// Profipravo.cz / Procesní jednání za účastníka

Procesní jednání za účastníka

14.06.2023 00:01

Účastenství různých organizačních složek státu v rolích žalobce a žalovaného

Nové ustanovení § 6 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb., doplněné s účinností od 1. 4. 2020 zákonem č. 118/2020 Sb., je svojí povahou ustanovením procesním, neboť upravuje procesní účastenství. Jeho jazykový výklad je jednoznačný v tom směru, že umožňuje, aby v témže občanském soudním řízení vystupovaly za stát samostatně, v různých procesních rolích a vzájemně nezávisle různé organizační složky státu. Použití formulace, že organizační složky vystupují v řízení za stát, vede k závěru, že účastníkem řízení zůstává stát. Ohledně výrazu „samostatně“ použitého ve druhé větě je namístě závěr, že vyjadřuje postavení více organizačních složek vůči sobě navzájem, nikoliv snad to, že by stát a organizační složka měly být dvěma samostatnými, odlišnými subjekty.

Nová právní úprava provedená zákonem č. 118/2020 Sb. tedy nesledovala změnu koncepce založené zákonem č. 219/2000 Sb. a postavené na pojetí státu jako právnické osoby a organizačních složek jako jeho organizačních útvarů bez vlastní právní subjektivity. V civilním řízení soudním stále vystupuje příslušná organizační složka za stát, který je účastníkem řízení, a před soudem jedná jménem státu vedoucí organizační složky nebo jím pověřený zaměstnanec působící u této nebo jiné organizační složky státu. Nová právní úprava se nedotkla ani úpravy příslušnosti k hospodaření s určitým majetkem státu. Nadále jsou tak použitelné závěry ustálené judikatury, podle nichž je soud povinen zjistit, která z organizačních složek je příslušná vystupovat za stát v konkrétním sporu nebo jiné právní věci, a tuto organizační složku přibere do řízení (pokud se ho již neúčastní). Rozhodnutí o tom se nevydává; závěr soudu se projeví v tom, že s určitou organizační složkou státu přestane jednat a začne jednat s jinou organizační složkou, která je příslušná za stát vystupovat. Otázka, která organizační složka státu má za něj s ohledem na obsah a povahu sporu nebo jiné právní věci vystupovat před soudem, není otázkou věcné legitimace.

Nová právní úprava zjevně zamýšlela dosažení takového stavu, aby tam, kde jde ve výsledku o vyvození odpovědnosti za škodu na majetku státu, mohly za stát vystupovat v témže řízení různé organizační složky státu. S účinností od 1. 4. 2020 tedy zákon pro tyto případy umožňuje, aby v témže řízení vystupovaly vzájemně samostatně dvě různé organizační složky státu (ale vždy za stát) i v procesních rolích žalobce a žalovaného.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3617/2022, ze dne 27. 3. 2023

09.01.2023 00:02

Jednání za právnickou osobu v občanském soudním řízení

Za právnickou osobu v občanském soudním řízení jedná především – jak vyplývá z ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. – člen statutárního orgánu. Tvoří-li statutární orgán právnické osoby více osob (tj. jde-li o kolektivní orgán, jako je např. představenstvo akciové společnosti nebo představenstvo družstva), jedná za právnickou osobu předseda tohoto statutárního orgánu, popřípadě člen tohoto orgánu, který tím byl pověřen (je-li předsedou nebo pověřeným členem právnická osoba, jedná vždy fyzická osoba, která je k tomu touto právnickou osobou zmocněna nebo jinak oprávněna). Zatímco předseda statutárního orgánu jedná za právnickou osobu bez dalšího pověření, člen tohoto orgánu může za právnickou osobu jednat jen v případě, že tím byl pověřen (buď ad hoc, nebo ve všech, anebo jen v některých věcech). Z povahy věci plyne, že pověření jinému členovi než předsedovi statutárního orgánu uděluje kolektivní statutární orgán. Samotné členství v kolektivním statutárním orgánu právnické osoby oprávnění za tuto osobu jednat před soudem nezakládá.

Neměla-li v posuzované věci žalobkyně předsedu představenstva ani jeho člena, který byl (dříve) představenstvem k jednání za žalobkyni pověřen, nebyla tu osoba oprávněná za ni jednat podle ustanovení § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř., žalobkyně nemohla prostřednictvím svého statutárního orgánu činit žádné procesní úkony a nemohl se proto uplatnit ani závěr uvedený v bodě IV stanoviska pléna Nejvyššího soudu sp. zn. Plsn 1/2015, že procesní úkon, učiněný prostřednictvím datové schránky za podmínek uvedených v § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (ve znění pozdějších předpisů), osobou tam označenou, má stejné účinky jako procesní úkon učiněný písemně a podepsaný osobou, pro kterou byla zřízena datová schránka, a že je-li osobou, pro kterou byla zřízena datová schránka, právnická osoba, má takový procesní úkon učiněný prostřednictvím datové schránky stejné účinky jako procesní úkon, který za právnickou osobu písemně učiní a podepíše osoba oprávněná jednat za právnickou osobu podle příslušného procesního předpisu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1755/2022, ze dne 26. 10. 2022

04.05.2022 00:01

K postavení účastníka, který v řízení jedná za jiného účastníka

I. Řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce v obecné poloze směřuje k vyloučení dotčené osoby z výkonu funkce člena statutárního orgánu ve všech obchodních korporacích, v nichž tuto funkci vykonává (§ 66 odst. 1 z. o. k.). Z tohoto důvodu jsou účastnicemi řízení vedle navrhovatele a toho, kdo má být z funkce člena statutárního orgánu vyloučen, i všechny obchodní korporace, v nichž dotyčná osoba vykonává funkci člena statutárního orgánu. Důvod, kvůli kterému je řízení vedeno (například tvrzené opakované a závažné porušení péče řádného hospodáře), se ovšem může týkat jen některé z obchodních korporací, v nichž ten, kdo má být vyloučen, vykonává funkci člena statutárního orgánu.

Proto je namístě vycházet z toho, že ke střetu zájmů, jenž je přirozeně přítomný mezi účastníky řízení vystupujícími v kontradiktorním postavení, dochází v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce pouze ve vztahu mezi osobou, která má být vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, a obchodní korporací, které se týká důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena. Za tuto obchodní korporaci proto v řízení o vyloučení člena statutárního orgánu z výkonu funkce nesmí jednat ten, kdo má být z výkonu funkce jednatele vyloučen.

Naproti tomu u obchodní korporace, které se důvod, pro nějž má být dotčená osoba vyloučena z výkonu funkce člena statutárního orgánu, netýká, již tato překážka bez dalšího nenastupuje. Případný střet zájmů – a z něj plynoucí následky (§ 21 odst. 4, resp. § 32 odst. 2 o. s. ř.) – je u nich namístě zkoumat vždy v závislosti na (konkrétních) skutečnostech, které vyšly (v daném řízení) najevo (ke střetu zájmů nedochází automaticky).

II. Existuje-li střet zájmů mezi účastníkem (právnickou osobou) a osobou za něj jednající, jsou procesní úkony, které jednající osoba za právnickou osobu činila, od počátku neúčinné a soud k nim nesmí přihlížet. Takovým procesním úkonem je i udělení procesní plné moci.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2286/2021, ze dne 9. 2. 2022

22.07.2021 00:02

Podání žaloby jménem zemřelého zmocnitele

Ani § 449 odst. 1 o. z. nebo § 20 odst. 6 zákona o advokacii nepřiznávají zmocniteli po jeho smrti právní osobnost a ani jinak nepředstavují modifikaci procesního pravidla, podle něhož způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má právní osobnost; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává. Pro nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení musí soud řízení zastavit.

Měl-li proto zmocněnec za to, že je jeho povinností k ochraně majetkových či jiných zájmů právních nástupců zemřelého zmocnitele učinit vše, co nesnese odkladu, měl tak činit již jménem těchto nástupců. Pokud mu nebyl znám jejich okruh (pokud ještě nebylo rozhodnuto o dědickém právu), měl žalobu podat jménem osob spravujících pozůstalost. I pokud by takových osob nebylo, pak z procesního hlediska nebylo vyloučeno v takovém případě podat žalobu jménem neznámých dědiců zmocnitele.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 207/2021, ze dne 11. 5. 2021

20.04.2021 00:01

Určení organizační složky státu příslušné k hospodaření s pozemky

Pro určení příslušnosti organizační složky k hospodaření s majetkem státu je podstatný charakter (povaha) majetku; stát pak hospodaří se svým majetkem prostřednictvím těch organizačních složek, které jej potřebují k plnění funkcí státu nebo jiných úkolů v rámci své působnosti nebo stanoveného předmětu činnosti. Zemědělské nemovitosti ve vlastnictví státu spravoval podle § 17 zákona o půdě Pozemkový fond ČR; nástupcem Pozemkového fondu ČR je Státní pozemkový úřad. Do působnosti Státního pozemkového úřadu tedy spadá hospodaření se zemědělskými pozemky, a to včetně těch, které byly nově nabyty státem na základě zákona o půdě, ledaže by jich bylo zapotřebí k plnění specifických funkcí nebo úkolů příslušejících jiným organizačním složkám. Tato pravidla se přitom uplatní bez ohledu na právní důvod, na základě něhož se nemovitosti do vlastnictví státu dostaly.

Pro posouzení, zda jde o zemědělský pozemek, tj. zda pozemek tvoří součást zemědělského půdního fondu, může být rozhodující i jen jeho skutečný stav (dlouhodobý faktický způsob jeho obhospodařování), odporující případně (kupř. v důsledku pochybení správních orgánů) jeho evidenčnímu stavu.

Jestliže v posuzované věci jsou předmětné pozemky zemědělskými nemovitostmi podle § 2 písm. b) bodu 1. zákona o majetkovém vyrovnání, pak se odvolací soud odchýlil od právní úpravy a judikatury, nepřisuzoval-li odpovídající význam jejich zemědělskému charakteru a od něj se odvíjející potencialitě příslušnosti hospodaření Státního pozemkového úřadu, a to jak v rovině hmotněprávní (§ 6 a § 7 zákona o majetkovém vyrovnání), tak v rovině procesního práva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2902/2020, ze dne 12. 1. 2021

11.01.2021 00:02

Podání učiněné z datové schránky předsedy statutárního orgánu

Uskutečnění elektronického podání prostřednictvím datové schránky znamená „nahrazení“ uznávaného elektronického podpisu, který se jinak (při jiném způsobu elektronického podání) vyžaduje jako náležitost podání.

Není pochyb o tom, že právnická osoba může podat v elektronické podobě návrh na zápis podle § 22 z. v. r. ze své datové schránky; podání učiněné prostřednictvím datové schránky právnické osoby bude (bez dalšího) podáním této právnické osoby. Řečené pak platí bez ohledu na to, zda osoba činící podání z datové schránky právnické osoby v souladu s § 8 odst. 3 nebo odst. 6 zákona o elektronických úkonech byla oprávněná jednat jménem této právnické osoby podle § 21 o. s. ř.

Nicméně fyzická osoba, oprávněná jednat jménem právnické osoby podle § 21 o. s. ř. (ve spojení s § 120 z. v. r.) může jménem právnické osoby učinit elektronické podání podle § 22 z. v. r. i ze své datové schránky (z datové schránky fyzické osoby podle § 8 odst. 1 zákona o elektronických úkonech). V takovém případě je podání podepsáno touto fyzickou osobou; je-li přitom z podání zřejmé, že je činí jménem právnické osoby např. jako předseda jejího statutárního orgánu, jde o podání této právnické osoby učiněné a podepsané fyzickou osobou oprávněnou jednat za dotčenou právnickou osobu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 143/2020, ze dne 27. 10. 2020

07.10.2020 00:02

Kolize mezi zájmem účastníka a zájmem osoby za něj procesně jednající

Pro posouzení existence možné kolize mezi zájmem účastníka a zájmem osoby za něj procesně jednající je třeba aplikovat ustanovení § 21 odst. 4 o. s. ř., nikoli normy hmotného práva. Existuje-li ve smyslu § 21 odst. 4 o. s. ř. v konkrétní věci střet zájmů mezi účastníkem a osobou za něj jednající (přičemž rozpor zájmů musí existovat), jsou procesní úkony, které jednající osoba za právnickou osobu činila, od počátku neúčinné a soud k nim nesmí přihlížet.

Takovým procesním úkonem je též svolení účastníka, aby byla podle notářského zápisu vedena exekuce a aby byl notářský zápis exekučním titulem, jestliže svou povinnost řádně a včas nesplní. Jestliže zde odvolací soud dovodil, že při podpisu notářského zápisu se svolením k vykonatelnosti byly zájmy povinné a jejího jednatele rozporné s ohledem na blízký vztah jednatele a oprávněné, jednání jednatele za povinnou (svolení k vykonatelnosti notářského zápisu) proto bylo neúčinné a exekuci je třeba zastavit, je jeho závěr správný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1453/2020, ze dne 21. 7. 2020

23.02.2018 00:02

ÚS: Ke způsobilosti právnické osoby jednat před soudem

Článek 36 odst. Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, zaručují základní právo osoby na spravedlivý proces a v jeho rámci též na přístup k soudu. Porušení tohoto práva se orgán veřejné moci dopustí i tehdy, pokud formalistickým výkladem procesních norem podústavního práva odepře projevu vůle účastníka řízení důsledky, které zákon s takovým projevem spojuje.

K porušení práva na přístup k soudu dojde, jestliže soud odmítne projednat návrh na vydání předběžného opatření s odůvodněním, že návrh nebyl podán oprávněnou osobou, ačkoliv takový důvod k odmítnutí nebyl dán. Odvolací soud zde založil své rozhodnutí na chybném úsudku, že stěžovatelčin návrh na předběžné opatření je vadný, protože na něm absentuje druhý podpis dalšího člena hromadného statutárního orgánu. Tento závěr je však extrémně vadný, protože z ust. § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. vyplývá, že za právnickou osobu jedná předseda statutárního orgánu, což v posuzovaném případě bylo splněno.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 3172/17, ze dne 1. 2. 2018

16.02.2016 00:02

Zastupování obchodní společnosti v likvidaci v občanském soudním řízení

I. Určuje-li § 70 odst. 3 obch. zák., že působnost statutárního orgánu jednat jménem společnosti na likvidátora přechází „v rámci § 72“ obch. zák., vyjadřuje tím pouze skutečnost, že jiné úkony za společnost, která je v likvidaci, činit nelze. Nelze tudíž dovozovat, že by členům statutárního orgánu zůstávalo „zbytkové“ jednatelské oprávnění (oprávnění zastupovat společnost v likvidaci) při úkonech mimo rozsah vymezený ustanovením § 72 obch. zák.

Tím není vyloučeno, aby za určitých okolností zastupovali společnost v likvidaci členové statutárního orgánu. Tak tomu bude nejen po dobu, kdy společnost nemá likvidátora (§ 68 odst. 5 in fine obch. zák.), ale zpravidla i tehdy, nebude-li likvidátor oprávněn společnost zastoupit pro konflikt zájmů.

II. Ustanovení § 72 obch. zák. demonstrativně vypočítává, jaké úkony likvidátor jménem společnosti (resp. za ni) činí; mimo jiné výslovně uvádí, že zastupuje společnost před soudy a jinými orgány. Osobou, oprávněnou zastupovat společnost v likvidaci v občanském soudním řízení podle § 21 odst. 2 o. s. ř., § 70 odst. 3 a § 72 obch. zák. je tudíž zásadně (s výjimkou předvídanou ustanovením § 32 odst. 2 o. s. ř.) likvidátor společnosti. Má-li společnost likvidátora a nejde-li o řízení, v němž je zastoupení společnosti likvidátorem vyloučeno (§ 32 odst. 2 o. s. ř.), nejsou členové statutárního orgánu oprávněni za společnost podle § 21 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jednat.

Uvedené závěry se obdobně prosadí i v poměrech právní úpravy účinné od 1. ledna 2014.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 4747/2014, ze dne 25. 11. 2015

12.07.2014 10:45

Zastoupení účastníka řízení odborovou organizací

Každé sdružení osob, které bylo zapsáno do spolkového rejstříku jako odborová organizace, je v občanském soudním řízení oprávněno na základě plné moci zastupovat účastníka řízení, který je jeho členem; obdobně to platí, jde-li o pobočnou organizaci odborové organizace, která má právní osobnost. Soud neumožní zastoupení účastníka řízení odborovou organizací (pobočnou organizací odborové organizace) jen tehdy, týká-li se spor nebo jiná právní věc "vztahů mezi podnikateli vyplývajících z jejich podnikatelské činnosti" nebo je-li v řízení předepsáno povinné zastoupení advokátem nebo notářem; rozhodnutí o tom se nevydává.

podle stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 202/2013, ze dne 23. 4. 2014

02.10.2013 00:01

Zastupování státu ve sporu o náhradu škody z výkonu vlastnických práv

I. Otázka, která organizační složka státu má za něj s ohledem na obsah a povahu sporu nebo jiné právní věci vystupovat před soudem, není otázkou věcné legitimace.

II. Za stát může před soudem vystupovat ve věci týkající se jednoho nároku jen jedna jeho organizační složka; to platí i v případě, kdy se na vzniku sporné škody podílela činnost více organizačních složek státu.

III. Zákon č. 219/2000 Sb. otázku, která organizační složka státu má za stát před soudem vystupovat v případě, že stát způsobil škodu v rámci výkonu svých vlastnických práv, výslovně neřeší. Podle § 14 odst. 4 zákona č. 219/2000 Sb. příslušná organizační složka důsledně využívá všechny právní prostředky při uplatňování a hájení práv státu jako vlastníka a při ochraně majetku před neoprávněnými zásahy a včas uplatňuje právo na náhradu škody a právo na vydání bezdůvodného obohacení. Z této úpravy vyplývá, že každá organizační složka je povinna nejen uplatňovat právo na náhradu škody a na vydání bezdůvodného obohacení proti osobám, jež poškodily majetek státu, s nímž tato organizační složka hospodaří, či se na úkor tohoto majetku obohatily; logickým protějškem této povinnosti je povinnost bránit uvedený majetek před (případně i neoprávněnými) nároky na náhradu škody či vydání bezdůvodného obohacení, které jsou proti státu uplatňovány.

IV. Nevyplývá-li určení příslušné organizační složky státu ze zákonů č. 201/2002 Sb., 219/2000 Sb. ani z jiného zvláštního zákona, je třeba ji určit podle zákona č. 2/1969 Sb.

V. Určení příslušné organizační složky státu musí být založeno na typové charakteristice uplatněného nároku, která je zřejmá již ze žaloby, a nikoli na ex post dovozovaných závěrech činěných na základě skutkových okolností konkrétní věci vyplynuvších teprve z provedeného dokazování.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3495/2012, ze dne 25. 6. 2013

01.05.2012 23:59

Rc 20/2012

Soud, který rozhoduje o nárocích dítěte na výživné v řízení, které sice začalo ještě v době nezletilosti dítěte, ale končí už v době, kdy dítě nabylo zletilosti, rozhodne o jeho nároku na výživné i za dobu zletilosti podle stavu ke dni rozhodování (§ 154 odst. 1 o. s. ř.). Okruh účastníků je pro část řízení týkající se výživného na dobu po dosažení zletilosti dítěte sice užší o rodiče, vůči kterému návrh zletilého dítěte nesměřuje, avšak tento rodič se řízení dále účastní, protože se v něm rozhoduje i o výživném dítěte za dobu do jeho zletilosti.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 21 Cdo 1065/2010)

11.11.2011 00:01

K zastoupení akc. spol. akcionářem v řízení o žalobě dle § 182 odst. 2 ObchZ

Jestliže opravný prostředek podala za právnickou osobu osoba, která není oprávněna za ni jednat (§ 21 odst. 1 o. s. ř.), a jestliže statutární orgán právnické osoby ani dodatečně tento procesní úkon neschválí, soud řízení o takovém podání zastaví.

A contrario, dojde-li následně k odstranění nedostatku oprávnění podat za právnickou osobu opravný prostředek, lze v řízení pokračovat a o tomto opravném prostředku rozhodnout.

Tak tomu je i v projednávané věci; nebyla-li zástupkyně (akcionářka) oprávněna podat za akciovou společnost žalobu podle ust. § 182 odst. 2 obch. zák. a následně v průběhu odvolacího řízení takové oprávnění v důsledku změny právního předpisu (ust. § 181 novelou obchodního zákoníku č. 420/2009 Sb.) nabyla, došlo k odstranění překážky v postupu řízení a odvolací soud proto měl rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení řízení zrušit a věc mu vrátit k projednání a rozhodnutí.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2295/2010, ze dne 20. 9. 2011

23.09.2011 00:01

KS: Procesní jednání za dlužníka po schválení oddlužení

Ze žádného ustanovení insolvenčního zákona nevyplývá, že by se v řízení, které bylo zahájeno po rozhodnutí soudu o oddlužení, stával procesním nástupcem dlužníka jeho insolvenční správce.

podle usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 21Co 434/2010, ze dne 4. 5. 2011 (dostupné na www.justice.cz)

19.09.2011 00:00

K zastoupení společnosti v řízení proti bývalému členu představenstva

Ustanovení § 199 odst. 2 obch. zák. vyžaduje, aby v případě řízení proti členu představenstva před soudy a jinými orgány místo představenstva určila dozorčí rada svého člena, který zastupuje společnost v takovém řízení. Toto ustanovení chrání zájmy společnosti a jejích společníků tím, že snižuje riziko kolize zájmů a s ním spojené nedostatečné hájení zájmů společnosti v řízení. S ohledem na dikci a účel předmětného ustanovení není na místě jej aplikovat též v řízení proti bývalému členu představenstva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2733/2010, ze dne 17. 8. 2011

30.06.2011 00:00

K účinkům prohlášení konkursu na majetek konkursního věřitele

Je-li prohlášen konkurs na majetek konkursního věřitele, stává se správce konkursní podstaty dnem prohlášení konkursu bez dalšího namísto konkursního věřitele účastníkem konkursního řízení vedeného na majetek jeho dlužníka (úpadce) – viz Rc 81/2003 a NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4635/2009. Tato rozhodnutí, ač vydána v poměrech zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, lze co do v nich uplatněných závěrů vztáhnout i na situaci, kdy je konkurs na majetek konkursního věřitele (jenž se účastní konkursního řízení vedeného podle zákona o konkursu a vyrovnání) prohlášen již podle zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 1688/2011, ze dne 31. 5. 2011

10.07.2010 20:11

Rc 10/2010 (účastníci řízení)

Za škodu vzniklou fyzickým a právnickým osobám v příčinné souvislosti s krizovým opatřením odpovídá stát, nikoliv orgán krizového řízení. Ve sporu náhradu této škody vystupuje za stát v občanském soudním řízení Ministerstvo vnitra.

(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 6. 2009, sp. zn. 25 Cdo 1649/2007)

24.11.2008 00:01

K určování obecného soudu státu

Cpjn 203/2008

S t a n o v i s k o

Občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 12. listopadu 2008 k určování obecného soudu státu ve věcech, v nichž za stát před soudem vystupuje Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových

11.11.2008 00:01

K jednání jménem státu v řízení před soudem podle § 21a odst. 3 OSŘ

Jménem státu v řízení před soudem je ve smyslu § 21a odst. 3 o. s. ř. oprávněn jednat zaměstnanec příslušné organizační složky státu na základě pověření (nikoliv plné moci), vydaného nikoliv jen vedoucím této složky, ale i osobou podle vnitřních organizačních předpisů k tomu určenou.

podle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2385/2006, ze dne 23. 9. 2008

09.09.2008 00:01

K jednání za společnost s ručením omezeným v občanském soudním řízení

I. Jmenování jednatele do funkce, jakož i ukončení výkonu jeho funkce se zapisují do obchodního rejstříku; zápis má jen deklaratorní povahu.

Z ustanovení § 21 o.s.ř. a ani ze zvláštních právních předpisů nevyplývá, že by princip materiální publicity zápisů statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným do obchodního rejstříku platil (podle právní úpravy účinné od 1.1.2001) pro vymezení toho, kdo je v občanském soudním řízení oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem. Jednatel společnosti s ručením omezeným je tedy oprávněn jednat za právnickou osobu před soudem [§ 21 odst.1 písm.a) o.s.ř.], i když o tom (dosud) nebyl proveden zápis v obchodním rejstříku (a, případně, jako jednatel téže společnosti s ručením omezeným je dosud zapsán někdo jiný); došlo-li k ukončení výkonu funkce jednatele, nesmí za právnickou osobu vystupovat v řízení před soudem, i když (zatím) nedošlo k zápisu změny do obchodního rejstříku.

II. V judikatuře soudů nejsou pochybnosti o tom, že právní úprava jednání za právnickou osobu v řízení před soudem účinná od 1.1.2001 (podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 30/2000 Sb.) je samostatně (autonomně na hmotném právu) obsažena v občanském soudním řádu a že tedy hmotněprávní úpravu jednání jménem (v zastoupení) právnické osoby, obsaženou především v občanském zákoníku a v obchodním zákoníku, nelze použít při posuzování oprávnění jednat za právnickou osobu v občanském soudním řízení, ledaže by možnost její aplikace vyplývala buď přímo z ustanovení § 21 o.s.ř. nebo ze zvláštních právních předpisů (srov. například 29 Odo 963/2003 - R 29/2006).

podle usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1388/2007, ze dne 16. 4. 2008