// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí
Občanskoprávní shrnutí
02.09.2026 00:02
Střet zájmů zaměstnance a intenzita porušení pracovních povinností
I. Rozhodující pro posouzení toho, zda se zaměstnanec chová v souladu s ustanovením § 301 písm. d) zák. práce, není to, zda jeho jednání je v souladu nebo v rozporu s právními nebo jinými předpisy (případně pokyny zaměstnavatele), které se vztahují k práci jím vykonávané, ale to, zda objektivně jednání zaměstnance směřovalo k ochraně majetku zaměstnavatele nebo proti němu, případně, zda jednal či nejednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele.
Uzavřel-li zde zaměstnanec za zaměstnavatele obchod se subjektem, k němuž měl osobní vazby a vlastní zájmy spojené s předmětem obchodu, aniž tyto skutečnosti oznámil osobě oprávněné za zaměstnavatele schválit podmínky obchodu odchylné od standardních, jednal v rozporu s oprávněnými zájmy zaměstnavatele na zcela objektivním a nezaujatém hodnocení rizik a podmínek obchodu a porušil tak povinnost podle § 301 písm. d) zák. práce. Pro toto posouzení není významné, zda obchod zaměstnavateli nakonec přinesl zisk.
II. Pro posouzení platnosti výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zák. práce není podstatné, kolik z jednání označených ve výpovědi jako porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci bylo skutečně v řízení před soudem jako porušení pracovní povinnosti posouzeno, ale zda zjištěná porušení pracovní povinnosti ve svém souhrnu dosahují nebo alespoň jedno z nich dosahuje intenzity potřebné pro rozvázání pracovního poměru.
Vytýká-li zaměstnavatel zaměstnanci ve výpovědi více porušení povinností ve vzájemné souvislosti, nelze tuto souvislost při posuzování intenzity porušení pracovní povinnosti pominout. Týká-li se konkurující činnost zaměstnance právě předmětu obchodu, který zaměstnanec předtím za zaměstnavatele uzavřel ve střetu zájmů, taková souvislost intenzitu porušení povinnosti zvyšuje, přestože jde o činnost jednorázovou, z níž zaměstnanec neměl zisk a která neměla pro zaměstnavatele žádné následky; posouzení, podle něhož takové jednání nedosahuje intenzity vyšší než méně závažného porušení povinnosti, je zjevně nepřiměřené.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 3270/2025, ze dne 22. 7. 2026
31.08.2026 00:02
Pojem „donucení hrozbou“ podle ustanovení § 2997 odst. 2 o. z.
I. Při výkladu pojmu „donucení hrozbou“ ve smyslu § 2997 odst. 2 o. z. je třeba obdobně vycházet z § 587 odst. 1 o. z. Donucení hrozbou může spočívat v pohrůžce nejen tím, co osoba vykonávající nátlak není vůbec oprávněna učinit, ale též jednáním, které je sice oprávněna učinit, avšak nesmí jeho hrozbou jiného nutit k plnění (hrozba se vztahuje k uplatnění nástrojů, jejichž použití je sice v souladu se zákonem, avšak které podle svého smyslu nejsou určeny k vynucování nesouvisejícího plnění či vytváření ekonomického nebo jiného tlaku na plnitele). Musí jít o hrozbu takového druhu a intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu vzbudila u toho, vůči komu jí bylo použito, důvodnou obavu, tedy aby byla způsobilá negativně ovlivnit svobodnou vůli poskytovatele plnění, a současně musí být příčinou, pro niž plnitel předmětný prospěch poskytl. Hrozí-li však někdo tím, co je oprávněn provést a čím je zároveň oprávněn hrozit za tím účelem, aby druhou stranu přiměl k plnění, nejde o donucení hrozbou, ale o legitimní postup, který uplatnění výjimek z povinnosti vydat bezdůvodné obohacení podle § 2997 odst. 1 o. z. nevylučuje.
II. Plnění dlužníka na základě sdělení věřitele, že bude splnění dluhu, jehož zaplacení bylo dlužníkovi uloženo vykonatelným rozhodnutím soudu a který podle názoru věřitele nebyl zcela splněn, vymáhat cestou exekuce, nelze považovat za plnění, k němuž byl dlužník donucen hrozbou ve smyslu ustanovení § 2997 odst. 2 o. z.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1984/2025, ze dne 29. 7. 2026
26.08.2026 00:02
Včasnost vytknutí zjevné vady díla
Požadavek bezodkladného vytknutí zjevných vad díla podle § 2605 odst. 2 o. z. nelze ztotožňovat s okamžikem převzetí díla; podle § 2615 odst. 2 o. z. je třeba při posouzení včasnosti vytknutí vad obdobně vycházet z ustanovení o kupní smlouvě, která počítají s určitou, byť krátkou lhůtou pro projevení a zjištění vad včasnou prohlídkou. Ani skutečnost, že šlo o zjevné vady zjistitelné pouhou prohlídkou bez provedení zkoušek či znaleckého zkoumání, nezakládá důvod pro odmítnutí možnosti objednatele předmět smlouvy o dílo převzít a prohlédnout dle svých možností a schopností a následně s odstupem jednoho dne bezodkladně vady vytknout.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 336/2026, ze dne 20. 7. 2026
25.08.2026 00:02
Časové omezení výhradního realitního zprostředkování se spotřebitelem
I. Časové omezení výhradního realitního zprostředkování podle § 17 odst. 4 zákona č. 39/2020 Sb., o realitním zprostředkování, míří pouze na vztah realitního zprostředkovatele a zájemce, který je spotřebitelem, a je stanoveno k ochraně spotřebitele. Odchyluje-li se ujednání o výhradním realitním zprostředkování od časových podmínek tohoto ustanovení, uplatní se § 1812 odst. 2 o. z. a k takovému ujednání se nepřihlíží; porušení těchto časových podmínek samo o sobě nezakládá neplatnost celé smlouvy o realitním zprostředkování.
II. Ustanovení § 576 o. z. obsahuje obecnou úpravu částečné neplatnosti právního jednání, která se nepoužije, je-li k dispozici úprava zvláštní. O takovou zvláštní úpravu jde také u právních norem, jejichž účelem je vyloučit platnost ujednání, která jsou s nimi v rozporu, aniž by byla dotčena platnost zbývajícího obsahu právního jednání; tak je tomu například u § 1812 odst. 2 o. z., podle něhož se k ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele nepřihlíží. Taková zvláštní právní úprava má přednost před obecnou úpravou částečné neplatnosti podle § 576 o. z. Zjištění, zda má určitá právní norma uvedený účel, je otázkou výkladu příslušné právní úpravy.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2339/2025, ze dne 21. 7. 2026
24.08.2026 00:02
Promlčení odstranění vad prohlášení vlastníka podle § 1168 o. z.
I. Prohlášení vlastníka má věcněprávní povahu, a proto odstranění jeho případných vad podle § 1168 o. z. nepodléhá (stejně jako vlastnická práva) promlčení.
II. Za specifický druh nesprávnosti vymezení jednotky lze považovat i případ, kdy jednotka není (opomenutím, administrativní chybou apod.) vymezena vůbec, ač by vymezena být měla.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 315/2026, ze dne 22. 7. 2026
20.08.2026 00:02
Bezdůvodné obohacení ze smlouvy zrušené podle zákona o registru smluv
I. Smlouva od počátku zrušená podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv pro její neuveřejnění v zákonem stanovené lhůtě nezakládá právo na plnění či povinnost plnit, jinými slovy neposkytuje dostatečný právní důvod k plnění. Je-li na základě takové smlouvy přesto plněno, jde o plnění zakládající vznik bezdůvodného obohacení podle § 2991 o. z. Zrušení smlouvy s účinky ex tunc podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv tedy vyvolává stejné následky, jako by smlouva byla absolutně neplatná, a to bez ohledu na to, zda byla smlouva uzavřena ve formě stanovené v § 8 odst. 2 zákona o registru smluv.
II. Aplikaci § 2999 odst. 1 věty druhé o. z. nelze omezovat pouze na normy, jejichž účelem je ochrana konkrétní osoby vystupující v pozici obohaceného, nýbrž je namístě jej aplikovat tam, kde by přiznání peněžité náhrady (či její části) popíralo též jiný ochranný účel dané normy zakládající neplatnost smlouvy či její zrušení (příčilo by se mu).
III. V případě smlouvy zrušené podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv pro její neuveřejnění v zákonem stanovené lhůtě není namístě aplikovat výjimku podle § 2999 odst. 2 části věty za středníkem o. z., která by vylučovala použití ujednané ceny jako východiska pro určení výše peněžité náhrady za bezdůvodné obohacení. Ujednaná výše úplaty totiž není důvodem pro zrušení závazku ze smlouvy; tímto důvodem je neuveřejnění smlouvy.
Představuje-li však úplata za řádně poskytnuté plnění ujednaná ve smlouvě zrušené podle § 7 odst. 1 zákona o registru smluv nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky, nevznikne podle § 2999 odst. 1 věty druhé o. z. právo na peněžitou náhradu za bezdůvodné obohacení v rozsahu, v němž ujednaná úplata převyšuje cenu dohodnutého plnění odpovídající hospodárnému nakládání s veřejnými prostředky, tj. zpravidla obvyklou cenu dohodnutého plnění.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 88/2025, ze dne 24. 6. 2026
19.08.2026 00:02
Včasnost přijetí nabídky na převod podílu
I. Přiměřenou dobu k přijetí nabídky ve smyslu § 1735 věty druhé o. z. nelze stanovit obecně, ale je nutno ji zkoumat v každém jednotlivém případě. Zákon pouze poskytuje určitá vodítka, mezi něž řadí označené ustanovení „povahu navrhované smlouvy“ a „rychlost použitých komunikačních prostředků“. Při posuzování délky přiměřené doby je proto vždy nutno vzít v úvahu dobu, po kterou trvá zaslání návrhu oblátovi a akceptace oferentovi, jakož i dobu, ve které (s ohledem na charakter smlouvy) může oblát dostatečně pečlivě zvážit, zda návrh odmítne nebo jej akceptuje, anebo zda učiní protinávrh. Vzhledem k tomu, že uvedená kritéria mají demonstrativní povahu, lze podle okolností konkrétního případu přihlížet i k dalším rozhodujícím kritériím.
Obecně lze říci, že např. v obchodním styku bude zapotřebí vzít dále v úvahu obchodní zvyklosti nebo praxi, kterou si strany mezi sebou vytvořily; s ohledem na princip profesionality v obchodních závazkových vztazích je nutno rovněž usuzovat, že přiměřená doba ve smyslu § 1735 věty druhé o. z. bude podstatně kratší než v občanskoprávních vztazích.
II. Jestliže u smlouvy o převodu podílu ve společnosti s ručením omezeným původně mělo dojít k podpisu smlouvy oběma smluvními stranami při společném jednání a nabídka byla následně pro nepřítomnost zástupce druhé strany zaslána prostředníkem, není její přijetí po více než pěti měsících přijetím v době přiměřené povaze smlouvy a rychlosti prostředků použitých pro zaslání nabídky. Nejsou-li dány ani podmínky, za nichž má pozdní přijetí účinky včasného přijetí (§ 1743 odst. 1 o. z.), nebo podmínky konkludentního přijetí nabídky (§ 1744 o. z.), smlouva nevznikne.
Situaci, kdy oblát původní návrh smlouvy o převodu podílu, ačkoliv původní nabídka již zanikla, později podepíše a zašle zpět původnímu oferentovi, který se bezprostředně po jeho doručení začne chovat podle textu návrhu smlouvy, lze mít za akceptaci nové oferty ve smyslu § 1744 o. z. Na takovou akceptaci však nelze usuzovat, nezačal-li se původní oferent po doručení návrhu chovat podle jeho obsahu. Stejně tak nelze pozdnímu přijetí původní nabídky přisoudit účinky včasného přijetí podle § 1743 odst. 1 o. z., neprojevil-li oferent vůli, že je považuje za včasné, ani se nezačal chovat ve shodě s nabídkou (zde měl oferent naopak za to, že z prodeje sešlo, a listiny s návrhy smluv byly roztrhány).
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 77/2024, ze dne 8. 7. 2026
19.08.2026 00:01
Dobrá víra nabyvatele při užívání nemovitosti třetí osobou
Dobrá víra nabyvatele věcného práva podle § 984 odst. 1 o. z. se vztahuje ke správnosti zápisu vlastnického práva ve veřejném seznamu. Držba (užívání) věci osobou odlišnou od převodce je proto jednou z okolností, která má nabyvatele objektivně „znejistit“ ohledně správnosti zápisu. Takto založená pochybnost však může být vyvrácena jednáním samotného uživatele, jímž dává najevo, že se za vlastníka věci nepovažuje (zde jednáním žalobců směřujícím k odkoupení pozemku od převodce a následně sporných částí od nabyvatele).
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1400/2026, ze dne 30. 6. 2026
17.08.2026 00:02
Určení kupní ceny třetí osobou
I. V poměrech současné právní úpravy se neuplatní závěr, že kupní cena sice může být ve smlouvě stanovena jinak než uvedením peněžní částky, ovšem musí se tak stát způsobem, kterým bude možno kupní cenu zcela nepochybně určit, a to již v době uzavření smlouvy.
Způsobem určení kupní ceny lze v obecné rovině rozumět jakoukoli metodu umožňující dospět k závěru o konkrétní výši kupní ceny, čemuž nepochybně vyhovuje i určení kupní ceny třetí osobou. Způsob určení kupní ceny ve smyslu § 2080 o. z. proto může být sjednán i tak, že kupní cenu určí třetí osoba; není-li stranami sjednáno jinak, je takové určení podmínkou účinnosti smlouvy (§ 1749 odst. 1 o. z.).
Ustanovení § 2085 odst. 2 o. z. na situaci vzniklou absencí určení výše kupní ceny třetí osobou aplikovatelné není, neboť předpokládá ujednání stran, že chtějí uzavřít kupní smlouvu, aniž by byla určena výše úplaty či stanoven způsob jejího určení; řešením je aplikace § 1749 o. z.
II. Určení náležitosti smlouvy ve smyslu § 1749 odst. 1 o. z. připadá v úvahu nejen tehdy, chybí-li náležitost zcela, ale i tehdy, je-li pro vymezení práv a povinností stran podle uzavřené smlouvy vědomě sjednána nedostatečně (neúplně) a strany předpokládají její upřesnění; určením náležitosti tak může být i upřesnění stranami sjednané náležitosti.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 234/2026, ze dne 14. 7. 2026
17.08.2026 00:01
Počátek běhu promlčecí lhůty u práv z vadného plnění
I. V případě uplatňování práv z vadného plnění je nezbytné rozlišovat samu existenci vady, lhůtu, ve které musí kupující vadu předmětu koupě prodávajícímu oznámit, a promlčecí lhůtu, ve které musí být právo z vadného plnění po vytknutí vady uplatněno u soudu. Pro počátek této promlčecí lhůty je podle § 628 o. z. rozhodující den, kdy bylo právo uplatněno u příslušné osoby (prodávajícího), nikoli okamžik, kdy se kupující o vadě dozvěděl nebo kdy se o ní dozvědět měl a mohl. Není rozhodné, jaké stanovisko k uplatněnému právu příslušná osoba zaujala, ani zda ponechala uplatnění práva zcela bez reakce.
II. Uvedený počátek běhu promlčecí lhůty se uplatní i v případech práv z vad, jež jsou důsledkem skutečností, o nichž zcizitel v době vzniku odpovědnosti za vady věděl nebo musel vědět (srov. § 1921 odst. 2, § 2112 odst. 2 o. z.). Ačkoliv v těchto situacích není vytčení vady nabyvatelem omezeno trvalou (tzv. peremptorní) námitkou zcizitele, že vada nebyla včas oznámena, nelze uplatnění práv z vad přiznat právní ochranu, vyplývá-li z okolností, za kterých bylo učiněno, že nabyvatel jedná v rozporu s principem poctivosti podle § 6 o. z., případně že jeho jednání představuje zneužití práva podle § 8 o. z. Půjde zejména o situaci, kdy nabyvatel vyvolá ve zciziteli přesvědčení, že vadu předmětu plnění v budoucnu nevytkne a práva z ní neuplatní, a následně tak přesto učiní, třebaže bylo právo uplatněno v promlčecí lhůtě počítané podle § 628 o. z.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 1557/2025, ze dne 26. 6. 2026
10.08.2026 00:02
Postavení prodávajícího jako podnikatele při spotřebitelské koupi
I. Pro aplikaci úpravy § 2158 a násl. o. z. je třeba (případ od případu) zkoumat, zda fyzická nebo právnická osoba jednala v rámci své obchodní činnosti, podnikání, řemesla nebo povolání, nebo – jinak řečeno – je nutné zjistit, zda jednala za účelem, který lze považovat za její obchodní činnost, podnikání, řemeslo nebo povolání.
II. Jestliže odvolací soud v dané věci uzavřel, že není namístě aplikovat § 2158 a násl. o. z. z důvodů, že se žalovaná společnost nezabývá prodejem automobilů, nejde o její výdělečnou činnost se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, jejím předmětem podnikání není obchodování s ojetými vozidly, a že předmětný automobil neprodávala na svých vlastních stránkách, ale jeho prodej nabízela přes internetovou stránku Bazoš.cz, pak se jedná o závěr správný.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2954/2025, ze dne 30. 6. 2026
10.08.2026 00:01
Inkorporace pojistných podmínek do pojistné smlouvy
Nejde-li o pojistnou smlouvu uzavíranou formou obchodu na dálku, je předpokladem řádné inkorporace pojistných podmínek do smlouvy vedle odkazu na tyto podmínky také řádné seznámení pojistníka s jejich obsahem před uzavřením smlouvy (§ 2774 odst. 2 o. z.). Pouhé pojistitelem předtištěné prohlášení pojistníka – spotřebitele, že byl s pojistnými podmínkami seznámen, byť stvrzené podpisem pojistníka, nelze považovat za řádné a prokazatelné seznámení s takovými pojistnými podmínkami.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2845/2025, ze dne 24. 6. 2026
03.08.2026 00:02
Prodloužení zkušební doby o překážky v práci
I. Zákoník práce spojuje prodloužení zkušební doby s každou celodenní překážkou v práci na straně zaměstnance nebo zaměstnavatele bez ohledu na to, zda překážka v práci byla způsobena objektivní skutečností, popřípadě náhodou, která se přihodila zaměstnanci nebo zaměstnavateli, nebo jednáním samotného zaměstnance nebo zaměstnavatele, popřípadě též jejich zaviněním.
Zkušební doba sjednaná v pracovní smlouvě se proto prodlužuje také o dobu celodenních překážek v práci na straně zaměstnavatele spočívajících v tom, že zaměstnavatel zaměstnanci nepřiděluje práci v důsledku svého (nesprávného) přesvědčení, že pracovní poměr již skončil.
II. Prokáže-li zaměstnavatel v řízení o určení neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době své tvrzení, že na žádost zaměstnance určil zaměstnanci dovolenou na den, který by jinak byl jeho pracovním dnem v průběhu zkušební doby, unesl tím své důkazní břemeno o skutečnosti zakládající prodloužení zkušební doby. Tvrdí-li pak zaměstnanec, že přestože mu dovolená byla na uvedený den určena, nakonec ji nečerpal a v daný den vykonával práci podle pracovní smlouvy, je důkazním břemenem ohledně tohoto tvrzení, z něhož vyvozuje pro sebe příznivé právní důsledky v podobě neprodloužení zkušební doby, naopak zatížen zaměstnanec.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 18/2026, ze dne 24. 6. 2026
03.08.2026 00:01
Náhrada nákladů na odstranění a odstavení vozidla
I v případě § 19d zákona o pozemních komunikacích platí, že primárně povinnou k náhradě nákladů na odstranění vozidla odstaveného na pozemní komunikaci v rozporu s § 19 odst. 2 písm. h) zákona o pozemních komunikacích je osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel.
Skutečnost, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná, sama o sobě neodůvodňuje závěr o nedostatku pasivní věcné legitimace osoby zapsané jako vlastník nebo provozovatel vozidla. Z rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2032/2021 a sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 nevyplývá, že by zapsaný vlastník nebyl povinen hradit náklady na odstranění vozidla v případě, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná. Vyplývá z nich jen tolik, že je-li žalován skutečný vlastník, není namístě žalobu zamítnout jen proto, že není zapsaný jako vlastník a provozovatel v registru vozidel.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1072/2026, ze dne 26. 6. 2026
29.07.2026 00:02
Splnění hlavního závazku a zánik závislých smluv
Nedohodnou-li se smluvní strany jinak, zánik závazku z jedné ze závislých smluv bez uspokojení věřitele zrušuje podle § 1727 věty poslední o. z. ostatní závislé smlouvy s obdobnými právními účinky. Tomuto následku bez dalšího nebrání ani skutečnost, že hlavní závazek z některé z ostatních závislých smluv byl již splněn.
S ohledem na dispozitivitu právních norem soukromého práva si smluvní strany mohou stejný či velmi obdobný režim sjednat i pro smlouvy, které z objektivního hlediska závislými smlouvami nejsou.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1076/2025, ze dne 24. 6. 2026
29.07.2026 00:01
Započtení nenárokových složek při posouzení nejnižší úrovně zaručené mzdy
Pro účely posouzení, zda mzda zaměstnance dosáhla příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, se do jeho mzdy zahrnují všechny složky mzdy s výjimkou těch, které zaměstnanci přísluší za větší rozsah výkonu práce nebo za práci v obtížnějších než standardních podmínkách (mzda za práci přesčas, příplatek za práci ve ztíženém pracovním prostředí, za práci v noci, za práci ve svátek a za práci v sobotu a v neděli). Do mzdy zaměstnance se proto zahrnují i nenárokové (fakultativní) složky mzdy, na které vznikl zaměstnanci nárok až na základě zvláštního rozhodnutí zaměstnavatele o jejich přiznání, které záviselo jen na úvaze zaměstnavatele.
V případě, že by zaměstnanci nárok na takovou složku mzdy nevznikl (zaměstnavatel by ji svým rozhodnutím zaměstnanci nepřiznal) a že by proto jeho mzda nedosáhla příslušné nejnižší úrovně zaručené mzdy, měl by zaměstnanec právo na doplatek ke mzdě ve výši rozdílu mezi mzdou dosaženou v kalendářním měsíci a příslušnou nejnižší úrovní zaručené měsíční mzdy, nebo ve výši rozdílu mezi mzdou připadající na 1 odpracovanou hodinu a příslušnou hodinovou sazbou nejnižší úrovně zaručené mzdy.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 2577/2025, ze dne 24. 6. 2026
27.07.2026 00:02
Náhrada újmy způsobené očkováním proti covid-19
I. Nárok na náhradu podle § 2 zákona č. 569/2020 Sb. mají všechny osoby postižené zdravotními následky, na něž pamatuje toto ustanovení, které se nechaly očkovat proti onemocnění covid-19 vakcínami uvedenými v § 1 zákona č. 569/2020 Sb. v kterémkoli období od účinnosti tohoto zákona. Skutečnost, že očkování nebylo pro očkovaného povinné, případnému odškodnění nebrání.
II. Odkazuje-li § 2 zákona č. 569/2020 Sb. ohledně rozsahu náhrady na zákon č. 116/2020 Sb., je při poskytnutí náhrady třeba postupovat podle § 2 zákona č. 116/2020 Sb. v celém jeho rozsahu, včetně náhrady za duševní útrapy vzniklé osobě blízké očkovanému, který v příčinné souvislosti s očkováním proti covid-19 zemřel. Druhotná oběť ve smyslu § 2959 o. z. má proto vůči státu právo na náhradu duševních útrap způsobených úmrtím osoby, jež se nechala očkovat proti onemocnění covid-19, a jejíž smrt nastala v příčinné souvislosti s tímto očkováním.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3042/2024, ze dne 16. 6. 2026
27.07.2026 00:01
Vlastnictví nově vybudované náhradní komunikace
Vlastníkem nově vybudované náhradní komunikace podle § 18 odst. 9 zákona č. 135/1961 Sb., o pozemních komunikacích (silniční zákon), ve znění účinném od 1. 1. 1995 do 31. 3. 1997, je ten, kdo byl vlastníkem komunikace zrušené. Investor plní pouze kompenzační veřejnoprávní povinnost zajistit výstavbu náhradní komunikace a předat ji příslušnému veřejnému vlastníkovi, který ji zařadí do sítě veřejných komunikací a bude vykonávat její správu a údržbu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2142/2025, ze dne 23. 6. 2026
23.07.2026 00:02
Úřad jednající za stát ve věci újmy z délky řízení o žádosti o informace
I. Poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím („InfZ“) není samostatným odvětvím veřejné správy, ale povinností výkonu veřejné správy jako takové. Nelze proto obecně určit jeden ústřední správní úřad, v jehož působnosti je poskytování informací podle tohoto zákona a který má jednat jménem státu ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem v souvislosti s poskytováním informací. Takovým úřadem není Úřad pro ochranu osobních údajů jen proto, že mu zákon svěřuje přezkumnou činnost a ochranu proti nečinnosti, ani Ministerstvo vnitra jen proto, že je zmocněno k vydání prováděcího předpisu a vede centrální registr.
II. Ve věci nároku na náhradu újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení o žádosti o informace jedná za stát ústřední správní úřad, zpravidla ministerstvo, který byl povinným subjektem, před nímž probíhalo řízení podle § 14 InfZ, nebo který podle § 16 InfZ rozhodoval o odvolání jako nadřízený orgán.
III. Jednal-li podle § 16b InfZ v přezkumném řízení Úřad pro ochranu osobních údajů, přičemž samotné řízení o žádosti o poskytnutí informace vedené před jiným správním úřadem jako povinným subjektem se ochrany osobních údajů netýkalo, je ve věci nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení, posuzovaného jako jeden celek, ústředním správním úřadem příslušným jednat za stát Ministerstvo financí.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2945/2025, ze dne 28. 5. 2026
20.07.2026 00:02
Počátek běhu promlčení při splatnosti pohledávky ponechané na vůli věřitele
Dohodnou-li se smluvní strany, že dlužník bude povinen plnit až na základě výzvy věřitele k plnění (např. po vystavení faktury) v dohodnuté lhůtě, sjednávají tím samostatné právo věřitele vyvolat splatnost dluhu, které je odlišné od práva věřitele na poskytnutí plnění.
Dokud věřitel splatnost dluhu takovou výzvou nevyvolá a dohodnutá lhůta k plnění neuplyne, není pohledávka splatná ani ji nelze úspěšně uplatnit u soudu. Promlčecí lhůta k právu na smluvní plnění proto počíná běžet až dospělostí pohledávky, nikoli již vznikem právního vztahu.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 2613/2025, ze dne 24. 6. 2026