// Profipravo.cz / Obchodněprávní shrnutí

Obchodněprávní shrnutí

04.11.2025 00:02

Neplatnost fixní směnky z důvodu uvedení údaje o měsíčních splátkách

Směnka splatná v určitý den, obsahující v závěrečné části směnečné listiny u předtištěného textu „místo placení“ dopsaný údaj „pravidelnými měsíčními splátkami po 4000“, je neplatná.

Takový údaj nelze vykládat způsobem, podle něhož by jen blíže vymezoval okamžik (dobu), kdy lze reálně (v den splatnosti směnky) očekávat proplacení směnky; naopak, v rozporu s údajem o povinnosti zaplatit (celý) směnečný peníz v konkrétním dni splatnosti stanoví, že bude placeno v měsíčních splátkách. Jinak řečeno, směnka obsahuje co do způsobu a času zaplacení rozporné údaje, které mají za následek neplatnost směnky.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1990/2025, ze dne 24. 9. 2025

04.11.2025 00:01

Lhůta pro přihlášení pohledávek na náhradu škody podle § 253 odst. 4 IZ

Lhůta pro přihlášení pohledávek na náhradu škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona je procesní lhůtou zákonnou a propadnou (srov. R 25/2009); prominout zmeškání této lhůty vylučuje § 83 insolvenčního zákona, část věty před středníkem.

Důvody R 54/2012 platí přiměřeně i pro situaci, kdy věřitel přihlašuje pohledávku z titulu náhrady škody podle § 253 odst. 4 insolvenčního zákona; pohledávku, která vznikne po uplynutí propadné přihlašovací lhůty věřitel do insolvenčního řízení přihlásit nemůže a taková pohledávka v insolvenčním řízení nebude uspokojována, ledaže by šlo o pohledávku za majetkovou podstatou nebo o pohledávku jí postavenou na roveň.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 42/2024, ze dne 30. 9. 2025

22.10.2025 00:02

Autonomní výklad pojmu přepravní smlouvy ve smyslu Úmluvy CMR

I. Jak rozhodovací praxe signatářských států Úmluvy CMR, tak i odborná literatura tenduje k tomu, že při výkladu pojmu „smlouva o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem“ ve smyslu čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR je třeba dát přednost autonomní interpretaci, neboť jedině tak lze zajistit jednotnost aplikace Úmluvy CMR v členských státech, a vyhnout se tak nežádoucí praxi tzv. forum shopping.

Proto se již neuplatní závěr R 20/2013, podle kterého se posouzení otázky, zda mezi stranami došlo k uzavření přepravní smlouvy, či smlouvy zasílatelské řídí vnitrostátním právem. Čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR obsahující výraz „smlouva o přepravě zásilek za úplatu silničním vozidlem“ je namístě interpretovat autonomně, tedy nezávisle na jeho významu v právu vnitrostátním tak, aby bylo dosaženo obdobného účinku Úmluvy CMR ve všech signatářských státech.

II. Autonomnímu výkladu pojmu přepravní smlouvy ve smyslu Úmluvy CMR odpovídá závazek dopravce přepravit (za podmínek čl. 1 odst. 1 Úmluvy CMR) zásilku za úplatu na vlastní odpovědnost, nikoli však nutně osobně. Dopravce se tedy ve smlouvě musí zavázat, že za provedení přepravy zodpovídá, nikoliv že pouze zajistí přepravu zásilky prostřednictvím jiné osoby; v tom případě by se jednalo o zasílatele či jiného obstaravatele. Vlastní odpovědnost znamená, že dopravce má podle smlouvy odpovídat protistraně za uskutečnění plnění, tj. za dodání zásilky příjemci v souladu se smlouvou, tj. řádně a včas, přičemž v pochybnostech má být daná smlouva posouzena jako smlouva o přepravě ve smyslu Úmluvy CMR.

Zda závazek dopravce odpovídá v jednotlivém případě výše uvedenému, je třeba zjistit výkladem konkrétní smlouvy. Vzhledem k tomu, že Úmluva CMR neobsahuje vlastní interpretační pravidla, použijí se výkladová ustanovení konkrétního národního právního řádu; v případě aplikace českého právního řádu se uplatní ustanovení § 555 a násl. o. z.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 31 Cdo 1163/2025, ze dne 10. 9. 2025

08.10.2025 00:02

Určení vlastnického práva k majetku zpeněženému z majetkové podstaty

I. Platnost kupní smlouvy, kterou insolvenční správce zpeněžil majetek z majetkové podstaty prodejem mimo dražbu, lze zpochybnit pouze žalobou na určení její neplatnosti podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona.

Určení vlastnického práva se nelze domáhat na základě argumentu o neplatnosti smlouvy, kterou došlo ke zpeněžení majetku z majetkové podstaty prodejem mimo dražbu podle § 289 insolvenčního zákona.

Předpokladem odstoupení od smlouvy je (mimo jiné) existence platné smlouvy. Již proto nemůže následné odstoupení od (platné) smlouvy představovat právně významnou skutečnost v řízení o určení neplatnosti kupní smlouvy podle § 289 odst. 3 insolvenčního zákona. Tím spíše pak nemůže být (pro takové určení) rozhodné ani následné smluvní vyloučení (odvolání) účinků takového odstoupení od smlouvy (po zániku závazku v důsledku odstoupení).

II. V případě, kdy po (platném) zpeněžení prodejem mimo dražbu v insolvenčním řízení (nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí) dojde následně ke stavu, kdy se podle hmotného práva (na základě odstoupení od smlouvy, k němuž může dojít např. i v době po skončení insolvenčního řízení) má vrátit vlastnictví zpeněženého majetku dlužníku (respektive – za trvání insolvenčního řízení – do majetkové podstaty), je dán dlužníkův naléhavý právní zájem na určení jeho vlastnického práva k takovému majetku.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 14/2024, ze dne 13. 8. 2025

08.10.2025 00:01

Námitka neplatnosti převodu nemovitostí dle § 44a odst. 1 exekučního řádu

Jestliže se k exekučnímu příkazu nepřihlíží (protože byl vydán po zahájení insolvenčního řízení dlužníka), nemůže námitka neplatnosti převodu nemovitostí dle § 44a odst. 1 exekučního řádu vznesená soudním exekutorem v exekučním příkazu samostatně obstát; není způsobilá zpochybnit převod vlastnického práva.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 174/2023, ze dne 30. 7. 2025

25.09.2025 00:02

Oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty

Podáním návrhu na povolení oddlužení dlužník dává najevo, že souhlasí s oddlužením jedním ze dvou zákonem stanovených způsobů a že je připraven plnit řádně a včas všechny povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, aby dosáhl osvobození od placení pohledávek (§ 414 odst. 1 insolvenčního zákona), přičemž nemůže ovlivnit (zvrátit), jaký způsob oddlužení věřitelé zvolí. U oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty si tak dlužník nemůže vymínit, aby se konkrétní část jeho majetku nepoužila k uspokojení věřitelů, neboť u tohoto způsobu oddlužení je dlužník povinen vydat (až na výjimky uvedené v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) všechen svůj majetek náležející do majetkové podstaty (§ 398 odst. 3 insolvenčního zákona); to platí i pro nemovitý majetek, který není jeho obydlím, ve společném jmění dlužníka a jeho manžela.

Na doposud uvedeném nic nemění ani konkrétní poměry projednávané věci, tedy že dlužnice je starobní důchodkyní, nemovitá věc má představovat rodinný majetek a že plné uspokojení věřitelů lze očekávat již (pouze) plněním splátkového kalendáře. Úvaha, která část majetkové podstaty má být použita k rychlému, hospodárnému a co nejvyššímu uspokojení věřitelů, nepřísluší dlužníku, ale insolvenčnímu správci, který je povinen jednat s odbornou péčí a sledovat přitom společný zájem věřitelů, jemuž je povinen dát přednost před svými vlastními zájmy tak, aby věřitelé byli uspokojeni v co nejvyšší míře (§ 36 odst. 1 insolvenčního zákona).

Jinak řečeno, je-li schváleno oddlužení dlužníka plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, je dlužník povinen vydat ke zpeněžení veškerý majetek náležející do majetkové podstaty (s výjimkou uvedenou v § 398 odst. 6 insolvenčního zákona) i tehdy, jestliže lze očekávat plné uspokojení věřitelů již (samotným) plněním splátkového kalendáře.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 49/2025, ze dne 29. 8. 2025

25.09.2025 00:01

Zpětvzetí přihlášky pohledávky po odmítnutí odporové žaloby

Jestliže insolvenční soud pravomocně odmítne pro opožděnost žalobu na určení pohledávky podanou věřitelem proti popírajícímu dlužníku, nastává tím ve smyslu § 185 insolvenčního zákona v průběhu insolvenčního řízení skutečnost, na základě které se k přihlášené pohledávce nepřihlíží, a insolvenční soud přihlášku odmítne. Jestliže se k pohledávce nepřihlíží, pak se věřitelem později učiněné zpětvzetí pohledávky týká pohledávky, která zde již (z pohledu insolvenčního řízení) není, a tudíž je procesním úkonem, který nemohl vyvolat žádné procesní účinky.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 93/2024, ze dne 28. 8. 2025

17.09.2025 00:02

Vydání užitků z věci neoprávněně sepsané do konkursní podstaty

I. Běh promlčecí doby k uplatnění práva vlastníka věci vůči správci konkursní podstaty na vydání užitků (zde nájemného) z věci neoprávněně sepsané do konkursní podstaty nezačne běžet přede dnem, kdy nabude právní moci rozsudek, jímž bylo vyhověno vylučovací žalobě. Teprve tímto okamžikem vzniká vlastníkovi věcná legitimace k uplatnění tohoto nároku.

II. Správce konkursní podstaty nemůže být v dobré víře, že majetek byl sepsán do konkursní podstaty úpadce po právu, jestliže v době, za kterou má vydat užitky z tohoto majetku, probíhalo řízení o žalobě na jeho vyloučení ze soupisu konkursní podstaty (§ 19 odst. 2 ZKV).

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1656/2024, ze dne 30. 7. 2025

15.09.2025 00:02

K procesu uzavírání smlouvy o převodu podílu ve spol. s r. o.

Nabídku na uzavření smlouvy o převodu podílu lze přijmout i konkludentně (postupem podle § 1744 o. z.). I v případě, kdy je podpis nabyvatele podílu ve společnosti s ručením omezeným na smlouvě o převodu tohoto podílu legalizován ještě před započetím kontraktačního procesu (předtím, než převodce učinil nabídku), je tím naplněn smysl a účel požadavku na legalizaci podpisu plynoucí z § 209 odst. 2 z. o. k. a pro převod podílu postačí, jestliže se nabyvatel podle nabídky převodce zachová.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 3435/2024, ze dne 12. 8. 2025

15.09.2025 00:01

Uplynutí maximální možné délky lhůty pro placení daně v konkursu

Uplyne-li maximální možná délka lhůty pro placení daně (20 let) podle § 160 odst. 5 daňového řádu (a nejde-li o případ upravený v § 160 odst. 6 daňového řádu), nelze daň vybrat ani vymáhat, a to bez zřetele k tomu, zda správce daně do té doby učinil úkony, jež podle § 160 odst. 3 daňového řádu běh lhůty pro placení daně přerušují, nebo podle § 160 odst. 4 daňového řádu lhůtu pro placení daně staví. K uplynutí lhůty pro placení daně (k prekluzi přihlášené pohledávky správce daně) přihlédne při rozvrhu též konkursní soud.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2832/2023, ze dne 28. 8. 2025

10.09.2025 00:02

Úmysl dlužníka zkrátit věřitele ve smyslu § 242 IZ realizací projektu přeměny

I. U úmyslně zkracujícího právního úkonu dlužníka podle § 242 IZ nemusí směřovat úmysl dlužníka zkrátit jeho věřitele vůči konkrétním osobám, které za ním mají pohledávku. Pro zkoumání úmyslu dlužníka „cum animo fraudandi“ není rovněž právně rozhodné, že tento úmysl směřuje ke zkrácení pohledávky, která ještě není splatná, nebo která dokonce ještě nevznikla (budoucí pohledávky). Přitom současně platí, že i v těch případech, kdy se podmínky odporovatelnosti posuzují ke dni, kdy nastaly právní účinky vkladu práva do katastru nemovitostí, se úmysl dlužníka „cum animo fraudandi“ posuzuje k okamžiku projevu vůle dlužníka (coby dílčího aspektu zkoumaného právního úkonu). Úmysl dlužníka „cum animo fraudandi“ je totiž právně významný pro naplnění znaků skutkové podstaty úmyslně zkracujícího právního úkonu jen tehdy, je-li odpovídajícím způsobem projeven navenek (neúčinným právním úkonem).

Promítnuto do poměrů projednávané věci, není pro posouzení úmyslu dlužníka zkrátit své věřitele realizací projektu přeměny rozhodné ani datum zpracování projektu rozdělení, ani datum jeho založení do sbírky listin obchodního rejstříku, ale datum schválení přeměny valnou hromadou dlužníka, neboť to je projevem vůle dlužníka řídit se projektem rozdělení.

II. Podané dovolání proti rozhodnutí soudu, z jehož obsahu lze dovodit neexistenci pohledávky, v kombinaci s dalšími okolnostmi případu (například informací o další podané žalobě vycházející z totožného skutkového základu) může (při zjišťování úmyslu dlužníka zkrátit věřitele) svědčit o tom, že dlužník v rozhodnou dobu věděl, že má (nebo alespoň může mít) dluh.

Jinak řečeno, vědomost o pravomocném rozhodnutí soudu, z nějž vyplývá, že dlužník nemá dluh, sama o sobě nevylučuje možnost, že dlužník dluh skutečně měl a věděl o něm, případně věděl, že jej může mít (nezakládá „právní fikci“ o nevědomosti dlužníka, že má dluh). Při zjišťování vědomosti dlužníka o tom, že má (může mít) v rozhodné době dluh, je třeba zohlednit všechny relevantní okolnosti případu a na jejich základě (teprve) dospět k závěru o skutkovém stavu (vědomosti dlužníka).

III. Podmínkou pasivní věcné legitimace v odpůrčích sporech není přímý prospěch (zisk aktiv), který osoba z odporovaného právního jednání bezprostředně nabyla. Odvolací soud se zde tak musí vypořádat s argumentací žalobce, který spatřuje prospěch žalovaného akcionáře nástupnické společnosti v tom, že akcionář mohl své pohledávky, které měl původně za dlužníkem, zcela uspokojit z majetku, který přešel na nástupnickou společnost, a byl tak oproti jiným věřitelům dlužníka zvýhodněn.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 ICdo 73/2023, ze dne 30. 6. 2025

10.09.2025 00:01

Rozdělení zisku mezi členy volených orgánů akciové společnosti

V projednávané věci měla být podle usnesení valné hromady celková částka podílu členů volených orgánů společnosti na zisku rozdělena mezi členy orgánů „procentuálním poměrem dle minulých let“, což se také následně stalo, jak plyne z čestného prohlášení členů představenstva a dozorčí rady společnosti. Lze proto uzavřít, že usnesení valné hromady stanovilo konkrétní pravidlo pro určení tantiémy jako jedné z forem odměňování členů volených orgánů společnosti pro každého člena představenstva a dozorčí rady společnosti.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2109/2024, ze dne 26. 8. 2025

08.09.2025 00:02

Námitka zneužití prázdné podepsané listiny k vytvoření směnky

Jestliže byla prokázána pravost (úředně neověřeného) podpisu výstavce na směnce vlastní, lze předpokládat také to, že výstavce se podepsal pod text uvedený na směnečné listině. Namítá-li výstavce, že k vytvoření směnky byla zneužita jím podepsaná prázdná listina, je na něm, aby tuto skutečnost též prokázal.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 352/2023, ze dne 30. 6. 2025

08.09.2025 00:01

Přechod zajištění při plnění z (bezpodmínečné) bankovní záruky

I. Banka, která na základě sjednané bankovní záruky plnila věřiteli podle podmínek záruční listiny, které jí nedovolovaly zkoumat, zda hradí dlužníkův skutečný dluh (jelikož šlo o bezpodmínečnou bankovní záruku), má právo žádat dlužníka, aby jí nahradil, to co plnila podle § 2039 odst. 1 o. z., a uplatnit (vůči dlužníku nebo i třetím osobám) zajištění tohoto nároku, které si sjednala; pro uplatnění náhrady podle § 2039 odst. 1 o. z. není banka povinna tvrdit ani prokazovat, že plnila věřiteli na dlužníkův skutečný dluh. Jestliže banka v takovém případě v přihlášce do insolvenčního řízení své pohledávky také tvrdí a následně při přezkumu pohledávky prokáže, že takto plnila věřiteli na dlužníkův skutečný dluh, má právo požadovat úhradu poskytnutého plnění v režimu § 1937 odst. 2 o. z. (tedy včetně zajištění pohledávky, kterým disponoval věřitel); šlo-li o plnění jen na část dlužníkova skutečného dluhu, uplatní se uvedený postup s omezením podle § 1938 odst. 1 o. z.

Neprokáže-li banka, která jinak nedisponuje vlastním zajištěním, že plněním poskytnutým věřiteli hradila dlužníkův skutečný dluh, pak jí nenáleží právo požadovat vůči dlužníku uspokojení toho, co plnila, ze zajištění, kterým disponoval věřitel (nepřešlo na ni postupem podle § 1937 odst. 2 o. z.). Zjištění, že nehradila věřiteli dlužníkův skutečný dluh, však banku nezbavuje možnosti podílet se v insolvenčním řízení s ostatními věřiteli na poměrném uspokojení své přihlášené pohledávky (jako nezajištěné) z majetkové podstaty dlužníka z titulu náhrady podle § 2039 odst. 1 o. z.

Řečené platí i tehdy, jestliže se banka stane přihlášeným věřitelem (namísto původního přihlášeného věřitele) na základě rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona (ve spojení s § 18 insolvenčního zákona) proto, že na základě sjednané bankovní záruky plnila věřiteli podle podmínek záruční listiny poté, co přihlásil pohledávku vůči dlužníku do insolvenčního řízení. Má-li banka takto vstoupit do insolvenčního řízení na místo přihlášeného věřitele, jehož zajištěná pohledávka již byla zjištěna (co do pravosti, výše a pořadí), nemusí v návrhu podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona tvrdit (a před rozhodnutím insolvenčního soudu podle uvedeného ustanovení prokázat) jinou skutečnost než tu, že na základě sjednané bankovní záruky plnila věřiteli podle podmínek záruční listiny; plnění na zjištěnou pohledávku je totiž ve smyslu shora formulovaných závěrů plněním na skutečný dluh. Má-li banka takto vstoupit do insolvenčního řízení na místo přihlášeného věřitele, jehož zajištěná pohledávka dosud nebyla přezkoumána (co do pravosti, výše a pořadí), je povinna pro účely participace na úhradě poskytnutého plnění v režimu § 1937 odst. 2 o. z. v návrhu podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona tvrdit, že takto plnila věřiteli na dlužníkův skutečný dluh. Pro účely rozhodnutí insolvenčního soudu podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona (ve spojení s § 18 insolvenčního zákona) nemusí banka prokázat jinou skutečnost než tu, že na základě sjednané bankovní záruky plnila věřiteli podle podmínek záruční listiny. Tvrzení, že takto plnila věřiteli na dlužníkův skutečný dluh, je banka povinna obhájit (až) při přezkumu pohledávky.

II. Jestliže osoby nadané popěrným právem nepopřely pohledávku věřitele přihlášenou do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka jako pohledávku s právem na uspokojení ze zajištění v rozsahu práva na uspokojení ze zajištění co do pořadí (v režimu § 195 insolvenčního zákona), pak pro účely posouzení doby vzniku zajištění (§ 167 odst. 1 insolvenčního zákona) je určující mechanismus vzniku zajištění. Mělo-li jít o zajištění z titulu smluvních zástavních práv k nemovitostem nabyté bankou v režimu § 1937 odst. 2 o. z. od původního zástavního věřitele, pak okamžikem vzniku zajištění je doba vzniku zástavního práva k nemovitostem původnímu zástavnímu věřiteli. Jinak řečeno, jestliže věřitel (banka) přihlásil pohledávky do insolvenčního řízení jako zajištěné zástavním právem k majetku dlužníka a takto (s právem na uspokojení ze zajištění) byly pohledávky následně zjištěny při přezkumném jednání, pak pro účely vydání výtěžku zpeněžení zajištění zajištěným věřitelům nelze vycházet z toho, že šlo o věřitele nezajištěného (že dobu vzniku zajištění nelze určit proto, že zajištění podle hmotného práva vůbec nevzniklo).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 62/2023, ze dne 30. 7. 2025

02.09.2025 00:02

Existence nesrovnalosti dle § 2 písm. l) zákona o evidenci skutečných majitelů

Za situace, kdy jsou podle § 14 odst. 1 písm. a) ZESM údaje o skutečných majitelích zapsané v evidenci skutečných majitelů přístupné komukoliv, brání články 7 a 8 Listiny základních práv EU aplikaci těch ustanovení vnitrostátního práva, která vynucují splnění povinnosti evidující osoby podle § 9 odst. 1 ZESM.

Za nesrovnalost podle § 2 písm. l) ZESM tudíž nelze považovat stav, kdy v evidenci skutečných majitelů nejsou zapsány žádné údaje, dojde-li v důsledku zápisu požadovaných údajů o skutečných majitelích k zásahu do jejich základních práv zaručených články 7 a 8 Listiny základních práv Evropské unie.

Až tehdy, když český zákonodárce přijme novou úpravu zákona o evidenci skutečných majitelů odpovídající závěrům formulovaným v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věcech WM a Sovim a aktuálnímu znění AML směrnice, bude možné na stav, kdy v evidenci skutečných majitelů nejsou zapsány žádné údaje, hledět jako na nesrovnalost v souladu s § 2 písm. l) ZESM.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 1368/2024, ze dne 25. 8. 2025

02.09.2025 00:01

Zánik závodu v období před schválením reorganizačního plánu

Reorganizace u dlužníka, jehož obchodní závod zanikl v době po rozhodnutí o povolení reorganizace, avšak před schválením reorganizačního plánu, není přípustná; insolvenční soud v takovém případě rozhodne o přeměně reorganizace v konkurs.

Byť § 363 insolvenčního zákona výslovně neupravuje skutkovou podstatu přeměny reorganizace v konkurs u dlužníka, který se v době po rozhodnutí o způsobu řešení úpadku (po povolení reorganizace) stal osobou, u které tento zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací, za použití analogie je třeba důvody uvedené v § 363 odst. 1 insolvenčního zákona rozšířit o důvod podle § 149 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. Jestliže se dlužník stal osobou, u které zákon vylučuje řešení úpadku reorganizací, je dán důvod pro přeměnu (již povolené) reorganizace v konkurs.

Z R 105/2019 přitom plyne, že rozšířit rozsah důvodů pro přeměnu reorganizace v konkurs lze pouze tehdy, existuje-li „mezera v zákoně“. Insolvenční zákon předvídá možnost, že závod dlužníka zanikne po schválení reorganizačního plánu; je to důvodem pro přeměnu reorganizace v konkurs podle § 363 odst. 1 písm. f) insolvenčního zákona. Insolvenční zákon počítá i s tím, že dlužník se stane osobou, u níž je reorganizace vyloučena, v době po rozhodnutí o úpadku, avšak ještě před rozhodnutím o způsobu řešení úpadku. Insolvenční soud v takovém případě prohlásí konkurs na majetek dlužníka podle § 149 odst. 2 písm. b) insolvenčního zákona. Insolvenční zákon nicméně v žádném ustanovení nepředjímá situaci, v níž dojde k zániku závodu nebo ukončení podnikatelské činnosti v období po povolení reorganizace jako způsobu řešení úpadku dlužníka, avšak před schválením reorganizačního plánu. Použití analogie při řešení této otázky je tedy na místě. Platí totiž, že tam, kde dlužník nemá ani závod, jenž by mohl být reorganizován (§ 316 odst. 2 insolvenčního zákona), je reorganizace bez dalšího vyloučena (je nepřípustná).

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 55/2023, ze dne 31. 7. 2025

28.08.2025 00:02

Vstup zástavního dlužníka do insolvence a žaloba z lepšího práva

I. Předpokladem účinného návrhu na změnu v osobě věřitele podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona není, aby původní věřitel vzal předtím přihlášku své pohledávky (v uhrazeném rozsahu) zpět. Úprava obsažená v § 184 odst. 2 a 3 insolvenčního zákona má naopak bránit tomu, aby (plnému nebo částečnému) zpětvzetí přihlášky pohledávky (proto, že ji uspokojila některá z osob, od kterých mohl přihlášený věřitel požadovat plnění podle § 183 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona) nebyly přiznány procesní účinky (aby účast přihlášeného věřitele v insolvenčním řízení v dotčeném rozsahu nezanikla) dříve, než osoba, která plnila, projeví vůli podat (podle § 183 odst. 3 insolvenčního zákona) návrh na vstup do řízení místo věřitele (srov. i § 184 odst. 3 poslední větu insolvenčního zákona).

V rozsahu, v němž pohledávka osobního věřitele vůči insolvenční dlužnici v projednávané věci zanikla tím, že ji tomuto věřiteli (coby svému zástavnímu věřiteli) uhradil (byť nuceně) zástavní dlužník, osobní věřitel přestal být (hmotněprávně) věřitelem dlužnice. Částka, kterou z titulu procesního vztahu založeného přihláškou pohledávky v dotčeném rozsahu získal z majetkové podstaty dlužnice místo zástavního dlužníka, který ji potud dříve uhradil, tak je (může být) bezdůvodným obohacením původního věřitele na úkor věřitele nového (zástavního dlužníka).

II. Pro poměry insolvenční úpravy podle insolvenčního zákona se žalobou z lepšího práva rozumí žaloba, kterou se třetí osoba domáhá po tom, komu byla z majetkové podstaty (výtěžku jejího zpeněžení, jímž mohou být i splátky při oddlužení) vyplacena jeho pohledávka za (insolvenčním) dlužníkem, zaplacení částky ve výši odpovídající přijatému plnění, když má za to, že pohledávka byla vyplacena (uvažováno z pohledu hmotného práva) neprávem, neboť třetí osoba tu ve skutečnosti měla k plnění z majetkové podstaty „lepší právo“ než věřitel uspokojené pohledávky, a tedy, kdyby bylo postupováno podle hmotného práva, plnění by náleželo třetí osobě; žaloba z tzv. lepšího práva uvedeným způsobem slouží k ochraně třetích osob, jejichž právo na uspokojení z majetkové podstaty (z výtěžku jejího zpeněžení) bylo v insolvenčním řízení porušeno.

Z hlediska hmotněprávního jde v žalobě z tzv. lepšího práva o právo z bezdůvodného obohacení, které vzniká tehdy, jestliže věřitel pohledávky uspokojené z majetkové podstaty získal na úkor třetí osoby majetkový prospěch plněním bez právního důvodu. Při žalobě z lepšího práva, která je uplatňována v souvislosti s insolvenčním řízením, soud posuzuje podle hmotného práva, zda má k výtěžku zpeněžení lepší právo třetí osoba, nebo ten, kdo byl uspokojen v insolvenčním řízení. Ještě jinak řečeno, žaloba z lepšího práva slouží k zajištění souladu způsobu rozvržení výtěžku zpeněžení s hmotněprávními vztahy.

podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2114/2023, ze dne 30. 7. 2025

28.08.2025 00:01

Zpráva o dosavadních výsledcích konkursu podle § 44 odst. 2 ZKV

I. Prostřednictvím úpravy obsažené v § 44 odst. 2 ZKV se v konkursním řízení promítá princip, podle kterého nároky proti zemřelému úpadci mohou být vyřešeny pouze v rámci projednání dědictví; konečné řešení tedy v takovém případě není na konkursním soudu, ale na soudu projednávajícím dědictví.

Před tím, než konkursní soud postoupí věc k řešení soudu projednávajícímu dědictví, však v konkursním řízení musí učinit některé procesní úkony, konkrétně procesní úkony stanovené právě v § 44 odst. 2 ZKV. Především je zapotřebí, aby správce konkursní podstaty zpracoval zprávu o dosavadních výsledcích konkursu; při jejím vyhotovení a předložení postupuje správce konkursní podstaty přiměřeně podle 29 odst. 1 ZKV (který se týká konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty). Konkursní soud musí podanou zprávu přezkoumat a rozhodnout o ní, přičemž opět postupuje přiměřeně podle § 29 ZKV (podle pravidel o schválení konečné zprávy o zpeněžení majetku z konkursní podstaty); za zemřelého úpadce vstupují v této fázi konkursního řízení do řízení jeho známí dědicové, popřípadě stát (při odúmrti).

Po schválení zprávy soud zruší konkurs. Smrt úpadce tedy sama o sobě není důvodem pro zrušení konkursu. Musí k ní přistoupit ještě další právní skutečnosti, zejména schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu. Jde tedy o zvláštní („složený“) důvod zrušení konkursu.

II. Zpráva o dosavadních výsledcích konkursu (obdobně jako konečná zpráva):

[1] neřeší otázku způsobu a rozsahu uspokojení pohledávek konkursních věřitelů; to bude věcí soudu projednávajícího dědictví (při úmrtí v době od 1. ledna 2014 pozůstalost);

[2] má obsahovat údaj o tom, jak vysoký výtěžek zpeněžení je k dispozici k rozdělení mezi konkursní věřitele, jakož i přehled pohledávek (včetně označení tříd), jež z tohoto výtěžku mají být hrazeny (včetně údaje o pohledávkách předurčených k uspokojení před rozvrhem);

[3] má obsahovat též výsledky přezkumných jednání a incidenčních sporů;

III. Při jednání o zprávě o dosavadních výsledcích konkursu pak (obdobně jako při konečné zprávě a vyúčtování dle § 29 odst. 3 ZKV) nelze zásadně vznášet jiné výhrady než ty, které byly uplatněny v zákonné patnáctidenní lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV; odvolací soud se při posuzování správnosti usnesení o schválení této zprávy nemůže zabývat (skutkově novými) námitkami, které odvolatel neuplatnil ve lhůtě dle § 29 odst. 2 ZKV, ač tak mohl učinit.

IV. Právo účastníků konkursního řízení poukázat při jednání o zprávě o dosavadních výsledcích konkursu před konkursním soudem (§ 29 odst. 3 ZKV), popřípadě v rámci odvolání podaného proti usnesení o schválení této zprávy, na rozpor zprávy se skutečnostmi plynoucími z obsahu spisu (tedy se skutečnostmi věcně podloženými dosavadním obsahem konkursního spisu, nikoli s nedoloženými tvrzeními), není dotčeno ustanovením § 29 odst. 2 ZKV.

V. Při pravidelném chodu věcí (při kontinuálním výkonu funkce správcem konkursní podstaty) má konečné slovo při schvalování hotových výdajů a odměny správce konkursní podstaty, jakož i při schvalování nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených) konkursní soud postupem podle § 29 ZKV. Takový postup ústí ve vydání usnesení o (ne)schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu a vyúčtování odměny a výdajů správce konkursní podstaty. Tomuto závěru odpovídá i možnost schválit zprávu o dosavadních výsledcích konkursu v jiném znění, než ve kterém ji konkursnímu soudu předložil správce konkursní podstaty úpadce [neschválit některé hotové výdaje správce konkursní podstaty, jakož i některé z nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty (lhostejno, zda již uhrazených)].

VI. Zprávu o dosavadních výsledcích konkursu podává (má podat) správce konkursní podstaty jako zprávu o stavu konkursního řízení (o výsledcích konkursu) ke dni smrti úpadce. Nelze vyloučit, že zpráva bude zahrnovat i údaje o některých dalších postupech či procesech uskutečněných správcem konkursní podstaty po úmrtí úpadce, to však může být dáno pouze v rozsahu nezbytně nutném k zachování hodnoty spravovaného majetku (např. u rychle se kazících věcí) do jeho předání správci dědictví (jde-li o pozůstalostní řízení, správci pozůstalosti nebo vykonavateli závěti). Od správce konkursní podstaty se po smrti úpadce již neočekává, že bude dále zpeněžovat majetek konkursní podstaty (bez nutnosti činit tak za účelem odvracení hrozící škody na majetku konkursní podstaty), nebo že (dokonce) bude sepisovat do konkursní podstaty zesnulého úpadce další majetek, který do ní doposud nebyl zahrnut. Správy majetku, který ke dni smrti úpadce (zůstavitele) nebyl zahrnut do konkursní podstaty, se bez ohledu na to, že konkursní soud dosud nezrušil konkurs, může bez obtíží ujmout správce dědictví (jde-li o pozůstalostní řízení, může tak učinit správce pozůstalosti nebo vykonavatel závěti).

VII. Nemůže-li konkursní řízení pokračovat v důsledku úpadcova úmrtí, pak je ovšem také právně bez významu, zda případně dosud nebyly pravomocně skončeny spory konkursem vyvolané; existence takových sporů nebrání přezkoumání zprávy ani jejímu skončení.

VIII. Zpráva o dosavadních výsledcích konkursu pak již podle tohoto zákonného označení má poskytnout přehled o tom, co se v konkursním řízení událo [z pohledu výsledků zjišťování a zpeněžování konkursní podstaty úpadce a z pohledu přihlašování (nebo uplatňování) a zjišťování pohledávek úpadcových věřitelů v konkursu] do smrti úpadce (nikoli o tom, co se stát mohlo nebo mělo).

IX. Případná pochybení správce konkursní podstaty úpadce (nebo některého z dalších, v konkursu dříve činných správců konkursní podstaty úpadce) se z logiky věci mohou ve zprávě o dosavadních výsledcích konkursu projevit jen při schvalování nákladů spojených s udržováním a správou konkursní podstaty a při schvalování hotových výdajů správce konkursní podstaty, potažmo (coby důsledek zjištěných pochybení) ve snížení (nebo dokonce nepřiznání) konkursní odměny (srov. § 8 odst. 3 větu pátou ZKV).

Námitka, že příjmy konkursní podstaty mohly být vyšší (než ty, jichž bylo dosaženo zpeněžováním konkursní podstaty ke dni smrti úpadce), schválení zprávy o dosavadních výsledcích konkursu zabránit nemůže; na určení skutečného stavu příjmů konkursní podstaty ke dni smrti úpadce taková námitka vliv nemá, když ani správce konkursní podstaty ani konkursní soud již nemohou z hlediska stavu příjmů zjednat nápravu.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2771/2023, ze dne 30. 7. 2025

27.08.2025 00:02

Žaloba dle § 43 odst. 2 exekučního řádu podaná v průběhu insolvenčního řízení

Soudní řízení o žalobě podle § 43 odst. 2 exekučního řádu není řízením o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty ve smyslu § 140c insolvenčního zákona, které by muselo být zastaveno podle § 141a insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2352/2024, ze dne 30. 7. 2025

27.08.2025 00:01

Uplatňování pohledávek věřitelů při úpadku finanční instituce

I. Účel zvláštní úpravy uplatňování pohledávek věřitelů při úpadku finanční instituce (zjištění pohledávek a závazků z účetnictví dlužníka podle § 373 insolvenčního zákona) tkví ve zjednodušení přístupu věřitelů úpadkem dotčené finanční instituce k insolvenčnímu soudu. Zřetelným smyslem úpravy je zajistit (fikcí přihlášky pohledávky) uspokojení všech věřitelů pohledávek vyplývajících z účetnictví dlužníka k okamžiku prohlášení konkursu, aniž by věřitelé museli nést náklady spojené s uplatněním pohledávek. Účelem ustanovení není klást na věřitele zvýšené požadavky a nároky (finanční, administrativní, časové) nebo působit (byť nezáměrně) procesní obtíže tím, že způsob uplatnění pohledávky se odlišuje od „běžného“ přihlašování pohledávek podle § 173 insolvenčního zákona. V tomto duchu se má uvedené ustanovení vykládat, a to i při vědomí, že úpadek finanční instituce je v praxi záležitostí „novou“ (neboť ojedinělou), což s sebou nutně nese určitou míru nejistoty účastníků insolvenčního řízení.

II. Obsah procesního úkonu nelze posuzovat izolovaně bez souvislostí s ostatními úkony soudu a účastníků, neboť se k nim procesní úkon vždy určitým způsobem vztahuje, protože byl učiněn v procesním rámci probíhajícího řízení.

V poměrech projednávané věci věřitel uplatnil pohledávku v procesní situaci, kdy mu nebylo doručeno oznámení insolvenční správkyně ve smyslu § 373 odst. 2 insolvenčního zákona. Z obsahu podání je zřejmé, že (i za takové situace) chce být uspokojen v insolvenčním řízení; navíc argumentuje ve prospěch závěru, že pohledávka na vyplacení bonusu vyplývá z účetnictví dlužníka (konkrétně z knihy podrozvahových účtů). Je rovněž zřejmé, že v době, kdy podání věřitele došlo insolvenčnímu soudu, uplynula dvouměsíční lhůta k podání přihlášek pohledávek, a naopak doposud běžela tříměsíční lhůta k podání námitek podle § 373 odst. 4 věty druhé insolvenčního zákona.

V takto ustavené procesní situaci neobstojí posouzení podání, jímž věřitel uplatnil (poměřováno obsahem) pohledávku v insolvenčním řízení vedeném na majetek finanční instituce, jako přihlášky pohledávky (§ 173 insolvenčního zákona), neboť ta je vskutku opožděná (podání zjevně opožděné přihlášky odporuje předpokladu racionálního věřitele). S přihlédnutím k vyloženému účelu právní úpravy však nic nebrání tomu dále nakládat s podáním věřitele podle jeho obsahu jako s námitkou podle § 373 odst. 4 věty druhé insolvenčního zákona.

Na doposud řečeném nic nemění skutečnost, že věřitel učinil podání na formuláři označeném jako přihláška pohledávky; před nesprávným označením podání má totiž přednost posouzení procesního úkonu podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o. s. ř.). Obdobně to platí i pro okolnost, že podání bylo učiněno vůči insolvenčnímu soudu, nikoliv vůči insolvenčnímu správci, a nebyly k němu připojeny úředně ověřené kopie listin uvedených v § 373 odst. 4 větě poslední insolvenčního zákona; všechny tyto požadavky totiž mají zjevně toliko pořádkový charakter a nebrání dalšímu postupu podle § 373 odst. 6 insolvenčního zákona.

podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sen. zn. 29 NSČR 23/2024, ze dne 31. 7. 2025