// Profipravo.cz / Žaloba pro zmatečnost
Žaloba pro zmatečnost
16.09.2015 00:00
Vyloučení soudce z rozhodování pro poměr k věci
I. Skutečnost, že ve věci rozhodoval vyloučený soudce, je zmatečnostním důvodem podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. Naplňuje-li však uvedená otázka zároveň podmínky přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. (a přípustnost dovolání není vyloučena ani podle § 238 o. s. ř.), pak je dovolání pro řešení této otázky přípustné. Jinými slovy, přípustnost dovolání není vyloučena pouze proto, že lze ze stejného (v dovolání uplatněného) důvodu podat rovněž žalobu pro zmatečnost.
II. O poměr soudce k věci zakládající pochybnosti o jeho nepodjatosti se jedná, měl-li by tentýž soudce projednat žalobu na náhradu nemajetkové újmy nebo škody, která měla být způsobena jeho vlastním postupem v posuzovaném řízení.
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že v případě požadavku nestrannosti neplatí, že by nenaplnění tohoto požadavku u soudu prvního stupně mohlo být považováno za „zahlazené“ tím, že věc projednal (nestranný) nadřízený soud. V daném případě se nejedná o chybný postup soudu prvního stupně, ale o vadu v samotném složení tohoto soudu. Tato vada nemůže být odvolacím (ani dovolacím) soudem odstraněna, pokud rozhodnutí soudu prvního stupně nebylo z tohoto důvodu celé zrušeno.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 5459/2014, ze dne 24. 6. 2015
19.06.2015 00:02
ÚS: Prostředky řešení podjatosti soudce
1) Integrální součástí práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod je garance toho, aby ve věci rozhodoval nestranný soudce. Dbát na dodržení nestrannosti je povinností soudců, a nikoliv účastníků řízení. Při plnění této povinnosti musí soudci o nestrannosti uvažovat nejen v subjektivní, ale i v objektivní rovině. Soudce se tedy nesmí spokojit s tím, že se subjektivně necítí být podjatý, ale vždy se musí zabývat i otázkou, zda s ohledem na jemu známé okolnosti případu jsou (objektivně vzato) vyloučeny oprávněné pochybnosti o jeho nestrannosti.
2) Žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 1 písm. e) o. s. ř. nevyžaduje jako nezbytnou podmínku svého uplatnění ani úspěchu vyčerpání námitky podjatosti podle § 15a o. s. ř.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1811/14, ze dne 27. 5. 2015
30.06.2014 00:01
K obsazení soudního oddělení odvolacího soudu
V případě, že v soudním oddělení působí u odvolacího soudu čtyři (nebo více) předsedů senátu a jiných soudců, jsou ve vztahu ke sporům nebo jiným právním věcem, které do něho byly (způsobem stanoveným v rozvrhu práce) přiděleny, všichni tito soudci příslušnými ("zákonnými") soudci; případnou změnou rozvrhu práce nebo rozvrhem práce pro příští kalendářní rok nesmí (ve vztahu k věcem, které byly do té doby přiděleny do soudního oddělení) být, pokud je to možné, dotčeno zařazení soudců do jednotlivých soudních oddělení, ledaže by ve věci nebyl učiněn žádný úkon nebo by došlo ke zřízení nového soudního oddělení nebo jeho zrušení. Jednotlivá právní věc proto může být projednána a rozhodnuta v (tříčlenném) senátě složeném z předsedy senátu a soudců, kteří působí v příslušném soudním oddělení; proběhne-li ve sporu nebo jiné právní věci více jednání (roků), je projednána a rozhodnuta příslušnými ("zákonnými") soudci i - za podmínek uvedených v ustanovení § 119 odst. 3 o.s.ř. - tehdy, tvoří-li senát při jednotlivých jednáních (rocích) jiní soudci, jestliže působí (podle rozvrhu práce) v tomtéž soudním oddělení.
Nejvyšší soud České republiky dospěl k závěru, že nejde o důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. f) o.s.ř., byla-li věc v odvolacím řízení projednána a rozhodnuta v soudním oddělení, do něhož patří podle rozvrhu práce, a byl-li senát odvolacího soudu při projednání a rozhodnutí věci složen z předsedy senátu a soudců, kteří do něj byli zařazeni v souladu s rozvrhem práce.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2048/2013, ze dne 28. 5. 2014
25.03.2014 00:02
Odmítnutí žaloby pro vady po zamítnutí žádosti o ustanovení zástupce
Zamítá-li soud žádost o ustanovení zástupce žalobci, jenž podal u soudu žalobu, která trpí vadami, bránícími pokračovat v řízení, může ho ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 o.s.ř. usnesením vyzvat, aby žalobu opravil nebo doplnil, teprve v době, kdy usnesení o zamítnutí žádosti je v právní moci. Až v této době (v době, kdy žalobce již nemůže spoléhat na to, že mu bude soudem ustanoven zástupce z řad advokátů) lze od žalobce důvodně očekávat, že vady žaloby odstraní buď sám nebo prostřednictvím zástupce, kterého si zvolí, když teprve jeho nečinnost (neodstranění vady žaloby) v tomto období může být procesně sankcionována odmítnutím žaloby podle ustanovení § 43 odst. 2 věty první o.s.ř. Nepostupuje-li tímto způsobem, je odůvodněn závěr, že soud odňal žalobci možnost jednat před soudem.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 987/2013, ze dne 26. 2. 2014
25.03.2014 00:00
Vylíčení důvodu žaloby pro zmatečnost
Uvedení důvodu žaloby pro zmatečnost v sobě zahrnuje požadavek, aby žaloba obsahovala jeho - po skutkové stránce (dostatečně určité a srozumitelné) - vylíčení tak, aby bylo nepochybné, jaký z důvodů zmatečnosti uvedených v ustanovení § 229 o.s.ř. se uplatňuje a v čem důvod zmatečnosti spočívá, tedy aby bylo možné taková skutková tvrzení subsumovat pod některý ze zákonem stanovených důvodů zmatečnosti; nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení zákona, ve kterém je důvod zmatečnosti obsažen. Lze proto souhlasit se závěrem odvolacího soudu, že takovým způsobem uplatňovaný důvod zmatečnosti žalobci v žalobě pro zmatečnost neuvedli, když toliko odkazovali všeobecně na "vady řízení" či "odnětí práva na spravedlivý proces". Závěr odvolacího soudu, že žaloby pro zmatečnost trpí v uvedeném rozsahu vadou, jež bránila pokračování v řízení, je proto správný.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 987/2013, ze dne 26. 2. 2014
12.03.2014 00:01
Žaloba pro zmatečnost podle ust. § 229 odst. 4 o.s.ř.
I. Jakkoli ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. výslovně zmiňuje pouze odvolání (jako řádný opravný prostředek) a dovolání (jako mimořádný opravný prostředek), není pochyb o tom, že tam uvedené pravidlo uplatní i v případě rozhodování o dalších, občanským soudním řádem upravených, opravných prostředcích, jako jsou (v režimu řádných opravných prostředků) odpor proti platebnímu rozkazu (respektive odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu) a námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu. Jak v případě odvolání, tak v případě těchto (dalších) opravných prostředků jde totiž (vždy a jen) o posouzení otázky včasnosti toho kterého opravného prostředku, a to bez ohledu na jeho označení.
II. Mimořádným opravným prostředkem, jenž slouží k prověření správnosti rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil či změnil usnesení, kterým soud prvního stupně odmítl námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu jako opožděné, je žaloba pro zmatečnost; přípustnost dovolání proti takovémuto rozhodnutí tak vylučuje ustanovení § 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2437/2013, ze dne 22. 1. 2014
21.02.2014 00:01
ÚS: Meze projednání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost
Pakliže soud prvního stupně v rozporu s ustanovením 235d písm. c) o. s. ř. zrušil žalobou pro zmatečnost napadená rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně jen ve vztahu k jednomu ze dvou účastníků předchozího řízení, ačkoli oba byli ve věcně rovnocenné pozici nositelů nedílného společného práva, ustavil pro následné řízení poměry procesního excesu, který v intencích čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny – pro absenci statusu účastníka – má i rozměr ústavněprávní. Není-li v procesních možnostech obecných soudů takový stav napravit, nezbývá, než aby tak učinil Ústavní soud; smyslem jeho rozhodnutí je umožnit, aby řádným účastníkem nyní vedeného řízení o původním nároku před soudem prvního stupně nebyl jen jeden ze stěžovatelů, nýbrž stěžovatelé oba.
Z důvodů efektivity a procesní ekonomie není možné tuto nápravu zjednat než odstraněním ústavní stížností napadených rozhodnutí ve věci samé (ačkoli rozhodná ústavněprávní vada se s nimi přímo nespojuje), jakož i „souvisejícího“ předchozího rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť jinak účastenství opomenutého stěžovatele v řízení před ním zajistit nelze.
Jestliže cíle, který sledoval ústavní stížností druhý ze stěžovatelů, již bylo dosaženo zrušením dosud vydaných rozhodnutí v řízení o žalobě pro zmatečnost, a ve vztahu k němu řízení nadále probíhá, pak je ústavní stížnost v jeho části ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu nepřípustná.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3837/11, ze dne 23. 1. 2014
10.02.2014 00:00
Zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o.s.ř.
Pravomocné rozhodnutí soudu je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. g) o.s.ř. v rozhodném znění nejen tehdy, jestliže bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka v důsledku trestného činu, za nějž byl soudce nebo přísedící pravomocně odsouzen, ale i v případě, že jednání soudce nebo přísedícího, ačkoliv nebyl pravomocně odsouzen za trestný čin a ani proti němu nebylo zahájeno trestní stíhání, představuje pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně, a v důsledku takového jednání soudce nebo přísedícího bylo rozhodnuto v neprospěch účastníka řízení.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 215/2013, ze dne 5. 12. 2013
01.09.2013 19:13
Rc 99/2012
Usnesení, jímž insolvenční soud samostatně odmítne další insolvenční návrh, který se podle ustanovení § 107 odst. 1 insolvenčního zákona považuje za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu, je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. d) o. s. ř.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sen. zn. 29 NSČR 21/2012)
26.07.2013 00:02
ÚS: Matoucí poučení o lhůtě k podání opravného prostředku
Zákonná povinnost automatického poučení o přípustnosti dovolání neumožňuje obecným soudům poskytnout toto poučení takovým způsobem, který by fakticky mohl účastníka řízení zmást na cestě za zrušením jemu nevyhovujícího soudního rozhodnutí. Princip legitimní důvěry v akty soudní moci vyžaduje, aby v případech zjevně přípustného opravného prostředku nemohl být účastník řízení poškozen na svých právech uvedením v omyl poučením sice formálně správným, avšak neúplným či pro právního laika matoucím poučením. Prastará právní zásada ignorantia iuris non excusat musí v moderním státě se složitým právním řádem v takových případech ustoupit principu legitimní důvěry v přesné a jasné znění aktů orgánů soudní moci, neboť v právním státě platí zásada, že soud zná právo. Postup obecných soudů, který nezohledňuje výše uvedené závěry a v důsledku toho odepře účastníkovi řízení právo na přístup k soudu, je rozporný s principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 2163/11, ze dne 30. 5. 2013
02.07.2013 00:00
K dovolání proti usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání
Dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud odmítl odvolání, není objektivně přípustné ani podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2013. Opravným prostředkem způsobilým zpochybnit nesprávné rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání je žaloba pro zmatečnost dle § 229 odst. 4 o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 35/2013, ze dne 22. 5. 2013
18.04.2013 00:02
K určení počátku běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost
Pro určení počátku běhu lhůty k podání žaloby pro zmatečnost z důvodu uvedeného v ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu není významné, kdy ten, kdo podává žalobu pro zmatečnost, zjistil, že bylo vyhlášeno (vydáno) pravomocné soudní rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno a které může zakládat důvod zmatečnosti podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu, popřípadě kdy mu bylo soudem doručeno nebo kdy jinak zjistil jeho obsah; lhůta uvedená v ustanovení § 234 odst. 5 občanského soudního řádu běží ode dne, kdy se ten, kdo žalobu podává, prokazatelně dozvěděl informace (skutečnosti) o tom, že takové rozhodnutí bylo nebo mohlo být vydáno.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 47/2012, ze dne 26. 3. 2013
05.03.2013 00:02
Ke změnám uplatněných důvodů zmatečnosti
Důvod zmatečnosti může být měněn - jak vyplývá z ustanovení § 232 odst. 2 občanského soudního řádu - jen po dobu trvání lhůty k žalobě pro zmatečnost. Znamená to (mimo jiné), že při rozhodování o žalobě pro zmatečnost soud posuzuje napadené rozhodnutí jen z pohledu důvodu zmatečnosti, který byl uveden v žalobě pro zmatečnost nebo který byl označen dodatečně (vedle již uvedeného důvodu zmatečnosti nebo místo něho) v době, kdy ještě běžela lhůta k žalobě pro zmatečnost, a že se nezabývá těmi důvody zmatečnosti, které byly uplatněny později, jakož i to, že (řádně) uplatněnými důvody zmatečnosti je soud vázán a že tedy nemůže posuzovat zmatečnost napadeného rozhodnutí z jiného důvodu, než který byl (řádně a včas) uplatněn tím, kdo žalobu podal.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, ze dne 15. 2. 2013
05.03.2013 00:00
Ke způsobu uvedení důvodů zmatečnosti v žalobě pro zmatečnost
Důvod zmatečnosti je třeba v žalobě pro zmatečnost uvést nejen tak, aby bylo zřejmé, který z důvodů uvedených v ustanovení § 229 odst. 1 až 4 občanského soudního řádu byl uplatněn, ale současně způsobem, aby bylo nepochybné, v čem (v jakém konkrétním protiprávním stavu nebo postupu) je spatřován; jen taková konkretizace důvodu zmatečnosti umožní soudu rozhodujícímu o žalobě pro zmatečnost posoudit, zda napadené rozhodnutí vskutku trpí takovými vadami, jež představují porušení základních principů ovládajících řízení před soudem, popřípadě je takovými vadami postiženo řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (zmatečností), a zda je nejen v zájmu účastníků, ale i ve veřejném zájmu, aby takové pravomocné rozhodnutí bylo odklizeno.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4119/2011, ze dne 15. 2. 2013
28.11.2012 00:01
K podání žaloby pro zmatečnost vedlejším účastníkem
I. Občanský soudní řád předpokládá, že ve sporném občanském soudním řízení rozhodují soudy pouze o těch právech a povinnostech a pouze mezi těmi účastníky, které v žalobě označil žalobce. Jestliže však v takovém řízení soud rozhodne o právech a povinnostech osob, jež se účastníky řízení postupem podle ustanovení § 90 a § 79 odst. 1 o. s. ř. nestaly, a má-li být naplněn předmět a účel občanského soudního řízení, vyjádřený v § 1 o. s. ř., je nezbytné těmto osobám umožnit, aby přiměřeným procesním způsobem na takové rozhodnutí soudu reagovaly. Proto je nutno tyto osoby považovat za osoby, které mají stejná práva, jaká má také ve smyslu ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. účastník řízení, tedy za osoby, které mohou, za splnění dalších zákonných podmínek, žalobou pro zmatečnost napadnout usnesení, kterým bylo odmítnuto jejich odvolání.
II. Smyslem vedlejšího účastenství je „podporovat“ toho účastníka, na jehož straně do řízení vstoupil. Proto logicky ustanovení § 231 odst. 1 věta druhá o. s. ř. nepřipouští, aby vedlejší účastník bez souhlasu jím podporovaného účastníka žalobu pro zmatečnost podal. Smyslem právní úpravy žaloby pro zmatečnost však nemůže být a není, aby v zákonem vymezených případech, kdy byla poškozena práva přímo vedlejšího účastníka, a nikoli též práva účastníka jím podporovaného, se nemohl vedlejší účastník (ale již přímo v pozici žalobce) domáhat ochrany svých práv; v takovém případě žádný důvod pro intervenci (souhlas) podporovaného účastníka není.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2880/2011, ze dne 9. 11. 2012
16.04.2012 00:01
K odmítnutí dalšího insolvenčního návrhu
Považuje-li se „další insolvenční návrh“ (v intencích § 107 odst. 1 věty první insolvenčního zákona) za „přistoupení k řízení“ o původním insolvenčním návrhu, nelze s ním dále zacházet jako se samostatným insolvenčním návrhem; jde o podání, které nemá (nevyvolává) účinky zahájení insolvenčního řízení. To mimo jiné znamená, že dnem, kdy došel insolvenčnímu soudu u kterého probíhá řízení o původním insolvenčním návrhu, „další insolvenční návrh“, který se podle § 107 odst. 1 věty první insolvenčního zákona považuje za „přistoupení k řízení“ (o původním insolvenčním návrhu), nedošlo k zahájení nového samostatného insolvenčního řízení, že pro takového dalšího insolvenčního navrhovatele platí stav řízení, do něhož tímto způsobem přistoupil (§ 107 odst. 2 insolvenčního zákona), a že při posuzování právních vztahů mezi účastníky insolvenčního řízení nemůže insolvenční soud vycházet z toho, že by se další insolvenční navrhovatel (samostatně, svým insolvenčním návrhem) vůbec něčeho domáhal.
Jinak řečeno, usnesení, jímž insolvenční soud samostatně odmítne další insolvenční návrh, který se podle ustanovení § 107 odst. 1 insolvenčního zákona považuje za přistoupení k řízení o původním insolvenčním návrhu, je postiženo zmatečností podle ustanovení § 229 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 21/2012, ze dne 28. 3. 2012
06.01.2011 00:00
Ke zpochybnění odmítnutí odvolání proti schválení konečné zprávy v konkursu
V situaci, kdy odvolání konkursní věřitelky proti usnesení konkursního soudu o schválení dodatečné konečné zprávy o zpeněžování majetku konkursní podstaty a o vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty bylo odmítnuto jako opožděné, nelze otázku včasnosti takového odvolání řešit prejudicielně při projednání a rozhodnutí o opravných prostředcích proti rozvrhovému usnesení. Chtěla-li konkursní věřitelka zpochybnit správnost usnesení o odmítnutí jejího odvolání, mohla a měla tak učinit prostřednictvím žaloby pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3584/2009, ze dne 29. 11. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
03.09.2010 00:00
K odnětí možnosti jednat před soudem
Důležitost důvodu, pro který účastník řízení žádá o odročení jednání, soud posuzuje vždy s přihlédnutím ke všem okolnostem konkrétního případu. I když účastník řízení ve své žádosti uvádí důvod jinak způsobilý vést k závěru o odročení jednání (dalšího jednání), není soud vždy povinen takový důvod akceptovat, a to zejména tehdy, není-li využíván v souladu se smyslem a účelem ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř., ale k záměrným procesním obstrukcím, sledujícím především bezdůvodné protahování občanského soudního řízení a zvyšování nákladů s tím spojených.
V projednávané věci je nepochybné, že nemoc účastníka řízení by bylo možné pokládat za důležitý důvod, pro který soud nařízené jednání odročí. Krajský soud však věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce mimo jiné proto, že pracovní neschopnost jednatele společnosti s ručením omezeným jako účastníka řízení (žalobce) nepovažoval za důležitý důvod pro odročení jednání, neboť – jak výslovně uvedl - „jednatel žalobce nebyl odvolacím soudem předvolán k jednání, odvolací soud nebude provádět jeho výslech a žalobce je řádně zastoupen advokátem“.
Dovolací soud postup žalobce, spočívající v tom, že odvolal plnou moc svému zástupci - advokátovi, který zvolil poté, co krajský soud nevyhověl žádosti o odročení jednání z důvodu nemoci jeho jednatele, pokládá za záměrnou procesní obstrukci sledující zmaření nařízeného jednání; ostatně žalobce v žalobě pro zmatečnost výslovně tvrdí, že k odvolání plné moci svému zástupci přistoupil jen proto, že „trval na osobní účasti jednatele, který byl v pracovní neschopnosti, při jednání soudu“.
Z uvedeného vyplývá, že krajský soud, který projednal odvolání žalobce a rozhodl o něm v nepřítomnosti žalobce (§ 101 odst. 3 o. s. ř.), tím žalobci neodňal možnost jednat před soudem ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř.
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 4124/2008, ze dne 27. 7. 2010
27.07.2010 00:00
Ke zhojení zmatečnostní vady řízení ve smyslu § 229 odst. 3 OSŘ
I. Tzv. zmatečnostní vada řízení ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. není zhojena jen tím, že touto vadou postižené rozhodnutí je jinak věcně správné.
II. Z věcného hlediska pak není rozdílu mezi tím, že konkursní soud rozhodne o návrhu věřitele na prohlášení konkursu na majetek dlužníka bez nařízení jednání a tím, že takové rozhodnutí vydá po jednání, které v rozporu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. proběhlo bez účasti dlužníka (jeho zástupce s procesní plnou mocí).
podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2090/2007, ze dne 20. 5. 2010
(posuzováno podle zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v rozhodném znění)
10.07.2010 20:19
Rc 5/2010 (žaloba pro zmatečnost)
Závěrem dovolacího soudu, že řízení netrpí zmatečnostmi uvedenými v § 229 odst. 1, v § 229 odst. 2 písm. a) a b) nebo v § 229 odst. 3 o. s. ř., není soud v řízení o žalobě pro zmatečnost vázán.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2009, sp. zn. 21 Cdo 154/2008)