// Profipravo.cz / Ostatní
Ostatní
22.09.2023 00:03
ÚS: Řízení o svěření dítěte do péče jiné osoby
K porušení základních práv stěžovatele, ev. jeho dítěte, chráněných čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 Úmluvy o právech dítěte nedojde postupem obecného soudu, který po provedeném dokazování zaměřeném na zjištění tzv. nejlepšího dítěte zájmu řádně odůvodní výjimečnou odchylku od pravidla zakotveného v § 953 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2884/22, ze dne 29. 8. 2023
15.09.2023 00:04
ÚS: Zjišťování názoru nezletilého
Pokud se soud v rozporu s nejlepším zájmem dítěte (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte) sám nezabývá zjišťováním jeho názoru (čl. 12 Úmluvy o právech dítěte) a náležitým způsobem neodůvodní, proč navzdory negativnímu postoji nezletilého vůči jednomu z rodičů přistoupil k zásadní změně dosavadního výchovného prostředí a přes dlouhodobou absenci jejich společného kontaktu svěřil dítě do péče tohoto rodiče, neoprávněně zasáhne do práv garantovaných čl. 10 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1609/23, ze dne 29. 8. 2023
01.09.2023 00:02
ÚS: Faktory svědčící pro (ne)svěření dítěte do střídavé péče
1. Stabilita výchovného prostředí dítěte nemůže být sama o sobě argumentem pro vyloučení střídavé péče. V opačném případě by se totiž fakticky konzervoval status quo daný prvním rozhodnutím ve věci, neboť odmítáním změny výchovného prostředí (a tedy prodloužením stavu po prvním rozhodnutí) se výchovné prostředí dále stabilizuje, resp. dítě si na ně stále více zvyká. Ve výsledku by pak ke změně nemuselo dojít nikdy. Pokud by tedy soudy po uplynutí rodičovské dovolené, potažmo nástupu dítěte do mateřské školky, nezvážily změnu dosavadního modelu péče, či by dokonce tuto změnu odmítly s pouhým odkazem na nutnost stability výchovného prostředí, fakticky by variantu střídavé péče neoprávněně vyloučily.
2. Pracovní vytížení rodiče může být zvažováno jako faktor při rozhodování o péči. Navštěvuje-li však již nezletilý předškolní či školní zařízení, pracovní vytíženost může tvořit překážku střídavé péče toliko v mimořádných případech, které brání rodiči postarat se o dítě v delších časových úsecích (typicky voják na zahraniční misi, řidič kamiónu s dlouhodobými cestami do zahraničí atd.). Opak by totiž znamenal v podstatě diskriminaci na základě zaměstnání. Rodič by byl vedle toho postaven před tíživé dilema – buď si pracovní pozici ponechat a střídavé péče se vzdát, nebo své náročné zaměstnání změnit na takové, které by soudu připadalo jako méně zatěžující. To by ale v praxi mohlo současně vést ke snížení platu (při podnikání zisku) a následně tedy i požadavku na snížení výživného, což by mohlo iniciovat další konflikt s druhým rodičem ohledně potenciality výdělku.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1417/23, ze dne 7. 8. 2023
25.08.2023 00:01
ÚS: Náhrada nákladů na výživu za osobu ve vegetativním stavu
Analytická právní věta
Princip plného odškodnění odráží povinnost aplikovat a interpretovat rozhodné právní normy způsobem, jenž realizuje náhradu újmy na zdraví, včetně jejích následků, s využitím všech dostupných právních prostředků a efektivně v místě i čase. V případech, kdy zákonná úprava nepostihuje veškeré možné situace, které v lidském životě mohou nastat, je úkolem soudů nedržet se pouze základních výkladových metod, nýbrž zohlednit ústavním pořádkem garantovaná práva jednotlivce, která zákonnými ustanoveními prozařují a jež mají soudy podle čl. 4 Ústavy České republiky chránit.
PRÁVNÍ VĚTY
Princip plného odškodnění ovšem nevyjadřuje nárok poškozeného či jeho sukcesora na absolutní výši náhrady, ať již poskytnuté mimosoudně nebo soudem přiznané. Odráží povinnost aplikovat a interpretovat rozhodné právní normy způsobem, jenž realizuje náhradu újmy na zdraví, včetně jejích následků, s využitím všech dostupných právních prostředků a efektivně v místě i čase.
Předmětem rozhodování obecných soudů byl nárok pozůstalé dcery na náhradu za výživné již (a po omezení žaloby jen) po dobu, kdy její matka, smrtelně zraněna následkem dopravní nehody, byla udržována při fyzické existenci ve vegetativním stavu. Poškozená tedy nebyla naprosto schopna úkonů či právních jednání, která by byť jen naznačovala skutečnou způsobilost k výkonu práv a plnění povinností rodiče ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
S obecnými soudy lze souhlasit potud, že nyní vzniklý právní stav není zákonem výslovně řešen. Ovšem právě v případech, kdy zákonná úprava nepostihuje veškeré možné situace, které v lidském životě mohou nastat, je úkolem soudů nedržet se pouze základních výkladových metod, nýbrž zohlednit ústavním pořádkem garantovaná práva jednotlivce, která zákonnými ustanoveními prozařují a jež mají soudy podle čl. 4 Ústavy chránit.
Nestalo-li se tak, pak nebyla stěžovatelce řádně poskytnuta soudní ochrana podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Hmotněprávním důsledkem vzniklého stavu je závěr o porušení základního práva stěžovatelky na respektování jejího soukromého a rodinného života podle čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 39/22, ze dne 25. 7. 2023
14.08.2023 00:02
Součást záměru prodeje majetku obce podle § 39 zákona o obcích
Aby se „pravidla prodeje“ stala součástí záměru podle § 39 zákona o obcích a podmínkou zamýšlené dispozice s majetkem obce, musel by záměr obsahovat text těchto pravidel. Jak vyplývá z ustanovení § 39 odst. 1 zákona o obcích, účelem zveřejnění záměru je především informovat občany o dispozicích s obecním majetkem. Jde o to, aby příslušné úkony probíhaly transparentně, aby se o nich občané předem a včas dozvěděli, aby mohli upozornit na hrozící pochybení či nesprávné hospodaření obce a případně aby měli možnost sami vstoupit do tzv. nabídkového řízení jako zájemci. Ne každý zájemce musí mít přístup na internet, případně je schopen pracovat s internetem. Takový zájemce by proto byl diskriminován, a to i s přihlédnutím k tomu, jaký závažný důsledek (neplatnost smlouvy) by případně mohlo mít nedodržení podmínek záměru. Nestačí proto pouhý odkaz na směrnici či pravidla obce dostupná na webových stránkách obce. Za součást záměru prodeje majetku obce podle § 39 zákona o obcích tak nelze považovat také jiný dokument, na který je záměrem odkazováno, avšak záměr neobsahuje znění tohoto dokumentu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 389/2023, ze dne 4. 5. 2023
08.08.2023 00:01
Postup při převodu majetku uvedeného v příloze k ZoČD
Převod majetku uvedeného v příloze k ZoČD se primárně řídí ustanovením § 38a odst. 3 zák. č. 77/2002 Sb., o akciové společnosti České dráhy, státní organizaci Správa železniční dopravní cesty a o změně zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „ZoČD“) a přiměřeně též zvláštním zákonem. Předmětné ustanovení přitom přímo neurčuje tento zákon, v poznámce pod čarou je však proveden odkaz na zákon o privatizaci, který se má aplikovat přiměřeně.
Poznámka pod čarou či vysvětlivky není závaznou součástí pravidla chování, nelze ji však při výkladu právního předpisu zcela pominout. Je proto třeba dospět k závěru, že při těchto převodech majetku se postupuje podle zákona o privatizaci, ovšem pouze přiměřeně, přičemž se neaplikují ustanovení, jež vyžadují k nakládání s majetkem souhlas vlády. To se týká i ustanovení § 10 odst. 1 věty první zákona o privatizaci.
Podle ustanovení § 19 odst. 5 ZoČD se rovněž přiměřeně aplikuje zákon o státním podniku, pokud ZoČD nestanoví jinak. Je tedy třeba rovněž posoudit, zda se má na převody majetku uvedeného v příloze ZoČD aplikovat i ustanovení § 17c zákona o státním podniku, podle něhož má-li podnik ve svém majetku nepotřebnou nemovitou věc, zveřejní tuto skutečnost na internetovém „Portálu veřejné správy“ za účelem informovanosti organizačních složek státu a jiných státních organizací o možnosti převzít takovou nemovitou věc do jejich příslušnosti hospodařit. Nejvyšší soud se přitom ztotožňuje se závěrem, že je-li určitý majetek explicitně prohlášen zákonem za trvale nepotřebný pro stát, nejsou důvody pro přiměřený postup podle § 17c ZoSP dány.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 362/2022, ze dne 19. 4. 2023
04.08.2023 00:06
NSS: Správa majetku hlavního města Prahy městskou částí
Správa majetku hlavního města Prahy svěřená jejím městským částem se řídí zákonem č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, a obecně závaznou vyhláškou č. 55/2000 Sb. hl. m. Prahy, kterou se vydává Statut hlavního města Prahy. Byť jde o veřejnoprávní vztah, při posuzování účastenství městských částí v územních řízeních dle § 18 odst. 1 písm. h) citovaného zákona je nutno na něj nahlížet optikou soukromoprávního vymezení věcných práv dle § 1400 a násl. občanského zákoníku. Městská část tudíž může být při výkonu správy majetku hlavního města nositelem jiných věcných práv k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich dle § 85 odst. 2 písm. b) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ke spravovanému majetku hlavního města Prahy, a být účastníkem územního řízení, přestože zamýšlený záměr se nenachází na území této, nýbrž sousední městské části.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2023, čj. 1 As 278/2021-25)
28.07.2023 00:06
NSS: Nabídka zboží v internetovém obchodu (e-shopu)
I. Nabídka zboží v internetovém obchodu (e-shopu) je nabídkou ke koupi podle § 2 odst. 1 písm. q) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele. Aby se provozovatel internetového obchodu (prodávající), který činí nabídku ke koupi, nedopustil klamavého opomenutí podle § 5a odst. 1 a 2 téhož zákona, musí spotřebitelům sdělit podstatné informace vymezené v § 5a odst. 3 téhož zákona.
II. Zpoplatnění určitých způsobů platby (např. platby na dobírku) v internetovém obchodu (e-shopu) je ujednáním o platebních podmínkách podle § 5a odst. 3 písm. d) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele.
III. Rozhodnutím ohledně koupě podle § 2 odst. 1 písm. r) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, není jen konečné rozhodnutí spotřebitele, zda zakoupí určité zboží nebo službu, ale jakékoliv rozhodnutí, které s prvně jmenovaným rozhodnutím přímo souvisí, včetně rozhodnutí spotřebitele, že vloží zboží do virtuálního nákupního košíku v internetovém obchodu (e-shopu).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 2. 2023, čj. 10 As 214/2022-44)
25.07.2023 00:01
Opakované posouzení úvěruschopnosti dlužníka dle zák. č. 145/2010 Sb.
Uzavření dohody o uznání dluhu se splátkovým kalendářem s nově stanovenou splatností již existujícího dluhu a jeho navýšením o nikoliv jen nepatrnou smluvní pokutu za porušení povinnosti, o němž účastníci v době uznání mohli předpokládat, že k němu dojde, představuje změnu smlouvy o spotřebitelském úvěru spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 písm. k) a § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost dlužníka v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.
V projednávaném případě nelze přehlédnout, že ke kumulativní novaci spočívající v navýšení jistiny z původní smlouvy o úvěru o smluvní pokutu pro případ nesplnění dluhu z původní smlouvy o úvěru v dodatečné desetidenní lhůtě a ke sjednání splátek pro takto navýšený úvěr mohlo dojít v situaci, kdy dlužník i věřitel měli důvod předpokládat, že dlužník dluh v dodatečné desetidenní lhůtě nesplní. Došlo-li k takovému skutkovému stavu, je přiměřené vyložit ustanovení § 3 písm. k) zákona o spotřebitelském úvěru tak, že „celkovou výší spotřebitelského úvěru“ se vedle původně sjednané jistiny stává i tato smluvní pokuta. Kumulativní novace za takových specifických okolností totiž vskutku směřuje k „přeúvěrovnání“ původní smlouvy o úvěru, protože na jejím základě nastává srovnatelná situace, jako by dlužníku byly znovu poskytnuty prostředky ve výši dosud nesplaceného úvěru, avšak za nových podmínek (dlužníku se totiž přiznává dobrodiní prozatím nevracet úvěrový dluh, ovšem při navýšení částky, kterou je povinen naproti tomu zaplatit). Přitom podle názoru dovolacího soudu každá dohoda o změně závazku, která podstatným způsobem modifikuje jeho podmínky, musí respektovat ochranu spotřebitele vyjádřenou v ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nelze připustit, aby pod záminkou uznání dluhu vedla k výraznému prohloubení jeho dosavadního zadlužení. Cílem ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je totiž ochrana spotřebitele před přijetím neuvážených a nezodpovědných rozhodnutí plynoucích z neznalosti a nedostatečných zkušeností, jakož i osobních morálně volních vlastností a životních i sociálních poměrů vlastním neúměrným zadlužováním, resp. přijímáním takových dluhů, které by v budoucnosti nebyl schopen splácet. Vzhledem k tomu je namístě neupřednostnit čistě gramatický výklad § 3 písm. k) zákona o spotřebitelském úvěru.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1063/2023, ze dne 2. 5. 2023
21.07.2023 00:01
ÚS: Změna poměrů při rozhodování o svěření do péče
Podle konstantní judikatury Ústavního soudu absence či horší úroveň komunikace mezi rodiči nemůže vést sama o sobě k vyloučení střídavé péče, protože by se jednalo o ústupek vzájemné rivalitě rodičů a otevíral by se prostor ke zneužití postavení rodiče, který měl dosud dítě v péči. Obecné soudy mají případně zkoumat důvody nízké kvality komunikace a pokusit se její úroveň zlepšit. I samotné svěření dítěte do střídavé péče může být impulsem k posílení komunikace a spolupráce rodičů. Nelze však vyloučit situaci, kdy i přes všechny pokusy o nápravu ze strany soudu je stále vzájemná komunikace natolik konfliktní, že brání svěření dítěte do střídavé péče. Poté však musí obecné soudy posoudit, který z rodičů je za nevhodnou komunikaci více zodpovědný, a zjištění při rozhodování o péči a rozsahu styku příslušným způsobem zohlednit, přičemž příslušná úvaha v tomto směru se musí v odůvodnění rozhodnutí jasně objevit (viz nález sp. zn. I. ÚS 3065/21).
Rodinné vztahy a okolnosti, jež je ovlivňují, se mohou měnit. Je nezbytné, aby na tyto změny bylo včas reagováno, přičemž je nepochybné, že musí jít vždy o změny závažné, pro dítě podstatné a jeho život ovlivňující. Ustanovení § 909 občanského zákoníku a § 475 zákona o zvláštních řízeních soudních stanovují, že změnou v poměrech je nutno rozumět podstatnou změnu v takových skutečnostech, které tvořily skutkový poklad pro předchozí rozhodnutí soudu. Posouzení podstatné změny v rodinných, resp. osobních poměrech vyžaduje velmi důkladné a podrobné důkazní řízení, neboť je stejně závažné a zásadní, jako bylo řízení předcházející. Je často velmi složité posoudit, zda změna poměrů je do té míry zásadní, že odůvodňuje změnu soudního rozhodnutí o výchovném prostředí dítěte a tím i změnu jeho způsobu života.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1349/22, ze dne 21. 6. 2023
14.07.2023 00:03
ÚS: Svěření do péče s ohledem na přání dítěte
Jestliže obecné soudy neprosazovaly dosažení co možná nejvyrovnanější péče o nezletilé děti oběma rodiči prostřednictvím uspořádání, které by bylo přímo proti vůli dětí, nelze v takovém postupu spatřovat porušení práv stěžovatele (jako otce dětí) podle čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny; pro takový závěr je rozhodující, že obě děti lze považovat za natolik rozumově a emocionálně vyspělé, že jsou schopny uvědomit si dosah těchto svých rozhodnutí, přičemž nevyšly najevo skutečnosti nasvědčující tomu, že by postoje dětí nebyly autentické nebo že by jejich vůle byla účelově a systematicky formována ze strany třetí osoby.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1318/22, ze dne 12. 6. 2023
07.07.2023 00:04
ÚS: Zohlednění nejlepšího zájmu dítěte
Pokud obecný soud nezaloží své rozhodnutí v řízení o péči o nezletilé na posouzení nejlepšího zájmu nezletilých, kterých se věc týká, což se projeví i v nedostatku odůvodnění napadeného rozhodnutí, a bez řádného odůvodnění nepřihlédne ani k vyjádřenému přání nezletilých, poruší právo účastníků na soudní a jinou právní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod i právo nezletilých zaručené v čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 409/23, ze dne 30. 5. 2023
27.06.2023 00:01
Odstoupení zákazníka od smlouvy po zahájení zájezdu
Ustanovení § 10 o. z. reguluje posloupnost, v jaké mají být na určitou skutkovou podstatu aplikována právní pravidla. V první řadě je nutno užít ta, která na ni výslovně dopadají. Nejsou-li taková, postupuje se nejprve podle analogie legis, a není-li ani ta možná, podle principů spravedlnosti a zásad.
Předpokladem aplikace citovaného ustanovení je existence mezery v zákoně. Zjistit, zda jde v daném případě o mezeru v zákoně, již je nutno vyplnit postupem podle komentovaného ustanovení, znamená interpretovat mlčení zákonodárce. Obvyklým výkladovým postupem je třeba posoudit, zda zákonodárce mlčel, protože situaci upravit nechtěl (chování mělo být dovoleno, povinnost neměla být uložena), nebo protože na ni nepomyslil. Ve druhém případě půjde o mezeru v zákoně, již bude nutno zaplnit.
V projednávaném případě jde o situaci, která mezeru v zákoně nepředstavuje, neboť na ni právní úprava pamatuje.
Zákazník má právo odstoupit od smlouvy před zahájením zájezdu bez zaplacení odstupného, jestliže v místě určení cesty nebo pobytu nebo jeho bezprostředním okolí nastaly nevyhnutelné a mimořádné okolnosti, které mají významný dopad na poskytování zájezdu nebo na přepravu osob do místa určení cesty nebo pobytu (§ 2535 věta první o. z.). O takový případ v souzené věci nejde, neboť zákazník odstoupil od smlouvy po zahájení zájezdu pro údajné vady zájezdu, přičemž pořadatelka žádnou smluvní či zákonnou povinnost neporušila (§ 2537 o. z.).
Právní závěr odvolacího soudu, že právo zákazníka na vrácení ceny zájezdu má oporu v aplikaci § 10 odst. 2 o. z., je nesprávný.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2352/2022, ze dne 23. 3. 2023
23.06.2023 00:04
ÚS: Rozhodování o svěření dítěte do střídavé péče
Analytická právní věta
Naplňují-li oba rodiče všechna kritéria, která musí obecné soudy vzít v úvahu při rozhodování o úpravě výchovných poměrů, podobnou měrou, vytváří aplikace čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 3 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte presumpci ve prospěch střídavé péče. Tuto presumpci lze vyvrátit pouze za pomocí pádných, náležitě objasněných a vysvětlených důvodů, majících oporu v ochraně nejlepšího zájmu dítěte.
PRÁVNÍ VĚTY
Naplňují-li oba rodiče všechna kritéria podobnou měrou, vytváří aplikace čl. 10 odst. 2 Listiny a čl. 8 Úmluvy ve spojení s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 a čl. 18 Úmluvy o právech dítěte (vyhlášené pod č. 104/1991 Sb.) presumpci ve prospěch střídavé péče. Tuto presumpci lze vyvrátit, nicméně jsou k tomu zapotřebí pádné, náležitě objasněné a vysvětlené důvody, mající oporu v ochraně nejlepšího zájmu dítěte.
Obecné soudy by neměly při posuzování nejvhodnějšího výchovného modelu, jsou-li naplněna všechna výše uvedená kritéria, upřednostňovat výlučnou péči s širokým stykem pro nerezidentního rodiče, ale v souladu s judikaturou zvolit model střídavé (byť třeba nestejnoměrné) péče.
Z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost obecných soudů reagovat v odůvodnění svých rozhodnutí na ve vyjádřeních účastníků řízení namítané nesrovnalosti a vady znaleckých závěrů či postupu znalce, a to v míře závislé na povaze, kvalitě a relevanci výhrad účastníků řízení [nález sp. zn. III. ÚS 2396/19 ze dne 29. 10. 2019 (N 180/96 SbNU 263)]. Vycházejí-li obecné soudy při svém rozhodování z názoru psychologů, měly by je v souladu se zásadou přímosti a ústnosti vyslechnout při jednání a konfrontovat s námitkami účastníků řízení (sp. zn. I. ÚS 3350/22 ze dne 8. 2. 2023, bod 24). Relevantní přitom zásadně mohou být názory pouze těch psychologů, kteří měli možnost osobního kontaktu s nezletilým dítětem, matkou i otcem (již citovaný nález sp. zn. I. ÚS 3065/21, body 47-49).
Nelogický a v rozporu s aktuální judikaturou Ústavního soudu je závěr nalézacího soudu, podporovaný odvolacím soudem mimo jiné i v jeho vyjádření Ústavnímu soudu, že nezletilý bude svěřen do výlučné péče vedlejší účastnice, avšak stěžovateli bude stanoven "široký" styk v rozsahu, který požadoval v návrhu na střídavou péči. Navzdory níže podrobněji rozebraným výhradám Ústavního soudu k vypovídající hodnotě a průkaznosti závěrů obecných soudů stran kvality péče stěžovatele o nezletilého, Ústavnímu soudu není zřejmé, z jakého důvodu nalézací soud stěžovateli stanovil dle svých slov široký styk, pokud má za to, že jeho praktická péče o nezletilého je slabě průměrná a jeho rodičovská odpovědnost slabší. Závěr obecných soudů ohledně modelu péče a rozsahu styku tedy postrádá obhajitelný důvod, vede však k nerovnému postavení obou rodičů, kdy rodič pečovatel bez legitimního důvodu cítí větší "oprávnění" při výchově dítěte a rozhodování v běžných záležitostech s ní související.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1775/22, ze dne 22. 5. 2023
09.06.2023 00:05
ÚS: Odůvodnění úpravy poměrů k nezletilým dětem
V odůvodnění soudního rozhodnutí týkajícího se úpravy poměrů k nezletilým dětem musí být vyloženo, co soud považuje za nejlepší zájem dítěte, na základě jakých kritérií k tomuto závěru dospěl a případně jak byl nejlepší zájem dítěte poměřován s dalšími důležitými zájmy a právy. Tento požadavek se uplatní i při rozhodování soudu o určení místa, v němž má docházet k předávání dítěte ke styku, a to především tehdy, má-li být tímto místem určeno místo, jež se nachází ve značné vzdálenosti od místa bydliště dítěte. Nerespektuje-li soud uvedený požadavek, postupuje v rozporu s právem účastníka řízení na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 147/23, ze dne 26. 4. 2023
09.06.2023 00:04
ÚS: Rozhodování o umístění dítěte do ústavní péče
Pokud obecný soud neposoudí, zda je v nejlepším zájmu nezletilého vedlejšího účastníka jeho umístění do ústavní péče, nezjišťuje jeho názor na řízení a nevěnuje pozornost jeho vhodnému poučení, poruší právo nezletilého i jeho rodičů na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy) ve spojení s právem na ochranu před neoprávněným zasahováním do rodinného života a na výchovu dětí (čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny) a právem dítěte na účast na řízení (čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte) i právo dítěte, aby v každé věci, která se jej týká, byl předním hlediskem jeho nejlepší zájem (čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte).
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 484/23, ze dne 25. 4. 2023
06.06.2023 00:02
Zákonná licence pro užití autorského díla vyjádřeného stavbou
I. Zákonná licence k užití architektonického díla vyjádřeného stavbou pro účely změny dokončené stavby podle § 38d písm. b) autorského zákona zásadně neopravňuje k užití tohoto díla způsobem snižujícím jeho hodnotu ve smyslu § 11 odst. 3 věty druhé autorského zákona. Provedení změny díla způsobem, při kterém vzhledem ke konkrétním okolnostem věci není zachována hodnota architektonického díla, nemůže být v mezích zákonné licence podle § 38d písm. b) autorského zákona zásadně přípustné ani tehdy, pokud by jinak samotný účel této změny byl (vzhledem k míře jeho nezbytnosti) opodstatněný.
II. Nezbytně nutná míra zásahu do stavby architektonického díla ve smyslu § 38d písm. b) autorského zákona by měla být posuzována zejména z hlediska toho, o jakou konkrétní stavbu jde (včetně účelu, ke kterému byla určena) a o jaký konkrétní stavební zásah do ní se jedná, jak je zásah (udržování či změna stavby) významný a rozsáhlý, jaký je účel (potřeba, cíl, opodstatněnost) zásahu do stavby a jaká je intenzita tohoto zásahu, zda zásah (udržování či změna stavby) logicky souvisí se sledovaným účelem, zda tohoto účelu nelze dosáhnout jiným způsobem (a to buď bez samotného zásahu do stavby či alespoň v menším rozsahu či šetrnějším způsobem). Nezbytnost změn proto může vyplývat např. z faktického stavu stavby (nutnost oprav, přizpůsobení změnám v obvyklém užitném standardu v důsledku běhu času apod.) nebo z nutnosti vyhovět předpisům veřejného, zejména stavebního, práva.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2655/2022, ze dne 28. 2. 2023
05.06.2023 00:01
Výmaz (lichtenštejnského) svěřenského fondu z evidence
Ze zákona o mezinárodním právu soukromém se bez jakýchkoli pochyb podává, že otázky vzniku, trvání a zániku svěřenského fondu a jeho správy je nutné posoudit primárně podle právního řádu určeného jeho zakladatelem ve statutu svěřenského fondu, popř. v jiné listině plnící obdobnou funkci vyžadované zakladatelem určeným právním řádem. Pouze tehdy, neurčí-li zakladatel, jakým právem se svěřenský fond řídí, anebo nelze-li takového právního řádu použít (např. z důvodu, že institut svěřenského fondu vůbec neupravuje, anebo by se účinky jeho použití zjevně příčily veřejnému pořádku, případně by se to jevilo nepřiměřené a odporující rozumnému a spravedlivému uspořádání vztahu účastníků; srov. § 4 a § 24 odst. 1 zákona o mezinárodním právu soukromém), se použije takový právní řád, s nímž svěřenský fond nejúžeji souvisí. Při posouzení, s jakým právním řádem svěřenský fond nejúžeji souvisí, soud vezme v úvahu zejména kritéria demonstrativně vypočtená v § 73 odst. 2 zákona o mezinárodním právu soukromém.
V projednávané věci odvolací soud vyšel ze zjištění, podle něhož je svěřenský fond zapsán ve veřejné evidenci vedené lichtenštejnským soudem, a bez dalšího uzavřel, že svěřenský správce nemohl „za svěřenský fond právně jednat“, byl-li svěřenský fond z veřejné evidence „přechodně vymazán“, aniž se zabýval, jakým právním řádem se svěřenský fond řídí a zda podle rozhodného právního řádu jeho (později za popsaných okolností zrušeným) výmazem z veřejné evidence zanikla jeho existence, správa, popř. oprávnění svěřenského správce vykonávat správu. Závěr odvolacího soudu tudíž zjevně není opřen o žádné přezkoumatelné právní posouzení.
Pouze na okraj Nejvyšší soud poznamenává, že například podle české právní úpravy správa svěřenského fondu končí pouze tehdy, uplyne-li doba, na kterou byl svěřenský fond zřízen, je-li dosaženo účelu, pro který byl svěřenský fond zřízen, rozhodne-li tak soud, anebo vzdají-li se všichni obmyšlení práva na plnění ze svěřenského fondu zřízeného za soukromým účelem (§ 1471 o. z.). Činnost (působnost) konkrétního svěřenského správce zaniká především z důvodů uvedených v § 1438 o. z., popř. smrtí svěřenského správce. Samotný svěřenský fond nezaniká výmazem z evidence svěřenských fondů, nýbrž tím, že svěřenský správce při zániku správy naloží s majetkem podle statutu, popř. jej vydá podle § 1472 o. z., nebo jej převede podle § 1473 o. z. (§ 1474 věta první o. z.). Výmaz svěřenského fondu z evidence svěřenských fondů proto nemá jakýkoli (konstitutivní) účinek, jde-li o správu svěřenského fondu, působnost konkrétního svěřenského správce nebo samotnou existenci svěřenského fondu.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1929/2022, ze dne 20. 12. 2022
22.05.2023 00:02
K definici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku
Ze samotné definice spotřebitele, jímž podle § 419 o. z. je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná, vyplývá, že spotřebitelem může být nejen nepodnikající fyzická osoba, ale též fyzická osoba - podnikatel, jedná-li mimo rámec své podnikatelské činnosti. Ustanovení na ochranu spotřebitele mají být aplikována i na vztahy, v nichž vystupuje fyzická osoba, jež má podnikatelské oprávnění, avšak v těchto vztazích se jako podnikatel nechová (srov. nález Ústavního soudu ze dne 10. 1. 2012, sp. zn. I. ÚS 1930/11). K ujednání omezujícímu či vylučujícímu práva spotřebitele na náhradu újmy se proto nepřihlíží i v případě, že s podnikatelem uzavřel smlouvu jiný podnikatel mimo rámec své podnikatelské činnosti.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3497/2021, ze dne 15. 2. 2023
19.05.2023 00:06
ÚS: Vzdálenost mezi bydlišti rodičů při posuzování střídavé péče
Analytická právní věta
Pokud obecné soudy při posuzování vhodnosti střídavé péče nezkoumají konkrétní dopady případného cestování a způsobu vzdělávání na dítě, ať je vzdálenost mezi bydlišti rodičů jakákoliv, porušují právo rodiče na péči o děti zaručené čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a jeho právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny.
PRÁVNÍ VĚTY
Obecné soudy jsou při posuzování vhodnosti (asymetrické) střídavé péče povinny v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte zvažovat konkrétní dopady případného cestování a způsobu vzdělávání na dítě, ať je vzdálenost mezi bydlišti rodičů jakákoliv.
Ústavní požadavek, že právo rodičů pečovat o dítě podle 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod může být omezeno pouze rozhodnutím soudu na základě zákona, musí být naplněn i materiálně, což znamená, že obecné soudy nemohou svoji odpovědnost rozhodnout o nejlepším zájmu dítěte přenést na znalce.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3522/22, ze dne 30. 3. 2023