// Profipravo.cz / Společnost s ručením omezeným 19.11.2020
Stanovení vypořádacího podílu podle § 61 odst. 2 obch. zák.
I. Vznik pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení může mít vliv jak na výši vlastního kapitálu společnosti (§ 6 odst. 4 obch. zák.), tak i na výši jejího čistého obchodního majetku (§ 6 odst. 3 obch. zák.), a může tak ovlivnit i výši vypořádacího podílu společníka, jehož účast zanikla (§ 61 odst. 2 obch. zák.). Při stanovení vypořádacího podílu podle § 61 odst. 2 obch. zák. je tak společnost s ručením omezeným povinna zahrnout do svého vlastního kapitálu i pohledávky vzniklé jí z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v neoprávněném vyplacení odměn jejím jednatelům.
II. Otázka, zda v době zániku účasti navrhovatele ve společnosti existovaly pohledávky společnosti za jejími jednateli, je otázkou právní, kterou soudní znalec není oprávněn posuzovat. Naopak skutkovou otázkou je, zda uvedené pohledávky (pokud existovaly) byly řádně zaúčtovány v mimořádné účetní závěrce, která je podkladem pro stanovení výše vypořádacího podílu. Je na soudu, aby při posuzování poctivosti vypořádání účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným otázku existence pohledávek (na základě konkrétních skutkových zjištění v jednotlivé věci) předběžně posoudil a – s ohledem na své právní závěry – směřoval dokazování k zodpovězení otázky, jaký je poměr účetní hodnoty čistého obchodního jmění společnosti ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti. Otázka, zda jsou tyto hodnoty v hrubém nepoměru, je opět otázkou právní.
III. V projednávané věci bylo zjištěno, že společnost vyplácela odměny svým jednatelům bez ohledu na své hospodářské výsledky (a to dokonce, i když byla ve ztrátě). Soudy obou stupňů se – přestože navrhovatel okolnosti zpochybňující oprávněnost vyplácení odměn tvrdil – nezabývaly otázkou, z jakého právního titulu byly odměny vyplaceny, zda byly schváleny valnou hromadou společnosti a zda jejich vyplacení, a taktéž i přijetí odměn jednateli nebylo jednáním porušujícím povinnost jednat s péčí řádného hospodáře (tzn. např. zda tím nebyla porušena povinnost loajality vůči společnosti).
Dopěl-li tedy odvolací soud v projednávané věci k závěru, že výše vypořádacího podílu navrhovatele byla společností stanovena poctivě, aniž se zabýval námitkami navrhovatele, že v době zániku účasti navrhovatele ve společnosti existovaly pohledávky společnosti vůči jejím jednatelům, je jeho závěr přinejmenším předčasný.
podle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 27 Cdo 2408/2019, ze dne 27. 8. 2020
Dotčené předpisy:
§ 61 odst. 2 obch. zák.
§ 66 odst. 2 obch. zák.
Kategorie: společnost s ručením omezeným; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
[1] Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 6. 1. 2017, č. j. 19 Cm 120/2012-405, zamítl návrh, aby zavázal společnost R. (dále jen „společnost“) zaplatit navrhovateli 8.126.184 Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II. až IV.).
[2] Soud prvního stupně vyšel z toho, že:
1) Společnost vznikla 10. 12. 1999 a její základní kapitál činí 105.000 Kč. Zakladateli společnosti byli navrhovatel, V. R. a J. R. Každý ze zakladatelů zcela splatil svůj vklad ve výši 35.000 Kč. Navrhovatel byl majitelem podílu ve společnosti o velikosti 1/3 ve vztahu k jejímu základnímu kapitálu.
2) Navrhovatel byl od 10. 12. 1999 do 9. 2. 2009 jednatelem společnosti (v rozsudku soudu prvního stupně je zřejmou chybou v psaní nesprávně uvedeno datum zániku funkce 9. 12. 2009).
3) Podle článku 22 společenské smlouvy společnosti „společníku, jehož účast ve společnosti zrušil soud, nebo který byl vyloučen, vzniká právo na vypořádací podíl dle § 61 odst. 2, 3 obchodního zákoníku. Vypořádací podíl se vypočte poměrem splaceného vkladu společníka, jehož účast ve společnosti zanikla, ke splaceným vkladům všech společníků.“
4) Podle článku 25 společenské smlouvy společnosti „je odměňování zaměstnanců společnosti upraveno platovým řádem, který podléhá schválení valné hromady společníků. Platový řád může být dočasně nahrazen jednotlivými rozhodnutími jednatele společnosti o odměně zaměstnance či zaměstnanců společnosti.“
5) Zisk společnosti v roce 2008 činil 15.714.000 Kč. Vlastní kapitál společnosti ke konci roku 2008 činil 26.602.000 Kč. V tomto roce vyplatila společnost svým třem „řídícím pracovníkům“ (tj. navrhovateli, V. R. a J. R.) celkem 3.332.000 Kč.
6) Zisk společnosti v roce 2009 činil 213.000 Kč. Vlastní kapitál společnosti ke konci roku 2009 činil 26.815.000 Kč. V tomto roce vyplatila společnost svým dvěma jednatelům (V. a J. R.) celkem 26.869.000 Kč.
7) Ztráta společnosti v roce 2010 činila 22.841.000 Kč. Vlastní kapitál společnosti ke konci roku 2010 činil 3.974.000 Kč. V tomto roce vyplatila společnost svým dvěma jednatelům (V. a J. R.) celkem 27.135.000 Kč.
8) Navrhovatel se v roce 2009 domáhal zrušení své účasti ve společnosti soudem. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2011, č. j. 61 Cm 97/2009-168, bylo řízení pro zpětvzetí návrhu zastaveno.
9) Exekučním příkazem ze dne 26. 5. 2011, č. j. EX 2438/11-7, rozhodl soudní exekutor Mgr. Jan Peroutka o postižení obchodního podílu navrhovatele ve společnosti (dále jen „exekuční příkaz“). Exekuční příkaz nabyl právní moci 9. 8. 2011.
10) Mimořádná valná hromada společnosti konaná dne 17. 1. 2012 schválila mimořádnou účetní závěrku, podle které k 9. 8. 2011 činil vlastní kapitál společnosti 2.133.987 Kč. Tatáž mimořádná valná hromada společnosti schválila vypořádací podíl navrhovatele z jeho zaniklé účasti ve společnosti ve výši 711.329 Kč (dále jen „vypořádací podíl“).
11) Společnost z vypořádacího podílu odvedla daň 101.449,50 Kč a vyplatila navrhovateli celkem 639.700 Kč.
12) Na základě usnesení soudu prvního stupně ze dne 30. 5. 2016, č. j. 19 Cm 120/2012-328, vypracovala společnost Znalecký ústav Praha s. r. o., identifikační číslo osoby 24141577, dne 4. 8. 2016 znalecký posudek, ve kterém prověřila hospodářské výsledky společnosti za jednotlivá účetní období od roku 2000 do roku 2010 (dále jen „znalecký posudek“).
[3] Soud prvního stupně nejprve uvedl, že právní mocí exekučního příkazu (tj. dne 9. 8. 2011) zanikla účast navrhovatele ve společnosti. V návaznosti na to se zabýval otázkou, zda vypořádání mezi společností a navrhovatelem bylo poctivé, tedy zda výše jemu vyplaceného vypořádacího podílu odpovídala hodnotě majetku společnosti připadajícího na jeho zaniklý obchodní podíl ve společnosti.
[4] Odkazuje na závěr znaleckého posudku soud konstatoval, že ačkoli v letech 2009 a 2010 (poté, kdy navrhovatel skončil ve funkci jednatele společnosti) došlo z důvodu zvýšení odměn jednatelů společnosti ke snížení aktiv společnosti, jednání společnosti (jejích jednatelů) v tomto období nesměřovalo ke snížení vlastního kapitálu společnosti, a tedy ani ke snížení vypořádacího podílu navrhovatele. Žádný právní předpis přitom neomezuje výši ani způsob stanovení uvedených odměn.
[5] Soud dospěl k závěru, že účetnictví společnosti – včetně mimořádné účetní závěrky, na jejímž základě byl schválen vypořádací podíl navrhovatele – bylo vedeno řádně, a proto uzavřel, že „žalobci se nepodařilo prokázat, že by výše vypořádacího podílu nebyla poctivá“.
[6] K odvolání navrhovatele Vrchní soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).
[7] Odvolací soud – cituje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011, a ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013 – se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o poctivosti vypořádacího podílu, neboť společnost stanovila jeho výši na základě řádně vypracované mimořádné účetní závěrky.
[8] Odvolací soud doplnil, že navrhovatel měl k dispozici „řadu nástrojů“, prostřednictvím kterých mohl chránit svá práva (například měl právo podat jménem společnosti proti jednateli žalobu o náhradu škody podle § 131a obch. zák., právo požadovat od jednatelů informace o záležitostech společnosti a nahlížet do dokladů společnosti a kontrolovat tam obsažené údaje podle § 122 odst. 2 obch. zák. nebo právo požádat jednatele o svolání valné hromady podle § 129 odst. 2 obch. zák.). Nevyužil-li jich, nelze v řízení o výši vypořádání zohlednit jeho námitky proti postupu ostatních společníků či statutárních orgánů společnosti. Soud totiž není podle odvolacího soudu oprávněn přezkoumávat platnost usnesení valné hromady o schválení mimořádné účetní závěrky, na základě které byl vypořádací podíl stanoven, ale pouze řádnost této účetní závěrky.
[9] Proti rozsudku odvolacího soudu podal navrhovatel dovolání, jehož přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), maje za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a sice (posuzováno podle obsahu):
1) Zda při stanovení poctivého vypořádání podle § 61 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), má společnost při určení výše vlastního kapitálu zohlednit své pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení vzniklé v důsledku neoprávněných výplat mezd, když tyto pohledávky nejsou evidovány v účetnictví společnosti, a
2) zda je pracovní smlouva neplatná (jen) proto, že má člen statutárního orgánu vykonávat činnosti (práci), jež spadají do působnosti statutárního orgánu (zpravidla obchodní vedení společnosti).
[10] Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř.), a navrhuje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu a rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.
[11] Cituje rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011, a ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, dovolatel poukazuje na to, že při výpočtu jeho vypořádacího podílu měla společnost přihlédnout k pohledávkám na vydání bezdůvodného obohacení z „neoprávněně vyplacených mezd“. Ty měly být vyplaceny jednatelům společnosti na základě absolutně neplatných pracovních smluv, podle kterých měli jednatelé vykonávat pro společnost činnost spadající do působnosti statutárního orgánu. O hodnotu pohledávek měl být podle dovolatele zvýšen čistý obchodní majetek společnosti.
[12] Podle dovolatele v období od zahájení soudního řízení o ukončení jeho účasti ve společnosti (v roce 2009) do skončení jeho účasti ve společnosti (v srpnu 2011) jednatelé v rozporu s péčí řádného hospodáře zvýšili „osobní“ náklady společnosti a tím snížili finanční majetek společnosti o cca 50.000.000 Kč. Tuto skutečnost se dovolatel dozvěděl dne 17. 8. 2016 ze znaleckého posudku.
[13] Pracovní smlouvy jednatelů společnosti jsou dle názoru dovolatele neplatné z důvodu, že jejich předmětem jsou činnosti (práce), jež spadají do působnosti statutárního orgánu. Pro podporu svého názoru dovolatel cituje např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2687/2014, a řadu dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu.
[14] Dovolatel – odkazuje na princip poctivosti – namítá, že názor odvolacího soudu, podle něhož měl pochybit, když „nevyužil jiných nástrojů“ k ochraně svých práv, nemá oporu v provedeném dokazování. Skutečnost, že dovolatel při uplatňování svých práv nepochybil, měly prokázat dovolatelem navrhované a soudy neprovedené důkazy.
[15] Společnost ve vyjádření k dovolání uvádí, že považuje dovolací námitky navrhovatele za „neoprávněné“. Dovolatel podle společnosti neprokázal, že by výše vypořádacího podílu byla nepoctivá, neboť „z řádně vedeného účetnictví společnosti nebyly zjištěny kroky k úmyslnému snížení vlastního kapitálu společnosti“ a výše vlastního kapitálu není v hrubém nepoměru ke skutečné hodnotě čistého obchodního majetku společnosti.
[16] Pracovní smlouvy uzavřené s jednateli považuje společnost za platné, majíc za to, že jejich předmětem nejsou činnosti spadající do působnosti statutárního orgánu. I kdyby pohledávka na vydání bezdůvodného obohacení z důvodu případné neplatnosti pracovních smluv vznikla, byla by podle společnosti promlčená.
[17] S ohledem na skutkové okolnosti projednávané věci je pro její posouzení rozhodný zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník [srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a § 775 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích)].
[18] Druhá dovolatelem předestřená otázka přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť na jejím posouzení napadené rozhodnutí nespočívá, a proto se její řešení nemůže projevit v poměrech dovolatele založených napadeným rozhodnutím (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015, uveřejněné pod číslem 102/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 29. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 3754/2016). Odvolací soud se totiž platností „pracovních smluv“ uzavřených mezi jednateli společnosti a touto společností nezabýval.
[19] Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud dodává, že dovolatel svou argumentaci o neplatnosti smlouvy uzavřené mezi členem statutárního orgánu obchodní společnosti (jakožto „zaměstnancem“) a obchodní společností (jakožto „zaměstnavatelem“) v režimu zákoníku práce, na jejímž základě má člen statutárního orgánu vykonávat činnosti (práci), jež spadají do působnosti statutárního orgánu (zpravidla obchodní vedení společnosti), zakládá na judikatuře, jejíž závěry byly posléze překonány závěry formulovanými v rozsudcích velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 4. 2018, sp. zn. 31 Cdo 4831/2017, a ze dne 11. 9. 2019, sp. zn. 31 Cdo 1993/2019 (uveřejněných pod čísly 35/2019 a 24/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), z nichž se podává, že takto uzavřená smlouva není neplatná jako celek; neplatná jsou pouze ta případná ujednání (části smlouvy), která odporují donucujícím právním normám, zejména jde-li o právní normy upravující vztah mezi členem statutárního orgánu obchodní společnosti a touto obchodní společností, popř. jejími věřiteli.
[20] Dovolání je však podle § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení v pořadí první dovolatelem formulované otázky a sice, zda při stanovení vypořádacího podílu podle § 61 odst. 2 obch. zák. je společnost s ručením omezeným povinna zahrnout do svého vlastního kapitálu pohledávky vzniklé jí z titulu bezdůvodného obohacení spočívajícího v neoprávněném vyplacení odměn jejím jednatelům, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
[21] Dovolání je důvodné.
[22] Podle § 61 odst. 2 obch. zák. při zániku účasti společníka ve společnosti za trvání společnosti jinak než převodem podílu nebo udělením příklepu v řízení o výkonu rozhodnutí vzniká společníkovi právo na vypořádání (vypořádací podíl). Výše vypořádacího podílu se stanoví ke dni zániku účasti společníka ve společnosti z vlastního kapitálu zjištěného z mezitímní, řádné nebo mimořádné účetní závěrky sestavené ke dni zániku účasti společníka ve společnosti, pokud společenská smlouva nestanoví, že se má zjistit z čistého obchodního majetku na základě posudku znalce ustanoveného obdobně podle § 59 odst. 3. Vypořádací podíl se vyplácí v penězích, neplyne-li ze společenské smlouvy nebo stanov něco jiného.
[23] Podle § 66 obch. zák. se vztah mezi společností a osobou, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního či jiného orgánu společnosti anebo společníkem při zařizování záležitostí společnosti, řídí přiměřeně ustanoveními o mandátní smlouvě, pokud ze smlouvy o výkonu funkce, byla-li uzavřena, nebo ze zákona nevyplývá jiné určení práv a povinností. Závazek k výkonu funkce je závazkem osobní povahy. Smlouva o výkonu funkce musí mít písemnou formu a musí být schválena valnou hromadou nebo písemně všemi společníky, kteří ručí za závazky společnosti neomezeně (odstavec 2). Jakékoliv plnění společnosti ve prospěch osoby, jež je orgánem společnosti nebo jeho členem, na které neplyne právo z právního předpisu nebo z vnitřního předpisu, lze poskytnout pouze se souhlasem valné hromady, nebo je-li přiznáno ve smlouvě o výkonu funkce. Společnost plnění neposkytne, jestliže výkon funkce zřejmě přispěl k nepříznivým hospodářským výsledkům společnosti, anebo při zaviněném porušení právní povinnosti v souvislosti s výkonem funkce (odstavec 3).
[24] Podle § 194 odst. 5 obch. zák. členové představenstva jsou povinni vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a zachovávat mlčenlivost o důvěrných informacích a skutečnostech, jejichž prozrazení třetím osobám by mohlo společnosti způsobit škodu. Je-li sporné, zda člen představenstva jednal s péčí řádného hospodáře, nese důkazní břemeno o tom, že jednal s péčí řádného hospodáře, tento člen představenstva. Ti členové představenstva, kteří způsobili společnosti porušením právních povinností při výkonu působnosti představenstva škodu, odpovídají za tuto škodu společně a nerozdílně. Smlouva mezi společností a členem představenstva nebo ustanovení stanov vylučující nebo omezující odpovědnost člena představenstva za škodu jsou neplatné. Členové představenstva odpovídají za škodu, kterou způsobili společnosti plněním pokynu valné hromady, jen je-li pokyn valné hromady v rozporu s právními předpisy.
[25] Podle § 135 odst. 2 obch. zák. se ustanovení § 194 odst. 2 první až páté věty, odstavce 4 až 7 a § 196a obch. zák. použijí obdobně i na jednatele společnosti s ručením omezeným.
[26] V ustálené judikatuře k vypořádání účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěry, podle kterých:
1) Neurčí-li společenská smlouva způsob vypořádání, musí být vypořádání mezi společníky poctivé v tom smyslu, aby hodnota vypořádacího podílu společníka, jehož účast ve společnosti skončila (popřípadě právního nástupce takového společníka) odpovídala hodnotě majetku připadajícího na jeho obchodní podíl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 2007, sp. zn. 29 Odo 513/2005).
2) Plyne-li z účetní závěrky (anebo by z ní mělo při řádném zpracování plynout), že účetní hodnota čistého obchodního jmění společnosti je v hrubém nepoměru ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti, je k tomu třeba při stanovení vypořádacího podílu přihlédnout (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 29 Cdo 752/2011).
3) Poctivé vypořádání mezi společníky je obecným kritériem, jímž je soud povinen poměřovat všechny případy, ve kterých má být základem pro určení vypořádacího podílu hodnota vycházející z účetnictví společnosti (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3610/2013, či ze dne 27. 10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 2533/2014).
[27] Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se dále podává:
1) Usnesení valné hromady o schválení odměny jednatele je předpokladem vzniku práva jednatele na (takto schválenou) odměnu (srov. obdobně např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4566/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2009, sp. zn. 29 Cdo 3009/2007).
2) Neschválení ujednání o odměňování obsaženého ve smlouvě o výkonu funkce člena statutárního orgánu valnou hromadou má za následek jeho neúčinnost (k tomu srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2004, sp. zn. 29 Odo 1137/2003, ze dne 16. 11. 2010, sp. zn. 29 Cdo 4566/2009, ze dne 17. 8. 2011, sp. zn. 29 Cdo 2733/2010, či ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1884/2017, ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5340/2017).
3) Nebyla-li mezi společností a členem jejího statutárního orgánu sjednána platně a účinně odměna za výkon funkce, má člen statutárního orgánu právo na odměnu určenou podle ustanovení § 571 odst. 1 obch. zák. (viz § 66 odst. 2 ve spojení s § 566 odst. 1 obch. zák.; dále srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2007, sp. zn. 29 Odo 994/2005, uveřejněný pod číslem 20/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, opětovně rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 27 Cdo 1884/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1639/2012, či ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4347/2013, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5340/2017).
4) Ustanovení § 66 odst. 3 obch. zák. nedopadá na plnění poskytovaná v souvislosti s výkonem funkce, na něž jednateli plyne nárok ze zákona; takovým plněním je i odměna, na niž jednateli vznikl nárok podle § 66 odst. 2 a § 571 odst. 1 obch. zák. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2821/2016, nebo ze dne 23. 8. 2018, sp. zn. 29 Cdo 4841/2016).
5) Právo na úplatu za výkon funkce má člen statutárního orgánu vůči společnosti pouze v případě, že při zařizování záležitostí společnosti jednal s péčí řádného hospodáře. Členovi statutárního orgánu porušujícímu povinnost vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře nárok na odměnu obvyklou v rozsahu, v jakém funkce nebyla vykonávána řádně, v souladu s § 571 odst. 2 obch. zák. nevznikne (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2821/2016, ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 27 Cdo 1884/2017, nebo ze dne 22. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5340/2017).
[28] Vznik pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení může mít vliv jak na výši vlastního kapitálu společnosti (§ 6 odst. 4 obch. zák.), tak i na výši jejího čistého obchodního majetku (§ 6 odst. 3 obch. zák.), a může tak ovlivnit i výši vypořádacího podílu společníka, jehož účast zanikla (§ 61 odst. 2 obch. zák.) [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4347/2013].
[29] Nejvyšší soud (s ohledem na postup soudu prvního stupně v projednávané věci) podotýká, že otázka, zda v době zániku účasti navrhovatele ve společnosti existovaly pohledávky společnosti za jejími jednateli, je otázkou právní, kterou soudní znalec není oprávněn posuzovat. Naopak skutkovou otázkou je, zda uvedené pohledávky (pokud existovaly) byly řádně zaúčtovány v mimořádné účetní závěrce, která je podkladem pro stanovení výše vypořádacího podílu. Je na soudu, aby při posuzování poctivosti vypořádání účasti společníka ve společnosti s ručením omezeným otázku existence pohledávek (na základě konkrétních skutkových zjištění v jednotlivé věci) předběžně posoudil a – s ohledem na své právní závěry – směřoval dokazování k zodpovězení otázky, jaký je poměr účetní hodnoty čistého obchodního jmění společnosti ke skutečné (tržní) hodnotě majetku společnosti. Otázka, zda jsou tyto hodnoty v hrubém nepoměru, je opět otázkou právní.
[30] V projednávané věci bylo zjištěno, že společnost vyplácela odměny svým jednatelům bez ohledu na své hospodářské výsledky (a to dokonce, i když byla ve ztrátě). Soudy obou stupňů se – přestože navrhovatel okolnosti zpochybňující oprávněnost vyplácení odměn tvrdil – nezabývaly otázkou, z jakého právního titulu byly odměny vyplaceny, zda byly schváleny valnou hromadou společnosti a zda jejich vyplacení, a taktéž i přijetí odměn jednateli nebylo jednáním porušujícím povinnost jednat s péčí řádného hospodáře (tzn. např. zda jím nebyla porušena povinnost loajality vůči společnosti) [k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3325/2016, uveřejněný pod číslem 88/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a v něm citovaná rozhodnutí].
[31] Dopěl-li tedy odvolací soud v projednávané věci k závěru, že výše vypořádacího podílu navrhovatele byla společností stanovena poctivě, aniž se zabýval námitkami navrhovatele, že v době zániku účasti navrhovatele ve společnosti existovaly pohledávky společnosti vůči jejím jednatelům, je jeho závěr přinejmenším předčasný.
[32] Jelikož řešení dovoláním otevřené otázky, na níž napadené rozhodnutí spočívá, není správné a dovolací důvod dle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn právem, Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Důvody, pro které nemohlo obstát rozhodnutí odvolacího soudu, dopadají i na rozhodnutí soudu prvního stupně; Nejvyšší soud proto zrušil i je a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř., § 226 odst. 1 o. s. ř.).
[33] V další fázi řízení soud posoudí, zda odměny jednatelů společnosti vyplacené v letech 2009 až 2011 byly stanoveny v souladu s výše uvedenými judikatorními závěry a zda se jejich výplata a přijetí jednateli slučuje s povinností jednatelů vykonávat funkci s péčí řádného hospodáře. Nepřehlédne při tom závěry judikatury týkající se péče řádného hospodáře (za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 23. 10. 2019, sp. zn. 27 Cdo 5003/2017 a rozhodnutí v něm citovaná, rozsudek ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 3542/2011, nebo usnesení ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 29 Cdo 957/2014).
[34] V novém rozhodnutí odvolací soud znovu rozhodne i o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
[35] Rozhodné znění občanského soudního řádu pro dovolací řízení (od 30. 9. 2017) se podává z části první, článku II bodu 2 zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.
Autor: -mha-