// Profipravo.cz / Promlčení 22.09.2025
Stavění promlčecí lhůty při zpětvzetí žaloby dle § 648 o. z.
Uplatní-li věřitel žalobou právo u soudu a soud toto řízení zastaví z důvodu zpětvzetí žaloby, nepokračuje věřitel řádně v zahájeném řízení, v důsledku čehož nedochází podle § 648 věty první o. z. ke stavění promlčecí lhůty tohoto práva stejně, jako by řízení nebylo vůbec zahájeno.
podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 3245/2024, ze dne 31. 7. 2025
Dotčené předpisy: § 648 o. z.
Kategorie: promlčení; zdroj: www.nsoud.cz
Z odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 5. 2022, č. j. 238 C 32/2019-166, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 762 750 Kč s příslušenstvím (výrok I), a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).
2. Žalobce se zaplacení shora uvedené částky domáhal z titulu smluvních pokut sjednaných ve smlouvách uzavřených se žalovanou dne 26. 5. 2016 pod č. 616101842 a č. 616101845, jimiž poskytl žalované výlučné a časově omezené právo vytěžit stromy v aukčním bloku nebo prodejní jednotce a nabýt vlastnické právo k dříví. Žalovaná porušila dle žalobce své povinnosti podle těchto smluv, jež byly dle ujednání stran utvrzeny smluvní pokutou, konkrétně nedodržela termín asanace aukce, nepředala žalobci místo těžby ve sjednaném stavu, neodstranila zavěšené stromy a neasanovala kůrovcové dříví.
3. K námitce žalované ohledně promlčení žalobou uplatněného práva soud prvního stupně uvedl, že žalobce se mohl svého práva na zaplacení smluvní pokuty domáhat nejpozději od 1. 9. 2016. Žaloba byla podána dne 25. 9. 2019. Ke stavění běhu promlčecí lhůty nedošlo a nárok žalobce je tudíž promlčen. Soud prvního stupně proto žalobu zamítl.
4. K odvolání žalobce Krajský soud v Brně dovoláním napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v části výroku I, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 680 150 Kč s příslušenstvím (první výrok), v části výroku I, ve které byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 82 600 Kč s příslušenstvím a ve výroku II o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (druhý výrok).
5. Odvolací soud zopakoval dokazování některými listinnými důkazy a částečně se ztotožnil se skutkovými zjištěními i právními závěry soudu prvního stupně. Pro určení počátku běhu promlčecí lhůty pro uplatnění žalobcova práva na zaplacení smluvních pokut je dle odvolacího soudu rozhodné, kdy se žalobce o nesplnění povinností žalovanou dozvěděl či mohl dozvědět. Ohledně porušení povinnosti v podobě nedodržení termínu asanace, za něž žalobce požadoval smluvní pokutu ve výši 680 150 Kč, odvolací soud dospěl k závěru, že je tento nárok promlčen. Podle zadání aukce k oběma smlouvám byl termín předání místa těžby stanoven na 12. 9. 2016, přičemž žaloba byla podána dne 25. 9. 2019, tedy nikoliv v tříleté promlčecí lhůtě.
6. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, podle kterého řízení vedená žalobcem proti žalované a A. L. u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 84/2017 a sp. zn. 20 Cm 85/2017 o zaplacení směnečného peníze s příslušenstvím, která byla na základě zpětvzetí žaloby zastavena, a vydané směnečné platební rozkazy zrušeny, jsou bez vlivu na běh promlčecí lhůty ohledně uplatněného práva žalobce na zaplacení smluvních pokut. Odvolací soud se rovněž ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, podle kterého nedošlo ke stavění promlčecí lhůty v důsledku připojení se žalobce k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody v jím podaném trestním oznámení, neboť trestní řízení skončilo odložením věci policejním orgánem podle § 159a odst. 5 zákona č. 141/1961 Sb., zákona o trestním řízení soudním (trestní řád), (dále jen „trestní řád“).
7. Ohledně porušení dalších povinností, za něž žalobce požadoval zaplacení smluvních pokut ve výši 46 600 Kč, 33 000 Kč a 3 000 Kč odvolací soud konstatoval, že závěry soudu prvního stupně jsou zčásti neúplné a nejasné, zčásti postavené na neúplně zjištěném skutkovém stavu věci, a v tomto rozsahu proto rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu napadl v rozsahu prvního výroku, kterým odvolací soud potvrdil část výroku I soudu prvního stupně ohledně zamítnutí žaloby v částce 680 150 Kč s příslušenstvím, žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřoval podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“) v tom, že rozsudek odvolacího soudu závisí vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo které dosud nebyly v rozhodování dovolacího soudu vyřešeny, a to konkrétně:
(i) zda je trestní oznámení žalobce jako věřitele s uplatněním nároku na zaplacení škody – žalované částky 680 150 Kč s příslušenstvím odpovídající žalované smluvní pokutě v předmětné věci postupem podle trestního řádu u státního zastupitelství (orgánu činného v trestním řízení) uplatněním práva věřitele u orgánu veřejné moci ve smyslu § 648 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o z.“ nebo „občanský zákoník“);
(ii) zda má odložení věci policejním orgánem podle § 159a odst. 5 trestního řádu ve věci trestního oznámení žalobce jako věřitele dopad na stavění, eventuálně přerušení promlčecí lhůty ve smyslu § 648 věty první o. z.;
(iii) zda je řádným pokračováním v zahájeném řízení ve smyslu § 648 věty první o. z. zpětvzetí žalob žalobcem vedených u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 84/2017 a sp. zn. 20 Cm 85/2017, došlo-li k podání žalob v zákonné lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z. podle dobré víry žalobce na základě směnek, které obdržel žalobce při uzavírání smluv se žalovanou.
9. Žalobce spatřuje nesprávnost právního posouzení věci ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil důvodnost námitky žalované o promlčení části žalobního nároku. Dle žalobce došlo v důsledku podání žaloby ve shora uvedených civilních řízeních a rovněž připojením se s nárokem na náhradu škody v trestním řízení ke stavění běhu promlčecí lhůty podle § 648 věty první o. z., a to bez ohledu, že žalobce vzal své žaloby zpět, jelikož jednal v dobré víře v obsah předložených směnek, a bez ohledu na to, že v trestním řízení byla věc orgánem činným v trestním řízení odložena.
10. Žalobce navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
11. Žalovaná se k dovolání vyjádřila tak, že je navrhuje jako nepřípustné odmítnout.
III. Přípustnost dovolání
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou a jednající osobou podle § 241 odst. 2 písm. b) o. s. ř., posuzoval, zda je dovolání přípustné.
13. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
14. Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
15. Dovolání žalobce je přípustné podle § 237 o. s. ř. pro řešení otázek (i) a (ii), tedy otázek týkajících se stavění promlčecí lhůty ve smyslu § 648 věty první o. z. při podání trestního oznámení žalobcem jako věřitelem s uplatněním nároku na zaplacení škody v případě, že věc byla odložena ve smyslu § 159a trestního řádu, které nebyly v rozhodovací praxi dovolacího soudu podle účinné právní úpravy v občanském zákoníku dosud vyřešeny.
16. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. rovněž přípustné pro řešení otázky (iii), zda je řádným pokračováním v zahájeném řízení ve smyslu § 648 věty první o. z. zpětvzetí žaloby žalobcem, došlo-li k podání žaloby v zákonné lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z. podle dobré víry žalobce na základě směnek, které obdržel žalobce při uzavírání smluv se žalovanou, neboť rovněž tato otázka nebyla v rozhodovací praxi dovolacího soudu podle účinné právní úpravy v občanském zákoníku dosud vyřešena.
IV. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
Stavění promlčecí lhůty v případě uplatnění práva žalobou a následného zpětvzetí žaloby
17. Dovolací soud nejdříve posoudil důvodnost dovolání ve vztahu k otázce (iii), kterou se žalobce táže, zda je řádným pokračováním v zahájeném řízení ve smyslu § 648 věty první o. z. zpětvzetí žaloby věřitelem, jež byla podána v promlčecí lhůtě podle § 629 odst. 1 o. z. podle jeho dobré víry na základě směnek, které obdržel při uzavírání smluv s dlužníkem.
18. Dovolání ve vztahu k této otázce není důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu při vyřešení této otázky nespočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
19. Právní posouzení věci je činnost soudu spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu pod hypotézu (skutkovou podstatu) vyhledané právní normy, jež vede k učinění závěru, zda a komu soud právo či povinnost přizná, či nikoliv.
20. Nesprávným právním posouzením věci je obecně omyl soudu při aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (skutková zjištění), tj. jestliže věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
21. Podle § 648 věty první o. z. uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží.
22. Ohledně uplatnění věřitelova práva u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a řádného pokračování v řízení podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 [§ 112 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do 31. 12. 2013 (dále také jen „obč. zák.“)] z rozhodovací praxe dovolacího soudu vyplývá, že v zahájeném řízení řádně pokračuje i ten účastník soudního řízení, který součinnost se soudem v řízení sám nevyvíjí, svými úkony však nebrání průběhu řízení a jeho skončení rozhodnutím soudu ve věci (srov. zejména rozsudek Nejvyššího soudu SR ze dne 25. 1. 1976, sp. zn. 4 Cz 8/76, uveřejněný pod č. 32/1978 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3234/2008). Řádně naopak nepokračuje ten účastník řízení, který se souhlasem soudu vezme žalobu zpět (soud v takovém případě řízení za splnění podmínek § 96 o. s. ř. zastaví), právě tak jako ten, který nepodá návrh na pokračování přerušeného řízení (§ 111 odst. 3 o. s. ř.) (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3110/2010, uveřejněný pod č. 35/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a jeho rozsudek ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1032/2014).
23. Ve vztahu ke stavění promlčecí doby v případě zpětvzetí žaloby dospěla rozhodovací praxe dovolacího soudu podle právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 k závěru, že je-li žaloba vzata zpět, je na věc třeba pohlížet z hlediska promlčení tak, jako by řízení vůbec nebylo zahájeno, a tudíž ani nedošlo ke stavění promlčecí doby ve smyslu § 112 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1032/2014).
24. Z důvodové zprávy k návrhu občanského zákoníku (sněmovní tisk č. 362/0, 6. volební období Poslanecké sněmovny Parlamentu, 2010-2013, dále též jen „důvodová zpráva“) k § 648 o. z. se podává, že navržené ustanovení přejímá z platného práva obsah § 112 obč. zák.
25. Také odborná literatura přijímá závěry aplikační praxe k § 112 obč. zák. i za současné právní úpravy a uzavírá, že řádným pokračováním v řízení není, vezme-li věřitel žalobu zpět [BODEČKOVÁ, J. § 648. In PETROV, J. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 28, či SVOBODA, K. § 648. In ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654). 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2020, bod IV].
26. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že není důvod k odklonu od judikatorních závěrů učiněných ve vztahu k § 112 obč. zák. v případě zpětvzetí žaloby, kterou bylo právo uplatněno u orgánu veřejné moci. Nejvyšší soud tak uzavírá, že i podle právní úpravy v účinném občanském zákoníku platí, že uplatní-li věřitel žalobou právo u soudu a soud toto řízení z důvodu zpětvzetí žaloby zastaví, nepokračuje věřitel řádně v zahájeném řízení, v důsledku čehož nedochází podle § 648 věty první o. z. ke stavění promlčecí lhůty tohoto práva stejně, jako by řízení nebylo vůbec zahájeno.
27. Jestliže odvolací soud v projednávané věci dospěl k závěru, že řízení vedená žalobcem proti žalované u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 20 Cm 84/2017 a sp. zn. 20 Cm 85/2017, která byla na základě zpětvzetí žaloby zastavena, jsou bez vlivu na běh promlčecí lhůty pro uplatnění práva žalobce na zaplacení předmětné smluvní pokuty, a to bez ohledu na pohnutky, které vedly žalobce k podání žalob a jejich zpětvzetí, je jeho právní posouzení ve vztahu k této otázce správné. Z tohoto důvodu je pak v poměrech projednávané věci nadbytečné posuzovat, zda žalobce vůbec uplatnil vůči žalované v uvedených řízeních stejné právo (vzhledem k tomu, že šlo o práva ze směnek) jako v projednávané věci.
Stavění promlčecí lhůty v případě uplatnění práva v trestním řízení, které skončilo odložením věci
28. Jelikož dovolání žalobce nebylo důvodné ve vztahu k první řešené otázce, přistoupil dovolací soud k posouzení důvodnosti otázek (i) a (ii), tedy otázek týkajících se stavění promlčecí lhůty ve smyslu § 648 věty první o. z. při podání trestního oznámení žalobcem jako věřitelem s uplatněním nároku na zaplacení škody v případě, že věc byla odložena ve smyslu § 159a trestního řádu.
29. Dovolání je ve vztahu k těmto otázkám důvodné, neboť rozhodnutí odvolacího soudu při vyřešení těchto otázek spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
30. Podle § 43 odst. 3 věty prvé až třetí trestního řádu poškozený je oprávněn také navrhnout, aby soud v odsuzujícím rozsudku uložil obžalovanému povinnost nahradit v penězích škodu nebo nemajetkovou újmu, jež byla poškozenému trestným činem způsobena, nebo vydat bezdůvodné obohacení, které obžalovaný na jeho úkor trestným činem získal. Návrh je třeba učinit nejpozději u hlavního líčení před zahájením dokazování (§ 206 odst. 2); je-li sjednána dohoda o vině a trestu, je třeba návrh učinit nejpozději při prvním jednání o takové dohodě (§ 175a odst. 2). Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody nebo nemajetkové újmy uplatňuje nebo z jakých důvodů a v jakém rozsahu se uplatňuje nárok na vydání bezdůvodného obohacení.
31. Podle § 159a odst. 1 věty prvé trestního řádu nejde-li ve věci o podezření z trestného činu, státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží usnesením, jestliže není na místě vyřídit věc jinak.
32. Podle § 159a odst. 5 trestního řádu (ve znění účinném od 1. 1. 2010) státní zástupce nebo policejní orgán věc odloží též tehdy, pokud se nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (§ 160). Pominou-li důvody odložení, trestní stíhání zahájí.
33. Ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 (§ 112 obč. zák.) dospěl Nejvyšší soud k závěru, podle kterého uplatnil-li poškozený v trestním řízení včas nárok na náhradu škody, jež mu byla způsobena trestným činem, a v řízení pokračuje, běh promlčecí doby se zastaví a pokračuje až po právní moci rozhodnutí, kterým se trestní řízení končí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 29. 10. 1973, sp. zn. 2 Cz 14/73, uveřejněný pod č. 31/1974 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 32 Odo 365/2005, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2006, sp. zn. 25 Cdo 2478/2004, a ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 2856/2007).
34. Stavění běhu promlčecí doby podle ustanovení § 112 obč. zák. nastává v případě, že dojde ve stanovené promlčecí době, tj. nejpozději v její poslední den, k uplatnění práva u soudu anebo u jiného příslušného orgánu a věřitel řádně pokračuje v zahájeném řízení. Samotná okolnost, že výše škody specifikovaná v trestním oznámení nekoresponduje s později soudně uplatněným nárokem, není důvodem pro závěr, že se žalobce k trestnímu řízení řádně nepřipojil. Stavění promlčecí doby nastává v takovém případě pouze ohledně těch škod (ve vztahu k tomu právu) a v tom rozsahu, v jakém byl nárok původně v adhezním řízení uplatněn, a ve vztahu k osobě, vůči níž se řízení vede (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1460/2002, a ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2908/2008, nebo jeho usnesení ze dne 20. 4. 1999, sp. zn. 25 Cdo 129/99, a ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 25 Cdo 827/2013). Podá-li poškozený proti škůdci žalobu na náhradu škody v přiměřené lhůtě po skončení trestního řízení, v němž proti němu uplatnil nárok na náhradu škody, promlčecí doba nepočne opět běžet, nýbrž i nadále se staví (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012. sp. zn. 25 Cdo 23/2011).
35. Náležitosti řádného návrhu na náhradu škody v adhezním řízení jsou vymezeny v § 43 odst. 2 věta třetí trestního řádu. Z návrhu musí být patrno, z jakých důvodů a v jaké výši se nárok na náhradu škody uplatňuje. Pro uplatnění výše škody stačí uvést alespoň minimální částku, v jaké má být škoda způsobená trestným činem nahrazena, případně i takové údaje, z nichž je výše nároku na náhradu škody zřejmá i bez bližšího vyčíslení, např. uvedením bodového ohodnocení bolestného či ztížení společenského uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 15. 11. 1966, sp. zn. 4 Tz 75/66, uveřejněný pod č. 11/1967 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR, a rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 5. 1967, sp. zn. 5 Tz 13/67, uveřejněný pod č. 7/1968 Sbírky rozhodnutí a sdělení soudů ČSSR). Za řádné uplatnění nároku nelze považovat např. vyjádření poškozeného v tom smyslu, že se připojuje k trestnímu řízení s požadavkem na náhradu škody, jak bude orgány činnými v trestním řízení zjištěna (srov. shora citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 5. 1967, sp. zn. 5 Tz 13/67). K označení důvodu uplatňovaného nároku zpravidla stačí tvrzení, že skutkem, pro který je pachatel stíhán, byla poškozenému způsobena škoda (srov. zprávu Nejvyššího soudu ČSR o rozhodování soudů ze dne 24. 10. 1979, sp. zn. Cpj 35/78, uveřejněnou pod č. 22/1979 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Avšak samotné podání trestního oznámení není řádným uplatněním nároku na náhradu škody v adhezním řízení, jestliže neobsahuje požadavek, aby konkrétní osobě byla uložena povinnost k náhradě škody v určité výši (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 25 Cdo 23/2011).
36. Ustanovení § 159a odst. 1 trestního řádu upravuje způsob vyřízení věci před zahájením trestního stíhání, není-li splněna zákonná podmínka pro zahájení trestního stíhání, tzn. skutečnosti zjištěné prověřováním podle § 158a násl. trestního řádu nenasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin, a není dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 8 Tz 32/2019, uveřejněné pod č. 8/2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Podle § 159a odst. 5 trestního řádu dochází k odložení věci tehdy, nelze-li zjistit totožnost osoby, vůči které má být postupem podle § 160 trestního řádu zahájeno trestní stíhání (srov. ŠÁMAL, P. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 2046).
37. Pokud v souladu s výše uvedeným uplatnil poškozený právo na náhradu škody v trestním řízení, dochází ke stavění promlčecí doby ve smyslu § 112 obč. zák. i v situaci, kdy trestní řízení skončilo odložením věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 955/2013, dále usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1861/2014, či ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 30 Cdo 821/2014).
38. Odložení trestní věci nemůže vůči poškozenému působit retroaktivně v tom smyslu, že by uplatněním práva v rámci trestního řízení nedošlo ke stavění promlčecí doby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 955/2013, či usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 376/13).
39. Jak uvedeno již shora, právní úprava obsažená v ustanovení § 648 o. z. přejímá obsah § 112 obč. zák. a navazuje tak na právní úpravu občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013.
40. I ve vztahu ke stavění promlčecí lhůty v případě uplatnění práva v trestním řízení skončeném odložením věci přijímá odborná literatura závěry rozhodovací praxe vztahující se k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013, když dospívá k závěru, že rovněž podle právní úpravy v účinném občanském zákoníku dochází v důsledku připojení se poškozeného se svým nárokem na náhradu škody ke stavění promlčecí lhůty, přičemž není rozhodující, zda trestní řízení skončilo odložením věci podle § 159a trestního řádu [srov. BRIM, L. § 648. In LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1−654). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, s. 2144, BODEČKOVÁ, J. § 648. In PETROV, J. a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, marg. č. 25, SVOBODA, K. § 648. In ŠVESTKA, J. a kol. Občanský zákoník: Komentář, Svazek I, (§ 1-654). 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2020, bod IV].
41. Nejvyšší soud neshledal důvody pro odchýlení se od rozhodovací praxe dovolacího soudu vztahující se k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013 (§ 112 obč. zák), a dospěl proto k závěru, že řádným uplatněním nároku poškozeného v trestním řízení na náhradu škody, jež mu byla způsobena trestným činem (popř. obdobného návrhu na peněžité odčinění nemajetkové újmy nebo vydání bezdůvodného obohacení), se staví po dobu řízení běh promlčecí lhůty ve vztahu k tomuto právu podle 648 věty první o. z. i v situaci, kdy v trestním řízení došlo k odložení věci podle § 159a trestního řádu.
42. Proto závěr odvolacího soudu (a soudu prvního stupně) v projednávané věci, podle kterého nedošlo ke stavění promlčecí lhůty žalobcem uplatněného práva z důvodu, že trestní řízení, v němž žalobce dle svého tvrzení uplatnil svým připojením se s nárokem na náhradu škody totožné právo jako v projednávané věci, bylo skončeno odložením věci podle § 159a trestního řádu, je nesprávný.
43. V dalším řízení soudy znovu posoudí, zda žalobce v předmětném trestním řízení řádně uplatnil prostřednictvím připojení se s nárokem na náhradu škody shodné právo jako v projednávané věci a jaké důsledky toto připojení mělo na běh (stavění) promlčecí lhůty tohoto práva. Dovolací soud zároveň nepředjímá, zda žalobce skutečně v trestním řízení řádně uplatnil shodné právo jako v projednávané věci a zda v této souvislosti je či není jeho právo promlčeno, neboť toto posouzení bude předmětem dalšího řízení ve věci.
44. Vzhledem k přípustnosti dovolání dovolací soud podle § 242 odst. 3 věty druhé o. s. ř. rovněž přezkoumal, zda řízení nebylo postiženo vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a shledal, že řízení před soudy obou stupňů takovými vadami netrpí.
V. Závěr
45. Jelikož právní posouzení věci odvolacím soudem není správné (dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. byl uplatněn důvodně) a není možné vzhledem k dosavadním výsledkům řízení o věci v dovolacím řízení rozhodnout [§ 243d odst. 1 písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž ve věci nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Vzhledem k tomu, že důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí také pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.).
46. Právní názor Nejvyššího soudu je pro odvolací soud i pro soud prvního stupně závazný (§ 243g odst. 1 a § 226 odst. 1 o. s. ř.)
47. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí.
Autor: -mha-