítnutí dědictví dlužníkem jako jednostranné právní jednání adresované soudu obecně nesměřující ve prospěch konkrétní osoby určené odmítajícím dědicem zpravidla nesplňuje předpoklady právního jednání vymezeného v § 590 odst. 1 písm. c) o. z., neboť nejde ani o právní jednání mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou, ani o právní jednání učiněné dlužníkem ve prospěch osoby jemu blízké. 

Nelze však vyloučit, že i takové jednostranné právní jednání dlužníka může být vzhledem ke konkrétním okolnostem, za kterých bylo dlužníkem učiněno (zejména s přihlédnutím k aktuální situaci v pozůstalostním řízení), posouzeno jako jednání dlužníka ve prospěch osoby blízké ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) o. z. Tak tomu bude v případě, kdy v době uskutečnění odmítnutí dědictví dlužníkem bude s přihlédnutím k aktuální jasně vymezené situaci v pozůstalostním řízení dlužníku zřejmé (zejména vzhledem k zákonné posloupnosti a dalším uvedeným pravidlům), že se v případě odmítnutí dědictví namísto něj stane dědicem (neodmítne-li také sama dědictví) konkrétní osoba blízká, příp. osoby blízké dlužníku. V této situaci bude možné odmítnutí dědictví dlužníkem považovat za jednání zaměřené na osobu jemu blízkou a její prospěch.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3243/2024, ze dne 18. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 28 Apr 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Spor o vlastnictví nemovitosti s nedostatečně identifikovaným vlastníkem (27.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266789&amp;csum=23f7b587</link>
            <description><![CDATA[Zahájení řízení o pozůstalosti po osobě, která je nedostatečně identifikovaným vlastníkem nemovitosti podle § 64 odst. 1 katastrálního zákona, nebrání jiným osobám vyvolat spor podle § 65 odst. 5 a 6 katastrálního zákona, ve kterém je podle § 65 odst. 7 katastrálního zákona pasivně věcně legitimován stát jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Pro posouzení podmínek pro postup podle § 65 katastrálního zákona je podstatný stav zápisu v katastru nemovitostí, ze kterého se jednoznačně nepodává, kdo je evidovaným vlastníkem nemovitosti ve smyslu § 64 odst. 1 katastrálního zákona, nikoliv tvrzení třetí osoby, že vlastníkem je ona, nebo zahájení pozůstalostního řízení po zapsaném vlastníku způsobem uvedeným v § 64 odst. 1 katastrálního zákona. Pasivní věcná legitimace státu proto zaniká v okamžiku, kdy je dosaženo úplného zápisu, a nemovitost tak již nesplňuje podmínky § 64 odst. 1 katastrálního zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1958/2025, ze dne 23. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 27 Apr 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Rozúčtování nákladů na vytápění ve společenství vlastníků jednotek (22.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266776&amp;csum=f218a077</link>
            <description><![CDATA[I. O způsobu rozúčtování nákladů na vytápění společných částí domu se ve společenství vlastníků jednotek rozhoduje v rámci působnosti shromáždění jako o způsobu rozúčtování cen služeb; sousloví „ujednání všech vlastníků jednotek“ v § 6 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. neznamená samostatný režim stojící mimo rozhodování shromáždění. Rozhodnutí o tomto způsobu rozúčtování může být obsaženo i ve stanovách; může proto být přijato i v rámci rozhodnutí shromáždění o změně stanov společenství.

II. V projednávané věci se odvolací soud při posuzování platnosti napadeného usnesení nezabýval věcí z pohledu § 6 zákona č. 67/2013 Sb.: neučinil závěr, zda a z jakých důvodů vůbec byly v daném případě splněny podmínky pro rozúčtování nákladů na vytápění ve společných částech domu „ujednáním všech vlastníků jednotek“ podle § 6 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., jež je podmíněno tím, že „není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění“, a nikoliv postupem dle § 6 odst. 2 až 4 zákona č. 67/2013 Sb. Neučinil ani úvahu, zda a proč - v případě, že postup dle § 6 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. namístě byl - k platnému přijetí usnesení postačila (oproti jazykovému znění cit. zákonného ustanovení) většina 75,3 % hlasů všech vlastníků. Jeho právní posouzení věci je tak v této části neúplné, a tudíž nesprávné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2959/2025, ze dne 8. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 22 Apr 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>
