// Profipravo.cz / Ostatní
Ostatní
21.11.2025 00:06
ÚS: Postup soudů k naplnění práva styku rodiče a dítěte
V situaci, kdy dítě striktně odmítá rodiče, jsou obecné soudy povinny aktivně činit kroky, které by mohly vést k obnově a rozvoji vztahu rodiče a dítěte, především se musí zabývat příčinou rozvratu vazeb, možnostmi nápravy a perspektivou budoucího rozvoje vztahu.
Při rozhodování o úpravě styku dítěte s nerezidentním rodičem jsou soudy povinny nejen zohlednit jeho schopnost o dítě pečovat, ale též aktivně hledat a stanovit konkrétní a postupně rozšiřující se režim styku, nejsou-li závažné důvody k jeho omezení. Odsunutí úpravy styku na pozdější dobu nebo jeho nadměrné omezení, aniž by byl stanoven cílový režim, představuje zásah do základních práv jak rodiče, tak dítěte, které má právo na péči obou rodičů (shodně nález sp. zn. II. ÚS 212/25 ze dne 12. března 2025).
Perspektiva budoucího rozšíření styku je klíčová i v případech, kdy styk rodiče s dítětem je velmi výrazně omezen. Bez takové perspektivy úzký styk blížící se úplnému vyloučení rodiče ze života dítěte (zde 1 hodina týdně neprezenční komunikace formou videohovorů, nebo 30 minut týdně neprezenčně on-line písemná komunikace prostřednictvím elektronické komunikační sítě) nebude ústavně akceptovatelný již jen pro absenci takové perspektivy (shodně nález sp. zn. II. ÚS 894/25 ze dne 30. července 2025, bod 36), i pokud by byl krátkodobě akceptovatelný jako tzv. navykací režim. K tomu by však musel být současně schopen naplnit účel navykacího režimu.
Při hledání nejlepšího zájmu dítěte je nutné považovat jeho přání za zásadní vodítko. Předpokladem je, že je dítě dostatečně rozumově a emocionálně vyspělé. Současně však není možné, aby obecné soudy postoj nezletilého dítěte bez dalšího převzaly a své rozhodnutí založily pouze na jeho přání, namísto na pečlivém a komplexním posuzování jeho zájmů [srov. např. nález sp. zn. II. ÚS 4160/12 ze dne 23. dubna 2013 (N 66/69 SbNU 213)].
Nepostupují-li soudy uvedeným způsobem, mohou tím porušit práva rodiče na rodinný život a péči o děti a jejich výchovu zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2271/25, ze dne 29. 10. 2025
19.11.2025 00:02
K odvolání opatrovníka podle ustanovení § 463 odst. 2 o. z.
Z ustanovení § 463 odst. 2 o. z. nelze dovodit, že by se jednalo o ustanovení taxativní, jež by nepřipouštělo žádný jiný důvod, pro který by bylo možné odvolat osobu opatrovníka; důvody k odvolání opatrovníka je však třeba vykládat restriktivně. Ačkoliv tedy k odvolání opatrovníka zpravidla dojde z důvodů v tomto ustanovení výslovně vymezených, tj. požádá-li o to opatrovník nebo neplní-li opatrovník své povinnosti (plynoucí především z ustanovení § 466 odst. 1 o. z.), nelze dospět k závěru, že by dané ustanovení vymezovalo tzv. numerus clausus případů, kdy opatrovníka odvolat lze. Není pochyb o tom, že k odvolání opatrovníka a jmenování opatrovníka nového dojde také v situaci, kdy opatrovník přestal splňovat podmínky na opatrovníka kladené zákonem, zejména stal-li se osobou nezpůsobilou právně jednat, či v případě střetu jeho zájmů se zájmy opatrovance, který je trvalého charakteru a který nelze překlenout ustanovením kolizního opatrovníka dle ustanovení § 460 o. z.
K odvolání opatrovníka však může dojít také na základě jiných skutečností, které (byť v souhrnu) vyústí v závěr soudu o nezbytnosti odvolání opatrovníka a jmenování opatrovníka nového. Může tak jít o případy, kdy dosavadní opatrovník svým jednáním (příp. opomenutím) přímo neporuší své povinnosti mu plynoucí z funkce opatrovníka, ale ve svém souhrnu tato jednání (opomenutí) budou představovat natolik závažné „závadové“ jednání, pro které již dosavadní opatrovník nebude osobou žádoucí v postavení opatrovníka opatrovance. V takových případech bude vždy na soudu, aby tuto otázku řešil, a to zejména s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem případu, a především v těchto případech bude víc než důvodné, aby závěr soudů o nezbytnosti odvolání dosavadního opatrovníka právě pro takové „závadové“ jednání byl řádně vyargumentován. Z odůvodnění rozhodnutí soudu proto musí být zcela zřejmé, z jakých podstatných důvodů soud shledává jako již nežádoucí, aby osoba opatrovníka tuto funkci vykonávala i nadále, aniž by porušila své povinnosti plynoucí ze zákonných ustanovení opatrovnictví.
K odvolání opatrovníka dle ustanovení § 463 odst. 2 o. z. nelze přistoupit pouze z důvodu, že je zde jiná osoba, která je osobou vhodnější.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2069/2025, ze dne 23. 10. 2025
14.11.2025 00:05
ÚS: Změna poměrů a rozložení péče o dítě
Má-li soud za to, že poměry nezletilého dítěte se změnily natolik zásadně, že je třeba změnit rozložení péče každého z rodičů, musí zároveň závěr o tom, v jakém poměru bude každý z rodičů pečovat (zda v časově souměrném či časově vychýleném ve prospěch jednoho z rodičů), podepřít konkrétními důvody, proč je takové rozložení péče za specifických okolností věci vhodné a v nejlepším zájmu dítěte. Neučiní-li takto individualizované posouzení konkrétní rodinné situace a vyjde toliko z mechanicky a nepřiléhavě použitých obecných postulátů plynoucích z vývojové psychologie dítěte, dopustí se libovůle a poruší tím právo rodiče na péči a výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s právem na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2469/25, ze dne 30. 9. 2025
10.11.2025 00:01
Objektivní nesplnitelnost požadavků uvedených v zadávací dokumentaci
Zjistí-li zadavatel objektivní nemožnost splnění byť jen části požadavků uvedených v zadávací dokumentaci poté, co již vybral dodavatele a vyzval jej k doložení kvalifikace podle § 122 odst. 3 ZZVZ, a nemůže již proto (s ohledem na § 99 ZZVZ) učinit jiné nezbytné a přiměřené opatření k nápravě, aby v zadávacím řízení mohl pokračovat zákonným způsobem, je namístě zrušení zadávacího řízení [podle § 127 odst. 2 písm. d) ZZVZ]. Z uvedeného důvodu již v této fázi nelze vyloučit vybraného dodavatele ze zadávacího řízení pro nedoložení (též) dalších dokladů prokazujících splnění kvalifikace. I kdyby vybraný dodavatel doložil veškeré ostatní doklady, nemohl by nikdy zcela naplnit požadavky stanovené v zadávací dokumentaci a vyhovět výzvě zadavatele pro objektivní nesplnitelnost části jeho požadavků a v takové situaci nelze nedoložení jiných dokladů posuzovat k tíži vybraného dodavatele.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2102/2024, ze dne 30. 9. 2025
24.10.2025 00:06
ÚS: Změna poměrů a zpětné zvýšení výživného
Shledá-li soud změnu poměrů dítěte odůvodňující jinak zpětné zvýšení běžného výživného, nelze odmítnout toto zvýšení s ohledem na v minulosti vytvořené úspory dítěte. Opačným postupem dochází k zásahu do práv podle čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 864/25, ze dne 11. 9. 2025
24.10.2025 00:04
ÚS: Manipulace dětí proti druhému rodiči
Obecné soudy poruší práva rodiče na rodinný život a na péči o děti a jejich výchovu zaručená čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, pokud vyloučí zcela jeho kontakt s dětmi z důvodu, že rodič děti ovlivňuje proti druhému rodiči, aniž by se zabývaly možností asistovaného styku.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2068/25, ze dne 11. 9. 2025
24.10.2025 00:03
ÚS: Určení výživného na nezletilé dítě
Obecné soudy poruší ústavně zaručené právo účastníků na soudní ochranu, pokud při určování výživného na nezletilé dítě vychází z nepřezkoumatelně zjištěných příjmů povinné osoby, popřípadě pokud na zjišťování příjmů povinné osoby v rozporu se zásadou vyšetřovací rezignují.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 2015/25, ze dne 25. 9. 2025
29.09.2025 00:02
Popření otcovství po souhlasu s umělým oplodněním
I. Otcovství k dítěti vzešlému z umělého oplodnění, které se narodilo v rozhodné době, v zásadě nelze popřít, pokud bylo umělé oplodnění provedeno se souhlasem dotčeného muže. Pravidlo zákazu (nemožnosti) popření otcovství dopadá jak na případy, kdy je otcovství založeno první domněnkou podle ustanovení § 776 o. z. (tj. umělé oplodnění provedené u provdané ženy se souhlasem jejího manžela), tak na situace, kdy je otcovství založeno podle ustanovení § 778 o. z. (tj. umělé oplodnění provedené u neprovdané ženy se souhlasem jejího partnera). Toto pravidlo „neplatí“ jen tehdy, „otěhotněla-li matka dítěte jinak“. Skutečnost, že otec dítěte vzešlého z umělého oplodnění není jeho biologickým otcem, je zde zcela nerozhodná (není relevantním důvodem pro popření otcovství).
Ustanovení § 787 o. z. nerozlišuje, zda byly použity spermie získané od muže, který se ženou podstupuje léčbu neplodnosti společně, nebo zda byly použity spermie anonymního dárce. V obou případech (slovy zákona „bez ohledu na to, jaké genetické látky bylo použito“) zákon chrání (a podporuje) úmyslné rodičovství, tedy situaci, kdy muž dobrovolně a vědomě souhlasil s umělým oplodněním, byť v případě anonymního dárce věděl, že nebude (zároveň) biologickým otcem dítěte. Souhlas muže s umělým oplodněním (bez ohledu na to, co bylo jeho motivem či pohnutkou k udělení tohoto souhlasu) zákon pokládá, a to plně v souladu s principy autonomie vůle a odpovědného rodičovství, za právní akt, kterým muž přijímá roli otce.
II. Jako výjimku ze zásady zákazu (nemožnosti) popření otcovství k dítěti počatému pomocí umělého oplodnění provedeného v tzv. kritické době se souhlasem muže z neplodného páru zákon vymezuje toliko situaci, že „matka otěhotněla jinak“. Protože jde o zákonnou výjimku z pravidla, je třeba ji vykládat restriktivně a současně v souladu s nejlepším zájmem dotčeného dítěte. Zákonnou formulaci, že „to (pravidlo zákazu popření otcovství) neplatí, otěhotněla-li matka jinak“, je proto třeba nepochybně chápat tak, že úspěšné popření otcovství je možné jen tehdy, že zde vymezená situace opravdu nastala, tj. je-li prokázáno, že matka vskutku „otěhotněla jinak“.
Pro vyvrácení zákonné domněnky otcovství k dítěti počatému za pomoci umělého oplodnění tedy nestačí pouhé tvrzení matky (nebo otce), že matka otěhotněla jinak než pomocí umělého oplodnění, případně že „postačuje zpochybnění faktu (existence důvodných pochybností), že k početí došlo prostřednictvím asistované reprodukce, k níž byl souhlas manžela dán“, nýbrž tato skutečnost musí být v řízení o popření otcovství postavena najisto. Musí být označeny důkazy, které spolehlivě vyvrátí presumovaný kauzální vztah mezi umělým oplodněním a otěhotněním.
Způsob, jakým lze tuto skutečnost prokázat, se bude lišit podle toho, zda šlo o homologní nebo heterologní asistovanou reprodukci, kdy je použito genetické látky anonymního dárce. Pokud mělo být provedeno homologní umělé oplodnění, znaleckým dokazováním (testem DNA) lze poměrně jednoduše stanovit, že otcem dítěte není muž, který dal k umělému oplodnění souhlas, a nepřímo tak dokázat, že matka otěhotněla jinak než v důsledku umělého oplodnění genetickou látkou manžela (příp. partnera, není-li matka vdaná). Bylo-li však provedeno heterologní umělé oplodnění genetickou látkou anonymního dárce, je situace pro popírajícího účastníka složitější. Musí prokázat, že matka dítěte otěhotněla jinak než při umělém oplodnění pomocí anonymního dárce, tedy že otěhotněla přirozenou cestou, zpravidla v důsledku soulože s jiným mužem. Možnost spolehlivého prokázání této (tvrzené) skutečnosti se ovšem zpravidla neobejde bez odběru vzorku DNA konkrétního muže, s nímž matka (podle tvrzení popírajícího účastníka) měla přirozeně otěhotnět, za účelem zjištění, zda jde skutečně o biologického otce dítěte.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 1621/2025, ze dne 27. 8. 2025
24.09.2025 00:01
K nepřevoditelnosti postavení zakladatele nadace
Právní úprava nadací obsažená v občanském zákoníku nedovoluje zakladateli nadace převést své (vysoce osobní) postavení zakladatele na jinou osobu (změnit osobu zakladatele v zakládací listině).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2648/2024, ze dne 12. 9. 2025
19.09.2025 00:02
ÚS: Odmítnutí opatrovníka pro správu jmění dítěte
Při aplikaci § 931 odst. 1 věta druhá občanského zákoníku jsou obecné soudy povinny posuzovat, zda rodič negativní volby osoby poručníka, resp. opatrovníka, nezneužívá a zda jedná rozumně a v souladu s nejlepším zájmem dítěte, přičemž jak zneužití práva, tak jeho výkon v rozporu se zájmem dítěte, vylučují poskytnutí ochrany tomuto právu samy o sobě.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1499/25, ze dne 18. 8. 2025
16.09.2025 00:02
Posouzení doby přiměřené možnostem spotřebitele k vrácení jistiny úvěru
Domáhá-li se poskytovatel úvěru vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru (za situace, kdy v důsledku porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele byla úvěrová smlouva shledána neplatnou), je na poskytovateli úvěru, aby prokázal, že jistinu spotřebitelského úvěru spotřebiteli poskytl.
Skutková zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získal na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, jsou však ve prospěch spotřebitele, protože mají vliv na splatnost pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy v jeho prospěch (dotyčné ustanovení slouží k jeho ochraně). Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a o takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Takové rozložení uvedeného procesního břemene odpovídá povaze skutečností právně významných pro úsudek o možnostech spotřebitele, které se zakládají na jeho subjektivních poměrech, jež jsou známy právě jemu, nikoliv jeho věřiteli.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1902/2025, ze dne 13. 8. 2025
05.09.2025 00:05
ÚS: Výrazně omezený styk rodiče s dítětem
Rozhodnutí, které upravuje styk rodiče s dítětem ve značně omezeném rozsahu, musí zároveň obsahovat konkrétní výhled jeho dalšího rozšiřování. V opačném případě může být porušeno právo rodiče na péči a výchovu dítěte podle čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 894/25, ze dne 30. 7. 2025
20.08.2025 00:01
Zdánlivost rozhodnutí orgánu zájmového sdružení právnických osob
I. Na posuzování zdánlivosti rozhodnutí orgánu zájmového sdružení právnických osob se analogicky použije úprava zdánlivosti rozhodnutí orgánu spolku obsažená v § 245 o. z.
II. Ze stanov CZ.NIC, z. s. p. o. (čl. 28.1 až 28.3) se zřetelně podává, že představenstvo je jeho statutárním orgánem, v jehož působnosti je schvalovat Pravidla registrace včetně všech souvisejících technických dokumentů.
Pravidla ADR jsou jako příloha č. 3 součástí Pravidel registrace (obchodních podmínek CZ.NIC, z. s. p. o.), jejichž část (bod 24.2) odkazuje na použitelnost ADR. Je běžnou praxí, že obchodní podmínky zahrnují i ustanovení upravující ukončení smluvního vztahu či mechanismy řešení sporů. Taková ustanovení jsou integrální součástí smluvního rámce a jejich podstatu nelze posuzovat odděleně od zbytku obchodních podmínek, kterých jsou součástí. Opačný přístup by nutně znamenal, že Pravidla registrace představenstvo sice přijmout mohlo, ale pouze v některých částech jejich obsahu, nikoliv jako celek.
Nejvyšší soud proto neshledává důvodu, pro nějž by přijatá Pravidla ADR nespadala do působnosti představenstva CZ.NIC, z. s. p. o. výslovně vymezené v čl. 28.3. písm. a) jeho stanov, neboť byla přijata jako nedílná součást obchodních podmínek CZ.NIC, z. s. p. o.
III. Nezávisle na jejím vyjádření ve stanovách CZ.NIC, z. s. p. o. je zbytková působnost statutárního orgánu právnické osoby zakotvena v § 163 o. z., a to tak, že statutárnímu orgánu náleží veškerá působnost, kterou zakladatelské právní jednání, zákon nebo rozhodnutí orgánu veřejné moci nesvěří jinému orgánu právnické osoby. Ačkoliv intertemporální úprava obsažená v § 3051 o. z. odkazuje v otázkách zájmových sdružení právnických osob na použití předchozí právní úpravy, vztahuje se tento odkaz pouze na specifika právní úpravy tohoto typu právnických osob (tj. na použití § 20f až 20k obč. zák.). Jinak se i v poměrech zájmových sdružení právnických osob prosadí (obecná) úprava právnických osob obsažená v § 118 až 209 o. z. (včetně § 163 o. z.).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1129/2025, ze dne 28. 7. 2025
23.07.2025 00:02
Jmenování opatrovníka člověku plně svéprávnému bez jeho návrhu
I. Opatrovníka lze dle ustanovení § 465 odst. 1 o. z. ustanovit i člověku, jehož svéprávnost nebyla omezena, a to i bez jeho návrhu.
Znění § 465 odst. 1 věta prvá a část věty druhé před spojkou „nebo“ skýtá pro soudy prostředek, jak na základě jejich poměrně širokého diskrečního oprávnění, při znalosti konkrétních okolností projednávané věci a s plným respektem k nejlepšímu zájmu posuzovaného samy zhodnotily, zda jsou dány předpoklady ke jmenování opatrovníka, jak má být vymezen rozsah jeho zástupčího oprávnění a kdo jím má případně být. V té souvislosti jsou povinny se pokusit zjistit názor posuzovaného, nejsou jím ovšem při svém rozhodovány bezpodmínečně vázány (viz § 471 o. z.).
II. Aby mohlo být v úplnosti posouzeno, zda jde o případ uvedený v § 469 odst. 1 o. z. a je třeba obligatorního návrhu posuzovaného, nebo naopak lze opatrovníka ustanovit i bez jeho návrhu (což je podle § 465 odst. 1 věta první a úvodní část věty druhé o. z. obecným pravidlem), musí soud vymezit v konkrétní věci ty okolnosti, v nichž spatřuje naplnění nebo nenaplnění podmínky existence „zdravotního stavu působící obtíže při správě jmění nebo hájení práv“. Úvaha soudu se proto vždy bude odvíjet od posouzení všech zvláštností konkrétního případu. Odpovídající úsudek musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními.
Ustanovení § 465 odst. 1 o. z. a § 469 odst. 1 o. z., co do pojmu (nejen) „zdravotní stav působící obtíže“, stejně jako při užití obratů „je-li toho třeba k ochraně jeho zájmů“, resp. „vyžaduje-li to veřejný zájem“ představují právní normy s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. normy jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, a přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Současně platí, že ustanovení § 469 o. z. nestojí samo o sobě, ale představuje pouhý doplněk znění § 465, věta druhá in fine o. z., kdy jen v tam popsaných případech lze opatrovníka ustanovit posuzovanému člověku na jeho návrh, ve všech ostatních případech tak může soud učinit i bez návrhu (ex officio), tedy dokonce i proti jeho vůli.
Pojem „obtíže působící zdravotní stav“ je třeba vykládat spíše restriktivněji a dopadá toliko na situace, kdy posuzovaný je stižen nepříznivým zdravotním stavem, který mu (fakticky) ztěžuje či alespoň komplikuje možnost právního jednání s jinými osobami (typicky osoby imobilní, osoby u nichž je postižen smyslový orgán, osoby s dotčenou dorozumívací [tzv. postulační] schopností, atd.), avšak nejsou u něj omezeny ovládací nebo rozpoznávací schopnosti. Jde-li však o osoby, jejíž svéprávnost byla omezena nebo u nich sice není přítomná duševní porucha (jako nezbytný předpoklad omezení jejich svéprávnosti podle § 55 odst. 1 a 57 odst. 1 o. z.), avšak z jiných především psychických či psychiatrických důvodů jsou u nich ovládací nebo rozpoznávací schopnosti omezené či výjimečně zcela vymizelé [typicky může jít o různé poruchy osobnosti] a v důsledku toho hrozí vznik závažné újmy, pak se na ně výluka § 469 odst. 1 o. z. nevztahuje a nepřijme-li soud jiná vhodná opatření, může takovým osobám i bez návrhu ustanovit opatrovníka „je-li to potřeba k ochraně jejich zájmů“ nebo „vyžaduje-li to veřejný zájem“ podle § 465 odst. 1 o. z.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 964/2025, ze dne 16. 6. 2025
07.07.2025 00:01
Aktivní legitimace k podání žaloby na určení neplatnosti dražby
I. Třetí osoba, jež není oprávněnou osobou podle § 24 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, není oprávněna podat žalobu na určení neplatnosti dražby jen na základě toho, že navrhovatel dražby uvedl ve smlouvě o provedení dobrovolné veřejné dražby uzavřené mezi navrhovatelem dražby a dražebníkem nepravdivé údaje tak, aby poškodil práva této třetí osoby.
II. Vzhledem k okolnostem nyní posuzované věci považuje Nejvyšší soud za nutné jako obiter dictum vysvětlit, že judikatura umožnila zpochybnit nabytí vlastnického práva vydražitele příklepem ve veřejné dražbě, avšak pouze v případě, že se jednalo o dražbu tzv. „zdánlivou“, resp. „fingovanou“, tedy v případech, kdy došlo ke zneužití institutu veřejné dražby (a tedy ke zneužití zákona o veřejných dražbách) a dražba fakticky podle tohoto zákona neproběhla, byť (ve vztahu k vnějšímu světu) vykonaná dražba formálně naplnila všechny předpoklady a podmínky veřejné dražby. Jedná se o jedinou výjimku ze zásady nemožnosti přezkoumávat platnost veřejné nedobrovolné dražby mimo řízení podle zákona o veřejných dražbách, a to ani jako předběžnou otázku. Ke zpochybnění vlastnického práva vydražitele však v takových případech dochází jinou žalobou než žalobou na určení neplatnosti veřejné dražby.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3957/2023, ze dne 29. 5. 2025
04.07.2025 00:02
ÚS: Právo a povinnost styku s dítětem
Rodičovská odpovědnost zahrnuje práva i povinnosti rodičů vůči dítěti, vč. práva a povinnosti styku. V případě návrhu na změnu úpravy styku, spočívající v rozšíření styku s nepečujícím rodičem, který je ke styku způsobilý, je obecný soud povinen posoudit, zda návrh představuje úpravu poměrů nezletilých dětí, která je v souladu s jejich nejlepším zájmem. Postup obecného soudu, který takový návrh zamítne na základě obecného argumentu, že povinnost státu zajistit právo dítěte na styk s rodiči je třeba chápat pouze jako právo rodiče (resp. vytvoření podmínek pro rodiče ke styku), nikoliv povinnost styku, může založit rozpor s právem na soudní ochranu, zaručeným čl. 36 odst. 1 Listiny.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 2423/24, ze dne 21. 5. 2025
30.06.2025 00:02
Lhůta pro uplatnění práv z pojištění záruky za úpadek cestovní kanceláře
Uplatnění práv zákazníka z pojištění záruky za úpadek cestovní kanceláře se při úpadku pořadatele zájezdu odbývá mezi zákazníkem a pojistitelem, od nějž má dostat pojistné plnění kompenzující mu finanční částku, jež je právě pro úpadek pořadatele zcela či zčásti nedobytná. Ostatně i zákon výslovně stanoví (§ 2869 o. z.), že oprávněná osoba uplatňuje svá práva u pojistitele.
Neuplatnila-li zákaznice nárok na pojistné plnění proti pojistiteli označenému ve smlouvě o zájezdu i v tzv. garančním listu ve lhůtě, která byla v její prospěch stanovena na maximální možnou délku šesti měsíců stanovenou zákonem, došlo k takovému prodlení oprávněné osoby, s nímž spojuje právní úprava oslabení subjektivního práva na pojistné plnění obdobné jeho promlčení, to znamená, že namítne-li pojistitel opožděné oznámení škodné události, soud právo na pojistné plnění oprávněné osobě nepřizná. Okolnost, že určení lhůty pro uplatnění nároku na pojistné plnění nebylo součástí smluvního ujednání mezi spotřebitelem a cestovní kanceláří, na tom nic nemění, neboť ochrana práv zákazníka je založena mechanismem, který je postaven kromě jiného i na tom, že zákazník dostane od svého smluvního partnera (provozovatele zájezdu) tomu odpovídající informaci (jak tomu bylo v posuzovaném případě).
Významný není odkaz zákaznice na úpravu možnosti dodatečného projevení souhlasu s pojistnou smlouvou při uplatnění práva na pojistné plnění (§ 2768 odst. 1 o. z.), neboť tento institut se netýká pravidel nastavení lhůty pro uplatnění nároku na pojistné plnění při úpadku poskytovatele zájezdu. Protože ujednání účastníků smlouvy se v tomto směru neodchýlilo od zákonné úpravy (§ 7a odst. 2 cestovního zákona), je bezpředmětné řešit meze smluvní volnosti při povinném pojištění (§ 2779 o. z.).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2277/2024, ze dne 29. 5. 2025
13.06.2025 00:06
ÚS: Asymetrická střídavá péče
Nemožnost přítomného účastníka efektivně participovat na jednání prostřednictvím svého advokáta z důvodu jazykových omezení může za určitých okolností vést k porušení jeho základního práva na rovnost účastníků řízení ve spojení s jeho základními právy na tlumočníka a projednání jeho věci v jeho přítomnosti (podle článku 37 odst. 3 a 4 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod).
Byť lze rovnocennosti podílu obou rodičů na péči o dítě obecně dosáhnout i prostřednictvím modelu péče pouze jednoho z rodičů za současné úpravy tzv. „širokého“ styku dítěte s druhým rodičem, opatrovnické soudy mají v souladu se základními právy rodičů na soudní ochranu ve spojení s jejich základním právem na péči a výchovu dítěte (podle článku 36 odst. 1 a článku 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod) povinnost ústavně konformně zvážit rovněž možnost svěření dítěte do tzv. asymetrické střídavé péče, která pro rodiče s úžeji stanoveným stykem může představovat významnou symbolickou hodnotu. Zvolí-li opatrovnický soud formu péče jen jednoho z rodičů s tzv. širokým stykem druhého rodiče, musí zároveň zásadně předestřít, zda a případně za jakých konkrétních podmínek by v budoucnu byla změna na střídavou péči realizovatelná.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 3378/24, ze dne 7. 5. 2025
05.06.2025 00:02
ÚS: Rozhodování o úpravě poměrů k nezletilým dětem
Obecné soudy jsou povinny posuzovat problematiku svěření nezletilých do péče rodičů především s přihlédnutím k jejich nejlepšímu zájmu ve smyslu čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Při hledání nejlepšího zájmu nezletilých musí vzít soudy s přibývajícím věkem dítěte a s jeho narůstající rozumovou a emocionální vyspělostí v úvahu i jeho přání, neboť názor dítěte zejména ve věku deseti let a vyšším musí být vnímán jako zásadní vodítko při hledání jeho nejlepšího zájmu. Soudy však nemohou vycházet izolovaně pouze z jeho názoru, ale musí souhrnně vzít v úvahu všechny pro posouzení věci významné okolnosti, mimo jiné rozumovou a emocionální vyspělost i věk dítěte.
Při rozhodování o úpravě poměrů k nezletilým dětem musí soudy vycházet z individuálního rozměru každého jednotlivého případu. Rodinné vztahy jsou totiž primárně založeny na jiných než právních normativních systémech, a proto právo, byť má a musí do těchto vztahů vstupovat, musí být interpretováno a aplikováno nikoli mechanicky, formalisticky, ale citlivě, s výlučným ohledem na jeho účel.
podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 603/25, ze dne 15. 5. 2025
26.05.2025 00:02
Právo odpovídající věcnému břemenu bydlení pro rozvedeného manžela
Ustanovení § 769 o. z. řeší dopady rozvodu manželství na slabší právo manžela k domu nebo k bytu, v němž se nacházela rodinná domácnost, a zakládá povinnost manžela se slabším právem se vystěhovat. I současná právní úprava klade po rozvodu manželství důraz na ochranu slabšího partnera a dítěte svěřeného do jeho péče. Zákon v tomto směru preferuje vypořádání vzájemných vztahů bývalých manželů dohodou, ale jestliže k ní nedojde, soud musí v zásadě na návrh druhého manžela rozhodnout o povinnosti manžela se slabším právem se vystěhovat, neboť zákon žádnou náhradu za ztrátu práva bydlení tak, jak je tomu v § 768 o. z., výslovně nepřiznává. Může však ve výjimečných případech zohlednit přiměřeně poměry rozvedeného manžela se slabším právem a za určitých okolností, zejména s ohledem na péči o nezletilé či dosud nezaopatřené dítě, zřídit právo odpovídající věcnému břemenu bydlení dle § 767 odst. 2 o. z.
Ustanovení § 767 odst. 2 o. z. v části upravující „přiměřené poměry manžela“ patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě ji sám vymezil ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Za přiměřené poměry manžela ve smyslu § 767 odst. 2 o. z. lze považovat takové okolnosti, které prokazují jeho potřebu bydlet v daném bytě či domě, jež musí být natolik intenzivní, aby odůvodnila omezení vlastnického (či jiného věcného nebo závazkového) práva druhého z rozvedených manželů, jehož poměry je třeba brát rovněž v úvahu. Kromě zákonem zmíněné péče o nezletilé či dosud trvale nezaopatřené dítě budou těmito výjimečnými okolnostmi osobní a majetkové poměry, pracovní či sociální vazby, zdravotní stav i další okolnosti obdobné, jaké již dovodila judikatura při rozhodování o bytových náhradách, což může být zohlednění příčin rozvratu manželství účastníků, posouzení uspořádání jejich bytových poměrů včetně možnosti zajistit si bydlení jinde, zásluh o získání bytu či domu i jeho účelného využití.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2753/2024, ze dne 16. 4. 2025