// Profipravo.cz / Jednání podnikatele
Jednání podnikatele
14.07.2011 00:01
K podpisu jedné smlouvy jménem několika právnických osob
Učiní-li jménem společnosti s ručením omezeným projev vůle její jednatel, nelze bez dalšího vycházet z toho, že tento projev vůle jednatel činil i jménem jiné právnické osoby, jejímž je statutárním orgánem či jeho členem.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 4038/2009, ze dne 31. 5. 2011
14.07.2011 00:00
Ke společným závazkům při podnikání pod společným jménem sdružení
Stane-li se podnikatel – fyzická osoba účastníkem sdružení podle § 829 a násl. obč. zák., žádný právní předpis pro tento případ nestanoví, že může nadále podnikat a činit právní úkony jen a pouze pod společným jménem sdružení a že tudíž nesmí nadále podnikat a činit právní úkony svým jménem (nikoli pod společným jménem sdružení). Ustanovení § 835 odst. 2 obč. zák. o tom, že ze závazků vůči třetím osobám jsou účastníci zavázáni společně a nerozdílně, se uplatní pouze v případě, že účastník sdružení činí právní úkon, jenž takový závazek zakládá, pod společným jménem sdružení (srov. § 10 odst. 2 obch. zák).
Nelze-li dovodit, že takový úkon vůči třetím osobám byl učiněn pod společným jménem sdružení, nemohou být z takového úkonu ani zavázáni ostatní účastníci sdružení ve smyslu § 835 odst. 2 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 3861/2010, ze dne 21. 6. 2011
07.03.2011 00:02
K založení závazkového vztahu mezi osobou ovládající a osobou ovládanou
Rozhodování podnikatele je proces vytváření jeho vůle v určité otázce, jež se odehrává uvnitř podnikatelského subjektu. Oproti tomu jednáním podnikatele ve smyslu ustanovení § 13 odst. 1 obch. zák. se má na mysli projevení vytvořené vůle (přijatého rozhodnutí) navenek, s cílem přivodit vznik, změnu nebo zánik těch práv nebo povinností, které právní předpisy s takovým projevem spojují, jde tedy o provádění právních úkonů ve smyslu ustanovení § 34 obč. zák.
Ovládající osoba může, na základě vlastního rozhodnutí (rozhodnutí jejího příslušného orgánu, jde-li o právnickou osobu), využít svého vlivu na ovládanou osobu při utváření její vůle (tedy působením „zevnitř“), jejímž projevem pak dojde k uskutečnění právního úkonu v intencích záměru ovládající osoby. Bez toho, že by ovládaná osoba takový právní úkon učinila, však účinky v právních vztazích nenastanou. Též k založení jakéhokoliv závazkového vztahu mezi osobou ovládající a osobou ovládanou je proto třeba právního úkonu, popřípadě jiné právní skutečnosti uvedené v ustanovení § 489 obč. zák.; samotné rozhodnutí ovládající osoby takovou skutečností není.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3552/2009, ze dne 23. 2. 2011
07.02.2011 00:02
K udělení individuální plné moci členu představenstva akciové společnosti
Vyplývá-li ze stanov akciové společnosti, že písemné právní úkony je za představenstvo jménem společnosti oprávněn činit pouze jeden člen představenstva (předseda představenstva), je i v tomto případě nepřípustné, aby stanovami svěřené jednatelské oprávnění pouze jednomu členu představenstva mohlo být prostřednictvím generální plné moci rozšiřováno i na dalšího člena (další členy) představenstva (srov. Rc 17/2008).
To však nevylučuje možnost, aby člen představenstva, kterého stanovy společnosti opravňují k písemným právním úkonům za představenstvo jménem společnosti, udělil individuální plnou moc ke konkrétnímu písemnému právnímu úkonu jinému členu představenstva z důvodu dočasné překážky na své straně (nemoc, apod.), která mu brání ve výkonu jednatelského oprávnění. V tomto případě však takto zmocněný člen představenstva nejedná navenek jako zástupce, nýbrž jde stále o přímé jednatelství – tedy o jednání za představenstvo jménem společnosti.
Nejvyšší soud již v rozsudku uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 76/2009 odůvodnil, že osoba, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby, nemůže být současně zákonným zástupcem této osoby. V něm uvedené argumenty [zejména zvýšená odpovědnost a ručení statutárních orgánů (a jejich členů) obchodních společností a družstev za závazky obchodních společností a družstev] se uplatní ve prospěch tohoto závěru i v případě smluvního zastoupení na základě plné moci.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 4133/2009, ze dne 25. 1. 2011
31.01.2011 00:02
K zániku funkce jednatele odvolaného valnou hromadou
Usnesení valné hromady je jinou právní skutečností, v jejímž důsledku pravidelně dochází ke vzniku, změně či zániku práv a povinností. Tak i rozhodnutí o odvolání jednatele společnosti s ručením omezeným má (a vždy mělo) konstitutivní účinky.
Neodloží-li proto valná hromada výslovně účinnost svého rozhodnutí, nabývá její rozhodnutí účinků zásadně dnem, kdy bylo přijato. Ani to, že odvolanému jednateli - do doby než se dozvěděl nebo mohl dozvědět o svém odvolání z funkce - nelze vytýkat, že jednal jako statutární orgán společnosti (neboť nevěděl, že jím již není), pak nic nemění na tom, že funkce jednatele zaniká dnem, kdy valná hromada společnosti rozhodla o jeho odvolání z funkce, případně pozdějším dnem v usnesení valné hromady určeným (nikoliv až okamžikem, kdy se jednatel o svém odvolání z funkce dozví).
Závěr odvolacího soudu, podle něhož ustanovení § 66 odst. 2 obch. zák. o přiměřeném použití mandátní smlouvy nelze na otázku účinků odvolání jednatele společnosti s ručením omezeným z funkce použít, je proto správný.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2363/2010, ze dne 21. 12. 2010
18.01.2011 20:57
Rc 103/2010
Neujednají-li si smluvní strany jinak, použijí se na smluvní vztah mezi prokuristou a podnikatelem ustanovení obchodního zákoníku o mandátní smlouvě.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2009, sp. zn. 23 Cdo 2713/2009)
22.12.2010 00:00
K jednání jménem akciové společnosti dle úpravy účinné do 30. 6. 1996
I. Konstitutivní povahu měl v rozhodné době do 30. června 1996 nejen zápis představenstva akciové společnosti do obchodního rejstříku (§ 13 odst. 2 obch. zák.), nýbrž i zápis způsobu jednání členů představenstva, kteří zavazují akciovou společnost (§ 28 odst. 1 písm. e/, § 191 odst. 1 věta třetí obch. zák.).
Jakkoliv lze přisvědčit dovolatelce potud, že funkce předsedy (či místopředsedy) představenstva akciové společnosti ani v období do 30. června 1996 nevznikala až zápisem do obchodního rejstříku, vázala-li akciová společnost ve svých stanovách oprávnění jednat za ni na postavení předsedy (či místopředsedy) představenstva, byl zápis těchto funkcí v představenstvu součástí (konstitutivního) zápisu způsobu jednání jménem společnosti. Jinak řečeno mělo-li společnost zavazovat jednání předsedy či místopředsedy jejího představenstva (a případně dalšího člena představenstva), muselo být v obchodním rejstříku současně zapsáno, který z členů představenstva je jeho předsedou (místopředsedou).
Neměla-li akciová společnost v rozhodné době v obchodním rejstříku zapsáno, který z členů jejího představenstva je předsedou (respektive místopředsedou), nemohl se způsob jednání vázaný na tyto funkce vůbec prosadit.
II. Nedodržení způsobu jednání podle § 13 a § 191 obch. zák. vede toliko k tomu, že takto učiněný právní úkon není právním úkonem akciové společnosti (nelze jej akciové společnosti přičítat) a nezavazuje ji. Důsledkem nedodržení zapsaného způsobu jednání akciové společnosti tedy není ani absolutní, ani relativní neplatnost.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2636/2009, ze dne 20. 10. 2010
09.11.2010 00:00
K jednání představenstva akciové společnosti před 31. 5. 1996
V rozhodné době (k 10. květnu 1996) nemohlo představenstvo akciové společnosti jednat (tak, aby jeho jednání bylo jednáním společnosti) jinak, než prostřednictvím těch členů představenstva, kteří k tomu byli tehdy oprávněni podle konstitutivního zápisu způsobu jednání představenstva (způsobu jednání členů představenstva, kteří zavazují akciovou společnost) v obchodním rejstříku.
To platilo bez zřetele k tomu, že stanovy akciové společnosti případně předepisovaly jiný (leč v obchodním rejstříku nezapsaný) způsob jednání představenstva (způsob jednání členů představenstva, kteří zavazují akciovou společnost) a bez zřetele k tomu, zda druhá strana smlouvy o této změně věděla.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1076/2006, ze dne 29. 6. 2010
08.11.2010 00:01
K aplikaci § 16 ObchZ na doručování soudních písemností
I. Podle § 47 odst. 2 o. s. ř. za právnickou osobu mohou doručovanou písemnost přijmout orgány a osoby uvedené v § 21, její zaměstnanci (členové), kteří tím byli pověřeni, nebo jiné fyzické osoby, které k tomu právnická osoba zmocnila.
Ačkoliv zde povinný již v odvolání proti usnesení soudu prvního stupně namítal, že zásilku převzala osoba, která k tomu neměla oprávnění, odvolací soud dovodil, že - pokud se jedná o zaměstnance právnické osoby - nevyžaduje ustanovení § 47 odst. 2 o. s. ř., aby pověření bylo dáno v písemné formě (postačí, je-li dáno ústně či konkludentně). Tento názor je sice obecně správný, nikoliv však v daném případě, neboť nebylo zjištěno, že by osoba, která převzala zásilku, byla době doručování předmětného platebního rozkazu zaměstnancem (členem) společnosti povinného, natož že by byla pověřena doručovanou písemnost přijmout.
II. Stejně tak je v posuzované věci nesprávná i aplikace § 16 obch. zák., neboť toto ustanovení se nevztahuje na doručování soudních písemností (kompletní úpravu v rozhodné době obsahoval a i nyní obsahuje občanský soudní řád), nýbrž na jednání podnikatelů podle obchodního zákoníku (srov. § 13 až § 16 obch. zák.).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5243/2008, ze dne 19. 10. 2010
(posuzováno podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009)
25.10.2010 00:00
K zákonnému zastoupení podnikatele dle § 15 ObchZ statutárním orgánem
Je-li osoba, u které jsou jinak splněny podmínky ustanovení § 15 obch. zák., současně statutárním orgánem či členem statutárního orgánu podnikatele - právnické osoby, nemůže být současně (v rozsahu výkonu funkce statutárního orgánu nebo jeho člena) zákonným zástupcem této osoby podle § 15 obch. zák. (viz Rc 76/2009).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3540/2008, ze dne 23. 9. 2010
23.07.2010 00:02
Ke střetu zájmů při jednání statutárního orgánu obchodní společnosti
Situace, kdy při jednání statutárního orgánu obchodní společnosti jde o střet zájmů, řeší především sám obchodní zákoník, a to zejména v ustanoveních § 194 odst. 5 a § 196a obch. zák. V případech, na které úprava obchodního zákoníku nedopadá, je třeba vyjít ze závěrů učiněných v rozsudku uveřejněném pod číslem 63/1999 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle kterého statutární orgán nemůže jménem společnosti jednat, jsou-li jeho zájmy v rozporu se zájmy společnosti.
Konečný úsudek o významu uznání závazku pro účely posouzení pravosti sporné pohledávky je v posuzované věci tedy možné učinit až na základě jeho poměření ustanoveními obchodního zákoníku postihujícími kolizi zájmů obchodní společnosti a jejího statutárního orgánu. Bude-li výsledkem tohoto zkoumání závěr, že úprava střetu zájmů obchodní společnosti a jejího statutárního orgánu na uznání závazku nedopadá, bude namístě zabývat se dále i tím, zda uznání závazku obstojí (s přihlédnutím k závěrům obsaženým v R 63/1999) i z pohledu práva občanského (§ 1 odst. 2 obch. zák.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 910/2009, ze dne 20. 5. 2010
08.06.2010 00:02
K zákonnému zastoupení podnikatele v občanskoprávních vztazích
I. Akciová společnost je podnikatelem ve smyslu § 2 odst. 2 písm. a) obch. zák., a tudíž ve smyslu § 1 odst. 2 obch. zák. je třeba na jednání akciové společnosti aplikovat § 13 odst. 1, věty druhé, obch. zák., podle níž právnická osoba jedná statutárním orgánem nebo za ni jedná zástupce.
II. Ustanovení § 15 obch. zák. se vztahuje i na jednání podnikatele v občanskoprávních vztazích. Speciální právní úprava jednání podnikatele obsažená v obchodním zákoníku platí nejen v obchodněprávních vztazích, ale i v případě, že je podnikatel subjektem občanskoprávních vztahů.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3568/2009, ze dne 18. 3. 2010
20.05.2010 00:02
K oprávnění prokuristy převést obchodní podíl v jiné společnosti
Prokurista je oprávněn činit za podnikatele všechny právní úkony, k nimž dochází při provozu podniku. Mimo okruh provozu podniku budou u podnikatele – právnické osoby (obchodní společnosti) pouze ty právní úkony, které se týkají jiné činnosti než podnikání.
Pojem provoz podniku je třeba chápat v plné jeho šíři – tedy tak, že podnikatel, který provozuje podnik, činí převážnou většinu úkonů v souvislosti s tímto provozem, a prokurista je proto omezen v zásadě jenom podle druhého odstavce § 14 obch. zák.
K provozu podniku nebudou patřit zejména mimořádné dispozice, které se sice týkají podniku, ale jeho další provoz podnikatelem znemožní (prodej nebo pronájem podniku), nebo ho alespoň podstatně negativně ovlivní (zřízení zástavního práva k podniku), popř. s provozem podniku nijak nesouvisejí. Za úkony související s provozem podniku však nelze považovat jenom okruh úkonů odpovídající dispozicím v rámci obvyklého (běžného) hospodaření, neboť k provozu podniku budou patřit i některé úkony mimo obvyklé hospodaření (např. uzavření smlouvy o úvěru nebo nakládání s volnými zdroji podniku).
Při posuzování, zda konkrétní právní úkon svou povahou spadá do provozu podniku, proto záleží na povaze podniku podnikatele a jeho provozu, nikoli na tom, jak je vymezen předmět podnikání podnikatele v obchodním rejstříku. Zápis oborů, v nichž podnikatel podniká, totiž nevystihuje celou šíři úkonů, které k provozu podniku patří. Každý jednotlivý právní úkon učiněný prokuristou je třeba hodnotit z pohledu faktického provozu podniku podnikatele, nikoli mechanicky přiřazovat jeho obsah některému z oborů podnikání zapsaných jako předmět podnikání podnikatele v obchodním rejstříku.
Pouze na základě vymezení předmětu podnikání obchodní společnosti v obchodním rejstříku tedy závěr o tom, zda konkrétní právní úkon byl učiněn při provozu podniku této obchodní společnosti, přijmout nelze.
Obecný závěr odvolacího soudu, podle něhož se smlouva o převodu obchodního podílu v jiné obchodní společnosti netýká provozu podniku, není – ve světle výše podaného výkladu – správný. Nelze totiž paušálně vyloučit, aby podnikatel uskutečňoval svůj podnikatelský záměr i např. prostřednictvím nabývání majetkových účastí v (jiných) obchodních společnostech; v takových případech (jež nejsou v praxi výjimkou) půjde beze sporu o právní úkon, k němuž dochází při provozu podniku, a k němuž je tedy prokurista v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 obch. zák. oprávněn. Pouze tehdy, nebude-li nabytí obchodního podílu souviset s provozováním podniku, nebude prokurista zmocněn příslušnou smlouvu uzavřít. Je tedy třeba v každém jednotlivém případě zkoumat, zda smlouva o převodu obchodního podílu byla uzavřena při provozu podniku dotčeného podnikatele či nikoliv.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2720/2009, ze dne 28. 4. 2010
09.05.2010 13:28
Rc 76/2009
Při uznání závazku družstva nemůže předseda družstva jednat jako zákonný zástupce družstva podle § 15 obch. zák.
(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2008, sp. zn. 31 Odo 11/2006)
11.02.2010 00:00
K překročení rozsahu jednatelského oprávnění likvidátora
Podle ustanovení § 72 odst. 1 obch. zák. činí likvidátor jménem společnosti jen úkony směřující k likvidaci společnosti.
Mezi povinnosti likvidátora nepochybně patří i to, aby majetek, který je předmětem likvidace, chránil před zničením ztrátou či poškozením. Právní úkon, kterým poskytne jinak nevyužitelné prostory bezplatně k užívání osobě, jejíž přítomnost může přispět k bezpečnosti objektu, který náleží do likvidovaného majetku, proto není právním úkonem, kterým by likvidátor překračovat rozsah svého jednatelského oprávnění, když jde o úkon přispívající k ochraně tohoto majetku.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 5130/2007, ze dne 16. 12. 2009
10.02.2010 00:01
K jednání člena představenstva a.s. jako zástupce dle § 15 ObchZ
K problematice jednání člena představenstva a zároveň jeho jednání jako pověřeného zástupce ve smyslu ust. § 15 obch. zák. se Nejvyšší soud ČR vyslovil v rozhodnutí velkého senátu sp. zn. 31 Odo 11/2006, jednalo-li se o právní úkon uznání závazku, a to tak, že při uznání závazku družstva nemůže předseda družstva jednat jako zákonný zástupce družstva podle § 15 obch. zák. Tento závěr platí obdobně i pro zde posuzovaný případ uznání závazku předsedou představenstva akciové společnosti, byť je možné polemizovat s praktičností tohoto závěru, ale nezbývá, než z něho vycházet.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 5519/2007, ze dne 15. 12. 2009
04.02.2010 00:02
K určení výše odměny prokuristy a náhrady jeho nákladů
I. Prokura je obchodněprávní plná moc. Propůjčuje prokuristovi zákonem upravenou schopnost zastupovat podnikatele, není však zákonným zmocněním. Protože se jedná toliko o pověření k zastupování, je od sebe odděleno toto pověření a vnitřní vztah prokuristy k podnikateli. Tento vnitřní vztah může být založen na smlouvě jakéhokoli druhu. Neexistuje proto „povolání prokurista“ či prokura jako předem určená funkce ve vnitřní struktuře společnosti.
Vzhledem k tomu, že prokurista zastupuje podnikatele v provozu jeho podniku, nepůjde obvykle o činnost vykonávanou bezúplatně, ale ani takový případ není vyloučen, bude však patrně jen teoretický. To nic nemění na skutečnosti, že odměna musí být mezi prokuristou a podnikatelem sjednána a její sjednání musí být v případném sporu prokázáno.
II. I když Nejvyšší soud považuje za určující smluvní ujednání prokuristy a zastoupeného, které by mělo být pro určování jejich práv a povinností vždy určující, nepřiklání se k závěru, že by bylo jedině rozhodné.
Není-li vztah, z něhož vychází udělení prokury, založen smlouvou určitého typu (zde závisí zcela na vůli smluvních stran, jakou smlouvu zvolí), je nutno připustit podpůrnou aplikaci některého ze smluvních typů upravujících obstarání záležitosti. Vzhledem k tomu, že zákonné vymezení rozsahu prokury určuje, že prokurista je zmocněn ke všem právním úkonům, k nimž dochází při provozu podniku, že jde o záležitosti spojené s podnikáním zastoupeného, přiklání se Nejvyšší soud k podpůrné aplikaci mandátní smlouvy, podle níž se mandatář zavazuje k zařízení určité obchodní záležitosti mandanta uskutečněním právních úkonů jménem mandanta nebo uskutečněním jiné činnosti. Z tohoto závěru též vyplývá, že mandant je povinen za zařízení záležitosti zaplatit mandatáři úplatu.
Prokuristovi proto náleží za zařizování záležitostí podnikatele úplata podle jejich ujednání. Není-li úplata ve smlouvě stanovena, je podnikatel povinen zaplatit mandatáři úplatu, která je obvyklá v době uzavření smlouvy za činnost obdobnou činnosti, kterou prokurista uskutečnil při zařízení záležitosti (§ 571 odst. 1 obch. zák.). Z toho též vyplývá, že nárok na úplatu nelze vázat jen na samotný fakt udělení prokury, nýbrž je nutno zoumat, zda prokurista skutečně záležitosti spojené s provozem podniku zastoupeného zařizoval a v jakém rozsahu.
III. Analogická aplikace postavení statutárního orgánu na postavení prokuristy není možná.
IV. Pokud naopak prokuristovi vzniknou v souvislosti s obstaráváním záležitostí společnosti náklady, je zcela legitimní požadavek, aby je společnost uhradila, neboť jde o kompenzaci nákladů, které byly vyvolány udělením prokury a její skutečnou praktickou realizací. Od prokuristy nelze očekávat, že bude zastupovat podnikatele, jak o to byl podnikatelem žádán, ale na svoje vlastní náklady. I zde však musí výši a druh nákladů a účelnost jejich vynaložení prokázat. Postup by se řídil ust. § 572 obch. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2713/2009, ze dne 25. 11. 2009
17.12.2009 00:01
K pracovněprávnímu úkonu jménem zaměstnavatele – akc. společnosti
Právní úkony v pracovněprávních vztazích činí jménem zaměstnavatele, který je právnickou osobou, krom jiných její statutární orgán. Stanovy jistě mohou pro jednání jménem akciové společnosti v obchodních vztazích i pro podepisování za společnost určit například, že ve věcech, o nichž tak nestanoví zákon, jsou k tomu oprávněni vždy dva členové představenstva společně.
Pro oblast pracovněprávních vztahů je však třeba řešení odvíjet z výslovné právní úpravy pro tuto oblast obsažené v ustanovení § 9 odst. 1 zák. práce. Je-li statutárním orgánem akciové společnosti představenstvo, pak – protože tu není obdobná úprava jako v obchodním zákoníku – především činí své úkony jako kolektivní orgán, tedy usnesením většiny členů představenstva. Listinu, v níž je rozhodnutí představenstva vyjádřeno, podepisuje předseda představenstva nebo pověřený člen představenstva, který tím jen stvrzuje obsah úkonu, na němž se představenstvo usneslo.
Jestliže se v posuzované věci představenstvo (respektujíc názor jediného akcionáře) usneslo (rozhodlo), že s žalobcem bude uzavřena manažerská smlouva, byla v manažerské smlouvě jen vyjádřena vůle představenstva jako statutárního orgánu. Protože jde o právní úkon upravující pracovněprávní vztahy mezi žalobcem a žalovanou společností, postačovalo, aby na rozdíl od právních úkonů v oblasti obchodně právních vztahů, podepsal listinu, v níž je rozhodnutí představenstva vyjádřeno, pouze předseda představenstva nebo pověřený člen představenstva, a tím jen stvrdili obsah úkonu, na němž se představenstvo usneslo.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2708/2008, ze dne 4. 11. 2009
(posuzováno podle zák. č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění ve znění účinném do 31.3.2002)
15.12.2009 00:00
K posouzení jednání za podnikatele dle § 15 nebo § 16 ObchZ
Pouhý odkaz v rozsudku na ust. § 15 odst. 1 a 2, popř. § 16 obchod. zák. není správný, neboť je třeba postavit najisto, zda jednající osoba byla podnikatelem pověřena určitou činností, popř. jednala v jeho provozovně a nikoli toto oprávnění vyvozovat alternativně.
Není zde proto správný postup odvolacího soudu, který oprávnění osoby jednat vyvozoval z ust. § 15 odst. 1 a 2, popř. § 16 obchod. zák., aniž by tento závěr blíže odůvodnil.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 28/2008, ze dne 30. 10. 2009
03.11.2009 00:02
K platnosti jednání jménem neexistující obchodní společnosti
I. Ustanovení § 33 odst. 2 obč. zák. je nutné analogicky (§ 853 obč. zák.) vztáhnout i na případy, kdy někdo jedná jménem neexistující obchodní společnosti. Kdo jedná jménem neexistující obchodní společnosti, je z takového jednání zavázán sám.
II. Podle ustálené soudní praxe „vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, nezpůsobuje sama o sobě neplatnost této smlouvy, pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem (§ 35 odst. 2 obč. zák.), popřípadě objasněním skutkových okolností, za nichž byl právní úkon učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy“. V rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2480/2000, pak dospěl Nejvyšší soud k závěru, že „pokud je právnická osoba v právním úkonu označena nepřesně obchodním jménem nebo názvem, který nenáleží jiné právnické osobě, avšak v tomto úkonu je uvedeno správné identifikační číslo této právnické osoby, není právní úkon neplatný, jestliže je možné z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy.“
V návaznosti na citovaná rozhodnutí dospěl dovolací soud k názoru, že uvedený závěr je nutné vztáhnout též na situace, kdy podnikatel, který není právnickou osobou, je v právním úkonu označen nepřesně obchodním jménem nebo názvem, který nenáleží jiné právnické osobě, avšak je v něm správně uvedeno identifikační číslo tohoto podnikatele. Jelikož byl v právních úkonech, jejichž platnost je předmětem tohoto řízení, žalobce (podnikatel) sice označen nesprávně a to chybným dodatkem právní formy (§ 9 odst. 1 obch. zák.) u smlouvy o dílo ze dne 5. 11.1993, když zde se uvedl jako „SVEHR, spol. s r.o.“, a nepřesným označením u dodatku ke smlouvě o dílo ze dne 22. 5. 1995, v níž se uvedl jako „spec. vodohosp. stavby,“ v obou případech však vždy s uvedením jeho jména a příjmení včetně titulu (Ing. K. H.), správného identifikačního čísla (IČO 16898575) i adresou sídla (Sevanská 145/38, Praha 10). Tím byl dle názoru dovolacího soudu dostatečně identifikován ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 obč. zák.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 292/2009, ze dne 5. 8. 2009