// Profipravo.cz / Jednání, příprava jednání, koncentrace řízení

Jednání, příprava jednání, koncentrace řízení

23.10.2017 00:01

K předpokladům přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.

Oprávnění namítnout (relativní) neplatnost právního jednání ve smyslu § 587 odst. 1 o. z. je spojeno s hrozbou tělesného nebo duševního násilí, která vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem osoby, jíž bylo vyhrožováno, vyvolala její důvodnou obavu. Skutkovou podstatou trestného činu vydírání podle § 175 odst. 1 trestního zákoníku jsou násilí, pohrůžka násilí nebo pohrůžka jiné těžké újmy, jimiž se vynucuje konání, opomenutí nebo trpění. Je tak zřejmé, že pokud by soud uznal žalovaného vinným ze spáchání trestného činu (přečinu, zločinu či zvlášť závažného zločinu) vydírání, byl by soud v řízení o neplatnost právních jednání vázán výrokem trestního rozsudku, a to jeho právní i skutkovou částí. Protože rozsah vázanosti rozhodnutím o tom, že byl spáchán trestný čin a kdo jej spáchal, je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu vydírání zároveň okolnostmi významnými pro posouzení kvalifikované hrozby tělesného nebo duševního násilí, je předpoklad vyjádřený v § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. slovy „…v němž je řešena otázka, která může mít význam pro rozhodnutí soudu …“ splněn.

Přerušení řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř. je fakultativním opatřením soudu; opodstatnění má v situacích, kdy se to jeví být hospodárné a kdy tím neutrpí oprávněné zájmy účastníků. Je třeba mít na zřeteli ustanovení § 6 o.s.ř., podle něhož soud postupuje v řízení předvídatelně a v součinnosti s účastníky řízení tak, aby ochrana práv byla rychlá a účinná a aby skutečnosti, které jsou mezi účastníky sporné, byly podle míry jejich účasti spolehlivě zjištěny. Žalobci vylíčili rozhodující skutečnosti a označili konkrétní důkazy k verifikaci svých tvrzení, žalovaný tvrzení žalobců popřel, prezentoval vlastní verzi skutku a navrhl důkazy k jeho prokázání, nehledě na to, že soudu není zapovězeno provést i jiné než účastníky navržené důkazy, je-li to potřebné ke zjištění skutkového stavu věci.

Dovolací soud má za to, že s ohledem na konkrétní okolnosti daného případu není přerušení řízení do pravomocného skončení trestního řízení vhodným (hospodárným) opatřením. Není najisto postaveno, jak (a kdy) řízení v trestní věci skončí, v případě zproštění obžaloby by se soud dokazování znaků skutkové podstaty kvalifikované hrozby tělesného nebo duševního násilí nevyhnul a řešitelná je i situace spočívající v rozdílnosti výroků soudu v občanském soudním řízení a v trestním řízení (důvodem žaloby na obnovu řízení jsou skutečnosti, rozhodnutí nebo důkazy, které účastník nemohl bez své viny použít v původním řízení).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 4713/2016, ze dne 24. 8. 2017

23.10.2017 00:00

Náhrada nákladů řízení vynaložených Českou kanceláří pojistitelů

Náklady vynaložené Českou kanceláří pojistitelů na zastoupení advokátem ve sporu o plnění z garančního fondu nelze při rozhodování o náhradě nákladů řízení bez dalšího považovat za neúčelné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1750/2017, ze dne 27. 7. 2017

20.10.2017 00:00

ÚS: K povinnosti doručit opis podaného odvolání protistraně

Je porušením práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, pokud odvolací soud rozhodne o podaném odvolání žalovaného, aniž jeho opis předtím zaslal žalobci na vědomí, čímž mu znemožnil vznést protiargumenty a hájit tak své stanovisko o nezbytnosti přerušení řízení, byť je z okolností konkrétní věci zřejmé, že zaujímá k argumentům uváděným v odvolání zřetelně nesouhlasný postoj a odlišně je právně a skutkově hodnotí (§ 210 odst. 1 o. s. ř.).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1831/17, ze dne 19. 9. 2017

24.04.2017 00:00

Přerušení odvolacího řízení o výši nákladů exekučního řízení

Ani podání dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o povinnosti oprávněného hradit povinnému náhradu nákladů exekučního řízení a soudnímu exekutorovi náklady exekuce, není důvodem k přerušení odvolacího řízení, v němž je rozhodováno o konkrétní výši těchto nákladů.

Ustanovení § 35 odst. 5 věty první exekučního řádu je třeba vykládat tak, že pokud se zákaz přerušení vztahuje na „exekuční řízení“, tím spíše se uplatňuje ve všech jeho jednotlivých fázích, včetně rozhodování o nákladech exekučního řízení a nákladech exekuce (v to zahrnuje rovněž příslušné řízení odvolací), a to přestože již exekuce byla skončena. V případě výkonu rozhodnutí je pak nepřípustnost přerušení zřejmá ze samotného znění ustanovení § 254 odst. 2 věty první o. s. ř., dle něhož při výkonu rozhodnutí nelze přerušit řízení z důvodů uvedených v části třetí o. s. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 417/2016, ze dne 18. 1. 2017

10.02.2017 00:01

ÚS: K požadavku spojení věcí ke společnému řízení

Paragraf 112 občanského soudního řádu, podle něhož soud v zájmu hospodárnosti řízení může spojit ke společnému řízení věci, které spolu skutkově souvisejí nebo se týkají týchž účastníků, je třeba interpretovat nikoliv jen tak, že takové spojení je předmětem volné úvahy soudce, ale i z hlediska souladu procesního postupu soudu se zřetelem k principu proporcionality zásahu do vlastnického práva povinného, který plyne z požadavku právního státu podle čl. 1 odst. 1 Ústavy. K samostatnému rozhodování v jednotlivých věcech lze přistoupit – aby nebyl porušen čl. 36 Listiny základních práv a svobod – pouze tehdy, je-li takový postup rozumně odůvodnitelný.

Pokud by zůstaly námitky stěžovatelky, která byla v době zahájení tří samostatných soudních řízení nezletilá a neměla ani dostatečné rodinné zázemí, takže její schopnost účinně se právně bránit byla velmi sporná, uplatněné v ústavní stížnosti, bez odezvy, ocitla by se díky kumulaci nákladů na soudní spory (o nezaplaceném jízdném, přirážkám k němu a enormních nákladech řízení) v neřešitelné situaci. Pokud se soudci Okresního soudu v Pardubicích nezabývali těmito individuálními okolnostmi, porušili právo na spravedlivý proces, což ve svém důsledku mělo dosah i na právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1765/14, ze dne 20. 12. 2016

04.11.2016 00:04

ÚS: Vyšší nároky na obsah žaloby při užití kvalifikované výzvy

V řízení o stanovení výživného zletilé osobě obvykle již povaha věci a okolnosti případu (§ 114b odst. 1 o. s. ř.), s výjimkou věcí skutkově prima vista zcela jednoznačných, nepovedou k dílčímu závěru nalézacího soudu o reálné možnosti aplikace ustanovení o kvalifikované výzvě s následnou fikcí uznání nároku na výživné respektovanou v rozsudku. Okruh podle zákona nezbytných dokazovaných skutečností zde takřka nevyhnutelně povede k využití adekvátních důkazních prostředků.

K fikci uznání nároku je tedy nutné přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech procesně přiléhavých, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně (nález sp. zn. I. ÚS 1024/15 ze dne 1. 8. 2016).

Při aplikaci ustanovení § 114b o. s. ř. musí soud vždy pečlivě zvážit, zda žaloba poskytuje dostatečný základ pro vydání rozsudku pro uznání za situace, že se žalovaný na kvalifikovanou výzvu řádně a včas nevyjádří. Na žalobu je tedy v případě, že soud zvažuje využití kvalifikované výzvy, nutné klást zvýšené nároky a požadovat, aby obsahovala všechny právně významné skutečnosti. V opačném případě vzniklá situace brání aplikaci kvalifikované výzvy a nejsou tak ani splněny podmínky pro případné vydání rozsudku pro uznání.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1261/15, ze dne 13. 10. 2016

14.10.2016 00:01

ÚS: Zdravotní indispozice jako omluvitelný důvod zmeškání

Žalovaný se vyjádřil k žalobě sice opožděně z hlediska lhůty stanovené v § 114b odst. 1 o. s. ř., ale stalo se tak z omluvitelného důvodu. Jestliže obecné soudy poté rozhodovaly o relevanci tohoto důvodu i o meritu věci, měly k dispozici s dostatečným časovým předstihem procesní stanovisko žalovaného k věci samé. Za těchto okolností neměl být vydán rozsudek pro uznání na základě fikce podle ustanovení § 114b odst. 5 o. s. ř. a stalo-li se tak, pak lze obecným soudům oprávněně vytknout porušení garancí zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. V daném případě je proto třeba uzavřít, že pro vydání rozsudku pro uznání nebyly splněny předpoklady a jeho vydáním bylo zasaženo do stěžovatelova práva na spravedlivý proces.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3263/13, ze dne 12. 9. 2016

30.09.2016 00:00

ÚS: Rozsudek pro uznání a tzv. kvalifikovaná výzva

V případě, kdy reakcí na kvalifikovanou výzvu podle § 114b odst. 1 o. s. ř. je vyjádření žalovaného, které jasně směřuje proti nároku, jenž je proti němu uplatňován, ale obsahuje procesní nedostatky, nesmí soud rozhodnout na základě fikce uznání nároku podle § 114b odst. 5 o. s. ř. a vydat rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř., aniž by nejprve žalovaného vhodným způsobem vyzval k doplnění podání, popř. odstranění chyb, je-li to s ohledem na běh lhůty a dostupné informace v jeho možnostech.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 1252/16, ze dne 6. 9. 2016

14.09.2016 00:00

Odmítnutí preventivní bezpečnostní prohlídky při vstupu do budovy soudu

Nedostavil-li se řádně předvolaný účastník k jednání jen z toho důvodu, že se odmítl podrobit preventivní bezpečnostní prohlídce, a proto nebyl do budovy soudu vpuštěn, o čemž byl příslušný předseda senátu justiční stráží před započetím jednání vyrozuměn, byly splněny zákonem stanovené podmínky pro jednání v jeho nepřítomnosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2216/2016, ze dne 29. 6. 2016

31.08.2016 00:01

Rozsudek pro uznání v řízení o vypořádání společného jmění manželů

Ačkoliv i přes chybějící navržený způsob vypořádání může být žaloba na vypořádání společného jmění manželů projednatelná, je-li z ní patrno, jaké položky tvořící společné jmění manželů mají být vypořádány, tvoří chybějící návrh na vypořádání některé z položek překážku k tomu, aby mohla být tato položka vypořádána prostřednictvím rozsudku pro uznání. Důvodem je totiž to, že z rozsudku pro uznání musí být zřejmá práva a povinnosti týkající se jednotlivých účastníků. Podobu těchto práv a povinností pro účely rozsudku pro uznání navrhuje některý z účastníků (zpravidla žalobce), přičemž druhý z účastníků (zpravidla žalovaný) navržený způsob vypořádání uzná či se jeho uznání podle § 114b odst. 4 o. s. ř. dovozuje pro absenci řádného a včasného vyjádření. Není-li ovšem z žaloby, k níž se má žalovaný vyjádřit, zřejmé, jaká práva a povinnosti mají ze soudního rozhodnutí vyplývat, pak absence reakce na tzv. kvalifikovanou výzvu podle § 114b o. s. ř. nemůže vést k vydání rozsudku pro uznání, a to ani v částečném rozsahu.

Ačkoliv musí být z návrhu zřejmé, jaká práva a povinnosti mají ze soudního rozhodnutí nadále vyplývat, neznamená to, že by bylo nutné jednotlivé položky oceňovat, aby mohlo dojít k vydání rozsudku pro uznání.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2103/2016, ze dne 15. 6. 2016

19.08.2016 00:04

ÚS: Fikce uznání v případě nekvalifikovaného neuznání nároku

I. Fikce uznání dle § 114b odst. 5 občanského soudního řádu nemůže nastoupit a rozsudek pro uznání nelze vydat v situaci, kdy žalovaný zřetelně projeví jednak svůj nesouhlas s žalobou a jednak svůj zájem účastnit se projednání věci a vyřešení sporu bez jakéhokoli záměrného ztěžování, zdržování či oddalování postupu soudu. Fikcí uznání a následně vydáním rozsudku pro uznání také nelze fakticky sankcionovat žalovaného, zejména jde-li o osobu právně neznalou, za to, že sám neví, jaké jsou ty „správné právnické“ argumenty a námitky proti žalobě, s nimiž by mohl být v řízení úspěšný. Naopak tato právní úprava je vyhrazena pro případy lhostejné či obstrukční pasivity žalovaného, jejíž akceptace by byla z pohledu žalobce nespravedlivou, a proto může mít onen přísný důsledek v podobě předstírání, že žalovaný nárok žalobce uznal. K fikci uznání je tedy nutno přistupovat jako k nástroji výjimečnému, jehož použití je ospravedlněno jen v případech skutečně nesporných, přičemž podmínky jeho použití musí být interpretovány nikoli extenzivně, ale restriktivně. Nepřípadná a nespravedlivá aplikace § 114b odst. 5 občanského soudního řádu vede k porušení práva žalovaného být slyšen a vyjádřit se k věci dle čl. 38 odst. 2 Listiny, jakož i k porušení jeho práva na spravedlivý proces obecně, ba dokonce k odepření spravedlnosti (porušení práva na přístup k soudu) dle čl. 36 odst. 1 Listiny.

II. Situaci nedostatečně kvalifikovaného vyjádření žalovaného na výzvu dle § 114b odst. 1 občanského soudního řádu (je-li zároveň zřejmá snaha žalovaného aktivně se účastnit řízení a včasného projednání věci) je třeba řešit poučením žalovaného o tom, že jeho dosavadní skutková tvrzení jsou například neúplná a je nutné je doplnit, či o tom, co je pro posouzení dané věci relevantní, a podobně. Vyplývá-li z okolností věci, že žalovaný je nemajetný, měl by být rovněž poučen o možnosti požádat o ustanovení zástupce pro řízení. Poučení žalovaného přitom lze provést jak při nařízeném jednání, tak případně písemně ještě před jeho nařízením.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1024/15, ze dne 1. 8. 2016

12.08.2016 00:05

ÚS: Rozsudek pro uznání a tzv. kvalifikovaná výzva

V situaci, kdy soud vyzval žalovaného k vyjádření podle § 114b odst. 1 o. s. ř. a žalovaný výzvě vyhověl podáním, při jehož odeslání došlo k chybě, v důsledku níž bylo podání odesláno nekompletní, nesmí soud vydat rozsudek pro uznání podle § 153a odst. 3 o. s. ř. aniž by žalovaného vhodným způsobem upozornil, že jeho podání považuje za nedostatečné, je-li to s ohledem na běh lhůty a dostupné informace v jeho možnostech.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 842/16, ze dne 19. 7. 2016

01.07.2016 00:01

ÚS: K postupu soudu při ztrátě podání ze spisu

Pokud dojde v řízení k takovému excesu, že je podání ztraceno, nemůže jít takové pochybení soudu nikdy k tíži účastníka. Soudy musí vynaložit veškeré možné úsilí, aby toto své pochybení napravily, a nelze akceptovat stav, kdy řízení skončí neprojednáním ztraceného podání, i kdyby to znamenalo opakované vyzvání účastníka nebo přihlédnutí k podání, k němuž se za standardních okolností nepřihlíží; tím spíše v situaci, kdy je spolehlivě zjištěno, jaký obsah ztracené podání mělo.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3173/15, ze dne 17. 5. 2016

03.05.2016 00:02

Zastavení řízení po výmazu účastníka z veřejného rejstříku

Byla-li právnická osoba vymazána z veřejného rejstříku po zahájení řízení (dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno) a byl-li u příslušného soudu podán návrh na zrušení zápisu o jejím výmazu, závisí rozhodnutí soudu, zda je možné pokračovat v řízení s touto právnickou osobou jako účastníkem řízení, na otázce, zda jsou tu důvody postupovat podle ustanovení § 209 odst. 1 o. z., a tedy zrušit zápis o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku.

Protože se jedná o otázku, která může být řešena jen v řízení o zrušení zápisu o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku, jež je řízením ve statusové věci právnické osoby [srov. § 85 písm. a) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních], a kterou se proto soud nemůže v jiném řízení zabývat ani jako otázkou předběžnou, soud řízení podle ustanovení § 109 odst. 1 písm. b) o. s. ř. přeruší do doby, než bude příslušným soudem pravomocně rozhodnuto o návrhu na zrušení zápisu o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku; závěr, že povaha věci neumožňuje pokračovat v řízení s touto právnickou osobou jako s účastníkem řízení, smí učinit a o zastavení řízení podle ustanovení § 107 odst. 5 o. s. ř. smí rozhodnout pouze tehdy, jestliže příslušný soud návrh na zrušení zápisu o výmazu právnické osoby z veřejného rejstříku pravomocně zamítl.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1067/2015, ze dne 23. 2. 2016

14.03.2016 00:01

Nárok na nájemné od rozhodnutí o úpadku do prohlášení konkursu na majetek nájemce

I. Nejde-li o případ uvedený v § 256 odst. 3 větě druhé insolvenčního zákona, právo na nájemné nebo jinou úhradu, na kterou pronajímateli vznikl nárok v době od rozhodnutí o úpadku do prohlášení konkursu na majetek nájemce, může pronajímatel přihlásit v době od prohlášení konkursu do insolvenčního řízení vedeného na majetek nájemce i po uplynutí propadné přihlašovací lhůty určené rozhodnutím o úpadku. Od prohlášení konkursu na majetek nájemce platí pro takovou pohledávku omezení dané ustanovením § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona.

II. Je-li část pohledávky uplatněna věřitelem u soudu žalobou v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a) insolvenčního zákona, nejsou splněny předpoklady pro vydání platebního rozkazu. Kvalifikovaná výzva dle § 114b odst. 1 o. s. ř., s takovým platebním rozkazem spojená, nemůže vyvolat účinky uznání nároku a na tomto základě nelze o věci rozhodnout rozsudkem pro uznání ani ve vztahu k dalším částem pohledávky.

III. Soud nesmí schválit smír v řízení o nároku uplatněném žalobou v rozporu s ustanovením § 109 odst. 1 písm. a/ insolvenčního zákona.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3277/2013, ze dne 23. 9. 2015

12.02.2016 00:03

ÚS: Pořádková pokuta za extrémně urážlivé výroky

I. U výroků, které v sobě kombinují skutkový základ i prvek hodnocení (tzv. hybridní výroky či hodnotové soudy se skutkovým základem) je nezbytné určit, do jaké míry mají tyto hybridní výroky skutkový základ a zda nejsou tyto výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, přičemž je nezbytné vzít v úvahu jejich celkový tón i okolnosti případu (rozsudek ESLP ve věci Morice proti Francii ze dne 23. 4. 2015, stížnost č. 29369/10, § 126; rozsudek ESLP ve věci Brasilier proti Francii ze dne 11. 4. 2006, stížnost č. 71343/01, § 37).

II. V souvislosti s kritikou soudů a soudců je třeba při posuzování toho, zda nejsou dotčené výroky vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané, vzít v úvahu rovněž následující faktory: (1) vůči komu kritika směřuje, (2) kdo kritizuje, (3) co, (4) kde a (5) jakou formou.

III. Ve výjimečných případech může špatné psychické zdraví negativně ovlivňovat práci soudce. Stejně tak deviantní chování soudce může být za určitých okolnosti neslučitelné s výkonem soudcovské funkce a může tak založit legitimní důvod pro kritiku dotčeného soudce. Taková kritika se ovšem musí zakládat na objektivních důvodech. Je tedy nezbytné, aby stěžovatel pro takové výroky předložil alespoň nějaké objektivní zdůvodnění; pokud tak neučiní, jeho výroky nemají dostatečný skutkový základ a nepožívají ochrany článku 17 Listiny a článku 10 Úmluvy.

IV. Pejorativní a vulgární výroky směřující vůči jednotlivým soudcům jsou chráněny pouze výjimečně – a to například tehdy, pokud jsou vyprovokovány podobně či stejně ostrými výroky ze strany soudce na adresu účastníka řízení či jeho právního zástupce [tzv. odvetná (counterattaack, Gegenschlag) funkce svobody projevu].

V. Přesvědčivé odůvodnění výroku, za nějž se ukládá pořádková pokuta za hrubě urážlivé podání podle § 53 odst. 1 o. s. ř., zpravidla vyžaduje, aby byl tento výrok v odůvodnění rozhodnutí uveden.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 750/15, ze dne 19. 1. 2016

28.12.2015 00:02

K předpokladům vydání samostatné výzvy podle § 114b o.s.ř.

Nelze vyloučit, že pro rozhodnutí soudu o vydání výzvy podle § 114b o. s. ř. mohou být významné i jiné skutečnosti, než ty, které bezprostředně vyplývají ze žaloby. Mohou to být i skutečnosti známé soudu z úřední činnosti např. z jiných řízení. Tyto skutečnosti mohou představovat okolnosti, předvídané ustanovením § 114b o. s. ř., které mohou ukazovat, že – ačkoliv by podle své povahy nemuselo jít o věc z hlediska zjišťování skutkového stavu mimořádně obtížnou – tu jsou takové mimořádné skutečnosti, které vedou k závěru, že bez písemného vyjádření žalovaného ve věci nemůže být první jednání připraveno tak, aby při něm mohlo být zpravidla o sporu rozhodnuto.

V projednávané věci takovou okolností je skutečnost, že v jiném řízení vedeném mezi týmiž účastníky byla již otázka rozhodná pro řešení věci posuzována jako otázka předběžná.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 760/2015, ze dne 30. 9. 2015

22.10.2015 00:00

MS: Souhlas s rozhodnutím věci bez jednání

K souhlasu žalobce s rozhodnutím věci bez jednání dle § 115a o.s.ř., který je podmíněn vyhověním žalobě, se nepřihlíží a hledí se na něj, jako by nebyl dán.

podle usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 91Co 188/2015, ze dne 30. 7. 2015

16.10.2015 00:03

ÚS: Pořádková pokuta za opožděné dodání listin

Jestliže soud uloží advokátovi pořádkovou pokutu, aniž mu umožní se k věci vyjádřit a aniž zjistí, zda pozdní předložení soudem požadovaných tvrzení a důkazních návrhů zavinil advokát osobně či jeho klient (účastník řízení), jedná se o porušení práva na spravedlivý proces chráněného čl. 36 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a o neoprávněný zásah do vlastnického práva chráněného čl. 11 odst. 1 Listiny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 910/15, ze dne 23. 9. 2015

06.10.2015 00:00

Překročení rámce předmětu řízení soudním smírem

Obsahem přípustného smíru je dohoda, kterou se upravují hmotněprávní vztahy, jež jsou předmětem řízení; nelze vyloučit, aby byly upraveny i jiné vztahy, než ty, které jsou vymezeny předmětem řízení, neboť je tu podmínkou přípustnosti smíru, aby povaha věci uzavření smíru připouštěla. Jestliže smír svým obsahem upravuje vztahy nad rámec dosavadního předmětu řízení, jde o smír přípustný, neboť tu jde o dispozici návrhem a schválením smíru připouští soud i tuto dispozici. Smír jako dohoda účastníků, u níž se předpokládá existence nejistých, neurčitých nebo sporných práv, je narovnáním, popřípadě dohodou o vzdání se práva.

Smír může svým obsahem překročit rámec předmětu řízení; vždy však z něho musí být patrno, jak byly vypořádány nároky, které byly předmětem řízení (R 16/1987).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1962/2013, ze dne 24. 6. 2015