// Profipravo.cz / Občanskoprávní shrnutí

Občanskoprávní shrnutí

16.03.2026 00:02

Právní úprava rozhodná pro posouzení náležitostí kompenzačního projevu

I. Pro určení právního režimu, jemuž podléhá určitá pohledávka, není rozhodné, kdy pohledávka vznikla (ve smyslu kdy věřiteli vzniklo právo na plnění), nýbrž kdy vznikl právní poměr (právní vztah), z něhož pohledávka vzešla (§ 3028 odst. 3 věty první o. z.). Pro posouzení způsobilosti pohledávek k započtení (kompenzability pohledávek) řídících se různými právními úpravami je pak vždy rozhodná právní úprava, kterou se řídí každá z těchto pohledávek (kterou se u každé z pohledávek řídí závazkový právní poměr, z něhož daná pohledávka vznikla).

Účinky kompenzačního projevu (právního jednání směřujícího k započtení pohledávky učiněného po 31. prosinci 2013), který se týká pohledávek, jež se řídí různými právními úpravami (jedna právní úpravou účinnou do 31. prosince 2013, druhá právní úpravou účinnou od 1. ledna 2014), se co do způsobilosti pohledávky k započtení řídí u každé z pohledávek pro ni rozhodnou právní úpravou.

Právní úprava rozhodná pro posouzení způsobilosti aktivní (započítávané) pohledávky je určující též pro určení a následné posouzení náležitostí kompenzačního projevu (jako právního jednání věřitele aktivní pohledávky). U pohledávek, které mají zaniknout započtením na základě jednostranného právního jednání věřitele aktivní pohledávky (pohledávky užité k započtení), se tak náležitosti kompenzačního projevu řídí hmotněprávní úpravou rozhodnou pro posouzení způsobilosti aktivní pohledávky k započtení bez zřetele k tomu, že posouzení způsobilosti pasivní pohledávky (pohledávky, proti které je započítáváno) k započtení se řídí jinou hmotněprávní úpravou.

II. V projednávané věci nebyl kompenzační projev neurčitý ani nesrozumitelný ve smyslu § 553 odst. 1 o. z., i když byla aktivní pohledávka vymezena jako pohledávka z titulu náhrady škody ve výši „nejméně 1 000 000 Kč“.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2929/2024, ze dne 5. 2. 2026

16.03.2026 00:01

Rozsah omezení způsobilosti samostatně právně jednat

Peněžní limit, jehož prostřednictvím soud vymezí rozsah omezení svéprávnosti člověka v majetkové oblasti, musí být stanoven individuálně se zřetelem k osobním a majetkovým poměrům posuzovaného a současně tak, aby mu umožňoval uskutečňovat právní jednání v běžných záležitostech každodenního života (§ 64 o. z.). Je-li výrok o omezení svéprávnosti formulován prostřednictvím peněžního limitu, dopadá na veškerá majetkoprávní jednání posuzovaného, tedy i na ta, která by jinak spadala do rámce běžných záležitostí každodenního života. Při stanovení peněžního limitu je třeba vycházet zejména z množství disponibilních peněžních prostředků, nikoli z prostředků potřebných k úhradě nákladů na živobytí.

Samotný růst cen a pokles kupní síly dříve stanovené částky sám o sobě neodůvodňuje zvýšení peněžního limitu. Ačkoli je žádoucí, aby stanovená částka odpovídala reálné kupní síle a umožňovala posuzovanému uskutečňovat právní jednání v běžných záležitostech každodenního života, musí být výše peněžního limitu vždy určena se zřetelem k aktuálním majetkovým a příjmovým možnostem konkrétního posuzovaného.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 3269/2025, ze dne 10. 2. 2026

12.03.2026 00:02

K vyloučení obce z výkonu opatrovnictví podle § 63 o. z.

Pouhá skutečnost, že obec (městská část) je jako samostatný subjekt práva současně zřizovatelem příspěvkové organizace jako jiné právnické osoby, která provozuje zařízení, kde opatrovanec pobývá, popřípadě mu poskytuje další služby, nemůže sama o sobě – bez sepjetí s konkrétními dalšími okolnostmi – založit střet zájmů ve smyslu § 63 o. z. a vést k vyloučení této obce (městské části) z výkonu veřejného opatrovnictví. Obec (městská část) jako zřizovatel totiž nemůže být pojmově „závislá" na jí zřizovaném provozovateli zařízení, přičemž § 63 o. z. předjímá vyloučení opatrovníka v důsledku jeho závislosti vůči provozovateli, nikoli naopak.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 24 Cdo 2516/2025, ze dne 26. 1. 2026

12.03.2026 00:01

Náhrada nákladů na odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu

Osobou primárně povinnou k náhradě nákladů na odstranění vozidla vytvářejícího překážku provozu na pozemní komunikaci podle § 17a odst. 6 zákona o obecní policii je osoba zapsaná jako vlastník nebo provozovatel v registru silničních vozidel. Skutečnost, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná, neodůvodňuje závěr o absenci pasivní legitimace zapsaného vlastníka nebo provozovatele ve sporu o náhradu těchto nákladů. Z rozsudků Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2032/2021 a sp. zn. 25 Cdo 1064/2021 nevyplývá, že by zapsaný vlastník nebyl povinen hradit náklady na odstranění vozidla v případě, že vozidlo vlastní a fakticky ovládá osoba v registru nezapsaná. Vyplývá z nich jen tolik, že je-li žalován skutečný vlastník, není namístě žalobu zamítnout jen proto, že není zapsaný jako vlastník a provozovatel v registru vozidel.

Konkrétní skutkové okolnosti věci (například že zapsaný vlastník vozidlo dříve prodal, zajímal se o to, zda kupující splnila svou povinnost přihlásit se jako vlastník a provozovatel do registru, a po marném pokusu o zajištění její součinnosti docílil vyřazení vozidla z provozu) mohou mít význam při úvaze o tom, zda je žalobou požadovaná částka přiměřená. Nemohou však odůvodnit závěr o absenci pasivní legitimace zapsaného vlastníka nebo provozovatele.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 597/2025, ze dne 20. 1. 2026

11.03.2026 00:01

Kompenzace pronajímatelů nemovitostí za pandemická opatření

Postup státu spočívající v tom, že v souvislosti s pandemií COVID-19 neposkytl kompenzaci pronajímateli nemovitostí, který současně nepodniká a nemá jiný zdroj příjmů, jeho činnost však nebyla mimořádnými opatřeními zakázána či omezena, nelze považovat za porušení principu rovnosti a zákazu diskriminace; takový pronajímatel se nenachází ve srovnatelné situaci s osobami, jejichž činnost těmito opatřeními zakázána či omezena byla.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2955/2025, ze dne 27. 1. 2026

11.03.2026 00:00

Neplatnost smluvního ujednání o nakládání s ornicí při skrývce

Účelem a smyslem zákona o ochraně zemědělského půdního fondu je ochrana zemědělského půdního fondu jako základního přírodního bohatství. Tento smysl a účel zákona vyžaduje, aby smluvní ujednání, jehož obsahem je povinnost nakládat s ornicí (či hlouběji uloženými zúrodnění schopnými zeminami) při skrývce způsobem, který je v rozporu s ustanovením § 8 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně zemědělského půdního fondu (či na jeho základě vydaným rozhodnutím orgánu ochrany zemědělského půdního fondu), bylo absolutně neplatné ve smyslu § 588 o. z. pro rozpor se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 750/2025, ze dne 21. 1. 2026

09.03.2026 00:02

Pořadí uspokojení konkurujících si věřitelů podle § 598 o. z.

I. Může-li se osoba zatížená povinností podle § 595 o. z. této povinnosti zprostit po vzniku odpůrčího práva tím, že (v odpovídajícím rozsahu) uspokojí věřitelovu nevykonatelnou pohledávku za dlužníkem, není pro posouzení limitu uvedeného v § 598 o. z. v případě konkurence více věřitelů rozhodné, zda některý z nich již disponuje vykonatelnou pohledávkou, či nikoliv; taková podmínka ze zákona neplyne. Pořadí se řídí zásadou priority (vykonáním předstihu).

Má-li se však žalovaný ubránit odpůrčí žalobě námitkou, že již plnil předstihnuvšímu věřiteli ve výši, která (podle § 598 o. z.) vylučuje uspokojení ostatních zkrácených věřitelů z dlužníkova majetku, jenž ušel neúčinným právním jednáním (§ 595 odst. 1 věta první o. z.), případně z odpovídající náhrady (§ 595 odst. 1 věta druhá o. z.), je na něm, aby tvrdil a prokázal nejen to, že věřiteli, kterému plnil, svědčilo odpůrčí právo, ale i to, že tento věřitel vykonal předstih.

II. Jak u směnky „pro soluto“, tak u směnky „pro solvendo“ platí, že aby se odpůrce zprostil povinnosti podle § 595 o. z. postupem podle § 597 odst. 1 o. z. i vůči ostatním zkráceným věřitelům dlužníka, musí se věřiteli dostat (obdobně jako by tomu bylo v exekuci vedené na majetek dlužníka, který neúčinným jednáním ušel) reálného uspokojení; nahrazení povinnosti z odpůrčího práva směnečným závazkem nepostačí, stejně jako by např. nestačilo, kdyby odpůrce dosáhl prominutí dluhu věřitele za dlužníkem.

Jinak řečeno, ke zproštění povinnosti podle § 597 odst. 1 o. z. odpůrcem vůči dalšímu konkurujícímu věřiteli nestačí prokázat, že se odpůrci podařilo přivodit zánik závazku dlužníka vůči předstihnuvším věřitelům jakýmkoliv způsobem. Byl-li jeden ze závazků nahrazen platební směnkou (která nebyla zcela splacena), nelze se jen z tohoto důvodu dovolávat účinků vyplývajících z § 598 o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 334/2023, ze dne 29. 1. 2026

09.03.2026 00:01

Spad větví jako imise a preventivní ochrana před hrozící škodou

I. Samotné vysázení rostlin při hranici pozemku a jejich následný vzrůst s možným přesahem větví a kořenů stromu na sousední pozemek není sám o sobě bez dalšího imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z.

Relevantní imisi z hlediska soukromého práva ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. však může představovat (při splnění dalších podmínek) spad listí nebo větví na sousední pozemek. Jestliže se žalobce domáhal uložení povinnosti žalovanému zdržet se „vnikání větví“ na jeho pozemek, lze tento požadavek rovněž interpretovat jako požadavek žalobce na ochranu před spadem větví na jeho pozemek. V takovém případě je nezbytné, aby soud posoudil tento požadavek žalobce podle § 1013 odst. 1 o. z.

II. Soud může uložit vlastníku, aby odstranil strom v zástavbě a v dosahu majetku jiných osob (§ 2903 odst. 2 o. z.), je-li prokázáno, že dřevina vykazuje takové konkrétní defekty či vlastnosti, jež by svou povahou mohly reálně vést ke vzniku škodní události pádem stromu, jeho větví či působením kořenového systému, a současně není jiné přiměřené řešení k odvrácení vzniku hrozící škody než strom pokácet.

To platí i tehdy, směřuje-li požadavek žalobce k odstranění kořenů a větví přesahujících na jeho pozemek, nikoli k odstranění stromu. I tímto způsobem se však může žalobce domáhat ochrany před hrozící škodou ve smyslu § 2903 odst. 2 o. z. a v případě úspěchu může v konečném důsledku dosáhnout odstranění stromu (jelikož uloženou povinnost nepůjde splnit jinak), byť ne přímým žalobním požadavkem na odstranění celého stromu.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1912/2025, ze dne 28. 1. 2026

03.03.2026 00:02

Rallye závod jako zvlášť nebezpečný provoz ve smyslu § 432 obč. zák.

I. Rallye závod v průběhu rychlostní zkoušky naplňuje znaky provozu zvlášť nebezpečného ve smyslu § 432 obč. zák. Ke stejnému závěru dospěl dovolací soud v poměrech nové právní úpravy v rozsudku sp. zn. 25 Cdo 3108/2023. Z hlediska odpovědnosti podle § 432 obč. zák. přitom není rozhodné, že zákonodárce nereguluje bezpečnost při rallye žádnými obecně závaznými právními předpisy.

II. Odpovědnost za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu motorového vozidla (§ 427 obč. zák.) na straně provozovatele závodního vozidla není vyloučena tím, že v téže věci přichází v úvahu i objektivní odpovědnost pořadatele rallye závodu za provoz zvlášť nebezpečný (§ 432 obč. zák.); obě odpovědnosti mohou obstát vedle sebe.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1311/2025, ze dne 27. 1. 2026

03.03.2026 00:01

Aplikace § 2957 o. z. při nesprávném úředním postupu

Při určení výše náhrady bolestného a náhrady ztížení společenského uplatnění přiznávaných za újmu na zdraví vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu podle zákona č. 82/1998 Sb. je třeba zohlednit i okolnosti zvláštního zřetele hodné ve smyslu § 2957 o. z., jako např. motivaci či chování škůdce.

Ustanovení § 2957 věta druhá o. z. v zásadě pokládá za okolnost hodnou zvláštního zřetele jakékoli úmyslné protiprávní jednání způsobující újmu na přirozených právech člověka. Uzavřel-li tedy v této věci odvolací soud, že tvrzené skutečnosti (úmyslný nesprávný postup soudní exekutorky, neprojevení lítosti či snaha o zahlazení nesprávného postupu vytvářením falešných důkazů) nejsou okolnostmi hodnými zvláštního zřetele, jeho právní názor neobstojí.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3059/2025, ze dne 26. 1. 2026

02.03.2026 00:02

Podpora v nezaměstnanosti při neplatném okamžitém zrušení pracovního poměru

Rozvázal-li zaměstnavatel pracovní poměr neplatným okamžitým zrušením pracovního poměru podle § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce, nezpůsobil tím škodu zaměstnanci, jemuž jako uchazeči o zaměstnání nebyla z tohoto důvodu přiznána podpora v nezaměstnanosti, jestliže zaměstnanci po pravomocném určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru podpora v nezaměstnanosti stále náleží a má zákonem předvídanou možnost dosáhnout její výplaty postupem podle § 54 zák. o zaměstnanosti.

Otázka, zda nárok na podporu nezanikne uchazeči o zaměstnání ještě dříve, než soud rozhodne o žalobě na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru, již byla vyřešena Nejvyšším správním soudem v rozsudku sp. zn. 1 Ads 205/2024, podle něhož v případě, že uchazeč uspěje u civilního soudu se svou žalobou na určení neplatnosti, mělo by k prekluzi nároku na výplatu podpory v nezaměstnanosti dojít až uplynutím pěti let od vydání pravomocného rozsudku civilního soudu. Uchazeč v případě úspěchu v civilním řízení může o podporu v nezaměstnanosti požádat znovu v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o zaměstnanosti.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1696/2025, ze dne 28. 1. 2026

02.03.2026 00:01

Spor z imisí mezi vlastníkem jednotky a společenstvím vlastníků

I. Vlastník jednotky se může zápůrčí (negatorní) žalobou podle § 1013 odst. 1 o. z. bránit před imisemi i proti společenství vlastníků jednotek, vycházejí-li imise ze společných částí domu. Mají-li tedy imise svůj původ ve společných částech domu, je dána pasivní legitimace SVJ jako osoby odpovědné za jejich správu. Samotná existence vnitřních mechanismů SVJ (vč. § 1209 o. z.) nevylučuje soudní ochranu vlastnického práva.

II. Domáhá-li se žalobce jako vlastník nemovité věci ochrany proti imisím, je třeba žalobní návrh formulovat tak, že žalovaný je povinen zdržet se všeho, co působí, že konkrétní imise (zde vlhkost) vnikají z jeho v žalobě specifikované nemovité věci na nemovitou věc žalobce. Jestliže soud zjistí, že v konkrétním případě jde o vnikání imisí v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezující obvyklé užívání nemovité věci, žalobě vyhoví; v odůvodnění rozsudku pak vyloží míru imisí, která je v dané věci přiměřená místním poměrům, a míru imisí v dané věci zjištěnou.

Se zřetelem ke specifikům bytového spoluvlastnictví lze ve sporu z imisí mezi vlastníkem jednotky a společenstvím vlastníků, popř. mezi vlastníky jednotek navzájem, uznat za náležité označení „nemovité věci“, ze které imise vychází (a obdobně i „nemovité věci“, na kterou imise vniká), i označení určité (reálně vymezené) části domu (např. střecha, chodba, schodiště, sušárna, byt ve smyslu prostorově oddělené části domu apod.), a to bez ohledu na to, že nemá charakter samostatné věci v právním smyslu. Takové označení přitom musí být dostatečně přesné tak, aby příslušnou část domu bylo možné přiřadit k odpovědnostní sféře buď konkrétního vlastníka jednotky, nebo společenství vlastníků.

V posuzované věci formuloval žalobce žalobní návrh tak, že žalovaný je povinen „zdržet se veškerých zásahů do (jeho) vlastnického práva…, a to pronikáním vlhkosti do předmětné jednotky, kdy tato (vlhkost) má původ ve sklepních prostorách na adrese XY …“. Lze mít za to, že žalobce uvedeným požadavkům dostál, pokud jde o identifikaci označení „nemovité věci“, ze které imise vychází (sklepní prostory na adrese XY), i pokud jde o stanovení povinnosti zdržet se přesně vymezeného rušení (pronikání vlhkosti). Pokud je žaloba koncipována jako žaloba směřující na zdržení se zásahu, pak se po žalobci nepožadují (a neukládají žalovanému) žádná konkrétní opatření, výběr přiměřených opatření je přenechán žalovanému.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 26 Cdo 2545/2025, ze dne 14. 1. 2026

24.02.2026 00:02

Prodloužení lhůty k okamžitému zrušení pracovního poměru

Ustanovení § 58 odst. 2 zák. práce je třeba (ve vztahu k možnosti zaměstnavatele okamžitě zrušit pracovní poměr se zaměstnancem) interpretovat tak, že „je-li“ v průběhu 2 měsíců podle § 58 odst. 1 zák. práce jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, předmětem šetření jiného orgánu, je možné s ním okamžitě zrušit pracovní poměr ještě do 2 měsíců ode dne, kdy se zaměstnavatel dověděl o výsledku tohoto šetření. Skutečnost, zda šetření jiného orgánu začalo před tím, než se zaměstnavatel dověděl o důvodu k okamžitému zrušení pracovního poměru (tj. před tím, než mu začala běžet dvouměsíční lhůta stanovená v § 58 odst. 1 zák. práce), nebo až poté, co se o tomto důvodu dověděl (a co mu tak začala běžet dvouměsíční lhůta stanovená v § 58 odst. 1 zák. práce), přitom není významná; rozhodující je, že šetření jiného orgánu „v průběhu“ 2 měsíců podle § 58 odst. 1 zák. práce (již) probíhá (že se tedy jednání zaměstnance, v němž je možné spatřovat porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, nestalo předmětem šetření jiného orgánu až po uplynutí této dvouměsíční lhůty).

Nejpozději však (a to i v případě, že jednání zaměstnance bylo předmětem šetření jiného orgánu) může zaměstnavatel okamžitě zrušit pracovní poměr do jednoho roku ode dne, kdy důvod k okamžitému zrušení vznikl. To platí i v případě, že šetření jiného orgánu v této lhůtě ještě neskončilo, popřípadě se zaměstnavatel o jeho výsledku v této lhůtě nedověděl.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 946/2025, ze dne 21. 1. 2026

24.02.2026 00:01

Uplatnění nároku na náhradu újmy při zajišťovacím převodu vlastnictví

I. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu byla-li vlastníkem vozidla poškozeného při dopravní nehodě leasingová společnost, došlo v důsledku dopravní nehody ke snížení majetkového stavu vlastníka vozidla, tedy leasingového pronajímatele. V jeho majetkových poměrech se projevil rozdíl v hodnotě vozidla před poškozením a poté. Na tom nemůže nic změnit ani okolnost, jakým způsobem vlastník následně s poškozenou věcí naložil a jakým způsobem vypořádali účastníci leasingové smlouvy své právní vztahy.

Uvedené právní závěry jsou plně použitelné i v případě úvěrové smlouvy obsahující smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva na úvěrující společnost, a to až do doby splacení celého úvěru a dalších závazků, jestliže v rozhodné době vzniku újmy bylo poškozené vozidlo ve vlastnictví úvěrující společnosti, a proto došlo ke změně v jejích majetkových poměrech, tj. snížení hodnoty vozidla. Skutečnost, že následně došlo k ukončení úvěrové smlouvy a k přechodu vlastnictví, již na toto posouzení nemá vliv.

V posuzované věci není rozumného důvodu učinit jiný závěr ani ohledně aktivní věcné legitimace k uplatnění nároku na náhradu majetkové újmy spočívající ve snížení hodnoty neoprávněně zadrženého vozidla zakoupeného na základě úvěrové smlouvy se současným uzavřením smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva. Jestliže vlastníkem v době vzniku škody i v době vydání neoprávněně zadržovaného vozidla byla stále úvěrující společnost a uživatel nabyl vlastnické právo k vozidlu až následně vypořádáním všech závazků z úvěrové smlouvy, nedošlo v jeho majetkových poměrech k žádné újmě.

II. Zajišťovací převod práva je dočasný, a proto je často sjednáván jako převod s rozvazovací podmínkou. Podmínka je rozvazovací, pokud je s jejím splněním spojen zánik právních následků právního jednání. Naplněním rozvazovací podmínky smlouva zaniká s účinky ex nunc.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 826/2025, ze dne 15. 1. 2026

23.02.2026 00:02

Valorizace vnosů při vypořádání společného jmění manželů

Započtení zvýšené nebo snížené hodnoty toho, co ze společného majetku bylo vynaloženo na výhradní majetek manžela, stejně jako hodnoty toho, co z výhradního majetku manžela bylo vynaloženo na společný majetek (tzv. valorizace vnosů), nelze při vypořádání společného jmění podmiňovat tím, že se na něm manželé výslovně dohodnou.

podle rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2821/2025, ze dne 14. 1. 2026

23.02.2026 00:01

Podnik náležející do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela

Podnik náležející v době do 1. 8. 1998 do odděleného vlastnictví podnikajícího manžela se k uvedenému dni, kdy nabyl účinnosti zákon č. 91/1998 Sb., nestal předmětem společného jmění manželů. Jestliže jeden z manželů zahájil výkon podnikatelské činnosti v poměrech bezpodílového spoluvlastnictví manželů (a podnik se jeho součástí nestal), které se následně transformovalo na společné jmění manželů, podnik se jeho součástí nestal.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 2821/2025, ze dne 14. 1. 2026

17.02.2026 00:02

Příspěvek na důchodové (penzijní) připojištění pro přiděleného zaměstnance

Ustanovení § 43a odst. 6 zák. práce vyjadřuje toliko použití zásady rovného zacházení zakotvené v § 16 odst. 1 zák. práce též na poměry dočasně přiděleného zaměstnance, s nímž nesmí být zacházeno hůře než se srovnatelnými zaměstnanci zaměstnavatele, ke kterému je dočasně přidělen. Samostatnou úpravu rozsahu jejího uplatnění § 43a odst. 6 zák. práce neobsahuje. Zásada rovného zacházení se proto i zde uplatní v rozsahu vymezeném v § 16 odst. 1 zák. práce s případnými modifikacemi vyplývajícími z povahy institutu dočasného přidělení a jeho konkrétních podmínek.

Zásada rovného zacházení podle § 16 odst. 1 ve spojení s § 43a odst. 6 zák. práce se pak na dočasně přiděleného zaměstnance uplatní i v případě poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty. Není přitom významné, zda plnění má svůj základ v pracovněprávním nebo jiném právním předpisu; žádná taková podmínka z vymezení obsaženého v § 16 odst. 1 zák. práce nevyplývá. Podstatné je pouze to, že takové plnění je v rámci základního pracovněprávního vztahu poskytováno srovnatelným zaměstnancům zaměstnavatele, ke kterému je zaměstnanec dočasně přidělen.

Příspěvek na důchodové (penzijní) připojištění, který zaměstnavatel, k němuž je zaměstnanec dočasně přidělen, poskytuje svým zaměstnancům, je proto jako jiné peněžité plnění součástí „pracovních a mzdových nebo platových podmínek“, na něž se vztahuje zásada rovného zacházení (§ 16 odst. 1 ve spojení s § 43a odst. 6 zák. práce).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 351/2024, ze dne 14. 1. 2026

17.02.2026 00:00

Stabilizační nádrž v zemi jako součást pozemku

Stabilizační nádrž, která vznikla pouze vybagrováním jinak stavebně neupravené prohlubně v zemském povrchu, přičemž vodu zadržuje přirozené podloží, a nemá materiální podstatu odlišnou od okolního pozemku (chybí kompaktnost stavebního materiálu), není stavbou v občanskoprávním smyslu, nýbrž součástí pozemku. Taková nádrž se nemůže stát součástí kanalizace jako inženýrské sítě (liniové stavby) ve smyslu § 509 o. z., neboť pozemek nemůže být součástí stavby.

Na uvedeném ničeho nemění, že stabilizační nádrž je potřebná k čistění odpadních vod, neboť okolnost, že je pozemek (stabilizační nádrž) využíván spolu s liniovou stavbou k účelu, ke kterému stavba slouží, ještě neznamená, že může (nutně musí) být součástí této stavby.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 2675/2025, ze dne 16. 12. 2025

16.02.2026 00:02

Odmítnutí výkonu práce po převedení zaměstnance na jinou práci

I. Převede-li zaměstnavatel zaměstnance bez jeho souhlasu podle § 41 odst. 1 písm. b) zák. práce poté, co byl podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb shledán dlouhodobě nezpůsobilým k výkonu dosavadní práce pro pracovní úraz, na jinou práci, která je pro něho vhodná vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a schopnostem a pokud možno i k jeho kvalifikaci, zakládá toto převedení povinnost zaměstnance konat u zaměstnavatele práce jiného druhu, než který byl sjednán v pracovní smlouvě. Tuto práci je zaměstnanec povinen vykonávat – nebylo-li jeho pracovní zařazení u zaměstnavatele ani dodatečně vyřešeno dohodou – (jen) do rozvázání pracovního poměru výpovědí zaměstnavatele podle § 52 písm. d) zák. práce nebo dohodou z týchž důvodů, popřípadě výpovědí zaměstnance.

Nevykonává-li zaměstnanec v této době ze svého zavinění jinou vhodnou práci, na kterou byl převeden, porušuje tím povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci a tímto svým jednáním může zavdat důvod pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zák. práce, popřípadě – jsou-li splněny podmínky uvedené v § 55 odst. 1 písm. b) zák. práce – i pro okamžité zrušení pracovního poměru.

II. Při současném naplnění důvodů výpovědi z pracovního poměru podle § 52 písm. g) zák. práce a § 52 písm. d) zák. práce není zaměstnavatel v jejich uplatnění nijak omezen (limitován). S dotčeným zaměstnancem může zaměstnavatel pracovní poměr výpovědí rozvázat z kteréhokoliv z uvedených důvodů, popř. může důvod výpovědi skutkově vymezit tak, že bude odpovídat skutkové podstatě obou těchto důvodů.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1103/2024, ze dne 14. 1. 2026

16.02.2026 00:01

Význam daňového řízení o uložení penále dle § 31a odst. 3 písm. e) OdpŠk

Daňové řízení, ve kterém se rozhoduje o uložení penále, nepředstavuje, byť se jedná o řízení v trestněprávní větvi působnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, řízení s typově zvýšeným významem předmětu řízení; zvýšený význam řízení pro poškozeného se nepresumuje. Je tomu tak proto, že daňové řízení je obecně méně závažné pro daňový subjekt, než je řízení trestní, ve kterém hrozí uložení závažnějších sankcí, než je tomu v řízení daňovém. To neznamená, že by soudy nemohly dovodit zvýšený význam takového řízení na základě konkrétních prokázaných skutkových okolností.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1134/2025, ze dne 13. 1. 2026