// Profipravo.cz / Výkon rozhodnutí / exekuce

Výkon rozhodnutí / exekuce

31.08.2026 00:02

Pojem „donucení hrozbou“ podle ustanovení § 2997 odst. 2 o. z.

I. Při výkladu pojmu „donucení hrozbou“ ve smyslu § 2997 odst. 2 o. z. je třeba obdobně vycházet z § 587 odst. 1 o. z. Donucení hrozbou může spočívat v pohrůžce nejen tím, co osoba vykonávající nátlak není vůbec oprávněna učinit, ale též jednáním, které je sice oprávněna učinit, avšak nesmí jeho hrozbou jiného nutit k plnění (hrozba se vztahuje k uplatnění nástrojů, jejichž použití je sice v souladu se zákonem, avšak které podle svého smyslu nejsou určeny k vynucování nesouvisejícího plnění či vytváření ekonomického nebo jiného tlaku na plnitele). Musí jít o hrozbu takového druhu a intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu vzbudila u toho, vůči komu jí bylo použito, důvodnou obavu, tedy aby byla způsobilá negativně ovlivnit svobodnou vůli poskytovatele plnění, a současně musí být příčinou, pro niž plnitel předmětný prospěch poskytl. Hrozí-li však někdo tím, co je oprávněn provést a čím je zároveň oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k plnění, nejde o donucení hrozbou, ale o legitimní postup, který uplatnění výjimek z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení podle § 2997 odst. 1 o. z. nevylučuje.

II. Plnění dlužníka na základě sdělení věřitele, že bude splnění dluhu, jehož zaplacení bylo dlužníkovi uloženo vykonatelným rozhodnutím soudu a který podle názoru věřitele nebyl zcela splněn, vymáhat cestou exekuce, nelze považovat za plnění, k němuž byl dlužník donucen hrozbou ve smyslu ustanovení § 2997 odst. 2 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1984/2025, ze dne 29. 7. 2026

18.08.2026 00:01

Přípustnost odvolání proti usnesení exekutora o přerušení exekuce

Proti usnesení exekutora o přerušení exekuce souběžně postihující týž nemovitý majetek povinného ve smyslu § 15a odst. 3 zákona č. 119/2001 Sb. není odvolání přípustné.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1389/2026, ze dne 29. 7. 2026

11.08.2026 00:02

Vykonatelnost rozhodnutí o povinnosti odstranit stavbu

Rozhodnutí správního orgánu ukládající povinnost odstranit stavbu je vykonatelné podle § 74 odst. 2 správního řádu tehdy, jestliže nabylo právní moci a současně uplynula lhůta stanovená ke splnění uložené povinnosti. Uplynula-li lhůta stanovená ke splnění povinnosti ještě před nabytím právní moci rozhodnutí, nastává vykonatelnost rozhodnutí dnem jeho právní moci.

Stanovení lhůty ke splnění povinnosti konkrétním datem, které uplyne před nabytím právní moci rozhodnutí, samo o sobě nezpůsobuje nicotnost takového rozhodnutí.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1412/2026, ze dne 21. 7. 2026

04.08.2026 00:02

Vyklizení při vydražení spoluvlastnického podílu k nemovité věci

Je-li udělen příklep k (ideálnímu) spoluvlastnickému podílu povinného k nemovité věci, jde z hlediska § 336j odst. 4 o. s. ř. o nemovitou věc, u níž „povaha vydražené nemovité věci“ neumožňuje rozhodnutí o jejím vyklizení v usnesení o příklepu.

Pro závěr, zda lze spoluvlastníku, jehož spoluvlastnický podíl byl vydražen, uložit povinnost vyklidit nemovitou věc nebo její část, je významné, zda mu po pozbytí spoluvlastnického práva svědčí jiné právo užívat nemovitou věc založené ostatními spoluvlastníky. Pro řešení této otázky není v poměrech usnesení o příklepu a rozhodování podle § 336j odst. 4 o. s. ř. prostor; své místo má v nalézacím řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 3054/2025, ze dne 9. 7. 2026

04.08.2026 00:01

Účinky přerušení výkonu trestního rozsudku na exekuční řízení

Přerušení výkonu rozsudku trestního soudu podle § 265o odst. 1 tr. řádu, vztahuje-li se rovněž na výrok ukládající odsouzenému (povinnému) povinnost nahradit majetkovou škodu, nepředstavuje zákonnou výjimku z pravidla stanoveného v § 35 odst. 5 větě první ex. řádu, podle níž by se exekuční řízení (per se) přerušovalo.

Při absenci bližší právní úpravy nic nebrání tomu, aby soudní exekutor přerušení výkonu exekučního titulu v poměrech tr. řádu promítl do postupu podle ex. řádu, tj. aby podle § 54 odst. 5 ex. řádu odložil provedení exekuce do doby pravomocného skončení dovolacího řízení v rámci trestního řízení.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 454/2026, ze dne 8. 7. 2026

21.07.2026 00:02

Nepravdivý popis předmětu dobrovolné dražby na dražebním portálu

I. Dobrovolná dražba nemovité věci provedená soudním exekutorem na návrh vlastníka se i za účinnosti zákona č. 250/2023 Sb., o veřejných dražbách, řídí exekučním řádem za přiměřeného použití občanského soudního řádu, nikoliv zákonem o veřejných dražbách.

II. Popis předmětu dražby obsažený na dražebním portálu, na němž probíhá dobrovolná dražba provedená soudním exekutorem, je třeba považovat za oficiální zdroj informací pro dražitele. Skutečnost, že jde o popis ze strany navrhovatele dražby, a nikoliv soudního exekutora, není rozhodující; nic na tom nemění ani upozornění soudního exekutora na tuto skutečnost. Protože vydražitel v tomto režimu nemá možnost uplatnit vůči navrhovateli práva z vadného plnění, musí být správnost popisu předmětu dražby odpovědností soudního exekutora.

III. Jsou-li v popisu předmětu dražby zveřejněném na dražebním portálu uvedeny nepravdivé informace v rozporu s faktickým či právním stavem dražené věci, které ovlivnily rozhodnutí vydražitele o účasti na dražbě nebo o učinění nejvyššího podání v dané výši, přičemž dražební vyhláška k těmto vlastnostem dražené věci nic neuvádí, je třeba – budou-li tyto skutečnosti prokázány – postupovat obdobně, jako kdyby byl nepravdivý popis předmětu dražby obsažen v dražební vyhlášce, a podle § 336k odst. 4 o. s. ř. změnit rozhodnutí soudního exekutora o udělení příklepu tak, že se příklep neuděluje.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 375/2026, ze dne 23. 6. 2026

30.06.2026 00:02

Částečné plnění po uplynutí dvanáctileté doby bezvýsledné exekuce

Dvanáctiletá doba obsažená podle § 55 odst. 11 e. ř. nemá prekluzivní charakter; jejím marným uplynutím exekuce nezaniká ze zákona a exekuce trvá až do právní moci usnesení o jejím zastavení. Samotné uplynutí této doby nemá na průběh exekučního řízení vliv, soudní exekutor je však povinen dobu uvedenou v § 55 odst. 11 e. ř. respektovat a v přiměřené době po jejím uplynutí bezvýsledné exekuce zásadně zastavovat.

Soudní exekutor zkoumá podmínky pro zastavení exekuce podle § 55 e. ř. k okamžiku vydání svého rozhodnutí. Bylo-li za trvání exekuce vymoženo částečné plnění (v jakékoliv výši), z podstaty věci se nejedná o bezvýslednou exekuci, a to bez ohledu na skutečnost, zda bylo plnění vymoženo před uplynutím nebo až po uplynutí dvanáctileté doby stanovené v § 55 odst. 11 e. ř. Výše vymožené částky není rozhodná, neboť § 55 odst. 7 a 11 e. ř. nestanoví minimální výši částečného uspokojení. V důsledku vymožení částečného plnění počíná běžet nová šestiletá doba podle § 55 odst. 7 e. ř. i nová dvanáctiletá doba podle § 55 odst. 11 e. ř.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 345/2026, ze dne 11. 6. 2026

29.05.2026 00:02

ÚS: Povinnost zvážit okolnosti případu při moderaci nákladů

Při rozhodování o nákladech účastníků exekučního řízení lze při zohlednění skutkových okolností věci zvážit aplikaci § 150 o. s. ř., tj. využít moderačního práva jako výjimky z pravidla přiznání nákladů řízení podle míry zavinění na zastavení exekuce (§ 89 ex. ř.). Zohlednit lze skutečnost, že povinný si půjčil i jeho vůli dluh splácet. Na druhé straně ovlivňuje úsudek soudu jednání oprávněného před zahájením exekuce a v jejím průběhu. Pro (ne)aplikace § 150 o.s.ř. je namístě pečlivě zvážit význam uvedených okolností i jejich dopad na jednotlivé účastníky řízení.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. III.ÚS 3515/24, ze dne 22. 4. 2026

28.04.2026 00:01

Relativní neúčinnost odmítnutí dědictví

I. Bylo-li již pravomocně rozhodnuto usnesením soudu v pozůstalostním řízení o dědictví (§ 185 z. ř. s.) tak, že jako dědic v tomto usnesení nebyl označen povinný, který odmítl dědictví poté, co mu bylo doručeno usnesení o nařízení exekuce, soudní exekutor při provádění exekuce proti povinnému není oprávněn se následně dovolat podle § 44a odst. 1 ex. ř. relativní neplatnosti právního jednání spočívajícího v odmítnutí dědictví povinným.

Uvedené však nebrání tomu, aby účelu, jehož má být dosaženo při vymáhání pohledávek povinného v exekuci prostřednictvím institutu generálního inhibitoria, mohl dosáhnout věřitel při splnění zákonných podmínek (srov. § 589 a násl. o. z.) prostřednictvím dovolání se relativní neúčinnosti právního jednání dlužníka (povinného) spočívajícího v odmítnutí dědictví. Vyhověním odpůrčí žalobě věřitel získá právo uspokojit v exekuci svou pohledávku z majetku, který nabyl na základě vůči němu právně neúčinného odmítnutí dědictví někdo jiný než povinný dlužník. Vyslovení neúčinnosti odmítnutí dědictví vůči věřiteli přitom nemá vliv na závaznost rozhodnutí soudu vydaného v řízení o pozůstalosti o tom, kdo se stal zůstavitelovým dědicem.

Při naplnění podmínek § 589 a násl. o. z. se tedy může domáhat věřitel dědice (dlužníka), který odmítl dědictví, určení, že toto právní jednání dědice (dlužníka) vůči němu není právně účinné. Pasivně legitimovanou je podle § 594 o. z. v případě takové odpůrčí žaloby osoba (příp. osoby), jež získala dědické právo v rozsahu dědického práva dědice (dlužníka), který dědictví odmítl, namísto něj. Pro určení pasivní legitimace tedy podle § 594 o. z. není rozhodné, zda se řízení o pozůstalosti účastnily (příp. též uzavřely dohodu o vypořádání dědictví) jako dědici též jiné osoby, ale pouze to, který (kteří) z dědiců získal(i) dědické právo namísto dědice (dlužníka), jenž dědictví odmítl. Pouze takový dědic (takoví dědici) totiž přímo nabyl(i) prospěch (v rozsahu dědického práva dlužníka) právním jednáním spočívajícím v odmítnutí dědictví dlužníkem.

II. Odmítnutí dědictví dlužníkem jako jednostranné právní jednání adresované soudu obecně nesměřující ve prospěch konkrétní osoby určené odmítajícím dědicem zpravidla nesplňuje předpoklady právního jednání vymezeného v § 590 odst. 1 písm. c) o. z., neboť nejde ani o právní jednání mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou, ani o právní jednání učiněné dlužníkem ve prospěch osoby jemu blízké.

Nelze však vyloučit, že i takové jednostranné právní jednání dlužníka může být vzhledem ke konkrétním okolnostem, za kterých bylo dlužníkem učiněno (zejména s přihlédnutím k aktuální situaci v pozůstalostním řízení), posouzeno jako jednání dlužníka ve prospěch osoby blízké ve smyslu § 590 odst. 1 písm. c) o. z. Tak tomu bude v případě, kdy v době uskutečnění odmítnutí dědictví dlužníkem bude s přihlédnutím k aktuální jasně vymezené situaci v pozůstalostním řízení dlužníku zřejmé (zejména vzhledem k zákonné posloupnosti a dalším uvedeným pravidlům), že se v případě odmítnutí dědictví namísto něj stane dědicem (neodmítne-li také sama dědictví) konkrétní osoba blízká, příp. osoby blízké dlužníku. V této situaci bude možné odmítnutí dědictví dlužníkem považovat za jednání zaměřené na osobu jemu blízkou a její prospěch.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3243/2024, ze dne 18. 3. 2026

13.04.2026 00:01

Řádné pokračování v exekuci při zastavení pro osvobození povinného

Oprávněný nepokračuje řádně v zahájeném exekučním řízení ve smyslu § 112 obč. zák., jestliže souhlasí se zastavením exekuce, popřípadě nepodá odvolání proti usnesení, kterým je exekuce zastavena podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. a § 52 odst. 1 exekučního řádu z důvodu osvobození povinného od placení pohledávek (§ 414 insolvenčního zákona), ačkoliv je z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku zřejmé, že insolvenční řízení na majetek povinného se nevede a povinný tak není osvobozen od placení pohledávky oprávněného. Věřitel dbalý svých práv má totiž zabránit věcně nesprávnému zastavení exekučního řízení (nesouhlasem se zastavením exekuce, či podáním odvolání proti usnesení o zastavení exekuce), jestliže jeho zjevnou nesprávnost je schopen bez obtíží zjistit. Požadavek, aby věřitel čerpal pro svůj procesní postup informace z veřejně dostupného informačního systému (§ 419 insolvenčního zákona), není nepřiměřený.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 129/2023, ze dne 26. 2. 2026

08.04.2026 00:01

Zánik nájemního práva zatěžujícího dotčenou nemovitost dle § 336a o. s. ř.

Postup soudního exekutora, umožňující při rozhodování o určení výsledné ceny předmětu dražby současně (při splnění zákonných předpokladů) rozhodnout i o zániku nájemního práva zatěžujícího dotčenou nemovitost (§ 336a odst. 2 o. s. ř.), se neuplatní, zpeněžuje-li soudní exekutor v dražbě prováděné na návrh insolvenčního správce majetkovou podstatu (§ 286 odst. 1 písm. d/ insolvenčního zákona). Ukončení nájemních vztahů v tomto režimu upravuje speciálně § 256 insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2199/2025, ze dne 2. 3. 2026

30.03.2026 00:01

Složení ceny zástavy zatížené excesivní závadou

I. Jednotlivá rozhodnutí soudního exekutora (soudu) v té které fázi exekučního řízení mají význam (jsou závazná) pouze pro tu kterou (a další) fázi exekučního řízení; jsou závazná pouze pro účely vedení exekučního řízení a jejich účinnost končí se skončením exekuce. Usnesení soudního exekutora (soudu) například o výsledné ceně nemovitosti má význam pouze pro účely stanovení obligatorních náležitostí dražební vyhlášky; pouze ve vztahu k tomuto účelu je dána vázanost takovým usnesením.

II. Rozhodnutí soudního exekutora (soudu) o určení ceny nemovitostí pro účely dražby (resp. znalecký posudek podaný v exekučním řízení pro účely stanovení výsledné ceny dražené nemovitosti) může být (také) v obecné rovině tou skutečností, podle níž by bylo možno stanovit „obvyklou cenu zástavy“ pro účely posouzení, zda došlo k zániku zástavního práva podle ustanovení § 170 odst. 1 písm. e) obč. zák., včetně (pravomocného) rozhodnutí podle § 336a odst. 2 o. s. ř., tedy stanovení ceny se současným určením zániku závady, ovlivňující obvyklou cenu nemovitosti.

Uvedené však platí pouze tehdy, jestliže lze očekávat, že úspěšnému vedení exekuce nebrání žádná překážka, jejímž důsledkem by bylo zastavení exekuce z jiného důvodu, než je zánik zástavního práva složením obvyklé ceny zástavy; jinak řečeno, pouze v tomto případě má rozhodnutí soudního exekutora (soudu) o „očištění“ zástavy od excesivní závady, ovlivňující cenu nemovitosti, význam pro účely určení obvyklé ceny zástavy. Jedině v takto vedeném exekučním řízení se naplní význam složení obvyklé ceny zástavy, jímž se má věřiteli dostat (zásadně, přibližně) obdobného plnění, jako kdyby došlo k realizaci zástavního práva.

Bylo-li exekuční řízení zastaveno proto, že exekuční titul nebyl materiálně vykonatelný, a tedy exekuční řízení nemělo být ani vedeno, nemohlo pravomocné usnesení soudního exekutora o zániku excesivní závady vydané v tomto řízení ovlivnit obvyklou cenu zástavy, na níž tato závada vázla.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3009/2025, ze dne 26. 2. 2026

05.03.2026 00:01

Promlčení pohledávky před zahájením nalézacího řízení a § 408 odst. 2 ObchZ

Právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznané v soudním řízení v posledních třech měsících plynutí desetileté doby uvedené v § 408 odst. 1 obch. zák. nebo až po jejím uplynutí, se nepromlčí, podá-li oprávněný návrh na nařízení výkonu rozhodnutí nebo exekuce ve lhůtě tří měsíců od vykonatelnosti rozhodnutí (§ 408 odst. 2 obch. zák.) [srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2911/2004]. Závěr o použitelnosti § 408 odst. 2 obch. zák. platí i tehdy, bylo-li vymáhané právo již v době zahájení nalézacího řízení promlčeno, jestliže povinný v nalézacím řízení námitku promlčení neuplatnil a oprávněný včas zahájil exekuci (ve lhůtě tří měsíců od vykonatelnosti exekučního titulu); k námitce promlčení již nelze přihlédnout.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2967/2025, ze dne 9. 12. 2025

25.02.2026 00:02

Posuzování podmínek bezvýslednosti exekuce podle § 55 odst. 7 e. ř.

Naplnění podmínek bezvýslednosti exekuce podle § 55 odst. 7 e. ř. je třeba v případě plurality na straně povinných (samostatných společníků podle § 91 odst. 1 o. s. ř.) posuzovat u každého z povinných individuálně; není žádoucí vést nadále neperspektivní exekuci vůči nemajetnému povinnému, pokud jediným důvodem, proč exekuce vůči němu trvá, je skutečnost, že plnil jiný povinný.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2705/2025, ze dne 10. 1. 2026

22.01.2026 00:01

K důvodnosti návrhu na zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. e) OSŘ

Aplikace § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. má být zdrženlivá, avšak exekuce nemá být vedena do nekonečna, neumožňuje-li aktuální situace povinného pokrýt ani náklady exekuce a není-li reálná perspektiva změny v přiměřené době.

Při posuzování zastavení exekuce podle § 268 odst. 1 písm. e) o. s. ř. vychází exekuční soud nejen ze zprávy exekutora a obsahu spisu, ale i z vlastních zjištění. Exekuční soud musí na základě vlastního šetření prověřit, zda případné další dotazy a lustrace ze strany soudního exekutora mohou v budoucnosti vést ke zjištění dalšího postižitelného majetku povinného, jenž by pokryl alespoň náklady exekuce. Přitom perspektiva, že povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti nabude majetek, musí být reálná, nikoliv jen hypotetická. V případě, že by ani v blízké budoucnosti nebylo možné očekávat vymožení alespoň části pohledávky, je namístě stav nedobytnosti promítnout do zastavení exekuce.

Nepostačuje zde paušální konstatování exekučního soudu, že exekuce je v dané věci vedena po poměrně krátkou dobu, pro vysokou dlužnou částku a nelze vyloučit, že povinný v budoucnu nabude nějaký majetek či splní podmínky pro přiznání dávek invalidního důchodu, které by mohly být v exekučním řízení postiženy. Soud musí sám zhodnotit reálnou perspektivu, zda povinný v dosažitelné (přiměřené) budoucnosti může nabýt majetek či příjem, a to s přihlédnutím především k jeho věku a zdravotnímu stavu; současně zhodnotí, jaké další kroky hodlá soudní exekutor k vymožení pohledávky oprávněného učinit a zda vůbec mohou vést alespoň ke krytí nákladů exekuce.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 2852/2025, ze dne 2. 12. 2025

14.01.2026 00:02

Obrana přihlašovatele v řízení o odporové žalobě dle § 267a odst. 1 OSŘ

I. Principu „rovnosti zbraní“ vyhoví pouze takový výklad ustanovení § 337e odst. 4 a § 267a odst. 1 o. s. ř., který stanoví stejnou „startovní čáru“ pro obě strany řízení o odporové žalobě podle § 267a odst. 1 o. s. ř.; pakliže je popírající osoba omezena ve skutkových tvrzeních tak, že v odporové žalobě nemůže uvádět jiné skutečnosti (skutková tvrzení) než ty, které použila v popíracím úkonu, pak i pro žalovanou stranu (přihlašovatele pohledávky) musí platit obdobné (na stejném principu postavené) omezení.

II. Pro popření pohledávky stanoví zákon dvě možnosti; v situaci, kdy je (pouze) popřena pohledávka, aniž by bylo požádáno o nařízení rozvrhového jednání (a o nařízení nepožádala žádná k tomu oprávněná osoba), soud (exekutor) rozhodne o popření pohledávky (resp. rozvrhu přihlášené pohledávky) přímo v rozhodnutí o rozvrhu bez nařízení jednání. V takovém případě přihlašovatel při obhajobě své pohledávky (její pravosti, výše či pořadí) v řízení o žalobě podle § 267a odst. 1 o. s. ř. může uvádět pouze ty skutečnosti (skutková tvrzení), které použil v přihlášce své pohledávky.

V situaci, kdy některá z oprávněných osob požádá o nařízení rozvrhového jednání [a soud (exekutor) je povinen v takovém případě jednání nařídit], je soud (exekutor) povinen přihlédnout ke všem skutečnostem, které v tomto řízení vyjdou najevo, tedy k těm skutečnostem, které účastníci (ať již k přihlášené pohledávce anebo k jejímu popření) uvedou. Není pochyb o tom, že v takovém případě je popírající osoba při podání žaloby podle § 267a odst. 1 o. s. ř. omezena ve smyslu ustanovení § 337e odst. 4 o. s. ř. těmi skutkovými okolnostmi, které o popření pohledávky uvedla (vyšly najevo) v rámci rozvrhového řízení; stejný režim tak potom musí platit i pro obranu přihlašovatele pohledávky.

Přihlašovatel při obhajobě své pohledávky (její pravosti, výše či pořadí) v řízení o žalobě podle § 267a odst. 1 o. s. ř. může uvádět pouze ty skutečnosti (skutková tvrzení), které použil v přihlášce své pohledávky anebo v řízení o rozvrhu [do rozhodnutí soudu (exekutora) o odkazu na odporovou žalobu]; nemůže tedy přihlášenou pohledávku skutkově vymezit jinak než v přihlášce, popř. ji doplněnými skutkovými tvrzeními (v reakci na skutkové vymezení popření v žalobě) „obdařit“ jinou (vyšší) kvalitou (typicky jinak začne tvrdit její splatnost, popř. nově tvrdí uznání – aby se ubránil námitce jejího promlčení apod.).

III. Skutkové „mantinely“ tvrzení použitelných do řízení podle ustanovení § 267a odst. 1 o. s. ř. jsou pro obě strany sporu dány nejpozději do okamžiku rozhodnutí soudu (exekutora) o odkazu; nelze tak poukazovat na další skutečnosti, a to i kdyby vznikly (nastaly) po tomto rozhodném okamžiku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2114/2025, ze dne 9. 12. 2025

14.01.2026 00:01

Záloha na další vedení exekuce podle § 55 odst. 9 věty první EŘ

Ustanovení § 55 odst. 9 ex. řádu je třeba vykládat restriktivně; oprávněný není zproštěn od složení zálohy na další vedení exekuce, je-li vedle pohledávky z bezdůvodného obohacení vymáhána i jiná (neprivilegovaná) pohledávka.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1488/2025, ze dne 4. 11. 2025

09.01.2026 00:02

ÚS: Náhrada nákladů exekuce při jejím zastavení

I. Při rozhodování o náhradě nákladů exekuce v souvislosti s jejím zastavením je třeba zohlednit zavinění účastníků řízení na zastavení exekuce a v situacích zvláštního zřetele hodných rovněž zvážit použití moderačního práva podle § 150 občanského soudního řádu. Rovněž v exekučním řízení se přitom uplatní princip proporcionality omezení základního práva povinného na ochranu jeho majetku garantovaného čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Podá-li některý z účastníků exekučního řízení námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, je povinností exekučního soudu se s nimi náležitě vypořádat a zohlednit jedinečné okolnosti případu. V opačném případě dojde k zásahu do práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

podle nálezu Ústavního soudu sp. zn. IV.ÚS 680/24, ze dne 10. 12. 2025

21.10.2025 00:02

Doručování osvědčení podle čl. 53 nařízení Brusel I bis

Účelem osvědčení podle čl. 53 nařízení Brusel I bis je autoritativně osvědčit, že rozhodnutí je vykonatelné. Osvědčení představuje základ pro uplatňování zásady přímé vykonatelnosti rozhodnutí vydaných v zahraničí a orgány dožádaného státu jsou podle nového systému povinny vykonat rozhodnutí pouze na základě informací obsažených v tomto rozhodnutí a osvědčení podle čl. 53. Obrana povinného následně spočívá v návrhu na odepření uznání cizího rozhodnutí z důvodů uvedených v čl. 45.

Osvědčení musí být povinnému doručeno před přijetím prvního opatření v rámci výkonu rozhodnutí, k čemuž je podle exekučního řádu povolán soudní exekutor, a to spolu s vyrozuměním o zahájení exekuce a popřípadě dalšími listinami do vlastních rukou. Případné pochybení soudního exekutora však nemůže vést k odepření výkonu cizího rozhodnutí pro rozpor s veřejným pořádkem, neboť v řízení o uznání či odepření uznání cizího rozhodnutí se posuzují účinky cizího rozhodnutí na veřejný pořádek státu, v němž má být rozhodnutí uznáno (a vykonáno). Doručení osvědčení není tedy podmínkou zahájení exekučního řízení a nemá vliv na údaje o vykonatelnosti cizího rozhodnutí uvedené v osvědčení, jež vyplňuje členský stát původu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1073/2025, ze dne 25. 8. 2025

21.10.2025 00:01

Výhrada veřejného pořádku dle čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis

I. Výhrada veřejného pořádku ve smyslu čl. 45 odst. 1 písm. a) nařízení Brusel I bis musí být vykládána restriktivně a musí být uplatněna pouze ve výjimečných případech. Pojem veřejného pořádku zahrnuje jen základní normy procesního práva zaručující stranám právo na spravedlivý proces, přičemž platí, že i náprava procesních vad je záležitostí soudů státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno. Ve státě uznání (odepření uznání) lze zohlednit jen zcela principiální procesní vady, spočívající zejména v tom, že ve státě původu nebyla účastníku vůbec dána příležitost svá procesní práva uplatnit

Nejvyšší soud v souvislosti s doručováním rozhodnutí přijal závěr, že exekuční soud dožádaného státu není oprávněn přezkoumávat samotnou proceduru doručování rozhodnutí státu původu, zároveň však nesmí ignorovat skutečnost, pokud by rozhodnutí nebylo doručeno. Doručení rozhodnutí soudu patří mezi taková práva účastníků řízení, jejichž porušení může vést i k porušení práva na spravedlivý proces zakotvené v Listině základních práv a svobod i Listině základních práv Evropské unie. Vždy je však třeba zkoumat, proč k doručení rozsudku nedošlo a zda ve státě původu bylo možné proti nedoručení rozsudku či nesprávného doručení rozsudku brojit.

II. V souzené věci se odvolací soud neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu, uzavřel-li, že nedoručení rozsudku povinné nezakládá rozpor s veřejným pořádkem. Povinnost zaplatit vymáhanou částku byla povinné uložena rozsudkem Soudního dvora Hlavního města v Budapešti, který je předběžně vykonatelný. Povinná byla u vyhlášení rozsudku maďarského odvolacího soudu, byla poučena o tom, že proti tomuto rozsudku se nelze odvolat. Zároveň využila možnost danou jí maďarským procesním právem a napadla způsob doručení tohoto rozsudku, jenž byl doručen advokátovi, který již neměl povinnou zastupovat. Za takových okolností nelze přisvědčit povinné, že nedoručení rozsudku maďarského odvolacího soudu zasahuje do jejího práva na spravedlivý proces tak intenzivně, že by uznání tohoto rozsudku vyvolávalo rozpor s veřejným pořádkem.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 20 Cdo 1073/2025, ze dne 25. 8. 2025