<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Občanskoprávní shrnutí</title>
        <description>aktuální články z kategorie Občanskoprávní shrnutí</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=11&amp;csum=d2158cd7</link>
        <lastBuildDate>Wed, 29 Apr 2026 21:03:55 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>Relativní neúčinnost odmítnutí dědictví (28.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266790&amp;csum=a0ae59c7</link>
            <description><![CDATA[I. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto usnesením soudu v pozůstalostním řízení o dědictví (§ 185 z. ř. s.) tak, že jako dědic v tomto usnesení nebyl označen povinný, který odmítl dědictví poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, soudní exekutor při provádění exekuce proti povinnému není oprávněn se následně dovolat podle § 44a odst. 1 ex. ř. relativní neplatnosti právního jednání spočívajícího v odmítnutí dědictví povinným.

Uvedené však nebrání tomu, aby účelu, jehož má být dosaženo při vymáhání pohledávek povinného v exekuci prostřednictvím institutu generálního inhibitoria, mohl dosáhnout věřitel při splnění zákonných podmínek (srov. § 589 a násl. o. z.) prostřednictvím dovolání se relativní neúčinnosti právního jednání dlužníka (povinného) spočívajícího v odmítnutí dědictví. Vyhověním odpůrčí žalobě věřitel získá právo uspokojit v exekuci svou pohledávku z majetku, který nabyl na základě vůči němu právně neúčinného odmítnutí dědictví někdo jiný než povinný dlužník. Vyslovení neúčinnosti odmítnutí dědictví vůči věřiteli přitom nemá vliv na závaznost rozhodnutí soudu vydaného v řízení o pozůstalosti o tom, kdo se stal zůstavitelovým dědicem.

Při naplnění podmínek § 589 a násl. o. z. se tedy může domáhat věřitel dědice (dlužníka), který odmítl dědictví, určení, že toto právní jednání dědice (dlužníka) vůči němu není právně účinné. Pasivně legitimovanou je podle § 594 o. z. v případě takové odpůrčí žaloby osoba (příp. osoby), jež získala dědické právo v rozsahu dědického práva dědice (dlužníka), který dědictví odmítl, namísto něj. Pro určení pasivní legitimace tedy podle § 594 o. z. není rozhodné, zda se řízení o pozůstalosti účastnily (příp. též uzavřely dohodu o vypořádání dědictví) jako dědici též jiné osoby, ale pouze to, který (kteří) z dědiců získal(i) dědické právo namísto dědice (dlužníka), jenž dědictví odmítl. Pouze takový dědic (takoví dědici) totiž přímo nabyl(i) prospěch (v rozsahu dědického práva dlužníka) právním jednáním spočívajícím v odmítnutí dědictví dlužníkem.

II. Odmítnutí dědictví dlužníkem jako jednostranné právní jednání adresované soudu obecně nesměřující ve prospěch konkrétní osoby určené odmítajícím dědicem zpravidla nesplňuje předpoklady právního jednání vymezeného v § 590 odst. 1 písm. c) o. z., neboť nejde ani o právní jednání mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou, ani o právní jednání učiněné dlužníkem ve prospěch osoby jemu blízké. 

Nelze však vyloučit, že i takové jednostranné právní jednání dlužníka může být vzhledem ke konkrétním okolnostem, za kterých bylo dlužníkem učiněno (zejména s přihlédnutím k aktuální situaci v pozůstalostním řízení), posouzeno jako jednání dlužníka ve prospěch osoby blízké ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) o. z. Tak tomu bude v případě, kdy v době uskutečnění odmítnutí dědictví dlužníkem bude s přihlédnutím k aktuální jasně vymezené situaci v pozůstalostním řízení dlužníku zřejmé (zejména vzhledem k zákonné posloupnosti a dalším uvedeným pravidlům), že se v případě odmítnutí dědictví namísto něj stane dědicem (neodmítne-li také sama dědictví) konkrétní osoba blízká, příp. osoby blízké dlužníku. V této situaci bude možné odmítnutí dědictví dlužníkem považovat za jednání zaměřené na osobu jemu blízkou a její prospěch.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3243/2024, ze dne 18. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 28 Apr 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Spor o vlastnictví nemovitosti s nedostatečně identifikovaným vlastníkem (27.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266789&amp;csum=23f7b587</link>
            <description><![CDATA[Zahájení řízení o pozůstalosti po osobě, která je nedostatečně identifikovaným vlastníkem nemovitosti podle § 64 odst. 1 katastrálního zákona, nebrání jiným osobám vyvolat spor podle § 65 odst. 5 a 6 katastrálního zákona, ve kterém je podle § 65 odst. 7 katastrálního zákona pasivně věcně legitimován stát jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Pro posouzení podmínek pro postup podle § 65 katastrálního zákona je podstatný stav zápisu v katastru nemovitostí, ze kterého se jednoznačně nepodává, kdo je evidovaným vlastníkem nemovitosti ve smyslu § 64 odst. 1 katastrálního zákona, nikoliv tvrzení třetí osoby, že vlastníkem je ona, nebo zahájení pozůstalostního řízení po zapsaném vlastníku způsobem uvedeným v § 64 odst. 1 katastrálního zákona. Pasivní věcná legitimace státu proto zaniká v okamžiku, kdy je dosaženo úplného zápisu, a nemovitost tak již nesplňuje podmínky § 64 odst. 1 katastrálního zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1958/2025, ze dne 23. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 27 Apr 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Rozúčtování nákladů na vytápění ve společenství vlastníků jednotek (22.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266776&amp;csum=f218a077</link>
            <description><![CDATA[I. O způsobu rozúčtování nákladů na vytápění společných částí domu se ve společenství vlastníků jednotek rozhoduje v rámci působnosti shromáždění jako o způsobu rozúčtování cen služeb; sousloví „ujednání všech vlastníků jednotek“ v § 6 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. neznamená samostatný režim stojící mimo rozhodování shromáždění. Rozhodnutí o tomto způsobu rozúčtování může být obsaženo i ve stanovách; může proto být přijato i v rámci rozhodnutí shromáždění o změně stanov společenství.

II. V projednávané věci se odvolací soud při posuzování platnosti napadeného usnesení nezabýval věcí z pohledu § 6 zákona č. 67/2013 Sb.: neučinil závěr, zda a z jakých důvodů vůbec byly v daném případě splněny podmínky pro rozúčtování nákladů na vytápění ve společných částech domu „ujednáním všech vlastníků jednotek“ podle § 6 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., jež je podmíněno tím, že „není stanovena povinnost instalace stanovených měřidel podle zákona o metrologii nebo zařízení pro rozdělování nákladů na vytápění“, a nikoliv postupem dle § 6 odst. 2 až 4 zákona č. 67/2013 Sb. Neučinil ani úvahu, zda a proč - v případě, že postup dle § 6 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. namístě byl - k platnému přijetí usnesení postačila (oproti jazykovému znění cit. zákonného ustanovení) většina 75,3 % hlasů všech vlastníků. Jeho právní posouzení věci je tak v této části neúplné, a tudíž nesprávné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2959/2025, ze dne 8. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 22 Apr 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Změna „klíče“ příspěvků na správu domu a pozemku (22.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266775&amp;csum=4d1873b7</link>
            <description><![CDATA[I. Změnu poměru výše příspěvků na správu domu a pozemku (tj. „klíče“ jejich stanovení) nelze podle právní úpravy účinné od 1. 7. 2020 provést změnou stanov společenství vlastníků jednotek; jde o věc prohlášení vlastníka, o jehož změně rozhodují vlastníci jednotek, nikoli shromáždění jako orgán společenství. Rozhodnutí vlastníků může být organizačně přijato i hlasováním na shromáždění nebo mimo zasedání (per rollam), stále však nejde o rozhodování shromáždění coby orgánu společenství. Mění-li se takto práva a povinnosti všech vlastníků jednotek, vyžaduje změna prohlášení souhlas všech vlastníků; na rozhodnutí přijaté bez něj se hledí, jako by nebylo přijato.

II. Podléhá-li rozhodnutí vlastníků jednotek o změně prohlášení vlastníka soudnímu přezkumu v režimu § 1169 odst. 3 o. z. při přiměřeném použití § 1209 o. z., domáhá se jej přehlasovaný vlastník jednotky vůči ostatním vlastníkům. Společenství vlastníků jednotek není v takovém řízení pasivně věcně legitimováno, neboť nejde o přezkum rozhodnutí orgánu společenství. K projednání a rozhodnutí této věci v prvním stupni je dána věcná příslušnost okresních soudů podle § 9 odst. 1 o. s. ř., neboť nejde o statusovou věc právnické osoby.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2959/2025, ze dne 8. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 22 Apr 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Přiznání peněžité náhrady za neoprávněné použití podobizny (20.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266772&amp;csum=1c0d06c7</link>
            <description><![CDATA[Neoprávněný zásah do práva nezletilého dítěte k podobě i podobizně, která byla použita k propagaci veřejně prospěšné akce a jejíž zveřejnění nebylo spojeno s negativními reakcemi, sám o sobě neodůvodňuje poskytnutí zadostiučinění v penězích.

Při úvaze o přiměřeném zadostiučinění je i v případě zásahu do práv nezletilého dítěte třeba přihlížet ke všem okolnostem, za nichž k zásahu došlo. V nyní posuzované věci šlo o lichotivou podobiznu, která směřovala k jednoznačně prospěšnému cíli, jímž je podpora umělecké výchovy dětí a činnosti základních uměleckých škol. Použitá podobizna nebyla doplněna žádným dehonestujícím textem, v souvislosti se zveřejněním podobizny nedošlo ve vztahu k poškozenému k žádným negativním projevům jeho okolí a zveřejnění nemělo celostátní dosah. Je tedy nepochybné, že zásah do práv měl nižší intenzitu, což je třeba zohlednit i při úvaze o přiměřeném zadostiučinění.

Měl-li poškozený za to, že mu za použití jeho fotografie měla být poskytnuta finanční odměna, k takové náhradě slouží jiné právní instituty (které poškozený obsahově v řízení neuplatnil), nikoli však zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou zásahem do osobnostního práva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1488/2024, ze dne 10. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 20 Apr 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Náhrada ušlého zisku z budoucí smlouvy (20.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266773&amp;csum=ff4a8347</link>
            <description><![CDATA[Porušení smlouvy o smlouvě budoucí může zakládat právo na náhradu ušlého zisku, který by straně plynul z budoucí smlouvy. Nicméně i v takovém případě musí být naplněny podmínky (předpoklady) pro přiznání ušlého zisku tak, jak je vymezuje rozhodovací praxe dovolacího soudu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2670/2025, ze dne 25. 3. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 20 Apr 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K zákazu postoupení pohledávky ze základního pracovněprávního vztahu (15.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266759&amp;csum=b9850be7</link>
            <description><![CDATA[Zákaz postoupení pohledávky ze základního pracovněprávního vztahu, kterou má zaměstnanec vůči zaměstnavateli nebo zaměstnavatel vůči zaměstnanci, obsažený v § 346d odst. 4 větě první zák. práce, se vztahuje též na pohledávky z titulu náhrady škody a nemajetkové újmy podle části jedenácté zákoníku práce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 202/2025, ze dne 26. 2. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 15 Apr 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Odpovědnost zaměstnance za škodu způsobenou spolu s třetí osobou (09.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266742&amp;csum=08bc2887</link>
            <description><![CDATA[V případě škody způsobené zaměstnavateli zaměstnancem a také třetí osobou (osobou vně zaměstnavatele) se na povinnost zaměstnance nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, nepoužije ustanovení § 2915 odst. 1 věty první o. z. o solidární odpovědnosti; odpovědnost zaměstnance za škodu podle § 250 odst. 1 zák. práce zůstává dílčí, nikoli solidární.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3308/2024, ze dne 24. 2. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 09 Apr 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Působnost antidiskriminačního zákona ve vztahu k SVJ (09.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266743&amp;csum=d6d47537</link>
            <description><![CDATA[I. Ustanovení § 1 odst. 1 písm. j) antidiskriminačního zákona nedopadá na výkon spoluvlastnických práv vlastníků bytových jednotek prostřednictvím činnosti společenství vlastníků jednotek. Toto ustanovení sice pokrývá i záležitosti bydlení, avšak cílí na případy, kdy je obydlí zbožím či předmětem služeb, nabízených veřejnosti, tedy okruhu zájemců stojících vně sféry vlastníka nemovitosti, případně též těchto osob v další fázi, kdy je obydlí zájemci již poskytnuto a jsou realizovány z toho plynoucí požitky či plněny tomu odpovídající povinnosti. Tato právní úprava se může týkat vlastníků nabízejících své byty veřejnosti k bydlení (zejména obcí či bytových družstev), nikoli však společenství vlastníků bytových jednotek bez oprávnění s byty takto disponovat. Společenství vlastníků není vlastníkem jednotek, není oprávněno nabízet jakékoliv bytové služby (či zboží) navenek, neboť by tím zasahovalo do práv jednotlivých vlastníků jednotek.

II. Domáhá-li se vlastník bytové jednotky, aby společenství vlastníků jednotek byla uložena povinnost strpět instalaci druhého otevíracího systému u vchodových dveří do domu, jde o záležitost spadající do správy domu a pozemku ve smyslu § 1189 odst. 1 o. z., o níž přísluší v rámci vnitřních vztahů právnické osoby rozhodnout příslušnému orgánu této osoby. Tuto právní úpravu určenou speciálně k řešení neshody mezi zájmy jednotlivého vlastníka a společenstvím vlastníků nelze nahradit prostřednictvím žaloby podle antidiskriminačního zákona, který má ve vztahu k ochraně individuálních práv vlastníka jednotky povahu obecného právního předpisu. 

Vlastník jednotky tedy není oprávněn domáhat se proti společenství vlastníků uložení povinnosti týkající se správy domu a pozemku žalobou podle § 10 odst. 1 antidiskriminačního zákona, neboť by tím byl obcházen zákonem stanovený postup pro rozhodování shromáždění společenství vlastníků, který počítá s ochranou přehlasovaného vlastníka jednotky postupem podle § 1209 o. z., tedy rozhodnutím soudu o uspořádání poměrů vlastníků podle slušného uvážení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 16/2025, ze dne 25. 2. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 09 Apr 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Míra zavinění zaměstnanců společně zavázaných k náhradě škody (07.04.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266738&amp;csum=58f12987</link>
            <description><![CDATA[Je-li povinno nahradit škodu více zaměstnanců, hradí každý poměrnou část škody rovněž podle míry svého zavinění. Namítá-li tedy zaměstnanec, po němž je požadována náhrada škody, že se na vzniku škody podílejí i jiní zaměstnanci nebo sám zaměstnavatel, není možný jiný praktický postup než zjišťovat splnění předpokladů povinnosti k náhradě škody i u zaměstnanců, po nichž se náhrada škody nevyžaduje (zda v příčinné souvislosti se vznikem škody rovněž zaviněně porušili svou právní povinnost). „Míra zavinění“ je však kategorie subjektivní, jejíž posouzení závisí na úvaze vycházející ze zjištěných skutkových okolností individuálního případu a na jejich právním posouzení, zda je kupříkladu u někoho dána nedbalostní forma zavinění, zatímco další škůdce porušil své právní povinnosti v eventuálním úmyslu, a do jaké míry je intenzita zavinění jednotlivých škůdců významná pro vznik celkové škody. Pojem „míra zavinění“ ve smyslu § 257 odst. 5 zák. práce zahrnuje kromě samotné otázky zavinění i posouzení, jak významné bylo zaviněné porušení povinností jednotlivých zaměstnanců pro vznik celkové škody.

Míra zavinění jednoho ze zaměstnanců, kteří jsou společně zavázáni k náhradě škody, je tedy dána nejen formou zavinění, ale i tím, do jaké míry se zaviněné porušení povinnosti tohoto zaměstnance podílelo na vzniku celkové škody. Skutečnost, že forma zavinění je u více spoluodpovědných zaměstnanců shodná, proto sama o sobě nestačí k závěru, že jejich míra zavinění je stejná. 

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3349/2024, ze dne 26. 2. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 07 Apr 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>
