// Profipravo.cz / Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

Odpovědnost za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

29.01.2026 00:02

Správa zajištěného vozidla podle zákona o výkonu zajištění

Správa zajištěného majetku podle zákona o výkonu zajištění je souborem úkonů, ať již právních, administrativních či faktických, vykonávaných správcem, jejichž cílem je uchování hodnoty majetku po dobu zajištění. Při stanovení potřeby správy zajištěného majetku je správce povinen vycházet z povahy a charakteru zajištěného majetku.

V případě faktického převzetí hmotného movitého majetku má správce kromě povinnosti tzv. právní ochrany majetku dle § 10 odst. 1 zákona o výkonu zajištění další povinnosti, zejména majetek řádně zabezpečit, skladovat a chránit jej před neodbornou manipulací, ale i před působením klimatických podmínek. Vůči takovému majetku pak správce provádí i nezbytné faktické úkony směřující k tomu, aby nedošlo ke znehodnocení věci, např. provádí běžnou údržbu vozidel. Správce však nemá povinnost postupovat při své činnosti obdobně, jako by o svůj majetek pečoval sám jeho majitel. To se týká nejen celkové správy, ale i výkonu určitých dílčích úkonů správy. Při správě majetku tak správce respektuje pouze požadavky, které jsou výslovně předpokládány zákonem. Správce nemůže vykonávat více práv ani povinností, než kolik mu přiznává zákon.

Základním požadavkem v § 10 odst. 1 zákona o výkonu zajištění je, aby nedošlo bezdůvodně ke snížení hodnoty zajištěného majetku nebo k jeho zmenšení. Zákon tak po správci žádá takový postup, kterým dojde k zachování kvality a kvantity zajištěného majetku. Naopak zákon po správci nežádá, aby postupoval způsobem, který povede k udržení obvyklé ceny zajištěného majetku.

Provozování vozidla, úkony provádění pravidelných technických kontrol STK či servisování v autorizovaném servisu mohou spadat mezi povinnosti správce dle zákona o výkonu zajištění za situace, jedná-li se prokazatelně o úkony nezbytné pro uchování hodnoty konkrétního zajištěného vozidla. Opomenutí provést potřebné úkony k uchování hodnoty zajištěného vozidla zakládá nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 633/2025, ze dne 18. 12. 2025

29.01.2026 00:01

Nepřípustnost faktického vyčkávání na výsledek jiného řízení

Závěry Nejvyššího soudu přijaté v poměrech občanského soudního řízení (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 954/2014), podle kterých „pokud soud vyčkává na výsledek jiného řízení, aniž by rozhodl o přerušení řízení, lze to kvalifikovat jako průtah v řízení“, jsou a fortiori (tím spíše) přenositelné i do diametrálně odlišného, rigidního a formálního prostředí trestního procesu.

Jestliže Nejvyšší soud v rozsudku 30 Cdo 954/2014 kvalifikoval jako nesprávný úřední postup (průtah) již „faktické vyčkávání“ v civilním řízení, kde byl alespoň zákonný důvod pro přerušení, pak tím spíše musí být za nesprávný úřední postup (a o to závažnější) považováno totožné faktické vyčkávání v trestním řízení, jestliže v tomto byl protiprávní jak samotný důvod (přímý rozpor s taxativním § 224 trestního řádu), tak i použitá forma (obcházení zákona), a soud tímto postupem navíc porušil svou pozitivní zákonnou povinnost o předběžné otázce samostatně rozhodnout (derelikce § 9 odst. 1 trestního řádu).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1870/2025, ze dne 16. 12. 2025

07.01.2026 00:02

Náhrada ušlého zisku z podnikání v důsledku krizového opatření

Odpovědnost státu podle § 36 krizového zákona nelze rozšiřovat na případy majetkových následků omezení práv a uložených povinností krizovým opatřením v případech, kdy zákon tuto náhradu výslovně nepřiznává.

Ustanovení § 36 krizového zákona je nutno primárně vykládat ve vazbě na ustanovení § 35 krizového zákona. Byť striktně jazykový výklad § 36 odst. 1 krizového zákona by svědčil pro důvodnost nároku na náhradu ušlého zisku z podnikání v důsledku krizového opatření, kterým byl ve stanovených časech zakázán maloobchodní prodej, při zohlednění i výkladu systematického, historického a teleologického, včetně hlediska rozumně uvažujícího zákonodárce a vazby na právní úpravu obdobných nároků v rámci celého právního odvětví vymezeného primárně ústavním zákonem o bezpečnosti ČR, nelze dojít k jinému závěru než, že ustanovení § 36 odst. 1 krizového zákona sice upravuje odpovědnost státu za škodu způsobenou v příčinné souvislosti s vydáním krizových opatření, avšak primárně toliko škodu vzniklou v souvislosti s plněním povinností a se zásahy do vlastnických a užívacích práv uvedených v § 35 krizového zákona a mimo rámec náhrad v § 35 upravených. Ustanovení § 36 krizového zákona nelze vykládat tak, že má kompenzovat újmy, které jsou nutným projevem omezení práv fyzických a právnických osob uvedených v § 5 krizového zákona či oprávnění vlády v § 6 krizového zákona, pokud z tohoto zákona přímo nevyplývá opak.

Dospěl-li tedy odvolací soud k závěru, že ušlý zisk z podnikání žalobkyně v důsledku krizového opatření, kterým byl v rozhodné době zakázán maloobchodní prodej, není odškodnitelný podle § 36 krizového zákona, je jeho právní posouzení věci správné.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2060/2024, ze dne 26. 11. 2025

07.01.2026 00:01

Odvolání člena Dozorčí komise Rady České televize z funkce

Rada České televize je orgánem České televize, nikoliv orgánem státu. Rozhodnutí Rady České televize o odvolání člena Dozorčí komise Rady České televize z funkce ve smyslu § 8a odst. 2 zákona o České televizi nepředstavuje výkon státní moci (správy) ve smyslu § 1 odst. 1 a § 3 odst. 1 OdpŠk, za nějž by odpovídal stát.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 735/2025, ze dne 14. 10. 2025

30.12.2025 00:02

ÚS: Újma způsobená předběžným opatřením ve věci styku s dítětem

Pokud soudy paušálně vyloučí odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), za zrušené předběžné opatření ve věci ochrany před domácím násilím s pouhým odkazem na obecnou úpravu předběžných opatření v zákoně č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, aniž zohlední jeho specifika, poruší tím právo stěžovatele na náhradu újmy podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1422/24, ze dne 2. 12. 2025

29.12.2025 00:02

Újma způsobená exekucí zastavenou kvůli zfalšování exekučního titulu

Stát je za podmínek vymezených v § 7 a § 8 OdpŠk upravujících jeho odpovědnost za újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím odpovědný též za újmu, která byla povinnému způsobena exekucí zastavenou podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve spojení s § 52 odst. 1 exekučního řádu, proto, že byla vedena na základě exekučního titulu, který nebyl pravý, přičemž je nerozhodné, že pro závěr o tom, že je předložený exekuční titul falzifikátem, v okamžiku pověření soudního exekutora provedením exekuce a zaslání vyrozumění o zahájení exekuce povinnému žádná zjevná skutečnost, kterou měl exekuční soud či soudní exekutor k dispozici, nesvědčila.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2091/2025, ze dne 18. 11. 2025

12.12.2025 00:04

ÚS: Náhrada škody při zastavení trest. stíhání pro nepříčetnost

Je-li trestní stíhání zastaveno pro nepříčetnost obviněného v době činu a nevyjde-li najevo svévole orgánů činných v trestním řízení, ústavní pořádek nezaručuje právo na náhradu škody trestním stíháním způsobené.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1621/25, ze dne 29. 10. 2025

27.11.2025 00:02

Újma vzniklá porušením práva na přiměřenou délku konkursního řízení

Jestliže soud, který rozhoduje o přiměřeném zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva na přiměřenou délku konkursního řízení, dovozuje nepatrný význam předmětu konkursního řízení pro přihlášeného konkursního věřitele jen z nízké výše (očekávatelné) částky vyplacené takovému věřiteli podle rozvrhového usnesení, pak je na něm, aby současně určil (a odůvodnil) hranici (výši pohledávky), jejíž dosažení pokládá za nezbytné pro určení, že o nepatrný význam předmětu konkursního řízení nejde.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 3057/2024, ze dne 31. 10. 2025

19.11.2025 00:01

Právo na včasné projednání nároku na náhradu újmy v adhezním řízení

Zatímco právo poškozeného na účinné vyšetřování u identifikovaných typů trestné činnosti je ze své podstaty založeno podáním trestního oznámení z jeho strany, právo poškozeného na náhradu újmy způsobené nepřiměřeně dlouhým řízením, v němž se projednává jeho požadavek na náhradu újmy způsobené trestným činem, je nárokem, jenž je spjat s okamžikem uplatnění tohoto práva vůči konkrétní osobě v průběhu trestního řízení. V okolnostech projednávaného případu se tento fakt projeví tak, že při zvažování, zda je trestní řízení pro poškozeného, jenž po zahájení trestního stíhání vůči obviněnému uplatnil požadavek na náhradu újmy, nepřiměřeně dlouhé, a zda má být proto shledáno nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, soud zohledňuje až dobu od uplatnění požadavku na náhradu újmy.

podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1434/2025, ze dne 8. 10. 2025

14.11.2025 00:04

ÚS: Žádost o vymezení chráněného pracovního místa

V ústavní rovině obstojí názor Nejvyššího soudu, že posouzení důvodnosti žádosti o vymezení chráněného pracovního místa je věcí správních orgánů, že přezkum jejich rozhodnutí je věcí správních soudů a že jejich úvahu nelze nahrazovat rozhodnutím civilního soudu v odškodňovacím řízení, není-li na vyhovění žádosti dán (bez potřeby správního uvážení) právní nárok. Správním soudem deklarovaný nezákonný zásah spočívající v neuzavření veřejnoprávní smlouvy představuje nesprávný úřední postup. Zamítnou-li soudy v občanskoprávní řízení žalobu na náhradu újmy, která žalobci měla vzniknout nesprávným úředním postupem spočívajícím v neuzavření veřejnoprávní smlouvy, v situaci, kdy rozsudek správního soudu konstatující nezákonný zásah byl zrušen a řízení před správními soudy dosud probíhá, jde o rozhodnutí pouze tzv. pro tentokrát. Po skončení řízení ve správní linii musí mít žalobce možnost (v závislosti na výsledku řízení) domáhat se odškodnění za případně zjištěný nesprávný úřední postup.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 1308/25, ze dne 30. 9. 2025

24.10.2025 00:05

ÚS: Valorizace odškodnění za průtahy v řízení

Úkolem Nejvyššího soudu je i ochrana základních práv a svobod (čl. 4 Ústavy), včetně posuzování otázky, zda částka, kterou civilní soud přizná, je s ohledem na okolnosti případu, sociální a ekonomickou realitu, ale i vývoj praxe ESLP přiměřená. Důvod pro případný zásah Ústavního soudu nastane až tehdy, kdy přiznaná částka bude ve světle částek přiznávaných ESLP nepřiměřeně nízká, nebude plnit satisfakční funkci, a sám Nejvyšší soud nápravu takového neústavního stavu nezjedná (čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. Pl.ÚS 26/25, ze dne 24. 9. 2025

17.10.2025 00:06

ÚS: Právo na náhradu újmy i bez zrušení rozhodnutí

Pokud žalobce neměl – v důsledku pochybení veřejné moci – reálnou možnost, jak se domoci změny, zrušení či alespoň faktického popření nezákonného rozhodnutí, nelze trvat na splnění zákonné podmínky, že před uplatněním nároku na náhradu újmy musí být nezákonné rozhodnutí zrušeno či změněno pro nezákonnost (§ 8 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve spojení s čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.).

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 668/25, ze dne 3. 9. 2025

17.10.2025 00:05

ÚS: Přesvědčivé odůvodnění výše zadostiučinění

Neodůvodní-li obecný soud přesvědčivě, proč je zadostiučinění ve výši 144 000 Kč pro každého ze stěžovatelů za více než 15 let dlouhé vyvlastňovací a více než 7 let dlouhé kompenzační řízení v souladu s podstatou jejich základního práva na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, poruší článek 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 1279/25, ze dne 26. 8. 2025

15.10.2025 00:02

Postup katastrálního úřadu podle § 65 odst. 9 katastrálního zákona

Státu připadá opuštěná nemovitá věc. Dlouhodobé neužívání nemovité věci bez projevu vůle věc opustit zakládá pouze vyvratitelnou domněnku opuštění věci podle § 1050 odst. 2 o. z., a tedy i jen vyvratitelnou domněnku nabytí takové věci do vlastnictví státu podle § 1045 odst. 2 o. z. U nemovitosti s nedostatečně identifikovaným vlastníkem může být stát na základě takové vyvratitelné domněnky zapsán jako vlastník do katastru nemovitostí (§ 65 odst. 9 katastrálního zákona). Státu jako knihovnímu (katastrálnímu) vlastníkovi svědčí domněnka správnosti zapsaného vlastnického práva podle § 980 o. z., dobrá víra ve správnost tohoto zápisu je chráněna i za podmínek uvedených v § 984 o. z. Břemeno tvrzení i důkazní břemeno bude přesunuto na toho, kdo bude tvrdit, že vlastníkem je on; to bude platit i ve správním řízení. V případě, že stát nemovitost úplatně převede na třetí osobu, uplatní se za podmínek uvedených v § 984 o. z. zásada materiální publicity. Ke ztrátě vlastnického práva k nemovité věci však nedochází ani pouhým neužíváním nemovitosti ani jen na základě nedostatků či nesrovnalostí v označení vlastníka nemovité věci v katastru nemovitostí.

Na základě § 65 odst. 9 katastrálního zákona proto stát vlastnické právo k nemovitosti nenabývá. Ustanovení § 65 odst. 9 katastrálního zákona upravuje postup katastrálního úřadu v případě uplatnění vyvratitelné domněnky, že nemovitost je opuštěná (§ 1050 odst. 2 o. z.), nestanoví však ani nevyvratitelnou domněnku, ani fikci opuštění nemovitosti. Chopí-li se stát i držby nemovitosti (tedy držby faktické, nikoliv jen knihovní), může vlastnické právo za splnění zákonných podmínek vydržet.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1268/2025, ze dne 3. 9. 2025

15.10.2025 00:01

Přiměřenost délky řízení o návrhu na povolení obnovy trestního řízení

I když řízení o návrhu na povolení obnovy trestního řízení nespadá pod čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, lze právo na projednání tohoto návrhu v přiměřené době dovodit z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, a to již na základě skutečnosti, že je tento návrh projednáván v řízení před soudem. Uvedené právo plyne též ze znění § 2 odst. 4 trestního řádu, který orgánům činným v trestním řízení ukládá povinnost projednávat trestní věci urychleně a bez zbytečných průtahů. Při posouzení vlastní přiměřenosti délky takového řízení, jakož i odpovídající formy či výše odškodnění nemajetkové újmy, jež poškozenému nepřiměřenou délkou tohoto řízení vznikla, je pak namístě vyjít z postupu popsaného ve stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Uplatní se zde tedy i ve stanovisku obsažený závěr o tom, že je třeba vycházet ze „silné, ale vyvratitelné domněnky“, že nepřiměřená délka řízení znamená pro poškozeného morální újmu, a žádné důkazy se proto v tomto ohledu zásadně nevyžadují.

Tomuto postupu přitom nebrání skutečnost, že délka trvání řízení o návrhu na obnovu trestního řízení se dle judikatury akcentující neaplikovatelnost čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod na toto řízení do celkové délky samotného trestního řízení, o jehož obnovu je žádáno, nezahrnuje. Otázku přiměřenosti délky lze totiž řešit odděleně jak pro vlastní trestní řízení (bez řízení o předmětném návrhu) na straně jedné, tak i pro řízení o návrhu na jeho obnovu na straně druhé (a to samozřejmě vždy v závislosti na skutkovém vymezení žalobního požadavku). Nic rovněž nebrání tomu, aby soudy dospěly na základě zhodnocení kritérií vymezených v § 31a odst. 3 OdpŠk a v navazující judikatuře k závěru o nepřiměřenosti délky jen některého z těchto řízení, popř. žádného z nich či obou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1447/2025, ze dne 2. 9. 2025

10.10.2025 00:02

ÚS: Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty

Subjektivní promlčecí lhůta podle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené porušením práva na účinné vyšetřování začne běžet nejdříve okamžikem, kdy je porušení tohoto práva s konečnou platností posouzeno orgány, které jsou k takovému hodnocení primárně pověřeny.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. II.ÚS 424/25, ze dne 26. 8. 2025

12.09.2025 00:05

ÚS: Odškodňování veřejně činné osoby za nezákonné trestní stíhání

Obecné soudy jsou povinny při stanovení výše zadostiučinění za nezákonné trestní stíhání podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, vždy pečlivě zvažovat veškeré okolnosti případu. Mezi ně mohou patřit i relevantní specifika profesního prostředí poškozených. Pokud tak nepostupují, porušují tím právo stěžovatelů na soudní ochranu a právo na náhradu škody způsobené při výkonu veřejné moci garantované čl. 36 odst. 1, resp. čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1919/24, ze dne 24. 7. 2025

22.08.2025 00:02

ÚS: Trvající průtahy v řízení

Nečinnost soudu trvající i po kárném odsouzení vyřizující soudkyně, spojená s opakovaným odročováním jednání, neefektivní organizací řízení a nevyužitím dostupných možností k jeho urychlení, porušuje základní právo účastníka řízení na projednání věci bez zbytečných průtahů podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. I.ÚS 1239/25, ze dne 14. 7. 2025

11.08.2025 00:01

Chyba v psaní ve stanovisku vydaném podle § 14 a násl. OdpŠk

Stanovisko úřadu vydané podle § 14 a násl. OdpŠk, zvláště obsahuje-li konstatování porušení práva či omluvu, je způsobilé vyvolat konkrétní právní následky, zejména zánik nároku žadatele na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění, lze-li ve stanovisku obsažené konstatování porušení práva či omluvu považovat ve smyslu § 31a odst. 1 a 2 OdpŠk za zadostiučinění přiměřené (dostačující) vzniklé nemajetkové újmě. Jde tak o právní jednání ve smyslu § 545 a násl. o. z.

Chyba v psaní spočívající v nesprávném uvedení data narození adresáta ve stanovisku, jímž je v rámci předběžného projednání nároku podle § 14 a násl. OdpŠk poskytnuto zadostiučinění formou konstatování porušení práva (§ 31a odst. 2 OdpŠk), nečiní toto právní jednání neurčitým ani zdánlivým, je-li z ostatních identifikačních údajů a z obsahu stanoviska nepochybné, komu je určeno a jaký je jeho význam; v takovém případě je morální satisfakce účinně poskytnuta.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3583/2024, ze dne 10. 6. 2025

30.07.2025 00:02

Kontrola nakládání s veřejnými prostředky ze strany veřejnosti

Pokud zákon o finanční kontrole svěřuje provádění finanční kontroly do kompetence určitých orgánů státu, neznamená to ještě, že by byla zcela vyloučena možnost kontroly nakládání s veřejnými prostředky ze strany veřejnosti, popřípadě prostřednictvím tzv. hlídacích psů demokracie, ve smyslu čl. 10 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod („Úmluva“), respektive ve smyslu čl. 17 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod („Listina“) ve spojení s čl. 21 odst. 1 Listiny.

Odkazoval-li účastník ve své žádosti o poskytnutí informace na § 2 písm. g) zákona o finanční kontrole, je evidentní, že tak učinil pouze za účelem definice „veřejných prostředků“, jak jí rozumí tento zákon. Uvedený odkaz na příslušné ustanovení zákona o finanční kontrole tudíž nelze vykládat tak, že by si účastník chtěl přisvojit pravomoc orgánu veřejné moci a provádět kontrolu podle zákona o finanční kontrole.

Odvolací soud měl tudíž zvážit oprávnění účastníka ve smyslu čl. 10 Úmluvy a čl. 17 Listiny, tedy postupem respektujícím právo na informace a svobodu projevu a zdůrazňujícím důležitost role tzv. hlídacích psů demokracie. Jestliže tak odvolací soud neučinil a potvrdil závěr soudu prvního stupně o tom, že nemajetková újma v důsledku nemožnosti provést kontrolu ve smyslu zákona č. 320/2001 Sb. zapříčiněná zničením požadovaného stanoviska nemohla účastníkovi vzniknout, když příčina nemožnosti provést takovou kontrolu spočívala v tom, že účastníkovi oprávnění k výkonu takové kontroly vůbec nenáleží, jedná se o nesprávné právní posouzení věci.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2966/2024, ze dne 16. 5. 2025