// Profipravo.cz / Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o soukromoprávním vztahu
Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu o soukromoprávním vztahu
01.02.2012 00:03
VS: Poučení v rozhodnutí o vyvlastnění; lhůta k podání žaloby
I. Povinnost vyvlastňovacího úřadu poučit účastníky řízení v rozhodnutí o vyvlastnění podle ustanovení § 24 odst. 3, písm. d) zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě o tom, za jakých podmínek a v jaké lhůtě se mohou domáhat, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, je splněna, pokud takové poučení obsahuje alespoň rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu rozhodujícího v prvním stupni; v odvolacím řízení správnímu orgánu takovou povinnost žádný předpis neukládá (§ 29, věta první zákona č. 184/2006 Sb., § 68 odst. 5, § 91 odst. 1, § 93 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb.).
II. Lhůta k podání žaloby ve věci vyvlastnění stanovená v § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě je lhůtou procesní, k jejímuž zachování postačí, aby žaloba byla nejpozději posledního dne lhůty odevzdána orgánu, který má povinnost ji doručit soudu (§ 57 odst. 3 o.s.ř.).
podle usnesení Vrchního soudu v Olomouci sp. zn 1Co 55/2011, ze dne 11. 8. 2011
26.01.2012 00:00
Ke zkoumání podmínky vkladu práva dle § 5 odst. 1 písm. e) zák. č. 265/1992 Sb.
Při zkoumání podmínky vkladu práva uvedené v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) přihlédne - podle stavu ke dni podání návrhu na vklad - k takovým právním skutečnostem, které mají vliv na oprávnění účastníků řízení nakládat s předmětem právního úkonu a které jsou současně "evidentní" a jejichž pominutí by představovalo "jen vysoce formální postup". Zákon tu nepožaduje, aby katastrální úřad prováděl dokazování za účelem objasnění všech v úvahu přicházejících právních skutečností; naopak, ukládá mu vzít v úvahu jen to, co nemusí být dokazováno, tedy jen takové právní skutečnosti, které lze zapsat do katastru nemovitostí záznamem podle ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů (srov. NS ČR sp. zn. 21 Cdo 3766/2010).
Podmínku uvedenou v ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů lze pokládat za splněnou tehdy, svědčí-li tomu, kdo nakládá s právem, právní důvod (titul) nabytí tohoto práva. V případě, že tímto nabývacím titulem je právní úkon, postačuje zjištění, že podle něj bylo na základě pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu vloženo právo do katastru nemovitostí; platnost právního úkonu, na základě kterého již bylo v katastru nemovitostí podle pravomocného rozhodnutí katastrálního úřadu zapsáno právo subjektu posuzovaného právního úkonu, (znovu) katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) nezkoumá, a to ani v takovém rozsahu, v jakém se podle ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů posuzuje právní úkon, na jehož základě má být právo do katastru nemovitostí teprve zapsáno.
Katastrální úřad (soud v řízení podle Části páté Občanského soudního řádu) přitom smí v řízení o povolení vkladu práva do katastru nemovitostí přihlížet k pravomocnému rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno vlastnictví převáděných nemovitostí jinak, než jak se podává z (dosavadního) stavu zápisů v katastru nemovitostí, ale jen tehdy, je-li rozhodnutí závazné (§ 159a o.s.ř.) pro všechny, kdo jsou podle ustanovení § 4 odst.1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů účastníky řízení o povolení vkladu (srov. NS ČR sp. zn. 21 Cdo 4044/2010).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2580/2011, ze dne 21. 12. 20111
13.10.2011 00:01
K zápisu vlastnického práva po splnění podmínky ze zajišťovacího převodu
I. To, zda došlo ke splnění rozvazovací podmínky ze sjednaného zajišťovacího převodu vlastnického práva, vloženého do katastru nemovitostí, není katastrální úřad povinen (a oprávněn) ve smyslu ustanovení § 5 odst. 1 písm. e) zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů dokazovat.
V případě, že se rozvazovací podmínka opravdu splnila a že tedy došlo k "obnovení" vlastnického práva, se původní vlastník (ten, kdo dal zajištění) stává znovu vlastníkem věci ze zákona; jeho "obnovené" vlastnické právo se do katastru nemovitostí zapíše záznamem, a to na základě listiny vyhotovené státním orgánem či jiné listiny, která podle zvláštních předpisů potvrzuje nebo osvědčuje právní vztahy (§ 7 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů), například podle pravomocného rozhodnutí soudu o určení vlastnického práva nebo notářského zápisu osvědčujícího uvedenou skutečnost. Katastrální úřad nesmí v řízení o povolení vkladu vlastnického práva, které převodce získal na základě zajišťovacího převodu práva, sám předběžně řešit, zda se splnila rozvazovací podmínka ze zajišťovacího převodu práva a zda se tedy případně "obnovilo" vlastnické právo toho, kdo dal takové zajištění.
V případě, že vlastnické právo bylo nabyto věřitelem na základě zajišťovacího převodu vlastnického práva, může katastrální úřad dovodit, že se z důvodu splnění rozvazovací podmínky ze zajišťovacího převodu práva "obnovilo" vlastnictví toho, kdo dal zajištění, jen jsou-li splněny předpoklady pro zápis takového "obnoveného vlastnictví" do katastru nemovitostí záznamem ve smyslu ustanovení § 7 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů; nejsou-li tyto předpoklady splněny a probíhá-li před soudem řízení podle části třetí občanského soudního řádu, v němž se "původní vlastník" (ten, kdo dal zajištění) domáhá z důvodu splnění rozvazovací podmínky ze zajišťovacího převodu práva určení svého vlastnického práva, katastrální úřad řízení o povolení vkladu vlastnického práva přeruší a vyčká právní moci rozhodnutí soudu.
II. Činnost soudu v řízení podle části páté občanského soudního řádu představuje nové projednání a rozhodnutí téže věci soukromoprávní povahy, která (již) byla pravomocně rozhodnuta v řízení před správním orgánem. Soud se proto v tomto řízení může věcí z pohledu hmotného práva zabývat jen takovým způsobem, jímž k tomu byl povinen (a oprávněn) katastrální úřad; soud tedy bere při "novém" projednání a rozhodnutí věci v úvahu takové hmotné právo, jaké platilo pro rozhodnutí věci katastrálním úřadem a ustanovení § 250b odst.3 o.s.ř. předepisuje, že předmětem rozhodování soudu musí být to, co (již) bylo předmětem rozhodování správního orgánu.
Z uvedeného mimo jiné vyplývá, že soud, který na základě podané žaloby vede řízení podle části páté občanského soudního řádu ve věci vkladu práva do katastru nemovitostí, v níž byl rozhodnutím katastrálního úřadu návrh na vklad zamítnut, se může (protože projednává a rozhoduje znovu právě takový návrh) věcí zabývat jen v rámci stejných zákonných hmotněprávních limitů, jež jsou stanoveny pro rozhodnutí o takové věci katastrálnímu úřadu. Jinými slovy, omezení daná katastrálnímu úřadu pro posuzování právního úkonu, na jehož podkladě má být právo do katastru nemovitostí zapsáno, jen z hledisek taxativně vypočtených v ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů, platí i pro (případné následné) občanské soudní řízení podle části páté občanského soudního řádu.
Ten, kdo tvrdí, že došlo v důsledku splnění rozvazovací podmínky ze zajišťovacího převodu vlastnického práva k "obnovení" jeho vlastnictví, se může vůči věřiteli domáhat ochrany svého vlastnického práva jen v řízení podle části třetí občanského soudního řádu, například žalobou o určení svého vlastnického práva ve smyslu ustanovení § 80 písm.c) o.s.ř.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3766/2010, ze dne 8. 9. 2011
21.06.2011 00:01
K (ne)aplikaci ust. § 247 o.s.ř. ve věci vyvlastnění
K projednání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, jímž bylo rozhodnuto o vyvlastnění pozemků podle zákona č. 184/2006 Sb., je příslušný soud v občanskému soudním řízení, dle části páté o. s. ř.
Ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. přitom nelze při projednání věci vyvlastnění aplikovat. Zatímco podle ustanovení § 247 odst. 1 o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu, podle speciálního ustanovení § 28 odst. 2 zákona č. 184/2006 Sb. „žaloba, kterou účastník řízení požaduje, aby věc vyvlastnění byla projednána v občanském soudním řízení, musí být podána ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí vyvlastňovacího úřadu; zmeškání této lhůty nelze prominout“.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4754/2010, ze dne 3. 5. 2011
11.03.2011 00:00
ÚS: K posouzení zachování lhůty k podání žaloby
Doručenka není jediným důkazním prostředkem, jímž lze prokázat okolnost řádného doručení písemnosti. Nemohou-li údaje na doručence vést spolehlivě k závěru, že písemnost byla doručena, je nutno učinit ohledně této skutečnosti další šetření.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 2849/07, ze dne 22.02.2011
19.01.2011 00:01
K zachování lhůty k podání odvolání ve správním řízení
I. K zachování lhůty k podání odvolání ve správním řízení postačí, je-li posledního dne lhůty poštovní zásilka obsahující odvolání, adresovaná místně a věcně příslušnému správnímu orgánu, podána držiteli poštovní licence nebo zvláštní poštovní licence. Tento závěr se plně prosadí i v případě, kdy odvolání postupuje věcně a místně příslušnému správnímu orgánu jiný (nepříslušný) správní orgán, u kterého bylo odvolání (nesprávně) podáno a kterému tuto povinnost (rozuměj povinnost postoupit odvolání) ukládá právní předpis (zde ustanovení § 12 správního řádu).
II. Rozhodnutím příslušného odvolacího správního orgánu o tom, že odvolání bylo podáno opožděně, není soud v řízení podle části páté občanského soudního řádu vázán. I v případě, kdy odvolací správní orgán odvolání žalobce pro opožděnost zamítl, je žaloba podle části páté přípustná, dospěje-li soud k závěru, že ve skutečnosti šlo o včasné odvolání proti rozhodnutí správního orgánu a že tedy odvolací správní orgán tuto otázku posoudil chybně.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1167/2009, ze dne 26. 10. 2010
10.03.2010 00:00
K žalobě dle § 246 odst. 1 OSŘ osoby odlišné od osoby povinné
Rozhodnutí správního úřadu (pozemkového úřadu) o tzv. restitučním nároku oprávněných osob se přímo nedotýká práv či povinností osoby odlišné od osoby povinné podle restitučních právních předpisů, byť tato třetí osoba tvrdí, že je vlastníkem dotčené nemovitosti.
V daném případě by přicházelo oprávnění žalobkyně podat žalobu podle § 246 odst. 1 v úvahu pouze tehdy, tvrdila-li by, že vlastnicí předmětného pozemku byla již ke dni účinnosti zákona č. 229/1991 Sb., a že tedy byla osobou povinnou místo žalovaného 1). Daným rozhodnutím pozemkového úřadu nebyly práva ani povinnosti žalobkyně založeny, změněny, zrušeny, určeny ani zamítnuty, a žalobkyně proto není osobou oprávněnou k podání žaloby ve smyslu § 246 odst. 1 o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3707/2009, ze dne 22. 12. 2009
11.05.2009 00:02
ÚS: Ústavnosti rozhodování soudů ve věcech vyvlastnění
Přijetím zákona o vyvlastnění se právní stav výchozí pro soudní přezkum podle něho vydaných rozhodnutí zásadně změnil. Pravomoc projednávat a rozhodovat tyto věci byla svěřena soudům konajícím občanské soudní řízení. Dosavadní výklad, svěřující řízení ve věcech vyvlastnění správním soudům, byl nadále neudržitelný. Logickou reakcí pak bylo rozhodnutí zvláštního senátu zřizovaného dle zákona č. 131/2002 Sb., který usnesením ze dne 8. 6. 2007, č. j. Konf 4/2007 - 6, publikovaném pod č. 1312/2007 Sb. NSS, určil jako příslušný k vydání rozhodnutí o žalobě proti rozhodnutí krajského úřadu o zřízení věcného břemene soud v občanském soudním řízení; stejně rozhodl i později v obdobných věcech sp. zn. Konf 34/2007, sp. zn. Konf 4/2008 a sp. zn. Konf 14/2008. Konstatoval k tomu, že dne 1. 1. 2007 nabyl účinnosti zákon o vyvlastnění, který upravil hmotněprávní i procesní otázky odnětí či omezení vlastnického práva včetně pravidel pro projednávání vyvlastnění v řízení před soudem. Projednání a rozhodnutí věci vyvlastnění bylo výslovně svěřeno soudům v občanském soudním řízení postupujícím podle části páté občanského soudního řádu. Tato pravomoc je založena bez ohledu na to, že sám vyvlastňovací akt byl vydán před datem účinnosti zákona.
Ústavní soud k tomu uvádí, že zvláštní senát postupoval ústavně konformním způsobem, když rozhodování o příslušných kompetenčních konfliktech uzpůsobil nové právní úpravě. Takový postup totiž odpovídá principu dělby, neboť platí, že soudy poskytují ochranu právům způsobem, který stanoví zákon (čl. 90 Ústavy). Odrazem relace moci zákonodárné a moci soudní a jejich vzájemného vyvažování je pak též imperativ, podle něhož je soudce při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu (čl. 95 odst. 1 Ústavy). Jinými slovy pro soud je určující znění zákona, nikoliv názor nauky či praxe na charakter expropriačního aktu. Kritériem přezkumu zákona Ústavním soudem je pak jeho soulad s ústavou, nikoliv to, zda odpovídá stanovisku doktríny. To, že se zákonodárce odchýlí při tvorbě úpravy některého právního institutu od toho, jak na něj již ustáleně pohlíží právní praxe, nezakládá bez dalšího rozpor takové úpravy s ústavním pořádkem. Jiný výklad by odporoval postavení a poslání soudní moci a nepřípustně by ovlivnil rovnováhu vztahů mezi zákonodárnou mocí a justicí.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 26/08, ze dne 07.04.2009
16.03.2009 00:00
K žalobě proti rozhodnutí o opravě údajů v katastrálním operátu
Protože o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu o opravě údajů v katastrálním operátu podle ustanovení § 8 katastrálního zákona soud rozhoduje ve správním soudnictví a protože byla posuzovaná žaloba podána u krajského soudu, který je věcně příslušný k projednání a rozhodování ve správním soudnictví, nic nebránilo posouzení, že uvedenou žalobou bylo zahájeno řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví.
Žalobci lze sice vytknout, že svoje podání označil jako žalobu "o zrušení správního rozhodnutí dle ust. § 244 a násl. o.s.ř.", vzhledem k tomu, že soud posuzuje každý procesní úkon podle jeho obsahu, i když je nesprávně označen, však nemohlo jen nesprávné označení žaloby vést k závěru, že jde o žalobu ve smyslu ustanovení § 246 o.s.ř., neobsahovalo-li podání náležitosti takové žaloby. Ostatně, i kdyby žalobce podal u soudu skutečně žalobu podle ustanovení § 246 o.s.ř., stejně by nebylo možné ji odmítnout z důvodů uvedených v ustanovení § 250g odst.1 písm.c) o.s.ř. nebo v ustanovení § 250g odst.1 písm.b) o.s.ř. Protože předmětem žaloby byla věc, která se u soudů rozhoduje ve správním soudnictví, mohly by soudy postupovat jen podle ustanovení § 104b odst.1 o.s.ř., popřípadě, kdyby bylo mezi specializovaným senátem krajského soudu zřízeným k projednávání a rozhodování věcí ve správním soudnictví a jiným senátem téhož krajského soudu sporné, zda jde o věc správního soudnictví, podle ustanovení § 104b odst.3 o.s.ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 691/2008, ze dne 14. 1. 2009
30.10.2007 00:00
K formě rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí žaloby dle § 250g/1 OSŘ
I. V posuzovaném případě soud prvního stupně rozsudkem žalobu podle části páté občanského soudního řádu podanou druhým žalobcem podle § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl (výrok I.) a žalobu první žalobkyně podle § 250i o. s. ř. zamítl. I když tedy soud prvního stupně rozhodoval rozsudkem (právě proto, že žalobu první žalobkyně zamítl), má výrok jeho rozsudku v části odmítnutí žaloby druhého žalobce povahu usnesení (srov. ust. § 167 odst. 1 a ust. § 245 o. s. ř.).
Z toho vyplývá, že odvolací soud v daném případě pochybil při aplikaci procesního předpisu (občanského soudního řádu), když o odvolání druhého žalobce proti výroku rozsudku soudu prvního stupně, jímž žaloba byla odmítnuta, rozhodl rozsudkem a nikoliv usnesením.
II. Jestliže podle ust. § 5 odst. 3 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, není proti rozhodnutí, kterým se vklad do katastru nemovitostí povoluje, přípustný žádný opravný prostředek, ani žaloba ve správním soudnictví, je správný názor odvolacího soudu, že žaloba je nepřípustná a soud prvního stupně ji proto správně odmítl podle § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. (srov. např. 30 Cdo 85/2005), když soud v takovém případě nerozhoduje ve věci samé.
podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2073/2007, ze dne 7. 8. 2007
05.09.2007 00:01
K hmotněprávní a objektivní povaze lhůty k podání žaloby dle § 246 OSŘ
I. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby určená v ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. je lhůtou pro uplatnění práva, o němž bylo dříve rozhodnuto v řízení před správním orgánem. Jde o lhůtu hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne došla soudu. Počíná běžet od doručení rozhodnutí správního orgánu žalobci.
Byla-li však u soudu podána žaloba ve věci, v níž byla soudem pravomocně odmítnuta ve správním soudnictví proto, že má být projednána v občanském soudním řízení, procesní a hmotně právní účinky zahájení řízení v tomto případě nastávají podle ustanovení § 82 odst. 3 o. s. ř. již ke dni, kdy žaloba došla soudu, který rozhoduje věci správního soudnictví. To platí za předpokladu, podá-li žalobce žalobu podle občanského soudního řádu v téže věci do jednoho měsíce od právní moci usnesení, kterým byla žaloba odmítnuta podle ustanovení § 46 odst. 2 s.ř.s. V případě, že žaloba byla podána až po uplynutí jednoměsíční lhůty uvedené v ustanovení § 82 odst. 3 o.s.ř., řídí se určení dne zahájení řízení dle ustanovení § 82 odst. 1 o.s.ř.
II. Námitka žalobkyně, že lhůta nemohla začít běžet dříve, než se žalobkyně dozvěděla o „nezákonném jednání“ Pozemkového úřadu v T., zde není právně významná. Jak správně dovodil odvolací soud, je dvouměsíční lhůta podle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. lhůtou objektivní, kdy pro určení jejího počátku nelze vzít v úvahu subjektivní okolnosti, jichž se žalobkyně dovolává.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1006/2006, ze dne 14. 6. 2007
21.08.2007 00:02
K poučení při odmítnutí návrhu dle § 46 odst. 2 s. ř. s.
Podle ustanovení § 46 odst. 2 soudního řádu správního soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat nebo rozhodnout soud v občanskoprávním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.
Zařazení tohoto poučení (pouze) do odůvodnění příslušného rozhodnutí lze považovat za souladné se zákonným požadavkem a současně odpovídá i běžné soudní praxi.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 680/2006, ze dne 30. 4. 2007
16.04.2007 00:01
K uzavření smíru v řízení podle páté části občanského soudního řádu
Schválení smíru nepřichází v úvahu ve věcech, které nenáležejí k projednávání a rozhodování jen soudům, nýbrž jiným orgánům (viz R 63/1966). V řízení podle páté části občanského soudního řádu je vyloučeno uzavření smíru mezi účastníky řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 301/2005, ze dne 13. 3. 2007
05.04.2007 00:01
K příslušnosti ve věci žaloby proti rozhodnutí o rozpuštění občanského sdružení
Podle § 12 odst. 3 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů, ve znění pozdějších předpisů, zjistí-li ministerstvo, že sdružení vyvíjí tam uvedenou činnost, neprodleně je na to upozorní a vyzve je, aby od takové činnosti upustilo. Jestliže sdružení v této činnosti pokračuje, ministerstvo je rozpustí. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu České republiky.
Zákon č. 150/2002 Sb. (soudní řád správní) však nepřímo novelizoval zákon č. 83/1990 Sb.; mezi těmito dvěma zákony není tedy vztah zákona obecného (lex generalis) a zákona zvláštního (lex specialis), nýbrž zákona pozdějšího (lex posterior), který se použije namísto zákona dřívějšího (lex prior).
Jde tedy o věc podřaditelnou ustanovení § 4 odst. 1 písm. a) a § 65 odst. 1 s.ř.s. (žaloba proti rozhodnutí vydanému v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné), k jejímuž projednání a rozhodnutí jsou příslušné soudy ve správním soudnictví a nikoli soudy v řízení občanskoprávním.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Nd 211/2006, ze dne 15.2.2007
14.02.2007 00:01
Ke lhůtě k podání žaloby dle § 244 o.s.ř., stanovené v § 46 odst. 2 s.ř.s.
I. Lhůta k podání žaloby uvedená v § 46 odst. 2 soudního řádu správního je lhůtou stanovenou pro uplatnění práva, o němž bylo dříve rozhodnuto v řízení před správním orgánem, u soudu, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu.
II. Jestliže v dané věci nabylo usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. 1. 2003 o odmítnutí návrhu (které obsahovalo poučení o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení lze podat žalobu k okresnímu /obvodnímu/ soudu, přičemž místní příslušnost soudu se řídí § 250 o.s.ř.) právní moci dne 23. 1. 2003 a žalobci podali žalobu podle § 244 o. s. ř. a násl. dne 5. 3. 2003, je zřejmé, že se tak stalo po uplynutí zákonné jednoměsíční lhůty uvedené v ust. § 46 odst. 2 věta druhá s. ř. s. Žaloba tak byla podána opožděně a bylo ji třeba odmítnout [§ 250g odst. 1 písm. a) o. s. ř.].
Na uvedeném závěru nemohou nic změnit ani námitky o neúplnosti poučení o možnosti podání kasační stížnosti, o povaze zákona o půdě, délce řízení a o krátkosti času, který uplynul od účinnosti zákona č. 150/2002 Sb. do dne 15.1.2003, kdy bylo vydáno usnesení Krajským soudem v Praze, neboť na ně není vázána lhůta k podání žaloby podle § 46 odst. 2 s.ř.s.
Jen pro úplnost třeba dodat, že platnost zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, nastala již dnem 17.4.2002, zatímco jeho účinnost nastala teprve ku dni 1.1.2003. Uplynula tak mimo jakoukoli pochybnost dostatečně dlouhá lhůta pro možnost objektivního seznámení se s obsahem tohoto zákona.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2960/2005, ze dne 7.12.2006
18.10.2006 00:01
Ke zrušení osvědčení dle § 104/1 StZ; k zastavení řízení dle § 244 OSŘ
Osvědčení podle § 104 odst. 1 stavebního zákona není rozhodnutím, o jehož zrušení by soud mohl rozhodnout na základě žaloby podle § 244 o.s.ř., nýbrž tato věc náleží do věcné příslušnosti soudu, který jedná a rozhoduje podle zvláštního zákona (zákon č. 150/2002 Sb., správní řád soudní) ve správním soudnictví.
Řízení o žalobě podle § 244 o.s.ř. je zde třeba zastavit podle ustanovení § 104b odst. 1 o. s. ř., přičemž žalobkyně musí být soudem v usnesení o zastavení řízení rovněž poučena o možnosti podat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví. Nelze se proto ztotožnit se závěrem odvolacího soudu, že řízení je třeba zastavit podle § 104 odst. 1 o. s. ř. z důvodu neodstranitelného nedostatku podmínky řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2036/2006, ze dne 5.9.2006
28.09.2006 00:02
K charakteru lhůty k podání žaloby dle části páté o.s.ř. (§ 247 o.s.ř.)
Je nutno přisvědčit tomu, že žaloba podle ustanovení § 247 odst. 1 občanského soudního řádu bude zpravidla sloužit k uplatnění práva opírajícího se o hmotněprávní ustanovení. V uveřejněné judikatuře soudů bylo na tuto skutečnost poukázáno např. v rozhodnutí č. R 23/2001 („lhůta pro podání žaloby na vyslovení neplatnosti usnesení valné hromady podle ustanovení § 131 odst. 1 obchodního zákoníku je lhůtou hmotněprávní“). V takových případech bude na místě počítat běh lhůty k podání žaloby podle ustanovení § 247 odst. 1 občanského soudního řádu s přihlížením k právní úpravě hmotněprávních předpisů (např. ve smyslu ustanovení § 122 odst. 2 a 3 občanského zákoníku).
Naproti tomu, je-li ve zvláštním předpise, podle něhož rozhodoval jiný orgán (srov. § 244 a násl. občanského soudního řádu), lhůta stanovena k tomu, aby byl u soudu podán opravný prostředek proti rozhodnutí jiného /zpravidla správního/ orgánu, jde tu o lhůtu procesní, tedy o lhůtu, na niž se vztahuje ustanovení upravující soudní řízení; je tomu tak právě v případě, na nějž dopadá ustanovení § 9 odst. 6 zákona č. 229/1991 Sb.). Proto v takovém případě je na místě postupovat nejen podle ustanovení § 247 odst. 1 občanského soudního řádu, ale i podle dalších ustanovení občanského soudního řádu.
Podle názoru dovolacího soudu mělo být tedy v posuzovaném případě na použití opravného prostředku proti rozhodnutí pozemkového úřadu (ve smyslu ustanovení § 9 odst. 4 a 6 zákona č. 229/1991 Sb.) formou nyní upravené žaloby ve věci, o níž bylo vydáno rozhodnutí jiným orgánem (viz § 244 odst. 1, § 246 a § 247 odst. 1 občanského soudního řádu), aplikováno i ustanovení § 57 odst. 3 občanského soudního řádu. Podle tohoto ustanovení občanského soudního řádu je pak lhůta stanovená v občanském soudním řádu zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon nejen u soudu, ale také je-li podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit (tedy i na poště).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2098/2006, ze dne 31.8.2006
21.08.2006 00:00
K přípustnosti žaloby podle § 244 a násl. o.s.ř.
Řízení o žalobě podle ustanovení § 244 a násl. o.s.ř. nahradilo dosavadní řízení o opravných prostředcích proti rozhodnutím správních orgánů upravené do 31.12.2002 v části páté, hlavy třetí, podle ustanovení § 250l a násl. o.s.ř. Tomu odpovídá i závěr, že je-li proti příslušnému rozhodnutí správního orgánu podle zvláštního zákona vyloučena přípustnost řádného opravného prostředku, není ve věci takového rozhodnutí správního orgánu přípustná ani žaloba podle ustanovení § 244 a násl. o.s.ř.
Pokud tedy ustanovení § 5 odst. 3 zák. č. 265/1992 Sb. nepřipouští řádný opravný prostředek proti vyhovujícímu rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým se povoluje vklad práva do katastru nemovitostí, je vyloučena proti takovému rozhodnutí i přípustnost žaloby podle ustanovení § 244 a násl. o.s.ř.
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1721/2005 ze dne 31. července 2006
19.04.2006 00:00
K žalobě proti rozhodnutí ve věci telekomunikačních poplatků po 1.7.2000
I. Od 1. 7. 2000 nebylo možno napadnout rozhodnutí správního úřadu ve věcech telekomunikačních poplatků žalobou ve správním soudnictví, nýbrž žalobou ve věcech občanskoprávních podle části třetí o.s.ř.
II. Posoudil-li tedy v souzené věci odvolací soud žalobu povinného proti oprávněné podanou dne 18. 10. 2001 jako žalobu podle části třetí o.s.ř., a přitom jí upřel následek spočívající v pozbytí účinnosti správního rozhodnutí podle § 102 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2002 (s tím, že k takovému následku může vést pouze žaloba ve správním soudnictví podle části páté o.s.ř., ve znění účinném do 31. 12. 2002), je jeho právní závěr nesprávný.
usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1591/2005, ze dne 22. března 2006
18.04.2006 00:00
K povaze lhůty k podání žaloby určené v § 247 o.s.ř.
Lhůta k podání žaloby určená v ust. § 247 o. s. ř. je lhůtou stanovenou k uplatnění práva, o němž bylo dříve rozhodnuto před správním orgánem, u soudu. Jde o lhůtu hmotněprávní, k jejímuž zachování je nezbytné, aby žaloba nejpozději posledního dne lhůty došla soudu.
usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3145/2005 ze dne 28. února 2006