// Profipravo.cz / Vlastnické právo 22.07.2025
Nepřímé imise vznikající odrazem slunečního světla
Světelné odlesky vznikající odrazem slunečního světla od nerezové rotační komínové hlavice, jejíž pohyb je závislý na působení povětrnostních vlivů, představují imise nepřímé (§ 1013 odst. 1 věta první o. z.), u nichž je třeba zkoumat, zda vnikají na pozemek souseda v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.
V projednávaném případě se světelné odlesky nešíří na pozemek jiného vlastníka přímým technickým vedením ani cíleným směrováním (jako by tomu bylo například u reflektoru), nýbrž vznikají jako optický důsledek odrazu slunečního záření od nerezového povrchu rotační komínové hlavice, jejíž směr a intenzita rotace závisí na povětrnostních vlivech. Samotné zařízení, jímž jsou odlesky produkovány, není konstruováno tak, aby směrovalo záření cíleně na sousední pozemek. Účinek se tedy sice projevuje i mimo hlavní nemovitost, avšak pouze jako vedlejší efekt fyzikálního jevu, jehož směr a intenzita nejsou vlastnicí pozemku ovládány a jehož bezprostřední působení se projevuje také na její vlastní nemovitosti. Za této situace nelze uzavřít, že by odlesky byly „přímo přiváděny“ na sousední pozemek ve smyslu § 1013 odst. 1 věty druhé o. z. Jedná se tak o nepřímou imisi, která může být posouzena jako závadná teprve tehdy, je-li v daných poměrech nepřiměřená a podstatně omezuje obvyklé užívání sousedního pozemku.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1214/2025, ze dne 17. 6. 2025
Dotčené předpisy:
§ 1013 odst. 1 o. z.
§ 1042 o. z.
Kategorie: vlastnické právo; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Nymburce dne 4. 9. 2023 domáhala negatorní žalobou ochrany vlastnického práva ve smyslu § 1013 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále „o. z.“ nebo „zákon č. 89/2012 Sb.“); jejím předmětem bylo zdržení se přímého vnikání světelných odlesků, jež vznikají na rotační komínové hlavici Dragon Rotowent (dále „komínová hlavice“) z nerezové oceli instalované na rodinném domě žalované, na pozemek a do domu žalobkyně. Žalobkyně tvrdila, že po prořezu vegetace na hranici obou sousedních pozemků koncem roku 2021 dopadají od dubna do října každého roku, a v menší intenzitě i ve zbytku roku, prudké světelné záblesky zasahující exteriér i interiér jejího obydlí, čímž je spolu s rodinou rušena v běžném užívání a je ohroženo zdraví žalobkyně i dalších obyvatel domu. V předžalobních výzvách žalovanou opakovaně vyzvala k odstranění závadného stavu. Protože žalovaná odmítala zjednat nápravu bez finančního příspěvku žalobkyně, obrátila se žalobkyně na soud.
2. Okresní soud v Nymburce (dále „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. 6. 2024, č. j. 12 C 254/2023-198, uložil žalované povinnost „zdržet se obtěžování žalobkyně vnikáním světelných odlesků od komínové hlavice Dragon Rotowent umístěné na komíně rodinného domu ve vlastnictví žalované č. p. XY, jenž je součástí pozemku parc. č. st. XY, zapsaného u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY pro obec a katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY na pozemek ve vlastnictví žalobkyně parc č. st. XY, jehož součástí je budova č. p. XY, zapsaný u Katastrálního úřadu XY, Katastrální pracoviště XY pro obec a katastrální území XY na listu vlastnictví č. XY“ (výrok I). Dále rozhodl o nákladech řízení (výrok II).
3. Při posuzování, zda v dané věci dochází k přímým imisím ve smyslu § 1013 odst. 1 věta druhá o. z., soud prvního stupně provedl rozsáhlé dokazování a vyšel z listinných důkazů, zejména z výpisů z katastru nemovitostí, katastrální mapy, sdělení stavebního úřadu, jakož i z předžalobní korespondence mezi účastnicemi. Dále vyhodnotil obrazové záznamy, fotografie a videa zachycující světelné odlesky produkované komínovou hlavicí, a vyslechl svědky (rodinné příslušníky žalobkyně a osob žalobkyni navštěvující). Soud prvního stupně vzal za prokázané, že na komínu rodinného domu žalované je instalována rotační hlavice v nerezovém provedení, zatímco na vedlejším komínu téže stavby je užita hlavice obdobného typu v provedení černém. Svědecké výpovědi se shodovaly v tom, že od začátku roku 2022, kdy žalobkyně odstranila vegetaci na hranici pozemků, pronikají do jejího domu náhlé a zrak oslepující světelné záblesky, které negativně ovlivňují užívání nemovitosti. Důkazní návrhy žalované směřující k prokázání běžnosti použití nerezové hlavice či neexistence zdravotních dopadů soud prvního stupně zamítl s odůvodněním, že pro posouzení žalobního nároku není rozhodující intenzita či zdravotní důsledky odlesků, nýbrž samotný fakt jejich přímého dopadu na nemovitost žalobkyně.
4. Soud prvního stupně zjištěný skutkový stav podřadil pod ustanovení § 1013 odst. 1 větu druhou o. z. Uzavřel, že světelné odlesky z nerezové komínové hlavice na domě žalované představují přímé imise, které jsou ze zákona nepřípustné bez ohledu na míru obtěžování, četnost zásahů či intenzitu jejich dopadu a bez ohledu na místní poměry. Ve shodě s ustáleným výkladem této právní normy, jak jej vymezila judikatura Nejvyššího soudu, soud prvního stupně vyzdvihl, že rozhodující pro posouzení přípustnosti zásahu není jeho účinek na vlastníka zasažené nemovitosti, nýbrž forma jeho přivedení. Je-li imise na sousední pozemek přímo přiváděna jednáním vlastníka sousední nemovitosti, jde o zásah apriorně zakázaný, pokud se neopírá o zvláštní právní titul (například věcné břemeno). Soud prvního stupně přitom akcentoval, že u přímých imisí se neuplatní hodnoticí kritéria vztahující se k intenzitě zásahu, k jeho přiměřenosti místním poměrům a ani k tomu, zda dochází k podstatnému omezení obvyklého užívání pozemku. Jelikož žalovaná bez právního důvodu udržovala stav, při němž její zařízení produkovalo přímé rušivé světelné účinky na sousední nemovitost, a neučinila žádné účinné kroky k jejich odstranění, naplnily se zákonné předpoklady pro ochranu vlastnického práva negatorní žalobou.
5. Krajský soud v Praze (dále „odvolací soud“) k odvolání žalované rozsudkem ze dne 4. 12. 2024, č. j. 21 Co 233/2024-225, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II).
6. Odvolací soud se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným soudem prvního stupně, jakož i s přijatým právním posouzením věci, včetně zásadního závěru, že v případě světelných odlesků od nerezové komínové hlavice na domě žalované jde o přímé imise ve smyslu § 1013 odst. 1 věty druhé o. z., tedy o takový zásah do vlastnického práva, který je zakázán bez ohledu na intenzitu zásahu, jeho dopad na obvyklé užívání pozemku, či míru přiměřenosti místním poměrům. Odvolací soud aproboval závěr soudu prvního stupně, že světelné odlesky produkované komínovou hlavicí jsou přímým důsledkem technického řešení na nemovitosti žalované a že dochází k jejich přímému dopadu na pozemek a dům žalobkyně. S poukazem na zjištěný skutkový stav a jeho podřazení pod § 1013 odst. 1 větu druhou o. z. dospěl k závěru, že odpovědnost žalované není vyloučena pouhou pasivitou v chodu hlavice či obecnou rozšířeností obdobného technického zařízení.
7. Odvolací soud v rámci právního posouzení věci konstatoval, že přímou imisí není toliko záměrné jednání, nýbrž postačí, že rušivý účinek je bezprostředním důsledkem provozu zařízení vlastněného rušitelem a umístěného na jeho nemovitosti. V této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu citovanou soudem prvního stupně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 942/2020; tento rozsudek je, stejně jako dále označená rozhodnutí dovolacího soudu, přístupný na internetových stránkách Nejvyššího soudu https:// www.nsoud.cz) a připomněl, že zákonodárce u přímých imisí rezignoval na kritérium přiměřenosti, neboť přímé vnikání nežádoucích účinků na sousední pozemek představuje zásah do sféry jiného vlastníka, jenž vybočuje ze standardního režimu sousedského soužití. Odvolací soud uzavřel, že skutečnost, že hlavice sama o sobě není konstruována se záměrem způsobovat odlesky, neznamená, že jejich opakovaný a předvídatelný výskyt nemůže zakládat odpovědnost vlastníka pozemku, z nějž imise vycházejí. Odpovědnost rušitele se totiž odvíjí od objektivního dopadu na sousední pozemek, nikoli od úmyslu či subjektivního vnímání zásahu.
8. K námitce žalované, že soud prvního stupně nesprávně posoudil zásah jako imisi přímou, odvolací soud uvedl, že samotné tvrzení o vedlejším charakteru účinků provozu komínové hlavice nemůže změnit jejich právní povahu. Bylo-li totiž prokázáno, že světelné záblesky dopadají přímo z nemovitosti žalované na pozemek žalobkyně, a to bez jakéhokoliv dalšího zprostředkujícího zásahu, jde o přímou imisi. Odvolací soud dále výslovně odmítl výklad žalované, že by přímá imise vyžadovala aktivní činnost původce zásahu; naopak potvrdil, že postačí, vychází-li přímo z jeho nemovitosti za předpokladu, že jde o bezprostřední technický důsledek umístěného zařízení. Odvolací soud tak potvrdil závěr, že žalovaná je povinna zdržet se přímých světelných odlesků vnikajících na pozemek souseda, přičemž jejich vznik nemůže být bez dalšího přičítán k tíži žalobkyně ani s poukazem na úpravu vegetace na jejím pozemku. Zároveň poukázal na to, že žalovaná měla možnost již po první výzvě žalobkyně upravit provedení hlavice, např. jejím přetřením matným nátěrem, avšak této možnosti nevyužila.
II.
Dovolání, vyjádření k dovolání
9. Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání; jeho přípustnost opírá o § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, („o. s. ř.“). Má za to, že rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, potažmo otázky, která nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud řešena. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.) při aplikaci § 1013 odst. 1 o. z. spojeného se závěrem, že světelné odlesky produkované nerezovou rotační komínovou hlavicí instalovanou na její nemovitosti představují tzv. přímé imise ve smyslu § 1013 odst. 1 věty druhé o. z. Dovolatelka namítá, že takové právní posouzení je v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a že v dané věci měla být imise, za situace, kdy odlesky vznikají jako vedlejší efekt technického zařízení a jsou závislé na povětrnostních vlivech, tj. nejsou záměrně směřovány na pozemek žalobkyně a dopadají rovněž na pozemek žalované, kvalifikována jako imise nepřímá.
10. Dovolatelka vymezený důvod přípustnosti dovolání (odchýlení se odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu) dokládá odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3552/2021, v němž byl posuzován spad listí ze stromu jako imise nepřímá, a dovozuje, že analogicky nelze v přítomné věci považovat za přímou imisi odlesky z lesklého předmětu, které se náhodně šíří prostorem. Dále připomíná konkluzi z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2573/2019, podle níž je při posuzování nepřímých imisí nezbytné hodnotit míru zásahu, jeho dopad na obvyklé užívání pozemku a přiměřenost místním poměrům. Žalovaná tvrdí, že soudy se otázkou intenzity zásahu nezabývaly, ačkoliv jde o určující kritérium právě u nepřímých imisí. V této souvislosti dále cituje ze závěru rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3940/2014, podle něhož má být posouzení imise vždy individuální a vycházet z konkrétních okolností dané věci. Dle dovolatelky se odvolací soud (potažmo i soud prvního stupně) od uvedené judikatury ve svých závěrech odchýlil.
11. Dovolatelka dále namítá, že soudy nižších stupňů extenzivně vyložily pojem „přímého přivádění“ ve smyslu § 1013 odst. 1 věty druhé o. z. a že tím vytvořily výkladový precedens, který by vedl k nežádoucím důsledkům; k tomu, že prakticky jakýkoliv vedlejší efekt běžného užívání nemovitosti by byl způsobilý založit odpovědnost vlastníka za přímou imisi. Tento přístup je podle dovolatelky v rozporu i s výkladem přijatým v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2023, sp. zn. 22 Cdo 2484/2023, v němž bylo uvedeno, že pro rozlišení mezi přímými a nepřímými imisemi je rozhodné, zda se účinek imise projevuje primárně na nemovitosti původce (u nepřímých imisí), nebo zda je veden přímo na sousední pozemek. V této souvislosti žalovaná argumentuje, že její vlastní nemovitost je rovněž odlesky zasažena, a nelze proto hovořit o cíleném směrování účinku na souseda. Dovolatelka dále odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu Československé republiky (viz NS Rv II 118/25, publikovanou ve Vážného sbírce pod č. 4958), která rozlišovala mezi účinky, jež se projevují bezprostředně na cizím pozemku, a těmi, které tam doputují jako důsledek jiných přírodních vlivů. V neposlední řadě se opírá rovněž o komentářovou literaturu, podle níž je typickým příkladem přímé imise např. reflektor zaměřený výlučně na sousední pozemek, zatímco účinky technického zařízení zasahující více nemovitostí bývají zpravidla klasifikovány jako nepřímé.
12. Vedle nesouhlasu s právní kvalifikací zásahu do vlastnického práva žalobkyně žalovaná namítá též vadu řízení, spočívající v porušení jejího práva na spravedlivý proces. Tvrdí, že jí bylo znemožněno náležitě využít procesní obranu proti žalobě, neboť soudy neprovedly žádný z důkazů, které sama navrhla (zejména výslechy sousedů, své vlastní videonahrávky, úřední záznamy Policie ČR), a o neprovedení některých důkazů ani nerozhodly, popřípadě zamítnutí důkazních návrhů řádně neodůvodnily. V důsledku toho nebylo podle názoru žalované postaveno najisto, zda k odleskům skutečně dochází v podobě rušivých světelných imisí, a nebyl posouzen ani jejich rozsah a intenzita, což je - v případě, že by se mělo jednat o imise nepřímé - klíčové kritérium pro posouzení přípustnosti zásahu. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozsudek soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
13. Žalobkyně se k projednávanému dovolání nevyjádřila.
III.
Přípustnost dovolání
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, u něhož to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.), oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 věta první o. s. ř.) a že je splněna i podmínka povinného zastoupení dovolatelky advokátem (§ 241 odst. 1 o. s. ř.), zabýval se tím, zda je dovolání žalované přípustné (§ 237 o. s. ř.).
15. Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
16. Přípustnost dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu (jež je rozhodnutím, jímž se končí odvolací řízení, nikoliv rozhodnutím z okruhu usnesení vyjmenovaných v § 238a o. s. ř.) je třeba poměřovat ustanovením § 237 o. s. ř. (hledisky v něm uvedenými).
17. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
18. Po přezkoumání napadeného rozsudku odvolacího soudu ve smyslu § 242 odst. 1 a odst. 3 věty první o. s. ř., jež takto provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání žalované je v individuálních poměrech projednávané věci přípustné pro řešení otázky hmotného práva, zda světelné odlesky vznikající odrazem slunečního světla od nerezové rotační komínové hlavice, jejíž pohyb je závislý na působení povětrnostních vlivů, představují imise nepřímé (§ 1013 odst. 1 věta první o. z.), nebo imise přímé (§ 1013 odst. 1 věta druhá o. z.); při řešení předestřené otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
IV.
Důvodnost dovolání
19. Pro řešení právní otázky, jež zakládá přípustnost dovolání žalované, nelze mu rovněž upřít opodstatněnost.
20. Skutkový stav věci, na němž byl rozsudek odvolacího soudu založen, nemohl být dovoláním zpochybněn, a proto z něj Nejvyšší soud při dalších úvahách vychází.
21. O nesprávné právní posouzení věci (naplňující dovolací důvod podle § 241a odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.) jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně vybranou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
22. Podle § 1013 odst. 1 o. z. se vlastník zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.
23. Imise jsou objektivní skutečností a zákon poskytuje ochranu proti nim bez ohledu na to, zda jsou vyvolány úmyslně, vědomě či nikoliv; z ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. vyplývá rozlišování imisí na tzv. nepřímé a přímé.
24. Důvodová zpráva k občanskému zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb.) vycházela z toho, že „se navrhuje rozšířit zákaz imisí podle vzoru vládního návrhu občanského zákoníku z r. 1937 tak, že zakázáno bude přivádět imise na cizí pozemek přímo (bez ohledu na míru obtěžování tím způsobeného vlastníku cizího závodu), ledaže k tomu je zvláštní právní důvod. Přímé imise jsou přímým pokračováním vlastníkovy činnosti (např. svádění vody trativodem na sousední pozemek), nepřímé nejsou přímo vyvolány touto činností, nýbrž jsou jen jejím volným následkem podmíněným přírodními vlivy (spad popílku, šíření hluku, množení hlodavců na pozemku neužívaném nebo nenáležitě obstarávaném apod.). Nepřímé imise mají být zakázány rovněž, avšak jen za podmínky, že jsou místním poměrům nepřiměřené a podstatně omezující obvyklé užívání pozemku v daném místě“ (Eliáš, K. a kol. Nový občanský zákoník s aktualizovanou důvodovou zprávou a rejstříkem, Sagit, 2012, str. 441-442).
25. Toto odlišení reflektovala poměrně rychle i odborná literatura. Zdůraznila, že občanský zákoník odlišuje přímé a nepřímé imise. Přímé imise jsou takové, které jsou přímo přivedeny na sousední pozemek (např. vlastník vyvede výfuk vzduchotechniky přímo na sousedův pozemek, vyústí tam okap nebo umístí na hranici svého pozemku včelín tak, aby včely vylétávaly přímo na pozemek souseda). Takové imise jsou vždy zakázány, a to bez ohledu na míru takových vlivů a stupeň obtěžování souseda. Právo přivádět imise na sousedův pozemek si mohou vlastníci sousedních pozemků ovšem dojednat, a to i jako služebnost. Naproti tomu u nepřímé imise je její zdroj na jedné nemovitosti a tam se především projevují následky, ty se však šíří na nemovitosti sousední, přičemž nemusí jít jen o nemovitosti bezprostředně sousedící, nýbrž i vzdálenější. Ochrana se sousedovi poskytuje proti nepřímým imisím jen tam, kde to překračuje míru přiměřenou poměrům, společensky únosné hranice dané dobrými mravy. Jen takový zásah je neoprávněný. Ostatní, běžné imise, které nepřekračují míru přiměřenou poměrům, jsou sousedé povinni navzájem si trpět (Spáčil, J. – Hrabánek, D. a kol. Sousedská práva podle nového občanského zákoníku. Praha: Leges, 2015, str. 169-170).
26. Z tohoto pojetí vycházejí i komentáře k občanskému zákoníku, které konstatují, že zákon nepřipouští imise přímé; přímé zásahy do vlastnictví jsou nepřípustné bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se opírají o zvláštní právní důvod, např. o věcné břemeno. Proti přímým imisím se lze bránit negatorní žalobou (§ 1042) – (Spáčil. J. a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976-1474). Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 148 a 2. vydání). Ve shodě s tím jsou i další závěry komentářové literatury, podle kterých § 1013 odst. 1 o. z. bez dalšího zakazuje imise přímé způsobené jako přímý důsledek činnosti vlastníka rušitele [svádění vody ze svého pozemku trativodem na sousední pozemek (NS ČSR Rv I 269/23; Vážný 2870) nebo zasypání příkopu, které má za přímý následek zaplavování sousedního pozemku (NS ČSR Rv II 118/25; Vážný 4958)], pokud k působení přímých imisí neopravňuje zvláštní právní důvod (smlouva, věcné břemeno). Neuplatní se tedy kritérium „nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku.“ Nepřímé imise ustanovení § 1013 odst. 1 o. z. zakazuje tehdy, jsou-li místním poměrům nepřiměřené a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku v daném místě (Petrov, J. – Výtisk, M. – Beran, V. Občanský zákoník. Komentář. 2. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, str. 1084-1085).
27. K rozlišení imisí přímých (§ 1013 odst. 1 druhá o. z.) a nepřímých (§ 1013 odst. 1 věta první o. z.) se Nejvyšší soud následně vyjádřil v rozsudku ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 22 Cdo 942/2020 (publikovaném v časopise Právní rozhledy, č. 19/2020, s. 683 a násl.). Odkázal v něm na závěry starší odborné literatury, podle kterých „hranice mezi imisemi přímými a nepřímými jsou arci pochybny“ (Krčmář, J. Právo občanské. Díl II., Práva věcná. 3. doplněné vydání, Praha 1946, reprint Wolters Kluwer 2014, s. 111). Doplnil, že sám pojem „přímo přivádět imise“ je neurčitý, vztahuje se na imise různého druhu; při jeho vymezení tak je třeba přihlédnout k charakteru dané imise. Ztotožnil se přitom se závěry judikatury k zákonu č. 946/1811 ř. z., obecný zákoník občanský, podle kterých „nepřímou imisí jsou pouze takové vlastnické úkony, jichž bezprostřední účinky jeví se na vlastním pozemku a jež jedině z jiných příčin mimo vůli vlastníka a bez jeho přispění působí i na pozemek sousedův. O přímou imisi jde tehdy, mají-li vlastnické úkony vzápětí bezprostřední účinky nejen na vlastní pozemek, nýbrž i na pozemek sousedův, anebo vůbec jen na tento pozemek“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu Československé republiky ze dne 22. 4. 1925, sp. zn. R II 118/25, Vážný č. 4958).
28. Úprava sousedských práv tak zakotvila odlišení přímých a nepřímých imisí. Proti každé z uvedených kategorií jsou nastavena jiná pravidla ochrany.
29. Z odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu bez pochybností vyplývá, že odvolací soud zásah do vlastnického práva žalobkyně zjevně poměřoval chybnou úvahou o přímé imisi. Z obsahu rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2023, sp. zn. 22 Cdo 3552/2021, a ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. 22 Cdo 638/2023, je jednoznačně patrné, že dovolací soud při posuzování povahy imisí akcentuje zejména místo a mechanismus, kde se projevuje jejich bezprostřední účinek. Spad listí, stejně jako stékání vody ze střechy na sousední pozemek (bez toho, že by šlo o přímé vyvedení odvodu vody na pozemek souseda), představuje typické nepřímé imise, neboť účinek se sice projeví na sousedním pozemku, avšak za působení dalších (zejména přírodních) faktorů a bez toho, že by vlastník pozemku zásah sám přímo způsobil. Právě z této systematiky je nutné vycházet i v poměrech přítomné věci.
30. V projednávaném případě se světelné odlesky nešíří na pozemek žalobkyně přímým technickým vedením ani cíleným směrováním (jako by tomu bylo například u reflektoru), nýbrž vznikají jako optický důsledek odrazu slunečního záření od nerezového povrchu rotační hlavice, jejíž směr a intenzita rotace závisí na povětrnostních vlivech. Samotné zařízení, jímž jsou odlesky produkovány, není konstruováno tak, aby směrovalo záření cíleně na sousední pozemek. Účinek se tedy sice projevuje i mimo nemovitost žalované, avšak pouze jako vedlejší efekt fyzikálního jevu, jehož směr a intenzita nejsou žalovanou ovládány a jehož bezprostřední působení se projevuje také na její vlastní nemovitosti. Za této situace nelze uzavřít, že by odlesky byly „přímo přiváděny“ na sousední pozemek ve smyslu § 1013 odst. 1 věty druhé o. z. Jedná se tak o nepřímou imisi, která může být posouzena jako závadná teprve tehdy, je-li v daných poměrech nepřiměřená a podstatně omezuje obvyklé užívání sousedního pozemku. Odlišný závěr soudů nižších stupňů, které kvalifikovaly daný zásah jako přímou imisi, je proto v rozporu s judikaturou dovolacího soudu a s výkladovým rámcem přijatým ve výše citované judikatuře.
31. S ohledem na uvedené konkluze dovolacího soudu, je nutno, aby se soud prvního stupně v dalším řízení zaměřil na posouzení, zda předmětný zásah překračuje míru přiměřenou místním poměrům a podstatně omezuje obvyklé užívání pozemku žalobkyně. Při tomto hodnocení musí soud vycházet z konkrétních okolností případu, včetně četnosti a intenzity odlesků, jejich vlivu na běžné užívání nemovitosti žalobkyně a zohlednit také charakter zástavby a obvyklé poměry v dané lokalitě. K tomu bude nezbytné doplnit dokazování, zejména prostřednictvím odborného posouzení nebo dalších důkazních prostředků, které umožní učinit spolehlivý závěr o povaze a rozsahu zásahu.
32. Za této procesní situace se dovolací soud již nezabýval námitkami dovolatelky brojícími proti procesnímu postupu soudů nižších stupňů, zejména výhradami směřujícími ke zkrácení jejího práva na spravedlivý proces v důsledku opomenutí důkazních návrhů, které měly podle dovolatelky prokázat odlišné skutkové okolnosti zásahu a zpochybnit existenci či intenzitu tvrzených imisí (viz body 18 a násl. dovolání). Vzhledem k tomu, že věc bude znovu projednána a posouzena v intencích právního názoru dovolacího soudu, bude na soudu prvního stupně, aby se s těmito důkazními návrhy vypořádal v rámci dalšího dokazování, a to způsobem, který respektuje ústavní požadavky na rovnost stran v řízení a plné uplatnění práva žalovaného účastníka žalobnímu nároku se procesně účinně bránit.
33. Protože rozsudek odvolacího soudu je založen na nesprávném právním posouzení věci, a je tím naplněn dovolací důvod uvedený v ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř., a jelikož dovolací soud současně neshledal, že by byly splněny podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí nebo zamítnutí dovolání nebo pro změnu rozsudku odvolacího soudu, nemohl postupovat jinak než rozsudek odvolacího soudu zrušit (§ 243e odst. 1 o. s. ř.). Jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i pro rozsudek soudu prvního stupně, Nejvyšší soud zrušil i rozsudek soudu prvního stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 věta druhá o. s. ř.).
34. V dalším řízení je soud prvního stupně vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první a § 226 odst. 1 o. s. ř.).
35. O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Autor: -mha-