<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?>
<!-- generator="FeedCreator 1.7.2" -->
<rss version="0.91">
    <channel>
        <title>Profiprávo.cz - Občanskoprávní shrnutí</title>
        <description>aktuální články z kategorie Občanskoprávní shrnutí</description>
        <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=list&amp;id_category=11&amp;csum=d2158cd7</link>
        <lastBuildDate>Sun, 14 Jun 2026 22:56:36 +0100</lastBuildDate>
        <generator>FeedCreator 1.7.2</generator>
        <language>cs</language>
        <item>
            <title>Vznik škody spočívající ve vzniku dluhu na náhradě nákladů řízení (08.06.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266874&amp;csum=08af4e77</link>
            <description><![CDATA[Pohledávka na zaplacení náhrady nákladů soudního řízení vzniká teprve pravomocným rozhodnutím soudu o povinnosti k náhradě nákladů řízení; ve stejném okamžiku vzniká též dluh této pohledávce odpovídající, a tudíž teprve právní mocí rozhodnutí o náhradě nákladů řízení vzniká i škoda, jež spočívá ve vzniku takového dluhu.

Subjektivní promlčecí lhůta pro uplatnění práva na náhradu škody spočívající ve vzniku dluhu odpovídajícího povinnosti k zaplacení náhrady nákladů soudního řízení začne běžet ode dne, kdy se poškozený dozvěděl (dozvědět měl a mohl) o právní moci rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o jeho povinnosti k náhradě nákladů řízení a o osobě škůdce.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 824/2025, ze dne 21. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 08 Jun 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Přednostní právo k rodinnému závodu dle § 704 odst. 1 o. z. (08.06.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266875&amp;csum=40e70b77</link>
            <description><![CDATA[I. Ustanovení § 704 odst. 1 o. z. nerozšiřuje okruh dědiců a nekonstruuje nový dědický titul. Dědické tituly jsou taxativně vymezeny ustanovením § 1476 o. z., dle kterého se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona; právní úprava rodinného závodu, jež osobám zúčastněným na rodinném závodu přiznává za splnění podmínek ustanovení § 704 odst. 1 o. z. přednostní právo k rodinnému závodu, takto zákonem taxativně vymezený okruh dědických titulů nerozšiřuje, a tím pádem ani nevymezuje nový „specifický“ okruh dědiců.

II. Účastenství člena rodiny na provozu rodinného závodu má povahu závazkového právního vztahu vůči majiteli rodinného závodu, je souborem obligačních práv a povinností. Účastenství není věcným právem, především není vlastnictvím, ani spoluvlastnictvím rodinného závodu. Veškerá věcná práva vůči závodu tak zůstávají v rukou člena rodiny, který se stal vlastníkem rodinného závodu a na jehož provozu se ostatní účastní. Pakliže členu rodiny z titulu účastenství na provozu rodinného závodu vznikne určité právo, dostává se do postavení věřitele vůči majiteli rodinného závodu a naopak, pokud mu vznikne určitá povinnost, je ohledně této povinnosti dlužníkem majitele závodu. Osoba podílející se na provozu rodinného závodu, nejde-li přímo o osobu majitele rodinného závodu, má tedy pouze postavení věřitele vůči majiteli rodinného závodu.

Osobám uplatňujícím v řízení o pozůstalosti přednostní právo k rodinnému závodu dle § 704 odst. 1 o. z. nebo právo na vypořádání majetkového podílu z titulu účasti na rodinném závodu, nejsou-li zároveň dědici zůstavitele, může v pozůstalostním řízení svědčit postavení účastníka pouze z titulu věřitele zůstavitele ve smyslu § 112 z. ř. s. Věřitel zůstavitele je přitom účastníkem pozůstalostního řízení toliko ve vymezených fázích řízení (jde-li o odloučení pozůstalosti, nebo o soupis pozůstalosti, který věřitel navrhl). Ke vzniku takového účastenství je nezbytné, aby pohledávka věřitele vůči zůstaviteli byla v řízení zjištěna a prokázána – v případě nároku z rodinného závodu to předpokládá v první řadě prokázání samotné existence rodinného závodu ve smyslu § 700 o. z.

III. Zákon o zvláštních řízeních soudních upravuje formální rozhodování soudu (soudního komisaře) o ukončení účastenství v pozůstalostním řízení pouze pro případy sporu o dědické právo (§ 169, § 170 z. ř. s.). V jiných případech – tj. v souvislosti s případnými spory o „jiné“ právo – soud o ukončení účastenství nerozhoduje a s takovou osobou bez dalšího přestane jednat. Vydá-li přesto soud v takové situaci formální usnesení o ukončení účastenství, nepředstavuje takový procesní postup vadu řízení, která by mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, je-li projev soudu ve vztahu k tomu, vůči komu se řízení vede, jednoznačný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2434/2025, ze dne 8. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 08 Jun 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Regresní úhrada státu za nepřiměřenou délku řízení (04.06.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266863&amp;csum=9cc5ecb7</link>
            <description><![CDATA[I. Pokud jen jediný územní celek v přenesené působnosti (popř. jen jediná úřední osoba) sám zapříčinil vznik průtahů či jiné zaviněné formy nesprávného úředního postupu vedoucích k nepřiměřené délce řízení, je povinen podle § 16 odst. 1 OdpŠk státu nahradit celou takto vzniklou škodu, tedy částku, kterou stát poškozenému na základě zákona a v souladu s ním poskytl jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Tím není dotčeno právo osoby, vůči níž je regres uplatňován, zpochybňovat výši škody či nemajetkové újmy, kterou stát již dříve primárnímu poškozenému uhradil. Podílelo-li se na jejím vzniku více takto odpovědných subjektů, je třeba nejprve určit míru jejich vzájemného zavinění na vzniku nepřiměřené délky řízení. Takto zjištěný poměr pak bude určující i pro navazující vymezení, v jakém rozsahu se budou tyto subjekty podílet na úhradě škody, která státu opodstatněně vznikla.

II. Má-li uplatněný postižní nárok původ výlučně v primární odpovědnosti státu z titulu nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce konkrétního správního řízení, není přiléhavé vycházet z ustanovení § 16 odst. 3 OdpŠk, neboť toto ustanovení míří výlučně na situace, kdy žalobou uplatněný regresní nárok pokrývá škodu či nemajetkovou újmu založenou nezákonným rozhodnutím. Samotné rozhodnutí o obnově řízení, dosud navíc formálně nezrušené, i kdyby bylo shledáno tzv. materiálně nezákonným, v dané věci nepředstavovalo tzv. odpovědnostní titul, neboť v důsledku jeho vlastní existence poškození žádný vlastní nárok vůči státu neuplatnili a stát neuplatnil z téhož důvodu žádný regresní nárok proti žalovanému.

III. Rovněž nesprávný závazný právní názor nadřízeného orgánu, který negativně ovlivnil délku odškodněného řízení, vylučuje na základě § 16 odst. 4 (s přihlédnutím k obdobnému účelu sledovanému § 16 odst. 3) OdpŠk regresní nárok státu na náhradu škody vůči tomu, kdo se jím řídil, avšak právě a jen v tom rozsahu, v jakém onen závazný právní názor představoval příčinu nezbytného prodloužení celkové délky řízení.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 105/2026, ze dne 14. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 04 Jun 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Zákaz převodu státních pozemků ležících na území národních parků (04.06.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266862&amp;csum=ed6bb687</link>
            <description><![CDATA[Zrušení § 23 zákona č. 114/1992 Sb. zákonem č. 36/2025 Sb. neznamená, že by po 1. 3. 2025 neexistoval zákaz převodu pozemků ve vlastnictví státu ležících na území národních parků; dosavadní zákaz byl nahrazen úpravou obsaženou v § 61b zákona č. 114/1992 Sb.

Pozemek ve vlastnictví státu nacházející se na území národního parku proto v zásadě není vhodným náhradním pozemkem k naturální restituci podle zákona č. 229/1991 Sb. a nelze jej oprávněné osobě převést ani na základě jí podané žaloby v případě liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu státu, ledaže je dána zákonná výjimka ze zákazu jeho převodu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 134/2026, ze dne 21. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Thu, 04 Jun 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Stavění běhu promlčecí lhůty z důvodu podání stížnosti k ESLP (03.06.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266861&amp;csum=057ff267</link>
            <description><![CDATA[Podání stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva nepředstavuje u nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení řádné uplatnění práva u orgánu veřejné moci ve smyslu § 648 o. z. ve spojení s § 26 zákona č. 82/1998 Sb., a nezpůsobuje proto stavění běhu promlčecí lhůty.

Mechanismus stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva je ve vztahu k vnitrostátním prostředkům ochrany subsidiární; poškozenému navíc nic nebrání uplatnit nárok podle zákona č. 82/1998 Sb. před vnitrostátními orgány nezávisle na řízení před Evropským soudem pro lidská práva, jehož rozhodnutí nezakládá překážku věci rozsouzené pro řízení před vnitrostátním soudem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 496/2026, ze dne 28. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Wed, 03 Jun 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>K aplikaci § 2149 odst. 2 o. z. při uplatnění předkupního práva (02.06.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266859&amp;csum=2d9bd3d7</link>
            <description><![CDATA[I. Pojem „neoddělitelnost věcí“ ve smyslu § 2149 odst. 2 o. z. zákon blíže nedefinuje. Jde zde o právní normu s tzv. relativně neurčitou hypotézou, tj. normu, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Každý případ může být jedinečný, a aby soud přijal rozhodnutí, které lze považovat za „spravedlivé“, musí vždy přihlédnout ke všem zjištěným okolnostem. Půjde tedy o rozhodnutí odvíjející se od individuální situace, jež bude záležet na úvaze soudu, kterou bude možné v dovolacím řízení zpochybnit pouze tehdy, bude-li zjevně nepřiměřená.

II. Korekční pravidlo obsažené v § 2149 odst. 2 o. z. má bránit takovým dopadům předkupního práva, které by ve svém důsledku znamenaly znehodnocení dalších věcí, na něž se předkupní právo nevztahuje. Při úvaze o vztahu k věci zatížené předkupním právem bude třeba vycházet především z jejich charakteru a povahy, způsobu jejich řádného využití, požadavku na údržbu a hospodaření s takovými věcmi, s přihlédnutím k jejich dalšímu ekonomickému využití. Zejména jde-li o nemovitosti, lze jistě přihlédnout i k požadavku na zajištění dalšího přístupu k nim. Obecně lze přitom uzavřít, že soud musí při svých úvahách přihlížet k tomu, zda dojde k znehodnocení dalších funkčně či jinak provázaných věcí prodávajícího v důsledku vlastnického oddělení věci zatížené předkupním právem. Především musí být zváženo, zda úzká vazba mezi věcmi neznamená ztrátu ochoty koupěchtivého získat zbylé věci, respektive zda samostatný prodej věci zatížené předkupním právem nezpůsobí neprodejnost dalších věcí na sebe úzce navázaných. Tomu odpovídá úvaha o tom, aby po oddělení zatížené věci nepředstavovaly na ní navázané věci pro vlastníka pouze znehodnocenou část vlastnictví.

Zároveň je ovšem nutné poměřovat zájem prodávajícího se zákonem chráněným právem předkupníka na realizaci jeho předkupního práva, které se má zásadně vztahovat pouze na věc předkupním právem zatíženou. Jde tedy o to zachovat poměr mezi oběma chráněnými zájmy řešením, které bude splňovat parametry rozumného uspořádání právních poměrů mezi účastníky. To s vědomím toho, že možnost požadovat po předkupníkovi koupi dalších věcí představuje zákonnou výjimku a bude tedy v tomto směru namístě restriktivní výklad.

III. Pojem neoddělitelnost věci ve smyslu § 2149 odst. 2 věty druhé o. z. by měl být svým obsahem užší než například judikaturou vykládaný pojem „funkční souvislost a neoddělitelnost“ ve sporech restitučních. Podstatná je především ochrana zákonem upraveného práva předkupníka na realizaci předkupního práva. Výjimka upravená v § 2149 odst. 2 větě druhé o. z. proto musí být vykládána restriktivně, s ohledem na smysl a účel předkupního práva, kterým je možnost předkupníka získat vlastnické právo zásadně pouze k zatížené věci. Přesto nelze zcela vyloučit, aby soudy v judikatorních závěrech vztahujících se k výkladu pojmu funkční souvislost v restitučních věcech hledaly určité vodítko i při aplikaci zákonné výjimky podle § 2149 odst. 2 o. z., to však vždy při respektování specifické ochrany předkupního práva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2286/2024, ze dne 28. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 02 Jun 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Námitka neplatnosti právního jednání pro nedodržení ujednané formy (02.06.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266860&amp;csum=08c38027</link>
            <description><![CDATA[Jakkoliv § 582 odst. 2 o. z. neobsahuje výslovné ustanovení obdobné znění čl. 29 odst. 2 Vídeňské úmluvy o smlouvách o mezinárodní koupi zboží, dle kterého strana může svým chováním ztratit možnost dovolávat se tohoto ustanovení v rozsahu, v jakém druhá strana spoléhala na toto chování, je tento závěr i v poměrech občanského zákoníku plně odvoditelný ze zákazu zneužití práva a z principu poctivosti (§ 6 a § 8 o. z.).

I pro výkon práva vznést námitku neplatnosti právního jednání pro nedodržení ujednané formy platí, že nesmí být v rozporu s principy poctivosti. Je vždy na zvážení soudu, zda doložce písemné formy změny smlouvy přiznat plný účinek, a vyslovit proto neplatnost právního jednání, které mění závazek jinak než sjednanou formou, či zda této námitce právní účinky odepřít. Při těchto úvahách soudy musí na jedné straně brát zřetel k autonomii vůle stran, které mění závazek jiným než ujednaným způsobem (formou), a na straně druhé zohlednit účel a smysl sjednané doložky písemné formy změny smlouvy. Pravidelně jde o ujednání, které má za cíl zvýšení právní jistoty ohledně změny obsahu právního vztahu a omezuje případné spory o obsahu změny závazku v soukromoprávním styku.

V obecné rovině lze předpokládat, že závěr soudu o nemožnosti strany dovolat se neplatnosti změny závazku pro nedostatek formy přichází v úvahu zejména v případech zneužití (dovolání se) formy. O takovém zneužití lze uvažovat např. tehdy, kdy strana vlastním chováním vzbudí v druhé smluvní straně důvodnou důvěru v to, že jednáno bude bezformálně (resp. že toto jednání akceptuje), nebo tím, že bez výhrad přijme či poskytne plnění dle neformálně změněné smlouvy. V takových případech je nutno mít na zřeteli princip důvěry, podle něhož se poskytuje zásadně ochrana té osobě, která činila právní úkon s důvěrou v určitý, jí druhou stranou prezentovaný skutkový stav. Ten, kdo vyvolal určité jednání, se nesmí ex post dovolávat vad jednotlivých úkonů, které sám způsobil.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1649/2025, ze dne 14. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 02 Jun 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Pasivní legitimace ve sporu o vrácení výživného na zletilé dítě (01.06.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266857&amp;csum=389d86a7</link>
            <description><![CDATA[Ve sporu o vydání bezdůvodného obohacení, spočívajícího ve vrácení výživného na zletilé dítě, které ochuzený rodič zaplatil v době, kdy jeho vyživovací povinnost k dítěti již netrvala, neboť nárok dítěte na výživné zanikl podle ustanovení § 911 o. z., je pasivně věcně legitimováno (zletilé) dítě.

To platí i tehdy, když podle dohody rodičů o platebním místě pro placení výživného, která byla uzavřena ještě v době nezletilosti dítěte a kterou dítě po dosažení zletilosti konkludentně (mlčky) akceptovalo, ochuzený rodič zaplatil výživné k rukám druhého rodiče, případně na jím označený bankovní účet.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2849/2025, ze dne 29. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 01 Jun 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Lhůta pro vyřízení reklamace ve spotřebitelských obchodních podmínkách (01.06.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266858&amp;csum=fce77207</link>
            <description><![CDATA[Ujednání obchodních podmínek ve spotřebitelské kupní smlouvě, které oproti § 19 odst. 3 zákona o ochraně spotřebitele (sloužícího výlučně k ochraně spotřebitele) stanoví, že třicetidenní lhůta pro vyřízení reklamace nezačíná běžet ode dne uplatnění reklamace, nýbrž až ode dne předání zboží do servisu nebo technikovi, musí soud z úřední povinnosti posoudit z hlediska jeho přiměřenosti podle § 1813 a násl. o. z. Neposoudí-li soud, zda takové ujednání nezpůsobuje k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran, je jeho právní posouzení neúplné, a tedy nesprávné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2785/2025, ze dne 22. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Mon, 01 Jun 2026 00:01:00 +0100</pubDate>
        </item>
        <item>
            <title>Koupě nemovité věci bez určení kupní ceny (26.05.2026)</title>
            <link>http://www.profipravo.cz/index.php?page=article&amp;id_category=11&amp;id_article=266845&amp;csum=7814fc27</link>
            <description><![CDATA[Je-li u koupě nemovité věci v písemné smlouvě výslovně projevena vůle stran uzavřít úplatnou kupní smlouvu bez určení kupní ceny, uplatní se podle § 2131 o. z. přiměřeně § 2085 odst. 2 o. z. Za ujednanou pak platí kupní cena, za niž se srovnatelná nemovitá věc v době uzavření smlouvy a za obdobných smluvních podmínek obvykle prodává.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 81/2026, ze dne 9. 4. 2026
]]></description>
            <author>-mha-</author>
            <pubDate>Tue, 26 May 2026 00:02:00 +0100</pubDate>
        </item>
    </channel>
</rss>
